Periodikum ALTO Viewer

1

Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 320 ze dne 19. listopadu 1907.

2

Různé zprávy.

3 article

Pod tímto názvem podává H. de Gallier ve třech číslech „Revue“ názorný obraz o životě v hotelích za posledních pěti století. Projdeme-li dvojí řadou číšníků a vrátných, kteří nás velmi ochotně prová- zejí k vytahovadlu od prahu hotelového paláce, pro- střeného kobercem a ozdobeného květinami, nepo- myslíme zajisté na to, že kdysi cestující, když po namáhavé jizdě na koni nebo dlouhém putování spatřil hospodu, především poručil svou hříšnou duši bohu a klapaje zuby vzýval všechny svaté ke své ochraně. Hospody, zejmena hospody francouzské, neměly v oněch starých dobách příliš dobré pověsti. Takové, z nichž lidé vycházeli cpět živi, byly proslulé jako hotely prvého řádu a Bädeker by je byl doporuči dvojitou hvězdičkou všeobecné pozornosti. Přes staré policejní nařízení z roku 1254, které hostinským kladlo na srdce, aby přechovávali pouze cestující na průchodu, bývala hospoda obyčejně skrýší velmi po- chybné čeládky. Při kalném světle lamp spatřil ce- stujíci, všedší do hospody, u stolů potulné muzikanty žebravé mnichy, hráče kare, nebo kostek a kraso- jezdce s vyžilými tvářemi a rozervaným oděvem.

H Gallier

4 article

Slušný host jen s bázní a odporem usedl k této spo- lečnosti a v noci se neodvážil usnouti. Cestující žili stále ve strachu, že budou zavražděni a poněvadž se v těchto lupičských doupatech, zvaných hotely, přiházely poněkud záhadné případy úmrtí, bylo vy- dáno roku 1315 krátovské nařízení, dle něhož ho- stinský, jenž si podržel věci cestujicíhc, u něho ze- mřelého, musil nahraditi trojnásobnou cenu zadrže- ného majetku. Za účelem přesného zjištění počtu osob, xteré vešly do hostince a už z něho nevyšly. zavedly úřady roku 1407 hotelové seznamy. Každý hostinský měl povinnost přesně zaznamenati jména cestujících, kteří k němu přišli na nocleh. Hostinští měli také pověsť, že jsou ve spojení s čertem. V jejich krčmách v noci strašilo, nebot duchové rádi se ukazují na místech, kde jejich těla byla usmrcena. Aby zaplašili hrůzu cestujících, vě- šeli hostinští na stěny pokojů nesčetné svaté obrazy Z oněch dávných dob jsou také jména hostinců „U trojice“, „U ducha svatého“, „U matky boží“ atd. Mnohé štíty hostinců byly přímo rebusy. Tak na příklad byla namalována labuť a kříž, což zna- menalo „Au signe de la croix“ („cygne“ a „croix“) nebo jelen a hora, což mělo znamenati „Le Sermon“ („cerf“ a „mont“

croix U matka boží duch svatý

5 article

Pobyt v hostincích nebyl laciný; v šestnáctém stoleti teprve chránily úřady cestující pred vykoři- sťováním. Přísné nařízení stanovilo cenu pinty vína na dva sous. Jiné nařízení ukládalo hostinským vy- věsiti na viditelném místě cenník. V hostincích, kde nocovali jen pocestní řemeslníci, stálo nad vchodem: „Jídlo pro cestující šest sous, nocleh osm sous.“ — V lepších hostincích, které měly velké kuchyně a stáje pro koně, stálo jídlo dvanáct a postel dvacet sous. To bylo na tehdejší dobu mnoho peněz a v ně- kterých hostincích, kde se jedlo na cínovém nádobí „velká zvláštnost“, praví Montaigne — a spalo na lepších postelích, byly ceny značně vyšší. Byla to doba, kdy jistý latinář, jenž byl asi hostinskými hodně vykořistěn, objevil zvětu, že slovo „hoste“ (hostinský) pochází od latinského slova „hostis“ (ne- přítel), „poněvadž každý hostinský jest rozeným ne- přítelem hosta.- V mnohých hostincích se vůbec nedostalo ničeho k jídlu. Když roku 1742 paní de Picquigny přijela do hostince v Gournay, dostala jako „diner“ kus chleba a kousek koláče. V téže době zaplatil president de Brosses v hostinci mezi Marseillem a Antibesem za šest vajec deset f-anků! Dobrou kuchyní byl pro- slulý hostinec v Bessay u Moulinsu. Tam bývala zvě- řina, drůbež a výtečné víno, jakož i dvacet skvostně zařízených pokojů. Když jednoho dne pošlovní kočí nechtěl na cestě z Pařiže do Lyonu v Bessay zasta- viti, rozzuřili se cestující tak, že rozbili poštovn

Montaigne jít Picquigna Brosses Gournay Marseille Bessay Moulins Pařiže Lyon

6 article Jak se dříve cestovalo.

Jak se dříve cestovalo. vůz. = Posvátné ptactvo v Pagani. „Revue Mariale“ vycházející v Lyoně, přinesla nedávno podivnou zprávu o bohoslužbě s drůbeží, jež se koná v ital ském městě Pagani, 35 kilometrů od Neapole. V ne děli Quasimodogeniti slaví se tam totiž svátek „Marie s kuřaty“. V tento der nebo den před tím — tak vypravuje kanovník Luigi Villani — odebéře se vše- chna svaté Panně zasvěcená drůbež do kostela pestaví se kolem sochy Marie, kdež se schoulí, pohří- žena v jakousi pobožnost, jakoby měla pocit veleb- nosti chrámu a vznešené moci své paní. Přítomnos lidu, hlas kazatele, zpěv písní a obřady ji neruší ztratila svou plachost a instinktivní divokost, jea klidna před obrazem své patronky, který stále pozo- ruje. Kuřata, kachny a husy postaví se u oltáře, ho- lubi, slavíci a vrabci usednou na nebesa nad trůnem.

Mariale Marie Luigi Villani Lyona Neapol

7 article

někteří také na ruce a ramena Fanny a jejího syna- nebo také na jeji korunu. Když se socha v procest přenáší po obci, jdou za ní. Toto procesí trvá pě hodin, při něm se zpívá, strílí z pušek a hmoždířů lid propuká v hlasité volání, hudba hraje — všecko věci, které by za jiných okolnosti tato zvířata vy- děsily a zaplašily. Zůstávají však na svém míst nebo poletují jen kolem svatého obrazu, o němž vědí (!), že jej musejí střežiti a následovati. Stále zo- bají malí ptáčci do ramen, krku a obličeje Jezulá tka a jeho matky, jako by je chtěli pokrýti polibky kdežto kuřata a kachny jdou slavnostně pěšky, ma- jíce oči upřeny na Pannu. Jednou slíbil malý hoch že také přinese dar. Koupil u ptáčníka vrabce za pě haléřů, přinesl jej do kostela a dal mu svobodu. Vra- bec přeletěl loď chrámovou a posadil se na oltář kde kněz sloužil mši: sledoval pozorně jeho pohyby a sedl si pak na rameno Panny, poblížel na ni, la- skal ji i její „vambinello“ (děťátko). Přiblížil se pak k věřícím, dětem a zbožným vdovám, laskal je na krku a na uších a dostal od nich zrní, kůrky a vodu. Takové a jiné věci vypravuje kanovník Luigi Vil- lani o posvátném ptactvu v Pagani v lyonské „Revue Mariale“ dne 22. června 19071

Fanny Luigi Mariale

8 article Menšinový věstník.

Menšinový věstník. V Národní jednotě severočeské vy- konány byly při nedělní valné hromadě volby celého výboru i revisorů účtů pro dvacátý třetí rok správní. Byloť usneseno, aby i dosavadní členové výboru podvolili se nové volbě z té příčiny, že vstoupily v platnost nové stanovy Jednoty. Dlouholetý starosta Jednoty, pan Jindř. Nechanský, oznámil volební ko- misi, že nehodlá již kandidovati za starostu Jednoty, avšak volební komise resignaci jeho nepřijala a jmé- nem jejím p. dr. Hůbschmann požádal pana Nechan- ského, aby ve své funkci setrval. Ve stejném smyslu rozhodnuto bylo při ustavující schůzi ústředního vý- boru, jež konala se v pátek 15. listopadu v místno- stech Národní rady české za hojné účasti. K návrhu p. Kloudy zvolen byl pan Jindřich Nechanský opětně starostou a funkci tu vzhledem k jednomyslnému přání všech členů přijal, což provázeno bylo vřelým souhlasem přítomných. Dalšími činovníky zvoleni byli: za místostarosty pp. K. St. Sokol a Josef Vodrážka; za jednatele pp. Václav Rejmona dr. Ot. Hübschmann; za pokladníka p. Jan Ha- vlena, za zapisovatele pan dr. L. Žitný, za účetního p. Jarosl. Zbíral, za knihovníky pp. Jos. Al. Bláha, Ant. Müller a Václav Vrzáň, za správce domu p. Vilém Fiala, za správce pokladniček p. J. B. Polák, za správce je- višť pan Jiří Pichl. Za referenty sboru zvoleni pp.: I. posl. Buřival a dr. L. Žitný, II. dr. Hübsch- mann a dr. Horlivý, III. JUC. Kaizl a Lud. Dyk, IV.

Jindřichův Nechanský doktor Hůbschmann Nechan Kloud Sokol Vodrážka Rejmon Otakar Jan ha L Žitná Bláha Antonín Müller Vrzáň Fiala Polák Pichl Buřival II Hübsch Kaizl Lud Dyk

9 article

Václav Rejmon a posl. Papoušek, V. V. Kamelský a posl. Č. J. Lisý, VI. Jindř. Nechanský a Jan Havle- na, VII. dr. Srdinko a posl. dr. Hajn, VIII. Jar. Zbí- ral a K. Policar, IX. dr. Klouda a Jos. Miškovský, X. Jiří Pichl a Jos. Žemlička, XI. K. St. Sokola dr. Schlecht, XII. Jos. Al. Bláha a řed. Václav Řez- níček. Do organisační komise zvoleni pp.: dr. Žitný, posl. Buřival, dr. Hübschmann, dr. Horlivý, Václav Rejmon, posl. Papoušek, V. Kamelský, posi. Lisý, Jindř. Nechanský, Jan Havlena, dr. Srdínko, posl. dr. Hajn, Jar. Zbíral, K. Policar, dr. Klouda, J. Miškovský, Jiří Pichl, Jos. Žemlička, K. St. Sokol, dr. Schlecht, Jos. Al. Bláha, řed. Řezníček, Jos. Vo- drážka, JUC. Kaizl, Lud. Dyk. Do vánoční ko- mise zvoleni: pí. M. Ronzová, pp. Ant. Kubišta, Jos. Vodrážka, V. Fiala, A. Nekola, F. Čtverák, J. Polák. Do redakční komise zvoleni pp.: dr. Klouda, Jiří Nechanský, Václav Rejmon, K. St. Sokol a Jos. Škába.

Rejmon V V Kamelský J Lisá Jindřichův Nechanský Havel Srdinko doktor Hajn K Policar Kloud Jos Miškovský Pichl Žemlička Schlecht Bláha Václav řez Žitná Buřival Hübschmann V Kamelský Lisá Havlen Zbíral J Miškovský Sokol Řezníček Kaizl Lud Dyk M Ronzová Kubišta Vodrážka V Fiala A Nekola F Čtverák Škába Jos Sokol doktor

10 article Věsiník živnostenský a dělnický.

Věsiník živnostenský a dělnický. Bezplatné zprostřodkování služby a prácev Praza. Pracovní trh, soustředěný v Ústavu král. hlav. města Prahy, nebyl v měsíci říjnu nikterak uspokoji- vým: značná řada — do 1000 — míst, většinou dobre placených, zůstala neobsazena či prodlením zadána byla jinak. Příčinou úkazu toho byl vedle zdrželivosti ženských osob služebných, po výtce tíhnoucích do vnitřních měst pražských, citelný nedostatek řádně kvalifikovaných dělníků vyučených i nevyučených. Zvlášť jevila se stagnace tato v celém takměř oboru kovodělném, dále truhlářském, soustružnickém a brašnářském a konečně — ač podivuhodno — v kate- gorii vozků. Celkem přijato bylo přihlášek zaměst- navatelů 3289 (2088 místních a 1201 venkovských) a 3349 přihlášek zaměstnávaných (1633 místnícha 1716 venkovských) a míst zprostředkováno bylo 2165 (1391 v místě a 774 na venkově a to 1042 uchazečům místním a 1123 venkovským). Hlavní ciíry zprostřed- kovací připadly na služky (923), krejčí (235), obuv- níky (159), posluhovačky 108), pradleny (106), truhlá- ře (91), zámečníky (77), nádenníky (51), chůvy (43), dělníky tovární (39), kadeřníky (35), sluhy (32), ku- chařky (28), učně (23) atd. Dělnictva cestujícího pro- šlo ústavem 177 jedhotlivců.

Praha

11 article

Jack Porteous věděl to dobře, ale vzpíral se tvrdo- šljně zjednati soudu jasno ve věci této. Rovněž tak odepřel brániti se jakýmkoliv jen způsobem. A po celý výslech, ano i za předčítání rozsudku mladý muž zůstal úplně bezcitným a na pohled zeel. lhostejným. »Ukážu vám je-« »Pište tedy.« Porteous vzal lístek dopisní a napsal několik řádek etihodnému knězi Jiřímu Behagovi. dvoje

Porteous Behag

12 article Lístek zněl:

Lístek zněl: »Drahý můj Jiří! Záležitost nejkrajnější nutí mne odjeti neprodleně. Vezměte Richarda s sebou a starejte se o něj! Budu vám psáti později zevrubněji. Porteous.« Když mladý muž dopsal, předal lístek policistovi. A tázal se stlumeným hlasem: »Smím viděti své dítě ?« »Zajisté!« A policista děl soudruhu svému: »Edvarde, zazvoň !e Minutku na to objevila se panská. Jack Porteous velel jí, aby mu přinesla dítě jeho. Oba agenti diskretně odstoupili do kouta komnaty i tvářili se, jakoby pozorovali obrazy, zavěšené na stěnách. Když dítě vešlo, Porteous pojal je v náruč a líbal je dlouho, dlouho vášnivě. A vyvrženec šeptal k hošíku svému, až se mu hlas chvílemi zajíkal: »Richarde! . . Richarde můj . . . Za krátko mu- sím odjeti. Budeš se vždy hodně u strýčka chovati !« Děcko odtušilo prostě: »Ano, tatíčku . . . A kdy tě spatřím ?e -Cerný automobil.-

Jiří Richard Porteous