V Praze, v üterý dne 22. ledna.

K číslu 22. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice. ldn

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 22. ledna. Včera večer musil býti schůze poslanecké sněmovny, ve které pro jednával se zákon o platech úřadnických a pro- fesorských, skončena, protože ze 425 pánů zá konodárců zůstalo ve sněmovně pouze 92 praveno, že čím větší a důležitější jest jednae pořad, tím menší jest účastenství poslanců. Stalo se v posledních dnech opětně, že když úřadníci sněmovní přišli do restaurace a vyzý- vali poslance tam meškající, aby šli hlasovati, poslanci, kteří nebudou již kandidovati, zejmen velkostatkářští, odpověděli nevrle: »Ať si jdou hlasovat, kdo byli pro všeobecné rovné právo !« Dnes hodlá presidium vyříditi obě vzpome- nuté předlohy a kromě nich také zákon o kongrui. Zdali se mu to podaří, nelze při tako- vém stavu věcí říci, při kterém není presidium jisto, zdali v nejbližší chvíli nebude míti sně- movnu k usnášení neschopnu. Všeobecně se po- ciťuje potřeba rozpustiti říšskou radu co nej- dříve. Také panská sněmovna dělá obtíže.

Včera — tak se ujišťuje — dáno bylo bar. Beckovi na srozuměnou, že tato sněmovn nestrpí, by poslanecká sněmovna navalila jí ne- přehledný materiál, ona pak aby nucena byl jej za několik hodin projednati. Po náhlém konci schůze včera došlo podle »Z.« v kuloáru ke srážce mezi hr. Stern- bergem a posl. Holanským na jedné straně a poslanci českými a slovinskými na straně druhé. Tito vytýkali hr. Sternber- govi, že návrhem na konec schůze poškodil úřadníky. Hr. Sternberg odtušil, že návrh na konec schůze a na spočtení přítomných po- slanců podal, aby splatil presidiu, že mu odňalo slovo. Oba poslanci volali: »My se nepotřebu- jeme ostýchati. Nejsme závislí na voličích.« Holanský volal: »My máme své voliče, vy však máte starou bačkoru. Za vámi nestojí ani jediný pes !« K sensačním odhalením v aféře Polonyově. Z Pešti, 22. ledna. Baronka Schön- bergerová jest příbuznou generálníhe pobočníka císařova hr. Paara. Z Pešti, 22. ledna. Strana ústavní se usnesla zjednati jasnost v aféře Polo ny o vě.

Hr. Andrássy prohlásil, že půjde svojí rov- nou cestou, nehledě v pravo ni v levo. Popřel rozhodně, že něco věděl o aféře s baronkou Sehönbergerovo u. Z Pešti, 22. ledna. »Journ.« sděluje, že po schůzi strany ústavní měl poslanec Ra- kowsky dlouhou telefonickou rozmluvu s mi- nistrem bar. Aehrenthale m. Soudí se z toho, že jeho prostřednictvím podána bude císaři zpráva o záležitosti Polonyově, pro kterou panovník jeví zvláštní zájem. Z Pešti, 22. ledna. Největší sensaci způ- sobilo tu, že hr. Andrássy a Frant. Košut věděli o listech, které Polonyi posilal ba- ronce Schönbergerové a že jeho jednání schvalovali. Z Pešti, 22. ledna. Za včerejší schůze strany neodvislosti žádal poslanec Kmet hy. aby se aféra Polonyova odročila. Tu křičel Polonyi, že žádá, aby se stalo roz- hodnutí ještě dnes, jinak že nezůstane ve straně ani vteřinu. Posl. Nagy žádal, aby se věe dala soudu. Košut prohlásil, že Polo- nyovi se projevuje důvěra, aniž by se stalo jakékoliv hlasování.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 22. ledna. (K. k.) „W. Ztg.“ ozna- muje: Ministr kultu a vyučování povýšil do VIII. hodnostní třídy: profesory Václava Bar- toše, Jana Beringra, Karla Tameiea Tomáše Suhradu, vesměs na státní průmy- slové školy v Praze, a Josefa Vitáčka na státní průmyslové škole v Pardubicích. Z Vídně, 22. ledna. (K. k.) „W. Ztg.“ ozna- muje: Císař propůjčil profesorovi na německém stát. gymnasiu v Praze-Staré město P. Emilovi Gschwindovi, odcházejícímu na trvalý odpoči- nek, titul vládního rady s prominutím tax. Z francouzského parlamentu. Z Pařiže, 21. ledna. (K. k.) (Senát.) Při po- radách o námořním rozpočtu navrhuje Cabart-Danneville, aby v obchodních přístavech byla učiněna taková zařízení, aby mohly podporovati arsenály, jejichžto výkony vojenskému námořnictvu nedostačují. Ad- mirál de Cuverville prohlašuje, že roz- množování vojska v Německu, An- glii a ve Spojených státech pokra- čuje rychleji, než ve Francii. Zpravo- daj Curinot praví, že nejvyšší námořní rada dala se při sestavování svého programu daleko unésti svou ctižádostí. Nesmíme státi se obětí slavomamu, ježto by nás parlament na této cestě nenásledoval. Novostavby nesmějí se prováděti na újmu zbrojení loďstva, udržování lodí a zří- zení arsenálu. Odpovídaje na různé otázky pro- hlašuje ministr námořnictva Thomson, že z typů, které byly navrženy následkem vypsání konkursu ku postavení typu útočných člunů, byly tři ponechány v loděnicích, a to za účely pokusnými, aby se konstatovalo, který z těchto typů by se měl zavésti. V příčině lodního programu prohlašuje Thomson, že s provedením jeho bude nutně spojeno zvýšení výdajů, což bylo možno po- střehnouti i z řeči zpravodajovy.

Monis vyslovuje pochyby v příčině vy- zbrojení a konstrukce nových pancéřových lodí. Přeje si, aby na pancéřových lodích byl odstra- něn ozubec, jak se to stalo již v Anglii a míní, že v účtech námořní správy jsou veliké nepo- řádky a mnohé nesprávnosti. Na to se rokování končí. Veškery položky, jakož i požadavky pro in- validy námořního vojska byly přijat y. Rusko a Japonsko. M. Z Kolína n. R., 21. ledna. (Pův. telegr. »Nár. L.«). Petrohradský dopisovatel »Köln. Ztg.« telegrafuje, že z Chvančendzy docházejí znepokojivé zprávy o energických vojenských přípravách Japonska, směřujících na západ. V obchodnických kruzích panuje smýšlení ve- skrze nepříznivé pro připuštění japonských lodí do řeky Amuru a Sungari.

Ruské události. il Žádná nová půjčka. Z Petrohradu, 21. ledna. (K. k.) Oproti zprávám listů o cestě finan. ministra do Paříže, kterou prý podnikl za tím účelem, aby zkoumal, zda by byla možna nová zahraniční zápůjčka, jakož i proti pověstem o zápůjčce, která má býti ga- rantována převodem podniků některých želez- ničních tratí na bankovní syndikát, prohlašuje ministerstvo financí, že tyto pověsti jsou na- prostou smyšlenkou. Nikdo nikde ne- konal předběžné porady o této otázce.

FEUILLETON.

Různe zprávy. = Prozřetelná policie. Jak známo, musil ne- dávno pařížský arcibiskup kardinál Richard násled- kem zákona o rozluce církve a státu opustiti arci- biskupský palác. Poslanec Denis Cochin mu nabídl místnosti ve svém domě a nabídka byla přijata. Oče- kávaly se velké projevy při přesídlení. Kardinál Ri- chard jest stár a churav. Nadšený dav vypřáhne jeho koně, pokřik nadšenců může starce velice rozčilitia snad by rozčilení nepřežil. Byl by to nový mučedník, kterého by klerikálové „zednářské“ vládě vyčítali. Zakázati manifestaci liberální vláda nesmí, co tedy dělat? „Cri de Paris“, jenž má často právě tak dobré jako zábavné informace, sděluje, že vláda nalezla nanejvýš praktický způsob, aby chorého, stařičkého kardinála ochránila. Obklopila vůz kardinálův řadou nejobratnějších tajných policistů, kteří při jízdě pro- volávali nadšeně slávu kardinálovi, ale jen tak, aby nebyl příliš obtěžován. Když pak se dav chystal vy- přáhnouti koně, učinili tak sami a tak byl stařičký kardinál za všeobecného triumíu silnými rameny tajné policie šťastně a ve zdraví dovezen do nového příbytku. Republika neměla na svědomí žádného mu- čedníka a klerikální tisk jásal nad spontanním nad- šením při tomto velkolepém projevu.

= Strom lidožrout. Známé jsou masozřavé rost- liny, jež usmrcují hmyz, který na nich hledá po- travu. Dle novoorleanského časopisu „Včely“ roste ale na Madagaskaru strom, který možno v jistém smyslu nazvati lidožroutem. Zprávu o něm podává jeden anglický důstojník, jenž ho sám viděl. Strom má tvar ohromného ananasu, z jehož vrcholu visí k zemi osm dlouhých a tlustých listů. Vrchol sám tvoří hluboký pohár naplněný jedovatou a opojnou tekutinou medové barvy. Na pokraji poháru vypínaj se řasnaté výrostky, jejichž konce jsou ostré jako železné hroty, tvoříce korunu. Přes tyto vyčnívá deset bílých elastických výrostků, jež se pohybují a svíjejí jako zmije. Stromy ty divocí domorodci Ni- kodové považují za bohy, kteří vyžadují lidských obětí. O zvláštních slavnostech obkličují strom a tan- cujíce kolem něho pějí rozličné posvátné hymny. Po- tom chytí ženu a přinutí ji, aby vylezla na strom a sedla si mezi hadovité výrostky, „Tiskl tisk!“ (pij! pij!) křičí zběsile až se zoufalá žena napije zmíněné tekutiny, která ji opojí a vrhne v šílenost. Jakmnile chce vstáti, ovinou se hadí výrostky kolem jejího těla, hroty zaryjí se do masa a dlouhé listy se po- zvednou a zahalí zoufale křičící nešťastnici. Se stro- mu počne téci šťáva smísená s její krví. Jako zbě- silí vrhnou se divoši na zemi a lízají hnusnou te- kutinu až upadnou v delirium, provozujíce hrozné orgie. Konečně zmocní se jich tvrdý spánek. Indián tají místa, kde ony stromy restou, neboť vědí, že by jim běloši nedovolili konati takové oběti a bojí se, že by zničili jejich bůžky.

= Umrlčí ples. Jest známo, že američtí miliardáři mívají nejpodivnější nápady, aby svým společenským schůzkám dodali zvláště pikantního půvabu. Rekordu ve výstřednosti dosáhl však před několika dny známý miliardář Artur Broock. V jedné z nejpřednějších míst- ností novoyorských uspořádal umrlčí ples, na nějž někteří z pozvaných přijeli v pohřebních vozech!u dveří černým suknem potaženého sálu stály tři po- stavy, zahalené bílými závoji, jakoby byly připraveny sestoupiti do podsvětí, na stěnách visely kostry v bí- lém vlajícím rouchu a z lebek jim svítilo matné ze- lenavé světlo. Na hromadě lidských kostí seděl po- nurý muž, jenž uvítal hosty monotonním zpěvem žalmů. Všichni pozvaní měli umrlčí odznaky a přišl v rubáších. O půlnoci dosáhlo frivolní řádění vrcholu. Světla pohasla, bylo slyšeti hlasy odsouzenců v očistc a kostry na stěnách sebou křečovitě zmítaly, chrastíce hnáty. Na znamení domácího pána však kostry zmi- zely a když byla světla opět rozžata, nebylo po umrl- čích odznacích a rubáších ani stopy a hosté v elegant ních toilettách oddali se zábavě.

Šestiletý kazatel. Celé okolí Lewistonu v Pen sylvanii mluví o malém „zázračném kazateli“ Char- lesovi Westleyovi Shinglerovi, jemuž jest teprve šest let, ale přes svoje mládí jest výtečným kazatelem. Malý Charles jest dítětem chudých rodičů, nechodíl ještě do školy a nedovede přeslabikovati ani svoje jméno, v těchto dnech však měl kázání o ukřižování, které naplnilo nejstarší návštěvníky kostela obdivem. Na nádraží v Lewistonu mluvil k obchodním cestu- jícím a udílel jim dobré rady na cestu. = Oběť vědeckého přesvědčení. Jistý kandidát profesury v Německu sdílel náhled některých univer- sitních profesorů, že souhláska C má se v latině vy- slovovati vlastně jako K a na základě tohoto náhledu, o němž, jak známo, panuje mezi učenci různé mí- nění, žádal na svých žácích, aby upustili od posavad- ního zvyku a příště vyslovovali „Kaesar, Kikero“ atd. Tato nová výslovnost vzbudila ovšem mezi žactvem velký rozruch a stala se předmětem posměchu. Starší kolegové mladého muže snažili se mu vysvětliti, že na jednom ústavě musí býti vyučováno jednotně, ale kázali hluchému. Ani otcovské napomínání ředitele gymnasia, jenž poukazoval, jak nepříjemné následky. by stálé odpírání poslušnosti mohlo pro kandidáta míti, nemělo účinku. „Svědomí mně nedovoluje jed- nati proti svému vědeckému přesvědčení,“ bylo jeho odpovědí. A když konečně byl úřadně vyzván, aby se přizpůsobil obvyklé výslovnosti, nasadil prostě cylindr a konal návštěvy na rozloučenou.

Nevítaný host. Jednoho dne byl lord Russell na návštěvě u Bismarka a za hovoru se ho tázal, jakého prostředku užívá, aby se zbavil obtížných návštěvníků, kteří se nemohou prostě odbýti, kteří však zapomínaji odejíti. Kancléř odpověděl s úsmě- vem: „, já mám velmi jednoduchou a jistou me- thodu. Moje paní pozná hned, náleží-li návštěvník k tomuto hroznému druhu lidí a pozoruje-li, že ně- který z nich vůbec nechce odejíti, nalezne nějakou záminku, aby mne mohla odvolati.“ Sotva Bismark tato slova dopověděl, objevila se kněžna na prahu pokoje. „Můj drahý!“ pravila, „pojď přece konečně vzíti svůj lék — měl jsi ho vypíti iiz před hodinoul“?