Z Durbanu došla včera tato zpráva: Generál Warren je zde s částí své divise, neví se však, kam se s vojskem svým obrátí. — Z Mafekingu sdělují »Timese Obležená posádka je ve veliké tísni. Stravuje se jen koňským masem a chlebem, zhotove- ným z rozemleté koňské píce. Tyfus, dysen- terie a záškrt řádí epidemicky. Žejmena trpí hrozně ženy a dítky. Domorodci mrou hlady.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 253—256. — Vláda, parlament a uhlí. Předvčírem rozletěla se zpráva, že stávkující v hnědouhelném obvodu ku práci se vrátí a že zahájeno bude dolování v největší uhelné pánvi české. Tak mnohý, jehož oko bloudilo od teploměru stále klesajícího ku poloprázdné tobolce, volně si oddechnul, tak mnohému zaplašila potěšitelná tato zvěst aspoň na okamžik mraky s čela. Však hned v zápětí tu bylo dementi. Ge- nerálnímu štábu ve Vídni nebyly vhod podmínky kapitulace a proto kázal setrvati. A páni uhelní baroni a ti, kteří by se jimi rádi stali, v domnění, že vítězství je jejich, rovněž ku snadnému opět se sejití valně nepřispěli tou zpupnou mluvou, kterou udělovali »gene- rální pardons dělníkům a vyhradili si pod- mínku, že stávkující znovu do práce přijmou jen potud, pokud bude toho potřeba. Pokud se jim tedy bude líbit; jinými slovy, že vyhražují si právo ony dělníky, o nichž domnívají se, že byli příčinou stávky, z další práce vyloučiti. Dnes tedy jsme se svými uhelnými poměry zase tam, kde jsme byli před týdnem a kde již před dvěma měsíci. Pardon. Naivní lidé těšili se tehdy ještě nadějí, že pomůže vláda a — parlament.

Dnes nemá této naděje nikdo. Vláda postarala se sice velmi dobře o Vídeň, jako vždy, nám v Čechách ale dala laskavě na srozuměnou, abychom si prozatím pomohli sami. Následek toho, že u nás většina továren stojí, tisíce děl- ného lidu že mrzne a hladoví, a že, kdo má ještě nějaký ten zbyteček peněz v kapse, šťastným je, dostane-li od uhelného lichváře metrický cent slezského uhlí za 3 zlaté. Jinak pálí mour — cent za půldruhé zlatky — anebo dříví z kradených plotů, nůši za 30 kr. Nebyli bychom ale objektivnými, kdybychom nezmínili se o »intensivní« práci, kterou vy- konala v oboru, o kterýž jde, sociálně politická komise na radě říšské. Nedá se popříti, že vy- čerpala materiál, kterého jí bylo stávkou po- skytnuto, s velikou důkladností a až na dno, že jest si dnes úplně jasnou o veškerých právních stránkách a poměrech vzniklého sporu ale — učiniti případný návrh, aby kalamitě uhelné bylo odpomoženo, nedovedla. Sekve- strovat doly v zájmu veřejného blaha prý nejde — tomu prý naše zákonodárství nedovo- luje — a expropriovat také ne. Fiat justitia, pereat mundus! Jde-li o to, odčinit příčinu bídy, kterouž trpí statisícové — tu vláda i po- slanci kladou ruce v klín, nanejvýš že konají interessantní »studia«, při nichž, kdyby je hodil člověk do pece — a za více zpravidla nestojí — ani kávy by si neuvařil, jinak ale není u nás zvykem lekati se paragrafu. Salus rei publicae suprema lex esto! Blaho státu zákon nejvyšší, řekli by skuteční státníci, řekl by energický ředitel státní lodi, a podívali bychom se na to, zdali by privilegovaní vykořisťovatelé pokladů.

uložených v této zemi, nezměkli, kdyby si na ně vláda, která by měla za sebou parlament v této věci souhlas všeho obyvatelstva, jak ná- leží dupla. Na Rothschildy, Wittgensteiny, Gutt- manny a na pověstné barony hnědouhelné s ru- kavičkama se ovšem nesmí. Anebo jest pravda, co onehdy bez odmluvy konstatováno bylo v aněmovně, že totiž jsou ve Vídni náčelnícifi- nančních klik, již mají větší moc než všichni ministři dohromady? Zdá se tak aspoň, nebot rádi bychom věděli, co u těchto lidí, jimž stávka vlastně vynesla ob- rovské peníze, v zájmu veškerého prospěchu a blaha vláda učinila. Vždyť neměla ani tolik energie, aby v době největší nouze, kdy domácí obyvatelstvo nemělo ani tolik uhlí, co ho zapotřebí bylo k nejnut- nější denní potřebě a kdy za cenu třikrát tak vysokou sem dováženo bylo uhlí cizí, aniž by prstem hnula, klidně se na to dívala, jak vagon za vagonem laciného uhlí černého odváží se do Něme- cka. Tážeme se i dnes ještě, kde je uhlí, kterého již od tří neděl se v hnědouhelné pánvi na čtyřicet percent normální výroby do- bývá? Ze tři čtvrtin jde do Německa. To se ví a kdo to ví, tomu nepřicházejte se svými zákonnými ohledy. To je tak, jako byste bránili tonoucímu zachrániti se na břeh travou porostlý, protože tam zakázáno v trávě se plouhat. Tak slabou v době kritické neosvědčila se dávno už žádná vláda a nemáme v ni také nejmenší důvěry, že by provésti mohla veliké úkoly hospodářské, ku kterým se chystá.

— Okresní zastupitelstvo jičínské ve schůzi dnes konané usneslo se učiniti následu- jící projev k české veřejnosti: Zastupitelstvo okresu jičínského stojí pevně na státoprávním požadavku a žádá své pány poslance co nejdů- tklivěji, aby za žádnou cenu nepřipustili trhání naší užší vlasti a aby pevně trvali na nedílnosti a celistvosti zemí, příslušných ke koruně svato- václavské, na plné rovnoprávnosti v úřadecha ve veřejné správě a aby pracovali pro rozšíření autonomie zemské a ku zlepšení financí zem- ských ponecháním alespoň části výnosu daní, státu odváděných, zejmena pak daně gruntovní, k účelům zemským. Zastupitelstvo okresu ji- čínského prohlašuje, že každé ujednání smíru s Němci, které by znamenalo roztržení zemí a uznání nadpráva jazyka jednoho nad druhým, jest nespravedlivé a že nebude míti mír mezi národy, vlast naši obývajícími, v následku. Za- stupitelstvo okresu jičínského protestuje proti závaznosti každého neupřímného, tajenéhoa při zavřených dveřích prováděného ujednávání jednotlivců s vládou, jsouc přesvědčeno, že tato vláda, která národu českému tolik ublížila, ne- myslí to s námi dobře a Němcům nadržuje na úkor národa našeho, naší vlasti a naší budoue- nosti. Okresní výbor v Jičíně, dne 12. března 1900. Frant. Vejlupek, starosta okresu. Josef Voves, člen okres. výboru. Frant. Bradský, člen okres. výboru.

— Krajinský schulvereinský sjezd v — Třebenicích. Německé listy přinášejí zprávu, že z usnesení župní jednoty schul- vereinské číslo I. konati se bude letošní sjezd této župy dne 10. června v Třebenicích. Tedy ve městě velkou většinou če- ském, na jazykovém pomezí, kde různosti jazy- kové vybíhají v nejostřejší hroty. Tam chce »mírumilovná« župa schulvereinská, která nic jiného nemá na mysli, než chrániti ubohé ně- mecké děti před počeštěním, s obvyklou zevní okázalostí se sejíti a tam rokovati o své čin- nosti a o svých cílech. Nikde jinde nebylo k tomu místa ve věnci německých měst na če- ském severu, pánům nezbyly než — české Třebenice. Zda-li pak si zapamatovali své deklamace z oné doby, kdy Sokolstvo rudohorské chystalo se uspořádati v Teplicích svůj slet? A »Sokol« má přece docela jiný úkol než Schul- verein. »Sokol« je spolek tělocvičný, jenž pě- stuje osobní statečnost a zdravého ducha ve zdravém těle a jenž svým účelem Němcům v ničem nepřekáží. A jak se zachovali tehdy Němci oproti tomuto sletu? Pamatují se na to ještě pořadatelé letošního sjezdu schulverein- ského sletu v Třebenicích? Od zamýšle- ného sletu v Teplicích da- tuje se ono značné přiostře n zápasů národnostních v této zemi. Jde jim snad o to, ještě více znepřáteliti oba tábory národní a přervati také ty nepatrné styky, jež mezi oběma zbyly? Potom necht se shromáždí v Třebenicích, na posilnění dra.

Titty a pana Hauptvogla. Což nevědí páni, jak by jim bylo, kdyby odvážil se matičný výbor svolati svou valnou hromadu do Libě- chova nebo do Žatce? Kdyby byly národ- nostní poměry u nás tak uspořádány jakov době konstitučních červánků v prvních letech šedesátých, kdy čeští a němečtí spolkové na- vštěvovali se na vzájem, byli bychom šťastni. Dnes ale to věc nemožná, musil by především rozloučiti se se svou existencí Schulverein. Máme za to, že do té doby vedení německé strany zmoudří, že si sjezd schulvereinský v Třebenicích dá zajít, poněvadž tam jinak z naší strany uspořádán bude výlet všech možných spolků. — Bezohlednost moravských Němců. »Mor. Orlice« vyvrací zprávu naši ze dne 6. března pod tímto títulem uveřejněnou, ve které jsme konstatovali, že moravský zemský výbor učinil usnesení ze dne 3. února čís. 5522, dle něhož obmýšlí pro nastávajících šest let zá- sadně do každé okresní školní rady voliti opět tytéž čtyři členy, které tam ve smyslu § 20. zákona ze dne 12. ledna 1870 č. 3. zem. zák. naposledy byl vyslal. — My na pravdivosti této zprávy trváme, usnesení ta- kové se stalo a registratura zemského výboru moravského takovéto usnesení také obsahuje. Staly se také již kroky zemským výborem, aby v sestavení okresních školních rad nestaly se žádné podstatné změny. Že zemský výbor místo- držitelství určité návrhy a jmenování již učinil, jsme netvrdili, zpráva naše, pokud se týká usnesení zemského výboru ze dne 3. února, čerpána jest však z pramene úplně spolehlivého. Upozornili jsme na nebezpečí v čas v dobrém úmyslu a čeští přísedící zemského výboru necht jsou na stráži.

— Germanisace Ostravska. Opět krok k poněmčení nejvýchodnější Moravy, nejdůleži- tějšího českého kraje Ostravska. V úplně české obci, ležící už v opavském Slezsku, ve Svinově, odevzdána byla těchto dnů nová budova něme- cké obecné školy svému účelu. Do roku 1898 byla ve Svinově škola česká, pak přeměněna na utrakvistickou, a nyní zřízena tam samostatná škola německá. Náměstek starostův v Opavě, dr. Kromer, přijel a měl slavnostní řeč, v níž velebil tento nový krok německé kultury. Po- ukazoval, jak důležito jest, poněmčovati venkov, který jest jedinou oporou měst. Českou kulturu nazval »minderwertig«, Inženýr Völkerer přiznal, že němectví zmahá se ve Svinově s rozvojem průmyslu. V prvé řadě jest to rourovna, zalo- žená Prušákem Hulčinským z Hlivice v Pruském Slezsku, která nyní patří uherské společnosti »Hernathaler Actiengesellschaft« a zaměstnává skoro výhradně pruské inženýry a pruské ně- mecké dělníky. A pro tyto pruské dělníky zřízena obecná německá škola nákladem obce.

Kdyby v Prusku žádali čeští dělníci zří- zení české školy některou obcí, byli by oka- mžitě vyvedeni na hranice postrkem. V Rakou- sku jsme šťastni, můžeme-li hodně Prušáků skvěle živiti, třeba by při tom naši lidé mřeli hlady. Poněmčením Svinova bude učiněn ve- liký průlom do českosti tohoto kraje. Svinov leží těsně na pruské hranici. Vítkovice, které jsou sotva hodinu od Svinova vzdáleny, jsou dnes v rukou německých. Mezi těmito obcemi leží veliká česká obec Lhotka, čítající dnes 7000 obyvatel. I tato jest ve velikém nebez- pečí germanisace, otázka zřízení německé školy v této české obci blíží se stále a bude snad za nedlouho uskutečněna. S druhé strany Vítkovic germanisuje se česká obec Malé Kun- čice, která leží už zase v těšínském Slezsku. Právě nyní jest obec tato před obecními volba- mi a bude rozhodovati se o české neb něme- cké zastupitelstvo. V obci Zábřehu, která jest opět na Moravě, v sousedství Vítkovic, exi- stuje schulvereinská škola a ač obec jest úplně česká, čítá přece dvě stě žáků. V obci této vystrkuje růžky litoměřická »Volks- banka«, která má za účel, kupovati v českých krajích usedlosti za účelem germanisačním.

S druhé strany Moravské Ostravy pogermaniso- ván jest český Hrušov — v těšínském Slezsku — přičiněním tamější továrny na sodu, Obee tato čítá 4000 lidí, jest úplně česká, ale šesti- třídní škola jest úplně německá. Polská Ostrava, největší česká obec v celém Slezsku, čítající 19.000 obyvatel, až na pět set úplně českých, má už také německou dvoutřídní školu a o obci této jde dnes jediný hlas, že propadne pogermanisování. Rovněž má se to tak se sousedními Michalkovicemi, kdež také vydatně působí schulvereinská škola. Takto tedy jest vydáno celé Ostravsko soustavnému poněmčování, kterému, bohužel, nekladou se skorem žádné meze. Za nedlouho bude kraj tento, počínaje od německého poloostrova, končí- cího osadou Jistebníkem přes Svinov a Vítko- vice úplně poněmčen. Těšínské Slezsko bude takřka úplně odtrženo od Moravy, neboť Frýdek i Místek jsou v rukou německých, ale tím už celá ostatní Morava a celé Čechy stávají se národnlostním ostrovem, neboť budou od slo- vanského východu odtrženy. Proto můžeme směle zvolati: Hannibal ante portas! — JUDr. Alois Krása, pražský advokát, někdejší poslanec na zemském sněmu král. če- ského i na říšské radě, zemřel předevčírém večer po krátké nemoci, maje 72 let věku svého. Zvěčnělý byl druhdy v českém vo- řejném životě osobnosti velice populární, později však, když byl důvěry lidu zneužil, nanejvýš nenáviděnou. Rodák unhošť- ský (r. 1828) studoval Alois Krásav na právnické fakultě pražské university a již jako student byl spolupracovníkem »Národ- ních Novin« a v bouřlivém roce 184