Číslo 79.

V Praze, dne 22. března 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace expedice: Praha. Pštrossova ulice. číslo 200—II. Netrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy se nevracejí. Vezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodíně ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 6 hodin 1 minutu ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 14 minut večer

LLKL

Čtvrtek: Sv. Oktavián. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Josefa na Malé Straně od 22—26. t. m. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčné.. . . . K 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . ... K 3.— čtvrtletně . .. K 9.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cízozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 13.20 celoročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Konec stávky uhlokopů. —a Staří Římané trestali toho, kdo zabil taž- ného vela někomu ze zlomyslnosti trestem smrtí, kdo však zabil otroka, nemusil ani k soudu. Nej- slavnější Říman, starý Cato, dal ustaralé otrokya otrokyně jednoduše zavražditi, aby nebyli nikomu na obtíž. Tak jednali staří Římané s těmi, kteří pro ně a na ně všecku práci konali, tak odpláceli práci otrokům! Jestliže se otroci pozdvihli proti svým utlačovatelům, byli po tísících přibiti na kříže podél veřejných cest. Proto mnozí otroci, aby ukrá tili hrozný věk svůj, vrhali se do arény v zápas s divokými šelmami. Tak odpláceli staří pohané lidskou práci. Dne po 2 tisíc letech nemáme sice otroků, ale novo- dobí pohané, kteří zavrhli vznešeného učení Kri- stova a prohlašují se pro svrchované panství ma- monu, nynější kapitalisté většinou ze šťastného ná- roda Judy, odměňují lidskou práci neméně skvostně. než jak činívali staří Římané. Prohraná bitva na- šich uhlokopů jest důkazem, že do dnes lidská práce nenašla svých práv, jak ji zaručuje vznešené učení Kristovo: Dej každému, což jeho jest. Hoden dělník mzdy své. Kdoby nebyl na sobě zkusil, že v nynějším moderním státě, který z veškerého zákonodárství vymýtil náboženství a stanovisko náboženské, jde následkem toho moc nad právo? Moc a vláda dnes jest však v rukou těch, kteří mají v rukou svých kouzlo vší moci a vlády, to jest — kapitál. Dnes lze koupiti za peníze všecko. Litujeme proto upřímně 70 tisíc horníků, kteří osm plných týdnů s rodinami strádali a hladověli, litujeme oněch set tisíc rodin chudiny, které v kruté zimě neměly, čím by se ohřály a vařily teplé pokrmy.

Byli ši horníci toho vědomi, že zahájením stávky zvítězí nad svými zaměstnavateli? Jsme přesvědčeni, že žádný rozumný horník ve zdar stávky předem nevěřil. K tomu by bylo zapotřebí, aby horníci byli aspoň na celý rok zásobeni po- travou a penězi na další životní potřeby. Aby všickni horníci nerozlučně a věrně spolu drželi jeden za všechny a všichni za jednoho, aby konečně s na- šimi horníky stávkovali současně všickni uhloko- pové v Německu. Pak-li by naši horníci tyto tři věci dokázali, není pochyby, že by zvítěziti musili. Jinak ale všecken boj stávkový proti majitelům dolů bude a jest marný. To nad slunce jasněji do- kazuje nyní prohraná stávka. Stávka našich uhlokopů nebyla ničím jiným, uež obchodem pro sociální demokracii a to ob- chodem nad míru špinavým a přímo ďábelským Generální štáb červené gardy obohatil touto stáv- kou o miliony měšce židovských velkoobchodníků uhlím a naplnil prázdné pokladny strany a roz- množil socialistický tisk! Ovšem na útraty ubo- hého hornictva a ostatního dělnictva, které posí- lalo stávkujícím podpory. Že tomu tak, můžeme viděti důkaz i v tom, že hornictvo anglické i ně- mecké stávky našich uhlokopů účinně nepod- porovalo, poněvadž seznalo, že se tu jedná o špinavý a prohnaný obchod sociální demokracie. Vyzýváme horníky a každého, kdo jen obyčejný lidský rozum má, aby si dal práci a stopoval or- gán socialistů »Právo Lidu« od 12. ledna do 19. března, anebo vzal jen tato dvě čísla do rukou, aby sám se mohl přesvědčiti, jak hanebnou hru hraje s horníky sociální demokracie. Že nemluvíme na plano, dokážeme tvrzení své.

»Právo Lidu« ze dne 18. ledna 1900 v úvod- ním článku píše: »Stávka v plném proudu. Boj zahájen se vší rozhodností na obou stranách. Dnes konala se veřejná schůze »u Jágrů« (na Kladně). Soudruh Choc zahajuje schůzi, uděluje říšskému poslanci Steinerovi slovo. Týž praví: »Soudruzi, máte již několik socialistických felcuků za sebou a nejste již nováčči. Hlavní věcí jest klid, na- prostá důvěra jeden ke druhému (tak vida, socia- listé žádají naprostou důvěru jeden ke dru- hému, rozuměj hlavně k »vůdcům«, ale klerikálům za to nadávají blbců, když důvěřují v Boha anebo v modlitbu) a pevná organisace. Situace je pří- zniva, uhlí není a z cizozemska ho není možno dostat. Dnešní stávka jest stávkou sebevědomého a organisovaného dělnictva, stávkujeme s klidnou tváří a rukama v kapsách. (Tak mohl o sobě mlu- viti občan Steiner, který má asi všeho dost.) Na vás a na vašem chování záleží vítězství vaší spra- vedlivé věci, která i zvítězí, vytrváte-li svorně v boji.« Tak mluvil občan Steiner dne 17. ledna 1900 »u Jágrů«. Po něm pravil občan Němec: »Sou- druzi, osud svůj máte sami v rukou. Tak příznivá příležitost se vám snad ani tak brzy nenaskytne, využijte ji, vytrvejte neohroženě a solidárně ve svém boji a musíte dosáhnouti jistého vítězství.- Tak mluvili socialističtí vůdcové na Kladně k hornictvu před 9 týdny. »Právo Lidu« napsalo v čísle ze dne 28. ledna 1900 v úvodníku: »Každý soudný člověk je pevně přesvědčen, že horníci zvítězí, poněvadž zvítěziti musí.« Mimo to jsou zde doklady, kde vůdcové socialističtí, jako: Steiner, Aust a jiní chtěli pra- covati všemi prostředky, nebude-li do tří dnů požadavkům horníků vyhověno. Zrovna tak vedli si vůdcové červené armády v Ostravě, kde se ce- lého stávkového hnutí »ujal« žid dr. Karpeles.

Zde mluvil pokřtěný žid a velký kavalír poslanec Daszyňski k hornictvu podle stenografického pro- tokolu říšské rady strana 2797: »Vytrvejte v boji. a nepůjde-li to smírně, půjde to násilím a i kdyby měla téci krev. (Tak citoval na říšské radě po- slanec Leop. Steiner agitátorská slova polského toho žida, ježto byl sám ve schůzi svědkem.) A nyní konec konců pročtěme si hanebné pro- volání stávkového komitétu ve Vídni a pana Rou- šara z Prahy v »Severočeském Dělníku« a v »Pr. Lidu« dne 19. března otištěné, ve kterém se praví: »Boj, který se právě ukončil, byl velmi poučný. Ukázal, jak mnoho jest ještě vykonati a jak nutn a potřebná jest silná organisace. Horníci, soudruzi, my musíme stávku ukončiti, poněvadž další její vedení za nynějších poměrů by bylo nemožnéa bezvýsledné!« Snad v žádné válce nezradili tak padoušským způsobem sami generálové své vojsko nepříteli, tak hanebně nekapituloval ani Bazeine před Prušáky jako zde generální štáb sociální demokracie zradil ubohé horníky, a proto se nedivíme, že rozlícení horníci v Orlově u Ostravy uvítali Karpelesa holemi. Kéž by horníci poznali dábelskou hru sociální demokracie, která jest placenou děvečkou židov- ských kapitalistů.

O poměrech katolíků v soudobých státe ch na sklonku 19. století. Řeč, kterou proslovil p. řid. dr. Josef Trakal na schůzi Katolicko-politické jednoty pro království české dne 18. března. (Dokončení.) V proslulých encyklikách De christiana civita- tum constitutione ze dne 1. listopadu 1885, Libertae praestantissimum ze dne 20. června 1888 a Sapien- tiae christianae ze dne 10. ledna 1890 a v četných jiných projevech příležitostných veliký papež Lev XIII. určitě a jasně o politických zásadách katolíků se vy- slovil. Přesně vytknut jest tu pojem spravedlivě ome- zené svobody a mravní rovnosti lidské se stanoviska křesťanského, k jichž uznání a provedení církev ne- skonale více podnikla než sám liberalismus. Katoli- cismus nepříčí se žádné státní formě, žádné ústavě, žádné zákonně zařízené vládě, ale dojista má právo a povinnost domáhati se prostředky zákonnými a spra- vedlivými, moudrým a obezřetným užíváním všech svobod a institucí novodobého státu a po zralém uží- vání poměrů časových i místních vlivu na vládua na zákonodárství ve smyslu zásad křesťanských. Re- formu politickou ve smyslu tom dlužno ovšem připra- vovati a podporovati reformou mravní v životě sou- kromém i veřejném a zařízeními pro výchovu a vzdě- lání mládeže v duchu křesťanském do stupňů nejvyš- ších, jednotným postupováním, soustřeďováním rozptý lených sil, podřizováním osobních interesů nezištnému sloužení věci a disciplině celku, pěstěním synovské poslušnosti a důvěry k nejvyššímu vůdci křesťanstva.

»Jest zřejmo — prohlásil sv. Otec v encyklice k národu francouzskému, že katolíci mají nutkavou příčinu, aby starali se o záležitosti státní; nemají však tak činiti proto, aby schvalovali zřízení zavržitelná, která nalézají se v nynější době ve více státech, ný- brž aby moudré nauky křesťanství a jeho zákon mravní uvedli do všech žil života státního jakožto blaho- dárnou šťávu životní. Všem katolíkům jest se snažiti, aby celý stát utvářel se dle křesťanského ideálu.« Dalekosáhlý měly nauky tyto vliv na politický postup katolíků a na politické dějiny ve všech stá- tech evropských. I ukazuje se čím dále tím zřejměji, že čím opravdovější svobodu náboženskou stát posky- tuje, tím lépe daří se hnutí katolickému. Ze značné míry skutečné občanské svobody náboženské poskyto- vané bez překážek státem odvozoval r. 1887 kardinál Gibbons neobyčejný rozkvět církve americké, kteráž vydržuje dnes své vlastní kvetoucí vysoké učení (Washington), na 700 středních škol a ústavů a přes 3000 farních škol. V evropských státech a v tom ohledu bohužel není to ani u nás v Rakousku lépe, ovšem jsou katolíci namnoze nuceni základních svo- bod pro sebe teprv dobývati, ježto liberalismus zdejší zná jen svobodu pro sebe a nikoliv pro někoho ji- ného. Přes tyto obtíže a překážky jsou i tu politické úspěchy katolíků velice pozoruhodné a čestné. V pro- testantském Německu náleží dnes katolické centrum k rozhodujícím stranám politickým, malá Belgiei malé Švýčarsko mají své katolické university, kato- líci ve Francii obdivuhodnou obětavostí soukromou postavili jakožto milionový pomník obnovy náboženské na konci toho století velikolepou basiliku Božského

Srdce Páně nad městem, kde před sto lety revoluce sesadila Boha. Vedle státní bezvěrecké školy vydržuje katolicismus francouzský s úspěchem čtyři vysoká učení (Lille, Angers, Paris, Toulouse) a žactvo jeho ústavů středních počtem svým dnes již dostihuje žactvo ústavů státních. A zrovna v té chvíli posky- tuje dokonce Francie světu to zajímavé divadlo, že po stoletém trvání privilegovaného panství liberálního katolicism zrovna jest nyní nucen brániti proti libe- rální vládě svobodu svědomí a myšlení, svobodu učení a vyučování, svobodu tisku a svobodu spolčovací. Než úspěchy v postupu katolíků vysvětlují se nejen programem a taktikou politickou, nýbrž namnoze též časovým programem sociálním. V krisi sociální záleží těžká, nezhojitelná choroba liberálního státu soudobého, v řešení sociální otázky leží těžiště spole- čenského a státního vývoje v století budoucím. Kaž- dému vážnému politikovi jest dnes zřejmo, že libe- rální zásady, jež ovládaly stát 19. století nejsou s to, zabezpečiti bez převratu sociální mír a přivésti do spoločnosti státní potřebnou míru sociální spravedl- nosti. Po nedostatečných pokusech t. zv. státního so- cialismu v Německu kaneléřem kn. Bismarkem pro- váděného, zahájil r. 1890 sám císař německý novou politiku sociální prohlášením ve státní radě, že opa- tření státní sama o sobě nestačí k nápravě, nýbrž že tu třeba volné součinnosti církve a školy v rozmě- rech širokých, třeba uznati vliv církve na znovuzří- zení poměrů sociálních.

Význam otázky sociální a úkoly katolíků v té příčině vystihl dávno před tím papež Lev XIII. a jako v oboru politickém, tak i zde sám formuloval křesťanské zásady k řešení otázky oné, zejména v proslulé veliké encyklice své ze dne 18. května r. 1891. Naproti svrchovanosti svobodného individua, na- proti egoistické bezohledné soutěži, naproti vykoři- sťování a utlačování slabších silnějšími klade kato- licismus přízvuk na nápravu v názorech mravních, na pojem vzájemné sociální závíslosti všech stavů a tříd i jednotlivců, ukládající jim povinnosti vzájemné vyšší míru lásky k bližnímu, hlubší soucit, spravedli- vější posuzování obapolných zájmů. Jakožto mravní činitel jest církev povolána řešiti po této stránce otázku sociální, působiti výchovně na široké vrstvy lidu a budovati takto pevnou hráz proti hnutím pod- vratným. Toto působení katolicismu není nic nového.