Ročník XXXXIII

V Praze, ve středu dne 27. května 1903.

Číslo 144.

Na ranní a odpol. list předp-lácí s v Praze v ažeinisteai za dtvrt lta . . . . 6 K —h s droji donáško na měsl na ěrv.t leta . . . . 7 K o0 h ve mlialkácl na ně- . . . . . . 2 K 90 k Poštont amásle, . . . . . . K o0 na čtvzt leta s dvojí zlsšlkos na pěsie na štviě leta . . . . 11 K 40

Ex-lex-říše. Zajímavost světová prvního řádu! Něco po- dobného už není možno nalézti ani v nejtemnější pevnině. I tam jsou zákony, ať už jakékoliv většinou špatné a ukrutné; ale vládne se dle nich. A všechny vlády tamější říkají o sobě, že jsou vládami zákonnými. Mají pravdu. Ve slově „zákon“ zajisté není obsažena podmínka, že musí býti dobrý a spravedlivý. Od jak živa byly a posud jsou na světě říše, státy, jež byly ovládány zákony špatnými a nespravedli- vými; ale vědělo se to obecně a řeklo se, že ta mější vlády byly a jsou špatné a nespravedlivé. A všeobecné dějiny zaznamenaly tuto povahu takových říší a státův a vypravují nám, že takově říše a státy zahynuly a hynou špatnými a ne- spravedlivými zákony a vládami svými. Však svět a dějiny jeho posud nepoznaly a neznají zjevu, jejž v nynější době lze spatřiti v samém středu evropském, na počátku stolet dvacátého, zjovu, aby veliké řiši, celému starému soustátí nepříslušelo žádné jiné pojmenován pravdivěji, než „Ex-lex“ „mimo zákonl“ Jak by se podivili zakladatelé monarchie habs- burské, že dílu jejich po čtyřech stech létech nehodí se žádný jiný název správněji, než „Ex- lex“1 Do slova: ze zákona venku, mimo zákon Však jak daleko jest od stavu, naznačeného tímto jménem, ke stavu, jenž by byl vyjádřen slovem: nezákonný, protizákonný?

Jest dávno povědomo všemu světu, žev monarehii, založené a zřízené na středním Du naji roku 1526, bylo velmi mnoho slavně a při- sahami zaručených zákonův, jež nikdy se nepro- váděly a neprovedly, naopak od řečeného roku napořád se popíraly, porušovaly a potlačovaly. Během časův a století nahromadilo se tu tako- ých nezákonných a protizákonný ch poměrův velmi mnoho. Nieméně stav ten, ač velmi nebezpečný a svrchovaně povážlivý, po- horšlivý, nespravedlivý a nemravný, na venek. pro oči ostatního světa napořád se zatajoval, tutlal a všelijak okrašloval. V dějinách této monarchie stále paraduje pravdivé heslo: justitia regnorum fundamentum (spravedinost jest zá- kladem státův), třeba vzniklo v době, když té „spravedlnosti“ byly se tu přihodily četně těžké ourazy. Však na tom nesejde: aspoř theoreticky spravedlivá zákonnost a vláda. vykonávaná dle zákonův, pokládána byla v mon- archii babsburské za nezbytný požadavek stát- ního zřízení. Vydávaly se zákony, které namnoze velmi hrubě odporovaly právům jednotlivých království a národův, podle takových zákonův se vládlo a národům bylo zůstaveno na vůli, chtějí-li mlčky podrobiti se jim nebo pokoušeti se o jejich odstranění nebo nápravu. Tak i z časův vlád absolutních, kdy všechna práva zemí a národův byla popřena a pollačena, mluvilo se v monarchii habsburské o státu, zří- zeném dle zákonův, a o vládě, která ty zá- kony vykonává.

Ale něco takového, co v této monarchiis děje v době její ústavní, nebylo tu nikdy slýcháno a vídáno. Zákony jsou, ale ne- vládne se dle nich. Snad právě proto, že jsou to zákony ústavní. Podle zákonův ab- selutních vládlo se mnohem p řesněji. Některé všeobecné zásady ústav nosti nebylo lze z rakouské ústavnosti vy- lcučiti. K těm na př. patří: předně, že občan- stvo ve spolku s korunou, s panovníkem vydává nově zákony, vykonává moc zákonodár- nou. Za druhé: že občanstvo, národové, zjedná si svobodnými volbami represen- tacisněmovní, a tato representace ve svém složení že musí býti věrným obrazem jeho. Za třetí, že většina sněmovní (parla- mentní) rozhoduje při hlasování, v usnášen se a ve výkonech celého sněmu (parlamentu). Z čivrté: že vláda musí býti vzata ze sněmovni (parlamentní) většiny. Za páté, že jest po- vinna, předkládati usnešení většiny sněmovn (parlamentní) panovníkovi ku potvrzení a že sama musí vykonávati potvrzená usnešení sboru zákonodárného.

Tyto zásady mají platnost i pro ústav- nost rakouskou; bez nich není vůbec možno. mluviti o nějaké ústavnosti vůbec. Zákony, vy- plývající z těchto zásad, jsou platny i pro ústavnost rakouskou. Však vizme, jak tu až posud byly zachovávány a vykonávány? Od roku 1861 až do 21. prosince 1867 v celé monarchii nikde, tak že už v oné době celá říše habsburská de fneto trvala ve stavu „Ex-lex“. Či zavládla snad v království českém po r. 1861 opravdová ústavnost? Měly z de platnost opravdové zákony ústav- ni? Byl sněm království českého někdy věrným obrazem svého obyvatelstva? A i když nepopíra- telná, zjevná většina obyvatelstva národnosti če- ské ovšem jen ve sdružení s jinými živly stavov- skými nabyla na něm většiny, byla usnešení této většiny vládami vídeňskými předkládána panovníkovi ku potvrzení? Bylo respektováno ústavní právo sněmu království českého vládou vídeňskou (za Herbsta) v otázce voleh do parlamentu videňského? A byla respektována ústavní moc, bylo respektováno ústavn právo většiny parlamentu víden- ského vládami vídeňskými, když ko- nečně po dlouhých zápasech ocitla se v té vět- šině representace i národa českého? Není-li tu od r. 1861 až do r. 1899 ne přetržitá řada zjevův, poměrův a skutkův, které se týkají národa českého a jimž nepřísluší jiný název, leda „Ex-lex“? A vrcholem všeho toho skutek vlády vídeňské, jejímžto účastníkem byl i p. dr. Körber, skutek ze dne 15. října 1899. kdy parlamentní většína i s právy zastoupených ji národův, i se všemi zásadami ústavními, i s au- toritou státní moci byla zhola obětována zběsilé revoluci německé menšiny! To byl vrchol po

měrův „Ex-lex“ v západní polovici staré mon- archie habsburské. A situace „Ex-lex“ trvá v těto polovici o onoho dne posud. Nejhlavnější zásady ústav- nosti, všechny zákony, přirozeně založené na těchto zásadách, všechna odvěká, nepopíratelná. nikdy nezrušená státní, politická, zemská a jazy- ková práva národův slovanských jsou tu vydána pronásledování, nenávisti a libovůli německé menšiny. Většího, jasnějšího „Ex-lex“ není ani lze si pomysliti nad poměry vnitřní politiky. vládnoucí v západní polovici této monarchie Vždyť sám p. dr. Körber s celou svou vládou jest v ústavním státě „Ex-lex“! A „Ex-lex“ jest všechno jeho jednání . .. Roku 1867 byly veliké rozpaky, jak pojme- novati nový útvar státní, zřízený vyrovnáním s Uherskem a novými základními zákony, datova- nými ze dne 21. prosince. Stará monarchie habs- burská měla dostati jméno nové. Někdejší jed- notná říše rakouská byla rozpoltěna na dva obvody; v jednom z nich zřízena byla nad- vládamenšiny německé, ve druhém menšiny madarské nad většina m slovanskými tu a tam. „Ex-lex“ na obou stranách. Starý, jednotný titul „Rakousko“ byl kasírován. Na místě něho dán do oběhu titul nový: „Rakousko-Uhersko“. — Po třicíti šesti létech obě polovice říše šťastně sešly se opět pod názvem společným: „říše Exlex“, jenž vším právem jim přísluší. „Ex-lex“ jest ten cajk všechen dohromady!

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 220. Z Vídně, 26. května. (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.) Věci chorvatské opět zabou- řily sněmovnou. Otřes byl prudký Bylo viděti za něho, jak slabě je posta- vení dra. Körbra. Tonem tak podráždé- ným, jakým mluvil dnes, mluví jen člověk, jenž je si vědom slabosti své posice a jenž nahra- diti chce pomůckami vnějšími i stupňovaným hlasem a rychlými gesty nedostatek věcných argumentů. Skutečně, stanovisko chefa vlády v celé záležitosti je neomluvilelno. Dvaatřicet předních politiků z Dalmacie Přímoří, mezi nimi všichni poslane zemští a říšští a nový pair hr. Borelli, požádali za audienci. Na dvou místech prostřednictvím ministr- presidenta a prostředni- ctvím kabinetní kanceláře. Na obou místech marně. Pelenti výslovně prohlásili předem Nechceme žádného projevu proti bánovi, ne- chceme níc učiniti proti uherské vládě, proti Maďarům, nechceme žádné manifestace politické. chceme jen prositi za milost pro chorvat ské odsouzence, chceme jen upozorniti na reflex, jaký způsobily události v Chorvatsku na slovanský lid v Dalmacii av Přímoří. Dr. Körber postavil se však před brány císařského hradu, postavil se mezi Chorvaty a chorvatského králo. Audience byla odepřena. Ve vládním communiqué konstatováno, že na podnět jeho.

Účel publikace té je zřejmý. Dr. Körber vzal na sebe všechnu vinu a všechnu zodpo- vědnost. Vinu a zodpovědnost vůči Chorvatům. Ale na druhou stranu, na adresu maďarskou, tato vina proměňuje se v zásluhu. Ohledy na p. Szella pro rakouského předsedu ministerstva byly silnějšími, než ohledy na celý národ vlast- ního státu. Státoprávní důvody, pro které — dle onoho communiqué — slyšení odepřeno bylo. rozpadají se v niveč vzhledem na vyjádření. učiněné Chorvaty za audienci žádajícími. Je nesporným právem občana — také ve státech nekonstitučních — mluviti s panovníkem. A tu bylo povinnosti prvního ministra, položiti si otázku, zdali je s prospěchem odpírati právo to a podle toho jedeati. Dr. Körber nevzal však v úvahu tuto kardinální stránku a následky jsou tu.

Chorvaté nepodali dnes žádného pilného návrhu. Vůbec neměli v úmyslu ho dnes podati Pan dr. Körber, ujav se slova k dotazu, který nebyl adresován na něj, nýbrž na hr. Vettra, způsobil, že v příští schůzi, která však koná se teprve po Letnicích, jej podaji a že podání jeho posl. Biankini veřejně ohlásil Nejde nám vůbec na rozum, proč dr. Körber dnes promluvil, ještě méně pak, proč mluvil tak, jak mluvil. Ještě hněvivěji, ještě rozčile něji, nežli minule a poprvě. Odezva byla také po- dle toho. Skoro se podobalo, že bude umlčen Tak velký byl hluk u Slovinců a Chorvatů, že nebylo slyšeti dra. Körbra nejen v ložích žurnali stických, nýbrž ani na několik kroků. Za jeho výkladů, jichž každá věta provázen byla hlučným odporem, došlo ke scéně nad míru pozoruhodné. Posl. G1öckner volal na posl. Biankina, že Němci tak surového kněze nemají. Posl. Glöckner má jednu omluvu: svou duševní nepřičetnost. Jen člověk takové kvality může pronésti o chorvatském knězi výrok tak urážlivý, o knězi, jehož celá činnost jest ušlechti- lou, vznešenou, humanní. P. Glöcknerovi ani to nestačilo. Když posl. Biankini zakřikl minister- ského předsedu dra. Körbra, vyličujícího sta věcí v Chorvatsku jako zcela pokojný, slovy ležl lož! lež! za které dostal důtku, p. Glöekner oso- pil se na něj, řka: „Vypadají-li Chorvaté tak, jako Biankiní, pak věru by nebylo divu, kdyby jich bylo postříleno ještě víc.“ Tato surovosta bestiálnost zarazila Všeněmce. Posl. Iro volal na Glöeknera: „Pane Glöeknere, vy za- pomínáte, že také německé paní byly vyhozeny z hradu vídeňského.“ Srážka dra. Körbra s Chor- vaty byla nad míru příkrou. Následky její se již ukázaly dnes při hlasování o příšuí schůzia

její jednacím pořadu. Následky její ukáží se snad také později. Pro dra. Körbra a pro jeho úkoly příznivy nebudou. Za všeobecného hluku promluvil dnes opě po dlouhé době K. H. Wolf. Odůvodňoval pilný návrh na regulaci malého Labe. Byla přijata jak pilnost, tak i meritum. Posl. Formánek ve stručném proslovu přimlouval se za regulae Metuje, do zemského plánu regulačního ne- přijaté. Všeobecná rozprava o zákoně, kterým měn se pravidla o nedělním klidu, byla dnes dodělána. Podrobná bude po Letnůvích. Vlastní boj o nedělním klidu teprve nastane. Sněmovna odročila se na 5. června. Jak den, tak o jednací pořad sveden nedlouhý boj. Přodseda navrhl, by projednal se zákon o neděl- ním klidu, zákon o dráhách lokálních a pak aby konalo se první čtení zatímního rozpočtu. Činěny četně návrhy ve příčině dne i předmětu roko- vacího. Posl. Kaftan žádal, aby rozpočto- vé provisorium položilo se na místo še- sté, tak aby napřed sněmovna vyřídila konečně referát železničního výboru ve při- čině postátnění dráh. Avšak všechny ná- vrhy na změnu jednacího pořadu, doporučeného hr. Vettrem, zamítnuty. Nežli se přikro- čilo ke hlasování, velkostatkáři hr. Sylv a-Ta- roucca, Lilgemach, Serenyi a Šul vyšli. Zůstali hr. Deym, Seif ert a bar. Widt- mann. Český velkostatek tedy rozdělen. Hr. Sylva-Taroucca s ostatními svými soudruhy pro český návrh hlasovati nechtěl, proti němu také ne, ergo o dešel. Nejvěrnější a nejspolehlivější podpůrci českého národal Jarní kampaň říšské rady skončila za si- tuace nejžalostnější.

Předseda hr. Vetter zabajuje schůzi o 11.15h Mezi došlými spisy jsou dotazy posl. Vu- koviče a sp. po zakročení vídeňské policie o po- uličních demonstracích jihoslovanských studujících proti chorvatskému banu hr. Khuen-Hedervarovi; — Fresla a sp. po germanisační činnosti plzeňského ředitelství státní železnice; — Sokola a sp. po týrání českých cestujících na ústecko-teplicko-pod- mokelské dráze železničními zřízenci; — Erlera a sp. po událoslech na inšprocké universitě; — Bergra a sp. po poměrech lesního úřadnictva; — Albrechta a sp. po vydávání německo-českých tiskopisů železničních ve Vorarlbergu: — V. Hru- bého a sp. po stavbě lounsko-rakovnické dráhy; — Choce a sp. po neoprávněném vypovídání českých horníků v severních Čechách; — Kittla a sp. po zastavení berních exekucí v okresu duchcovském, stíženém nouzí; — Procházky a sp. po volbě dra. Sandrinella terstským starostou, bude-li potvr- zena na posilu irredentistické agitace, anebo sečká se s jejím potvrzením, až správní soud rozhodneo prolestu proti volebním reidům vlašským; — Der- schatta a sp. po lublaňských výtržnostech proli Němeům a Hanicha a sp. po činnosti spolku če- ských železničních úřadníků v Praze a Plzni. Posl. dr. Pácák a soudr. podali pilný návrh na náhradu škody, způsobené elementárními neho dami obcím Neškaredicím, Perštejnici, Mallnu, Sv Kateřině, Sv. Jakubu, Zátiší, Kobylnici, Lisicím Bornardovu, Hlízovu, Novým Dvorům v okresu kutnohorském. Posl. dr. Schreiner, předseda výboru pro zmírnění nouze, navrhuje, aby výborové zprávy byly hned projednány.

Návrh je dostatečně podporován. Posl. Blankini v dotazu k předsedovi dovozuje že chorvatští poslanci z Dalmacie, dostavivší se před několika dny do Vídně, jejichž poslání nemělo pohnutky politické, nýbrž ryze humanitní, nebyl císalem přijati. Každému státnímu občanu jest volno obraceti se ke koruně, jen chorvatskému národu ne- bylo to dovoleno na zakročení předsedy mici- sterstva, jenž netroufá si opřiti se Maďarům, př případných rekriminacích. Takovým jednáním dr Körber vydal smutné svědectví své státnické mou- drosti. Řečník protestuje jménem svých soudruhů proli takému jednání a táže se předsedy, nebylali tímto politováníhodným jednáním porušena také práva chorvatských poslanců říšských a pak li ano, jaké opatření hodlá učiniti k uhájení práv členů sně- movny. (Hlučná pochvala na lavicích Jihoslovanůa českých radikálů.) Předseda hr. Vetter odpovídá, že předsednictv poslanecké sněmovny, jak poslanec Biankini zajisté sám dozná, nepřísluší nijaká pravomoc v této záleži- tosti. (Hlučný odpor Jihoslovanů.) Ve věci samé po- ukazuje ostatně ke communique, uveřejněnému ve včerejších listech, kde zamítnutí žádosti o slyšen u císaře odůvodňuje se tím, že záležilosti zemí ko- runy uherské nemohou býti předmětem stížnost- z království a zemí na říšské radě zastoupených (Odpor Jihoslovanů) Posl. Schreiter v dotavu k předsedovi ptá se po zásadách všeobecného starobního a invalidního pojišťování, slíbeného v trůnní řeči.

Mp. dr. Körber: Nikoliv pilným návrhem, nýbrž ve způsobě dolazu k předsedovi posl. Biankini přived k řeči záležitost, o níž prohlásil jsem opětně, že dle státoprávního poměru mezi touto polovinou říšea zeměmi kruny uherské nemůže býti předmělem jed- nání této sněmovny. Již pro nedozirně důsledky vláda nesmí se dáti zatlačiti z tohoto stanoviska, byť se mi vyčítaly sebe větší ohledy. Jinak neplatívá chladná krev za nejhorší vlastnost nějaké vlády. Zdá se mi býti cennějším než předrážděná fanlasic, která vzda- luje se vší skutečnosti a požaduje, aby její vymyšlené strašáky (Odpor a hluk u Jihoslovanů) polekaly tak střízlivé lidi, zvyklé věřiti jen ve skutečnost a pravdu Ty však příčí se — i o tom mohl bych již učiniti sně- movně sdělení — křiklavě tvrzení zde učiněnému Obrátil jsem se na úřadní místa, která jsou mi pří- stupna také při přísném zachovávání měho státopráv- ního stanoviska, a dověděl jsem se, že od počátku výtržností v Chorvatsku, t. j. od 27. března až do dneš- ka při tamějších větších nebo menších výtržnostech byly celekem jen 2 osoby porančny četníky smrtelně a jedna lehce. (Hlučný odpor a četné pokřiky Jiho- slovanů.) Předseda hr. Vetter volá poslance Biankina k po- řádku Mp. dr. Körber: Jakýsi člověk poranil se o bodál klidně stojícího vojáka... (Hlučné pokřiky Chorvatů.

Křičte, změniti to přece nemůžele, a několik sedláků kteří drancovali a zapálili dům, pak 4 osoby ve Fužině byly lehce raněny. Dále jsem se dověděl, že ani jedn osoba nebyla následkem náhlého soudu popravena Tak se to má s 69 mrivými a 100 raněnými, jimiž posl Biankini chtěl zde vzbuditi zděšení a tak to vypadí s oběšenými téhož poslance! (Posl. Biankini: Naše zprávy pocházejí od lidu.) Arciť z Dalmacie byly te- legrafovány do ciziny číslice a události, které srovná- vají se lépe s údaji posl. Biankina. Ale nenahlížím proč měli bychom dáti zaplavovali cizinu křiklavým nepravdami, které mohou pozbaviti mocnářství cti kul- lurního státu. (Pokřiky Chorvatů.) Telegrafní úlady konají svou povinnost, zadržujíce takové telegramy a čl. 2. telegrafního tarifu dává jim plné právo k ta- kovému jednání, Vzpomínám jen, jak jednaly anglické

a londýnské úřady v době burské války. Nejsme bohu- díky s nikým ve vojně, ale zachování veřejného po- řádku (Pokřiky Chorvatů), zejmena porušuje-li se křik- lavým způsobem, jest také velmi vážným úkolem ve- řejné správy Posl. Biankini a mnozí po něm mluvili o zneuží- vání armády a uvádějíce oběti jejího zasahování, ob- viňovali armádu nepřímo z jednání, z jakého vojsko se zde tak rádo podezřívá. Pánové, věřte mi na mě slovo, že chování zúčastněného vojska bylo příme bezvadné. Nedalo se zlákali žádnou provokací, nýbrz zachovalo všude a každé doby klid, chladnou krev a trpělivost. (Posl. Biankini: Není úkolem armády vykonávati policejní služby.) Mohu prohlásiti, že cho- vání vojska jest co děkovati, osvědčily-li se údaje, před- nesené ve sněmovně — jak bych to jen řekl — jako přeludy jejich původců. Přicházím-li k tomu, co u nás se stalo nebo děje se, hodlám promluviti především o domnělém roz- čilení. Tohoto rozčilení v lidu v Dalmacii, Istrii a Kra- jině není (Bouřlivě pokřiky a hluk Chorvatů) ajá doufám, že vládou oznámená pravda o událostech — snažíme se zjednati našemu vylíčení největší rozšíření — zabrání také na příští doby všelikému vážnému rozčilení. Pravda jest, že ale teprv v nejposlednějších dnech političtí vůdcové chorvalského lidu v Dalmaci konali porady, jejichžto výsledkem bylo usneseni předněsti jisté přání ve slyšení u císaře Pánům, již naléhali na přímluvu za tuto žádost. odepřel to, protože nelze dopustil, aby události druhé polovici říše (Hlučné výkřiky mezi Chorvaty) byly předmětem polilické agilace v Rakousku. Ne- mluvil jsem s nimi o ničem jiném, ani o důležitých hospodářských záležitostech. (Výkřiky mezi Chor- vaty.) Když byla žádost přece kabinetní kanceláři podána, vyžádal jsem si její zamítnutí. (Hlučné vý- křiky mezi Chorvaty.

Po splitských událostech považuje za zbytečno mluvit o jiných výtržnostech v Dalmacii, avšak lu- blaňské události prý ho zarmoutily a troufá, že vinníci budou vypátráni také přispěním těch osob- ností, jež proti nim protestovaly. Vyllučená okna revolverové koule nejsou důkazy národní přízně. (Výkřiky.) Není radno pohrávati si s ohněm a proto doufi, že zákon a práva jsou dosti silny, udržeti slovinský a chorvatský národ na pravé cestě. Je dosti domácích starostí a není třeba starati se o zá- ležitosti v sousedství. (Hlučná pochvala; odpora hluk.! Ctí poctivé smýšlení každého a rozumí národ- ním sympatiím, avšak — pánové, praví ministerský předseda — chraňte se mnou klid státu a neuklá- dejte mu povinnosti, jež splniti nemůže. (Velká vřava; pochvala a potlesk; odpor a hluk.) Za vřavy a hluku posl. Biankini žádal za slovo, ale předseda neslyše prý ho udělil slovo po- slanci Wolfovi k odůvodnění pilného návrhu a od- tušil na Biankinovu stížnost, že udělí mu slovo později Posl Woli odůvodňuje svůj pilný návrh na úpravu malého Labe a jeho přítoků, pravil, že jedná se o svízele obyvatelstva dvou krko nošských údolí, jež množí se každým rokem opě- tujícími se povadněmi. Tento pilný návrh je poslední nadějí oněch lidi a proto žádá sněmovnu, by hlaso- vala pro jeho pilnost. (Pochvala) Potom zahájena debata o pilnosti návrhu. Posl. Formánek: Že návrh na regulaci malého Labe je pilným, dokazuje to, že za posledních 13 roků každoročně vyzývána byla vláda, aby úprava celého Labe stala se skutkem. Úprava řek musí za- počiti aspoň současně s prováděním vodních staveb.

Má se také přikročiti ihned ku přípravným pracím pro úpravu jiných vodních toků v celém státě a za tím účelem má se zváštním zákonem zvýšiti státní příspěvek do fondu melioračního. Tím přiznána pil- nost i pro přítoky Labe. Sem náleží i malé Labe od Jaroměře až ku pramenu a úprava jeho je pilná a nutná z ohledů hospodářských, zdravotních i so- ciálních. Z hospodářských pro ohromné škody, jež se děj na pobřežních pozemcícb i stavebních; ze zdravot ních je to nutné, aby zaplavené pozemky a stavení byly odvodněny a zbahněním nepoškozovaly některé krajiny ve zdravolním směru; ve směru sociálním je to nutné nejen na malém Labi, Jizeře, ale i na Metují, která bohužel v zemský zákon pojata nebyla. neboť by nynější vláda onen zákon nebývala podala k sankci. Úprava řeky Metuje také je nulna z ohledů národ ních. Vláda hlásá usmíření národů, ale přitoky které jsou v krajinách více německých, pojala do zákona, by byly regulovány, ale Metuj, která větši nou proudí krajinou českou, nebyla pojata do těchto regulací ač co do průmyslu i poplatnosti rovná s Úpě i hořejšímu Labi. Že labský přitok, Metuje, nebyla do zemského zákona pojata, jen odporem vlády, která diktovala nezměněné přijetí předlohy — ve které Metuje není — vyvolalo rozhořčení největší v obyvatelstvu kraje toho, o čemž svědčily schůze dne 21. září r. 1902 kde dovoláváno se zákona říšského, který výslovně praví, že úprava řek, které jednotné povodí tvoří — a to zde jest Labe—Metuj, která vodu do Labe při vádí a která posunováním spodiny říční pro uplav- nění Labo důležitou jest, že tyto řeky — zde Metu současně má býti upravena.

Jelikož k zjištění této regulace jest třeba jednání říše se zemí, tedy královstvím českým, aby žádáno bylo — by říše s královstvím če- ským — a případně na sněmu zemském obráceně, aby sněm zemský s říši jednání to zahájil, aby regulace tato současně s ostatními přítoky Labe byla prove- dena. Jest to tím více nutno, jelikož vodní společen- stvo pro úpravu řeky Metuje, již zadává provedení prací zemních a opevňovacích a sice na dolní Úpě od Josefova nahoru, dle projektu vypracovaného technickou kanceláří zemědělské rady, jelikož podnik to rozměrů větších, je také nutno, by podpory z pro- středků státních a zemských byly ustanoveny 80 pro- cent nákladu jako u řek a přítoků, které jsou pojaty do regulace o vodních cestách. Navrhuji resoluci: Vláda se vyzývá nalehavě, jelikož Metuje s ostat- ními přítoky Labe jednotné povodí tvoří a posunová- ním spodiny pro úpravu Labe důležitá jest, aby i řeka Metuj s ostatními přítoky Labe sou- časně regulace provedena byla a jelikož k zajištěn této opravy jest třeba jednání říše se zemí, tedy s krá- lovství českým, aby vláda se sněmem království českého jednán o regulaci Metuje ihned zahájila. Posl. Schüeker připomněl, že český sněm uzna úpravu horního Labe a Úpy pilnou, zmínil se přislušn ch krocích a prohlásil, že třeba mimořádné dotace meliora čního fo du. Konečně snažil se do- kázati, že český zemský výbor nedbá tuze na ně- mecké projekty. ( Pochvala).

Posl. Kasper uvažoval o úpravě Úpy a bonosi se, že on vždy ujímal se této pilné záležitosti. Po chvals.) Posl. Wolf v doslovu přimlouval se, by se po úpským a polabským obcím nahradily výlohy na dosavadní úpravy a doporučoval svůj návrb. Při hlasování přiznána Wolfovu návrhu pilnost a návrh sám přijat bez debaty i s Formánkovou re- solucí. Posl. Biankini (k formálnímu návrhu) pro- hlašuje, že chtěl navrhnouti, aby v příští schůz debatovalo se o dnešní ministrpresidentově odpo- vědi; protože však podá v tě věci pilný návrh vzdává se slova a nečiní žádného návrhu. Schreinerův návrh na projednání návrhu ve věcech nouze byl přijat, načež ref. Steiner podal zprávu a navrh), aby výborem vyřízené návrhy po- stoupily se vládě, aby na ně měla všemožný zřetel. resp. provedla šelření a vyhledávání v případech, v drobném prodejit ranně čj-lo o sobě . . . za 8h vdpolední . . . . . . . za 2h Ve flinlkich na venkověe ranní čílo. . . . . . . . 10h očpoleční . . . . . . . . 3h Insern t plati so hetově lapřel Předplacení a laserty plijímá věnisi strnce v Marianské ulici č. 3. TTam nacházejí so též redakce tiskirna a ezpedice „Národních Lista“, Rakoplsy so novrasejí.

kde třeba objasnění poměrů. Velký počet návrhů týká se požárních škod v zemích, kde pojišťování proti ohni není náležitě provedeno. Výbor navrhuje proto vyzvati vládu, aby záhy podala předlohu o povinném požárním pojišťování v jednotlivých krá- lovstvích a zemích. Posl. Delngan poukazoval na nouzi v Tridentsku a škody způsobené mrazem, žádaje za berní slevya zúročné podpory. Poslanec hr. Attems přimlouval se za pohořelá v Slov. Hradci. Výborové návrhy byly potom přijaty a sněmovna rokovala dále

o nedělním klidu.

Posl. Breiter přimlouval se za mezinárodní úpravu klidu a navrhl resoluci,, jíž vláda vyzývá se svolat anketu a pozvati k ní všecky kulturní státy. Nynější předloha je polovičatá, církevního rázu. At se zavede 24- resp. 36hodinný klid v týdnu a ne klid nedělní. Potom pojednal o petici židovských živnostníků haličských, již odpočívají v sobotu. Na- vrhl, aby předloha vrátila se výboru k přepracování na základě 36., resp. 24hodinného odpočinku. Pro odbory, o něž má býti tímto zákonem postaráno, staň se opatření dle výborových návrhů nařízení. K návrhu posl. Wagnera debata uzavřena hlavními řečníky zvoleni poslanci Böheim (contra) a Axmann (pro). Posl. Böheim polemisoval s drem. Ellenbogenem a pojednal o svých návrzích na nábradný odpočinek v živnosti pekařské a výminečných ustanoveních v poutních, pohraničných a místech, kde obyvatelstvo kupuje své potřeby pouze v neděli. Přimlouval se za uzavření trafik v neděli a nedělní klid ve státních i soukromých kancelářích. Propadnou-li jeho návrhy, podá příslušné resoluce. Posl. Axmanu přimlouval se za úplný nedělní klid, neboť je ho třeba pracovním třídám. Náhradní odpočinek neměl by ceny. Polemisuje s Ellenboge- nem a Breiterem a odporuje zvláštním ustanovením pro haličské židy. Ve státě z většiny katolickém může býti zákonným dnem odpočinku pouze neděle.

Každý poslanec je ppvinen v zájmu obchodních zří- zenců hlasovati pro tyto reformy. (Hlučná pochvala.) Po věcných poznámkách posl. Steina, Breitra, Ellenbogena a Pernerstorfra ref. posl. Wilhelm ve svém doslovu opřel se Bo- heimovu návrhu stran pekařství a rovněž výminoč- ným ustanovením pro Halič a Bukovinu, přimlouval se za Albrechtův návrh stran pohraničních místa konečně žádal za schválení výborového a zamílnutí odročovacího návrhu Breitrova. Usnešeno přejíti k zevrubnému rokování. Posl. Breiter odvolal svůj odročovací návrh, načež rokování bylo přerušeno. Předseda ministerstva dr. Kůrber odpověděl na dnešní Vukovičův dotaz úřadním vylíčením udá- lostí, při nichž policie neužila zbraně. Tasil šavli pouze jeden inspektor a policajt, kdy dav nechtěl ustoupit a to prý jen proto, aby dodali svým slovům důrazu. Demonstranti se potom skutečně vzdálili. Zatčení (6) byli ještě večer propuštěni na svobodua odsouzení k pokutám. Při událostech dne 24. t. m. policie nevytasila šavle a konala pouze svou povin- nost již se zřetelem na nerušený styk obyvatelstva. Odmítá výčitku, že policie chovala se bezohledně a neslušně. Vyšetřování zavedené s inspeklorem stráže nemělo dosud positivného výsledku. Porušena-li po- vinnost, bude vinník přísně potrestán. Ve mnohých případech jest hlavním úkolem policie, aby konala svou povinnost bez osobních srážek s ranami a za- týkáním, jež mívá pro ty, koho se týká, nepříznivé následky.

Ministr železnic dr. Willek odpověděl na dotaz poslance Hrubého po stavbě lounsko rakovnické dráhy, že její provedení je možné v mezích uzavře- ných stavebních smluv bez újmy hmotných zájmů dráhy, ba nutné se stanoviska racionální stavební ekonomie. Posl. Breiter, vzpomínaje poslední immunitní debaty, doráží na ministra zemské obrany, protože dal jeho přípis nadporučíku Molnarovi. Plá se mi- nistra, jak ospravedlní své jednání. Předseda volal posl. Breitera k pořádku pro urážlivá slova o ministrovi a ustanovil příští schůzi na pátek 5. června, položiv na jednací pořad jako 3. odstavec 1. čtení zatí mného rozpočtu. Posl. Kaltan opřel se vsunutí zatímného roz- počtu před předlohu o postálňování železnic. Je na čase, aby tato předloha byla již jednou vyřízena. Navrhuje, aby zatímný rozpočet vřadil se do ne- dávno usnešeného pořadu jako 6. odstavec. Propadly návrhy Alv. Hanichův a Ofnerův, aby příští schůze konala se 28. resp. 29., Kaftanův a Steinův, aby před zatímný rozpočet vřadila se naří- zení vydaná dle čl. 14. a zůstalo při předsedovu návrhu. Konec schůze ve 4.45 hod. odpol.

Vltavská pojíždka z Č. Budějovie do Prahy. Vltavský břeh u Lannovy lodenice poblíž Dlouhého mostu za Budějovicemi byl již o 10. hodině zástupy lidu přeplnén. Obecenstvo če- kalo na příjezd hosti a na odjezd obou lodí »Praha« a »České Budějovice«. Obě lodi pře- kvapily svou praktickou úpravou. Byly to tak zvané »budějovické prámy«, jež u nás slavěny, posilají se s ovocem do Německa, kde se upra- vují zejmena pro plavbu na Odře a na jejích přítoelch. Lodi opatřeny byly střechou a činily svou úpravou dojem otevřeného restauračního salonu. Na jndné z obou lodí byla umísténa hudba. O 111. hod. přijeli v ekypážích z nádraží poslední hosté, přibyvší do Budějovie rychlikem z Prahy. Za čivrtt hodiny byly obě lodi na- plněny a rázem 11. hod. hnuly se na třídenní výpravu. Nálada účastníků byla nejlepší, počasí pří- znivé, teplé, přes to, že vál dost prudký sevéro- východní vítr. Až do Hluboké pluli jsme klikatým řeči- štém Vllavy, jež zjevným je dokladem k tomu, jak zanedbána je tato řeka a jak jinak by vy- padala a po obou stranách žírný její kraj, kdyby správcové země této tou měrou byli pečovali o její blaho, jako činili na příklad páni z Růže, kteři zřízením »zlaté stoky« ták velkýchi zásluh zjednali si o celý kraj, kudy vede. Nečiště vltavského z Budějovic do Hluboké nemá býti dle projektu regulačního ku plavbě použito, nýbrž v místech téch má býti zřizen umělý kanál. Průplav ten počíti má na jižní straně ostrova Schnarcherova, má projiti mlýn- ským ramenem Malše a protéci mezi Vllavoua Starým Městem. Odtamtud má podjeti dráhu Františka Josefa, vésti ke Kněžským Dvorůma Hrdějicům a za dvůr Nová Obora a ústiti na jižní straně Zámostí naproti Hluboké opět d Vltavy.