V Praze, ve čtvrtek dne 21. listopadu.

K číslu 322.

Na »Národní Listy- ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Číslo v Praze za 2h

a na venkově za 4h

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Ministerský předseda uherský ve Vídni. Z Vídně, 21. listopadu. Uherský předseda ministerstva dr. Wekerle přijel sem osobním nočním vlakem. Jeho cesta úzce souvisí s krisí, ve které se ocitl následkem odporu chorvatských poslanců parlament maďarský. Jes možno, že o situaci takto způsobené podá dne referát panovníkovi. Bude taky rokovati s mi nisterským předsedou bar. Beckem. Změna jednacího řádu v Uhrách sloučena s reformou volební. Z Pešti, 21. listopadu. »Pester Lloyd « se dovídá, že hrabě Andrássy předsedov strany neodvislosti ohlásil oficielně, že mez změnou jednacího řádu poslanecké sněmovnya volební reformou ustanoví iunetim (souvislost a že s tím iunetim spojí svůj porte feuille a dodal, že stanovisko to jest sdí leno i jinými členy kabinetu. Zbytečný dotaz. Z Pešti, 21. listopadu. V dnešní schůz poslanecké sněmovny poslanec Beni cz ky podá na vládu pilný dotaz, ve kterém se tvrdí, že ministr Prášek zúčastnil se přednášky faráře Ondřeje Hlinky ve Vídni, a tím prý demonstroval proti uherskému státu. Kdyby se milý poslanec zbytečně neblamoval ! Ministr Prášek, jak jest vidno z referátu našeho li- stu, nebyl na přednášce Hlin kově, jako tam nebyli četní jiní mužové, kteří se jmenují jako přítomní ve zdejším »Reichspostu«. Ale kdyby nakrásně ministr Prášek byl na přednášce, nebyl by ničeho jiného učinil, leč užil stejného práva, kterého užívají maďarští ministři, jdou-li na schůze a tábory, které mají ráz proti Rakousku rozhodně nepřátelský čehož návštěvou přednášky Hlinkovy napro- sto nebylo, neboť Hlinka již předem prosil všechny účastníky, by zdrželi se každého ne přátelského projevu proti Maďarům.

domu, vynesla tomuto 3600 K. Hrabě Seř'l ern daroval 10.000 K. Předevčírem o večeru Hlin- kově vybráno ve prospěch obětí v Černové 1000 K a hr. Harrach daroval 50 K. Za snížení daně cukerní. Z Vídně, 21. listopadu. »Národní Listy« již ve vydání ranním oznámily, že poslan čeští naléhají vzhledem na nynější dra- hotu potravin na vládu, aby sní- žila daň cukerní. Ve věci té se konala po 2 hodiny porada v ministerské síní parla- mentního paláce. Přítomni byli za vládu mini- sterský předseda sv. p. Beck, ministr finanei dr. Vitold Korytowski a referent o po- travních daních v ministerstvu financí odborný šéf Barnatzky. Konference se zúčastníl poslanci všech stran. Za klub český poslanec Maštálka. Ministr financí se vze- přel zrušení daně cukerní, čině ná- mitky fiskální. Rozpočet prý naprosto nesnese úbytek v příjmech. Jemu sekundoval odborný šéf Barnatzky. V poradách se bude po- kračovati příští týden.

»Arb. Ztg.« oznamuje pak k tomu tuto podrobnost. Mluvili poslanci dr. Ellenbo- gen, Maštálka, Němec, dr. Adler Všichni prohlásili za souhlasu přítomných po- slanců křesťansko-sociálních a agrárních, že dlužno nynější příznivé příleži- tosti k zlevnění daně cukerní užiti, ukazujíce na smýšlení lidu, které se projevilo v četných bouřích mluvou pro každého dosti zřetelnou. Za fiskální stanovisko naprosto nelze referovati. Poslanec dr. Adler vzhledem k so- ciálně-demokratickému svazu dokazoval, že vláda najisto spolehá na to, že strana naše co nevidět dá podnět k tomuto snížení daně cukerní k zrušení výnosu (Kaizlov a), který vydán byl na základě § 14. a kterým byla daň cu- kerní zřízena a že vědomy si této příležitosti, připojí se k němu i strany ostatní. Vláda vzala to na vědomí. V dnešní schůzi výboru vyrovnávacíh učiní dr. Ellenbogen návrh, aby se čl. 13. rakousko-uherských vyrovnávacích smluv odsta- vil, dokud tato věc nebude vyřízena.

Deputace poštovních úřadníkův u ministra obchodu. Z Vidně, 21. listopadu. K ministru ob- chodu dru. Fiedlerovi dostavila se včera deputace poštovních přednostůa oficiantů ze všech zemí, vedená četnými poslan- ci, mezi nimi také poslancem Maštálkou. Deputace odevzdala ministrovi usnesení posled- ního sjezdu poštovních úřadníků. Ministr dr. Fiedler prohlásil deputaci, že požadav- ky musí býti zkoumány e shodě s ministerstvem financí, s kterýmž zahájil již o té věci jednání. Souhlasí s poža- davkem, aby se upravily poměry zá- konem. Plnou sympatií je nakloněn návrhu na zřízení personální komise. Další požadavek, jako tříletou periodu k úpravě třídy poštovního úřadnictva v přechodném stadiua jmenování aspirantů a asistenl tu odevzdá zvláštní komisi, kterou již dos adil. Ministr dále slíbil deputaci, že po dvou nedělích povolá ji opět k sobě, protože pokládá za svoji povinnost, aby ve věci té vyslovila své dobrozdání. Konečně žádal ministr deputaci, aby nikte- rak nestěžovala jeho blahovolné stanovisko, kte- ré on k celé akci zaujímá.

Telegrafeké zprávy. Z úřadníhio věstníku.

Z Vídně, 21. listopadu. (K. k.) „Wiener Zeitung oznamuje: Ministr kultu a vyučování jmenoval pro- fesora na třetí německé státní realní škole v Praze Antonína Pechmana ředitelem státní realní školy v České Lípě. Z Vídně, 21. lisťopadu. (K. k) „Wiener Zeifung oznamuje: Císař propůjčil kancelářskému adjunktovi horního hejtmanství v Praze Antonínu Noskovi ti- tul ředitele pomocných úřadů a úřadnímu sluhovi tohoto horního hojtmanství Františku Růžičkovi stříbrný záslužný kříž, u příležitosti jich přeložení do trvalé výslužby.

Z českého tábora ve Vídni. Z Vídně, 21. listopadu. Slavnost, uspořá- daná 14. t. m. v Pratru ve prospěch Ceského

Z belgické sněmovny. Z Brusselu, 20. listopadu. (K. k.) Sně- movna schválila 68 hlasy proti 53 — 11 po- slanců nehlasovalo — prostý jednací pořad v

FEUILLETON.

Dopisy markýzy de Pompadour. Jean Jacques Rousseau sice řekl, že u něho žena ahlířova stojí výše než maitressa králova, přesto však náleží markýza de Pompadour k ženám, které poskytují hojně látky nejen kronice skandálů, nýbr i vážnému historickému bádání. O povaze jejího sblí- Žení s Ludvíkem XV. nemůže býti sporu. Sama tvr- dila, že měla velkou vášeň pro krále, která byla pří- činou, že korunovaného muže z počátku v pravém slova smyslu pronásledovala a pak se k němu dala prostě přivésti, ale jest jisto, že za touto domnělou láskou skrývala se ctižádost, panovačnost a touha po moci i bohatství. Obdivu však zasluhuje její duch a virtuosita, s jakou favoritka, sedíc jednou v sedie, dovedla své postavení udržeti. Její intelektuální před- nosti byly tak velké, že ani ztráta tělesných vnad neměla účinku na její vliv. V dopisech, které Henry Perl nyní vydává, jsou patrny stopy jejího ducha. Vydavatel vypravujev úvodu podivnou historii, jak dopisy z pozůstalosti ji- stého italského dobrodruha markýze de Garba do- spěly k vydání, na tom však nezáleží. Dopisy činí dojem pravosti. Často vystupuje v nich markýza jako žena hlubokého citu, jako vlastenka nejryzejšího rázu. Dvorem pohrdá z hloubi srdce. V dopise, za- slaném markýze de Fontenailles praví, že král mono- mostapský má pět set dvorních bláznů, kteří jej mu- sejí stále provázeti a udržovati v dobré náladě. Lud- vík XV. pak má pět set opis, které jej den za dnem obléhají, aniž by ho rozveselily. Maršálovi de Bellisle píše, že umění politiky zá- leží vlastně v klamání a vyžaduje-li toho situace, také ve lži a připojuje: „Myslím, že mnohá hezká žena vynakládá více ducha a hlubší politiku na zvý- šení svých půvabů, než všechny evropské kabinety dohromady, neboť umění líbiti se jest někdy mnohem obtížnější, než umění klamati.

Zajímavo jest, jak mluví o královně: „Zatím, co král dlí na lovu, tráví královna své dny na modlit- bách. Jest světicí, jíž se světská marnivost již ne- dotýká. Přála bych si, abych také již dospěla k to- muto bodu, neboť svět se svým leskem a nádherou mne často k smrti nudí. Ale moje vůle není dost silna, abych se toho odřekla. Zdá se, že lidé mají dvě duše, jednu, aby poznávali dobré, druhou, aby konali špatné.“ Hlubokou myslitelkou jeví se tato kurtisána také v dopise, psaném saskému naršálovi: „Včera konalo se v kapli králově tedeum za vítěznou bitvu u Law- feltu. Tento obřad zdá se mi býti posměchem vůči bohu! Je to, jako by někdo chtěl děkovati dobrému ctci, že dovolil zardousiti své dítky. Místo aby se děkovalo bohu za vítězství, které stálo tolik lidských životů, měli by prositi boha za odpuštění, bylo by to přirozenější. Jak rozuměla armádě a jejímu zdokonalení, vi- děti z ostré kritiky „vlád, které ani neumějí peníze vydávati, ani nedovedou po případě peníze i ztratiti“ a z její rady, aby chudí francouzští šlechtici byli na státní útraty vzděláváni na důstojníky. Mnoho za- kládala si na své — cnosti. Nedovolila, aby dle pa- nující mody byl její nový kočár pomalován lascivními obrazy, naproti tomu vyprávěla bonmot o princezně Conti, která na cestě do kostela byla oslovena že- brákem: „Ach, madame, ztratil jsem všechny radosti tohoto světa“, načež princezna, obrátivší se k svému průvodci, hraběti Clermontovi, otázala se: „Jak to, je ten muž strážcem serailu?

Charakteristická je kritika Lachausséeova dojem- ného dramatu „La Gouvernante“. Madame si stěžuje, že s Molierem vymřel komický genius. Jinou vadou francouzské scény jest, že na ní lze spatřiti vždy jen velké pány, jako by člověk počínal teprve marký zemi Básník by myslil, že si nějak zadává, kdyby ve svém kuse předvedl měšťany, obchodníky a podobné oso- by!“ Tím výše cení si Voltaira, o němž (před prove- dením „Mohameda“) praví: „Máme tisíc veršotepců. ale jen jednoho básníka! Roku 1752 počala madame de Pompadour hlu- boce uvažovati o smutném osudu žen. „Žijí — to jest líbí se — ne déle, než patnáct let a to již je mnoho — stojí opravdu sotva za to, býti proto krásnou. Jinou známkou blížícího se stáří u žen jest, počínají-li po- ciťovati opravdové přátelství pro vlastní pohlaví Také tuto známku stáří jsem již na sobě objevila. Hraběnce de Baschi píše markýza, co jí udělal Rousseau, „jenž píše tak podivně a arrogantně, že ne- mám velkého mínění o jeho hlavě.“ Markýza chtěla Rousseauoví poskytnouti podporu, dala mu opsati noty, a v odměnu mu poslala sto louisdorů. „Dostanu jen dvanáct franků“, řekl mrzout, vzal svých dva- náct franků a zalezl opět do svého brlohu..

= Co praví komisař Wheeler. Jak známo, usta- novil před nějakým časem president Roosevelt ko- misi, aby navštívila některé evropské země, zvláště ty, z nichž největší proud přistěhovalecký do Ame- riky přichází. Komise zejména měla se přesvědčiti o poměrech židovského obyvatelstva v Rusku a Pol- sku a co pravdy jest na jich nářcích o stálém pro- následování. Jeden člen dotyčné komise, Wheeler. se vyjádřil, že měl v Londýně rozmluvu s Zangwil- lem, známým židovským spisovatelem a horlivým zionistou. Podivno jest, že jako bohaté třídy v Evropě a Japonsku nerady vidí, když dělnictvo do Ameriky se stěhuje, protože zůstavším následkem nedostatku dělných sil musí býti lépe placeno, právě tak ani ži- dovští přátelé zionismu, kteří se snaží o založení židovské říše v Palestině, nepřejí stěhování se židů do Ameriky. Zangwille se vyjádřil, že blahobyt v Ame- rice odvádí židy od jich víry i národnosti. Rychle se amerikanisují, přestávají býti židy. Nejlépe pro židov- stvo prý jest, když židé zůstanou v Rusku; vůči tamějšímu nepřátelství lnou prý pevně k soběa s obyvatelstvem se nemísí. — Wheeler také mluvil o dalším hromadném stěhování se Irů do Ameriky.

Jak pozemkoví baroni tak i irští vlastenci si naříkají a poslední takřka s pláčem předpovídají, že až po. tolika bojích vymožena bude Irsku samospráva (home rule), v zemi té zatím žádných Irů nebude, aby z vy- moženosti té se těšíli. Budou většínou v Americe nebo Australii a jejich místa zaujímati budou Angli- čané, Němci a také jiné národnosti. Wheeler navštívil také Rusko, Skandinavii, Rakousko a Italii. Pravil, že v těchto zemích nenalezl žádnou třídu, kteráž by nebyla pro Ameriku žádoucí, ačkoliv všichni jedno- tlivci vítáni býti nemohou. Zvláště jde o náležité rozdělení přistěhovalectva, aby se v městech nehro- madilo. Komise po svém návratu bude konati několik poradních schůzí, nežli úřadní zprávu sestaví.