1
masthead
V Praze, ve středu dne 30. srpna.
Praha
2
masthead
K čislu 238.
čislo v Praze za 21
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Mír.
Mír.
Z Londýna, 30. srpna. Z Portsmouthu se
oznamuje; Včera ráno konala se schůze mí-
rové konference, v níž dosaženo
dohody ve všech otázkách. Po do-
cílené shodě odročena schůze na 3. hodinu od-
polední, do kteréž doby byla vypracována
osnova mírové smlouvy
Z Londýna, 30. srpna. Mírová smlouva,
jakož i příměří válečné budou nepro-
dleně uzavřeny. Japonsko vzdalo se
všeliké peněžité náhrady. V inter-
viewu prohlásil Vitte, že Rusko neza-
platí ani kopějky válečné náhra dy.
za to však že přistoupí na rozdělen
ostrova Sachalinu.
Z Berlína, 30. srpna. »Localanzeigere
oznamuje z Portsmouthu: Ve včerejší schůzi
mírové konference zamýšlel Komura nejprve
předložiti známé japonské požadavky. Vitte pro-
hlásil však energicky, že by je v tom případě
nevzal již na vědomí. Tu prohlásil ná-
hle Komura: »Tak tedy odvoláváme všechny
své požadavky!« Vitte byl velmi pře-
kvapen, ale pravil klidně: »My přijímáme
vaše prohlášení.« — Velký vliv na jednání Ja-
ponska měla prý americká »National City
Bank«, která je interesována na uzavření
míru a která má peněžité závazky za
Japonskem. Dalším důvodem pro povolnost
Japonců je okolnost, že velmoci přislíbily Ja-
ponsku, že po uzavření míru budou
je považovati rovněž za velmoca
že zřídí v Tokiu velevyslanectva.
Z Vídně, 30. srpna. Vo zdejších diploma
tických kruzích soudilo se delší dobu, že min
je hotovou věcí. Proto včerejší officiální zpráva
nezpůsobila zde téměř žádného překvapení.
Také na včerejší burse věřilo se již pevně, že
portsmouthská konference skončí úspěchem.
V noci před 12. hodinou uspořádalo několik listů
zvláštní vydání.
Z Londýna, 30. srpna. »Lafftanova kan-
celář« oznámila z Nového Yorku v době, kdy
ještě zasedala mírová konference: Japonské
Ruska
Komur
Vitte
Japonec
Lafftanův
Londýn
Portsmouth
Japonsko
Sachalin
Berlín
Tokio
Vídeň
Nový York
National Cita Bank
7
article
straně se zdá, že Anglie poprvé uči-
nila nátlak ve prospěch okamži-
tého uzavření míru a důvodem k to-
muto jednání byla obava Anglie, že by další
seslabení Ruska porušilo evropskou rovnováhua
mohlo upevniti postavení Něme-
cka. Většina listů přinesla ve svých večerních
vydáních na první straně dlouho očekávané
slovo: Peace (Mír)! V kruzích vysoké finance
počítalo se již celý den, že mír je
hotovou věcí a zvláště se poukazovalo na
to, že Japonsko, i když nedostane válečnou ná-
hradu od Ruska, dovede si přece takovým neb
jinakým způsobem zjednati potřebné peníze k vy-
rovnání válečné billance.
Z Kolína n. Rýnem, 30. srpna. „Kölnische
Zeitung“ vyvrací zprávy některých francouzských
listů, dle nichž císař Vilém při své schůzce s ru-
ským carem radil tomuto, aby nepřijímal japon-
ských požadavků.
Z Londýna, 30. srpna. Z Petrohradu
se oznamuje: Zpráva o uzavření míru způso-
bila tu největší sensaci a nadšení
Co se zde ještě před několika hodinami poklá-
dalo za nemožné, stalo se skutkem. Každý byl
udiven neobyčejnou japonskou povolností. V ho-
telích udály se nevylíčitelné výjevy. Všude se
lidé objímali, potřásali si ruce a i prolévali slzy.
Vilém
Anglie
Rusko
Japonsko
Kolín
Rýn
Londýn
Petrohrad
Kölnische Zeitung
8
article
Z Tokia, 30. srpna. Zpravodaj »Daily
Mailu« oznamuje, že smlouva m e z
Anglií a Japonskem je nyní již
podepsána. Její ustanovení jsou mnohem
dalekosáhlejší, než smlouvy původně
zamýšlené. Ve smlouvě stanoví se zásada na-
prostého společenství zájmů mezi
oběma státy, Anglií a Japonskem. Tato do-
hoda má zajistiti Japonsku nerušený roz-
vo j po uzavření míru.
Z Londýna, 30. srpna. Zpravodaj „Daily
Mailu“ měl rozmluvu s vynikajícím
japonským státníkem. Tento prohlásil.
že uzavření míru způsobí patrně velkou
nelibost v japonském obyvatel-
stvu. Také zde, t. j. v Portsmouthu, v japon-
ských kruzích jeví se hořkost, ale na druhé
straně pociťuje se, že Japonsko jedná korrekt-
ně, tím, že raději ustoupilo, než aby tvrdošijně
Ipělo na požadavku válečné náhrady. „Raději,“
pravil tento státník, „chceme ušetřiti života svých
vojáků. Kdybychom pokračovali ve válce, musilo
by se soudit, že válčíme jedině k vůli penězům.
Toho však my nechceme.
Ohlas v Petrohradě.
L. Z Petrohradu, 30. srpna. (Od na-
šeho zpravodaje.) Zpravodajové novin
telegrafují z Portsmouthu, že Rusové
dosáhli diplomatického vítězství:
Rusko odstoupí polovici Sachalinu,
ale nebude platiti žádné válečné ná-
hrady. Mír jest tím zabezpečen.
Raděj
Rus
Tokio
Anglie
Japonsko
Londýn
Portsmouth
Petrohrad
Rusko
Sachalin
Daily Maila
10
article
Z Portsmouthu, 29. srpna. (Reuter.)
Ministr Vitte prohlásil v rozmluvě
hned po docílení shody, že byl velkým,
sťastným výsledkem překvapen,v
nějž si netroufal věřiti.
V dopolední schůzi porady před-
ložil Vitte písemní ultimatum, jež Ja-
ponci k jeho překvapení přijali. Tato
událost jest velkým vítězstvím pro
Rusko.
Vitte vytkl pak body, v nichž
zvítězilo Rusko a pravil, že na roz-
kaz carův odstoupil jen jižní část
Sachalinu.
O návštěvě, kterou včera učinil Vittovi f-
nančník Vanderbilt, Vitte poukázal tomuto na
možnost, že Rusko uzavře mírovou půjčku
a vyslovil názor, že k upravení jednotlivých otá-
zek bude zapotřebí nějakého času.
Domněnky v úterý v Petrohradě.
L— Z Petrohradu, 29. srpna. (Pův. zpr.
»N. L.«) Dle soukromých depeší vyjednávání
děje se ve formě důvěrné mezi plnomocníkya
Rooseveltem a mezi oběma vládami a Roose-
veltem. Otázka míru bude formálně ve čtvrtek
upravena, tak se věří v kruzích vážných.
Vitte
Vanderbilt
Portsmouth
Rusko
Sachalin
Petrohrad
Reuter
11
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Dovolená pana chefa...
Jest všeobecně a dostatečně známo, že
nikdo na světě nepřeje z tak upřímného srdce
prázdninového odpočinku a zotavení — chefům,
jako kancelářský personál, jenž by praničeho
nenamítal, kdyby pan přednosta vzal si dovo-
lenou třeba na rok. Také personál notáře doktora
Vršohlída, při vší své úctě a oddanosti, jakou
choval ke svému „starému“, přál mu z té duše,
sotva že slunko trochu upřímněji se usmálo, aby
si popřál kýženého a hodně dlouhého oddechu.
A čím déle „starý“ odkládal, tím více chmuřila
se nálada v kanceláři a sluha František častěji
dotazován, kdy už půjde starý ke všem čertům.
Letos zvláště dlouho pan notář odkládal
s odjezdem. Dohořel už červenec, nadešel srpen
a „starý“ pořád nic... Teprve tak v polovici
měsíce bystré oko Františkovo postřehlo nápad-
nou změnu v chování starého. S partajemi už
tak dlouho se netahal a místo v lejstrech, za-
hloubával se do všelijakých map, vypisoval
z jízdních řádů a listoval v Baedeckrovi. Fran-
tišek svoje pozorování dlouho nesmlčel. Jednoho
krásného dne, když starý nebyl doma a v kance-
láři držena akademická čtvrt, přišel František
v náladě poněkud růžovější, získané vlivem per-
levé míchané s rumem a s tajuplnou tváří ozna-
moval: „Pánové, mně se všecko zdá, že do
týdne budeme mít čistý vzduch. Natrefil jsem
starého, jak si u Fallady kupoval cestovní kufr.
„Kdyby bůh to dal a měl jste pravdu, Fran-
tišku!“
„Inu, jed vzít na to nemůžu, ale podle
všech známek, chystá se nejspíš do Švejcar.
Stůl má plný pohlednic na alpské ledovce, map
si koupil, jakoby chtěl na cestu kolem světaa
onehdá jsem mu musil přinést velkého ku-
rýra.
František
Františkův
Fran
Fallada
Vršohlída
Ina
12
article
Hřejivé uspokojení rozbostilo se kanceláří
František odměněn byl lepším doutníkem a kon
cipient Makovička, shovívavý a vlídný zástupce
chefův po čas jeho dovolené, dokonce dal Fran-
tiškovi za radostnou zprávu korunu.
„Jen aby tam hodně dlouho zůstal,“ přá
si diurnista Matějíček.
„Anebo, aby se tam oženil a neseděl nám
potom pořád v kanceláři!“ vzdychi praktikant
Jeřáb.
Jak František předpovídal, do týdne se
jeho proroctví vyplnilo. V sobotu ráno, nad oby-
čej záhy, přišel starý do kanceláře, přelétl zra-
kem stoly, nad nimiž krčil se už oddaný per
sonál s ohnutými hřbety a péra šustila na papíře
a zastavil se u stolku koncipienta dra. Mako-
vičky, jemuž přátelsky zaťukal na rameno.
„Pojďte ke mně na slovíčko, pane kollego,
vyzval ho.
Jen za nimi zapadly dvéře chefova pokoje
ozval se kanceláři radostný šepot.
„Konečně se rozhýbal!“
„Jen aby hodně dalekol
„A hodně dlouho. ..
Pan doktor Makovička pobyl u starého ce-
lou hodinu. Když opět se otevřely dvéře, vyšel
starý i s Makovičkou, který za jeho zády mrk
významně na soudruhy v kanceláři, že je to jako
již ujednáno a zaujal vedle chefa vážnou po-
sici, když tento ujal se slova a pravil: „Od-
jíždím, pánové, na delší cestu a pan dr. Mako-
vička bude po tu dobu mým zástupcem. Dou-
fám, že i v mé nepřitomnosti budete svědomitě
konati své povinnosti, choditi do kanceláře, jako
když tu jsem.
Personál horlivě přisvědčoval hlavou, třeba
že duchu myslil si, „inu bodejt!“
František
Matějíček
Makovička
13
article
Odpoledne starý do kanceláře už nepřišel.
Za to František přišel se štafetou, že mu nesl
kufr na Františkovo nádraží do restaurace, kde
pan doktor obědval. Kam a kterým vlakem ale
odjížděl, pověděti nedovedl.
„Ale to se rozumí, že rychlíkem do Vídně
a pak do těch Alp!“ prohodil vesele Jeřáb, sekl
násadkou o stůl a zapálil si cigarettu.
Koncipient dr. Makovička ve tři hodiny
nechal všeho a jel za rodinou do Černošic. Kan-
celář místo v šest, zavřeli již o páté a pak ka-
ždého dne šli o půl hodiny dříve z kanceláře.
Tak to šlo vesele celý týden. Práce mnoho
nebylo a ta, co byla, nekvapila. Za to Františkovi
práce přibylo. Nestačil běhat pro pivo a pro
doutníky. Doktor Makovička jako chef byl
opravdu fešák. Úřadoval dopoledne hodinu a od-
poledne právě tak asi půl. V sobotu ráno přišel
do kanceláře v náladě veselé.
„Jářku, pánové, co myslíte, neměli bychom
si dát dneska trochu prázdno a vyjeti si někam
na výlet? Dám mýti kanceláře, beztoho dnes nic
nepřijde!“
Bouřlivý souhlas byl mu odpovědí.
„Tohleto je přece nápad! Ať žije pan
doktor Makovička!“
A za půl hodiny bylo v kanceláři pusto
prázdno... Celodenním tichem jenom několi-
kráte marně rařinčel telefon, ale i ten utichl,
když hlas jeho byl hlasem volajícího na poušti.
V pondělí ráno teprve k deváté nodině schá-
zel se personál do kanceláře, v náladě všeliké.
Jeřába bolela hlava po nedělním výletu, Fran-
tišek měl oči na stopkách, Matějíček zíval, jakoby
celou noc byl protancoval a pan doktor přijel
právě vlakem. S cigarettou a kloboukem na
hlavě vrazil do „ouřadovny“ svého staréhoa
„zkoprněl. Pan notář jako rozhněvaný Zeus se-
děl na své židli v oblacích kouře z doutníku,
František
doktor
Makovička
František práce
Fran
Matějíček
Zeus
Františkův nádraží
Vídeň
Alpy
Černošice