Strana 2. Číslo 250.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 12. září 1909

1898 a předsedou nového ministerstva byl jmenován hr. Fr. Thun. Říšská rada svolána ku dni 21. března. Téhož dne zvolila sněmovna svým předsedou dra. ryt. Fuchse, jenž nastoupil svůj úřad s pro- hlášením a odstraněním Falkenhaynova návrhu. Dne 23. března doplněno bylo předsednictvo) drem. Fern- jančičem a drem. Lupulem, dne 24. března vykonána byla volba do kvotové deputace a do delegace. Dne 31. března předložil dr. Kaizl poznovu rozpočet, jenž však i tenkráte zůstal nevyřízen, protože levice pokračovala ve své obstrukci. Debaty o ministerských obžalobách střídaly se s debatami o jazykové otázce až do 7. června 1898. Dne 12. června na to byla říšská rada odročena, načež 27. června 1898 bylo čtrnácté zasedání ukončeno. Patnácté její zasedání bylo zahájeno 26. září 1898. Protože v obstrukci bylo pokračováno i paka vyjednávání o jazykovém sporu nevedlo k cíli, byla říšská rada opět odročena již 21. listopadu 1898.

Sestoupivši se poznovu 17. ledna 1899 byla dne 1. února t. r. opětně odročena. Dae 8. října 1899 bylo ukončeno její 15. zasedání. Vyrovnání s Uhrami a rozpočet zůstaly nevyřízeny a také vše ostatní; vyřízeno bylo jenom několik zákonů o místních drahách a také obchodní smlouva s Japonskem byla schválena. Celá řada jiných jiných předloh provedena byla po odročení říšské rady na základě § 14. Dne 3. října vystoupil z kabinetu ministr dr. Baeren- reither a byl dne 6. října nahražen baronem Dipauli m. V létě 1899 konáno bylo nové vyjednávání o uherském vyrovnání v Išlu. Dne 22. září odstou- pilo ministerstvo hr. Thuna a dne 20. října nastou- pilo úřednické ministerstvo hr. Claryho. Říšská rada sestoupila se ku svému 16. zasedání 18. října 1899. Dne 17. října vydáno bylo naří- zení, zrušující jazyková nařízení pro Čechy a Moravu. Němci zaujali vyčkávací stanovisko, Čechové vstoupili za to na pole obstrukce.

Vyrovnání s Uhrami, rozpočet a předloha o povolení kontingentu nováčků zůstaly nevyřízeny. Při volbě nového předsednictva zveleni byli ryt. Fuchs, dr. Pientak a dr. Lupul. Ale již 18. listopadu 1899 měla poslanecká sněmovna svou schůzi závě- rečnou. Jediným výsledkem zasedání byla volba do delegací, provedená 28. října. Dne 21. prosince od- stoupil hr. Clary a jmenováno bylo prozatimní mini- sterstvo Wittkovo. Dne 22. prosince byl par- lament odročen a vydána celá řada nařízení na zá- kladě § 14. Dne 18. ledna 1900 nasteupil kabinet dra. Körbra, načež poslanecká sněmovna zahájila svou činnost 22. února. Za presidenta sněmovny zvolen byl dne 7. března dr. ryt. Fuchs, místopředsedy zvoleni posl. Prade a dr. Žáček. Protože však čeští poslanci zamítali všecky předlohy, byla sně- movna 17. března 1900 poznovu odročena Zahájeny byly nové dorozumívací konference, protože však ne- vedly k cíli, byl osud poslanecké sněmovny, svolané ku dni 8. května, zpečetěn. Čeští poslanci byli při- nuceni upustiti od formální obstrukce a započali ob- strukci hlučnou. Táž nastoupila svého vrcholu v noci z 8. ku 9. červnu, načež bylo i 16. zasedání říšské rady ukončeno. Nyní konečně dočkala se posla- necká sněmovna svého posledního osudu — byla rozpuštěna.

Řeči německého císaře Viléma potkávají se, jak známo, s osudem tím, že musí býti dodatečně úředně opravovány. Přihodilo se mu to také s řečí. jíž oslovil těchto dnů prvního purkmistra ve Štětíně. V původním znění stálo, že císař Vilém skončil svou řeč takto: »Nemám pražádných obav o budoucnost, neboť je s námi Bůh, jenž nám již dále pomůže! Jsem přesvědčen, že podaří se můj záměr; bude to sloužiti také k dobru Stětínu, pro- vincii pomořanské a celé vlasti. Dejž to Bůh!« Ve- škeré německé listy uveřejnily císařovu řeč s tímto závěrem. Všecky listy tázaly se také současně, jaký to »záměr« čili »plán« císař vlastně myslí? Jeden z nich přidal k tomu také malou úzkostlivou po- známku. Ihned byla tu po ruce Wolfova kancelář, která rozhlásila, že konec řeči císařovy zněl jenom takto: »Nemám pražádných obav o bu- doucnost, neboť je s námi Bůh, jenž nám již dále pomůže.« 47. sjezd německých katolíků v Bonnu. Dne 4. t. m. dopol. konáno bylo druhé uza- vřené shromáždění, kteréž bylo, zrovna tak jako první, navštíveno velice četně. Poněvadž různé výbory pracovaly již den před tím pilně a účinně, bylo připraveno již hojně hotového materiálu. Vyjí- máme z něho především návrh proti bezbar- vému tisku, jenž zní docela krátce a úsečně: »47. valný sjezd katolíků z Německa varuje po- znovu před t. zv. bezbarvým tiskem.

Žádný katolík z přesvědčení neměl by — vyjímaje nutný případ — předpláceti podobného listu, aniž ho podporovati inseráty neb jakkoliv jinak.« Stísněné poměry v Číně zavdaly podnět ku vřelému vyzvání katolíků, aby podporovali missie, umožnili jejich znovuzřízení a rovněže tak aby své účastenství s bojujícími vojáky projevili mílodary. Další resoluce doporučuje duchovním správ- cům péči o dělníky italské, jiná snahy dobročinné a opět jiná zřizování veřej- ných čítáren. Spolek sv. Bonifáce žádá velné vykonávání náboženského cvičení ve všech spolkových státech (Mecklenburg-Brunšvicko). Ze s o- ciálních resolucí budiž jmenována ta, kteráž podle napomenutí Lva XIII. dovelává se dobudování dělnického zákonodár- ství, dále organisace řemeslníků, a pak odborové organisace rolníkův. Jiný velmi důležitý požadavek týká se ochrany země- dělství státním zákonodárstvím a státní správou. Na poli věd a uměni byly doporučeny: Spolek pro podporování studujících německých kato- líků, Společnost Görresova a katolické reálné a od- borné školy. Další požadavek zní, aby stará gymnasia podržela svůj hummanistický ráz. Naposled přijaty byly resoluce, týkající se podporování křesťanského

Druhé veřejné shromáždění zahájeno bylo nejprvé předčítáním telegramu, jejž zaslal cí- sař na vzdaný mu hold. Telegram ten zní: »Jeho Veličenstvo císař a král obdržel od 47. valného sjezdu katolíků v Německu projev nejvěrnější odda- nosti a zasílá své nejvřelejší díky. Z nejvyššího roz- kazu: Lacanus. Telegram přijat byl za bouřlivého volání slávy. Na to hledělo shromáždění s napjatým očekáváním vstříc prvnímu, již z Crefeldu tak proslavenému řeč- níku, prof. Mansbergovi z Münsteru. Široké a dalekosáhlé thema bylo jeho úlohou. Věděnía víra, toť je cesta ku pravdě, nikoliv jen vědění samo. Souhlasiliť mnozí také již při poslední před- loze o rozmnožení loďstva nejenom na základé svého vlastního vědění, nýbrž také na základě vyšší auto- rity s většími požadavky. JJest pro vysokéi nízké jen jedna pravda; jedni to nazývají pošetilostí, my však to nazýváme moudrostí, zářícím místem, do něhož mosty klene víra. Ne všecky květy daří se, také ne na našich stromech, nýbrž mnohé propadávají mrazu. Budiž svoboden duch, budiž však svoboden v oživující formě víry. I vzbuzuje potom nejvyšší slávosímě lidského ducha, kdežto beze snahy tekl by jen jako neužitečný proud lávy. Svobodu člověka pevně založilo křesťanství na pojmu o dětech Božích, vykazujíc státu a církvi určité hranice. Bohu- dík bdí ještě vědomí autority v německých zemích v širokých kruzích, i těšíme se, že máme císaře, jenž chce býti z Boží milosti a vždycky tlumočí své křesťanské vyznání. — Na konec ještě slovo k mlá- deži akademické: Kéž požívá své svobody, ale nikde v požitkářství, nýbrž ve snaze, toužící po pravdě. Slova ujal se pak dolnorýnský oekonom Bl um z Crefeldu. Sedláci dostavující se na katolické sjezdy, nadšeni jsouce láskou a věrností ku katolické víře.

Sociální otázky nelze řešiti pouze rozumem, nýbrž také srdcem. Šelský stav jest ve hmotném i mravním ohledu jádrem a nejlepším řádem, který řečník zná, jest mozolů plná ruka. Pilnost a pokrok, to musí býti heslem na všech polích, zvláště na poli spole- čenstevním. Nechceme jako sedláci býti stavem mi- lionářů, chceme však, aby poskytnuto nám bylo zá- kladů pro zdravý vývoj. Nouze o lid a dluhy, to jsou naše bolesti. Platíme rádi, co můžeme, ale kde v nemoci nevystačuje příroda, tam pomáhají andělé milosrdenství. Důležitá jest pro náz otázka zadlužení. Prostředků poskytují nám rozličné pojišťovací ústavy a záložny i zvláště ty, jež spočívají na zásadě pospolitosti. Stavovské organisace jsou naším posledním cílem, ale my, kteří jsme spoluúčinkovali při zakládání sel- ských spolků, my nechceme, aby tyto spolky utonuly dnes v komorách zemědělských. Chceme, nejinak než jako duha spojuje všecky barvy, stejně objímati všecky třídy selského stavu. Ve stavu selském žije křesťan- ství; v něm bydlí věrnost k Bohu, králi a vlasti. A tážeme-li se nyní, kdo zůstal věren selskému stavu? Katolický střed! Jemu patří náš dík a slib naší věrnosti. Zrovna tak jako bojoval ve věcech ide- álních za naši spásu, zrovna tak hájiti bude naši věc také ve hmotných záležitostech. Bůh žehnej katoli- ckému středu a jeho politice vyrovnávací spravedlnosti! — Osvěživě jako čerstvý skalní pramen účinkovala tato slova přirozené původnosti na shromáždění na- dšením rozplameněné. Na konec vykládal vládní rada dr. Warrme- ling z Berlína o působení spolků sv. Vin- cence, jímž vedle veškeré péče o stísněné stavy zbývá ještě tak bohaté pole dobročinnosti. Veliké jest

požehnání, pojišťovací te požehnání, ale větší ještě musí býti naše láska. Schůze skončena byla po 8. hod. večerní.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes připadá památka sv. Kvidona, kostelníka. Týž narodil se z chu- dobné rodiny v Anderlichtu poblíže Bruselu. Rodiče Kvidonovy byly neobyčejně zbožní. Z počátku chtěl mladý Kvido žíti jako poustevník, avšak farář v ko- stele Matky Boží v Laekenu vyhlídl si zbožného mladíka za kostelníka Kvido byl vzorem kostelníka, jeho příkladem byli věřící nadšeni a povzbuzeni ku zbožnosji. Sv. Kvido konal pouti do Říma a do Sv. Země, na kterýchž pro lásku ku božskému Spasiteli neobyčejně svízele snášel. Když se po 7 letech vrátil domů, zemřel za krátko následkem svízelů na cestě vytrpených. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése olomoucké. Investováni byli dpp.: Ferd. Medek, farář v Holčovicích, na faru ve Vel. Vraž- ném, Ferd. Winkler, farář v Rudslavicích na faru v Místku a Frant. Zlámal, farář v Moštěnici na faru ve Stařiči. — Administratory jsou ustanovení dpp.: pro Holčovice Jan Lutz, tamní kooperator, pro Rud- slavice Josef Burián, koop. z Pustoměře, a pro Mo- štěnici tamní kooper. Frant. Pavelek. — Vp. kooper. Bureš, administrator z V. Vražného, desazen za osob- ního kooperatora do Grünova. Vpp. administratoři Fr. Husička v Místku, a Alois Vrba ve Stařiči, po- necháni jsou jako kooperatoři na týchž stanicích. Dne 5. t. m. zemřel dp. Jan Prosser, emer. farář z Kunčiny.

Zprávy denní. * J. O. hrabě Karel Schönborn, dědičný člen panské sněmovny, tajný rada, poslanec na sněmu zemském, předseda Katolicko-politické jednoty pro král. české atd., slaví dnes stříbrnou svatbu s druhou chotí svou, rozenou hraběnkou Stern- bergovou. * Dík Strossmayerův. Na adresu starosty měst pražských p. dra. Vl. Srba došel na blaho- přání městské rady pražské následující telegram »Diakovo, 10. září 1900. Nejsrdečnější dík! Bůh přehojně žehnej zlatou Praku! Strossmayer, biskup. Jmenování. Císař jmenoval ministeriální sekretáře dra. Richarda Forstnera z Billovya dra. Rudolfa Siegharta sekčními rady v před- sednictvu ministerské rady. — Ministerský předseda jmenoval ministerského koncipistu v ministerstvě ob- chodu Jana barona Eichhoffa a ministerského koncipistu dra. Egona Zweiga ministerskými vice- sekretáři v ministerském praesidiu. — Ministerský předseda jmenoval okresního komisaře při pražském místodržitelství, Emanuela Greifa, ministerským koncipistou v ministerském praesidiu. Vyznamenání. Pan Bohumil Hájek, zkou- šený pyrotechnik a c. k. přísežný znalec v Praze, vyznamenán byl za příčinou uspořádání ohňostroje v Marianských Lázních za pobytu perského šacha vyšším perským řádem. * Sňatek. Pan Karel Jarušek, administrátor »Radikálních Listů«, a paní Marie Jarušková, rozená Neškudlová, oznamují svým přátelům, že byl sňatek jejich dne 11. t. m. v chrámu Páně u sv. Štěpána v Praze posvěcen.

Po 25 letech. Pan Bohumil Soukup, mistr sklenářský a Terezie Soukupová, rodem Dittlová, ozna- mují, že dne 13. t. m. budou ve farním chrámu Páně u sv. Vojtěcha o 8. hod. slaviti svůj 25letý man- želský sňatek v nejužším kruhu rodinném a zároveň 25leté trvání závodu. Úmrtí. Včera ráno zesnul v Pánu na zámku v Jičíňovsi u Jičína p. Aug. Jeřička, býv. zasloužilý řiditel centrální kanceláře panství hraběte Ervína Šlika v Kopidlně. Pohřeb koná se ve čtvrtek na hřbitov velišský. Odkaz Altův. Pražský měšťan Fr. Alt od- kázal své doby městskému chudobinci a sirotčinci značnější obnosy. Poslední vůli jeho odporovali však jednak příbuzní, jednak četní věřitelé s pohledávkami, jež zavdávaly hojné příčiny k pochybování o jich pravosti. Nyní dospěly spory tak daleko, že mohlo z odkazů Altových pro chudobinec 1434 zl. a pro sirotčinec 287 zl. odvedeno býti. Dar. Slečna Josefa Vožická v Suchdole darovala Jednotě katolických jinochů a mužů v So- potech 20 K. Zaplať Bůh! Iškova starokatolická církev pouhým přívěskem německé starokatolické. Velmi smutnou roli hrál Iška se svým biskupem Cze- chem na synodě vídeňské, kdež pověstný němčour- ský radikál Bendel hrál hlavní roli. Bendel hlavně tlačil na nacionálně-německou organi- saci starokatolíků, tak aby německý ráz starokatolických obcí měl garancii nade všecku po- chybnost zajištěnu; naproti tomu mají čeští staroka-