2
article
= Vražda na okružní dráze pařížské
Těchto dnů při příjezdu večerního vlaku na zastávku
Charonne, jedva že vlak zastavil, vyskočil jakýs pa-
sažér z vagonu a žádal, ukazuje na mladíka, jenž
seděl v sousedním kupé, aby mladík byl zatčen,
poněvadž jest vrahem. Vyšetřováním bylo zjištěno,
že mladík, účetní Dussolier, vystřelil dvakráte z re-
volveru na mladou dívku, jež byla současně s ním
vstoupila do kupé. Nešťastnice nalezena se dvěma
střelnými ranamí v hlavě v tunelu Menilmontantském.
Dussolier byl ji patrně na tomto místé vyhodil z
vagonu. Až dosud bylo možno toliko zjistit, že vrah
měl se svou obětí, dvacetiletou Márií Ponsovou mi-
lostný poměr, že se s ní chtěl oženit, že však jeho
otec pro jeho mládí — Dussolierovi jest teprve 21
let — odepřel svého svolení a že mezi oběma mi-
lenci při jízdě na okružní dráze vznikla prudká hádka.
Marie Ponsova zemřela ještě téhož večera.
= Příšernou pomstu provedli sedláci obce
Irbejskoje v guberni Jenisejské na Tatarech, podezře-
lých z krádeže koní. Obec nalez4 se nedaleko čínské
hranice a obyvatelé její tudíž minulého roku na po-
čátku zmatků v Číně poděleni 250 berdankami a pa-
tronami. Těchto zbraní použili sedláci podle zprávy
sibířské »Žizně«, aby se pomstili na Tatarech v okolí
za časté krádeže koní. Velké množství sedláků na-
padalo osadu po osadě, postřílelo Tatary a naházelo
mrtvoly do vody. Bylo prý nalezeno na 30 mrtvol.
jiné byly odplaveny řekou Kanou. Na 30 raněných
Tstarů nalezá se v lékařském ošetřování. As 36 se-
dláků, zúčastnivších se těch krvavých činů, bylo zat-
čeno. Sedláci tvrdí, že Tataři provozováli krádez
koní ze řemesla.
Ponsová
Ponsův
Tatar
Charonne
Čína
Asa 36
3
article
= Záhadná afféra v Cařihradě. Římská
»Tribuna« přínesla onehdy zprávu, že jakýs italský
příslušnik byl v Cařihradě zatčen a odveden k sul
tánoví, jenž jej osobně vyslýchal, poněvádž jej po-
važoval za agenta Mladoturků. Den potom odebral
prý se guvernér Hamdy bej do vězení v Galatěa
zatčeného Itala zastřelil. Poloúřadní zprávy nyní
oznamují, že se vskutku pohřešuje v Cahřihrádě ja-
kýsi Cesare della Croce. Jde tu o dobrodruha, jenž.
byl-li uvězněn, vždycky žádal, aby byl vyslechnut
vládou, poněvadž chce učiniti důležitá politická od-
halení. Tak učinil roku 1890 v Brescii a roku 1900
v Touloně. Dne 27. úfora dostal ifalský konsul v Ca-
řihradě rozkaz, aby jej dal zatknout, poněvadž byl
trestním soudem v Miláně odsouzen pro vydírání.
Ale pláček byl tentam. Konsul dověděl se později.
že byl dobrodruh zatčen tureckými úřady v židovské
nemocnici v Galatě. Konsulát a vyslanectvo požádaly
pak tureckou vládu o vysvětlení. Ta však popřela.
že by byl býval zatčen. Nyní se vyjednává v této
záležitosti cestou diplomatickou.
Italos
Cařihrad
Brescia
Toulona
Ca
Milán
Galata
Cesar della Croce
4
article
= Obrovský požár. Z Jacksonvíllu, Fla., se
oznamuje: Nejzhoubnější požár v dějinách tohoto
města vznikl onehdy v poledne v nepatrné továrničce
následkem odtrženého vodivého drátu. Oheň trval
plných deset hodin a v době té zníčil třináct set bu-
dov, chrámů, továren, domů soukromníků a různých
staveb veřejných, sto třicet velkých neb obchodních
bloků; deset tisíc lidí jest bez přístřeší a škoda na
majetku se odhaduje na 15 millionů dolI. Šest lidí
přišlo za této katastrofy o život. Na sta lidí pora-
něno a mezí těmi nalezá se také náčelník hasičů
jenž zasažen byl troskou. Starosta města nařídil, aby
všechny hostince byly zavřeny a že kde kdo musí
pomáhati v odk lizování na rozlehlém žárovišti. Po-
žár vzníkl v továrně, nalezající se na rohu Davis a
Union streetu a patřící k firmě The American Fibre
Flo
Jacksonvíll
the American Fibre
5
article
Co. Závod onen byl úplně dřevěný a hořlavinami
přeplněný. Bylo mezi dvanáctou a jednou hodinou
odpolední, když vnitřek závodu se vzňal a plameny
bleskurychle rozšířily se na dřevěnou stavbu, slun-
cem vyprahlou. Vítr, z počátku mírně vanoucí, pro-
měnil se v příštích chvílích v prudký víchr, jenž za-
nášel zkázu do středu nešťastného města. Ke vše-
obecnému neštěstí přidružila se i okolnost, že hasič-
stvo poměrně pozdě alarmováno a vodovod že byl
porouchaný, tak že jen obyčejné množství vody mohl
dodati. Stroje vypovídaly totiž službu a tím tragedii jen
zveličily. Mezi tím přenesly se plameny na Boston Store,
obrovský to závod nábytkový, náležející firmě W. W
Cleveland Co., kterážto firma měla podíl i na jmeno-
vané továrně. Pak oheň přehoupl Davis street a
zaujal přímou dráhu, zachvacuje blok za blokem —
z počátku samé to stavby dřevěné, většinou černochy
obydlené. Zde také ztratili basiči všechnu kontrolu. A ne-
bylo vybnutí: Hořelo na šesti, chytalo na dvanácti mí-
stech současně a do plamenného moře hučel vichr
každou chvíli se rozmahající. Hořící, větrem hnané
trosky zanášely zkázu na všechny strany, tak že až
deset bloků daleko od původního místa katastrofy
chytaly střechy a hořely menší i velké přístavky
Byl to hrůzokrásný pohled na řady hořících budov.
W W
Boston Store
6
article
Když však požár ještě více vzmahati se počal a ha-
siči, vysíleni a uštváni bezmocnými oproti zhoubě
se jevili, tu diváci postižení byli strachem a vraceli
se k domovům, které brzy na to také již plameny
byly obemknuty. Osm čtverců budov v nejlidnatějsí
části města ponecháno té doby zkáze, když tu pla-
menné spousty vyhrnuly se od Hogan Creek via-
duktu a vyrazily vší silou do středu průmyslu, ob-
chodní a čtvrti peněžní aristokracie. Oheň zachvátil
Bridge street, kde první palác bývalého radního
Stousella padl mu za oběť a po něm vrhl se do sa-
měho srdce floridského velkoměsta. Zimní hotely
Windsor a James rozvaleny v nějaké půl hodině,
operní dům následoval a od střechy ke střeše nád-
herných příbytků boháčů nesly se plameny. Zatím
dostal se požár až k močálům Hoganovy říčky ve
vých. Jacksonvillu. Myslilo se všeobecně, že kata-
strofa dochází svého závěrku. Hrozné bylo však
zklamání všech doufajících. Následkem prudkého ná-
razu větru přenesly se celé ohnivé spousty jižním
směrem k řece. Zděšení zavládlo v lidu a vše dalo
se na útěk, Ohnivé plápoly usadily se na střechách
nádraží Atlantic. Teď zvolna jen, leč neustupně po-
žár pokračoval, stráviv mimo nádraží tucet obrov-
ských budov a nesčetně přístavků. Uchvátil Jonesovy
loděnice, hotel United States, okresní budovu a cele
řady obchodních domů, hotely Placide, Oxford a Gi-
rard. V 8 hodin 30 minut plameny konečně zaraženy
a sice na Laura a Bay streetu, kde posledně zniče-
nou budovou jest banka Commercial.
Hogan
Stousell
James
Hoganův
Jonesův
Windsor
Jacksonvill
Oxford
United
Placide
Bridge Street
7
article
= Vražedný attentát. Z Paříže se ozna-
muje: Krvavé drama odehrálo se onehdy večer
rodině učitele klavíru v ulici Mazagran. Rodinu uči-
tele Maggulia navštěvoval občas mladý Korsikán
Soavi, jeho krajan, a sousedé se domnívali, že při-
chází učit se hře na klavír. Onehdy večer přišel,
když Magguli měl hodinu. Brzy potom bylo slyšet
výstřely a křik. Když se lidé sběhli, nalezli paní
Magguliovou s prostřelenou skrání, avšak ještě dýcha-
jící. Vedle ní ležel Soavi mrtev. Držel v ruce re-
volver, z něhož byly vystřeleny toliko dvě rány. Či
byl mu vložen do ruky? Záhadná tato afféra vzbu-
zuje ve čtvrti Bonne-Nouvelle značnou sensaci.
Paní Magguliová, smrtelně raněná, dopravena byla
do nemocnice St. Louis. Mrtvola Soaviova dopra-
vena byla pozdě večer do Morgy.
Šprýmovný proces projednáván těchto
dnů před civilním soudem pařížským. Mladá, hezká
krejčová, sl. Gérardova, žila klidně v Asnieres, do-
stávajíc z dálky podporu od jakéhos mladého, boha-
tého Itala, jenž byl s ní měl po tříletou dobu
svých studií v Paříži milostný poměr. Na památku
své dřívější lásky pojistil jí po svém odjezdu domů
roční důchod 800 franků. Mladá dáma byla jednoho
dne nemálo překvapena, když vrátný domu, v němž
bydlela, vrhnul se jí k nohám a prohlásil, že hyne
láskou k ní. Když se poněkud vzpamatovala ze
svého překvapení, požádala Jeanne Gérardova vrát-
ného, aby dále nehynul, nýbrž aby se hnul a za-
nechal své pošetílé lásky. Avšak vrátný nepovolil.
Nabízel dívce ještě několikráte svoji lásku, až jej
konečně vybodilá. Nyní pomýšlel na pomstu. Tento
předměstský vrátný měl duší Jagovu. Znal jmeno a
adresu přítele malé Gérardovy. Jednoho dne napodo-
bil, ostatně dost nemotorně, rukopis krejčové a psal
jejímu příteli: »Nepotřebuji Tě již. Mám velmi
štědrého ctitele, jenž mi davá všecko, co potřebuji.
Maggout
Magguliová
Soav
Soaviův
Gérardův
Italos
Jeanne Gérardův
Jagův
Paříž
Mazagran
Bonn
Nouvelle
St . Louis
8
article
Macaroni — ani řeč o tom. Jeanne Gérardova.«
Ital sice tušil, že tento dopis jest činem mrzké po-
msty, ale řídě se pravídlem, že tam, kde je dým,
musí být také oheň, dopsal své bývalé milence, že
přece »něco na tom musí být« a že jí tudíž odnímá
její důchod. K dopisu přiložil padělaný list vrát-
ného. Jeanne Gérardova bez velkého namáhání ob-
jevila padělatele, jenž ji přípravil o její roční důchod.
Podala na něj trestní udání, avšak státní zástupce
odepřel zakročit. Poněvadž nemohla dosíci spravedl-
nosti od trestního soudu, žalovala slečna Gérardova
Cerbera na náhradu škody. Nežádala nic jiného, než
aby jí doživotně vyplácel oněch 800 franků ročně,
jež dostávala od Itala. Rozsudek bude pronesen
v nejbližších dnech. — »A čož kdybych byl odsou-
zen?« pravil vrátný. »Peněz beztoho nemám a tak
jí nezbude nic jiného, než aby si mne vzala.« —
Ten člověk je rozhodně filosofem.
= Mor v Kapsku. Z Capetownu se oznamuje
Mor v jižní Africe stále více se vzmáhá, třeba že se
objevoval prozatím toliko ojediněle. Z Porth-Elisabeth,
kdež se as před 14 dny objevil poprvé, nebyly ohlá-
šeny žádné další případy, aniž lze tam pozorovati
větší úmrtnosť mezi krysami. Avšak městské úřady,
jak se zdá, nemají valné důvěry a chystají se k
obraně v rozsáhlejším měřítku. Jako Port-Elisabeth
tak i East London, třetí a jediné dosud ušetřené pří-
stavní mésto Kapska, jest ohroženo týmž osudem,
neboť i tam objevilo se povážlivé mření mezi kry-
sami. Krysy morem onemocnělé objevily se na řece
Oranje a v Mafokingu onemocněl morem jakýs an-
glický voják. Nepodařícli se zabrániti rozšíření moru
v okresech domorodců, zahnízdí se nákaza v Africe
rovněž tak jako v Indli,
Jeanne Gérardův
Ital
Gérardův
Cerber
Italos
Mor
Elisabeth
Kapsko
Afrika
Porth
East London
Orange
9
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— »Neue Freie Presse« rozepsala se
včera o politickém významu debatty o vodních
cestách. Když byla totiž připomenula, jaké bu-
budou míti následky provedené projekty, jež
včera v parlamentě položeny byly na pevný zá-
klad, konstatovala, že úspěch docílený je nepo-
píratelně v první řadě úspěchem národní strany
svobodomyslné, jež v zápasu se stranou velko-
statkářskou zůstala vítězem. Prine Schwarzen-
berg má prý v úmyslu ve spojení s radíkálními
stranami, jež se nyní ode všech velikých stran
odlupují, nastaviti Mladočechům nohu v domnění,
že v parlamentním chvatu přes ni klopýtnou.
Však zmýlil prý se, přes to že užil nejsilnějšího
prostředku proti předloze, o niž šlo, že namluvil
sedlákům, jak cena obilí ještě více klesne, sta-
nou-li se průplavy skutkem. Spojené strany li-
dové, bez ohledu na národnost, prý vítězně zdrtily
nástrahy feudální a tím ukázaly, co by dovedly,
kdyby postupovaly ve všech otázkách svorně. —
K tomu dovolujeme si připomenouti následující:
Stanovisko své oproti velkostatkářům českým,
korrektněji řečeno oproti princi Bedř. Schwat-
zenbergovi jsme označili při nejedné příležitosti
způsobem, jenž vylučuje jakoukoli pochybnost.
Bedř
Prine Schwardit
Neue Frei Presse
10
article
Kníže Schwarzenberg porážku utrpěti musil, po-
něvadž odvážil se postaviti se proti velkému pod-
niku, jakým je bez odporu regulace a kanalisace
našich řek, ne proto, že byl přesvědčen o jeho
nevčasnosti, nevhodnosti a snad i škodlivosti,
nýbrž z tě příčiny, aby oposice své už il
jako agitačního prostředku ve pří-
ští volební kampani proti straně
svobodomyslné. Tím ovšem zbavil stranu
tu veškerých ohledů a vrátil ji plnou volnost
pokud se týče poměru jejiho ke straně konser-
vativních velkostatkářů. Poměr ten nemusí býti
za každou cenu nepřátelský, ale takový, jaký
zaujati musí každá politická strana proti těm,
o nichž ví, že by jim velice sympatickým bylo
její nebytí. — Pokud jde o »N. Fr. Presse«
uznáváme ochotně, že by veliké dokázati se daly
věci na prospěch všech národů i této monarchie,
kdyby došlo k vyrovnání národních neshod mezi.
Schwarzenberg
11
article
Němci a Čechy. Však v ohledu tom chladni
jsme až po srdce, přes vroucí touhu svou po
národním smíru. Známe totiž kupní ceni u,
za jakouž by Němci mír a klid zjednati chtěli
a zaplatiti tu neodhodlá se nikdo z nás a nikdy.
Míru se nedoděláme dříve, dokud Němci nepři-
stoupí na naši, tak jednoduchou a prostičkou
formulku: žíti s námi jako rocv ni
s rovnými.
žn bužoe
á— Zemská daň kolkovní. Ve veřejnosti
vyskytla se zpráva, že zemský výbor na tom se
usnesl doporučit zemskému snému o zavedení
zvláštního »zemského kolku«. To postačilo po-
bouřiti ne snad interessenty, kteří by touto daní
byli nejvíc postiženi, nýbrž náše milé přátele
z táboru německo-židovského, které vůbec
všechno odporem naplňuje, co jest zemské aneb
co má třeba jen nádech »zemškosti«. Jistý
dr. Tausig vykládá v jednom zdejším německém
listě, že to vůbec nemožná věc, poněvadž také
příjem z kolků autonomních případá dle plat-
ných zákonů pokladně státní i musil prý by
dříve stát práva toho na prospěch zemé se
vzdáti. A potom prý by to stihlo ty nejchudší,
kteří beztoho nic neplatí a naproti kterým
exekuce by zůstala marnou, tak že by auto-
nomní kolek mnoho nevynesl. Nejsme naprosto
přáteli nových břemen a vynalezavost v této příči-
ně nás obdívem nenaplňuje, již proto ne, že tako-
výmto záplatováním věci se nepomůže. Jsme pře-
svědčeni, že finanční mizerii zemské jen tím se dá
odpomoci, budou-li zemím postoupeny daně přímé.
Němec
Čecho
Tausig
12
article
Zemský výbor, tím že navrhne příštímu sněmu
celou řadu nových zdrojů příjmů, splní tím jen
tolik, co jsme od něho dávno již očekávali.
Na zemském sboru zákonodárném záleží, aby si
z nich nejvhodnější vybral. Ale argumenty od-
půrců našich proti autonomnímu kolku pranie
nás nepřesvědčily. Tvrdí-li kdo na příklad jed-
ním dechem, že daň ta »nestojí za nic«, že ji
ale budou ostatní země také zavádět, je to ne
pouze špatný kompliment všem jiným zemím,
ale zároveň protimluva, z níž patrno, oč vlastné
tomu, kdo daň z autonomního kolku zavrhuje,
patrně šlo. Zrovna takovou cenu má námitka,
že prý bude míti pak každá trafikantka 17
různých zemských kolků na skladě, s kolkem
státním tedy celkem osmnáct. Bude jich even-
tuálně dost, ale rozeznávati je a prodávati,
k tomu snad intelligence dámy té stačí. Ostatně
není daň ta ještě zavedena.
— K německo-nacionálním pojišťov-
nám náleží také pověstný pojišťovací spolek
»St. Florian« v Chebu, kterýž vypisujev
»Zeitschrift des oest. Ingenieur und Architekten-
vereines« místo technického úřadníka s výslov-
ným dokladem, že zřetel bude vzat jenom na
uchazeče německé národnosti. Náhončím této
společnosti, češtinu bídně lámajícím, dosti zhusta
lovícím v západních Čechách, odvažujícím se
také hluboko do ryze českých krajin, ukáže
každý český majitel usedlosti dvéře. Nechť si
»St. Florian« pod ochranu svého všeněmeckého
dřezu béře výhradně jen Němce. Vůbec jest
nutno dáti na jevo ústavům tohoto drunu,
jichž pokladny jsou českým penězům v každé
době přístupny, které však vyznamenávají se
vášnivou zášti ke všemu českému poučení, že
mezi Čechy pšenice pro ně nekvete.
Stanislav
Florian
Němec
Čecho
Cheb
Čechy
Ingenieur und Architekten
13
article
— Souhlasy s akcí české delegace
v otázce vodních staveb. Z Roudnice došel
klubu poslaneckého tento přípis: Jmenem ko-
mitétu obcí polabských okresu roudnickéhoa
stodského vyslovujeme úplný souhlas se stano-
viskem klubu svobodomyslných poslanců če-
ských a vzdáváme uctivý dík za energické há-
jení zájmů zemědělských v otázce regulačnía
meliorační. Karel Štole, Ferdinand Zinke,
dr. František Zahálka. — Další souhlasy
zaslali: Společenstvo obchodní pro
Mýto a okolí se sídlem v Mýtě, městská
rada v Jindřichově Hradci, rada
král. města Sušice, obecní rada
města Sobotky, Ústředni jednota
»Hostimil«, městská radave Ve-
seli, zastup. města Soběslavi, gre-
mium obchodní v Soběslavi, za-
stupitelstvo města Vltavotýnaa
živnost. společenstva v Táb oře.
Štol
Zinke
doktor
Zahálka
Roudnice
Mýto
Jindřichov Hradec
Sušice
Soběslav
rada král
obecní rada město Sobotka