1
masthead
Ročník XXXXIII
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 28. května 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hsty
předp lácí se
v Praze v adminlstrai
n n . . . . 5R — hl
s dvoji donáškou
ra měs
a dnk lota . . . . 7 K 6oh
ve mlíalkách
na měsie . . . . . . 2 K 00h
Poštont
sa vžae
na ktvr leia . . . . 9 K eo
s drojí zisilkou
na maěsí
čtvrt le
Praha
5
article
Co připouští chorvatský bán.
Co připouští chorvatský bán.
Ríšská rada odebírá se na svátky pod tisni
vým dojmem nepokojů v Chorvatsku, jež na-
lezly nejživějšího ohlasu zvláště v Dalmacii a
v krajích slovinských. Pokusy jihoslovanských
poslanců, dosíci slyšení u panovníka ve Vídni, se-
lhaly sice, za to dosáhly úspěchu v jiném směru.
Nejen předseda ministerstva dr. Körber, ale
i bán chorvatský hrabě Khuen-Hederváry viděli
nezbytí promluviti o věcech chorvatských, prvý
tak učinil na radě říšské, bán v delší rozpravě
s členem redakce „Budap. Hirlapu“
Zvláště řeč dra. Körbra k dotazu dalmat-
ského poslance Biankina dopadla pro Chorvaty
nejen velice příkře, ale přešla i k offensivě proti
nim. Mluvil o „přehnané fantasii, předstíraných
strašidlech, o hrubých nepravdách“, popíral, že
„hnutí se zmocnilo širokých vrstev lidu v Dal-
macii, Istrii a Kráňsku“ a uchýlil se „za státo-
právní poměry a za záležitosti hospodářské““
Tento výklad předsedy ministerstva dra.
doktor
Körber
Khuen
Hedervára
Biankin
Chorvat
Chorvatsko
Dalmacie
Vídeň
Dal
Istria
6
article
Körbra tedy nejen nezmírnil dojem neposkytnu-
tého slyšení, ale přiostřil jej v naprosté neuzná-
vání důvodů, o něž se opírali jihoslovanští po-
slanci při svém zakročení. Méně nemohli
od dra. Körbra dosáhnouti.
Jakoby dr. Körber ještě dosti byl neřekl,
dostalo se z jeho okolí zvláštních vysvětlivek
mnichovským „Neuest. Nachricht.“, z nichž vy-
svítá, že státoprávním pochybnostem jeho sluší
zcela jinak rozuměti, než jakoby byly vytryskly
z ohledu na Uhry. Praví se tam totiž: Mluvčí
chorvatských poslanců se snažili dáti věci obrat
tím, že si pouze přejí působiti při slyšení ve
směru humanního pistupování s Chorvaty uher-
skými. Ale počínali si „neobratně“ a „ukázal
čertovo kopýtko státoprávní“, prohlásivše, že
království Dalmacie přísluší ke království
chorvatskému, a že tedy i dalmatští poslanci mají
právo dovolávati se zakročení korunovaného
krále uherského. Dovolili si tedy o své
újmé přesunouti hranice Uher a Rakouska, a
to nemohlo přispěti ku poskytnutí audience.
Körber
Chorvat
Uhry
Dalmacie
Rakousko
7
article
Při tom zároveň vídeňský dopisovatel, dovo-
lávaje se demonstrací v Lublani, snaží se doka-
zovati Maďarům, že jsou odkázáni pouze na pod-
poru — Němeů, a praví: „Kdyby maďaršt
šovinisté v Pešti nebyli úplně zaslepeni, musil
by nyní nahlédnouti, že Maďaři mají v monarchi
(nač již Bismark poukázal) pouze jediného při-
rozeného spojence — Němce — a měli by
se na pozoru, hlásati křižáckou výpravu prot
všemu, co jest v Rakousku a v Uhrách ně-
mecké.“ —
Není nápadný tento spěch, s nímž se na-
bizejí Maďarům Němci, aby honem sklidili plody
ruchu v zemích jihoslovanských?
Předeslavše výklady vídeňské, vizme nyní,
jak mluví bán před veřejností uherskou
poměrech chorvatských. Názory jeho tlumoč
„Budap. Hirlap“, jak jsme již připomenuli,
ježto se liší ve mnohém od toho, co vykládal
„Fremdenblattu“ a i od toho, jak z Vídně vý-
klady jeho byly tlumočeny rakouské veřej-
nosti, uvedeme je podrobněji dle původníh
znění.
Co se týče rozsahu chorvatských bouří trvá
bán na tvrzení, že „udály se pouze dva, pokud
se týče tři větší případy nepokojů“, podkládá
podnět k bouřím „sjednocené opposici“ a do-
znává:
1. že jest neurovnaná otázka finanční mezi
Uhrami a Chorvaty a že je souvislá s neskonče-
ným vyrovnáním rakousko-uherským;
Maďar
Němec
Chorvat
Lublaň
Pešť
Rakousko
Uhry
Vídeň
8
article
2. že jest velikou nepříjemností, že mnoho
železničných úřadníků ani jediného slo v
neumí chorvatsky, což rozčiluje. Ná-
kladní list nedovede zasílatel vyplniti a nerozum
mu, kdo jej obdrží;
3. na nádraži záhřebské byl dán výhradně
maďarský nápis; což jest tím nápadnější, protože
v r. 1883, kdy nápisy se dávaly dvojjazyčné
(chorvatské a maďarské) místo výhradně chor-
vatských, vznikly takové bouře, při nichž mnoho
lidí přišlo k úrazu. Nyní byla jen demonstrace ve
větších rozměrech, beze všeho krveproliti.
Dále doznal hr. Khuen-Hederváry, že čekal
nepokoje již k 1. květnu, ale socialisté zůstal
prý stranou; z provolání dne 7. května zachy-
cených seznal, že všeobecné hnutí se chystá ke
dni z 9. na 10. května, a učinil ihned všecka
opatření, aby úmysl ten zmařil. Zatčeno bylo ně
kolik osob, po většině kněží, kteří se kompro-
mitovali rozšiřováním proklamace. V křiževa-
ckém okresu sesazen byl sudí, jenž hnutí nadr
žoval. Druhý, těžší případ byl v Bakru, kde byl
též soudce suspendován. Jiných, těžších případů
prý nebylo. V Dalmacii polekali se z pověstí
stanném právu, popravách a pod., protože jim
uvěřili. Když od dra. Körbra, s nímž bá
mluvil, seznali, že na hrozných pověstech
není slova pravdy, podivili se.
Vedle obstrukce ve sněmovně uherské, jež
neminula se bez účinku na opposici chorvat-
skou, má hr. Khuen-Hederváry v podezření
myšlénku velkochorvatskou — ale ta naráží na
národní myšlénky srbskou, bulharskou, vlašskou
Konečně tvrdil bán, že hnutí skončilo.
Khuen
Baker
Dalmacie
9
article
Jest patrno, že bán chorvatský sám sobě
nijakou vinu nepřičítá, a kde porušeno bylo právo
jazyka chorvatského — svaluje vše na bedra
železniční správy. Rovněž jest nepochybno, že
bán význam bouří důsledně zmenšuje, ač
i vládní listy uherské mluvi o rozsáhlosti území,
na němž se vyskytly i o nebezpečí, z nich hro-
zícím. Tak praví „Pest. Lloyd“: „Ode dvou mě-
síců pozvedli se ve čtyřech župách chorvatských
studující, dělníci a sedláci a způsobili revoltya
nepokoje.
Nepochybujeme, že poslanci jihoslovanšt
nyní tím důkladněji odpovědí na výklady o událo-
stech v Chorvatsku, jak drem. Körbrem, tak bá-
nem chorvatským hlásané, když zejmena tento
z části doznává, že děly se přehmaty proti prá
vům jazyka chorvatského, a v určitých konkret
ních případech vylíčil i průběh bouří!
Lloyd
Chorvatsko
10
article
Dobrou odpověď dali již zatím jihoslovanšt
po slanci na nedávný výklad „Fremdenbl.“, který
uveřejnil první projev bánův a vypočítávají po-
drobně dle vládních listů uherských, kolik osob
a kde bylo ubito a raněno, uvádějí řadu případu
nezákonného zakročení porušením listovního ta-
jemství, domovními prohlídkami, porušením univ
výsad a ukazují zvláště na porušení ústavy ob-
mezením volebního práva, vyloučením tajnost
jeho vykonávání; dále na tlak na úřadnictvo
soudy vykonávaný, potlačování svobody tisku.
Nejpovážlivější výtkou jest však: hospo-
dářský úpadek země!
Ovšem, ve věcech hospodářských máme my
Slované všichni mnoho doháněti — vlastním
přičiněním.
Vše nasvědčuje však tomu, že chorvatské
hnuti znamená novou stanici ve vývoji po-
měrů nejen ve druhé polovině říše, ale i v po-
měru jižních Slovanů k Cislajtáni
a pokud zasáhlo území na obou stranách těchto
— nemůže zůstati bez účinků jak na vnitřní poli-
tiku, tak ne stanovisko oproti zemím balkánským
Nás Čechy ovšem zvláště musí zajímati při
pad, že při té příležitosti by mohlo dojíti i na
konečné upravení příslušnosti Dalmacie, již by
zvláště Všeněmci rádi vyřadili z této poloviny
soustátí.
Slovan
Čecho
Dalmacie
11
title
Vltavská pojiždka z Č. Budějovi
do Prahy.
Č . Buděj
Praha
12
article
III
III
Bylo již bezmála deset hodin, když lod
naše přistály v Týně nad VIt. Roztomile polo-
žené městečko s bodrým pilným lidem, ale nyn
v úpadku se nalezající. Dokud Vltava byla ži
vým proudem, dobře se vedlo obyvatelstvu
štěstí bylo zde domovem, však prvním vlakem
dráhy Františka Josefa odstěhoval se odtud
všechen blahobyt, od té doby klesalo hloub
hloub. A jak by neklesalo. Polní hospodářství je
zde nevýnosné, půdy chudé a průmyslu tu není
naprosto. Při tom je Týn beze vší komuni
kace. Byl spojen sice lokálkou do Vodňan,
však ukázalo se, že tato trať ani pro město
tím méně ale pro okres nemá ceny. Všechen
hospodářský život gravituje zde na východ a
čeli k Veselí a ku Praze. A poněvadž Týnu
jedině to zase pomůže, co mu blahobyt vzalo —
komunikace — proto usiluje se právé zde s po-
chopitelnou nervosní horlivosti o to, aby co
nejdříve byla Vltava zregulována a dříve ještě
aby provedeno bylo železniční spojení města
se jmenovanou již stanicí na dráze Františka
Josefa — s Veselím.
Veseli co mohlo učiniti na oslavu dne
učinilo. Vyslalo nám naproti velkou, pěkně vy
zdobenou loď, z níž vypalovány hmoždíře a jež
opatřena lampiony působila pohádkovým kouzlem.
František Josef
Veselý
Týna
Vltava
Vodňany
Praha
13
article
Kolem velké lodi té kmitalo se mnoho malých
lodiček. Všude jásot lidí, zpěv a hudba. Na
lodi vypálen pěkný ohňostroj. V přístavišti oče
kávali nás přes pozdní již hodinu tisícové
nadšeného lidu. Slarosta p. Pavlíček uvíta
nás vroucí řečí a vůdce výpravy posl. Brdlik.
předseda »Jednoty povltavské«, poděkoval mu
krátkou, jadrnou řeči. Na to výprava, provázenu
hasiči s pochodněmi, nastoupila cestu do města
— do nových mistností besedních. Při dobré
večeři vyměnéno tu několik řeči obřadných.
Promluvil opětně posl. Brdlík a starosta
Pavlíček a místopředseda »Pošumavské
jednoty«, ředitel Zemské banky dr. Lošťák
Po něm pak známý občan Kasper, inžený
Reiter, zástupce »Rak. spolku pro plavbue
baron Pfung a inž. obce pražské Zvěřina
Ze všech řečí vyznívala vroucí touha, aby
podnik regulační co nejdříve byl proveden.
Účastenství zástupců obou národností ve výpravě
zavdalo přičinu ku projevům na prospěch spo-
lečné práce hospodářské. Dlouho do noci setrvala
společnost pohromadě.
Druhého dne o 3. hodině ranní bylo vše
již zase na lodech.
Počasí se zase zakabonilo. Nebe bylo z
chmuřeno, bylo zima a schylovalo se k dešti
Co do technického provedení regulace pro
jektované v Týně n. Vlt. pevně zdýmadlose
rekonstruuje jako pevný jez. Velké mlýny, zde
se nalezající, mohou zůstati. Zde projektován
700 metrů dlouhý zimní přístav. V dalším toku
projektován nový pevný jez s vorovou propustí
uprostřed kterého táhnouti se bude prostranný
průplav 480 metrů dlouhý. U Nového mlýna
u Ryžikovského projektována jsou dvě dalš
zdýmadla, u Ondraže a Jehnidla jezy stavidlové
Pavlíček
Brdlík
doktor
Lošťák
Kasper
Reiter
Pfung
Ing
obec
Zvěřina
Vltava
Nový mlýn
Ryžikovský
zemský banka
Ondrazat
Jehnidl
14
article
Mlýn Bouda bude zrušen a poblíž něho bude
Mlýn Bouda bude zrušen a poblíž něho bude
zřízeno další zdýmadlo.
Lodní cesta zůstává opět v toku Vltavy
podjíždí silniční most u Temešváru, ovšem
že zřízeno zde bude opět několik zdýmadel
Nejzajímavějším objektem zde bude bez odpor
stavidlový jez pod osadou Kučerou na Zvikov
ském Podhradí. Stavidlo jest projektováno jako
jez mostový se 3591 metrů dlouhým postranníi
kanálem, jenž povede na levo podél břehu vltav
ského. Tam prorazí 36.0 metru dlouhým tunelem
vyčnívající skalní část a pak vede tunelem
733 metry dlouhým pod horským hřbetem
u Karlova. Tunely mají býti zřízeny pro jednu
loď, mají býti 10 5 metru široké a 4 metry
hluboké. Akvaedukty budou z kamene neb ze
železa o 10 metrech šířky u dna a 2.5 metru
vodní výšký.
Také v této části, kudy jsme pluli, víta
nás lid. Vital nás různým způsobem, však ze
všeho bylo patrno, že velice živým zájmem pro-
vází kanalisační projekt, že má proň porozuměn
a dovede oceniti dilo toto. Ranami z hmoždiřů
ze střelby z ručnie do sudu atd. mohli jsme ohluch
nouti. U Křešťovic vítalo nás obyvatelstvo, shromáž
děně na strmé skalní terrasse u samého nebe
provoláváním »slávy!« a písní »Kde domo
můj?« Episoda ta působila dojmem úchvatným
Pluli jsme zvolna — 4 km. za hodinu —
romantickým krajem úchvatné krásy. Každým
okamžikem měnila se scenerie i poskytovala ne
ustále nové a sové zajímavě prospekty. Pojal
jsme vodu tiché Lužnice a spěli na sever.
Bouda
Kučera
Vltava
Temešvár
u Karlov
tichý Lužnice
km
15
article
Brzo plula loď úzkým řečištěm, vroubeným
s obou stran vysokými břehy s bujným poro-
stem. Ve chvilce břehy se zvedly k vysokým.
strmým, rozrytým skalám s fantastickými tvary
aby po půl hodině neb hodině opět ustoupily
poskytujíce volný rozhled ve kraj. Z pobřež
ních mysliven, mlýnů, hostinců atd. vlály všude
prapory, kde jaký skalní výstupek, tam stá
člověk, ba nejeden z pobřežních obyvatelů pro
vázel lodi naše pěšky celé hodiny. Dojemně
působilo, když připlula na člunku k lodi naš
dívka, aby nám podala dva věnce z polních
lučních kvítků. Obec ou pozornost budil vysoký
železniční most české transversálky u Červené
náhodou jel po něm právě vlak, poskytujíe
z údolí pohled úchvatný.
Od mostu toho až ke Zvíkovu partie n
vyrovnatelné krásy.
Temné zarachocení, volání na přídě, kde
pracovali veslaři a opět osudné slovo vrehního
plavčího: Uvázli jsme. Zatím loď druhá letěla
proudem hnána, za námi a málem by se byly
staly »Budějovice« »Praze« osudnými. Leč ten
kráte dlouho to netrvalo. Záhy stali jsmes
opět hybnými. — — -
V okamžiku tom, kdy loď naše opětse
hnula a zabočila kolem vystupujícího úskali
zjevil se nám obraz pohádkového hradu vysok
na skále — zjevil se nám Zvíkov. Díval
jsme se, dívali a neodvraceli zraku od divadla
jakých ve světě málo podobných, tak dlouho
až nám zmizel. . .
A dále pluli jsme divoce romantickým údo
lím Vltaviným, do níž zrovna pod hradem vy
ústila Olava, až jsme o sedmě hodině přistál
na Orliku.
Olav
Orlik
Zvíkov
Budějovice
Praha
pohádkový hrad
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 27. května. (Poláci o cho
vatských nepokojích.) Z polských listo
haličských ujímá se Chorvatů zvláště vřele
Polák
Chorvat
Praha
17
article
V drobném prodejii
raní člo o s0bě . . . azh
pčpslodní
Va Hlialkách na venkové
rausí čl. . . . . . . . 3h
odpolední
Inserá t
zlati ne hotově repřei
Přeřplsroní a jnievtr přijiná zdasini-
strrce v Měariansk é slici č. a
Tam nsekárejí se též rrdsb e
tlskáras s ezpodise „Národnich Llstů-
Rukopiny so nevracn sji
Virginie
Národnich Llstus
18
article
„Nová Reforma“. V ostrém článku vystupuje
proti dru. Körbrovi, že se opřel žádosti dalmat-
ských poslanců za slyšení u panovníka. „Máme
tu — pravi — co činiti s faktem, že ústavní
vláda v Rakousku nepřipustila ke koruně vy-
volenců národa, obracejících se k ní s prosbou
za milost. Nepochybujeme, že vzhledem k tako-
vému faktu zaujmou rozhodné stanovisko slovan-
ské kluby na říšské radě a že výjimkou
mezinimi nebude polské kolo.“ Zmí-
nivší se o známém rozhovoru bána s redaktorem
„Fremdenblattu“ a prohlásivší jeho výklady z
„legendu, určenou leda pro politické děti“
„Nová Reforma“ dodává: „Byl čas, kdy Poláe
šli v jedné řadě s Maďary a válčili za jich svo-
bedu. Dnes zástupcům potomků oněch Poláků
není možno dívati se lhostejně, jak Maďaři na-
byté svobody zneužívají na hubení našich po-
bratimců a svým vlivem přivádějí Rakousko tak
daleko, že se bratři utiskovaných nepřipouštějí
ani před trůn panovnický, když tam chtějí složiti
— prosbu za milost.
Jiné listy polské, jako „Czas“, pojednávají
o chorvatské otázce více diplomaticky, některé
dokonce, jako „Slowo polskie“ zazlívá „N. Re-
formě“ příliš mnoho sympatií k Chorvatům. „N.
Maďar
Polák
Czas
Chorvat
Rakousko
19
article
Ref.“ na tuto výtku reaguje slovy: „V polském
tisku vzniká jakási megalomanie, pokud běžío
jiné slovanské národy, o nichž se mluví s vy-
soka s tváří „serenissíma“, stojícího proti „mise-
ra plebs“. Chceme, aby celý svět se zajímalo
naše neštěstí a vyjadřoval nám soucit, ale sami
pro jiné, nám pokrevné slovanské národy, i když
se jim děje patrná křívda, odvažujeme své sym-
patie na citlivých vážkách státnietví. Činí to ze-
jmena ti, kdo drží v naší zemi kormidlo moe
a mimo zemi jsou pokládáni, ač neprávem, z
naše představitele. To jest příčina, že tratím
sympatie u starých přátel a nových nezíská-
váme a že jsme se svým neštěstím čím dále, tím
více osamotněni.
Z Lublaně. 26. května. (Kdo provok -
va1?) Po nedělní protestní schůzi proti bánovi
a maďarisaci Chorvatů došlo, jak známo, před
lublaňským německým kasínem na výtržnosti,
při nichž rozbito oken prý za 600 K a ze zástupu
do jednoho okna také vystřeleno. Ačkoli všechny
lublaňské slovinské časopisy výstřednost tuto
ihned odsoudily a starosta města J. Hribar vy-
slovil již v pondělí nad ní nejhlubší opovržení.
německé časopisy nepřestávají z ní vytloukati
kapitál, ukazujíce zvláště na to, že Slovinci ne-
byli od lublaňských Němeů nikterak provoko-
váni. „Slovenski Narod“ otiskuje však následu-
jící fakta: Když zástup lidu, odcházejícího ze
schůze v „Městském domě“, ubíral se mimo
kasíno, byloz okenkasína do zástu p
házeno, nač upozornil ihned strážníka kor-
rektor Nár. tiskárny Habjan. V tutěž chvíli jakási
dáma, ubírající se kolem kasína, byla polita
vodou. To jsou zjištěná fakta, ukazující, že
z kasína provokováno bylo. Teprve potom za-
počaly výtržnosti.
Chorvat
J Hribar
Slovinec
Lublaň
Slovenski Narod
městský dům
20
article
Ze Zadru, 23. května. (D r. Kosta Voj-
novič +.) Zesnulý 20. t. m. v Dubrovníce dr.
K. Vojnovič náležel k vynikajícím srbsko-chor-
vatským politikům a učencům. Rodilý 2. března
1832 v Novém Ercegu, studoval ve Vídni
v Padově, kde dosáhl stupně doktorského. Až
do r. 1874 žil v Dalmacii zprva jako sekretár
splitské obchodní komory, pak jako advokát.
R. 1874 povolán na nově zřízenou záhřebskou
universitu a přilnul brzy k neodvislé národní
straně, háje její program na záhřebském sněmě
jako jeden z nejvýmluvnějších řečníků. R. 1891
Kosta
K Vojnovič
Zadr
Nový Erceg
Vídeň
Padova
Dalmacie
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ZMakedoni e.
Píše dr. Em. Fait.
(Město Drama.) Ze Sěru postupujeme
poděl roviny stejného jména, jež provázi na
půlnoční straně jezero Tachino. Po levici zdvihá
se nad obzor planina Smijnica nebo Boz dag-
pravý nedopita, jako skály krivošijské v jižní
Dalmacii. Celý den se může liti s oblaka
sotva zpozorujete, že by bylo sprchlo. Voda
vsákne do země jako do houby. Podzemními
chodbami se prodírá, až někde jako pramen
vytryskuje. Proto na temeně Smijnice i na její
stráních najdete málo svěžího rostlinného hávu.
em
Fait
Tachino
Drama
Dalmacie
Boz dag
22
article
Tu a tam travička, zřídka se uchyti keřik, ne-
maje kypré půdy, v niž by své kořínky zapu-
stil. Na jihu kynou opuštěné haldy kovkopo
v Kušnici planině nebo Prnar dagu (starý Pan-
gaous). Úcta starobylé práci! Již Foeničané
za nimi Řekové tu dobývali žlutavého kovu, za
nějž se dalo vše koupiti před třemi tisíci léty
jako dnes! Východní strana roviny dramské
omezena plání kozluckou, jež trochu lépe je vy-
zdobena než Boz dag a místy úrodnější. Údol
rozloženo od severozápadu na jihovýchod na
75 km., při šířce 20—25 km. Patří k nej-
úrodnějším částem balkánského poloostrova
Jižní cíp přechází v rozlehlé blato pravištské
pařeniště všelikých nemocí, jmenovitě zimnice
Ve voze s námi jedou dva vyšší úřadníei
turečtí. Prostý Osman nedbá tuze předpisů
uhlazeného mravu, za to zhýčkaný odehovane
idadie (pensionátu o sedmi třídách) připadá m
jakoby prostá holčice z Krkonoš chtěla napo-
dobiti pařížskou grisetku. Hledaná uhlazenos
všude proráží.
Kol nádraží projíždí se několik suvariů
(tur. jízda). Ale není nikde zřízenců, kteři by
doporučovali hostince! Několik »hamalů« (na-
kladačů) domlouvá se k nesení tlumoku. Také
dvě arby (domáci povoz) a ošumělá bryčka
stojí pohotově. Konečně jsme se dopátrali do-
brého muže, který mohl pronajati několik »odaa«
(pokojů). Zavedl nás dříve do malého hanu
proti nádraží, abychom se posilnili. Prý se pro
nás za hodinu vráti. Chtěl patrně mezitím ko
mnaty upraviti.
Řek
Osman
Krkonoše
Prnar dag
km
23
article
Prvním opatřením, chceš-li po Turecku ce
stovati, jest, abys se stal náruživým milovníkem
skopového. Předkládá se s rozmanitým jménem
a ve všemožných omáčkách i bez nich třikráte
denně. K tomu se druží čorba (polévka), sva-
řená z pestrého výtěžku zahrady, a černá káva.
Starý Grkoman z Kosturu, známý nám již z
Séru, byl tu jako doma. Zapřádá hovory s do-
mácími. Byl předloni v Pešti a nemohl se řecky
dorozuměti. Až nějaký pop z Cařihradu, náho
dou ve hlavním městě Uher prodlévající, z ne-
snáze jej vysvobodil.
Oběd stál sotva dva piastry (44 h), zapla-
tili jsme, vykouřili cigaretku a jdeme do města
Za úpalu letního byste si arci přáli, aby i těch
10 minut cesty bylo nějak chráněno stromovým
stínem.
Město se nehonosí ani výstavnoslí, ani staro-
bylými památkami. Ulice úzké, klikaté. Přes dvě
bystřiny, jež pouze za deště proudem se oživujl
zřízeny neúhledné můstky. Krámky jsou malé
s pravou východní nedbalosti spořádány. Dlažba
všude bídná: ale za deště »něco vždy lepší než
nic«. Droboučkých nevzhledných mešit celkem
osm, křesťanské kostelíky dva. Nejznamenitější
budova jest mešita, vystavěná na rozkaz Baja
zida Iiderima (1389—1405), sultána, jenž dosed
na trůn v den zlopověstné bítvy na Kosovu.
Ze světských budov vynikají sklady tabáku.
V nich nakupeno nejen hlavní bohatství města
a kraje, ale i jeho pýcha. Důkladné zdi vyhnány
namnoze do druhého poschodí. Malá jejich
okénka chráněna jsou mřižovím. Vrata důkladně
jsou pobita železnými pláty proti vloupání.
V ulicích potkáváte řady mezků, jichž hřbetys
prohýbají pod objemnými balíky tabákových listů.
Kostur
Turecko
Séro
Pešť
Cařihrad
Uhry
Kosov
Baja zida Iiderima
24
article
Třicet i více soumarů opatrně tlape po kluzké
dlažbě v nepřetržitém pořadí. Mnohdy v úzk
klikatině ulic nevite, kam se vyhnouti. Všeho
obyvatelstva počitají na 3800 duší. Převahu are
mají Turci. Nejlepší sousta tučné půdy zabez
pečena z minulosti jejich rodinám. Zovous
hrdě »gazi« (vitězi) a maji dosud rozhodujíeí
slovo ve správě obce i kraje. Předky své do
vedou vyjmenovati až do desátého kolena.
Nejbližší vesnice na sever jako Prosočen,
Plěven jsou bulharské, proto příliv slovanskéh
živlu stále jest značný. Náš handžija je Bulhar.
Na poklizení a myti objednal si cikánku z Dup-
nice. jež rovněž bulharsky mluví. Stéžoval
do poměrů. Dramská mládež neučí se ve škol
než trochu turecky a řecky, s cizinci nemůže
se dorozuměti. Na ulicích často zaslechnete mez
příchozími vesničany »Zdravstvuj!« Řeckých rodin
počítají asi 80 a několik židovských. Na rázné
zakročení cechů docíleno na řecké správě pravo
slavné obce, že se čte ob čas mše bulharským
jazykem (1892). Na pobřeží udrželo se několik
řeckých osad, ale ztrácejí se mezi převahou
osmanskou. V okoli roztroušeno též nemnoho
rodin čerkeských; leč nešťastní Kavkazané od-
kázáni jsou na odůmrt, jako strom z dálky při
vezený, jenž nemůže zapustiti kořenů. I Albáne
se objevují v počtu neznačném. Cikáni vykoná
vají nejtěžší práce, ač nejsou tak opovrhován
jako u nás.
Turek
Bulhar
Cikán
Zdravstvuj
25
article
Cestou do města před prvními budovam
po levici u říčky Dramaštice jsou v prořidlém
málo šlechtěném stromovi procházky. Nedalek
mlýna a skladu obilného solunské firmy Alatin
vyráží uprostřed říčky silný pramen, vzdouvaje
stále hladinu, jako by ji chtěl uvěsti do klokotu
Vířivá voda prý je dobrá pro koželuhy. N
opáčné straně vykázáno místo pro neúpravné
mohamedánské mohyly. Blíže nich shlédl jsem
dva přeražené dorské sloupy, jediné památky
starověku zde zpozorované.
Večer jsme se usadili s kosturským obchod
níkem v kavárně. Jest zde nejoblíbenější dosta
veníčko Turků, Bulharů i Řeků. Kosturčan s
divil, kde jsem se naučil řecky a bulharsky psáti
»Istambulda ydy efendi?« (V Cařihradu
byl pán ?) táže se Turek souseda, zachytiv něeo
z naší rozmluvy.
»I v Egypté a ve Smyrně byl !« . ..
Stoupl jsem nemálo ve vážnosti. Padaly
hned otázky, jak se mi kde líbilo.
V tom třeskly přes ulici dvě rány. Prou
řeči byl zaražen. Shon a jek hlasů. Drobná
postava pádí mimo nás. Za ní klubko lidu
Prchající držel v ruce revolver. Chumel se z
razil, křik a ryk.
Mičky uznáno s naší strany za prospěšn
opustiti malý stolek na ulici vystrčený a uchý
liti se dovnitř.
Co se stalo? Jakýsi Albánec bez příčiny
prý počal střileti. »Ekmek jok« (není chleba)
prohlásil se ke svému okoli. Odvedli ho a p
chvíli zůstávali na ulici jenom hloučky lidí živě
irokujících. Rozmluva uvázla na dobro a p
Turek
Bulhar
Řek
Miček
Albánec
Cařihrad
Smyrna
Alatin
26
article
chvili zaplacen řád. Chtěl jsem s číšníkem se
vyrovnati, ale Kosturčan mi toho nedovolil. Je
prý vše v pořádku.
Druhého dne chtěl jsem dáti lístek na po
štu, ale nikde nebylo známek. Cestou ke hlav
nímu poštovnímu úřadu pozdravuje mne Turek
s nímž jsem se včera večer seznámil. Nemoh
jsem odepříti nabízené pohostinství a nevypili
ním číšku kávy v jeho vlastním »dukjanue
(krámu). Byl úplně prázdný, jen tři židle po-
staveny uprostřed. Zařizuje se teprve, do práce
však neměl tuze spěchu.
Lístky odevzdány po dlouhém dohovoru
neboť nebylo známek na zahraničné dopisy
Dostal jsem však slib, že známky budou doda
tečně opatřeny. Listky skutečně adresy došly
Své fesy otáčejí mohamedáni bílým šátkem
v turban. Spodky mají široké, dole u kotník
svázané. Ženy šijí si stejně široké spodky, pře
ně odivají řasnaté roucho, obojí z tmavé, nej
raději z černé látky. Tvář holí si po moslím
ském předpisu jašmakem.
Úrodná rovina dramská nejlépe dosvědčuje
jak se rychle mění poměry národohospodářské
Slarci vypravují, jak se tu hlavně sela pšenie
a sosam, tabák jen pořídku se vyskytl. Dne
obilí téměř nespatřite. Žirné lány opanoval ni
kotinový lupen. Výjimky jsou řídké. Jen kl
šternici ze sv. hory Athosu nedovolují na svýcl
pozemeích sázeti všude tabák. Nieméně všechny
zásoby byly r. 1902 rozprodány, hlavněd
Egypta, Anglie a Německa. Sklady zely prázd
notou.
Kosturčan
Turek
svatý . hora
Athos
Egypt
Anglie
Německo
27
article
Bývalo kdys každému na vůli, pěstovat
průmyslovou rostlinu, kdekoli za vhodné uznal
později tato svoboda silně přistřižena. Od rok
1896 musí míti hospodář svolení tabákové rožie
Jest to bezejmená společnost, vládnoucí ohrom
nými prostředky, již zaprodána výsada pro
skoupi tabáku v rozlehlém sultanátu. Povolen
se obnovuje každým rokem.
V písemné žádosti jest označena poloha
výměr pozemku i hranice, aby nevznikly po
chybnosti o výnosu. Změny v rozměrech tabá
kového osevu i v majetnictví dlužno v ča
oznámiti.
Zastupitelstvo obce dohodne se se společ
ností, kdy se má zboží dopraviti do skladiště
Za listí, odevzdané do »ambarů« (skladů), vyd
správce stvrzenku (ilmiaber). Doprava ohlášen
rovněž napřed, aby se provedla za náležitého
dozoru.
Rolníci nemohou býti nuceni, aby dopra-
vovali surovinu dále, než na 10 hodin cesty.
Kdyby dědina byla od skladu vzdálenější, bud
převezme úřadník přichystané balíky na místé
aneb si vyjedná za dovoz zvláštní plat.
Albánci dovolují si ledajaké výjimky. Přijdou
na trh a veřejně nabízejí tabák mimojdoucím.
Opodál stojí strážník režie. Má povinnost, své-
volný prodej zakázati a pachatele zatknouti.
Arnaut drží v levici zboží, v pravici tiskn
revolver. Muž řádů a kázně obrátí se, jako by
nic nepozoroval a volně se vzdaluje. Cosi po-
dobného jsme shlédli v Pogradci, na jižním
břehu jezera ochridského.
Albánec
Pogradec
28
article
Holelier při odehodu mém měl co čini
s vypomáháním malířům a zedníkům, proto jsem
si sám objednal »hamala«, aby mi dopravil věc
na nádraží. Bylo ještě záhy. Cestující zvolnase
dostavovali. Fezy, turbany i klobouky loudavě
se blížily k malému prostranství, vyčkati opozdé-
ného »trénu«. Pekař nabízí zvláštní pečivo.
jakési placky. Ani druh karásků nescházl. Tak
cukrář se dostavil. Turci rádi si oslazují život.
Žízeň se hasí »bozou«, podobnou ruskému
kvasu (ze žitně mouky a sladu) aneb limonádou.
Najednou zaharašila po silniční hrbolině
arba (domácí povoz). Zastavi před nádražím.
I hamalové a suvariové překonávají svou ne-
tečnost a popocházejí ke zvláštnímu průvodu
pod ochranou stráže. Následujeme jejich při-
kladu. Pod obloukovou střechou povozu na
slámě a hrubé houni odpočívá miadý muž.
Slabě kníry mu vyrážejí na rtu. Tvář bledá,
ač osmuhlá, jinak ani slova, ani stenu. Jenom
oči prozrazují tlumený ohen.
»Co se přihodilo ?e
»Nějaký Bulhar z Plěvna! Byl bodnu
jafaganem.e
»Snad rvačka?«
»Byl mezi komity.«
»Kam ho povezou ?«
»Do Kavaly a odtud do Cařihradu před
soud.«
Raněný nevzdychal, ale pochybuji, že by
se soudu dočkal. K čemu dlouhé okolky s bu-
řiči proti všemocnému padišachovi
Pekař
Turek
Bulhar
Plěvna
Cařihrad