1
masthead
V Praze, v sobotu dne II. dubna.
Praha
3
article
Na »Národní Listv«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K. —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Paštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Pašta
Praha
národní Listv
4
article
K číslu 10l.
K číslu 10l.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4k
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici.
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Kár. Listů“
Telefonické zprávy „Kár. Listů“
Rozvrat.
Z Vídně, 11. dubna. Za úplného roz
vratu rozešla se včera pozdě
noci poslanecká sněmovna na prá-
zdeň, která potrvá do posledního dne t. m
déle než se čekalo a déle než jest nutno
Bezděky namanula se nám myšlenka, proč
se nesvolává nový sněm královo
ství českého v době mezi 20. až 30.
dnem t. m. k ustavení svému, když v doběté
říšská rada nebude pracovati. Čechove
odešli do krajní míry nespoko-
jeni, plni nevole a rozhořčení, které stupňo-
váno ještě dvěma událostmi posledních
dnů: výnosem českého mlístodr'ži-
telství proti vnitřní čestině a ví
deňským terrorismem proti če
ským představením v divadle na
Vídeňce, kterého platně se zúčastňuje také
německý ministr Peschka a vedle něho kře-
sťansko-sociální strana, část to vládního bloku
Obě armády, jejichžto bojovnost byla vše-
obecným právem hlasovacím sesílena, kleri-
kálové a sociální demokraté prud-
ce se včera srazili a když místopřed-
seda sněmovny dr. Žáček prohlásil schůzi za
skončenou, bylo viděti, jak mužstvo obou
vojsk proti sobě stojí, měříc se
navzájem zraky, jakoby se chtěi
vrhnouti druh na druha.
Bezděk
Čechov
Peschek
Žáček
Vídeň
Vídeňka
poslanecký sněmovna
6
article
Poměr mezi Čechy a Němci na
byl prudkosti a příkrosti, jaké
něm nikdy nebylo. A také u ostat
ních slovanských národů nastalo
vření. Rusové haličtí jsou na skoku
do obstrukce, Slovinci a Chorvaté stěži
jen potlačují svoje hněvy. Spokojen ne-
odešel nikdo a nejmenší příčinu k tomu
má vláda.
V panské sněmovně strojí se od
boj proti ní, jehož osnovy jsou ještě za
kryty, ale které brzy stanou se zjevnými
Proti předloze, kterou zřizuje s
nové ministerstvo pro veřejne
práce, roste tam odpor, zvláště po dvou
stránkách: po stránce ústavní a pokud jde
o přidělení živnostenského školstv
ministru dru. Gessmannovi. Velikonoční prázden
začíná v praydé za stavu naprosto nentěšeného.
Vyhlídky pak do doby povelikonoční jsou
stejně neutěšené a všeobecně s největšími oba
vami hledí se ve vládním táboře této dobe
vstříc.
O agitacích proti hrám Národního divadla
ve Vídni.
Němec
Rus
Chorvat
Čechy
Vídeň
národní divadlo
7
article
Z Vídně, 11. dubna. Na čelném místě uve-
řejňuje vládní »Frmdblt.« stať o pohostin-
ských, hrách českého Národní ho
divadla ve Vídni. Praví se v ní: »Byli
by čeští herci z jeviště mluvili agitační řeči
Byli by mluvili více, nežli jest v jejich rolích
Čeští umělci přišli by sem na podnět a vy-
zvání vídeňského ředitelství a nikoliv oni
sami měli vyplniti kruh zamyšlených předsta-
vení slavnostních, nýbrž podle plánu divadla
tohoto byli by přišli všichni náro-
dové, jichžto dramatické umění má slavné
individuality nebo slavný ensemble, aby ukázali,
jak daleko pokročili, S tohoto závodu ny n
sejde. Místo slavnostních představení máme
teď jenom cyklus odvolání Čechůa
jiných národů. Nepřispěje to rozhodně
k vážnosti světového města Vídně, vajde-li ve
známost, že vítězně odmítla Vídeň útok, který
chtěl podniknouti český národ dvacetihlavým
sborem herců na němectví metropole rakouské.«
»Fremdenblatt« ukazuje dále na nadšení,
jež způsobily české opery ve Vídni před 16 lety
a končí úvahu svoji těmito slovy: »Agitace
proti českým pohostinským hrám způsobila též
účinky reflexu. Slyšíme, že v Praze
též chtějí činiti potíže zamýšle-
ným pohostinským hrám něme-
ckých ensemblů vídeňských a že
Čechové nechtějí na jubilejní slavnostní průvod
do Vídně jíti a vše to, poněvadž se nechtělo
strpěti, aby český herec hrál zde Hamleta
Před dánským princem vystupuje v noci duchů
přízrak, o kterém z počátku neví, je-li to duch
dobrý či zloduch. O duchu, který vyvstal
Čecho
Vídeň
Praha
8
article
v těchto dnech proti českému Hamletu na
půdě vídeňské, takových pochyb není. J es tí to
nehostinnýduch šovinismu, který
nám neslouží. Zapuďme jej dříve, než nastane
šeré jitro !«.
Redaktor »Zeitu« měl delší roz mluvu
s ředitelem G. Schmoranzem v noci
po jeho návratu ze dvorního divadla. Pan
Schmoranz pravil: Vyložil jsem baronu
Beckovi, že byly to důvody jen čistě umělecké,
které nás přiměly pořádati pohostinské hryv
divadle na Vídeňce. Tyto hry byly by bývaly
právě v tomto roce velmi případné, protože roz-
voj našeho divadla spadá v dobu vlády nyněj-
šího císaře. Chtěli jsme tedy ukázati, čemu jsme
se naučili a podle toho volili jsme také hry.
Jsem přesvědčen, že bychom dosáhli úspěchu
uměleckého, ale hrozí-li se skandály, pak z her
nebude nic. Ministerský předseda, dle prohlá-
šení, jež mi učinil, nepovažuje za pravděpo-
dobné, že dojde k demonstracím a že výroky
ministra Peschky nebyly uveřejněny správně.
G Schmoranz
Schmoranz
Beck
Peschek
Vídeňka
9
article
Dosud s ministrem Peschkou o tom nemluvil,
ale nemůže vůbec věřiti, že se ztotožnil s od-
půrci pohostinských her českého divadla tak
úplně. Baron Beck dodal, že vítá pohostinské
hry českého Národního divadla jako událost
uměleckou a že sám se těší na ně, ježto za
svého posledního pobytu v Praze viděl »Proda-
nou nevěstu« a plně se přesvědčil o skvělých
výkonech Národního divadla.
Nabyl jsem přesvědčení z celé rozmluvy, že
jest tužbou rozhodujících kruhů na každý způ-
sob pohostinské hry pořádati a že i možno na-
díti se klidného průběhu jejich. Na otázku,
zdali jest definitivně rozhodnuto o pořádání
těchto her, odvětil ředitel Schmoranz: »Ještě
ne, neboť možnost, že dojde přece
ke hrám, jest dnes dána. Ministr Prášek,
se kterým jsem mluvil o 46. večer, pokládá za
věc stejně vyloučenou, že by se mohly tyto po-
hostinské hry zmařiti.«
Ředitel divadla na Vídeňce pan Karezag
sdělil, že divadla došly četné vý-
hrůžné listy.
Peschka
Baron Beck
Schmoranz
Prášek
Vídeňka
Karezag
Praha
český divadlo
český národní divadlo
národní divadlo
10
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Poustevník zlatokop.
11
article
S velkými obtížemi dorazila v těchto dnech část
odvážných automobilistů, kteří podnikli dobrodruž-
nou jízdu z Nového Yorku do Paříže přes ledová
pole Aljašky a Sibiře, na pobřeží kalifornské a na-
stoupila další jízdu na sever. Antonius Scarfoglio,
účastník výpravy, podává zajímavý obraz širých,
nehostinných pustin Nevady a vypravuje při tom
o podivném poustevníku, kterého nalezli uprostřed
neobydiené pouště a v jehož chatrči byli znavení
cestovatelé pohostinně přijati.
Bylo to za jízdy z Ely do Goldfieldu v Nevadě.
Bídná, sotva sjízdná cesta vine se líně holou skal-
natou rovinou. Na tři sta mil žádný dům, žádná
chatrč, žádný strom, žádná voda. Na vyschlé, písčité
půdě leží vybílené kostry zahynulých zvířat, vlků
a šakalů, ba ani pták ve vzduchu nepřináší známku
života do mrtvého, tísnivého ticha. „Urazili jsme 125
mil, ale hrozná poušť zdá se nekonečnou. Musíme
hledati přístřeší na noc a přece víme, že žádného
nenalezneme. Opouštíme vůz a jdeme pěšky do skal,
abychom se poohlédli po nějaké jeskyni, jež by nám
poskytla ochrany.
Zvedl se prudký; řezavý vítr, žene do výše suché
vlny písku, jenž vniká do očí a do nosu a působí
bolest. Nikde žádná jeskyně ani rozsedlina. Náhle
spatřili jsme na nízkém skalním pahorku malou
chatrč. Stojí tiše a osaměle v liduprázdné pustině,
ale okénko svítí jasně a pohostinně. Rychle běžíme
k chatrči a klepáme; jednou, pak podruhé. Starý muž
nám otvírá. Klid a dobrota spočívá v jeho tváři a
dlouhý, stříbrný vous splývá mu s obličeje. V očích
jeho zračí se podiv, smíšený s bázní, že se v téte
poušti objevují lidé, ale brzy jest upokojen a vlídně
nás zve do své chatrče.
Antonius Scarfoglio
Nový York
Paříž
Aljaška
Sibiř
Nevada
12
article
Vypadá to zde prostě, spořádaně a čistě. Stěny
jsou ozdobeny uměle zrobenými papírovými květi-
nami, několik kusů hrubého, masivního nábytku,
na stole hromada knih. Jedna jest otevřena, ohma-
tána od častého čtení, je to báseň Tennysonova, při
níž jsme starce vyrušili. Brzy se dovídáme o jeho
osudu. Je Francouz a, jak s polosmutným úsměvem
ujišťuje zlatokop. Po prosté večeři vypravuje nám
o svém životě, klidně, pomalu a odměřeně, jen tua
tam dodává mírný pohyb rukou jeho slovům silněj-
šího zabarvení.
Když mu bylo třicet let, opustil svou vlast, obě-
toval klidný, šťastný rodinný život a dal se vésti
matnou touhou, která jej pudila do zlaté země a sl-
bovala skvělé poklady. Měl přátele a malé jmění
měl otce a matku, manželku a děti, ale opustil vše
horečná touha po zlatě opanovala jej úplně a nic
nedovedlo jej zadržeti. A od té doby zůstal sám.
Tennysonův
Francouz
13
article
Každého rána, jak vyjde slunce, vychází do skala
prohlíží kameny, pátraje po zlatých pokladech, kter
jej vylákaly z otčiny. Jako středověcí alchymisté
ztrávili život v tmavé komoře bádáním po tajemných
elixirech, hledal po 37 let zlato, nejprve v Aljašce,
pak v Transvaalu a konečně zde v pustinách Ne-
Nikdy se nesplnil jeho sen, ale ve staré krv
je posud zlatá horečka a po tři léta pracuje zde na
slabé žile, kterou objevil a jež mu právě stačí na
nejnutnější potřeby. Jeho naděje a knihy jsou mu
jedinou útěchou. V hodinách, kdy staré tělo potřebuje
odpočinku, žije s Homerem, Platonem, Plutarchem,
Tennysonem a Schelleyem. Po dlouhou dobu nespatři
člověka a chce-i slyšeti vlastní hlas, mluví k jedi-
nému živému druhu, svému nejvěrnějšímu příteli,
starému psu s dlouhou srstí, jenž nyní leží v koutě
a jako by sledoval náš hovor. Od svého snu všal
stařec neupustí. Denně kope v zemi a v kamenech
a bude kopati, dokud ho nesklátí smrt.
vady.
Homer
Plutarch
Tennyson
Schelley
Aljaška
Transvaal
14
article
= Dramatický výjev na ulici. Před pařížským
trestním soudem projednával se v těchto dnech zá-
bavný proces, jenž dokazuje, že dramatik nesmí na
ulici příliš pouštěti uzdu své nervositě a fantasii. Dra-
matický spisovatel Pierre Decourcelles byl svým
proslulým kolegou Octavem Mirbeauem pozván k sní-
dani. Pohřížen úplně v obtíže a zápletky kusu, na
němž právě pracoval, vydal se pozvaný pozdě z do-
mu. Proto pobízel řidiče automobilové drožky, která
jej vezla, k největší rychlosti, sděliv mu, že jde o ne-
odkladnou a důležitou záležitost. Řídič automobilu
nedbal také zádných policejních předpisů o rychlosti
Decourcelles
Octav
15
article
jízdy pařížskými ulicemi a jel jako zběsilý. Šílené
jízde učinil brzy konec strážník, jenž se přihnal na
metocyklu. Dercourcelles vyskočil rozčileně z vozu,
vychrlil na policistu spoustu nadávek a vyzval chauf-
feura, slíbiv mu vysoké zpropitné, aby jel stejnou
rychlestí dále. Jen průkaz, že platí ročně 6000 franků
nájemného, zachránil rozčileného dramatika před
okamžitým zatčením. Před soudem hájil se obžalo-
vaný, poukázav na své povolání: „Pánové, jsem
dramatický spisovatel a žiji jen ve světě svých di-
vadelních kusů. Když mne strážník zastavil, myslil
jsem skutečně, že skládám dramaticky pohnutou scé-
nu a jen proto mi uklouzly nadávky, jež se velmi
dobře hodily do rámce dramatického výjevu.“ Soud-
cové se usmívali a byli v milostivé náladě. Decour-
celles byl pro urážku policejního zřízence a vybízení
chautfeura k neposlušnosti vůči policejnímu předpisu
odsouzen jen k 15 fr. pokuty. Předseda dal mu však
dobrou radu, aby příště divadelní kusy jen psal, ale
nehrál na veřejné ulici,
= Student porodní babičkou. »Birževija Vědo-
mosti« sdělují následující komický příběh: Mladý
student zamiloval se do posluchačky jednoho z petro-
hradských klinických ústavů pro porodní babičky. Celé
dni a noci trávil mladík ve společnosti své milenkya
když musíla dva nebo tři dni v týdnu konati službu
na klinice při nemocné, byly mu tyto dni peklem.
pařížský ulice
Birževija věda
16
article
Rozhodl se se svolením své družky, že bude konati
službu s ní. Opatřili svrchní plášť i čepec a mladý,
bezvousý student stal se úhlednou, štíhlou a svižnou
babičkou. Na denní službu nebylo radno do ústavu
přijíti, ale za to na noční službu provázel svou
družku pravidelně. Aby pak nadarmo neztrácel čas,
pomáhal milence ošetřovati novorozence, naučil se
znamenitě je koupati a konečně tak přivykl své
úloze, že posílal milenku do služebního pokoje, aby
si odpočala a konal za ni sám povinnosti babičky.
Snad byl by ještě dlouho provázel družku do ústavu,
kdyby lidská slabost náhodou nebyla prozradila jeho
tajemství. Onehdy unaviv se při těžkém případu,
ulehl na pohovku ve služebním pokoji a tvrdě usnul.
Lze si představiti jeho úžas, když procitnuv, viděl
se obklopena posluchačkami, které udiveně pohlížely
na kalhoty jeho studentské uniformy, vyčnívající
z pod pláště. Od té doby byl konec jeho babické
činnosti a také milenka jeho musila opustiti ústav.