1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 17. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí se
v Praze v admninistracl
a měsí
na čtvrt leta . . . 8 K —
s dvojí denáškou
na měsíe
nk ětvt leta . . . . 7 K o0
ve flialkách
na měsíe . . . . . . 2 K 90h
P'ošton:
neste
n vrk nia . . . : 9 K ooh
s dvojí zásilkou
n t . . . K
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranácl.
Praha
6
article
Postup operací válečných.
Postup operací válečných.
Z Paříže, 16. února. (C B.) »Agence
Havas« sděluje z Petrohradu: Ja-
ponská lodní demonstrace při ústi
řeky Jalu zdá se býti k tomu urče-
na, aby odvrátila pozornost Rusů.
Veliké pohyby vojska prováději
se nyní pod ochranou křižáků v zá-
toce kiaotunské a to prý k účelu
tomu, aby byla přerušena želez-
niční trať, vedoucí do Port Arturu.
r. Z Paříže, 16. února. Dle »New-
York Heraldu« přlbylo z Irkutska
60.000 vojínů již do Charbina. Dvě
ze tří ruských lodí, poškozených
při zákeřném japonském útoku na
Port Artur, jsou již opraveny a vy-
pluly s ostatním loďstvem z pří-
stavu. Oprava třeti lodi hotova
bude do týdne. Při nepřátelském
smýšlení korejského obyvatelstva
vůči Japoncům bude 19.000 japon-
ských vojínů, přistavších v Čemul-
pu, zapotřebí k udržení pořádku
na Korei a nebude jich lze použiti
při operacích na řece Jalu. Na roz-
kaz Japonců byli všichni v Seulu
žijící Rusové ubytováni v jediné
velké budově, v níž jsou japonským
vojskem střeženi.
L. Z Petrohradu, 16. února. (Pův
tel. zpr. »N. L«) Místoadmirál Maka-
rov, bývalý velitel přístavu kron-
štatského, odjel do Port Arturu,
kdež velikými zkušenostmi svými
značně může prospěti.
Číňané zdráhají se dle nezaru-
čených zpráv pracovati na želez-
nici mandžurské a vzpírají se take
prodávati Rusům dobytek, potřebny
pro zásobování vojska.
k. Z Hamburku, 16. února. Čtyři-
ceť sedm německých důstojníků na
dočasné dovolené, kteří požádali
o propuštění z vojska a žádosti je-
jich bylo vyhověno, odpluli dnes
ráno parníkem »Evropa« do Vých.
Asie, kde vstoupí do japonských
služeb.
Havas
Rus
Artur
Japonec
N L
Číňan
Paříž
Petrohrad
Jal
NewYork Herald
Irkutsk
Charbina
Port Artur
Čemul
Seul
Hamburk
Evropa
Asie
japon
Makrov
7
article
Co už se kupí kolem války
rusko-japonské?
Co už se kupí kolem války
rusko-japonské?
Jak s největší jistotou bylo lze předvídat
válečná vichřice, rozpoutaná na severovýchodu
asijském, nejdříve vzbudí ohlas na jihovýchodě
evropském. Při každém výstřelu děl japonsko-
ruských poloostrov balkánský na celé rozloze
své ociťuje se v rozechvění. Otázka za otázkou
vynořuje se tu na povrch, teprv nedávno s ve-
likou námahou jakž takž utišený. Otázka oprav
tureckých v Makedonii, otázka bulharská, otázka
srbská, vše se to kvasí a pění.
Ministr zahraničné politiky rakousko-uhier
ské, ač nikdy nepospíchá, aby se vyjádřil o ně
čem, čím mír v nejbližším sousedství tohoto sou-
státí by mohl býti ohrožen, přece už minuléh
Makedonie
8
article
téhodne uznal za vhod, poukázati ku přímé sou-
vislosti mezi válkou japonsko-ruskou a celým
souborem otázek balkánských. Hrabě Goluchow-
ski přiznal, že Rusko tou dobou jest zaměstnáno
na východě asijském tak pilně, že nebude moc-
věnovati zároveň věcem na jihovýchodu evrop-
ském onu péči, jíž vyžaduje další zachován
míru v těchto krajích. Však přes to, že by ni-
komu neradil, aby právě v nynější chvíli se
pokoušel, uváděti vyřízení otázek balkánských
do proudu způsobem násilným, krvavým. I za
úplné nepřítomnosti Ruska jest prý tu Rakousko-
Uhersko, jež bude pokračovati v politice, o níž
na podzim roku minulého bylo se smluvilo s Ru-
skem. Kdyby prý bylo potřebi, že Rakousko-
Uhersko postará se samo o další zachování míru
na Balkáně. Včerejší telegramy naše ze Sofie.
z Cařihradu, z Vídně a z Bělehradu zabývaly
se otázkou makedonsko-bulharskou velmi ze-
vrubně, některé potvrzujíce výrok hr. Goluchow-
ského, některé oznamujíce vznikající bouři
všude, kde na Balkáně nahromaděny jsou
mraky.
Bude-li lze udržeti tam mír ještě po někte-
rou dobu, stane se to zajisté jen ku přímému
zakročení ministra zahraničné politiky ruské, ni-
koliv k vůli hr. Goluchowskému.
Jakmile propukla válka japonsko-ruská, h
Lamzdorf oznámil vládě bulharské, že Rusko
by pokládalo za přímé nepřátelství proti sobě,
kdyby Bulharsko v této době pokusilo se o nove
rozdmychání povstání makedonského. Však
tento nátlak ruský možná, že nepotká se v Sofi
se zdarem. Jsou-li včerejší telegramy naše odtam-
tud pravdivé, tož Bulharsko chystá se na brzkou
a tuhou válku proti Turecku.
Goluchow
Sofie
Goluchowský
Rusko
RakouskoUhersko
Rakousko
Uhersko
Balkán
Cařihrad
Vídeň
Bělehrad
Bulharsko
Turecko
9
article
Současné se vznikajícím nebezpečím války
na pevnině balkánské — už kvapně hromadí se
hrozivé přiznaky nepřátelských srážek na blíz-
kých vodách Černého moře a úžiny
dardanellské. Bylo by věru nutno mluviti
o zázraku, kdyby tato stará, hluboká a těžká
rána ruská nebyla se teď zjitřila. Už se přihlásila,
aby konečně byla vyřízena tak či onak. A tím
válka japonsko-ruská už fakticky zasáhla do
mezinárodní politiky a do dějin Evropy. Bylo
by klamem, kdyby někdo to popíral.
Ku propaknutí otázky dardanell-
ské bylo by zajisté došlo velmi brzy; Anglie
znáhlila, uspíšila ten proces. Včerejší telegram
náš ze sněmovny anglické oznámil nám, jak to
nastrojila. Státní tajemník vnitra, Douglas, ob-
jednal si totiž u poslance G. Bowlera dotaz
pravda-li, že vláda ruská požádala vládu
londýnskou za souhlas, aby válečné lodi ruské
z Černého moře propluly Dardanellami? Odpo-
věď, již dal k tomuto dotazu ihned, dostatečně
dokazuje, jak otázka dardanellská Anglii už
pálila, a jak vláda londýnská už měla na spěch,
aby vyjádřila se o ní. Státní tajemník Douglas
odvětil, že vláda ruská za jmenovaný souhlas
vládu londýnskou nepožádala a že kroku takového
zajisté ani neučiní, poněvadž prý by tím zjevně
porušila své závazky. Nicméně neopomenul ihned
dodati, kdyby Rusko přece chtělo vyvésti černo-
mořské válečné lodi své Dakdanellami,že
Anglieby se tomu opřela vší mo
svou. To Anglie chtěla říci. Řekla to přímo.
bez okolkův, ve chvíli velmi vážné a důležité.
Douglas
Anglieba
Evropa
Anglie
Rusko
10
article
Ohlásila těmi slovy už své nepřátel s t v
Rusku v Evropě, a kdyby Rusko nedbalo
slov jejich, opovídá mu zde vál ku.
Poloúřadní list pražský také už pokládá
otázku dardanellskou za rozvinutou. Píšeť ve
včerejším čísle svém, že Anglie zamýšli opříti se
tomu, kdyby Rusko válečnými loďmi svými, uza-
vřenými v Černém moři, násilím chtělo zjednat
si cestu do Středozemí; potvrzuje, že mobili-
sace válečného loďstva anglické-
ho souvisí s touto otázkou, a dovolává se svého
dopisovatele, jenž prý z Londýna mu oznámil,
že vláda anglická vypravuje velikou část svého
Rusko
Evropa
Anglie
Středozemě
Londýn
11
article
loďstva ve Středozemním moři k ostrovu Tenedu.
„odkud prý proplutí lodi úžinou
dardanellskou bez zvláštních ob-
tíží bude moci se zmařiti.“ — Zá-
roveň vypravuje jmenovaný list pražský, jenž
otázku dardanellskou patrně už počitá k situnei
válečné, souhlasně se zprávami našimi, že
vláda ruská požádala vládu caři-
hradskou za dovolení, aby válečné loďstvo
ruské mohlo proplouti Dardanellami, a že Tu-
recko není ochotno vyhověti té žádosti. Ale poně-
vadž prý viceadmírál Skrydlov už byl vydal roz-
kaz, aby skorem všechny válečné lodi ruské v
Černém moři se přípravily k odpluti, že zamýšli
vynutiti si průjezd násilím. Stane-li se to, tož
prý Turecko nebude podniku ruskému odporovat
a podá prý jen ohražení protí němu vel-
mocem, které zavřely Dardanelly válečným lo-
dím netureckým.
Pro dokonalé porožumění těmto poměrům
které už se jeví jako pramen nových válečných
zápletek evropských, dlužno připomenouti z dě-
jin několik dat. Dne 13. července 1841 stala se
v Londýně mezi Ruskem, Rakouskem, Pruskem.
Anglií a Francií smlouva dardanellská
dle niž Bosporus a úžina dardanellská byly uza-
vřeny pro válečné lodi neturecké. Po válce krim-
ské v míru pařížském r. 1856 potvrzeno uzavřen
úžin pro cizí koráby válečné, otovřeno Černé
moře plavbě obchodní, a ustanoveno, kolik lodi
válečných smi na něm míti i Rusko i Turecko.
Dardanelly
Turecko
Londýn
Rusko
Rakousko
Prusko
Anglie
Francie
12
article
Zvláštní smlouva mezi Ruskem a Tureckem ob-
mezila počet lodí válečných, jež každá z obou
mocí na Černém moři smí udržovati, na dese
lehkých parníkův, Dalšími smlouvami, r. 1870
a 1871, totiž zvláštní ujednání Ruska s Ture-
ckem, jež se týkalo jen počtu lodí válečných.
bylo zrušeno; ale ustanovení prvotní smlouvy
z r. 1841 o uzavření úžin bylo zachováno. Př
tom jen vyhraženo sultánovi právo, že v dob
mIru smí otevříti úžiny válečným korábům
státův přátelských, uzná-li toho potřebu pro pro-
vedení míru pařížského. Roku 1878 1oďst vo
anglické bez povolení Turecka proplulo
Dardanellami na ochranu Caři-
hradu. Smlouva berlínská r. 1878 schválila
uzavření úžin podle smlouvy londýnské z roku
1841. Nyní smějí úžinami plouti sem i tam jen
válečné lodi turecké. Ostatní velmoci smějí
tamtudy posílati toliko lehké parníky ke službě
vyslanectví nebo nějakou loď vléčnou, chce-li
člen panující rodiny navštíviti sultána. —
Tyto poměry, pro Rusko velice potupné a
škodlivé, patrně dozrávají a domáhají se změny.
jež by souhlasila s jeho důstojností a samostat-
ností velmocenskou. Otázku dardanellská bude
se řešiti zároveň s otázkou balkánskou, a tate
nejspíše s otázkou rusko-japonskou. Daleká per-
spektiva dějin světovýchl
Rusko
Turecko
carhrad
13
article
Delegace.
Z Vídně, 16. února.
(Telefonogram »Národních Listů«.)
Delegace.
Z Vídně, 16. února.
(Telefonogram »Národních Listů«.)
Dnes začala rozprava, na několik dní roz
počtená, o nejdůležitější části společného roz
počtu, o ministerstvu vojenství. Nejdůležitějš
prolo, že týká se nejen pronikavě zájmů nárot
ních, nýbrž také z té přičiny, že zasahuje hlu-
boko do hmolného prospěchu veškerého lidu
Proto nemůže překvapiti, že diskuse o tomt
ressortu stane se dlouhou, ještě méně pak byl
by na místě podiv vzhledem na to, co před-
cházelo ve druhé polovině říše a co vrhlo své
vlny a nárazy také do Cislajtanie.
Promluvilo ve schůzi, přes 5 hodin trvající,
pět řečníků, ze kterých byli dva Čechové. Inž
Kaftan probral všechny stránky rozpočtu vo-
jenského jako odborník a znalec, nezapomínaje při
něm momentu národního. Promluvil o dodávkách,
pojednal velmi důkladně o dlouhém jednáí
které se vede mezi pražskou obcí a vojenským
Čecho
Kaftan
Vídeň
14
article
erárem ve příčině prodeje vojenských objektů
vznesl na nového ministra Pitreicha důtklivou
žádost, aby jednání to ukončil, při kterém vo-
jenská správa ukázala vůčí metropoli české
málo přízně, málo ochoty.
Podmínky pro nový vojenský trestní řád
položil čtyři: 1. aby jednání a nález děly se
jazykem obviněného; 2. aby jednaly soudy vo-
jenské jen o deliktech, které se staly ve vojsku
3. aby líčení bylo veřejné a ústní; 4. aby jak
objektivně, tak subjektivně byly soudy ty neod-
vislé.
Druhý mluvčí český dr. Ryba měl thém
jen jedno: národní vědomi v jeho vztazích na
poměr vojska k obyvatelstvu. Posvitil však
z různých hledisek na tento vážný momenta
výklady jeho vyzněly ve stesk a žalobu,že
vůči českému národu vojenská správa neproje
vuje tolik šetrnosti a tolik citu jako se děje
vůči národům jiným. Mohl na př. konstatovati
že v Haliči k polskému jazyku a národu dů-
stojnictvo se chová zcela jinak, než v královst
českém a v jeho hlavním městě vůči jazyku
národu českému.
doktor
Ryba
Halič
15
article
Naproti reservátnímu rozkazu Pitreichovu
postavil se zástupce jihočeského okresu kriticky
nepřeceňoval ho nikterak a nezatajil, že ne-
byl vydán k vůli Čechům; k vůl
komu — dr. Ryba sice neřekl, ale dal na sroz-
uměnou. Na národní vědomí, na jeho volné
osvědčování v armádě a na jeho respektování po-
ložil důraz nepokrytý, pravě, že český národ za-
jímá se o armádu z toho důvodu jednak, že
přečetní bratři a synové slouží ve vojsku, jinak
proto, že armáda může býti povolána chránit
také země české a celistvost české vlasti. Vý-
klady, kterak důstojnietvo k českému jazyku se
nechová, jak by se slušelo, uvedl bohužel velmí
čelné.
Delegát český appelloval na minístra vo-
jenství, by zapudil z armády starého ducha, je-
hož plodem všechny tyto zjevy jsou a ukázal.
jak cennou silou pro zdatnost armády národní
vědomí jest, na dile generálního štábu německého,
vydaném o válce prusko francouzské. Řeč Ry-
bova byla vřelou a výmluvnou apologií myšlénky.
že duch armády má se srovnati s duchem ná-
rodním a že onen těžil by pak z toholo.
Též dalmatský delegát Biankini ukázal,
že cokoliv stalo se v poslední době ve přičině
armády vojenskou správou naproti Maďarům,
jest toliko přirozeným důsledkem dualismu a
stěžoval si, že bylo řadového vojska užito při
zněmých demonstrancích v Chorvatsku. Kdy-
koliv tento poslanec ujme se slova, presiden
bar. Gautsch několikráte ho přeruší, vytýkaje
že nemůže býti dovoleno, by v delegaci posu
zovaly se poměry druhě polovice říše. Jenže
Pešti stejně nejednají.
Čecho
doktor
Ryba
Biankini
Maďar
Gautsch
Chorvatsko
Pešť
16
article
Ve vídeňské budově hudebního umění na-
lezají se v předsíni sochy největších hudebníeh
skladatelů. Jsou trochu nachýleny. Jeden kritik
o nich pověděl, že budí dojem, jako by je so-
chař byl vytvořil všechny v okamžiku, kdy
měly osoby ony hryzení v žaludku. Na tento
posudek jsme si vzpomněli dnes, když slyšel
jsme dlouhou řeč delegáta hr. Stürgkha, která
celá byla jedinou parafrasí »vlasteneckého hry-
zení«, jaké měl ministr vojenství hr. Byllandt
Reihdt ve příčině budoucnosti němčiny v ar
mádě. Hr. Stürgkh jest samý strach, samá
obava, že starý řídký armádní duch německý
z armády vymizel. Chce zachovati, jako kon-
servativec prý, starého ducha, rozuměj něme
ckého. Chce zachovati jednotu armády, roz-
uměj německou. Všechen jeho strach prýši
jenom z německosti. Páni v německém táboře
musí rozloučiti se s touto minulostí, kterou pře-
něsti chtějí přes nynějšek do budoucnosti.
Tempi passati! V monarchii, čítající 45 mill.
V drobném prodejís
ranní čí-lo o zobě . . . za B
odpoledni
: a 2h
Ve úlialkich na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10h
oépolední . . . . . . . . 8h
Inserá t
plati ze hotově zapřed.
Fředplacení a inserty přijímá sdmini-
strane v Marianské ulici č.z.
Tam nacbézejí se též pedakee.
Häakárna a expedice „Národnich Listů“,
Rukopšsy ze novraceji.
Stürgkh
Hradec
17
article
obyvatel, na dlouho neudržitelným a nemožným
jest stav, aby 8 mill, velelo 37 millionům. To
možno bylo jen v oněch starých časech,
jichž velebitelem mluvči německého velkostatku
dnes byl.
Z Vídně, 16. února. (C.-B)
Předseda bar. Gaulsch zahajuje plenárni
s chůzi rakouskou o 12.20 hod.
Po schválení protokolu ministr Pittreich odpo-
věděl na dotaz po afféře slavebního účetního akce-
sisty Roberta Stillera, vylíčiv celou záležitost až do
druhého hlavního přelíčení ve Lvově, v němž Stiiler
sproštěn obžaloby z vyzvědačství. Z vojenské služby
byl propuštěn proto, že se mu více nedůvěřovalo.
Bezpodstatna je pověsť, že vídeňská finanční proku-
ratura uznala za oprávněný jeho nárok na doplatek
gáže. Ministerstvo vojenství rozhodlo se teprve po
prohlášení nálezu a jednalo dle vojenských před-
pisů;
— na Ehrenfelsův po akci zemského výboru
dolno rakouského za prostředkování zemědělských
služeb vojenským dovolencům a záložníkům, že vo-
jenská správa podporuje tuto akci v každém ohledu
— na Kiemannův po přílišné zaměstnanost
zásobního mu stva, že služba je obtížná pouze tam.
kde se peče ve dne v noci, avšak za to je také větší
mzda. Ostatně pomýšli se na rozmnožení mužstvav
tomto oboru
na dotaz téhož poslance po zásobenských
úřadnících, že příslušné otázky uvažují se zevrubně.
ale zatím nelze pomýšleti na změnu jejich po-
slavení.
Stiller
Ehrenfelsův
Vídeň
Lvov
18
article
Přechází se k jednacímu pořadu, 1. čtení Der-
scbattova návrhu o výslužném vojenských pen-
sistů před rokem 1900.
Del. Derschatta navrhuje, by jeho návrh byl při-
kázán rozpočtovému výboru, což schvaluje se.
Ref. bar. Walterskirchon podává zprávu výbo-
rovou o řádném rozpočtu ministerstva
vojenství a poukazuje k tomu, že většina řeč-
níků výborových spatřuje v maďarských vojenských
požadavcích nebezpečí pro jednotnost a pospolitost
armády. Nebezpečí mnohem větší pro jednolnost
armády spatřuje v tom, že reformy byly jedním par-
lamentem obou států zamítnuty. Čo se týče vrchno-
stenských práv, plynou z podstaty účelu vojska a
všeliká rozumná ústava musí je uznati.
Doporučuje schváliti rozpočet a vyslovuje na-
ději i vřelé přání, by debata stala se důtklivým na-
pomenutím našemu sesterskému státu, by neviklal
dále základy pospolitosti a jednomyslným protestem
proti dosavadnímu protiňstavnímu chování Uher.
Kdyby mělo to tak jíti dále, delegace nemohla by
povoliti rozpočet pro armádu, která zove se sice
společnou a není ji. Až dotud prý — nic dále !
Čo
Uhry
19
article
Delegát Kaltan:
20
article
Zmíniv se o osudech branecké předlihy v obou
polovicích říše, praví: Co by se bylo asi stalo, kdyby
čeští poslanci obstruováním byli dosáhli takového
výsledku? Byli by jsme nejméně postaveni jako vele-
zrádci vlasti na pranýř — připomínám nevinnou
otázku „Zde“ — a to nejprve žurnalistikou vídeň-
skou. My jsme si každoročně stěžovali v delegacích
na nevážnost národních citů neněmeckých národností
vojenskou správou, proto vítali jsme závěrečné věly
chlopského manifestu, proto uspokojuje nás poslední
reservátní nařízení ministra vojenství, do něhož na-
dějeme se, že jest prvním, významným krokem ke
správnému poznání, že v národním momentu spočívá
velký obranný prostředek říše-
V poslední debatě o zatímním rozpočtu přednesl
jsem naše úplně oprávněná přáni, nepotřebuji jich
tedy opakovati, můžeme vyplnění jich tím spíše oče-
kávati, neboť byly Maďarům již bezpodmínečně kon-
cedovány. Trouláme, že správa vojenská přijde též
ochotně vstříc hospodářským potřebám našeho lidu.
Maďar
21
article
V roce 1866 byly pražské hradby, byvše ve sv
poslední podobě před 200 lety na pozemcích bezplatně
zvláště obcí pražskou poskytnutých, nákladem země
téměř 18 millionů zlatých vystaveny, císařem po
válce pruské král. hlav, městu Praze darovány, vo-
jenský erár dal si je však po většině dobře zaplatiti.
O prodeji zbytku protáhlo se jednání až po dnes,
zvláště týká se to hradeb hradčanských a vyšehrad-
ské ciladely. Později přidružilo se k tomu jednání o
postoupení újezdských kasáren, jež měly již dávno
býti ze zdravotních důvodů vyklizeny a skladiště stře-
liva na Petříně. Vojenský erár činí příliš velké, nepo-
měrné požadavky. Zmíněné pozemky poskytnou dle
schváleného plánu regulačního sotva 50% stavební
plochy pro domky rodinné, zbytek odpadá na ulice a
sady. Žádám důtklivě ministra vojenství, aby nařídil
rychlé ukončení jednání v příčině odevzdání hradeb
hradčanských a vyšehradských, potom Újezdských ka-
sáren a skladiště střeliva na Petříně, jakož i zrušení
zbytečného obmezování staveb poblíze vyšehradské
citadely a bašty č. XIx
Praha
Petřín
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z Pelina do Vladivostoku,*)
Dilo o Čině, jakým jest právě ukončený
cestopis Vrázův, mohlo vzniknouti jen za okol-
ností zvláště příznivých. Povstání boxerů bylo
spojenými velmocemi potlačeno, císařský dvůr
Pekin opustil, »cizí dáhlové« opanovali. Jindy
ceslovatelům evropským ať badatelům neb
turistům spokojiti se bylo pouhým pohledem
z valů na »Město zakázané«. Město cisařské č
purpurové, jehož vnitřní objem jest dvě a půl
míle veliký, zůstávalo obyčejným smrtelníkům,
vyjma rodiny císařské, vysokých mandarinů a
vykleštěných služebníků dvorních, naprosto ne-
přístupno. Obrazotvornosti zůstávalo zde pole
široké, zúrodněné výtvory orientálské fantasie
lidu domácího i temnými zprávami prvních
bělochů (jako Van Braama a j.) mimořádně
k audienci »Nejposvátnějšího« připuštěných.
Když se konečně brány »Města zakázaného
vítězi nad Činou otevřely a vojska spojených
mocnosti i zpravodajové různých časopisů ze
všech úhlů světa sem se hrnuli, byli namnoze
zklamáni nečistým, zpustlým i skromným staro-
bylým sídlem »Syna Nebes«. Ovšem neprávem.
Pochopiti starou Činu, lid plemenem i tisíciletou
zvláštní svou kulturou od nás tak odchýlný.
vpraviti se do myšlenkového světa Konfucia
starých čínských klassiků, o němž antický svět,
odkud své vzdělání jsme vyvodili, neměl an
potuchy, jaký to těžký úkol ještě pro badatel
evropského
Ani lid v přelidněných městech čínských,
otupený nejhloupější pověrou, ani oni Číňané,
kteří nouzí puzení, zaplavují cizí města pří-
mořská a svou mravenčí pílí i skrovností, ale
i nečistotou postrach vzbudili o »žlutém ne-
bezpečí«, dle nichž běžný turista pojem si činí
o národu čínském, nemohou poskytnouti spo-
*) »Vrázovy cesty světem« část III. Nákladem
Bursíka a Kohouta v Praze 1904.
Vrázův
Číňan
Bursík
Pelin
Vladivostok
Peking
Praha
23
article
lehlivé měřítko ku posouzení života v ohromné
»říši Středu«, tak málo známé v jejím nitru.
Čiňané se svými 400 mílliony obyvateli
prožili své nepřetržité čtyřlisícileté dějiny bez
důkladných převratů, jaké v Evropě smetly
s jevišlě celé říše a národy; tatáž země je živl,
vzdělávaná nesmírnou píli. Bojovným Číňan
není, jedinou snahou jeho jest klidně žiti, dožiti
se věku vysokého a klidně zemřiti v zemi rodné.
Se životem pohrobním nepočílá; žije vlastně
bez náboženství a kněží. Rilus, jako uclivání
předků, má sice ráz náboženský, k určitým
eírkvím jeví však úplnou lhostejnost. Již Kon
fucius radí: »Klaňte se bohům, ale hledte,
abyste měli co možná nejméně s nimi jednati.«
Vláda čínská, představující čínský klassicismus,
jest nábožensky úplně indifferentní. Opětovně
prohlásili císařové lidu, »aby chránil se nábo-
ženských třenic, protože náboženství i křesťanské
v to počitaje, byla všechna pečlivě zkoušena
všechna shledána lidu zhoubná.«
Než vraťme se již k cestopisu Vrázovu.
Číňan
Rilus
bůh
Vrázův
Evropa
24
article
Jest pramenem pro poznání duše lidu čínského
a jeho starých památek nad míru cenným. Jen
tak zkušený, obratný, vnímavý cestovatel dovedl
využitkovati králkého poměrně pobytu svého
Pekinu k poznatkům cenným a původním. Jsa
ohčanem americkým, nalezá podpory u zástupeů
Spojených států, získává si přátelství a poho-
stinetví na slovo vzatého sinologa a spisovatele
dr. Smitha, autora světoznámých spisů
»Charakteristika čínského lidu« a »Života na
vesnicích v Číně« a sekretáře prozatímné
vlády. *) Jeho doporučením stýká se nejen
literáty, tedy třídou čínských vzdělanců, nýbrž
bývá zván i do vlivuplných rodin čínských.
jako u strýce císaře čínského prince Sů-a aj.
A když přichází do Pekinu posádka ra-
kouská, většinou ze Slovanů se skladající, jes
již cestovatel tak obeznámen s městem milliono
*) Nejnovější dílo dr. Smitha »Čina zmítající
se«, vyšlé v loni v Novém Yorku zdobeno jest
obrazy, zhotovenými dle originálních fotografií úra-
zových.
Smith
Peking
spojený stát
Čína
Nový York
25
article
vým, že může krajany prováděti paláci a božišti
cisařskými a po česku se bavití s krajany z řad
rakouské posádky, — »kolik milých upomínek
víže mě k paláci Čunliho, kde ubytována byla
námořní posádka rakouská! Sem a na vyslane
ctví americké přicházel jsem, abych pookřál
bylať má práce v Pekinu úmorná, od časného
jitra až daleko přes půlnoc — den za
dnem !e
Cestopis jest plodem této vytrvalé práce
zasluhuje, by po právu oceněn byl. Třeba roze-
znávati mezi lehkou causerií, výletem zábav-
ným, kompilací neb překladem z literatury ciz
a dílem založeným na autopsii, a pilném studiu.
na díle zdobeném snímky originálů fotografi-
ekých, zhotovenými se vzácným vkusem, dílem.
jež psáno s vřelým srdcem českým a slohem
libeznýml
Cena fotografických snímků vynikla teprve
při silném zvětšení na promitnutých obrazeeh
při veřejných přednáškách autora a vzbudila
pozornost i pochvalu.
Čunli
Peking
26
article
Dojmy Činy mohou pro nás býti jen sml-
šené. »Miluji Činu,« praví autor v úvodu.
»Ohdivuji se Číně klassické, kolosu ve všem,
clím v lidu čínském přednosti člověka, vycho
vaného tisíciletou kulturou, jež vyklíčila z my-
šlenkového světa velikých myslitelů. Nenávidím
Čínu. Otroky přikované ku přežitkům dávno
splesnivělým, mrtvým, zvrhlé žáky velikýe
učitelů, lid degenerovaný, jemuž nejvělší pra-
vidla mravokárců nyni jsou jen planou frasl
zvrhnuvše se v povrchní obřadnost.«
Spis počíná vylíčením posledních události
v Číně, jasně a věcně vylíčen vznik a průběh
povstání boxerů, osud čínských kř sťanů, za-
vraždění Keltelera, oblehání a dobytí Pekina
mocnostmi atd.
Pak vylíčen pobyt autora v Pekině, městě
millionovém, zpustošeném a vypleněném, mnoho-
násobně pozměněném okupací, které nieméně
však zůstává duší říše čínské. Jižt i »železný drake
prorazil hradbami městskými a uhání bezohledno
přes hroby mrtvých. Všechen řád a zvyk obra-
cejí cizinci na rub a přece zůstávají široké
vrstvy lidu lhostejny. Tisíciletím vypěstovaná
jest tato lhostejnost k osudu kohokoliv, kdo
nepřináleži ke členům rodiny. Lid ve mnohém
si vede sketsky a jsou opět příklady, že jedná
jako hrdina; syn obětuje se popravě za otee
a pod.
Lid dělí se na učence, rolníky, řemeslníky
a kupce; píle jest národní eností. Přeplně
nost říše středu má ovšem i stinné své stránky
poznáváme hrůzné zjevy žebráků; nelze té
popřiti, že tisíce děvčátek prodáváno býva
v Číně žebrákům, kočovným hercům, kejklířům.
Čína
Lido
27
article
Poznáváme pouliční život: prodavače, po-
vídkáře, kukátkáře, kejkliře, průvody pohřební
i svatby. Jaký jest osud ženy v Číně? »V dět-
ství svém, u chudších Číňanů, nenáviděnou
obtíží, u zámožných jen trpěným zlem. V době
libánek hračkou záhy sevšednělou, jež odměny
dosáhne za útrapy a odstrkování jen tehdy
je-li matkou aspoň jednoho syna. A teprve,
jsouc tehyní, dostupuje hodnosti úrovně man-
želovy, ano bývá první osobou v domě.«
Poznáváme dále střidmost, kroje, účesy,
popravy, tresty, příslovečnou, ale mechanickou
zdvořilost, hostiny, hudbo a různé zvyky
Číňanů.
Velice poučná jest část o božištích pekin-
ských a náboženství lidu čínského. Duchům
zemřelých, ať příbuzných, ať cizích, v Číně
hromadně se obětuje dvakráte do roka.
Mnohý pěkný rys viděti je zvláště př
slavnosti dušiček, kde projevuje se svrchovaný
soucit s lidmi zahynulými v nesmírné nouzi.
z hladu, nepohřbenými v pustinách a pod.
Lhostejnost lidu k otázkám náboženským
neslibuje valně úspěchu hrdinnému namnoze
působení missionářů. První katoličtí missionáři
přišli do Činy už ve XIII. století, první chrám
postaven r. 1303. Missionáři prolestantští pů-
sobí v Čině teprve od r. 1808. Že jich bylo
mnoho a že křesťanství s velikou toleranci
trpěno tu bývalo, nasvědčují vysoká důstojen-
ství, jakých u dvorů čínských dosáhli mnozi
Číňan
Čína
28
article
členové řádu jezuitů. Avšak opětné pronásledo-
vání smetlo opět vše, co vystavěla tu píle
obětavost nadšenců
Nejvýznačnější části Pekinu, eísařským pa-
lácům, věnuje Vráz značnou pozornost. Nebude
hned někomu možno tolik detailů stavitelských
a uměleckých odtud fotograficky zachytiti. Maje
doporučení z Washingtonu, dosáhl náš cestovatel
za doby okupace, že otevřena mu vrata »Města
Purpurového« i v den neobvyklý, kde nebyl
vyrušován. Dovoleno mu i výminečně přibrati si
tlumočnika a sluhu Čiňany. Nikdy nesmějí tito
domorodci vyzraditi, že noha jejich kráčela místy
tak vznešenými.
Podivujete se, jak svědomitě Vráz využit-
koval dobu tři měsíců, jež strávil v činské metro-
poli za chvile tak výminečné.
Závěrek cestopisu tvoři stručné vylíčení zá-
jezdu na Koreu, místa nyní v popředí vši pozor-
nosti stojící, Seul, Mukden; na to Mandžur-
skem na Vladivostok, plavba po Amuru, Bajkalu
a letem odtud do — Chicaga.
Jsme teprv na počátku dějinného střetnut
se bílého a žlutého plemene. Soutěž poroste
nejen na poli válečném, ale zvláště obchodním.
»Má-li pravdu výrok Šalamounův (cituje Vráz
ze Smitha), že ruka přičinlivého dobývá statka
a bohatství, maji Čiňané zajisté nejvíce čáky ze
všeho lidstva v širém světě. Tak by asi bylo,
kdyby jim nechyběly jiné základní vlastnosti.
Teprv až v čínském svědomi náležité místo za-
ujme poctivost a upřímnost, lid ten
jistě bude sklizeti utěšené plody nesmírné
pile své.«
Než dosti ukázek! Svět neznámý se nám
tu otvírá, jejž pochopovati nutí nás události sou-
době. Jisto jest, že jsme dosud ohromně vzdá-
leni učení Konfueia, jenž půl tisíce let před
Kristem učil:
»Člověk dokonalý miluje vše lidstvo,
nedá se ovládati zálibou neb osobním prospěchem,
vyhledávaje toliko všeobecného blaha, jasné pravdy.«
B. B.
Vráz
Šalamounův
Smith
Čiňaný
Krist
Peking
Washington
Korea
Seul
Mukden
Vladivostok
Amur
Bajkal
Chicago