Vyefcáfti lattf de* «Im* т nedili • »Titek. PMfMol и v sdminUtrtoi »««rvrmi mXimm Ai». 1*о«-П. ♦ Praia i paMaai •МАЙ .... > «1. 901 «Ktubi .. • . 70 , ИШЮ«

1 al. tt kr. 3 . 76 . 7 , 50 ,

СЕСЖ

traakovaaé a

RukopitAv •rrrscim« • ocpodrpMnýcb а KKKLA9IA СВ *«M|H>íeUaé poaýlioy bodtet па tra«*

red. micce v OatroTil alici è. IbOd-Q.

Jednotlivá élela po 4 kr. U 4мМм1 de doma méalòné IO kr.

Ì o v A a 7. laiarátj podumá со в «flórami

4>i«im гьг.

V Praxe, r pondělí dne 5 listopadu l»N3.

Roèiilk XV.

Revoluční propaganda. Kromě 60.000 knih českých, německých latinských i iinojasjčných hlavni obsahu náboženského, kteréž jesnita Koniáš dle vlastního přiznáni prý zničil a pro kteréž nai revolucionáři — ovšem dosud na zapřenou — tolik farizejského nářku vedou, jest ješti jiná mnohem horší véc, kteréž dnes nemálo ae vykořisťuje v neprospěch rodiny panovnické, jakož i šlechty dnes v Čechách usezelé, Jsout to konfiskace statků někdejší české šlechty a měst, pokud před 360 lety povstán: byly se účastnily Nedávno totiž vyšla velmi objemná kniha, v nížto dotčené konfiskace do podrobná, totiž statisticky udány byly. Knihu tu žádnou měrou nelso nasyvati jakýmisi dějinami té které dohy, aniž dějinami konfiskaci, aniž dějinami vůbec. Kdo dnes dějiny píše, musí podávati celý obraz té doby, o níž píše. Nazývaj ili se dějiny soudem světa, příslušel by dějepisci zvučný název : soudce světa, což ovšem do jisté míry jest nerozumem. Pisatel knihy podotčené úlohu svoji velice si usnadfioval tím, že vůbec z archivů vypisoval číslná dáta o konfiskacích a že ale ostýchal se, byt jen několika slovy nastíniti, rás tehdejší doby. Pragmatice dějin spisovatel vyhýbal se kde jen mohl, čímž i veliké dílo jeho skleslo na pouhý statistický material příštímu dějepisci tehdejší doby.

Knihy této ovšem chopili se ihned naši tajní revolucionáři a a toutéž farizejskou rozhořčeností křičeli do světa : viz český ná rode, kterak se statky tvými naložili ? Koniáš zničil majetek národa duševní a Ferdinand П. majetek hmotný — tentýž katolický Ferdinand, co nástroj papežův v rukou jezuitův atd. Prostý lid, jenž ráz doby před 360 lety nemá a tudíž vše s hlediště věku našeho posu- suje, musil by ovšem žasnouti nadFerdinan- ěovskýml brafiskacemi, kdyby podávati se mu měly v rouše tak •prostém* v jakém v knize podotčené podány byly. Její spisovatel choval se úplně vedle zásady onoho francouzského advokáta, jenž pravil : dejte mi tři psané řádky kohokoliv a já jej přivedu na šibenici 1 — Spisovatel vytrhl několik řádek z kontextu světových dějin věku 17., naše .Národní* honem oblekly se v řízu advokáta šibenice a odsu sují napořád tu jezuity, tu katolickou Církev, tu šlechtu, tu Ferdinanda IL — vůbec vie, co jen katolické jméno nose, napořád. Nedoučených a lehkověrných arozvášně- lýeh lidí jest i u nás dnes až příliš a proto podobné provokace nikdy neminou se umíněného účinku. .Nulla dies sine linea!" — lest našich národních štváčů heslem. Ka- ídým dnem lid kus popoštvat konečně za rok a za několik let ■ eštve se toho tolik, že z toho bude rozkošná revolučka. Prostý čtenář vzav do ruky knihu častěji iž podotčenou o českých konfiskacích a ue maje, dějiny oné doby, musí nezbytně a to relice rozhořčen býti na císaře Ferdinanda Q. Tak tedy jednal panovník katolický, od- shovanec jesuitů!

Kterak v tétéž době jednali panovníci prote- itantští po celém v Německu, v Dánsku, Švéd- iku, v Anglii, Škótsku a Irsku (!) o tom ovšem r knize oné ničeho se nedočte, ty všecky loupeže knížat protestantských na statcích dihandovským konfiskacím. Dnes rol- verelni, v němito mila se purkmistra Pobner- katolickýcb, ono hromadné vražděni katolíků nik pormanentní platí daů válečnou, at si tovi jeité horši důtka dšti, ml-li v Chebu dru. v Anglii opatrné se zamlčují, tak, aby lid žije v míru, nebo válce, on musí věčné pia- Gráfovi. Milit » to, ie tento prostý mni s lidu náš na zřeteli měl vždy jeu katoli* tit roční premil za to, že pole a příbytek nebude mit tolik smělosti osvsti se, jako dr. ckého Ferdinanda II. jeho roku 1866 a 1869 Brandeburky a Fran- Graf. Avšak žid dr. Spits smýlil ie.

Což bylo ve věku 16. a 17. korunová- couzv nadobro nebyly splenény. Dnes válečné Dr. Spits v delil řeči klibo-il : o .čelných protestantských ukrutníků, O těch lid výpalué rozděluje se na sta, ba snad již i gepriesenes a bedrohtes Dentsehtbum in BrAx,* náš nesmí dozvěděti se ani slova, aniž o tom, na tisíce let, tudíž i na ty obyvatele, i na konstatoval úpadek toho .Deutscbthumu*, col kterak miliony rodin katolických, ty generace, kteříž o našich válkách snad prý se s barvami: .srhirsrsrotbgold" nesro- kteréž pokojně jsouce živy, řá- ani neslyšeli. Před 350 lety strašné svízele vnivá. Hlavně prý běži o zachováni : .deut- dné své dané platily a krále válečné pocitovaly se vždy toliko v místech sebes Charakter" Hostu, nacionálni agitace musí svého ctily, aniž kdy na jaké- těch, kde lítice válečná zuřila. Po ukončení prý se organisovati, zatracuje rozhodně všechno koliv povstání proti panovní- válek v několika letech všecky rány válečné opentloviní toho charaktern. Prospívající škola kům protestantským pomýšlely, poznenáhla se zacelily a vyhojily. Po válce česká masi sa zničit!intento školníka platu o všechen svůj matetek byly přestalo placení výpalného. Avšak v našem na školách městských. (Yeliká pochvala.) Do olupovány, ano často i hrdla XIX. véku placení někdejšího výpalného průmyslových sávodů mají příště toliko Němci avá tratily jen žatou příčino n, trvá věčně a jsou za jisté roční éroky za ae povolávali. Má prý se vtadei nejen německy že nechtěly víru svých předkův útraty'válečné již tak veliké, že rolnictvo mluvit, ale i německy myslit a německy jednat.

Opus ti ti a víru novou vedle aale pod tímto .moderním výpal- (Dr. Spits náhodou velmi nápadně maošlnje. choutek svých pánův místy kal- ným* již již klesá. Toto věčné výp&lné, či Poznamenáni redakce.) (Boořlivý sonhlas.) Ko- dého půl léta měnit i, 0 tom všem .věčhý šroub* ve spůsobě úroků za vá- nei ně máji se jen taci zietnpcovd města veliti, lid náš nesmí miti ani zdání. Kdybychom léčné půjčky Rothschildům přivedl takměř kteřlš by takto německy si poěinali. — Ta dnes všecka knížata protestantská od Jin- všecky říše evropské do otroctví kapitalismu se svedl purkmistr Pohnert a hlasem, jak .Bedřicha VIII. začínajíce ai ku zbožnému (I) a stal se i příčinou nynějšího nebezpečí so-:hemie* ujiiteje, rozechvěným odpovídal dra.

Gustavu Adolfovi postavili do jedné ciaUstickébo. (Dokonč.) ;Spitsovi. On ie v ničem neoiti se vinen, on Ie řady а к témto i .šlechetného* Viléma oranž- j uctivým přivítáním mistodriitele vyplnil toliko skébo na skloqku véku 17. přidali, jenž povinnost občanskon a poddanskou vůči zástupci ubohé Irčany o poslední hroudu oloupil: pak rtozpusiena SCIlUZe. jeisaře. (Hlasy: Ohol Okresní komisař by u přirovnání в nimi Ferdinand П. nade Včerejší .Bohemie* přináší z Mostu. Bapprich důrazně velá к peřádku.) všecky vynikal mírností i spravedlností svojí, dopis nemálo pozorubodný, jeho* obsah pfepo-j On prý citi se tak dobře německým, jako Knížata protestantská loupil! a vraždili nejen divné světlo vrhá na tamějil fakciosy, jichžto ’ kdokoliv jiný. — Tu teprv osmělil! se někteří katolickou šlechta ale i pokojný katolický vůdoem jest žid dr. Spits, tentýž, jenž le-js přítomných i purkmistru volati bráio. Jiný id, Ferdinand Q. přísně ztrestal toliko po- tor na jaře dekretoral sesazeni svat. Jana Ne-1 řečník vytýkal vládě, ie uplacuje listy proti vstaloe, kteréž dříve takměř bezpočtukráte pomuekého. j Němcům, načet zástupce vlády řečníka volal c poslušnosti a pokoji napomínal a kteříž V severních- Cechách ději se vůbec věci opět к pořádku. — Lenost, — pokračoval ten- povstalci jmění svých katolických a císaři velmi povážlivé se strany fakeiosův, kteřlš nosi ■ týí řečník, — lhostejných Němců aui Um prý věrných sousedů nemilosrdně konfiskovali a jména nationalvereinu, sebulvereinu, Kniseijoseí-' se nerosrnii, vytýknjl-ii jim vládni listy, ie poco nemohli skonfiskovati, zlovolně plenili. vereine, sturokutollkft u pod. Nedávno přinesl: iilbávaji su brunice do Prasku. — Nyní vládní

Ferdinand Q. ztrestav velezrádný pych vídeňský .Vaterland* ze severních Cech dopis, ' komisař uznal sa vhodné, fakeióvni schůzi ros- stavů a měst. lid venkovský, na mnoze sve- v němito se liči řáděni starokatollků kteřlš již postiti. — Nastala prý nesmírná fava — sádžme dsňý, nechával v pokoji, kdežto knížata pro- nadobro vztýčili prapor velkooěmecký а к roz--protest ! — protest! — s těmito výkřiky fsk- testantská bez milosti často i lid pie- trženi vlasti naěl vši peron Uači. Idósové se rozešli. — Příští schůze bade jiá n i 1 i. ! Aby t fskciosové chrpovým snahám svým ; saze posejtři. Fskciósové pohánějí patrně věd Ferdiaand П po dlouhém otálení a mno- přededim náboienského podkládá daJ,: к nejhorilmu. Co všechno židáček dr. Spits hém déppMovánf ae yekAje к válce byl do- — jeBksš podklad .poUttaký na tu dobu dosud/v Mostě nezmůže ! Sessdil již uv. Jauu, koho nucen. Kde před 360 lety hýla offensiva a jest s ohledá na uákonufk trestní nebezpečný j p»k Ještě 'benůlti mini ? kde deffensiva, to dnes již je rozhodnuto. — rozšiřuje starokatolický roch s Warnsdorfs

Jakým způsobem války tehdy se vedly již si к Liberci, Tannwsidu a Roketniei a z a č se vedly, to lidu venkovskému dosud Vindei tam, kde lid venkovský moderním málo je známo. Dnes panovníci dluží se pe- liberalismem v náboženství svém zvlažněl a sne- —k.— níže к válce od Rothschildů, natisknou si tečnil se a jemuž následkem toho lhostejno jest, ’měsícem modlitby,* papírových peněz, vypíšou válečné přirážky stáli se židem nebo Torkem, dělá se starokato- mánii* в Moháče. Ze viech stran Německa'jdon a pod.; před 360 lety těchto prostředků Uciemn veliká propaganda. Je-li pravda, co se! správy o tom, s jskon horlivosti katolíci němečtí t válkám nebývalo. Zač měl Ferdinand П. severních Čech .Vaterlandn* se plže, pak by : nejblahosl. Matkn Boži vzývali sa pomoc a při- válku věsti, čím své generály a vojsko vy- dračí zémi fakeiosův povážlivé již bujelo. Po spěni Cirkvi sv. a sa sdsr dsyslův náměstka

držovati ? Dnes má každý generál a každý stech prý lidé přestupují kn starokutolikům. I Kristova. Ted ae tvoři v Německa svláitni veliká důstojník, ba každý vojín, jemuž jest svízele tu spravďuje se pravda dějepisná, i e každé jednota modlitby dítek katolických, myšlénka to válečné snášeti, po čas války dvojí plat Dle sektářstvl náboženské konečně drn. Windthorsta, jii pronesl nn sjezdn v Dflssel- tehdejšího zvyku a práva válečného musel svrhá se v sektářstvl politické dorfu. Spolek Ы. Kanhia ujal se tato věci hor- tanovník služby svých vojevůdců, ano i vo- a sociální. Kterak v éře n nás liberální livě i vydá provoláni všem katolickým rodičům, ínů, odměňovali pozemky zemí buď nepřá- jisté Excellence maslili se se starokatoltky ? aby dítky své do této jednoty mladých proseb- telských, neb i povstaleckých. Bylo by to bes mála tak daleko doile, ie by nlků dali zapsat!. — Takovíto dětská výprava

Národové evropští dnes platí ohromné katolíkům ve Vídni byly kostely se pobraly a prosebná ku výšinám nebeským bode zajisté iroky Rothschildům — zač? Za války. Zá starokatollkům odevzdaly. I Warnsdorfský Nittl armádou vítězících i není stracho, že by na Sádovu, ano ještě i za Solferino platíme, jistondobn mtsllbem byl těch jistých Excellenci, cestě této vlnami světa mobla býti pohlcena, do dneška daů válečnou. Kdyby každýažse s toho vyloupla dnes chrpobarvá: .Ab- U nás ovšem to zůstane při šlové ,kéi* a .dá-li »oplat ní к měl s očisti všecky webr"! ; Pán Bůh". laně, kteréž mu piatiti jestvý-j Dnes může vším právem se psáti: co Něco pro zasmáni píinesl italský iradně jakožto úroky Rothschil-starokatollk to fakcios, to chrpo- .Capitale" svým radikálům. Redaktor tohoto dům za půjčky válečné a ty daně, barvý rytíř. Rána, která tudii měla za- lista má totiž a vyslanectva při dvoře papež< imižto vydržuje se stálé vojsko saditi so katolické Cirk*!, spadlo na hlavu ském zvláštní velikou protekci. Ji tý cídič bot roční premie na asekuraci evrop- jinou. odtamtud jest mn tase nakloněn i byl tak lukav, ského pokoje vydržováním stálých Co však fakciosů mosteckých se tkne, to ie za skleničku inmivéhoněco do o-nika mu po- vojsk obnáší u nás 128 mil. zl.), tož měla tatáž komedie odehrát! se, jako v Chebo. věděl, co slyšel od vyslsoeckého kncbtlka vlastně >y vždy za několik let dané ty na Žid dr. Spits, jeni co obhájce v nemalé přisni cldiče ta’lŕt. Z čeboš vykousli! dotčený redaktor

Paběrky. .Měsíc říjen irejear vyrovnaly se někdejším fer- jistých pánů a soudů je, svolal schůzi national- úvodní článek nadepsaný: .Modas virendi a nový

byl a nás píše se .Ger-

FEUILLETON.

tak jdou medvědi, šumaři a židi. Nyní ve- pokládáme za zlé, když komedianti provádějí a zbývající oddíly těla odkazuje pozůstalým kerý ten průvod postaví se na návsi, soudce rozličná krkolomné kousky, nebo jiný nám za ve vsi. Takovýto testament vložen je do vyřkne ortel smrti, jaké pitomosti a bláznov- krejcar zatančí; tací to dělají ze řemesla, ze ortele a je prošpikován .vtipy* a .žerty" tak ství říká, je až děsné, pak na večer nevěsta biada; když ale bohatí selští synkové a ji- vybranými, že každý starý granátník sebe io odpraví. Mezi tím, co lidé poslouchají, noži z chalup spolčují se ve komediantskou více ostřílený by se za poslouchání aastyděl, idé a čerti rozutfkají se po vsi, skákají a společnost a žebrají, berou a co seženou pro- něhot podobné vtipy a žerty marně bychom tulákají od chalupy к chalupě, vezmou, co píjí — tu nevime, jak bychom jsme je po- hledali v ulicích velkých měst a v jejich nej - jim padne do ruky. Kde jaká ženština se jmenovali. Tato společnost sbrousí za celý vykřičenějších místech. A tyto nesmysly a ukáže, skočí к ní žid neb šumař a chtěj ne- den vice vsí. plody necudných řečí poslouchá celá vet od chtěj musí s ním na náves, kde se — tan- Zajisté mládež naše našla by mnohem nejstaršího až do nejmladšího, od 10 do 34 cuje. Po tanci mnsí zaplatili, nechce-li býti lepších zábav a výletů dosti, než takové su- let, od těchto pak všechna chasa, nebot jen zahanbena. rové žerty beze vší ušlechtilé .zábavy*. kdo drobet slyší, musí býti přítomen, aby Tato zábava trvá ai do večera, к večeru poslouchal slova zajímavá velmi velice. Za přivedou nevěstu za blábolu hudby a nevěsta, u' přítomnosti občanů té vai je shozen ubohý majic zavázané oči — udeří cepem kohouta, Se stínáním kohouta jsme hotovi, nyní kozel s půdy dolů pro všeobecnou radost.

, kterému pak kat utne hlavu. Při tem se přikročíme ku .shazování kozla." Ceremonie, Mnohdykráte přerazí si zvíře všechny nohy lonplé, pročež zcela zbytečné, že skutečně1 tančí a jsou tak rozjařeni, ža šumaři až i do jii jsem popsal, ještě ujde a nevzbuzuje nebo na jiné části téla se poraní. A to vie sat se diviti, jak ten náš lid vtom ti libuje, j světnice lezon a dcery od stolu tahají. v nás ošklivost jako spíše útrpný úsměv nad neuráží jemnocit přítomných pánů občanů.

Jest to totiž .stíhání kohouta* a ,sha- : Veškera tato společnost jde potom ku «ni, kteří se propůjčují ku takové hře. aniž poprava přítomným řezníkem. ování kozla*, tyto TTrý Bývají lilavnf částí společné večeři, vystrojené ed nevěsty, která * Kozel" je však výkonem surovým, téměř Nyní nastane rej taneční, rogrimu posvícenského. již dříve hudebníkům netuž mnsila piatiti, barbarským, kteroužto hrou jest nám opo- Jest jii načase, aby těmto surovým oby- Na zlatou pesvícenskou hodinku o desáté na to ae tancuje. Při tanci jeden do druhého vrhnouti. čejům byl učiněn konec, odiné ranní vyjede průvod, napřed né- mlátí v úzkém kole, až z našich .židů* hadry Zvíře to bývá všelikými pentlemi ozdo- Za jedno lid se tím znemravůuje a otu- olik maškar na koních, mezi nimii ženich lítají a veškerým tím množstvím vládne né- heně vyvedeno na půdu hospody nebo na puje na citu. Pončiti nelze lid, nýbrž nutno nevěsta. Vůz zelené ověnčen, chová v sobě kolik opic, které se ve hlavách podnikatelů jiaá vyvýšená místa a tam jej drží jeden přísné zakročení, ohouta, který má býti popraven. Před vo- nvelebily. s podnikatelů té hry. Jaký osad nbohě sm jde maska, jsouc půl bílá a černá n Táži se, kdo z pánů podnikatelů drahý zvíře čeká, neví. Nyní soudce jqj odsu lete před koůmi n kovář zase nápodobuje deu asi nestydí se aám sebe, pomyslí li, že znje. Přečte se též testament, jenž bvl se- ování, šafář hřmotí a rozkazuje. Za vozem dèlti .kohontáka* ? ? Nedivíme se, sniž to staven před smrtí. Nohy, rohy, ocas, brada

Dva zbytky středověké surovosti. Jak rád na venkově našem jsem dlíval nezi tím bodrým lidem, který nám zachoval isté zvyky a obyčeje, jež člověk rád vidí a ždy přeje si, aby se ve lidn zachovaly jako «nátky dob zašlých. Jest již velmi málo éch zbytků, které nám se šachovaly až do lynéjiích dob z toho velikého množství. Než, bohužel, mnoho pěkných zvyků z ídu vymizelo a vedle nich zachovaly se na moha místech takové staré obyčeje, jež mèle můžeme surovými nazvali, nebo při