1
masthead
Kypoy 9Ap oye! KIuy5od njods es 91ey nohoppo
sau u nAoSuadS sslu vu ze gozu oyuf Kjepju kmyp
jumso: mpesnos tas ey noyuyuzod nojpounu ejvrgo
es uy u ny uef u ejudso uped BAOÁM ÁpuT
[ 1ÁeH A IÍep nupj s
-A nozd upzoz JÁq oL 17O ox Kusuijs Jáq [e
es ojfmqqo e9, »; nyeſgo
m9ozny A Kuyd upyz myu ví — nysnouap eppo
qu Kon Aojomus apot 1s e12ajgo«
nouepnojzos uu ÁupI BAo/Suuad
ss ujesnou o uz 1Í ez tesao 2áad fef ujujsod
»es [nzeyd u naousu Ipí pouH j1Ay81 a 18 jed q591 od
ouAp zI sáq Jezaj eut ojáqeu Ádápy e 9lp 9ju zau
mnzoz Jsdej napA syueu A1« gusjyd uj9j »'eljnM«
ujdouoy
máuozuds mUA oojfuyovduz 'nga mejoy juednyses
áq ujdnojsa vAoppoq srt zápy u mesa oA u qop1o
uoqez A áq a syz 9eyd jupoqqo sugav
z9uAon juyd jsdej BAp Jznap u as nnou9/aeyd efogod
oupas op nouAo J9s Auouy pnzatu u jpomoid pupt eoj
náq a ol1 os uof ado ojesid npia 19x0j 6s zaN
JÁq
Kusuijs
BAOÁM ÁpuT
Jsdej napA syueo A 1
Bao / Suuad
Ádápa e 9 lp
2
masthead
Ápueyz Kmserqug
XI voidey
19r
3
masthead
JupÁA oupodpoVST PISI2 o9Avqz ez KuAoďo nosf T9T—O9I KruYn g
4
article
»O čem tak vážně přemýslíte, komteso ?« tázal se
pomalu.
»Ráda bych věděla —
»Nu ?e
»Ráda bych věděla, jestli na něčem v životě opravdu
záleželo? — Mohl-li by člověk sestárnouti a zůstati po
všecku tu dobu ztrnulým; jsou-li věci opravdové — jestli,
oh! na něčem záleží? Povězte mi to vy, který to víte.«
»Na mnohém nezáleží; později budete litovati leč-
čeho, co jste neučinila — a jen málo toho, co jste
učinila.«
»Četla jsem nedávno metafysiku a tak se mi zdá,
že se člověk může vmysliti v přesvědčení, že nic není
pravdivého. Jedna má kniha praví, že staří filosofové-
cynikové pochybovali ze zkoumání a moderní zkoumají
z pochybování. Co to vše znamená ?«
Počal hladiti po uších Roye, položilť svou milou,
černě-hnědou hlavu Antonymu na kolena.
»To znamená mnoho slov — netrapte si tím svou
moudrou hlavičku! Svět jest dosti příjemné místo, když
můžete platiti své účty — a dobře zažíváte, eh, Royi?
Kosti jsou dobrá věc, viď, starý brachu ?«.
»No, vy alespoň nejste nikdy vážný!« smála
jsem se.
Roy
5
article
»O tom vám povím, až přijdete do Dane Mountu.«
»Ráda bych, kdybyste mohl získati lady Tilchestrovou,
aby přišla. Mám ji tolik ráda; ona byla ke mně velmi
laskava; měla bych velkou radost, kdybych se s ní
setkala.«
»Jest to příjemná dáma.s
umo orfal op a[ mes[ jpaAop eJIABqz voIÍ es
mesí vl v nuojsper op Kmsop es omsí 9upeuoy u pu
y o mymuzod jujunq vo9u nouz vuujAod
es mesí ujuíduu náq ujuujpod zií eounyis
»n As uz nqq myqpeu
au I [ eo eÍ o ef je eje : nAojs yu uu is ojet
-odzA p SVA HIAed 9se[ 92Ap o ez H urv
[VAOuAOgsu eA to o 0o ega ef oy ve
»j meznu mgyuu
z es uAOI Iqu AI JOV9AO o9u sÁm 1s A
udopy« es ojfRAJpaBz p BUO uJ9pPAodpo »[ VAOppo
sat nlánju oe 9usnjsou osozduu ef oL 1 7O
[ IuÁ 9 qI es Áq qonp eju5AOyEJ)
» mmOL SA s AO Aqápy 9u oJše
o tvA Kq yud yeí — uez vouIÍ qoejezut od vyno
zápy I AOUAg sI AO104 eH nmoj KA«
»JAoVaeA 9ud oy9pagp
9 ef orsse« Kpud oz08 VAOuAozg sa BNo, » pol
OU9AOE o9u eozu e[ AOppo sI 7O«
» 1o ujsnuu o 892 nouyad uvA Bep u ejesÁjs mesí
zu Amt Jef nats od AAOBuadS osse JuVAOUDÁA vu
AOUAOg s pod 5A 9 et 5ad KA V
9AOppO stu jsoz JuÁu 1s ujsoupo jezyyezdeu
nuou ujozu oU9As epeA osn us zef yoBt1op
O sos uez VUo AOuAOzg s1t 189x
o9r
Dan Mount
Tilchestrová
Aoyej
Jef
Aaobuads
AO
BNo
SA
AO Aqápa
Bep
I zef yoBt 1 op
Iq Ai Jovo 9 AO
pPAodpo
A 9 et 5
JuÁ 1
6
article
»Komteso, přece mne zde nenecháte samotného, či
ano? Vždyť jste mi ještě nedopověděla ani polovinu o
svých předcích!«
»Oh, mám dost těch předků,« a vkročila jsem na
prvý schod a obrátila jsem se.
»Myslil jsem, že mi snad pomůžete obvázati ruku.«
Sestoupila jsem ihned; přetvařuje-li se, však já jej
později potrestám.
»Pojďte,« řekla jsem a zamířila jsem do knihovny,
shledala jsem však, že tam došel oheň.
Jak jsem se styděla za své sluhy; to se již nikdy
nesmí státi.
»Sem ne, tady je chladno a ošklivě,« a šel za mnou
do budoiru mé tchyně — tam nebylo ani světlo, ani
zatopeno.
Můj hněv vzrůstal.
»Přece jen to musí býti váš hořčicový salonek,« řekl
Antony. I šli jsme nahoru.
Zde alespoň plápolal oheň a pokoj se stápěl v záři.
Roy ležel na koberci a byl patrně okouzlen, když
nás uviděl.
»Bolí vás to opravdu?« řekla jsem chvatně.
»Ne, nebolí — jen tak trochu hloupé škrábnutí.«
A rozepjal manšetu u košile a vyhrnul si rukáv.
»Oh!« zvolala jsem. »Oh! Jak je mně to líto.«
Jeden brok zavadil o kůži a ošklivě ji prořízl, bylo
to zalepeno náplastí a nemotorně ovázáno kapesníkem.
»Můj sluha není v tom ohledu geniem. Nechtěla
byste to opraviti, komteso?«
Převázala jsem pěkně kapesník, jak jen to šlo a
srdce mi opět vystupovalo do krku z jakési nevysvět-
„Ledová kra-.
Antony
Roa