Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 71. ze dne 13. března 1900.

Různé zprávy.

= Ze světové výstavy pařížské. Vedle pavillonu Norska, o němž jsme se posledně zmínili, stojí na ploše 700 m2 německý pavillon, inspektorem císařských staveb Radkem zřízený, jehož četné lo- menice, věžičky, červená střecha a sedmdesát metrů vysoká, hlavní věž, připomínají renaisanční sloh staré norimberské stavby. Sklep reservován něme- ckému hostinci, přízemí výstavě fotografie, fotogra- vury, fototypie a knihkupectví. V prvním patře se nalezají přijímací síně s nábytkem francouzského původu (z XVIII. století), a s mistrovskými výtvory francouzských malířů, Laureta, Patera, Watteaua a gobelíny, které od časů Bedřicha Velikého zdobí cí- sařskou residenci postupímskou. Kromě v pavilloně vystavuje Německo, které v roce 1889 bylo zastou- peno pouze v oddělení »Krásných Umění«, skoro ve všech skupinách a zřídilo za palácem paroplavbya za domem chemického průmyslu své zvláštní pří- stavky. Na jmenovaný pavillon hraničí oddělení Špa- nělska s krásným palácem v renaissančním slohu. dle plánů slavné koleje San Ildefonso v Alcale, roz- hodně nejznamenitější stavby XVI. století, a dle to- ledského Alcazaru, který, jak známo, vystaven En- riquem de Egas dle nákresů Cevarrubiasových. Palác vyhražen předně výstavě retrospektivní španěiského umění a přijímacím salonům předsedy španělské vý- stavní komise, vévody de Sesto a jeho kollegům. hraběti de Valencia de Don Juan a markýzu de Vil- lalobar. Stavitelem je p. Urioste y Velada. Knížectví monacké zastoupeno pěkným, moderním palácem, Švédsko ohromným, dřevěným domem p. Boberga.

Stavba jeho je velmi originální a připomíná se svými po selsku zařízenými vnitřky v přízemí miloučkou stafáž a okolí Andersonových atd. pohádek. První poschodí bude sloužiti králi Oskaru II., který se do Paříže očekává. Ve zvláštní dvoraně budou vysta- veny dvě dioramy, na nichž známý švédský malíř Tiden pracuje: »Letní noc na Melarském jezeře«a »Zimní noc v Laponsku«. Srbský pavillon, o němž jsme se již zmínili, ukončuje řadu staveb v »Rue des Nationst. = Trpasličí praobyvatelé Evropy. Z ná- lezů, jejž učinil dr. Nuesch blíže Šafhúz a jež vět- šinou vystaveny v zemském museu švýcarském. vzbuzují pozornost anthropologů, zejmena některé lidské kostry svými neobyčejně malými rozměry. Prof. Kollmann z Basileje předložil tyto kostry na různých schůzích přírodozpytců. Všude se přesvěd- čili, že tu jde o kostry dospělých, ale neobyčejně malých lidí, dosahujících výše toliko 140 cm. Že to byli lidé dospělí, dokazuje otřelý chrup, mimo to podán pomocí radiografie důkaz, že to nejsou chru- pavkovité kosti trpaslíků, nýbrž kosti úplně vyvinuté. Avšak tyto nálezy z doby neolithické zůstávaly oje- dinělé a názor Kollmannův, že to jsou kostry pra- obyvatelů, zůstával poněkud pochybný. Avšak v po- slední době učinil dr. Nuesch nový nález, jenž tento názor potvrzuje. Roku 1846 vykopal dr. šl. Mandach. rovněž nedaleko Šafhúz, v tak zv. Dachsenbuehlu, jeskyni a nalezl při tom pohřebiště zdělí 150 cm. Obsah hrobu, kostra, zůstal uložen v zásuvce skříně malého musea šafhúzského, až ji dr. Nuesch na novo objevil a přesvědčil takto anthropology, jimž kostra předložena, že je to nález skutečných trpaslíků. Tím odstraněny pochybnosti o existenci někdejšího ple

mene trpaslíků. Také nové nálezy v Pyrenejích sou hlasí s nálezy švýcarskými. Zprávy Homera a Hero- dota, staré pověsti o trpaslících, žijících v horách a v lesích, nabyly tím přírodovědeckého pozadí. = Edison o svém podmořském telefonu. V poslední době vyskytly se v časopisech zprávy, že se podařilo sestrojiti telefon, jímž bude možno mluviti přes ocean. Zpráva ta zní tak podivně, že by bylo dlužno prohlásit ji za nepravdivou, kdyby s ní nebylo spojeno jmeno geniálního Edisona, jenž uskutečnil již mnohé, co se zdálo neuvěřitelným. Odborník píše o tom následovně: Th. A. Edison William Holzer v Americe zabývají se nyní sestro- jením telefonu, pomocí něhož za velmi nízkou sazbu bude lze mluviti přes ocean, jenž by tudíž pro ve- škeré mezinárodní styky byl na nejvýš žádoucím. O posavadním stavu prací Edisona a Holzera máme zajímavé výroky Edisonovy, z nichž lze soudit, že oba Američané doufají záhy dosíci svého velkolepého cíle. Edison pravil: »Na rozdíl od obecného názoru zjistili jsme, že nebude třeba proudu tak silného, aby mohla býti poslána zpráva přes ocean. Vzali jsme drát v délce více než 3000 angl. mil a podro- bili jej pokud možno přesně právě témuž tlakua týmž poměrům, jaké se nacházejí v moři, a do- mněnka naše se potvrdila. Pohroužili jsme cívky, na nichž byl drát navinut, do moře, a podrobili je značnému tlaku. Zároveň otáčeny cívky rychlostí 10 až 12 obratů za minutu, a shledali, že tony velmi slyšitelně vedeny dále. Když jsme dospěli tak da- leko, nedbali jsme více posavadní domněnky, že jest třeba velmi silného elektrického proudu, aby pře- nášel vlny zvukové pod vodou. Rozumí se, že ne- očekáváme, že bude možno poslati zprávu přímo přes moře, beze všech sprostředkovacích stanic. To by bylo za dosavadních poměrů a názorů nemožno.

Ale jisto jest, že stačila by toliko jediná sprostřed- kovací stanice v oceánu a že odtud bylo by lze za- sílati zprávu dále pomocí mechanického zařízení. Náklad na telefonování přes ocean bude menší, než u telegrafie. Snad ještě mine nějaká doba, než nový vynález v plné své dokonalosti dostane se na veřej nost, ale k tomu dojde, o tom nelze pochybovat. Hlavní součástí našeho přístroje, jejž jsme již do- končili, jest přijímač zvuku. Jest naším úmyslem, zříditi tuto nejdůležitější část přístroje co možná jemnou. Bude velmi veliký a na nejvýš citlivý. My- šlenka, zasílati telefonické zprávy přes ocean, má tak značný význam pro světový obchod, že jak já sám, tak mr. Holzer učiníme vše, aby úmysl náš co možno nejrychleji byl proveden. = Kterak možno zadarmo cestovat. Nový způsob, kterak lze cestovati po dráze, aniž by bylo třeba vydat jen jediného haléře, oznamuje se z Brus- selu: Na jednom z tamních nádraží dával pozoru kasy pro vydávání lístků jakýs pán, jenž měl s se- bou vak, který vynikal spíše velikostí než váhou. Jakmile zpozoroval někoho, kdo se mu hodil k jeho úmyslu, přiblížil se k němu a pravil zdvořile: »Po- něvadž, jak jsem slyšel, máme společný cíl cesty, vy však nemáte tolik přítěže jako já, mohl byste býti tak laskav a půjčit mi na okamžik svůj lístek, abych mohl použiti pro sebe bezplatné dopravy za- vazadel, na niž máte nárok.« Oslovený, nemaje proč by tuto malou ochotu odepřel, půjčil svůj lístek a pasažér dostal na vypůjčený lístek, na jehož rubu nenápadně napsal svoje jmeno a číslo, podací lístek

na zavazadla. Pak vrátiv ochotnému pasažěru s díky jeho lístek, vstoupil do vlaku. Když přišel kontrolor přehlížet lístky, musil se spokojit lístkem na zava- zadla, poněvadž chytrý pasažér, pan Voisin, nadarmo prohledával všechny kapsy, aby nalezl jízdní lístek. Když se dostal na místo určení, čekal tak dlouho, až jeho ochotný spolucestující odevzdal jízdní lístek a odešel. Pak teprve přistoupil rovněž a líče největší zděšení, obracel před očima zřízence svoje kapsya volal: »Někdo mi ukradl můj lístek. Ale počkejte, napsal jsem naň na štěstí svoje jmeno a číslo. A musí se zajisté nalézt mezi odevzdanými lístky.« — Zřízenec prohlíží lístky a vskutku nalezne označený lístek. Pan Voisin mohl bez překážky opustit ná- draží a byl by tento kousek opakoval ještě hezky dlouho, kdyby bystřejší jakýs úřadník nebyl příšel na jeho spády a dal jej zatknout.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Dnes v úterý 13. března.

164. hra v předpl. 4. čtvrtka. Psohlavci. Zpěvohra o třech jednáních s dohrou. Začátek o 7. hodině. Konec po 10. hodině

Svandovo divadlo na Smíchově. V úterý 13. března. Začátek o 7. hod. Ve prospěch pana Miloše Nového. 5837 Zkrocení zlé ženy. Veselohra od 4 dějstvích od Williama Shakespeara

. NOVÁK v Praze, Vodičkova ulice, jedině „U Štajgrů“ v Kolíně, v Rubešově ulici.

00000000000000 dne 13. března.

Koncerty a záhav

4 na Smíchově. Dnes v úterý kon- „U noluu cert kapely Čermákovy. Zač. o 7. h. Velký výběr čerstvých jídel. Znamenitá piva. Kavárna v 1. patře otevřena od 6 hod. ráno do 2 hod. v noci, taktéž i výčep piva. 5848

0000000.000000

Melzrova kavárna na Kr. Vinohradech, nároží Palackého tř. a Skrétovy ul (býv. Deminka). Otevř. od 6 h. z rána do 2 h. v noci — 252 —

Bratra Pavla — a Superior to zpozoroval. Mrknuv okem, řekl: »Připadám si dnes ráno jako u vidění. Dvě z mých zbloudilých oveček přišly domů, vlekouce ohony za sebou. Chce někdo jíti hledat třetí?« Jan Storm vstal okamžitě, avšak jeden bratr laik ho předešel, usedl proto opět s bledými tvářemi a chvě- jícími se rty a napínal síly, aby snědl snídani. Předčitatel týdenní citoval bibli pro ten den a potom vzal knihu, již bratři poslouchali při jídle. Byl to »Život a smrt Otce Ignatiusa ze sv. Pavla« a kapitola, k níž došli, pojednávala kratochvilnými příklady o marnivostech a slabostech. Nějaký zlý duch to snad vybral, s neoby- čejným vztahem k ranní příhodě, neboť při každém novém obrazu vrtěl se Otec Ministr na židli a bratři se dívali na něho a smáli se s příchutí zlomyslnosti, ano i nádechem škodolibosti. Janovy oči byly upřeny na dveře a srdce jeho se chvělo, avšak posel se nevrátil za snídaně a když bylo po snídani, vstal Superior, nečekaje na něho, a šel napřed do společenského pokoje. Zde hořel oheň v širokém krbu a pokoj byl veselý odrážejícími se paprsky slunečními; neboť slunéčko svítilo ve dvoře a třpytilo se v ojíněných větvích javoru. Bylo krásné novoroční jitro a Otec počal vyprávěti časové pří- běhy. Uprostřed smíchu, který je vítal, vrátil se bratr laik a vyřídil své poselství. Bratra Pavla není možná nalézti, není po něm ani sledu nikde v domě. »To je divné,« řekli mniši. »Snad je ve své cele,« děl Otec. ho»Ne, není tam,« pravil posel, »a ani nespal.e. ělslelor

Nebylo skoro ani zapotřebí dovolávati se tohoto roz- hodnutí. Strachem a výčitkami svědomí nemohl zamhou- řiti oka a od hodiny k hodině slyšel každičký zvuk na ulicích. V jednu hlasy, jež zpívaly venku, byly napnuté, křaplavé a falešné; ve dvě byly divoké a opilé a promí- sené výkřiky hádky; ve tři bylo ticho; ve čtyři hrčely po kamení řeznické vozíky z jatek za řekou na trhy lon- dýnské s mrtvými těly tisíců dobytčat, které byly včera poraženy, aby nakrmily tělo mamuta zítra; a v pět ujíž- děly poštovní vozy z nádraží k poště s milliony dopisů, jež nasytí jeho ducha. V půl šesté vyšel Otec ze svého pokoje, stoupal zvolna vzhůru po schodech a Jan Storm byl již venku na dvoře a otvíral zámek vnějších vrat. Ačkoliv bylo již cítiti jitro v mrazivém vzduchu byla ještě úplná tma. »Pavle,« šeptal, avšak nebylo žádné odpovědi. »Bratře Pavle!« šeptal opět a pak čekal, avšak opět žádná odpověd. Z prvu si neuvědomil ohromující tíži toho, co se stalo — že Bratr Pavel se nevrátil a že jest mu vrátiti se domů bez něho. Volal stále do tmy, až si vzpomněl, že Otec již bude brzy opět dole ve svém pokoji a bude hledati klíč, kde ho nechal. Když byl zpátky v síni, vyčítal si, že tak spěchal a rozhodl se, že se vrátí ke vratům. Vystačí mu ještě čas k tomu; Otec byl posud nahoře; jeho »Benedicamus Domino« přecházelo z chodby do chodby a Pavel by mohl přicházeti po ulici. »Pavle ! Pavle!« volal opět a otevřev vrata vyhledl ven. Avšak na chodníku nebylo nikoho, jen opilý muža dívka, zpívajíce si na cestě domů v mrtvé pustině novo- ročního jitra. Ma řesťan. 249 —