ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 80a19380-8fdd-11dd-9d2b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 21, work 7, person 64, org 7
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v sobotu 19. dubna 1913.
Praha
3 masthead
Čísla 106.
4 article
Raranni a večerní liety předplání se V Praze v admínistraci za měsíe. . . . . . 2 K — na čivrt lata . . . . 6 K —h » dvojí donáškou na měsic. 2 K na čivrt iota . . . . 7 K 6sh ve Řiliálkáche ne tněsio . . . . . 9 K 80 Poštou na měsla. na čtvrt ieta : . . . 8 K a0n dvoji zásílko na měnlo. na čivrt feta . . . . t K do
Praha sh
5 article Pragmatická sankce.
Pragmatická sankce. Toto soustátí, jehož dnešní titul jest mon- nrchie rakousko-uherská, jest útvarem po výtce dynastickým. Základ jeho položen byl r. 1526, kdy Ferdinand, arcikníže rakouský zvolen byl svobodnou volbou stavů českých za krále českého a volbou rovněž svobodnou stavů uherských za krále uherského. Tím do- chází ke spojení tří skupin státních: státu českého, státu uherského a zemí rakouských. jinak také alpských zvaných. Spojení toto není právní, t. j. není zde nijakého pojítka právního, nýbrž jen faktické, jsouc založeno na (nahodilé) skutečnosti, že osoba panovní- kova jest společna. Proto také spojení toto nemá nijakého vlivu na státní samostatnost zúčastněných skupin státních, jím nemění se jejich státní rázi jest to t. zv. personální unie. Jest pochopitelno, že rod habsburský či spíše řečeno mladší či rakouská větev rodu habsburského usilovala záhy o to, aby toto spojení tří státních celků, které postrádalo jakékoli právní záruky svého trvání, bylo za- jištěno i na příští doby, aby jinými slovy bylo právně zabezpečeno, že osoba společné to panovníka zůstane trvale společnou. Úsilí toto nebylo ovšem tak snadné, ježto k tomu cíli bylo nutně třeba, aby ve všech třech zúčast- něných státních skupinách bylo právo mon- archické či nástupnické (které i po r. 1526 zůstávalo různým) jednostejným způsobem upraveno. Úprava práva monarchického ne- závisela však jen na vůli panovníkově, nýbrž v tomto směru nutno lišití mezi státem če- ským a uherským na straně jedné a mezí ze- měmi rakouskými na straně druhé.
Ferdinand
6 article
Jak stát český, tak i stát uherský byly t. zv. fideikomisorními státy, t. j. pravým vlast- níkem a stálým spoludržitelem jest národ sám, kdežto panovník a celý panující rod jsou pouze dočasnými uživateli. Z toho důvodu nemohl panovník volně nakládati státním územím neb jednotlivou částí jeho, nýbržk lomu bylo nutně třeba přivolení stavů. Rov- něž nebyl král výhradným zákonodárcem, ný- brž zákonem zde státi se mohlo jen to, na čem se král i stavové, kteří tvořili politický národ a zastupovali zemi, souhlasně snesli. Vak ve státě českém, tak i ve státě uherském bylo právo monarchické či nástupnické upraveno (základními) zákony státními, ne- mohl zde tedy král ze své moci ani vydávati. ani měniti řád nástupnický, nýbrž k tomu bylo vždycky třeba souhlasné vůle obou zá- konodárných činifelů ve státě, krále a stavů. Jednostranné disposíce královy (testamenty rodinné smlouvy, domácí řády a pod.) nemaj zde právní platnosti.
Vak
7 article
Ve státě českém byl řád nástupnícký upraven řadou státních zákonů. Byly to: zá kon Karla I. ze 7. dubna 1348, majestát Vladi slava II. z 11. ledna 1510, (druhý) rever Ferdinanda I. z 2. září 1545. K nim přistupo- valo Obnovené Zřízení Zemské Ferdinanda I z r. 1627 (lit. A 1.), které bylo vydáno jedno- stranně králem, tedy způsobem protiústavním avšak na dosavadním řádu trůnní posloupnost ničeho neměnilo. Dle těchto zákonů byl trůn český dědičný v mužském i ženském potom- stvu mladší či rakouské větve rodu habs- burského (jejímž zakladatelem byl Ferdi- nand L.), a v případě, že by tato větev rodu habsburského vymřela po meči i po přeslici, příslušelo stavům zemí koruny České právo voliti si nového krále. Starší či španělské větvi rodu habsburského (jejímž zakladatelem byl Karel V., císař římský a král španělský) dědické právo ve státě českém nepříslušelo- Ve státě uherském nebyla z počátku
Vlad Ferdinand Ferdinand I Ferdinand L
8 article
trůnní posloupnost náležitě upravena. Usne- sením říšského sněmu uherského, konaného v Trnavě r. 1547, bylo sice všeobecně vyslo- veno a uznáno dědické právo mladší či ra- kouské větve rodu habsburského, avšak urči- tý řád posloupnosti stanoven nebyl. Teprve po druhém obležení Vídně a po pokoření od- boje uherského byla trůnní posloupnost upra- vena na říšském sněmu v Břetislavi (Preš- purku) r. 1687 zákonem (článek II. a III. zá- kona z r. 1687), dle kterého přísluší mužské- mu potomstvu obou větví rodu habsburského rakouské i španělské, nástupnické právo dle pořadu prvorozenství. Vymře-lí mužské po- tomstvo, mají Uhři, ježto ženskému polom- stvu dědické právo nepříslušelo, právo volit si krále. (Jak vídno, bylo monarchické práv upraveno ve státě uherském podstatně jinak než ve státě českém.) Zcela jinou státní povahu měly země ra- kouské čili alpské, které nebyly státem samo- statným, nýbrž lénem a částí říše římské tvořice dle rozdělení z r. 1512 jeden z deseti krajů říšských. Země tyto byly domácím ma- jetkem čili patrimoniem rodu habsburského. Poměr jejich k panujícímu rodu posuzován byl podle zásad práva soukromého, a mohl panující rod jimi volně nakládati: mohl je prodati, rozděliti, zastaviti, odkázati a pod. Panovník zde byl výhradným zákonodárcem, nejsa vázán souhlasem stavů, jemu příslušelo také právo upravovati posloupnost trůnní.
Uher Trnava Vídeň Břetislav Preš odboj
9 article
Nástupnický řád zde jest jednostranná dispo- sice panovníkova. Pravídelně býval nástupní- cký řád upravován dohodou s ostatními čle- ny panujícího rodu v t. zv. domácích řádech či zákonech. Dle německého práva (které v těchto zemích rakouských platilo) příslušelo totiž panujícím rodům a vůbec vyšším rodům Hlechetným právo upravovati sobě poměry rodové t. zv. domácími řády či zákony. Toto právo autonomie rodové příslušelo i rodu habsburskému. Řády nástupnické a vůbe řády domácí, vydávané panovníkem, v dů- sledku této autonomie nepotřebovaly k zá- konné platnosti přivolení stavů. Avšak stá- valo se obyčejem, že panovníci rakouští, aby zajistili platnost určitým ustanovením domá- cích řádů dokonce i proti členům vlastního rodu, vyžadovali si přivolení stavů. Stavové rakouští vyhovovali takovýmto žádostem a přivolujíce k vydaným nařízením, přejímali zároveň povinnost hájiti je a ručiti za jejich zachovávání. Povinnost ručiti vyslovována byla obvyklým tehdy rčením „mif unseren Gut und Blut“ (až do těch hrdel a statků). Pří- stoupení stavů netvoří však zde zákon, nýbrž zakládá povinnost ručiti za zachovávání do- tčeného nařízení resp. zákona, Pravíme tedy. že přistoupení stavů má význam pouze ga- ranční, nikoli také tvořivý či konstitutivní
Gut und Blut
10 article
Povaha zemí rakouských jako rodovéh patrimonia přinášela s sebou, že docházelo k dělení jich mezi jednotlivé členy rodu. Vy- slovil sice Ferdinand II. ve své závěti z 10 května 1621 nedílnost těchto zemi a zásadu nastupování v ně dle pořadu prvorozenství (tato závět neměla přirozeně ve státě českém a uherském nijaké právní platnosti), ale sám Ferdinand II. tímto ustanovením se neřídil Pokud pak pořadu posloupnosti se týče, bylo na základě tajné úmluvy, uzavřené mezi Fer- dinandem II. a králem španělským Filipem III v Praze dne 20. března a 29. července 1617 stanoveno, že v zemi rakouské má nastupo- vati mužské potomstvo Ferdinandovo a kdyby toto vymřelo, mužské potomstvo větve špa- nělské, které má tedy míti přednost před žen- ským potomstvem větve rakouské.
Ferdinand II Filip Ferdinandův Fery Praha
11 article
Jak vidno, nebylo právo nástupnické upraveno stejným způsobem a důsledkem toho nebyla vyloučena možnost, že personáln unie státu českého, státu uherského a zemí rakouských, založená roku 1526, se opět roz- padne (právě tak, jako personální unie státu českého, státu uherského a zemí rakou- ských — ovšem tehdy bez zemí t. zv. štyr- ských a tyrolských — založená r. 1438 zn Albrechta, pominula r. 1457 smrtí Ladislav Pohrobka). Obava před rozpadnutím se této unie stala se aktuální, když v r. 1711 nastou- pil vládu Karel VI. (jako král český II.), je- diný mužský potomek rodu habsburského. Skutečně také Chorvaté bojíce se, že by po- minutím unie vydáni byli v šanc nebezpečí tureckému, usnesli se na sněmu již v r. 1712, že v případě, kdyby rod habsburský v muž- ském potomstvu vymřel, přijmou za panovnici tu arcikněžnu, která bude vládnouti v Ra- kousích, ve Štyrsku, v Korutanech a v Kra- jině. Usnesení toto bylo podnětem Karlu VI. (II.), že dal vyhotoviti zvláštní listinu o právu nástupnickém, kterou dal dne 19. dubna 1713 v síni tajné rady slavnosíně přečísti u přítom- nosti tajných radů a ministrů, mezi kterými byli zejména dvorští kancléři: český, rakou- ský a uherský. Tato listina jest t. zv. hlavní instrument pragmatické sankce, a obsah jej jest tento: 1. všechna království a země pod žezlem Karla VI. mají zůstati nedílně pod vládou man- želských mužských potomků Karla VI., kteří mají v ně nastupovati podle řádu prvorozen- ství; 2. vymře-li mužské potomstvo Karlovo, nastupuje ženské potomstvo Karlovo dle řádu prvorozenství; vymře-li i toto, nastupuje 3. ženské potomstvo Josefa I., vymře-li i toto 4. ženské potomstvo Leopolda I. a po něm 5. „všechny ostatní větve nejjasnějšího arcidomu“ vždy dle řádu prvorozenství.
Albrecht Ladislav pohrobek Karel VI český II Chorvat Karlův Leopold Ra Štyrsko Korutany Karlův
12 article
Tento hlavní instrument pragmatické sankce stal se výše uvedeným prohlášením do- mácím zákonem, zůstává však soukromou disposicí panovníkovou. Proto mohl nabýti platnosti zákona jen v zemích rakouských, ni- koli však také ve státě českém a ve státě uherském, ve kterých právo nástupnické bylo upraveno státními zákony a domácí řády ne- měly platnosti. Aby tedy pragmatická sankce dosáhla právní platnosti, dal Karel VI. v roce 1719 ji předložiti sněmům všech království zemí (také zemí rakouských) ku přijetí. Sku- tečně také stavové resp. sněmové všech krá- lovství a zemí v letech 1720—1723 pragmati- ckou sankci přijali, takže tato nabyla nyní státoprávní platnosti. Avšak přistoupení sně- mů ku pragmatické sankci nemá ve všech zemích stejný význam. Jiný jest toho význam v zemích rakouských a jiný opět v zemích koruny České a koruny Uherské. V zemích rakouských z toho, co výše o povaze jejích bylo uvedeno, plyne, že pragma- tická sankce již prohlášením Karla VI. nabyla zákonné platnosti. Přistupují-li tedy stavové zemí rakouských v r. 1720 ku pragmatické sankci, neznamená to, že by ona teprve tím stala se zákonem, nýbrž jen tolik, že stavové zaručují její platnost. Proto přistoupení stavů zemí rakouských ku pragmatické sankci má význam pouze garanční.
Karel VI
13 article
V zemích koruny České však pragmatická sankce nabývá zákonné platnosti teprve při- stoupením stavů; proto přistoupení jich má význam přímo konstitutivní, neboť ono tvoří z ní zákon státní. Z povahy věci vyplývá však dále, že pragmatická sankce stává se jen po- tud zákonem, pokud stavové resp, sněmy kn přistupují. Sněmy zemí koruny České přijaly skutečně pragmatickou sankci — sněm český dne 16. října, sněm moravský 17. října, sněm slezský 25. října 1720 — v přesvědčení av předpokladu, že ona „jest založena“ na stáva- jících zákonech státních, jimiž jest upravena posloupnost na trůně českém (viz výše) Avšak tyto zákony mluví jen o královském rodě českém. Proto dle české pragmatické sankce povolán jest na trůn rod habsburský jen potud, pokud jest královským rodem če- ským, takže ve státě českém sahá právo ná- stupnické rodu habsburského jen až k Ferdi- nandovi I. Rovněž v zemích koruny Uherské má při- stoupení stavů význam konstitutivní, Rozsal trůnní posloupnosti jest zde ještě užší nežv zemích koruny České, neboť končí již dcerami Leopolda I. (Článek II. zákona z r. 1722/23 § 4. článku II. zákona z r. 1867.) Pragmatická sankce, jak vidno, nebyla přijata na nějakém společném sněmu všech království a zemí, nýbrž na zemských sně- mech. Není tedy zákonem jednotným, nýbrž jest to souhrn zákonů zemských. Jsou zde tři pragmatické sankce: česká, uherská a ra- kouská. Oproti této historické skutečnosti tvrdí někteří spisovatelé státovědečtí, chtějíce pa- trně dnešní dualistický útvar monarchie uplat- niti také pro doby starší, že tu jsou v podstatě dvě pragmatické sankce: rakouská, t. j. prag- matická sankce pro země neuherské a uher- ská. Tvrzení toto vyslovují m. j. Tezner (ve spisu: Der Kaiser, Wien, 1909), Rauchberg [Oesterreichische Bürgerkunde, Wien, 1912).
Tezner Wien slezský Wien Oesterreichische Bürgerkunde Leopold I der Kaiser
14 article
Redlich v referátu o t. zv. anekční osnově,a rovněž i býv. předseda ministerstva sv. pán Bienerth v anekčním exposé z 28. ledna 1909. Tvrzení toto není správné a spočívá na nezna- lostí věci. „Rakouské“, t. j. neuherské pragma- tícké sankce není proto, že tehdy nějakého „Rakouska“ nebylo. Správno jest, že vedle uherské pragmatické sankce jest tu pragma- tická sankce česká a pragmatická sankce ra- kouská, t. j. zemí rakouských či alpských. Če- ská pragmatická sankce přistupuje k dosavad- ním státním zákonům, které upravují mon- archické či nástupnické právo ve státě če- ském, tvoříc takto konečný článek monarchi- ckého práva českého. O samostatnosti českého práva monarchického se ve Vídní dobře vě- dělo, o čemž svědčí zejména prohlášení Jo- sefa II. z 30. listopadu 1780 a reskript Fran- tiška I. z 2. března 1792. To spisovatelé, kteří popírají českou pragmatickou sankci, buď ne- vědí, aneb věděti nechtějí. Pragmatická sankce zakládá svazek stát- ní, záležející v nerozdílné společnosti dynastie. Jest to dynastická unie, jejíž právním pojítkem jest společný řád nástupnický. Na základě pragmatické sankce mají stát český, stát uher- ský a země rakouské či alpské nyní nutně společnou dynastii, která nastupuje na trůn podle společného řádu nástupnického. Tat trvalá dynastická unie přirozeně nemění ni- čeho na státním rázu zúčastněných skupin státních: stát český i stát uherský zůstávají nadále státy právně samostatnými a pragma- tická sankce tuto právní samostatnost jejich utvrzuje.
Redlich Bienerth Fran Rakousko Vídeň Tata ministerstvo svatý . pán
15 article
Z pragmatické sankce vyvozují potom Karla VI. (II.) právo na trůn v této monarchii Tak nyní panující král a císař Františel Josef I. prohlašuje se v patentu z 2. prosinc 1848 „na základě pragmatické sankce za po- volána vsaditi si koruny“ své říše na hlavu právě tak i říjnový diplom se dovolává prag- matické sankce. Z povahy pragmatické sankce jako sou- hrnu zemských zákonů plyne však dále dvojí Jednak jest monarchické právo v tomto sou- státí upraveno zákony zemskými a i dle pro- sincové ústavy (§§ 11., 12. zákl. zák. státního o zastupitelství říšském) spadá jakákoli změna neb nová úprava práva monarchického v obor působnosti zemských sněmů, nikoli říšské ra- dy. Jednak v zemích koruny České a koruny Uherské nabyla pragmatická sankce zákonné platnosti nikoli dnem jejího prohlášení Kar- lem VI., nýbrž teprve dnem přijetí jejího sně- my koruny České a koruny Uherské. Proto 200leté výročí pragmatické sankce případá zemích koruny České na říjen 1920 a nikoli na 19. dubna 1913.
Karel Josef Kara
16 article
Pragmatická sankce jest jedním z nejdů- ležitějších zákonů celé monarchie a vším prá- vem se prohlašuje za úhelný kámen stavby celého soustátí. Od té doby nové úpravy mon- archického práva nemáme. Avšak má-li prag- matická sankce zůstati opravdu úhelným ka- menem stavby celé monarchie, jest zajisté nutno, aby v plném obsahu byla také zacho- vávána. Pragmatická sankce utvrzovala státní samostatnost státních celků, a přece, srovná- me-li vše, co od té doby proti historickému právu na státním rázu českého státu bylo ze- jména po r. 1848 jednostranně provedeno, vi- díme, jak značný rozdíl jest mezi právním sta- vem r. 1720 a stavem dnešním. Změny n státním rázu zemí koruny České od té doby provedené jsou zajisté přímým porušením pragmatické sankce. Sněm království Českého příjal dne 16 října 1720 pragmatickou sankci v naději, že království bude zachováno při všech svých právech a výsadách, udělených Ferdinan- dem II. a králi předešlými. Stalo se skutečně Docent dr. Bohumil Baxa. tak? . . ..
doktor Baxa
17 article Z finančního komitétu sně- movního.
Z finančního komitétu sně- movního. Pracovní výbor čili subkomitét permanentn finanční komise sněmu král. Českého skončil věe- ra — opět zatímně — své práce: přijal osnovu odpovědi vládě na její projev o finančním plánu zemském a schválil referát zpravodaje posl. dra Preisse o výsledku rokování pracovního výboru. Ve své zprávě podává dr. Preiss mimo jin též přehled stavu financí zemských po uskutečnění finančního plánu zemského. Zde jeho výpočty Koncem r. 1913 bude schodek zemského hospo- dářství činiti 33,846.000 K, nezaložený dluh vzroste na 113,935.240 K čili na 114 mil. K. Kdyby tylo dluhy byly konvertovány v 41procentní komu- nální dlužní úpisy Zemské banky, tu lze kursovni ztrátu při této konversi páčiti na 11.4 mil. K. tak že by bylo třeba uzavříti výpůjčku 126 mil. Zúročení a umořování tohoto dluhu bude vyža- dovati ročně asi 6 mil. K, tak že drokové břemeno
Preiss doktor zemský banka
18 article
země stoupne oproti roku 1912 o 1.5 až 2 mil. K Dlužno tedy počítatí, že rozpočtový schodek 32 mil. K se zvýší na 33.5 až 34 mil. K. Do této sumy není započtena částka, jejíž úhrada se stane na- léhavou, jakmile sněm král. Českého začne znova pracovati: jsou to položky, dosud odkládané ná- sledkem tísně financí zemských, kteréžto polož- ky bude nutno vyříditi, jakmile přestane nynější úsporná soustava zemského hospodaření. Ale ve zprávě své dr. Preiss nepočítá s těmito položkami. nýbrž se skutečným rozpočtem zemským na rok 1913, přidávaje k němu pouze vzestup úrokového břemena zemského. Zprávu svou pak sestavíl takto: na úhradu schodku 35.5 míl. K a na úhradu dalších potřeb zemských zejména na učitelské platy, navrhuje finanční komise tyto. zdroje příjmů s výtěžkem 1. zemskou dávku z piva (po odpočtu. výdajů) . .. . . . . . . 32 mil. k 2. dávku z honebních lístků . . . . 1 „ „ 3. dávku z přírůstku hodnoty . . . . 1 „ „ 4. přirážku k dani z vína . . . . . 1.5 ., „ 5. dávku ze zábav a zvýšené hudebně 1.15 „. „ 6. zvýšený příjem z údělů z daně lihové a příjmové, asi . . . . . . . . 10 „. úhrnem K tomu dr. Preiss poznamenal: úděl z daně lihové pro rok 1911 činil 4,244.000 K, z osobní daně z příjmu 5,045.000 K, dohromady 9,.289.000 k Úděl z daně lihové po její úpravě čítá vláda na 11.915.000 K, takže by se tento úděl zvýšilo 7.670.000 K. úděl z daně z přijmu stoupne dle vý- počtu vlády o 2,317.000 K. Do svých výpočtů dr. Preiss nepojímá výtě- žek dávky pozůstalostní, protože vláda seji vzpírá, a taktéž dr. Preiss nepočitá 7 mil. K, jež by dle žádosti finanční komise sněmovní měl z rozpočtu zemského převzíti stát, poněvadž jsou to platy, vydávané na státní záležitosti.
Preiss doktor
19 article
Tím způsobem dr. Preiss dospěl k této roz- vaze zemských financí po jich sanaci: sehodek rozpočtový i se zvýšeným břemenem úrokovýmje 33.5 mil. K. projektované vyšší příjmy 45.3 mil. K. takže se jeví přebytek 11.8 mil. K. číli 12 míl. k na všechny nové potřeby země, ovšem po úhradě dosavadního deficitu. školská komise — pokračuje dr. Preiss ve své zprávě — žádá 23 mil. K, ale jak z předlože- ných výpočtů patrno, finanční komisi se nepo- dařilo uhradití požadavek ton celý. Zbývá ještě zvýšení zemských přirážek o 10%%: pracovní vý- bor finanční komise je si vědom těžké zodpověd- nosti, spojené s touto otázkou, poněvadž zvýšení zemských přirážek se těžce dotkne výrobních vrstev v zemí. Ale tu výbor nemůže nepoukázati na nulnost, uvésti zemské finance do pořádku při čemž při malé ochotě vlády nemohl beze zvý- šení zemských přirážek dosíci úhrady pro celou nastávající potřebu země, takže nezbývá než zvý- šení zemských přirážek, o němž pracovní výbor zůstavuje rozhodnutí plenu komise, na příští pátel Praví se, že není vyloučena možnost, že ple- num komise odkáže otázku zvýšení zemských při- rážek plenu sněmovnímu. Pražská sněmovní korespondence vydala včerejší schůzi tuto zprávus svolané.
Preiss doktor
20 article
Devítičlenný subkomitét permanentní komise jinanční konal schůzi dne 18. dubna o 3. hod. odpol. z předsednictví posl. dra. Pazderky a za pří- tomnosti zástupce vlády vicepresidenta zem. fi- naněního ředitelství ryt. Tersche, zástupců zem. výboru rady z. v. dra. Pilaře a tajemniků z. v. dra. Černého a Maschka. Omluven byl posl. Bl ažek. Prvním bodem jednacího pořadu bylo schvá- lení zprávy subkomitétu o odpově d vládě na její vyjádření o usnesených dříve da- ních a dávkách. Odpověď tato zní- Stálá finanční komise sněmu král. Českého pujednavši o notách praesidia c. k. zemského fi- nančního ředitelství pro král. České ze dne 17. září 1912 a praesidia c. k. místodržítelství v král. Českém ze dne 15. února 1913, kterými sdělen stanovisko c. k. vlády k jednotlivým návrhům zá- kona, přiloženým k závěrečné zprávě finanční ko- mise ze dne 8. července 1912, učinila následující usnesení- Ke II. osnově zákona o zaveden zemské pivni dávky. Finanční komise schvaluje v plném obsahu vládě již sděleně usnesení pracovního výboru fi- nanční komise ze dne 20. března 1913 a doufá, že c. k. vláda uzná správnost těchto úvah a že v záj- mu hladkého ústavního vyřízení osnovy zákona zemské dávce z piva upustí od námitek proti do- slovu § 13. zákona, jak se o něm usnesla již dne 8. července 1912 stálá finanční komise sněmu král. Českého. Ke III. osnově zákona o zvýšení fa z honebních 1Istků. Vládou žádaně, většinou pouze stylistické změny osnovy zákona vesměs se přijímají. Ke IV. osnově zákona o zaveden dávky z přírůstku hodnoty. Osnova zákona byla ve smyslu poznámel vládní noty pozměněna.
Tersch Pilař Černý Maschek Iva Istk
21 article
Jelikož dle toho odpadne dodatek k § 2., čís 5. týkajícímu se osvobození nemovitostí, sloužicích trvale k účelům humanitním nebo kulturním, usne- seno, aby v § 3. (osvobození věcné) jakožto bod 3. připojeno bylo ustanovení: „Převody nemovi- tostí k účelům dobročinným“ K V. osnově zákona o zavedení 5 proc. přirážky ku potravní dani vína. Znění § 9. přizpůsobeno bylo přání vlády Vzhledem ku pokročilé době usneseno však, by působnost zákona nenastala dnem 1. ledna 1913 nýbrž ode dne vyhlášky zákona, takže dotyčný § zníti bude následovně: „Tento zákon platí pro dobu ode dne vyhlá- šky zákona až dotud, kdy nabudou platnosti nové předpisy o zdanění vína, vinného moštu a ovoc- ného moštu státem, avšak nejdéle do 31. prosince 1917. K VIII. osnově zákona o zaveden dávky ze zábav. 88 1., 3., 4., 5., 6., 7. a 8. pozměňují se v smyslu poznámek vládní noty, rovněž § 12., až na to, že se nepřistupuje ku podnětu vládnímu ohled- ně stanovení zvýšených dávek místo pokuty po- dle předpisu, přizpůsobeného § 23. vzorné osnovy I. o dávce z přírůstku hodnoty, a že se neschva- luje, aby dle přání vlády škrtnut byl odstavec2 Nejvyšší sazba pokuty v odst. 1. zvyšuje se na Odstavec 2. byl stylisován následovně: Kromě toho mohou býti v případě opaková- ní další představení zapovězena. V drobném prodeji rahní člslo o sobě. večerní . . sa l Ve flálkách na venkovět ranní čislo večerní. lnserátv platí se hotově napřed- Předplacení a inserty přijlma admnlstrace v Marianské ul., n Tam nacházejí se táž redskce, tiskárna a oxpedine „Národních Listů“ Rukopiay se nevraceií
22 article
§ 15. byl pozměněn dle přání vlády a tudíž ona desetina výtěžku dávky, která podle 8 15. měla se dostati podnikatelům, místo toho byla přikázána pražskému fondu nemocničnímu. Zároveň usnesla se komise na resoluci v tom smyslu, že opatření, učiněné dle hořejšího usnesení ve prospěch pražského fondu nemocničního, má míti povahu pouze provisorní s konečnou lhůtou nejdéle do konce r. 1917, a že se zachováváv platnosti v plném znění resoluce o stavu c. k. všeob. nemocnice v Praze, obsažená v tištěné zprávě komise. K IX. alternativní osnově zákona o zvýšení zemského hudebného. Vytknutý odpor v sestavených osnovách zá- kona byl odstraněn a alternativní návrh v tom smyslu změněn, že pro případ, že sněm přijme dávku ze zábav, navrhuje finanční komise zvý- šení všeobecného hudebného a současné zrušení zvláštního hudebného. Od vybírání 10proc. zemské přirážky ke stát- ním poplatkům z převodu majetku upouští fi- nanční komise vzhledem ku protidůvodům, vlá- dou sděleným. Naproti tomu trvá komise na osnově záko- na VI., jimž zavádí se zemská dávka z po- zůstalostí v nepřímých linlích, kde jedná se o obohacení osob třetích, které neplyne jim ze zvláštních důvodů a poukazuje v té příčině opět na vývody své tištěné zprávy, kterými bylo vyvráceno zamitavé stanovisko c. k. vlády.
Praha
23 article
Ke konci podotýká komise, že kritisuje-li ně- které body vládního prohlášení, činí to u vykoná- vání úkolu zákonem jí svěřeného — vyhledati no- vé zdroje přijmů — a že při těto nesnadné práci jedině sněmu je zodpovědna. Komise má za to, že by nekonala svědomitě svou povinnost, kdyby o- pomenula poukázati na to, že by následkem zamí- tavého stanoviska vlády nebylo možno posťaratl se v plném rozsahu o úhradu učitelských platůa jiných neuhražených zemských potřeb. Potom přečetl zpravodaj posl. dr. Prelss zprávu, která má býti předložena plenu finanční komise. Ve zprávě té sdělují se plenu změny, kte- ré subkomitét na žádost vlády ve svých ná- vrzích provedl, a podává se celkový obraz zem- ských financí, co se týče výše schodku i dluhů země. Dalším bodem podávané zprávy je výpočet veškerých výnosů očekávaných, jež mají sloužiti na úhradu schodku a učitelských platů. Zpráva tato i se změněnými návrhy zákon zaslána bude všem členům plena komise finanční, které svolává se na pátek 25. dubna na 3. hod. odpol.
doktor Prelss
24 article J. E. posl. dr. Fořt o poměrech
J. E. posl. dr. Fořt o poměrech na sněmu království Českého, Místní organisace národní strany svobo- domyslné v Žižkově svolala na čtvrtek večer do sálu restauräce „Bezovky“ veřejnou schůzi a pozvala J. E. ministra m, sl. a zem- ského poslance dra, Fořta, aby na ní pro- mluvil „O poměrech na sněmu krá- lovství Českého“. Schůze byla velice četně navštívena a měla klidný průběh. Do- stavili se do ní zejména; starosta města p. (. Zák, m.radní Týbl, Čeřovský. Toži- čka, členové zastupitelstva Bureš, Havel- ka, lék. Král, stav. Cholenský, Hou- ska, Herrmann, president lék. komory MUDr. Kotýnek, řed. Čermák, stavitel Klouda, řed. elektrárny inž. Navrátil, řed. měst. úřadů Klán, řed. obch. školy V an- čura, stav. rada inž. Řehůřek, MUDr. Čibera, měst. konc. Nejtek, velký počet voličů svobodomyslných i příslušníci ostatních stran politických. Veskrze informativní vývody J. E. sledo- vány byly s největším zájmem a porozuměním a odměňovány hlučnou pochvalou. Schůzi zahájil po 8. hod. več. předseda místní organisace p. Kotland, který sdělil její účel a vyzval přítomné, by zvolili si předsed- nlčtvo. K návrhu p. Bureše zvoleni: před- sedou schůze p. Kotland, jeho náměstky pp. inž. Vencl a řed. Frydrych a zapi- sovatelem p. Kříž. Předseda p. Kofland poukázal na vážnost nynější doby, která zavdala podnět ke svo- lání schůze a uvítal co nejsrdečněji přítomné, zejména J. E. p. dra. Fořta, který s největší ochotou podjal se úkolu podati zprávu o po- měrech na zemském sněmu, zač vzdává mu srdečné díky. (Potlesk.)
Fořt Týbl Čeřovský Bureš Havel Král Cholenský Herrmann MUDr Kotýnek Kloud Ing Navrátil Klán Řehůřek Čiber Nejtek Kotland Vencl Frydrych Kofland Žižkov organizace národní strana
25 article
J. E. posl. dr. Fořt
doktor Fořt
26 article
pravil, že schůze odbývá se jako na zavolanou. Včerejší resignace p. dra. Urbana v zem- ském výboru vývoj krise urychlila, ba snad přiostřila tak, že plné její vyvrcholení nemůže už býti daleké. Celkem vzato, krok dra. Urba- na nikoho nepřekvapil. Znám p. dra. Urbana — pokračuje řečník — jakožto muže vysoce slušného a jsem přesvědčen, že sám si byl vě- dom inkompatibility svého postavení. Býti předákem obstrukčníků, usilujících o finanční rozvrat země, a současně v zemském výboru obstarávati správu těchto financí, toť přece zhola neslučitelné. Jakkoli chci věřit, že re- signace dra. Urbana vytryskla z pocitu osob- ní delikatesy, tož nelze na druhé straně ne- viděti, že komentář, kterým krok jeho pro- vází chorus německého časopisectva, dodává věci rázu podstatně jiného. Resignace linanční- ho referenta prohlašují tam za demon- straci, ba za vyhrůžku proti vládě, aby se neopovážila v ohledu finančním těž- kou situaci zemského výboru jakýmkoli způ- sobem usnadniti. Nuž, slovo má nyní vláda! O záměrech jejích probleskují zprávy, měnící se jako v ka- leidoskopu každým okamžikem. Předevčírem hlásáno, že přijde vládní komisař, že dojde k oktroji, nejen finančnímu, nýbrž snad i k ji- nému. Včera zas v týchž německých časopi- sech bylo lze čísti, že vláda podobných kroků na mysli nemá; vláda prý nemůže se odvážit ani ústavního převratu, poněvadž by do krve zranila Čechy a ohrozila tím ústav- nost i ve Vídni, aniž prý jest vládě možno ne- činně přihlížet k hrozícímu finančnímu roz- vratu země, poněvadž rozvrat ten by v účin- cích svých zasadíl též hlubokou ránu i kre- ditustátnímu. Nuž dnes opět hlaholí v li- stech německých, že obstrukčníci za žádnou
Urban doktor Čecho Urba Urbano Vídeň