ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 7e4cf7f0-71f2-11dc-9567-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 18 celkem · entity: person 77, org 7, work 8, place 10
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k čislu 333. ze dne 2. prosince 1904.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= Kterak Lev Nikolajevič Tolstoj pracuje. Z Pe- trohradu se oznamuje: Jakýsi pan Gemeromo, jenž před nedávnem navštívil autora »Anny Kareniny«, vypravuje zajímavé podrobnosti o tom, kterak Tolstoj tvoří. Lev Nikolajevič právě byl napsal svoji známou historii o penězích a předčítal ji sedlákům, jimž se velmi líbila. Zvláště jeden z nich byl dojat a Lev Nikolajevič mu pravil: »Nuže, Konstantine Nikolaje- viči, bylo by hezké, kdybys nám celou tu historii opakoval; buď tak laskav.« — »To dovedu, proč pak ne. Zapamatoval jsem si ji slovo za slovem.« A opa- koval plynně, co mu bylo předčítáno, ale ku podi- vení mnohých z nás nebylo to přec jen opakování, neboť vypravování jeho na leckterých místech nesou- hlasilo s originálem. Mnohá místa podána byla zcela jinak. Shromáždění počali jej přerušovat a opravovat. Avšak Lev Nikolajevič sledoval právě s největším účastenstvím změněná místa a bránil ostatním. »Nechte ho, nechte ho, ať vypravuje, dovede to tak pěkně.« — Tento sedlák byl nejchudším z celé obce. Bydlil na pokraji vesnice a říkali mu »Konstantinz kraje«. Jeho chýše byla otrhaná, se zborcenými stě- nami. Za to však měl vynikající dar řeči. Mimo to byl horlivý písmák. Savišinovu knihu »Děd Sofron« byl přečetí as padesátkrát a znal ji z paměti. Lev Nikolajevič činil si kvapně poznámky a byl všecek nadšen, když se ve vypravování objevila nějaká zvláštní fráse, originální výraz nebo příhodné slovo, v čemž byl Konstantin Nikolajevič mistr. Povídka »Ivan Hlupák« dostala se na veřejnost tak, jakji Konstantin byl opakoval. — »Činím tak vždycky,« pravil mi Lev Nikolajevič, »kontroluji se a učím se od nich básnit. Toť jediná cesta k utvoření lidové četby.« Tak povstala i povídka »Bůh vidí pravdu, ale tak brzy ji nepoví.« Jest opakována podle vypravo- vání žáka.
Nikolajevič Tolstoj Gemeromo Karenina Nikolajevič Konstantinos Savišinův Ivan Konstantin Konstantinz kraj Děd Sofron
5 article
= Trepky do školy. Jest všeobecně známo, kte- rak mokrá obuv jest nebezpečná zejmena pro školní mládež. Na cestě do školy nastydnou děti málokdy. Jestliže však musí seděti ve škole s promočenou obuví, pak ovšem jest těžko vyhnouti se nastuzení, zejmena u dětí chudokrevných a špatně živených. V Holandsku staly se kroky, aby se tomu odpomo- hlo. V Amsterodamu sestoupil se komitét, jenžsi obral za úkol postarat se o to, aby děti za mokré pohody nemusely sedět v promočené obuvi. Poně- vadž dobrá obuv u dětí chudších tříd jest vzácností, týká se to především jich a tyto děti bývají na svém zdraví nejvíce ohroženy. Proto odhodlal se komitét opatřiti pro děti, jež přijdou do školy s promočenou obuví, ve všech obecných školách plstěné trepky, aby se do nich děti mohly přezout. Komitét účinkuje po dvě léta a opatřil v prvním roce 237, ve druhém 958 párů trepek. Mimo to darovala jakási dobročinná dáma komitétu 319 párů, tak že má nyní k disposici 1277 párů. Ve všech veřejných školách a takév některých školách soukromých užívá se trepek, ko- mitétem propůjčených. =Nevděčný vozka. Na nároží 125 ul. a 7. ave. v Nov Yorku splašil se onehdy před mimo jedoucím automobi- lem kůň expresního vozu a v divokém cvalu uháněl zá- padním směrem; vozka, jehož jméno nebylo zjištěno pak se marně namáhal, aby splašené zvíře zadržel
Holandsko Amsterodam Nova York
6 article Řídič motoru blížící se káry, James MeAvey, ihned
Řídič motoru blížící se káry, James MeAvey, ihned zastavil, seskočil dolů a uchopil koně za uzdn; byl sice kus cesty dále vlečen, proto však přece ne povolil, až konečně kůň klesl k zemi a McAveve strhl s sebou. Když byl vozka uvedl vše do pořádku, jel dále, aniž neohroženému ochránci jen slovem po- děkoval. McAvey, který utrpěl různé pohmožděniny oprášil si svůj oblek a jakoby se pranic nepřihodilo. zaujal zase své místo na káře. = Tajný vyslanec krále španělského. Z Paříže se oznamuje: Gentleman oslňující elegance, s řádo- vou stuhou v knoflíkové dírce, ubytoval se v těchto dnech v jednom zdejším menším hotelu. Do knihy cizinců zapsal se Pedro Garcia Antonio José Carlo de Vilanova y Mancanares y Bedogoz, markýz della Vestriota, generál dělostřelectva, majitel velkokříže řádu Isabelly Katolické, grand španělský a pair kastilský.
James MeAvey McAvey Garcia Antonio José Vilanův Mancanares Bedogoz Vestriota Katolický Paříž
7 article
»Ale to ještě není vše,« doložil vznešený cizinec ho- telierovi, »jsem tajný vyslanec králův. Bude vám známo, že můj velitel, král Alfons, v nejbližší době měl přijeti do Paříže. Vznikly tu však různé obtíže a byl jsem poslán do Paříže, abych je srovnal. Mám zde zkrátka tajné poslání nekonečného dosahu. Můj pobyt zde musí zůstat neznám a spolehám tudíž na vaši mlčelivost.« .— Hotelier byl všecek bez sebe. V pokojích tajného vyslance nastal čilý ruch, neu- stále přicházely a odcházely mladé dámy v nápad- ných toilettách — »tajné agentky« vykládal markýz. Na vybrané obědy následovaly vybrané večeře, aniž se hotelier odvážil podati účet. Konečně nastal den odjezdu. Tajný vyslanec, nepohnuv ani brvou, příjal sáhodlouhý účet a zaplatil jej chekem. Hotelier klonil se až k zemi a tajný vyslanec louče se, prohodil »Byl jsem s vašimi službami velmi spokojen. Dovolte, abych vás za to odměnil.« — Řka to, připjal šťast- nému hotelierovi na prsa řád svatého Jakuba z Com- postelly. Pak skočil do připraveného povozu a odjel.
Alfons svatý Jakub Paříž Como
8 article
Čtenář zajisté uhodl, že se hotelier těprve druhého dne u pokladny banky dověděl, že chek byl padělán. že tajný vyslanec byl šejdíř a krásný španělský řád je řád pro smích. = Krádež ve velkém. Z Paříže se oznamuje Krádež zvláštního druhu, jež snad ještě nikdy před tím nebyla provedena, spáchali na nádraží západní dráhy dva zloději z řemesla, kteří těchto dnů byli zatčeni. Vnikli do kolny a obrali veškeré stojící zde vagony prvé třídy o polštáře, lampy a záclony: Ukradené věci měly cenu aspoň 10.000 fr. a k od- vežení jich bylo zapotřebí tří velkých dopravních povozů. Kam se ukradené věci poděly, o tom není ničeho známo, neboť zatčení zloději se sice ke krá- deži samé přiznali, ale prohlásili, že jednali tak na popud třetí osoby, jejíhož jména prý neznají a jež zatím veškeré ukradené véci dále prodala.
Paříž
9 article Zemřelí v Praze
Zemřelí v Praze Dne 26. listopadu 1904: Brožek František revisor dráhy, 59 roků, 694—VII. — U Milosrd- ných bratří: Macháčková Marie, manželka obuv- níka, 62 roky. Plecháč Václav, obuvník, 52 roky. — V c. a k. vojenské nemocnici č. 11: Pönlmann Josef dragoun, 21 rok. — Ve všeobecné ne- mocnici: Böhm Josef, topič, 55 roků. Krombhol- zová Barbora, obchodnice, 68 roků. Kunzová Alžběta. manželka železničního zřízence, 26 roků. Sluníčkov- Marie, manželka kočího, 52 roky. Šašek Karel, kuchař 49 roků.
Brožek revizor Plecháč Josef dragoun Böhm Josef Barbora Šašek Karel Praha SluníčkovMarie U Milosrd Macháčková Marie Kunzová Alžběta
10 article
Dne 27. listopadu 1904: Poncova Růžena dcera hostinského, 26 roků, 682—I. Pecháčova Marie, dcera zřízence při potravní dani, 8 měs., 829—I. Stud- nička Bohuslav, 3 týdny, 1516—II. Háša Vojtěch, býv. kočí, 76 roků, 366—III. Červenka Václav, syn dělníka, 31/2 roku, 375—VII, Grůn František, syn vrátného, 26 roků, 481—VII. Hrušova Jiřina, dcera c. k. stráž- mistra, 7 měs., 680—VII. Semik Karel, syn čističe stok, 3 neděle, 457—VII. Šustrová Marie, mlékařka, 54 roky, 689—VIII. — U Milosrdných bratří: Mayer František, dělník, 33 roky. — U Milosrd- ných sester: Nováková Kateřina, vdova po klem- píři, 40 roků. — V židovské nemocnici: Ben- dová Sára, pletačka, 72 roky. — V německé ku- pecké nemocnici: Peer Adolf, obchodník, 57 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Krampera Josef, obuvník, 68 roků. Němcová Antonie, manželk dělníka, 67 roků. Němeček Tomáš, dělník, 59 roků. Silbernáglova Anna, služka, 26 roků.
Poncův Růžena dcera Marie Bohuslav Háša Vojtěch Červenka Hrušův Jiřina Karel Šustrová Sára Adolf Němcová Antonia Němeček Tomáš Silbernáglův Anna Grůn František Mayer František U Milosrd Nováková Kateřina Kramper Josef
11 article Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 2. prosince.
Král Praha národní divadlo
12 article
49. hra v předpl. (1. čtvrtka.) Svatba při lucernách. Komická zpěvohra o jednom dějství. Z frančiny pře- ložil J. Böhm. Hudbu složil Jacques Offenbach, Dirigent Rudolf Zamrzla. Režisér Adolf Krössing. O lehkovážném Pierrotovi. Pantomima o třech dějstvích. Složil Mario Costa. Libreto napsal Fernand Beissier. Režisér Achille Viscusi. Dirigent Rudolf Zamrzla. Po zpěvohře přestávka. Začátek o 7. hod. Konec před půl 10. hod
J Böhm Offenbach Zamrzla Krössing Costa Beissier Achilles
13 article Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod.
Praha lidový divadlo
14 article
V pátek 2. prosince. XII. hra v předplacení Po deváté: Čarovný závoj. Báchorka se zpěvy a tanci o 6 obraz. od T. Tolda. Přeložil K. Š. Hudba od E. Tittla. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý.
T Told K Š Tittl E Stará
15 article Švandovo divadlo na Smichově
Švandovo divadlo na Smichově Začátek o 7. hod. V pátek 2. prosince. 21. hra v předplacení (páteční). Bojarova svatba. Drama o 4 jednáních. Napsal M. Brociner. Přeložil Jan Kübnl. Režisér Jan Kubík.
Bojarův M Brociner Kübnl Kubík Švandův divadlo
16 article Pištěkovo lidové divadlo vnehradetn.
Pištěkovo lidové divadlo vnehradetn. na Král V pátek 2. prosince. Začátek o 7. hod Lidové představení při malých cenách. Po 35 Pražské švadlenky. Fraška se zpěvy a tanci o 5 jednáních. Hudbu i slova napsal O. Faster. Zejtra při malých cenách Kněžna Pepička. 26123
Král Fraško O Faster Pištěkův lidový divadlo
17 article
dovou, aby se připojila k siru Samuelu Wakelymu, který stál v nejhustším porostu vedle nás. »Vsadil bych se, že se už všecko černá, jak si asi Wakely ulevuje,« řekl Antony. A v tom již šly koroptve. »Tamhle je jedna! Tamhle je jedna!« vykřikoval mr. Dodd nadšeně, zamířiv puškou právě siru Samuelovi nad hlavou. »Proklatě, pane!« láteřil na něho sir Samuel. »To je prostá vražda, jak vy držíte pušku.« »Žádala bych vás, abyste neklel na mého manžela !« ječela mrs. Doddová ! V tom okamžiku táhlo silné hejno; avšak křika jasné barvy upoutaly jejich pozornost a zatočily všechny na pravo, takže tento konec řady vyšel na prázdno, až na dva rozptýlené ptáky, které srazil Antony. Vztek Augustův neznal mezí. Přišel ke mně, jakoby to bylo mou vinou. »Okamžitě odveďte domů tu starou, Ambrosino,« řekl zuřivě, »slyšíte, okamžitě!« — a já jsem musila jíti k mrs. Doddové a navrhovat, abychom se vrátily. Řekla jsem, že jsem unavena. »Já tu nechám Wulliho s tou divoškou!« odpově- děla rozhodně; »můžete jíti beze mne, mrs. Gussiková, já to nijak nebudu považovati za hrubé od vás.« Snažila jsem se vyložiti jí, že se mi zdá, jako bychom poněkud překážely a že bude lépe, když se vrátíme domů; ale miss Springlova, jež se k nám připojila, nechtěla o tom ani slyšeti »Mr. Dodd povídal, že se beze mne nemůže obejíti !« řekla upejpavě; načež mrs. Doddová hrčela zlostí.
Wakely Antony Dodd Samuel Doddová Augustův Ambrosino Wulli Springlův
18 article
jeho tvář, jindy bledá, byla zarudlá rychlou chůzí a lu- cullskými hody, jichž se účastnil. »Měl jsem dnes ráno smůlu, mrs. Gussíková,« po- vídal mi pokorně: »Je mi líto toho člověka a psa a bo- jím se, že ten pán po vaší pravici také dostal kulku. — Eh, sir?« obrátil se na Antonyho. »Pouhá maličkost,« řekl můj soused po pravici s nejlíbeznějším výrazem a pomrkával okem, jak dopíjel claret. »Jen tak jeden dva broky do levé ruky — to je pouhé nic, uváží-li se, jakému nebezpečí byla celá řada vystavena.« »Vy jste střelen do paže, sire Antony !« zvolala jsem, cítíc náhlou nelibost k mr. Doddovi. »Oh! Ale lidé by věru neměli stříleti, když jsou neopatrní !« »Prosím za odpuštění, madame,« řekl mr. Dodd chvástavě; »já nejsem neopatrný. Já už teď střílím na pátý rok a teprve dvakráte jsem před tím někoho trefil.« »Vy máte dábelské štěstí!« děl Antony, začínaje burgundské. »Nazvete si to třeba štěstím, sire,« řekl mr. Dodd; »ale já myslím, že člověk potřebuje také trochu rozvahy, aby střelil a já si vždycky snažím připomenouti, kde stojí moji sousedé; ale, musím přiznati, když se střílejí ba- žanti v lese, je to mnohem obtížnější. Počínal jsem již býti poněkud rozčilen králíkem, což zavinilo mou po- slední nehodu.« Antony vyprázdnil burgundské. »Půjdete později s námi, komteso?« tázal se náhle tiše, oči mu posud pomžikávaly; »protože bych vám pak radil, abyste posílila své nervy kapkou pomorančového likéru, jak vidím, právě jej podávají,« a počal své šam- paňské. „Ledová kra“.
Gussíková Antony Dodd