1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v sobotu 19. dubna 1913.
Praha
4
article
Raranni a večerní liety
předplání se
V Praze v admínistraci
za měsíe. . . . . . 2 K —
na čivrt lata . . . . 6 K —h
» dvojí donáškou
na měsic.
2 K
na čivrt iota . . . . 7 K 6sh
ve Řiliálkáche
ne tněsio . . . . . 9 K 80
Poštou
na měsla.
na čtvrt ieta : . . . 8 K a0n
dvoji zásílko
na měnlo.
na čivrt feta . . . . t K do
Praha
sh
5
article
Pragmatická sankce.
Pragmatická sankce.
Toto soustátí, jehož dnešní titul jest mon-
nrchie rakousko-uherská, jest útvarem po
výtce dynastickým. Základ jeho položen byl
r. 1526, kdy Ferdinand, arcikníže rakouský
zvolen byl svobodnou volbou stavů českých
za krále českého a volbou rovněž svobodnou
stavů uherských za krále uherského. Tím do-
chází ke spojení tří skupin státních: státu
českého, státu uherského a zemí rakouských.
jinak také alpských zvaných. Spojení toto
není právní, t. j. není zde nijakého pojítka
právního, nýbrž jen faktické, jsouc založeno
na (nahodilé) skutečnosti, že osoba panovní-
kova jest společna. Proto také spojení toto
nemá nijakého vlivu na státní samostatnost
zúčastněných skupin státních, jím nemění se
jejich státní rázi jest to t. zv. personální unie.
Jest pochopitelno, že rod habsburský či
spíše řečeno mladší či rakouská větev rodu
habsburského usilovala záhy o to, aby toto
spojení tří státních celků, které postrádalo
jakékoli právní záruky svého trvání, bylo za-
jištěno i na příští doby, aby jinými slovy bylo
právně zabezpečeno, že osoba společné to
panovníka zůstane trvale společnou. Úsilí toto
nebylo ovšem tak snadné, ježto k tomu cíli
bylo nutně třeba, aby ve všech třech zúčast-
něných státních skupinách bylo právo mon-
archické či nástupnické (které i po r. 1526
zůstávalo různým) jednostejným způsobem
upraveno. Úprava práva monarchického ne-
závisela však jen na vůli panovníkově, nýbrž
v tomto směru nutno lišití mezi státem če-
ským a uherským na straně jedné a mezí ze-
měmi rakouskými na straně druhé.
Ferdinand
6
article
Jak stát český, tak i stát uherský byly
t. zv. fideikomisorními státy, t. j. pravým vlast-
níkem a stálým spoludržitelem jest národ
sám, kdežto panovník a celý panující rod jsou
pouze dočasnými uživateli. Z toho důvodu
nemohl panovník volně nakládati státním
územím neb jednotlivou částí jeho, nýbržk
lomu bylo nutně třeba přivolení stavů. Rov-
něž nebyl král výhradným zákonodárcem, ný-
brž zákonem zde státi se mohlo jen to, na
čem se král i stavové, kteří tvořili politický
národ a zastupovali zemi, souhlasně snesli.
Vak ve státě českém, tak i ve státě uherském
bylo právo monarchické či nástupnické
upraveno (základními) zákony státními, ne-
mohl zde tedy král ze své moci ani vydávati.
ani měniti řád nástupnický, nýbrž k tomu
bylo vždycky třeba souhlasné vůle obou zá-
konodárných činifelů ve státě, krále a stavů.
Jednostranné disposíce královy (testamenty
rodinné smlouvy, domácí řády a pod.) nemaj
zde právní platnosti.
Vak
7
article
Ve státě českém byl řád nástupnícký
upraven řadou státních zákonů. Byly to: zá
kon Karla I. ze 7. dubna 1348, majestát Vladi
slava II. z 11. ledna 1510, (druhý) rever
Ferdinanda I. z 2. září 1545. K nim přistupo-
valo Obnovené Zřízení Zemské Ferdinanda I
z r. 1627 (lit. A 1.), které bylo vydáno jedno-
stranně králem, tedy způsobem protiústavním
avšak na dosavadním řádu trůnní posloupnost
ničeho neměnilo. Dle těchto zákonů byl trůn
český dědičný v mužském i ženském potom-
stvu mladší či rakouské větve rodu habs-
burského (jejímž zakladatelem byl Ferdi-
nand L.), a v případě, že by tato větev rodu
habsburského vymřela po meči i po přeslici,
příslušelo stavům zemí koruny České právo
voliti si nového krále. Starší či španělské
větvi rodu habsburského (jejímž zakladatelem
byl Karel V., císař římský a král španělský)
dědické právo ve státě českém nepříslušelo-
Ve státě uherském nebyla z počátku
Vlad
Ferdinand
Ferdinand I
Ferdinand L
8
article
trůnní posloupnost náležitě upravena. Usne-
sením říšského sněmu uherského, konaného
v Trnavě r. 1547, bylo sice všeobecně vyslo-
veno a uznáno dědické právo mladší či ra-
kouské větve rodu habsburského, avšak urči-
tý řád posloupnosti stanoven nebyl. Teprve
po druhém obležení Vídně a po pokoření od-
boje uherského byla trůnní posloupnost upra-
vena na říšském sněmu v Břetislavi (Preš-
purku) r. 1687 zákonem (článek II. a III. zá-
kona z r. 1687), dle kterého přísluší mužské-
mu potomstvu obou větví rodu habsburského
rakouské i španělské, nástupnické právo dle
pořadu prvorozenství. Vymře-lí mužské po-
tomstvo, mají Uhři, ježto ženskému polom-
stvu dědické právo nepříslušelo, právo volit
si krále. (Jak vídno, bylo monarchické práv
upraveno ve státě uherském podstatně jinak
než ve státě českém.)
Zcela jinou státní povahu měly země ra-
kouské čili alpské, které nebyly státem samo-
statným, nýbrž lénem a částí říše římské
tvořice dle rozdělení z r. 1512 jeden z deseti
krajů říšských. Země tyto byly domácím ma-
jetkem čili patrimoniem rodu habsburského.
Poměr jejich k panujícímu rodu posuzován
byl podle zásad práva soukromého, a mohl
panující rod jimi volně nakládati: mohl je
prodati, rozděliti, zastaviti, odkázati a pod.
Panovník zde byl výhradným zákonodárcem,
nejsa vázán souhlasem stavů, jemu příslušelo
také právo upravovati posloupnost trůnní.
Uher
Trnava
Vídeň
Břetislav
Preš
odboj
9
article
Nástupnický řád zde jest jednostranná dispo-
sice panovníkova. Pravídelně býval nástupní-
cký řád upravován dohodou s ostatními čle-
ny panujícího rodu v t. zv. domácích řádech
či zákonech. Dle německého práva (které
v těchto zemích rakouských platilo) příslušelo
totiž panujícím rodům a vůbec vyšším rodům
Hlechetným právo upravovati sobě poměry
rodové t. zv. domácími řády či zákony. Toto
právo autonomie rodové příslušelo i rodu
habsburskému. Řády nástupnické a vůbe
řády domácí, vydávané panovníkem, v dů-
sledku této autonomie nepotřebovaly k zá-
konné platnosti přivolení stavů. Avšak stá-
valo se obyčejem, že panovníci rakouští, aby
zajistili platnost určitým ustanovením domá-
cích řádů dokonce i proti členům vlastního
rodu, vyžadovali si přivolení stavů. Stavové
rakouští vyhovovali takovýmto žádostem a
přivolujíce k vydaným nařízením, přejímali
zároveň povinnost hájiti je a ručiti za jejich
zachovávání. Povinnost ručiti vyslovována
byla obvyklým tehdy rčením „mif unseren Gut
und Blut“ (až do těch hrdel a statků). Pří-
stoupení stavů netvoří však zde zákon, nýbrž
zakládá povinnost ručiti za zachovávání do-
tčeného nařízení resp. zákona, Pravíme tedy.
že přistoupení stavů má význam pouze ga-
ranční, nikoli také tvořivý či konstitutivní
Gut und Blut
10
article
Povaha zemí rakouských jako rodovéh
patrimonia přinášela s sebou, že docházelo
k dělení jich mezi jednotlivé členy rodu. Vy-
slovil sice Ferdinand II. ve své závěti z 10
května 1621 nedílnost těchto zemi a zásadu
nastupování v ně dle pořadu prvorozenství
(tato závět neměla přirozeně ve státě českém
a uherském nijaké právní platnosti), ale sám
Ferdinand II. tímto ustanovením se neřídil
Pokud pak pořadu posloupnosti se týče, bylo
na základě tajné úmluvy, uzavřené mezi Fer-
dinandem II. a králem španělským Filipem III
v Praze dne 20. března a 29. července 1617
stanoveno, že v zemi rakouské má nastupo-
vati mužské potomstvo Ferdinandovo a kdyby
toto vymřelo, mužské potomstvo větve špa-
nělské, které má tedy míti přednost před žen-
ským potomstvem větve rakouské.
Ferdinand II
Filip
Ferdinandův
Fery
Praha
11
article
Jak vidno, nebylo právo nástupnické
upraveno stejným způsobem a důsledkem
toho nebyla vyloučena možnost, že personáln
unie státu českého, státu uherského a zemí
rakouských, založená roku 1526, se opět roz-
padne (právě tak, jako personální unie státu
českého, státu uherského a zemí rakou-
ských — ovšem tehdy bez zemí t. zv. štyr-
ských a tyrolských — založená r. 1438 zn
Albrechta, pominula r. 1457 smrtí Ladislav
Pohrobka). Obava před rozpadnutím se této
unie stala se aktuální, když v r. 1711 nastou-
pil vládu Karel VI. (jako král český II.), je-
diný mužský potomek rodu habsburského.
Skutečně také Chorvaté bojíce se, že by po-
minutím unie vydáni byli v šanc nebezpečí
tureckému, usnesli se na sněmu již v r. 1712,
že v případě, kdyby rod habsburský v muž-
ském potomstvu vymřel, přijmou za panovnici
tu arcikněžnu, která bude vládnouti v Ra-
kousích, ve Štyrsku, v Korutanech a v Kra-
jině. Usnesení toto bylo podnětem Karlu VI.
(II.), že dal vyhotoviti zvláštní listinu o právu
nástupnickém, kterou dal dne 19. dubna 1713
v síni tajné rady slavnosíně přečísti u přítom-
nosti tajných radů a ministrů, mezi kterými
byli zejména dvorští kancléři: český, rakou-
ský a uherský. Tato listina jest t. zv. hlavní
instrument pragmatické sankce, a obsah jej
jest tento:
1. všechna království a země pod žezlem
Karla VI. mají zůstati nedílně pod vládou man-
želských mužských potomků Karla VI., kteří
mají v ně nastupovati podle řádu prvorozen-
ství;
2. vymře-li mužské potomstvo Karlovo,
nastupuje ženské potomstvo Karlovo dle řádu
prvorozenství; vymře-li i toto, nastupuje
3. ženské potomstvo Josefa I., vymře-li
i toto
4. ženské potomstvo Leopolda I. a po něm
5. „všechny ostatní větve nejjasnějšího
arcidomu“ vždy dle řádu prvorozenství.
Albrecht
Ladislav pohrobek
Karel VI
český II
Chorvat
Karlův
Leopold
Ra
Štyrsko
Korutany
Karlův
12
article
Tento hlavní instrument pragmatické
sankce stal se výše uvedeným prohlášením do-
mácím zákonem, zůstává však soukromou
disposicí panovníkovou. Proto mohl nabýti
platnosti zákona jen v zemích rakouských, ni-
koli však také ve státě českém a ve státě
uherském, ve kterých právo nástupnické bylo
upraveno státními zákony a domácí řády ne-
měly platnosti. Aby tedy pragmatická sankce
dosáhla právní platnosti, dal Karel VI. v roce
1719 ji předložiti sněmům všech království
zemí (také zemí rakouských) ku přijetí. Sku-
tečně také stavové resp. sněmové všech krá-
lovství a zemí v letech 1720—1723 pragmati-
ckou sankci přijali, takže tato nabyla nyní
státoprávní platnosti. Avšak přistoupení sně-
mů ku pragmatické sankci nemá ve všech
zemích stejný význam. Jiný jest toho význam
v zemích rakouských a jiný opět v zemích
koruny České a koruny Uherské.
V zemích rakouských z toho, co výše o
povaze jejích bylo uvedeno, plyne, že pragma-
tická sankce již prohlášením Karla VI. nabyla
zákonné platnosti. Přistupují-li tedy stavové
zemí rakouských v r. 1720 ku pragmatické
sankci, neznamená to, že by ona teprve tím
stala se zákonem, nýbrž jen tolik, že stavové
zaručují její platnost. Proto přistoupení stavů
zemí rakouských ku pragmatické sankci má
význam pouze garanční.
Karel VI
13
article
V zemích koruny České však pragmatická
sankce nabývá zákonné platnosti teprve při-
stoupením stavů; proto přistoupení jich má
význam přímo konstitutivní, neboť ono tvoří
z ní zákon státní. Z povahy věci vyplývá však
dále, že pragmatická sankce stává se jen po-
tud zákonem, pokud stavové resp, sněmy kn
přistupují. Sněmy zemí koruny České přijaly
skutečně pragmatickou sankci — sněm český
dne 16. října, sněm moravský 17. října, sněm
slezský 25. října 1720 — v přesvědčení av
předpokladu, že ona „jest založena“ na stáva-
jících zákonech státních, jimiž jest upravena
posloupnost na trůně českém (viz výše)
Avšak tyto zákony mluví jen o královském
rodě českém. Proto dle české pragmatické
sankce povolán jest na trůn rod habsburský
jen potud, pokud jest královským rodem če-
ským, takže ve státě českém sahá právo ná-
stupnické rodu habsburského jen až k Ferdi-
nandovi I.
Rovněž v zemích koruny Uherské má při-
stoupení stavů význam konstitutivní, Rozsal
trůnní posloupnosti jest zde ještě užší nežv
zemích koruny České, neboť končí již dcerami
Leopolda I. (Článek II. zákona z r. 1722/23
§ 4. článku II. zákona z r. 1867.)
Pragmatická sankce, jak vidno, nebyla
přijata na nějakém společném sněmu všech
království a zemí, nýbrž na zemských sně-
mech. Není tedy zákonem jednotným, nýbrž
jest to souhrn zákonů zemských. Jsou zde tři
pragmatické sankce: česká, uherská a ra-
kouská.
Oproti této historické skutečnosti tvrdí
někteří spisovatelé státovědečtí, chtějíce pa-
trně dnešní dualistický útvar monarchie uplat-
niti také pro doby starší, že tu jsou v podstatě
dvě pragmatické sankce: rakouská, t. j. prag-
matická sankce pro země neuherské a uher-
ská. Tvrzení toto vyslovují m. j. Tezner (ve
spisu: Der Kaiser, Wien, 1909), Rauchberg
[Oesterreichische Bürgerkunde, Wien, 1912).
Tezner
Wien
slezský
Wien
Oesterreichische Bürgerkunde
Leopold I
der Kaiser
14
article
Redlich v referátu o t. zv. anekční osnově,a
rovněž i býv. předseda ministerstva sv. pán
Bienerth v anekčním exposé z 28. ledna 1909.
Tvrzení toto není správné a spočívá na nezna-
lostí věci. „Rakouské“, t. j. neuherské pragma-
tícké sankce není proto, že tehdy nějakého
„Rakouska“ nebylo. Správno jest, že vedle
uherské pragmatické sankce jest tu pragma-
tická sankce česká a pragmatická sankce ra-
kouská, t. j. zemí rakouských či alpských. Če-
ská pragmatická sankce přistupuje k dosavad-
ním státním zákonům, které upravují mon-
archické či nástupnické právo ve státě če-
ském, tvoříc takto konečný článek monarchi-
ckého práva českého. O samostatnosti českého
práva monarchického se ve Vídní dobře vě-
dělo, o čemž svědčí zejména prohlášení Jo-
sefa II. z 30. listopadu 1780 a reskript Fran-
tiška I. z 2. března 1792. To spisovatelé, kteří
popírají českou pragmatickou sankci, buď ne-
vědí, aneb věděti nechtějí.
Pragmatická sankce zakládá svazek stát-
ní, záležející v nerozdílné společnosti dynastie.
Jest to dynastická unie, jejíž právním pojítkem
jest společný řád nástupnický. Na základě
pragmatické sankce mají stát český, stát uher-
ský a země rakouské či alpské nyní nutně
společnou dynastii, která nastupuje na trůn
podle společného řádu nástupnického. Tat
trvalá dynastická unie přirozeně nemění ni-
čeho na státním rázu zúčastněných skupin
státních: stát český i stát uherský zůstávají
nadále státy právně samostatnými a pragma-
tická sankce tuto právní samostatnost jejich
utvrzuje.
Redlich
Bienerth
Fran
Rakousko
Vídeň
Tata
ministerstvo svatý . pán
15
article
Z pragmatické sankce vyvozují potom
Karla VI. (II.) právo na trůn v této monarchii
Tak nyní panující král a císař Františel
Josef I. prohlašuje se v patentu z 2. prosinc
1848 „na základě pragmatické sankce za po-
volána vsaditi si koruny“ své říše na hlavu
právě tak i říjnový diplom se dovolává prag-
matické sankce.
Z povahy pragmatické sankce jako sou-
hrnu zemských zákonů plyne však dále dvojí
Jednak jest monarchické právo v tomto sou-
státí upraveno zákony zemskými a i dle pro-
sincové ústavy (§§ 11., 12. zákl. zák. státního
o zastupitelství říšském) spadá jakákoli změna
neb nová úprava práva monarchického v obor
působnosti zemských sněmů, nikoli říšské ra-
dy. Jednak v zemích koruny České a koruny
Uherské nabyla pragmatická sankce zákonné
platnosti nikoli dnem jejího prohlášení Kar-
lem VI., nýbrž teprve dnem přijetí jejího sně-
my koruny České a koruny Uherské. Proto
200leté výročí pragmatické sankce případá
zemích koruny České na říjen 1920 a nikoli
na 19. dubna 1913.
Karel
Josef
Kara
16
article
Pragmatická sankce jest jedním z nejdů-
ležitějších zákonů celé monarchie a vším prá-
vem se prohlašuje za úhelný kámen stavby
celého soustátí. Od té doby nové úpravy mon-
archického práva nemáme. Avšak má-li prag-
matická sankce zůstati opravdu úhelným ka-
menem stavby celé monarchie, jest zajisté
nutno, aby v plném obsahu byla také zacho-
vávána. Pragmatická sankce utvrzovala státní
samostatnost státních celků, a přece, srovná-
me-li vše, co od té doby proti historickému
právu na státním rázu českého státu bylo ze-
jména po r. 1848 jednostranně provedeno, vi-
díme, jak značný rozdíl jest mezi právním sta-
vem r. 1720 a stavem dnešním. Změny n
státním rázu zemí koruny České od té doby
provedené jsou zajisté přímým porušením
pragmatické sankce.
Sněm království Českého příjal dne 16
října 1720 pragmatickou sankci v naději, že
království bude zachováno při všech svých
právech a výsadách, udělených Ferdinan-
dem II. a králi předešlými. Stalo se skutečně
Docent dr. Bohumil Baxa.
tak? . . ..
doktor
Baxa
17
article
Z finančního komitétu sně-
movního.
Z finančního komitétu sně-
movního.
Pracovní výbor čili subkomitét permanentn
finanční komise sněmu král. Českého skončil věe-
ra — opět zatímně — své práce: přijal osnovu
odpovědi vládě na její projev o finančním plánu
zemském a schválil referát zpravodaje posl. dra
Preisse o výsledku rokování pracovního výboru.
Ve své zprávě podává dr. Preiss mimo jin
též přehled stavu financí zemských po uskutečnění
finančního plánu zemského. Zde jeho výpočty
Koncem r. 1913 bude schodek zemského hospo-
dářství činiti 33,846.000 K, nezaložený dluh vzroste
na 113,935.240 K čili na 114 mil. K. Kdyby tylo
dluhy byly konvertovány v 41procentní komu-
nální dlužní úpisy Zemské banky, tu lze kursovni
ztrátu při této konversi páčiti na 11.4 mil. K. tak
že by bylo třeba uzavříti výpůjčku 126 mil.
Zúročení a umořování tohoto dluhu bude vyža-
dovati ročně asi 6 mil. K, tak že drokové břemeno
Preiss
doktor
zemský banka
18
article
země stoupne oproti roku 1912 o 1.5 až 2 mil. K
Dlužno tedy počítatí, že rozpočtový schodek 32
mil. K se zvýší na 33.5 až 34 mil. K. Do této sumy
není započtena částka, jejíž úhrada se stane na-
léhavou, jakmile sněm král. Českého začne znova
pracovati: jsou to položky, dosud odkládané ná-
sledkem tísně financí zemských, kteréžto polož-
ky bude nutno vyříditi, jakmile přestane nynější
úsporná soustava zemského hospodaření. Ale ve
zprávě své dr. Preiss nepočítá s těmito položkami.
nýbrž se skutečným rozpočtem zemským na rok
1913, přidávaje k němu pouze vzestup úrokového
břemena zemského. Zprávu svou pak sestavíl
takto: na úhradu schodku 35.5 míl. K a na úhradu
dalších potřeb zemských zejména na učitelské
platy, navrhuje finanční komise tyto.
zdroje příjmů
s výtěžkem
1. zemskou dávku z piva (po odpočtu.
výdajů) . ..
. . . . . . 32 mil. k
2. dávku z honebních lístků . . . . 1 „ „
3. dávku z přírůstku hodnoty . . . . 1 „ „
4. přirážku k dani z vína . . . . . 1.5 ., „
5. dávku ze zábav a zvýšené hudebně 1.15 „. „
6. zvýšený příjem z údělů z daně lihové
a příjmové, asi . . . . . . . . 10 „.
úhrnem
K tomu dr. Preiss poznamenal: úděl z daně
lihové pro rok 1911 činil 4,244.000 K, z osobní
daně z příjmu 5,045.000 K, dohromady 9,.289.000 k
Úděl z daně lihové po její úpravě čítá vláda na
11.915.000 K, takže by se tento úděl zvýšilo
7.670.000 K. úděl z daně z přijmu stoupne dle vý-
počtu vlády o 2,317.000 K.
Do svých výpočtů dr. Preiss nepojímá výtě-
žek dávky pozůstalostní, protože vláda seji
vzpírá, a taktéž dr. Preiss nepočitá 7 mil. K, jež
by dle žádosti finanční komise sněmovní měl z
rozpočtu zemského převzíti stát, poněvadž jsou
to platy, vydávané na státní záležitosti.
Preiss
doktor
19
article
Tím způsobem dr. Preiss dospěl k této roz-
vaze zemských financí po jich sanaci: sehodek
rozpočtový i se zvýšeným břemenem úrokovýmje
33.5 mil. K. projektované vyšší příjmy 45.3 mil. K.
takže se jeví přebytek 11.8 mil. K. číli 12 míl. k
na všechny nové potřeby země, ovšem po úhradě
dosavadního deficitu.
školská komise — pokračuje dr. Preiss ve
své zprávě — žádá 23 mil. K, ale jak z předlože-
ných výpočtů patrno, finanční komisi se nepo-
dařilo uhradití požadavek ton celý. Zbývá ještě
zvýšení zemských přirážek o 10%%: pracovní vý-
bor finanční komise je si vědom těžké zodpověd-
nosti, spojené s touto otázkou, poněvadž zvýšení
zemských přirážek se těžce dotkne výrobních
vrstev v zemí. Ale tu výbor nemůže nepoukázati
na nulnost, uvésti zemské finance do pořádku
při čemž při malé ochotě vlády nemohl beze zvý-
šení zemských přirážek dosíci úhrady pro celou
nastávající potřebu země, takže nezbývá než zvý-
šení zemských přirážek, o němž pracovní výbor
zůstavuje rozhodnutí plenu komise, na příští pátel
Praví se, že není vyloučena možnost, že ple-
num komise odkáže otázku zvýšení zemských při-
rážek plenu sněmovnímu.
Pražská sněmovní korespondence vydala
včerejší schůzi tuto zprávus
svolané.
Preiss
doktor
20
article
Devítičlenný subkomitét permanentní komise
jinanční
konal schůzi dne 18. dubna o 3. hod. odpol. z
předsednictví posl. dra. Pazderky a za pří-
tomnosti zástupce vlády vicepresidenta zem. fi-
naněního ředitelství ryt. Tersche, zástupců
zem. výboru rady z. v. dra. Pilaře a tajemniků
z. v. dra. Černého a Maschka. Omluven byl
posl. Bl ažek.
Prvním bodem jednacího pořadu bylo schvá-
lení zprávy subkomitétu o odpově d
vládě na její vyjádření o usnesených dříve da-
ních a dávkách. Odpověď tato zní-
Stálá finanční komise sněmu král. Českého
pujednavši o notách praesidia c. k. zemského fi-
nančního ředitelství pro král. České ze dne 17.
září 1912 a praesidia c. k. místodržítelství v král.
Českém ze dne 15. února 1913, kterými sdělen
stanovisko c. k. vlády k jednotlivým návrhům zá-
kona, přiloženým k závěrečné zprávě finanční ko-
mise ze dne 8. července 1912, učinila následující
usnesení-
Ke II. osnově zákona o zaveden
zemské pivni dávky.
Finanční komise schvaluje v plném obsahu
vládě již sděleně usnesení pracovního výboru fi-
nanční komise ze dne 20. března 1913 a doufá, že
c. k. vláda uzná správnost těchto úvah a že v záj-
mu hladkého ústavního vyřízení osnovy zákona
zemské dávce z piva upustí od námitek proti do-
slovu § 13. zákona, jak se o něm usnesla již dne
8. července 1912 stálá finanční komise sněmu král.
Českého.
Ke III. osnově zákona o zvýšení fa
z honebních 1Istků.
Vládou žádaně, většinou pouze stylistické
změny osnovy zákona vesměs se přijímají.
Ke IV. osnově zákona o zaveden
dávky z přírůstku hodnoty.
Osnova zákona byla ve smyslu poznámel
vládní noty pozměněna.
Tersch
Pilař
Černý
Maschek
Iva
Istk
21
article
Jelikož dle toho odpadne dodatek k § 2., čís
5. týkajícímu se osvobození nemovitostí, sloužicích
trvale k účelům humanitním nebo kulturním, usne-
seno, aby v § 3. (osvobození věcné) jakožto bod
3. připojeno bylo ustanovení: „Převody nemovi-
tostí k účelům dobročinným“
K V. osnově zákona o zavedení 5
proc. přirážky ku potravní dani
vína.
Znění § 9. přizpůsobeno bylo přání vlády
Vzhledem ku pokročilé době usneseno však, by
působnost zákona nenastala dnem 1. ledna 1913
nýbrž ode dne vyhlášky zákona, takže dotyčný
§ zníti bude následovně:
„Tento zákon platí pro dobu ode dne vyhlá-
šky zákona až dotud, kdy nabudou platnosti nové
předpisy o zdanění vína, vinného moštu a ovoc-
ného moštu státem, avšak nejdéle do 31. prosince
1917.
K VIII. osnově zákona o zaveden
dávky ze zábav.
88 1., 3., 4., 5., 6., 7. a 8. pozměňují se v
smyslu poznámek vládní noty, rovněž § 12., až na
to, že se nepřistupuje ku podnětu vládnímu ohled-
ně stanovení zvýšených dávek místo pokuty po-
dle předpisu, přizpůsobeného § 23. vzorné osnovy
I. o dávce z přírůstku hodnoty, a že se neschva-
luje, aby dle přání vlády škrtnut byl odstavec2
Nejvyšší sazba pokuty v odst. 1. zvyšuje se na
Odstavec 2. byl stylisován následovně:
Kromě toho mohou býti v případě opaková-
ní další představení zapovězena.
V drobném prodeji
rahní člslo o sobě.
večerní
. . sa l
Ve flálkách na venkovět
ranní čislo
večerní.
lnserátv
platí se hotově napřed-
Předplacení a inserty přijlma
admnlstrace v Marianské ul., n
Tam nacházejí se táž
redskce, tiskárna a oxpedine
„Národních Listů“
Rukopiay se nevraceií
22
article
§ 15. byl pozměněn dle přání vlády a tudíž
ona desetina výtěžku dávky, která podle 8 15.
měla se dostati podnikatelům, místo toho byla
přikázána pražskému fondu nemocničnímu.
Zároveň usnesla se komise na resoluci v tom
smyslu, že opatření, učiněné dle hořejšího usnesení
ve prospěch pražského fondu nemocničního, má
míti povahu pouze provisorní s konečnou lhůtou
nejdéle do konce r. 1917, a že se zachováváv
platnosti v plném znění resoluce o stavu c. k.
všeob. nemocnice v Praze, obsažená v tištěné
zprávě komise.
K IX. alternativní osnově zákona
o zvýšení zemského hudebného.
Vytknutý odpor v sestavených osnovách zá-
kona byl odstraněn a alternativní návrh v tom
smyslu změněn, že pro případ, že sněm přijme
dávku ze zábav, navrhuje finanční komise zvý-
šení všeobecného hudebného a současné zrušení
zvláštního hudebného.
Od vybírání 10proc. zemské přirážky ke stát-
ním poplatkům z převodu majetku upouští fi-
nanční komise vzhledem ku protidůvodům, vlá-
dou sděleným.
Naproti tomu trvá komise na osnově záko-
na VI., jimž zavádí se zemská dávka z po-
zůstalostí v nepřímých linlích, kde
jedná se o obohacení osob třetích, které neplyne
jim ze zvláštních důvodů a poukazuje v té příčině
opět na vývody své tištěné zprávy, kterými bylo
vyvráceno zamitavé stanovisko c. k. vlády.
Praha
23
article
Ke konci podotýká komise, že kritisuje-li ně-
které body vládního prohlášení, činí to u vykoná-
vání úkolu zákonem jí svěřeného — vyhledati no-
vé zdroje přijmů — a že při těto nesnadné práci
jedině sněmu je zodpovědna. Komise má za to, že
by nekonala svědomitě svou povinnost, kdyby o-
pomenula poukázati na to, že by následkem zamí-
tavého stanoviska vlády nebylo možno posťaratl
se v plném rozsahu o úhradu učitelských platůa
jiných neuhražených zemských potřeb.
Potom přečetl zpravodaj posl. dr. Prelss
zprávu, která má býti předložena plenu finanční
komise. Ve zprávě té sdělují se plenu změny, kte-
ré subkomitét na žádost vlády ve svých ná-
vrzích provedl, a podává se celkový obraz zem-
ských financí, co se týče výše schodku i dluhů
země. Dalším bodem podávané zprávy je výpočet
veškerých výnosů očekávaných, jež mají sloužiti
na úhradu schodku a učitelských platů.
Zpráva tato i se změněnými návrhy zákon
zaslána bude všem členům plena komise finanční,
které svolává se na pátek 25. dubna na 3. hod.
odpol.
doktor
Prelss
24
article
J. E. posl. dr. Fořt o poměrech
J. E. posl. dr. Fořt o poměrech
na sněmu království Českého,
Místní organisace národní strany svobo-
domyslné v Žižkově svolala na čtvrtek večer
do sálu restauräce „Bezovky“ veřejnou
schůzi a pozvala J. E. ministra m, sl. a zem-
ského poslance dra, Fořta, aby na ní pro-
mluvil „O poměrech na sněmu krá-
lovství Českého“. Schůze byla velice
četně navštívena a měla klidný průběh. Do-
stavili se do ní zejména; starosta města p. (.
Zák, m.radní Týbl, Čeřovský. Toži-
čka, členové zastupitelstva Bureš, Havel-
ka, lék. Král, stav. Cholenský, Hou-
ska, Herrmann, president lék. komory
MUDr. Kotýnek, řed. Čermák, stavitel
Klouda, řed. elektrárny inž. Navrátil,
řed. měst. úřadů Klán, řed. obch. školy V an-
čura, stav. rada inž. Řehůřek, MUDr.
Čibera, měst. konc. Nejtek, velký počet
voličů svobodomyslných i příslušníci ostatních
stran politických.
Veskrze informativní vývody J. E. sledo-
vány byly s největším zájmem a porozuměním
a odměňovány hlučnou pochvalou.
Schůzi zahájil po 8. hod. več. předseda
místní organisace p. Kotland, který sdělil její
účel a vyzval přítomné, by zvolili si předsed-
nlčtvo. K návrhu p. Bureše zvoleni: před-
sedou schůze p. Kotland, jeho náměstky
pp. inž. Vencl a řed. Frydrych a zapi-
sovatelem p. Kříž.
Předseda p. Kofland poukázal na vážnost
nynější doby, která zavdala podnět ke svo-
lání schůze a uvítal co nejsrdečněji přítomné,
zejména J. E. p. dra. Fořta, který s největší
ochotou podjal se úkolu podati zprávu o po-
měrech na zemském sněmu, zač vzdává mu
srdečné díky. (Potlesk.)
Fořt
Týbl
Čeřovský
Bureš
Havel
Král
Cholenský
Herrmann
MUDr
Kotýnek
Kloud
Ing
Navrátil
Klán
Řehůřek
Čiber
Nejtek
Kotland
Vencl
Frydrych
Kofland
Žižkov
organizace národní strana
25
article
J. E. posl. dr. Fořt
doktor
Fořt
26
article
pravil, že schůze odbývá se jako na zavolanou.
Včerejší resignace p. dra. Urbana v zem-
ském výboru vývoj krise urychlila, ba snad
přiostřila tak, že plné její vyvrcholení nemůže
už býti daleké. Celkem vzato, krok dra. Urba-
na nikoho nepřekvapil. Znám p. dra. Urbana
— pokračuje řečník — jakožto muže vysoce
slušného a jsem přesvědčen, že sám si byl vě-
dom inkompatibility svého postavení. Býti
předákem obstrukčníků, usilujících o finanční
rozvrat země, a současně v zemském výboru
obstarávati správu těchto financí, toť přece
zhola neslučitelné. Jakkoli chci věřit, že re-
signace dra. Urbana vytryskla z pocitu osob-
ní delikatesy, tož nelze na druhé straně ne-
viděti, že komentář, kterým krok jeho pro-
vází chorus německého časopisectva, dodává
věci rázu podstatně jiného. Resignace linanční-
ho referenta prohlašují tam za demon-
straci, ba za vyhrůžku proti vládě,
aby se neopovážila v ohledu finančním těž-
kou situaci zemského výboru jakýmkoli způ-
sobem usnadniti.
Nuž, slovo má nyní vláda! O záměrech
jejích probleskují zprávy, měnící se jako v ka-
leidoskopu každým okamžikem. Předevčírem
hlásáno, že přijde vládní komisař, že dojde k
oktroji, nejen finančnímu, nýbrž snad i k ji-
nému. Včera zas v týchž německých časopi-
sech bylo lze čísti, že vláda podobných kroků
na mysli nemá; vláda prý nemůže se odvážit
ani ústavního převratu, poněvadž by
do krve zranila Čechy a ohrozila tím ústav-
nost i ve Vídni, aniž prý jest vládě možno ne-
činně přihlížet k hrozícímu finančnímu roz-
vratu země, poněvadž rozvrat ten by v účin-
cích svých zasadíl též hlubokou ránu i kre-
ditustátnímu. Nuž dnes opět hlaholí v li-
stech německých, že obstrukčníci za žádnou
Urban
doktor
Čecho
Urba
Urbano
Vídeň