V Praze, v úterý dne 15. ledna.

K číslu 15. čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Márodní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze. v administraci na měsíc 2 K —b ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Volba poznaňského arcibiskupa. Z Berlína, 15. ledna. Zejtra jest vol ba areibiskupa poznaňského. Tady če- kají, že němečtí kanovníci voliti budou kanov- nika Kloska, který jest Němcem, avšak umí polsky a jehož volbu vláda podporuje. Otevřena byla závěť arcibiskupa Stable w- ského, který v ní praví, že vždycky považoval za svoji povinnost, by polským katolí- kům zachována byla mateřština. Persekuce Poláků v Prusku. Z Poznaně, 15. ledna. Trestní procesy, sou- visící se stávkou školní, množí se kaž- dým dnem. U zemského soudu poznaňskéhoje skoro 260 procesů proti redaktorům polských listů. Z nařízení vlády byla školním obcím zdejším odňata státní pod- pora. Rodičové musí následkem toho v ně- kterých ohcích platiti až do 300%%, s tátn daně jako daně školní. K úmrtí dra. Hartla. Z Vídně, 15. ledna. Bývalý ministr vyučo- vání dr. Hartel zůstavil napsanou přednášku »Grillparzer a antika«, kterou míti chtěl v pátek ve společnosti Grillparzerově. Bude nyní vydána tiskem jako jeho poslední spis. Hartla opla- kávají dva synové, ze kterých jeden jest tajem- níkem v ministerstvu vyučování, druhý u zem- ské vlády slezské. Dodáváme, že Hartel vyu čovati dal oba své syny jazyku českému Prvním kondolentem byl bývalý ministerský předseda dr. Körber, druhým žák nebožtíkuv hr. Lanckoronski.

Telegrafické zprávy. Zvýšení platů profesorů. Z Vídně, 15. ledna. (K. k.) Listy sdělují, že vláda podá v dnešní schůzi poslanecké sně- movny osnovu zákona o zvýšení platů profe- sorů vysokých a středních škol, profesorů na ústavech ke vzdělání uč telů a učitelů tělocviku na sřed ních školách. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 15. ledna. (K. k.) »W. Ztg. oznamuje: Císař přijal první exemplář díla »Ct a vítězstvím bohato. Obrazy z rakouských dějin«, které za literárního řízení tajného rady Josef

Alexandra svob. pána Helferta vydal nakladatel Max Herzig ve Vídni a zaslal při této příleži- tosti vlastnoruční list nejvyššímu vrchnímu ko- mořímu s díky všem spolupracovníkům tohoto díla. Nakladateli udělen řád. železné koruny III. třídy s prominutím tax. Strana neodvislých pro Polonya. Z Pešti, 14. ledna. (K. k.) Uh. tel. kor kanc. sděluje: Strana neodvislých ko- nala dnes poradu, které zúčastnili se mimo předsedu ministra Františka Košuta a místopředsedu četní členové strany. Výsledek ro- kování byl, že se strana jednomyslně vyslovila pro ministra spravedlnosti Polonyia a od- soudila systematické útoky, které se na něho v poslední době podnikaly. Protimaďarské demonstrace ve Rěce. Ze Rěky, 14. ledna. (K. k.) Uh, tel., kor. kanc. sděluje: Na šibřinkách, které byly zde včera večer konány ve zdejším divadle, došlo opětně k protiuherským demonstra- cím. Četní autonomisté chtěli hvízdáníma hlukem zabrániti uherskému národnímu tanci. Policie vyvedla povykující. i Z francouzského parlamentu. Z Paříže, 14. ledna. (K. k.) Četní řečníc žádali vládu, aby nepřipustila, by simplon- ským tunelem byly pro obchod francouzský vytvořeny škodlivé poměry. Ministr Barthou opětně vyslovuje naději, že se podaří nalézti rychlé řešení v otázce železničního spojení s Italií. Rozpočty pro veřejné práce a pro osady byly schváleny, načež se schůze končí. Klerikální demonstrace ve Španělsku. Z Bílbaa, 14. ledna. (K. k.) Při klerikál- ním projevu, který zde byl včera uspořádán, bylo 8o sob zraněno a a sii 30 l i d zatčeno.

Marokko. Z Toulonu, 14. ledna. (K. k.) Obrněnec »Charlemagne« vplul dnes odpoledne do zdej- šího přístavu, pluje z Tangeru. Zejtra bude do- praven do přístavního basinu, kde budou na něm provedeny opravy. Dle zpráv, které »Charle- magne« přivezl z Tangeru, jest tam stav věcí dobrý. Za svého pobytu v marockých vodách vycházeli důstojníci a mužstvo lodní po- sádky denně na pevninu, aniž by se jim bylo něco stalo. Několik důstojníků bylo přítomno předčítání vyhlášky sultánovy, kterou byl Rai- suli sesazen. Má se za to, že se R a is uli

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

stále ještě zdržuje v lesích, poblíž Zinatu. Když bylo toto město obklíčeno, chovaly se francouz- ské lodi nečinně a držely se ve vzdálenosti 7 km. od pobřeží. Admirál Touchard ohlá- sil svůj návrat s obrněnci »Suffren« a »Saint Louise na počátek února. Proslýchá se, že obr- něný křižník »Condé« odpluje do Tangeru. Novoroční blahopřání. Z Petrohradu, 14. ledna. (K. k.) Car, ca- revna a carevna matka přijali dnes odpoledne v Carském Sělu celý diplomatický sbor k novo- ročnímu blahopřání.

Kostel sv. Martina a Husovo museum. V posledních dnech octla se opět na jedna- cím pořadu rady král. hl. města Prahy otázka musejní ve spojení s kostelíkem sv. Martina, munificencí rady městské téměř jako z mrtvých vstalým. Městské museum navrhuje, aby se v něm zřídila jakási církevní expositura, podá- vající přehled dějin kultu a církví v Čechách od pohanství až do emancipace židovské; v radě městské ozvaly se proti tomu hlasy, určující kapli sv. Martina pro výstavu památek pouze doby husitské. Dovoluji si přednésti několik poznámek k této diskussi. Návrh městského musea, hledící k dějinám kultu vůbec, jest nepochybně správný se stano“ viska nynějšího majetku i zásob musejních. Neboť tím, co museum městské obsahuje pro dobu Husovu výhradně, sotva by se naplnila jedna jediná síň chystané výstavy. Neboť z ně- kolika set rukopisů Husových obsahuje museum jediný: č. 8972 Husův traktát »de Eeclesia« a z tištěné literatury zlomek zajisté ještě menšt. A týž poměr je zajisté i v archaeologických předmětech, historických dokumentech atd. Ale bylo by přec docela nesprávné přihlí- žeti pouze k nynějšímu stavu a nynějším záso- bám při díle, jež určeno zajisté pro dlouhé věky. Kdo si prohlédl jen poněkud malou cel- kem, ale přece jen pěknou Husovu výstavku v Táboře o loňských prázdninách — a viděl množství látky, kterou se neunavnému komitétu, zejmena nadšenému p. dru. Pavlíkovi, podařilo získati na venkově, stranou veškerých velko- městských pomůcek, nabyl zajisté přesvědčent, že dosavadní stav je prostě neudržitelný. Stara- jí-li se Němci na př. aby v Goethově, Nietzscheově, Lutherově . . . domě bylo opatřeno vše ke

vla laje

FEUILLETON. Souboj Marka Twaina. Ve vlastním životopise, vycházejícím v „Noril American Revue“ vypravuje Mark Twain také o svém souboji. Jako vydavatel novin ve Virginia City v Ne- vadě napadl jiného vydavatele, pana Lairda: „Častoval jsem ho“ — píše — „některými zdvo- řilostmi, jež právě byly v této krajině mezi vyda- vatoli novin obvyklými a on mi druhého dne podráž- děně odpověděl. Cítil se něčím uražen — nějakou maličkostí — nevím již, co to bylo, snad jsem ho nazval zlodějem koní nebo užil některé frase, jichž se obyčejně užívá o jiných vydavatelích novin. Ne- byla právě na místě, ale Laird byl příliš citlivým. Proto jsem očekával od něho vyzvání, poněvadž dle pravidel dobrého mravu, přizpůsobených, opravených a zlepšených pro potřeby onoho kraje, byl-li někdo nějakým výrokem uražen, nestačilo odpověděti stej- ným způsobem, nýbrž musilo následovati vyzvání na souboj. Konečně po několika dalších provokacích došlo vyzvání a Mark Twain odebral se na místo asi angli- ckou míli vzdálené, aby se dle návodu svých přátel cvičil ve střelbě. Před vrata stodoly postavili prkno z plotu, jež zastupovalo prozatím pana Lairda. Ale Mark Twain nemohl trefiti nejen prkno, nýbrž ani vrata. Pan Laird a jeho přátelé, kteří se cvičili zcela blízko, přišli pojednou skoro až ke stodole. „Právě v tom okamžiku letěl malý pták, ne větší než vrabec, přes improvisovanou střelnici a usedl ve vzdálenosti asi 30 loktů na keř. Steve, jeden z mých přátel, vytrhl revolver a ustřelil mu hlavu. 6, to byl střelec — mnohem lepší než já! Běželi jsme ptáka zdvihnouti a tu právě Laird a jeho přátelé přistoupili

k nám. Když Lairdův sekundant uzřel ptáka s ustře- lenou hlavou, zbledl a bylo viděti, že je překvapen. „Kdo to dokázal?“ tázal se. Než jsem mohl odpo- věděti, pravil Steve zcela klidně, jakoby mluvil o ně- čem samozřejmém: „Clemens.“ Sekundant zvolal: „To je ku podivu; jak daleko byl pták?“ — „Nedaleko, odvětil Steve, „asi 30 loket.“ — „To je úžasné,“ mínil sekundant, „a jak často takto trefuje?“ — Steve odpověděl nedbale: „Jen čtyřikrát z pěti ran.“ Slyšel jsem malého darebu lhát, ale neříkal jsem ničeho. „To jest neslýchaná zručnost ve střelbě.“ zvolal sekundant, „myslil jsem, že netrefí ani kostel.“ Ačkoliv byl jeho úsudek správný, neříkal jsem opět ničeho. Poroučeli se, Sekundant vedl pana Lairda jehož nohy se poněkud chvěly, domů; a Laird za- slal mi vlastnoruční dopis, v němž odmítl každý souboj se mnou za jakýchkoli podmínek. Od té doby seměl jsem co činiti se souboji, po- kládám je za nemoudré a nebezpečné a proto hříšné Kdyby mne nyní někdo vyzval, šel bych k němu, vzal ho přátelsky a pokorně za ruku, zavedl ho na skryté místečko a tam ho zabil.

= Vodní pavouk nepřítelem ryb. Kromě známého vodního pavouka Argyroneta aquatica nežije žádný pa- vouk stále ve vodě, poněvadž pavouci nejsou způsobilí přijímati k dýchání nutný kyslík z vody. Že vodní pavouk přes to vydrží dlouho ve vodě, je možno jen tim, že mezi hustými chloupky na jeho zadečku udrž se poměrně dosti vzduchu i pod vodou. Od těchto dro- bounkých bublinek, jež se pod vodou krásně lesknou, obdržel i svoje jméno Argyroneta (stříbrotkaný). Tento pavouk liší se od svých příbuzných i tím, že nikoli jako a jiných pavouků samička, nýbrž sameček jest větší a silnější. Následkem toho vyvinul se mezi nimi také potěšitelný manželský poměr a párek žije spolu klidně, kdežto u jiných druhů, Gdyž samneček vykonal

svoji povinnost, bývá začasté samičkou sežrán. Ovšem žiji též u vodních pavouků ve zvláštním obydlí, ale jdou tak daleko, že mezi oběma zřizují dokonce spo- jovaci chodbu. Jest velmi zábavno pozorovati je, jak si ze svého přediva časem vystaví úplně zvonovitý domeček a upevní jej se všech stran nitkami. Tato čilá zvířátka jsou však velmi nepříjemnými nepřáteli ryb. Vyrostlým rybám nemohou ovšem nijak uškoditi, ale mezi potěrem způsobují často povážlivé spousty. Rybáři proto vodní pavouky pronásledují, ačkoli hu- bením hmyzu jsou zase užitečnými.

= Edisonovy doutníky. Edison jest neobyčejně roztržitým a při tom silným kuřákem. Stále máv ústech doutník a sice hodně drahý. Při tom však ne- dbá příliš na jakost tabáku, pravá havana, jež mu jeho lodavatel v bedničkách zasílá, ledocházejíu něho náležitého ocenění. Jednou objednal opěť tucet hedniček a uložil je ve své kanceláři, aby je měl stále po ruce. Za týden byly všechny prázdny. „Není přece možno,“ uvažoval, „abych v tak krátké době vykouřil dvanáct bedniček po stu doutníků. Ale do mé kanceláře přichází tolik lidí. Ukážu jim jednou, že nesmějí stále kouřiti na mé útraty.“ Jako vy- nalézavý duch měl hned dobrý nápad a psal svému dodavateli, aby mu opatřil šest bedniček doutníků, zhotovených z papírů, hadrů a chlupů, jež by však vypadaly jako řádné ďoutníky. Za měsíc ho obchod- ník navštívil. „Nuže, jste spokojen?“ — „S čím?“ „Se svými doutníky.“ — „S jakými doutníky?“ — „Se zvláštním druhem, jejž jste si objednal: papír, hadry a chlupy.“ — „Poslal jste mi je?“ — „Ovšem, a vidím, že bedničky jsou opět prázdny.“ — Edison okamžik vzpomínal, načež propukl ve smích. „Tyto doutníky tedy právě kouřím, chutnají znamenitě“ Zapomněl úplně na svůj úskok a nepozoroval ani; jakou hroznou smíšeninu kouří. Jeho návštěvníi však byli opatrnější než on a prázdnili dále bedničky s dobrými doutníky.