1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 199. ze dne 21. července 1908.
3
article
Voltaire jako finančník.
Voltaire jako finančník.
Frédéric Rossel předložil historické společnosti
francouzské ve Švýcarsku zajímavá nová sdělení
o peněžních obchodech, které pojily Voltaira s vévo-
dou Karlem Fugenem Virtemberským. Rosselovi se
podařilo nalézti v rodinných papírech rozsáhlou ko-
respondenci mezi Voltairem a vévodou, v níž se
urovnávala různost názorů mezi vévodským dlužní-
kem a věřitelem filosofem a sice v archivech v Mont-
béliardu, hrabství, jež náleželo vévodovi. Dle toho
půjčil Voltaire vévodovi neméně než 620.000 liber.
Trvalo 25 let, než vévoda dluh úplně splatil a z
tu dobu obdržel od něho Voltaire celkem 1,360.000
franků renty, obnos to, jenž činí obchodnímu smyslu
filosofa všechnu čest.
O podnětu ku půjčce vyskytují se zajímavé po-
drobnosti. Na myšlenku, učiniti vévodu svým dluž-
níkem, připadl Voltaire za pobytu v Postuvimi, když
cítil, že jeho přátelský poměr k Bedřichovi Velikému
ochladl a chýlí se ke konci. V memoirech z r. 1759
malézá se místo: „Lamettrie vyprávěl králi vše, co
mu napadlo a řekl mu také, že jsou lidé velmi žárlivi
na moje vyznamenání a moje jmění. Nechte ho jen,
pravil král, pomoranč se vymačká a odhodí se často,
když jsme vysrkli jeho šťávu. Lamettrie neopomenul
mi sděliti tento krásný výrok, jenž by býval hoden
Dionysia Syrakusského. Od té doby jsem se rozhodl
dostati slupky pomorančů v bezpečí, poněvadž jsem
měl pohotově asi 300.000 liber. Střežil jsem se
ovšem, uložiti tento obnos ve státech svého Alkinoa
Uležil jsem jej velmi výhodně na majetku vévody
virtemberského ve Francii.“
A z Postupimi píše Voltaire své neteři paní De-
nisové: „Obnos, který jsem dal zaslati do Berlína,
ukládám do rukou pana vévody virtemberského, jenž
ném oběma za to bude vypláceti životní rentu.
Voltaire
Rossel
Fugen Virtemberský
Veliký
Dionysius Syrakusský
jít
Mont
Postuvim
Francie
Postupim
Berlín
4
article
Toto uložení mého majetku je tím lepší, že za pla-
cení ručí statky vévody virtemberského ve Francii.
Zatížili jsme suverenní majetek hypotekami a ne-
budeme placeni se žádným „car tel est notre bon
plaisir“... Obchod jest jistý, slovo jest dáno; ovšem
slovo panovnické, ale v malých záležitostech je do-
držují. A k tomu budeme míti dobrou a pěknou
smlouvu. Panovníci mají čest; klamou jen suverény,
jde-li o lid nebo o některé z oněch úctyhodnýcha
heroických taškářství ctižádosti, prot nimž je čest
jen dětinskou báchorkou.
Tento optimismus však způsobil Voltairovi přece
mnoho mrzutosti. Karel Eugen totiž byl svévolnýa
potřeboval pro krásné ženy i na krásné stavby mno-
ho peněz. Renta vyplácela se nepravidelně a vždy
jen na opětovné enerzické upomínání. Ze svého stat-
ku ve Ferney psal filosof advokátu Dupontovi: „Mu-
sím vám říci, milý příteli, jsem 74 roky stár, celé
svoje jmění dal jsem vévodovi virtemberskému a ten
mi ničeho neplatí. Celý rok je mi již dlužen. Pan
vévoda by měl vědět, že se musejí platiti napřed
dluhy, než se pořádají slavnosti.“ Voltaire dal zaba-
viti statky v Elsasku a Franche-Comté a obrátil se
o pomoc na starého důvěrného přítele Bedřicha.
Voltaire
Karel Eugen
Dupont
Bedřich
Francie
Elsasko
FrancheComté
5
article
„Nevím už, sire, kde mám zemříti. Panující vé-
voda virtemberský je mi dlužen peníze, které mi měly
zabezpečiti počestný pohřeb, ale neplatí mi. Na mou
čest, jsem ubohý Job, schoulený na svém švýcar-
ském hnojišti.“ Ubohý Job měl 177.000 liber renty,
král to věděl, ale obrátil se přece na vévodu, svého
někdejšího žáka, pro nějž napsal „Zrcadlo knížat.“
Karel Eugen však s věcí odkládal a Bedřich psal Vol-
tairovi o vévodovi, že tento panovník má vznešený
cíl a chce napadobiti velmoci, stejně jako ony chce
míti svou zemi zadluženou a že ostatně tento tak
zvaný žák nikdy na jeho mínění a radu nedbal.
Voltair však konečně obdržel přece své peníze,
když mu byl Bedřich ironicky poradil, aby si klid
svého života nedal rušiti těmito trampotami a se
zámku mudrců klidně pozoroval lidskou slabost.
Karel Eugen
Bedřich
6
article
= Vzdušné torpedo. Švédský dělostřelecký nad-
poručík Unge, bývalý asistent Alfreda Nobela, tvrdí,
že vynalezl vzdušné torpedo, jímž lze zničiti pevnost
i největší válečnou loď. Dráha letu jest asi stejná
jako u houfnice a řídí se turbinou se značnou přes-
ností. Dle anglických listů zabývalo se vynálezem
také anglické ministerstvo vojenství, neučinilo však
dosud žádného rozhodnutí. Vzdušné torpedo, jež
může dospěti k cíli jen mírnou rychlostí a snad
proto nemá pro vojenské účely velkého významu,
může prý prokázati znamenité služby také při zá-
chranných pracích na moři a bude v tom směru
brzy vyzkoušeno anglickým ministerstvem obchodu.
= Fonopraf průvodcem cizinců. V Paříži av
Londýně vysílají nyní podnikavé cestovní kanceláře
v určitých dnech do ulic automobily, které vozí ci-
zince, sedící na stupňovitě seřaděných sedadlech, o
památnosti k památnostem. Nad hlavou chauffeura
zeje obrovská zvuková roura fonografu, který chauf-
feur může stisknutím péra ve vhodném okamžiku
spustiti. Hned zazní mohutný hlas, vysvětlující dle
složení cizinců v té neb oné řeči historickou minu-
lost, pověsti a veškerá data, týkající se dotyčné pa-
mátky. Před hlavní branou Louvru líčí se hrůzy
bartolomějské noci, uvádějí se jména panovníků,
kteří vystavěli některou část mohutného královského
zámku, dále poukáže se na grands magasins du
Louvru, na palais royal, u Tuilerií pak následuje
popis revoluce a komuny r. 1870.
Unge
Alfréd Nobel
Paříž
Londýn
Louvre
Tuilerie
Fonopraf průvodce
7
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ze soudu živnostenského.
Zámečnický pomocník Josef F. pracoval u firmy
H. a S. od kusu. Poněvadž na práci jemu mistrem
přidělené málo vydělal, zažaloval firinu na doplatek
mzdy v obnosu 9 K 60 h, tvrdě, že v továrně jest
zvykem, že firma, vydělá-li dělník na práci úkolové
málo, platí tohoto týdně, aby zkrácen nebyl. On pak
že dostal od firmy, respektive od mistra Josefa Mül-
lera práci takovou, na kteréž rozhodně ničeho vydě-
lati nemohl. Žalovaná továrna doznala ústy svého
plnomocníka, že platí skutečně akkordním dělníkům,
když tito na práci úkolové nejsou s to více vydělati,
mzdu týdenní, aby zkráceni nebyli. Mzdu tuto platí
však pouze pilným a přičinlivým dělníkům, mezi
něž nelze počítati však žalobce, poněvadž týž na
práci, kterou by přičinlivý dělník byl za tři dny zho-
tovil, pracoval sto dvacet hodin. Proto také firma
dělníkovi nezaplatila mzdu týcenní, nýbrž ujednanou
dle smlouvy mzdu od kusu, aby nedal žalobce příklad
jiným dělníkům. Dílovedoucí firmy Josef Müller pak
Mül
Müller
8
article
pod přísahou potvrdil, že smluvil se žalobcem mzdu
od kusu a že mzda týdenní vyplácí se pouze oněm
akkordním dělníkům, kteří náhodou dostanou těžší
a choulostivější práci, na níž nejsou s to vycělati ani
tolik, co by činila jejich mzda týdenní. Zároveň před-
ložil dílovedoucí soudu písemnou smlouvu, dle níž
se žalobcem ujednána byla mzda vyplacená a kte-
roužto smlouvu žalobce také podepsal. Soud, jemuž
předsedal rada zemského soudu p. Müller, za-
mítl žalobu z těchto důvodů: Z písemné smlouvy
mezi žalobcem a žalovanou firmou uzavřené vysvítá,
že žalobce měl vyjednaný určitý obnos od kusu-
Obnos tento mu firma také vyplatila. Nemůže tedy
žalobce poukazovati na zvyk v továrně zavelenýi
dle něhož platí firma oněm dělníkům, kteří málo
na práci úkolové vydělají, mzdy týdenní, neboť jest
to pouze dobrá vůle a uznalost firmy a žádná
úmluva. Žalobce podepsal písemnou smlouvu, dle
níž měl určitý obnos od kusu. Obnos tento také, jak
sám doznal, obdržel a nemá proto oproti firmě žád-
ných více nároků.
Müller
9
article
Sportovní věstník.
Sportovní věstník.
Olympické hry-
** Olympické hry v Londýně 18. čer-
vence: Ve finale ve skoku do vody zvítězi! Zürner
(Německo) 85.5 bodu, II. Behrends (Německo) 85.3
b., III. Walz (Německo) a Geidzik (Amerika), stejným
počtem bodů 80.8. Rozhodovací závod na 5 angl.
mil skončil vítězstvím Voigta (Anglie za 25 m 115/%
vt., II. Owen (Anglie), III. Svanberg (Švédsko).
hlí
Voigt
Owen
Londýn
Německo
Amerika
Anglie
Švédsko
Zürner
Behrend
Walz
Geidzik
Svanberg
10
title
Jos. Procházka,
Praha-II., Městský sad 19.
Procházka
Praha
městský sad
II
12
article
aby pan z Monterey také k hlavnímu přelíčení za svědka
byl povolán.
Gaston nemálo se zlobil, ale Galbriela mu domlou-
vala, aby pomohl obhájci obžalovaného zachrániti.
»Žádná oběť nebudiž ti těžká, abys toho docílil !e
Gaston jí slíbil, že se o to ze všech sil zasadí. O
té doby každému, s kým mluvil, vypravoval, jaký úkol si
vytknul a pokaždé zdálo se mu, že cítí v srdci svém ja-
kési ulehčení.
Častěji zavítal také do svého klubu, kdež náhlé
a neočekávané polepšení jeho k rozmanitým poznámkám
podnět dávalo. Nehrál již ovšem, ale za to se opíjel
a přátelům jeho zdálo se to býti zcela přirozeným.
Gabriela, která z počátku v úplné jeho polepšení
doufala, byla sice zarmoucena, ale přece vší naděje se
nevzdávala. Nová náruživost Gastonova zdála se jí býti
také novým důkazem jeho neviny. Umínila si, že bude
proti ní bojovati a že ho z ní vyhojí, jakmile po skon-
čené při na zamýšlenou cestu se vydají.
Byli by ovšem mohli již teď lbez překážky odjeti,
protože soud zajisté by se byl spokojil také písemnou
výpovědí Gastonovou, ale oba na to ani nepomyslili
a s napjatou pozorností sledovali vývoj dramatu, v němž
mimo nadání připadla Gastonovi důležitá úloha.
Gabriela, ač prostřednictvím kněze z kostela svaté
Majdaleny poskytla Emilii možnost, aby muži svému řád-
ného obhájce opatřila, přece novérnu setkání s Emilií se
vyhýbala. Nejednou jela sice potajmiu do Boulogne a krá-
čela pěšky ulicí, v níž rodina Mortierova bydlela; obáva-
jíc se nového setkání dívala se často se srdcem prudce
bušícím do okna, v němž viděla Lledou, ku práci sklo-
něnou hlavu Emilie Mortierové.
Gaston
Gabriel
Gastonův
Emilie
Mortierův
Mortier
Boulogne
svatá Majdalena
13
article
Emilie mu vřele poděkovala a odešla.
Byla poněkud potěšena. Všechnu svoji důvěru pře
nesla na slovutného advokáta.
Po několika dnech, když myslila, že soudní spisy
již důkladně prozkoumal, opět jej navštívila a tázalase
ho, co o té věci soudí?
Pan Lachaud připustil, že běží o věc nadmíru
vážnou, ale že má dobrou naději.
Emilie nemálo se zaradovala.
»Přesvědčil jste se, že jest nevinen, není-li pravda?e
Advokát zakašlal a něco zabručel.
Emilii se zdálo, že v obličeji jeho zříti bylo patrné
uspokojení.
Zdali mohla tušiti, že uspokojivý ten výraz v obli-
čeji obhájcově podobal se uspokojení, jež cítí umělec, za-
počínaje nesnadné umělecké dílo, aneb chirurg, na nějž
čeká těžká, velmi řídká operace?
Obhájce zajisté si pravil, že to bude znamenité pře-
líčení. Otázka, zdali chráněnce jeho očekává smrt nebo
život, byla mu věcí vedlejší.
Emilie rovněž nevěděla, že první starostí advokáto-
vou jest, aby se nepoddal klamu, v němž klient jeho snad
žije a že i tehdáž, když úplně o nevině obžalovaného
jest přesvědčen, z opatrnosti nedá přesvědčení své na
jevo, aby nebyl nijakž vázán, kdyby na základě pouhé
hypothesy klienta svého hájil.
Snad vyhrávají znamenití řečníci, právě tak jako
slavní vojevůdcové jen tehdáž bitvu, aneb používají jen
tehdáž všech pomůcek svého umění, když jim praví
rozum, že očekávati lze porážku, kteráž by se sice-s pra-
vým stavem věcí srovnávala, ale schopnosti - jejich by
snižovala.
„Ocelové kladivko.-
Emilie
Lachaud