Ročník XXXXIII.

V Praze, v ponděli dne 9. listopadu 1903.

Číslo 3066

Na ranní a odpol. listy předplácí so v Praze v sdulnista na muěsle na vrt icta “ : s drojí donán na něs entak xm na Htrre r ot drojí zisni k iet

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K situaci. Z Vídně, 9. listopadu. Ministerský předseda dr. Körber byl včera přija císařem ve zvláštní audienci, která souvisí jednak s uzavřením sněmu krajin- ského, již vyhlášeným, jednak s odroče- ním sněmu království českého, které se stane dle informací na místech vládních zejtra, konečně pak se svo- láním říšské rady, na kterém se usnese ještě ministerská rada. Zdejší »Extrapost« má hlavu plnou halucinací. Patrně způsobeny byly semčením hlavních tří stran če- ských. Vypravuje báchorky, že Čechové chtějí vyjednávati s vládou o svých poža- davcích, dodává však, že Němci trvají na nejrozhodnějším stanovisku proti nim. Němci, anebo aspoň některé skupiny jejich, jsou prý podrážděni. Dodává se, že Němci jsou zásadně proti všeli kému vyjednávání. Kromě toho zvě děli prý Němci o tajném plánu, jenž spočívá v tom, že pomocí klerikálů, křesťanských sociálů, Poláků a Čechů se má založiti nová většina. Důkazem toho jest prý chování se křesťanských sociálů na dolno- rakouském sněmu. Konečně rozhlašuje tento list báchorku, že v konservativních kru- zích se nabažili hry a s celou rozhodností působiti chtějí k instalaci politické většiny a politického kabinetu této vět šiny. Přípravy po této stránce jsou prý již vykonány. Zákopníky všeho jsou prý prine Bedřich Schwarzenberg a dr. Šusteršič. — Čirý přízrak!

Aféra bílečská. Z Vídně, 9. listopadu. »Sonn- un Montagszeitung« uveřejňuje následu- jící úřadní opravu ministra vojenství: »Zpráva Vašeho listu, nadepsaná »Konec aféry bíleč- ské«, že ve věci té byl vynesen již rozsu- dek, se neshoduje se skutečností. Vyšetřo- vání není ještě skončeno. Sdělení tudíž judikatuře první instance je úplně neprav divým.« České školy ve Vídni. Z Vídně, 9. listopadu. Žalobu Čech vídeňských ke správnímu soudu podá a zastupovati bude posl. dr. Herold. Z Vídně, 9. listopadu. Sociálně demo kratické vedení české ve Vídni se usneslo vydati včerejší řeč red. Penížka o českých školach vídeňských tiskem v několika tisí cích exemplářích. Nemoc císaře Viléma. Z Berlína, 9. listopadu. (»Extrapost«. Dle pověstí lidu je nemoc císaře Viléma podobna oné, které konečně podlehl otec jeho Bedřich. Lékaři to sice popírají, ale hlas lidu setrvává při tom. Příznaky jsou tytéž a, jak známo, zapíralo se také u cí- saře Bedřicha, až bylo pozdě. Ovšem ne- zmizela naděje na uzdravení Vilémovo. Tentokráte ošetřují císaře ně-mečtí lékaři a jich svědomité péči se věří. Ale zprávy, že se ukazují tytéž přízna ky nemoci jako u císaře Bedřicha a že se císař odebere na jih, potvrzují tyto domněnky. Z Berlína, 9. listopadu. Dle doslechu bude povolán k císaři Vílémovi býv. osobní lékař císaře Bedřicha dr. Krause za pří- činou diagnosy.

Telegramy korresp. kanceláře. Z Vídně, 8. listopadu. (C.-B.) Gene rální guverner ostrova Kréty prine Jiř odjel dopoledne do Soproně, aby navštívil princeznu ze Schaumburg Lippe Z Lublaně, 8. listopadu. (C.-B.) Zem- ský sněm byl na císařský rozkaz uza- vřen. Ze Lvova, 8. listopadu. (C.-B.) Místo držitel hr. Potocki vrátil se dnes sem z Vídně. Z Pešti, 8. listopadu. (C.-B.) »Uherská telegr. koresp. kanc.« oznamuje ze Záhřebu Chorvatský zemský sněm sestoupí se počát kem prosince ke krátkému zasedání. Bár hr. Theodor Pejačevič představí se sněmu a požádá za udělení indemnity a do konce dubna 1904. Z Pešti, 8. listopadu. (C.-B.) »Uhersk korresp. kanc.« oznamuje z Oseku: Okresn úřad v Dolním Miholjači zakázal pořá- dání veřejné schůze lidu, svolané na 12 t. m. ve prospěch samostatnosti Chorvatska Z Bělehradu, 8. listopadu. (C.-B. Dosavadní městský hejtman bělehradsk Dušan Vuič jmenován správcem králov ských statků. Z Postupimi, 8. listopadu. (C. -B. Císař Mikulás a císařovna přijeli sem zvlášt- ním vlakem o 92 hod. dopoledne a odjel po krátké zastávce dále. Z Paříže, 8. listopadu. (C.-B.) Pr dnešních volbách do senátu v depar tementu Seine et Marne zvolen radikáln kandidát Regismanset. Umírnění repu- blikáni ztratili tím hlas. Z Paříže, 8. listopadu. (C.-B.) K ná- vrhu ministra obchodu byla dosazena ko mise ku prozkoumání stavu průmyslu pr stavbu a výzbroj lodí. Předsedou komise byl jmenován bývalý ministr obchodu Mille rand. Z Alžíru, 8. listopadu. (C.-B.) Asi 60 mužů silný kmen lupičů byl domorodým voj skem u Arin Ben Kálillu zahněn na atek

NAR Četní lupiči a tři muži domorodého vojska padli. Z Londýna, 8. listopadu. (C.-B.) Lord Rosebery promluvil včera v Leicesteru řeč, ve které podrobil návrhy Chamberlai- novy nejostřejší kritice. Pravil, že přijetím plánů Chamberlainových by nastala politick i obecní korrupce. Ke konci své řeči vyzval lord Rosebery liberály, aby zapomněli na minulost a všichni se sdružili ke společ- nému postupu. Z Nového Yorku, 7. listopadu. (C.-B.) Dle telegramu ze San Domi ng podal německý konsul protest proti uzavřen přístavu na severní straně ostrova. Z Wasbingtonu, 8. listopadu. (C B Dělová loď »Newport« obdržela rozkaz, aby s nejvělší rychlostí odplula do Savanny n Santo Domingo- Císař Vilém operován. z Berlína, 8. listopadu. (C.- B.) » Nord- deutsche Allgemeine Zeitung« je zmocněna k tomuto uveřejnění: Císař podrobil se dnes operaci polypa na hlasiv- kách. Operace byla provedena tajným radou professorem Mauricem Schmidtem a měle zcela hladký průběh. Císaři bylo uloženo. aby pouze až do zahojení se rány po ope- raci nemluvil. V Postupimi 7. listopadu 1903.

Šl. Leuthold, Mauric Schmidt, Ilberg. Z Berlína, 8. listopadu. (C.- B.) »Nord deutsche Allgemeine Zeitung« oznamuje, že mikroskopickým ohledáním se zjistilo,že polyp vyříznutý císaři Vilémovi není nikterak nebezpečny. Z Berlína, 8. listopadu. (C.-B.) Dnešn bulletin zní: Císař strávil včerejší den klidně v pokoji a spal po celou noc bez přerušení Stav malé rány jest naprosto uspoko jivý. Bolestí nebo jiných obtíží v krku císai nemá. Teplota ráno 36 3, tep 60. Z Berlína, 8. listopadu. (C. -B.) Dnešní dvorní zpráva oznamuje: Císař a císařovn podnikli včera procházku. K polední tabul ani k večerní nebyl nikdo zván. Ke dnešn polední tabuli byl pozván říšský kancléř h Bülow. Z Postupimi, 8. listopadu. (C.-B Císař přijal dnes zprávy od říšského kancléře hr. Bülowa, který byl pak veličenstv pozván ke snídani. Tiszův kabinet. Z Pešti, 8. listopadu. (C.- B.) Členov nového ministerstva představili se dnes do- poledne, vedeni ministerským předsedou hr. Tiszou, panu arcivévodovi Josefov Z Pešti, 8. listopadu. (C.-B.) Ministn honvédstva Nyiri rozloučil se dnes slav nostně s důstojníky a chovanci Ludvíkovy akademie. Odtud odejel do ministerstva pro honvédstvo, kdež se mu představili genera- lita, štábní a vrchní důstojníci. O poledni byi v Ludoviceu banket, v němž se také ministn Nyiri zůčastnil.

O schůzích císařů ve Visbadenu a Darmštatu. Z Berlína, 8. listopadu. (C.-B.) »No deutsche Allgemeine Zeitung« praví: Nejno vější schůzky císaře Viléma s císařem Mi kulášem za účastenství říšského kancléře Bu lowa a ministra zahraničních záležitostí hr Lamzdorfa měly velmi srdečný průběh a zů- stavily na obou stranách příznivý dojem. Ony poskytly příležitost k důvěrné výměně my- šlenek o běžných politických věcech. Cena těchto rozmluv záleží prostě v tom, že roz- množily záruky pro zachování svě- tového míru. V poměru mezi Německem a Ruskem ukázaly schůze ve Visbadenua Darmštatu opětně, že jsou styky mezi moc- náři a vládami nezkaleny, což možným uči- něno jest osobní náchylností panovníků, vzá- jemnou vážností státníků a posléz úplným nedostatkem sporných předmětů mezi oběma sousedními státy. Nová řeč Pelletanova. Z Paříže, 9. listopadu. (C. B.) Ministr námořnictví Pelletan měl včera v Oullinsu při banketu, který jemu na počest uspořádán byl, řeč, ve kteréž dovozoval, že jest úlohou ministra námořnictví a každého ministra války francouzské republiky, opatřiti zemi tak, aby s to byla obhajiti francouzskou vlasť, kteráž je hlavním útulkem svobody. Proto musí prý země býti co možná nejvíce ozbrojena, aby národní nedotknutelnost byla zabezpečena, ačkoli jest obecným přáním, aby nikdy na žádný boj už nedošlo. Zápas myšlenkový zůstává ovšem týž. Republika nesmí ukládati žádných dogmat. Ona šetří náboženských svobod, vyjma tu, která jiné o svobodu olupuje, jakož i volnosti vyučo- vání, kteráž však nejvyššímu právu státu ustupovati musí.

Hakedonské zmatky. Z Kolína n. R., 8. listopadu. (C.-B. Ve článku nadepsaném »Makedonské zmatkve praví »Köln. Zeitung«: »Vzhledem k balkán- ským zmatkům zaujímalo Německo na po čátku stanovisko, že doporučovalo sultánovi důtklivě také po druhé notě rakousko- ruské, aby Turecko učinilo dohodnutí, ježto by další odpor jeho zlé následky míti mohl a výhodnějším jest, když Tu- recko s oběma zakročujícími mocnostmi se dohodne, než aby rozřešení hledalo v ev- ropském kongressu, jehož svolání

Turecku dosud nikdy nepřineslo nic do- brého. V zevrubných rozpravách, jež tyto dny děly se ve Visbadenu a Darmštatu, ne- objevilo se nic, což by Německo k nějaké změně jeho dosavadní taktiky přispěti mohlo. Jest na- opak pravdě podobno, že Německo svá dřívější napomenutí v Turecku obnoví a sultánovi s ještě větším důrazem připomene, že Turecko svým vlastním zá- jmům nejlépe poslouží, když se s Rakousko- Uherskem a Ruskem dohodne. Že tyto vel- moci tureckou odpověď za nedo- statečnou považují, jest známoa tolikéž, že usilují, aby Turecko jeji ch požadavky plně a bez výhrad přijalo, kteréžto žádosti se Turecko ne- může trvale vyhnoutil Jeví se také už známky, že Turecko situaci, ve kteréž se nalezá, začíná pochopovat. Mürzstegské ná- vrhy jsou takové, že po jejich zásadném přijetí ještě pro celou řadu punktů potřebí bude authentického vy kladu interpretacemi a před plisy. Při vyjednávání, kteréž mezi společn jednajícími mocemi a Tureckem vedeno bude, podaří se snad učiniti některým ture- ckým námitkám zadost a dáti celému oprav- nímu dílu ráz, kterýž by sultánovy citlivosti ušetřil a provedení věci usnadnil. Trvají-li společně jednající moci na bezpodmíněném uznání svých v Mürzstegu učiněných usne- sení, jsou jinak ochotny, osvědčiti Tureck při provádění příslušných nařízení v jedno- tlivostech jakousi šetrnost.

Zemské sněmy. Ze Zadru, 8. listopadu. (C.-B.) V včerejší večerní schůzi sněmovní mluvil posl. dr. Kovačevič o pronásledování Srbů rakouským policejním duchem, o zatčení novináře Fabrisa v Dubrovníku a o úřad- ním zastavení činnosti srbské spořitelny Kotoru. Pravil, že Němci jsou přes sv centrifugální snahy hýčkáni a že jediným účelem úpravy jazykových poměrů v Dal- mácii jest umožniti další postup Němcům n Balkán. Řečník žádal na konec svobodu tisku a osoby. Posl. Trumbič rozvinul v delší řeč cíle chorvátské politiky a dal výraz svým sympatiím k Italii a ke Vlachům. Posl. Majstrovič mluvil o zmařeném slyšení chorvatských poslanců u císaře, zásluhách Chorvatů o monarchii a zauja pak stanovisko proti zamýšlené vládou úprav jazykové. Posl. Milič přimlouval se za politiku realistickou, a dovozoval, že Rusko jes ochráncem Slovanstva a sympatie projevo- vané Italii že jsou přemrštěny Ze Zadru, 8. listopadu. (C.-B.) V dnešní schůzi sněmovní bylo pokračováno v roko- vání o zemském rozpočtu. Místodržítel svob. pán Handel mluvil o otázce jazykové prohlásil, že vláda má nejlepší intence pr blaho země a její velké slovanské většiny. Mistodržitel pravil, že uznává, že jazyku chorvatskému náleží v zemi praevalence.

Revoluce panamská. Z Paříže, 8. listopadu. (C.-B.) Fran- couzský inženýr Bunauvarilla, jenz novou republikou panamskou jmenován byl vyslancem ve Washingtonu, byl delší dobu činným jakožto generální ředitel stavby panamského průplavua jest v podniku tom velkým kapi- tálem zůčastněn. Když po objevení známého panamského skandálu společnost se rozpadla a další provádění stavby francouzskými penězí nemož- ným se stalo, zahájil Bunauvarilla v Se- verní Americe velmi horlivou agitaci na prospěch panamského průplavního pro jektu. »Gil Blas« praví: »Lze beze všeho nadsazování tvrdit, že je Bunauvarilla vlastním původcem revoluce v Panamě a se při tom těší pod- poře Spojených států. Inženýr Bu- nauvarilla jest bratrem vydavatele časopisu »Matin«, který nedávno francouzskou vládu vyzýval, aby vyslala do Kolumbie válečné lodi, ježto prý tamější vláda úmysl má, ne- potvrditi prodloužení koncese, jež panamské společnosti uděleno bylo, ježto prý se příč ústavě Za českou školu ve Vídni.

Ve Vídni, 8. listopadu Čechové vídenští bez rozdílu stran politi- ckých sešli se k důstojnému projevu ve pro- spěch zřízení českých škol obecných ve Vídni. Dostavilo se přes 3000 českých občanů ku protestnímu projevu proti rozhodnutí min osvěty, jímž zamítnuta byla stížnost rodičů če- ských, podaná proti rozhodnutí dolnorakouské zemské školní rady, dle kteréhož my Čechové vídeňští nejsme pokládáni za kmen národní dle kteréhož jazyk český není pokládán za ja- zyk v zemi obvyklý. O neobyčejném zájmu na- šeho lidu českého ve Vídni obývajícího, který jeví vůči české škole, svědčilo i dnes opět to, že se dostavili našinci ze všech, i nejvzdále- nějších okresů. Schůzi předsedali pp. Urban a J. Hnidek. Po stručném úvodu předsedy, který připo- menul, že učiněny budou proti ministerskému rozhodnuti, kterým výnos dolnorakouské školní rady byl potvrzen, náležité obranné kroky právní, ujal se slova první řečník inž. Dřímalka, jenž ve výkladu o proměnách v zápasech lidstva ukázal na to, že celá naše národní práce vrcho- liti musí ve snahách kulturních, především ve snahách o školství. Na tomto poli ode dávn podnikati musíme zápasy tužší i těžší, ne kterýkoliv z národů ostatních. Náš kulturní zá- pas trvá po staletí, národ náš při největším strádání a za největších příkoří a protivenstvi se musil a musí dosud ješté domáhati práva na výchovu dorostu svého v jazyce mateřském

Příští pokoleni sotva budou s to pochopiti, že z politických pří čin byl národ náš zdržován v při rozeném svém rozvoji, že z pří- čin politických nám bylo upírán iprávo na školu obecno u. Naše menšiny všude s napjetím všech svých sil pracují, aby se nám dostalo dlouho zadržovaného práva pokud jde o české školy. Tak také ve Vídni. Čechové vídeňští pomoe spolku Komenského již déle 20 let udržují sou- kromou školu českou s velikými obětmi hmot- nými, Čechové dolnorakouští hájí své právo na české školy žádostmi, rekursy, stížnostmi — bohužel dosud marně. Řečník stručně, ale velmi přehledně vylíčil nynější akci školskou, vedenou od r. 1900, s povděkem ukázal na to, že akce tato vedena je jednotně a svorně všemi vrstvami českého obyvatelstva)ve Vídní, Čechové pracují tu spojenými silami bez ohledu na politické strany.

Žádosti i stížnosti podepsalo celkem 3032 ro- dičů jménem 5177 dětí školou povinných. Řeč- nik je přesvědčen, že takovým společným svorným úsilím konečně dojítí musíme splnění spravedlivého požadavku svého. Lid český v zá- pasu svém neustane, dokud tohoto cíle svého nedojde. (Dlouhotrvající pollesk) Po inž. Dřímalkovi ujal se slova red. P- nížek. Řečník praví: Náš velectěný host, prof. Menčík mne upozornil, že slavíme dnes jubi- leum. Ovšem je to jubileum truchlivé. Je tomu na den 19 lot, co v okrese tomto byla přijata resoluce pro akci ve prospěch českých škol. K akci té tenkrát nedošlo, poněvadž před vol- bami na říšskou radu tehdaž — ministr vyučo- vání bar. Gautsch slibil, že se něco pro české školy ve Vídni stane. Minulo 19 let a co se stalo, je smutnou příčinou vaší schůze. Všechiny vyučovací instance promluvily. Všechny rozhodly proti nám; zbývá ješt jedna cesta k říšskému a správnímu soudu. Nie tak nepálí do duše člověka jako, musí li se celá desltileti, naplnaje síly duševní a hmotné, o to drát a prát, co mu náleží dle přírody, rozumu, lidskosti a také dle zákona. Zcela zřejmě přesně stanovi vaše právo na školy obecné čl.

19. Zákon je pro vás, jeho praxe, výklad jsou pro vás, ale škol nemáte. Moje pessimistická předpověď v loni učiněná, že křižová cesta če- ských škol vídeňských nebude míti poslední za stavení v ministerstvu vyučování, se bohuže splnila. Mějte útěchu a posilu v tom, že zákon a právo jsou nejlepší zárukou konečného vítěz ství. Vám nejde o žádnou výbojnou výpravu, nýbrž jen o zachování vlastního statku. (Hlučná pochvala) Čechové vůbec nechtějí nic brát, al na druhé straně nechtějí dopustit, aby se po- čátkem XX. věku páchala s aprobací a za pro tektorátu nejvyšších úřadů soustavná loupež všech loupeží nejzločinnější: loupež útlých dět- ských duší. (Hlučný souhlas.) Jednu věc dlužno přiznat ministerstvu osvěty: udělalo si svoji práci náramně pohodlnou. Řeklo: »Co mín zemská školní rada, to míním také já. Ona já jsme jeden duch. (Různé výkřiky.) Leda- bylost a nešetrnost ta při vyřisování věci, kde jde o sto tisíe lidí, tři tisíce rodičů a pět tisíe děti, volá do nebe. (Bouřlivé hlasy nevole.) K té odpovědi potřebovali páni v minister- stvu celý rok. Zemská školní rada prostě dikto- vala: Nejste oprávněni vůlec něco žádat ! Basta Nezabývala se otázkou, je-li nárok Čechů zá- konně oprávněn, protože byla by musila řicii jest, nýbrž řekla: Nelze uznati, že ve Vidni obývá český národní kmen, respektive, že jeho řeč je ve Vídni obvyklou. Zemská školní rada, odepirajíc rodičům 5177 děti českých legitimaci k vymahání českých škol, byla povinna do- kázal, že 100.000 Čechů ve Vídni nejsou ná- rodním kmenem. Tento důkaz by nesvedla, dokud svět potrvá, protože je předem vyloučen.

Řečník dovozuje ciframi o menšinách českých, německých a vlaských ve Slezsku, Bukovině, Haliči, Krajině a Dalmacii a výkladem o prá- vech, kterých poživají tyto menšiny ve školstv a v úřadech, že minority několikráte menst nežli počet Čechů vídeňských jsou národním kmenem, že říšský soud jim při žalobách za školy obecné vyhověl a dospívá na základě těchto fakt k následujícímu závěru : Vidite tedy. že národní menšiny v jiných zemích jsou dobře opatřeny, ačkoli jsou desetkrát menší než česká menšina v Dol. Rakousích. (Hlučný souhlas) A tu se tážeme: Je 16.000 Vlachů v Dalmacii, je 130.000 Němeů v Bukovině, je 200.000 Němců v Haliči, je 28.000 Němců v Krajiné národním kmenem legilimovaným žádat, aby se vůči němu konaly příkazy čl. 19. či není? Říšský soud uznal, že německé menšiny v Haliči a vlašské v Dalmacii jsou národním kmenem a mají dostati veřejné školy. Tento tri- bunál mohl by rozhodnout o české menšině ví- deňské, mnohokrát větší, jinak? Tento sou mohl by si před celým světem vytíti políček říci, že Němci v Haliči a Vlachové v Dalmacii, třeba jich bylo dvacetkrát méně, mují právo na školy obecné, Čechové ve Vídni nemají žádného?

(Hlučný souhlas.) U všech čertů a pekel ! V jed nom státě může býti jen jedno právo, stejné rovné pro všechny, pro Němce a Vlachy jako pro Čechy. (Opětný souhlas.) Stát, ve kterém jest dvojí právo, není státem, poněvadž postrádá hlavní mravní i právní podstaty: rovnosti svých občanů. Řečník porovnává potom poměry víden ské s poměry pražskými, plzeňskými a lublan- skými. V Praze je pro 18 599 Němců ve škol. roce 1903—4 celkem 42 tříd kmenových a 13 pobečných, dohromady 55, 18.000 Němců v Praze má tedy 55 tříd, 100.000 Čechů ve Vídni ani jedinou. (Hlučné Slyšte ] Slyšte !) Podle Prahy musíli by Čechové ve Vídn míti tříd nejméně 275. Němci v Praze mají v tomto školním roce v obecných a měšťanských školách 2852 děli, při čemž dlužno konstatovat politování hodné faktum, že na německých sko-

V arobném prodejí ranní čísle o sobě . . . zas odpolední . Ve slialkich na veskově ranní čoelo. . . . . .. spol ednt- 1gk Inseraty platí so hotově napřs Předplacení alnierty prijímá , dpiní r eshcekkandslos nokoply s nornnetjl

Jlách je mnoho dětí českých. Vy žádáte školy pro 5177 děti, podle Prahy měli byste mít třid nejméně 90. Na německých pražských školách obecných je dětí od 480—130 na jedné škole. Škola Komenského v X. okresu má sama více děti než pět německých škol v Praze. (Slyšte! Slyšte!) V X. okrese vídeňském byl r. 1900 úřadně napočteno Čechů 31..869, skoro dvakrát tolik, kolik je Němců v Praze. Majíl tito 55 třid, mělo by českých třid ve Favoritách býti nejměně 90. V Praze je Němců 7. 24 proc. , vo Favoritách Čechů 25 proc. Sedm procent Němců v Praze má obecné školy, měšťanské, průmyslové, střední, universitu, techniku, a ted- ještě dostali galerii, 25 procent českých ve Fa- voritách jsou heloti a mají jimi zůstati. (Bour- livé projevy nevole.) V Plzni je Němců 9174 a mají 2 školy měšťanské a 4 obecné, celkem 35 tríd. Podle Plzně měli by Čechově ve Favo- ritách miti tříd nejméně 85. A kdyby říšský a správní soud zapřely celou svoji minulost a všechny svoje rozsudky povalily, Čechům ve- Favoritách, kde každý čtvrtý člověk se přihlásil býti Čechem, českých škol odepřiti nemohou. (Hlučná pochvala.) Učiňme si nyní tuto před- stavu. Mysleme si, že Plzeň a Praha by před počátkem školního roku zavřely všecky obecné a měšťanskě školy německé a že by země a města nedaly na ně ani haléře, to je, mysleme si, že Němci v obou těchto městech by se ocitli zrovna v tomto stavu bezprávnosti, v jakém jsou Čechové ve Vídni, povstal by z toho rámus po- celém světé.

Vynadalo by se Čechům nejsurovějších bar- barů a nejsprostších násilníků. Plzeň a Praha dostaly by dragonády a německé noviny volaly by císaře Viléma (Bouřlivý souhlas a dlouhotrvajíci potlesk.), by poslal k obraně utlačovaných bratrů ve východní marce pěchotu, jízdu, gardu a kanony. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk a veselost.) Ta- ková sveřepá křivda na Němcích je nemožhou, ale ona byla 30 let možnou ve Vídni na Česích a tato křivda má dle rozhodnutí vyučovacích in- stancí býti na novo potvrzena a prodloužena. (Hlučný pollesk.) Řečník pak vypočítává nálezy správního a řišského soudu, ze kterých je vidno, předně, že Čechové mají legitimaci školy žádati, za druhé, že mají meritorní právo na tyto školy. R. 1884 a 1895 rozhodl správní soud: »Existence sou- kromých a dočasných škol nesprošťuje obec po- vinnosti, zříditi školy potřebné, t. j. veřejně.s R. 1891: Z existence soukromé školy ná- rodní neplyne pro obec nárok být osvobozenu od zřízení školy dvoujazyčné. R. 1894 a 1897: Při šetření pětiletého průméru dětí skolou po- vinných, konaném ke zřízení potřebné skoly obecné, počítají se prostě děti rodičů v obvodu školním bydlicích, bez ohledu na to, jak dlouho tam bydli a platí-li obecné přirážky čili nic.

Správní soud — což doličuje řečník ještě jiný- mi nálezy, rozhodoval dosud důsledně takto; Jo-li v obci pět let po sobě po 40 dětech, jichž rodičové písemně si přejí, by jejich děti byly vyučovány jiným jazykem, než jakým se vy- učuje na škole dosavadní, a není-li do 4 km takové druhojazyčně školy, musí ji obec zřidi. Judikáty říšského soudu cituje řečník dva. R. 1877 rozhodl tento tribunál: »Jazykem v zemi obvyklým je v obci jazyk, jehož uživají obyvatelé, třeba ne výhradně, ale převahou. Pročež musí být o to postaráno, by ve příslušné škole obecné děti dostaly potřebné prostředky.« Roku 1880 jednalo se o německou školu pro Halič — rozhodl tento soud: »Jazyk je v zemi obvyklým jazykem také tenkrát, není-li v celé zemi obvyklým a rozšířeným. Postačuje, mluví-li jím v jednotlivých okresích anebo místech pře- vážně slušný počet rodáků tam shromážděných ve všedních svých stycích. Nešetření jazykav tomto smyslu v zemi obvyklého při zřizování obec- ných škol je tedy porušením politického práva st. základními zákony zaručeného.« Vzhledem na tyto svoje jurikáty mají oba soudy nyní jen jednu povinnost býti důsledný- mi, napravit křivdy vyučovacích instanci a zjed- nali zákonu právo, lidskosti, přírodě a rozumu jimi šlapanému průchod a platnost. (Hlučná po- chvala.) V ministerstvu vyučování znají zákon a všechny tyto judikáty a přece kapituloval tento resor před zemskou školní radou. Toto ministerstvo nerozhodlo teprve teď o českých školách, nýbrž již roku 1894 za koslice, jejiž ministrem vyučování byl p. dr. Madeyski.

Ten ve sněmovně vyhlásil svůj edikt slovy- »Nelze zapírat, že nemůže býti lhostejno, máli působit vyučovaci ústav v atmosféře plné ne- návisti a nevole. Dodávám, že vyučovaci správa může vzit ohled jen na umírněné a nikoli krajní kruhy. Tato zásada platí též o milieu školy Komenského, přes to, že posl. Kaizl a Adá- mek to popírají. Roku 1894. Čechové žádali pouze za právo veřejnosti školy Komenského, kterého požívají ve Vídni školy židovské a ka- tolické. To jim odepřel Slovan pan Madevski — po několik let referent o položkách rozpočiu na státní německé školy obecné pro důstojnické děti v Terstu, Zadru a Tridentu. (Bouřlivé hlasy nevole.) Pan Madeyski řekl tedy ne a pan Hartel řiká také ne. Ne pana Madeyského bylo rozhodujícím pro ministerstvo vyučování též ted. Řeklo se mu: V ministerlu vyučování roz- hodlo se o českých školách vídeňských již před devíti léty. V tomto ministerstvu je důslednost tradicí a rozkazem, a proti té etiketě jsou všechny argumenty marny. Ministerstvo vyučo- vání jest zodpovědno nejen za rozhodnutí zá- porné, ale ještě více za urážlivou a beztaktní formu svého rozhodnuti, protože neuznalo zá- hodným svoje ne nějakou soflstikou nebo rabulistikou zamluvit. Když ministerstvo orby rozhoduje ve sporu o nějakou mez, udá dů- vody, ale ministerstvo vyučování, kde jdeo tisíce děti, papouškuje pouze po zemské školní