Ročník XXXXIX.

vossáne

V Praze, v sobotu 24. července 1909.

Číslo 202.

Naranni avečerní listy předplácí se V Praze v administraci: na měslo na čtvrt lsta . . . . 6 K —p s dvoji donáškou na měsle. na čtvrt leta . . . . 7 K o2h ve filiálkách na měsle. . . . . . 2 K 30h

Poštou! i sr na měsle- na čtvrt leta . . . . 9 K 30h a dvoji zásilkou na měsin- na čtvrt lota . . . . 1i K 9 tnton

otuvvto dnrai nsv vten. ln t n toahocsb a edrzn ečern dání. V drobném prodejir ranní čislo o sobě . . zn sh večerní . . . za dh Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h vočerní . . . . . . . . 5h Inserátv plati se hotově napřed. Předplacsní a inserty přijímá administrnce v Marianské ul., 5. Tam nacházejí se táž redakce, tiskárna a szpodinu „Národních Listů“ Rukopisy se nevraouji

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Ukrajinci a Slovanská jednota na říšské radě. Z Vídně, 24. července. Ze Lvova se »N. Fr. Pr.« telegrafuje: Ukrajinský klub na říšské radě měl dnes schůzi, na které se rokovaloo politické situaci, způsobené uzavřením parlamentu a o tom, jaké stanovisko má se zaujmouti k pod- zimnímu zasedání. »Jest zajímavo — libujesi »N. Fr. Pr.« — že na této konferenci nebyla ni slovem zmínka o připojení se Ukrajinců ke Slovanské jednotě. Bylo pouze usneseno, aby vůči vládě stál klub v nejostřejší oposici.« Akciová společnost mlýnů v Praze. Z Vídně, 24. července. (K. k.) »Wienen Ztg.« oznamuje: Ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem orby a s ministerstvem obchodu udělilo p. císařskému radovi Františku Vá- vrovi, majiteli mlýna v Praze, ve spolku s pány Václavem Zářeckým, majitelem domu a pekárny v Praze a s Českou průmyslovou bankou v Praze povolení zřiditi akciovou společnost pod firmou »Akciová společnost mlýnů v Praze« (německy Mühlen-A ktiengesellschaft in Prag) se sídlem v Praze a potvrdilo její stanovy. Jak se ve vídeňských německých orgánech lže. Z Vídně, 24. července. »N. Fr. Pr. « má zase nový článek proti českým školám u příle- žitosti protestu obecního zastupitelství v Mei- dlingu proti zřízení české školy. Zajímavo však při tom jest, že hned pod štváčským článkem musila uveřejniti opravu p. Vojtoviče, redaktora »Selských Listů«, jenž dokazuje v ní, jak »N.

Fr. Pr.« lhala ve svě nedávné zprávě o výbo- jích českých v severní Moravě. Ve své oprav p. Vojtovič, právě jako včera p. Kubias, tvrdl, že žádal pouze dvojjazyčný lístek a nikoliv jednojazyčný a dále, že se choval docelal slušné. Tak »N. Fr. Pr.« pohlavkuje sama sebe. Včera Kubias, dnes Vojtovič a zejtra přijde bezlobo zas někdo s důkazem, jak svobodný tisk- lže Z uherské sněmovny magnátů. Z Pešti, 24. července. (K. k.) V dnešn schůzi sněmovny magnátů přečten byl králov ský reskript v poslanecké sněmovně již prohlá- šený, který týká se opětného jmenování vlády. Byl vyslechnut stoje a vzat s homagialní odda- ností na vědomi, načež byla schůze ukončena. Skandál záhřebského processu. Z Vídně, 24. července. »Zeit« se vysmívá v úvodním čiánku uherským žurnalistům, po- něvadž si včerejší odpověď francouzským žur- naistům učinili velmi snadnou a lehkou, pouka- zujíce na samostatnost Chorvatska a na samo- ststné jeho soudnictví, na základě čehož prý se nemohou vměšovati do vnitřních chorvatských záležitostí. »Zeit« však tomu nevěři a vidí v tom pouze vytščky. Tvrdí, že byl by stačil pouze pokyn, aby se záhřebskému skandálu učini ddoe

konec. Ohlášený atentát na Burceva. Z Paříže, 24. července. (K. k.) Jak listy sdělují, došla sem zpráva, že jeden z vůdeů »černé sotně« se odhodlal, zavraždit revolu- cionáře Burceva, žijícího v Paříži, pro jeho odhalení v ruské tajné policii. Jsurés praví v »Humanité«, že úmysl ten sděluje veřejně vládě francouzské; zdá prý se mu nemožným. aby podobný zločin mohl býli v Paříži spáchán Povstalecké čety v Me kedonii. Ze Soluna, 24. červenec. (K. k) Dle sta tistiky na základě tureckých údajův úřadních o opětném zahájení čmnosti čet v Makedonii z první dekádu měsíce července událo se 14 srážek s četami neb únosů a vražd, čelami spáchaných. Činnými byly jedna četa bulharská, jedna albánská a prý osm čet řeckých. Ministerská krise ve Francii. Briand si nedůvěřuje. Z Berlina, 24. července »Vossische Zlg e oznamuje z Paříže domnělý výrok budoucího ministerského předsedy Brianda: »Důvěra presidenta se mne dotýká hluboce. Véřim však.

že jest ještě příliš předčasnou, Moje politická dráha není ještě tak dlouhá, aby opravňovala takovou důvěru. Vím dobře, jaké obtíže na mne čekají. Netajím tyto a bylo by mi také bývalo milejší, kdyby někdo jiný byl povolán k rozře- šení krise. Přijmu ještě celou řadu politikůa nabudu-li přesvědčení, že moje osoba jest pře- kážkou ke spojení všech republikánů, ustanu ve svém díle. Chci býti mužem smířlivým celou hlavní moc ropublikánských sil míti za sebou.« — O programu Briandově se dosud pouze vl, že se neliší od programu Cle- menceauova. Listina nového ministerstva. Z Paříže, 24. července. (K. k.) Briand sdělil včera večer presidentu Fallieresovi, že přijímá úkol sestaviti kabinet. Ministerstvo bude složeno následovně: Vnitro a kultus Briand, spravedlnost Barthou, záležitosti zahraniční Pichon, finance Cochery, veřejné vyučování a umění Doumergue, veřejné práce, pošty a telegrafy Millerand, obchod a průmysl Dupuy, orbu Ruau, osady Trouillon, práce a sociální péče Viviani. Křeslo vojenství bude prý svě- řeno některému generálovi a křeslo námořnictva admirálovi. Státními podtajemniky budou jme- nováni: finance Renoult, vejenství Chercn, námořnictví Sarraut, krásná umění Du- jardin-Beaumetz. Z Paříže, 24. července. Koluje pověst, že za ministra vojenství je vyhlédnut gen. Brun nebo velitel vojska v Oranu generál Lyantey a pro ministerstvo námořnictví admirál Phili- bert, admirál Fcurnier neb admirál La- peyrěre.

Hlasy časopisů.

Z Paříže, 24. července. (K. k.) Listy nepři- nášejí dosud žádných komentářů v novém ka- binctě. „Figaro“ soudi, že obyvatelstvo zvláště svět obchodní, uvítá s radostí odchod Caillauxův, který svými berními plány způscbi velké znepokojení a ochromil všecku podnika- vost. Vstoupení senatora Dupuye do kabinetu jmenování Barthoua ministrem spravedlnosti vzbudí prý příznivý dojem. „6 aulois“ miní, že země uvítá vslup vojenských osobností do ministerstva vojenství a námořnictví, doufajíe, že konečně budou zájmy národní obrany chráněny.

Spanělové v Marokku- Přísná censura zpráv z bojiště a válečná nálada. Z Berlína, 24. července. »Localanzeigrue oznamují ze San Sebestiana, že censura se tam provádí s přisností až víře nepodobnou. Jenom úřadně ověřené zprávy se propou- štějí. Telefonická sdělení tisková jsou úplne zakázána. Vláda zakazuje rovněž každé shro- mážděni, ve kterémž se učiniti chce projev proti válce. Také různé listy byly skonfiskovány poněvadž byly pro mír. Válce přátelský tisk prohlašuje, že Španělsko nemůže již zpět, nýbrž že musí zvítěziti za každou cenu. Nové boje. Z Madridu. 23. července. (K. k.) Dle úřadní zprávy z Mebliy došlo včera večer k boji dělostřelectva, při němž byl jeden vojín raněn, Čtyři ranění dnes v nemocnici zemřeli. Harka poslupující ve dvou oddílech pokusila se v noci znovu napadnouti španělská postavení. Jak se sděluje z Malagy, bylo vojsko z Madridu určené pro Melillu bez další přihody naloděno. Nepříznivý obrat. — Rozmnožení výpravního vojska. Z Londýna, 24. července. Ze zpráv dochá- zejících z Marokka a ze San Sebastianu je už nepochybno, že ve výpravě proti Kabylům na- stal obrat pro Spaněly nepříznivý a vážný. Dl zpráv ze Španělska pozbyl mladý král touto výpravou celé své dosavadní popularity. Král měl včera dlouhou poradu s ministry o vojen- ských opatřeních, jež bude nutno učinit. Vojsko generála Mariny má býti rozmnoženo, ale nikoli na čtyřicet, jak bylo žádáno, nýbrž prozatím

jenom na třicet tiste mužů. Ale i to je na africkou výpravu počet neobyčejně veliký. Španělské vojsko v tísni. Z Londýna, 24. července. »Daily Express« oznamuje z Melilly, že předevčírem trval boj mezi Maury a španělskými vojsky po celý den a ještě včera ráno nebyl u konce. V depeši praví se dále, že Španělové se nachá- zeli ve velké tisni a že od porážky za- chránil je pouze včasný příchod posil. Boje u Ceuty. Rozechvění v Alžírsku. Z Tangeru, 24. července. Z Oráně v Alžír sku přicházejl četní Rissové, kteří opustivše ta- mější žně, táhnou na Španěly. Docházejí sem zprávy o bojích u Ceuty. Je slyšeti z dálky du- nění děl. V Alžíru panuje velké rozčilení. Události v Persii. Vydrancovaná šachova vila. Z Petrohradu, 24. července. Z Teheranu se oznamuje: Nový šach volá ustavičně po rodičích. Když se utekl Mohamed Ali z vily v Sultanabadu na ruské vyslanectví, byla vila od Sarbursů tak důkladně vypleněna, že nový šach v ní nenalezl ani postelní prádlo a musi přenocovat v domě své babičky. Útrapy ruského vojska na pochodu. Z Tiflísu, 24. července. Ruská vojska určená pro Persii, trpí velmi panujícím vedřem Vojáci jsou téžce vyzbrojeni a musí konati ve- liké pochody v temperatuře 40—45 stupňů pl- sečnými a kamenitými krajinami. Zvláště citelný jest nedostatek vody, protože studnice zřízene na ruské železniční trati nevystačují a mohame dáni se zdráhají jinověrcům poskytnouti vody ze svých studnie a pramenů. Rusové jsou nu- cení píti zkaženou vodu z kanálů nebo jisti ve- liké množství ovoce, což bude míti v následek asi vynuknuti nějaké epidemie. Politický proces v Záhřebě. (Od zvláštalho zpravodaje »Národních Listů«.) V Záhřobě, 22. července 1909.

Nastič. Dnes zase pokuty u „hrdelního“ soudu pršely. Čtenář se podiví, až se dočte, jaké zá- minky Tarrabochi vyhledávat umi pro uvalen peněžitých trestů (jscu disciplinární a proto bel odvolání!) na obhájce. Myslíme, že míra trpěli- vosti obhájců je dovršena. Veselost způsobilo dnes ohražení, jímt předseda hned na počátku líčení „hájil svou čest“ proti pomluvám záhřebských listů. Sdě leno bylo, že Tarrabochio s některými členy se- nátu v kterési odlehlé krčmě pozdě do noci statně popíjel a že pronesl „nazdravici“ na ko- runního svědka Nastiče. Tarrabochio nyní pro- hlašuje, že ani v Záhřebě nebyl. Zvláštní de- menti! Ne tak obsahem, jako místem. Taková prohlášení přece do soudní dvorany se nehod. Ostatně uslyšíme, co se „ctiteli révového moku odpoví. Nepraktičtí jsou naši jižní bratří. Dávno jsme je upozorňovali na vymoženost fotografie. Trochu magnesia a svět bude mít příležitost n- zorně vypozorovat „růžovou náladu“ president soudu v těch nočních chvílích, v nichž „ráčí být trošinku vesel“. Hledej si potom dementi! Svým prohlášením Tarrabochio docílil vel- kého efektu — „řechtal“ se ve dvoraně kde „Hrdelní“ soud si vede moderně pokud se týče scenických rozmanitostí komedie. Po vý- jevech legračních publiku dává pastvu ve scé- nách pohnutějších. A tak zahání jednotvárnosl a kratochvilnou komedii dělá poutavou. Přivá- bil i dnes pozornost „rozchechtaného“ obecen- stva ústy předsedy, jímž oznámil, že s enát ukládá dru. Hinkoviči 100 koru pokuty, protcže z otázek obhájee je zřejmo, že on věři, jakoby korunní svě- dek Nastič baronem Rauchem uplacen byl! Tu už nestydatost přesahuje všechny meze! Jak může být trestán člověk za to, co věří, či co ne- věří? Ničema Nastič sám se chlubil, že bánem je podplacen a dr. Hinkovič jen vlastní slo- kdo.

va „člověka ušlechtilého“ citoval. A za to pe- něžitou pokutou je trestán! Pro nesmirnou spro- stotu však, jíž Nastič bidáckým slovním mané- vrem (jímž chtěl seslabit tvrzení jeho ničemnos bičující) dra. Hinkoviče urazil, soud kárná slova nenalezl! A v urážce Nastičovi i Accurti po máhal! Nejlepší je, že dr. Hinkovič ničemu ani soudně stíhati nemůže, ačkoliv týž mu ritualní vraždu připisoval. Soud záhřebský upře svoji kompetenci a kde má dr. Hinkovič ničemu k sou- du potahovat? Jeť on švude a není nikde! Při všem však jedno uspokojením nás naplňuje: nikdy ještě žádný ničema dobre neskončil. Však den své odplaty najdei ušlechtilý trojlístek Nastič, Accurti i Tarra- bochic! Jen co se poměry v bánovině změní. A tak, jak jsou, dlouho zůstati nemohou! Nastič, jakmile svůj pamílet „Moje afere“ vydal, hned po jednom exempláři bratřím Ada- movi a Valerijánu Pribičevičovým zaslal. Patrně ee je chtěl ranit!

Dr. Hinkovič ukázal na novcu řadu nedů- slednestí Nastiče. Sledujme pozorně vývody ob- hájce. Uvádí, že reveluční statut chee svojí organisací podporovati ony elementy, které pracují pro národ- ní jednotu Srbů a Chorvatů a pro jednocení jihoslovanských zemi. Ale v únorovém rozkladu se touž na okamžité zahájení teroristic ke akce. V té době však u vesla byla koalice a s níi obžalovaná srbská samostatná strana. Jak by mohla vlád- noucí strana podporovati teroristickou akci? Pu my se vrhají na vládnoucí lidi a z tohc vychází. že by srbská samostatná strana byla chtěla vrhati pumy na samu sebe. Tato dedukce je čistě logickou. Ale což je o lo- giku u Nastiče. „Ušlechtilý člověk na vše má odpověď pohotově. I nyní ji sype z rukávu. Už jednou prý řekl, že ta akce byla namířena proti Černě Hoře. A Aceurti hned ochotně ničemeví pomáhá Prý nebyl statut jen pro dnešek či zejtřek, ale na dlouhou dobu. Nastič potom své „vysvětlení doplňuje. Bylo prý v úmyslu, aby na generální skupštině všechny otázky se přetřásaly, ale Mi lán Pribičevič prý slatut předložil užší konfe- renci, což prý je zřejme z psaní Adama Pribiče- viče.

Podivení vzbudilo, že ničema přes noc svoj taktiku změni!: dnes už na otázky dra. Hinko viče odpovidá. Žádá »velký muž«, aby se četl který originální dopis Lj. Jovanoviče, ježto prý jim dokáže, že s Jovanovičem měl rozhovory o ce- lyňské aféře. Dopis se čte. Dr. Hinkovič potom dí, že psaní je podezřelé. A Aecurti drze dí,že idohoda Srbů i Chorvatů v koalie je podezřelou. Ale dra. Hinkovíče tato drzost nezmátla; hned vyslovil podivení nad tim, že dopis byl poslán na diskretní adresu Zle tím pobouřil »člověka ušlechtilého«, který s ličeným a komediantským rozhorlením zvolal »Mne nebudete sekírovat. Najděte si jiného.« Dobře ho usadil dr. Hinkovič: »Na kone brožury »Finale« díte, že jste ji vydal svou prací i svým nákladem. Má-li se tu alegoricky mysliti na oněch 3000 K, které jste od černo- horské vlády obdržel?« A Nastič, pasť nezpozorovav, neostražit prohodil: »Chtěl jsem tím řlci, ž Austrie onu brožuru neobjed- na la.« »Ach, tedy jste položil přísahu na nepravdu?« zvolal obhájce. Dostal za t důtku z úst předsedy. Dělá si z ní dr. Hinkovi jako z loňského deště a hned děl: »V obžalobě se tvrdí, že v Bosně chorvatský element je nej silnějším. Předseda se durdí a dí, že o obžalobě ne dovoli mluviti. A Aceurti mu přizvukuje zvolá- ním, že věc není předmětem svědectví Nastiče. A dr. Hinkovič náhle, jakoby mimochodem, se táže »člověka vznešeného«: »Věříte-li vy v boha?« Olázka vabudila nesmírné roze chvění v dvoraně. To Accurti vtipem chtěl se slabit. Děl posměšně: »A což vy, věřite-li v du- chy a v spiritism ?«

Dr. Mazura tuto Accurtovu »duchaplnoste odměnil potleske m. Draze mu přišel ! Napřed Accurti za velké bouře v dvoraně štiplavě prohodil: »Dr- Mazura zapomíná, že je v soudní síni.« A komisní votant Pavešič do vrásek vta- huje přiblblou svoji tvář a jako posedlý řve; »Zaključak suda.« I kaprálský Cekuš pospíchá se svou troškou do mlýna a syčí: »Pa da, treba donjet zaključak suda o tome. (Ano, ano, třeba je vzíti o tom řešení soudu.)«. Nedůvtipný Tarrabochio udíveně se táže: »O čem soud má vzíti řešení?« A již senát spěchá do vedlejší síně. Po chvíli se vrací a předseda oznamuje, že z dvo- rany odstraněni býti mají vši chni obžalovaní, jichž svědectví Na- stiče se netýče a že dr. Mazura se tresce pokutou 200 korun, protože uchvátíl obecenstvo tak, že sou se cítí zlehčený m. A Aecurti vítězoslavně a drze na obhájce pohlížeje, děl: »Vím, že obhájeové svoje pokuty neplati a žádám, aby se pokuty přísně na nich vymáhaly, aby jinak trestní postup nebyl ilusor- ním.« »Neurážejle, všechny pokuty jsem zaplatil«, rozhořčeně zvolal dr. Muzura. Potom ke slovu přišel dr. Budisavljevič. Započal s dolazem po brožuře »Jezovité v Bosně«, Předseda však o předmětu řeč nepřipustil. A Nastič dává výklad k rozhodnuti předsedy (Je vidět, jak »duše ušlechtilé« jsou sehrány): »Četl jsem, že arcibiskup Štadler se cltil uraženým proto, že přede mnou předseda do ochrany ho ne- vzal.« Aeh, vy duše křesťanské! Jak bldnou komedii tu sehráváte ! Hle, co dél před seda: »Pan areibiskup nemohl čisti ste- nografický protokol; nikdy bych nepřipustil, aby kdokoliv tady ho urážel« Čí to, co o Štadlerovi mluvil Nastič, Tarrabochio neslyšel? Komediantil Dr. Budisavljevič potom uvedl na přetřes »Slov. jug« a »Kolo srpskich sestar«, »Velký muže na to rozplácal se o vyrábění pum a o povstalecké akci v Makedonii.

Dr. Budisavíjevič polom jmenuje několik členů »Slov. jegu« a plá se Nastiče, byli-li ony osoby i členy organisace. Táže se, věděli-li aspoň oni členové o té organisaci. Předseda obě otázky potlačil ! To roztrpčuje Adama Pri- bičeviče; díť: »Ale vždyť je tu »Sl ov. jug« v obžaloběl Proč se to nepro- hlási?« A dr. Dušan Popovič dí: „Uklidněte se, Adame; to je úplně pochopitelno.“ Nastič popisuje místnost „Slov. jugu“. Předsed dí: „Kdybyste ji byl dal fotografovat, tato olázka mo- hla být zbytečnou.“ A šotek humoru našeptal dru. Popoviči slova: „Ach, srbští fotografové za nic nestojíl“ (Narážka na drzé tupení všeho srhského se strany Accurta a Tarrabochia.) Potom dr. Budisavljevič se táže „velkého poli- tika z Bosny“, ví-li, že „Slov. jug“ již v listopadu přestal existovati. Ničema drze tu se dotknul českého poslance, který na říšskou radu záhřebský proce uvedl: „Masaryka ze lži usvědčuje beogradska měst. ská obstina“ A hned se tázal, dala-li tato obstina „Slov. jugu“ podporu. Dr. Budisavljevič odmítá od- pověď. Accurti i předseda v dojemném souzvuku strojeného smíchu pokřikují: „A-a-a!“ Obhájce však klidně dí: „Je mým principem neodpovidati, pro- tože svědek nemá práva mně klásti o- tázky.“ „A což. když clice vysvětlení?“ dí předseda z smíchu obhájců. Potom po malé přestávce předseda ukazuje, ž si vzal výzvu Accurta k srdci: přísně vyzý va obhájce, aby do 48 hodin svoje pokuty zaplatili Dr. Budisavljevič Nastičovi ukazuje fotograli Jašo Nenadoviče. Nastič ji poznává. Tvrdil kdysi Nastič, že Damjan Damjanovič ja- ko žurnalista (a týž prý vždy velebil krále Petra) přišel na Černou Horu a že byl odtud vyhnán. Dnes to opakuje. Slyšel prý Nastič v Cetyni, že Damja- novič byl v redakcích „Pokretu“ a „Obzoru“. Tarra

Z kulturní ciziny. Reorganísace carské knihovny. V carské veřejné biblioléce v Petro hradě přišlo se na stopu četným krádežím, které se tu děly už delší dobu způsobem ž zarážejícím svou primitivností a svědčlcím o bídné organisaci kontroly a opatrování sbírek. Krádeže prováděli dva členové služebního per- sonálu, u nichž také se při domovních prohlid- kách množství cenných knih našlo. Nepříjemné odhalení bude mít však příjemné následky. Při- kročeno totiž konečně k důkladné revisi celé bibliotéky a k podrobné revisi současného stavu jejího: Knihovna, velmi cenná svojí relativní úplností starých tisků, časopisů, brožur (ve zvlástním oddělení i konfiskovaných jen na osobní povolení arci přístupných) a bohatá na rukopisy i literaturu slovanskou vůbec, bude zrevidována i co do přesného počiu svazků, přiloh, co do úplnosti a neporušenosti knih, z nichž mnohé vykazují defekty povstalé vystři- hováním a vyřezáváním celých listů, obrázkův a obrazových příloh atd. Na takovoutu revisi která by se měla v ústavě tak důležitém roz- uměti sama sebou, naléhaly literárni kruby již dlonhou dobu, poukazujíce na bídný, stav knilovny, ale marně. Nyní k ní konečně dojde a současně má se řešiti obližná otázka zcela nové organisaee služby v knihovně, stálé koniroly nad půjco- vanými publikacemi v místnostech knihovny i na venek a k rozmnožení odborně vzdělaného personálu úřadního. Za tím účelem byla koncem min, měsíce carská bibliotéka na delší dobu vůbec uzavřena a k novému otevření dojde asi až v pozdním podzimu.

Pařižské listy začínají ohlašovati pro příští saisonu divadelní již celé serie novinek Z těch, které osobami nebo významem svých autorů budí největší zájem, jsou: nové drama »Mannon, fille galante«, které zadal Henry Bataille divadlu Athénée. — Vdova po Catulle Menděsovi, paní Men- děsová přihlásila k provozování a ihned dobře udala zdramatisovaný román svého zesnulého chotě »La grande Maguet«. Hudbu k dra- matu, které prý bude velmi efektní, napsal Xavier Leroux. — V genru, který je mezi fraškou, rozpustilým vaudevillem a tak zv. »di- vadelními revues«, tolik oblibenými v posledníeh letech v Paříži, napsal Alexandre Bis- son cosi detektivního a sensačníbo a jmenuje se to »Nick Carter« a bude to hráti začátkem podzimu divadlo Ambigu a bude to prý atrakce, jaké se vyskytují jen jednou v deseti letech. Norvéžský tisk poněkud opozděně vzpomněl 90. narozenin norské spisovatelky

Ma gdaleny Thorosenov é, tchyné HI en rika Ibsena. Stařičká dáma, již bylo 90 len v polovici června, je dosud poměrně zdráva dobré mysli. Psáti začala teprve po smrti svého chotě, ve stáří 40 let, takže má za sebou pa- desát let činnosti literární, jejíž nejsilnějs stránkou jest líčení norského života lidového. Napssla také několik dramat historických i ze života současného. Vynikající francouzský herec Mounet Sully, doyen pařížské Comédie Fran- caise, hodlá v příštím roce opustiti scénu — po 39letém působení divadelním — a uchýlit se na odpočinek. V Brusselu byl v těchto dnech odhalen pomník velikého belgického sochaře Julien Dillense, zesnulého v mladém věku r. 1904. Julien Dillens, rodilý v Antverpách, považován byl vedle J. Lambeauxe a Const. Men- nienra za největšího z moderních výtvarniků belgiekých. 21. července byly v předměstském hřbitově pařížském vykopány tělesné zůstatky O scar Wildea za přítomnosti syna básníka a pouze několika intímních přátel, a převezeny do hrobky na hřbitově Pěre Lachaise, kde bude po- slaven důstojný pomník, na nějž už před delší dobou nabídla spontánně celá řada ctitel Wildeových značně přispěvky.

Bianca Segantiniova, dcera slav- ného maliře, počala porůznu uveřejňovati ko respondenci a drobné kresby i ná- črty z pozůstalosti otcovy. Ukázky z korespon- dence, prozatím pouze úryvkovitě citované. slibují mnoho nanejvýš zajímavého. Pařižská »La Revue« na příklad otiskla několik dopisů mistra, psaných vlašské básnířce a spisovatelce románů, známé pod pseudonymem Neera. V dopise, datovaném 21. ledna 1896, činí Se- gantini — patrně na nějakou narážku aneb přímou otázku — zmínku o svých začáteích kreslířských. »Už ani nevím«, píše tu umělee, »proč jsem se začal učiti kreslení. Ale vím určitě, že jsem ve svých prvních pokunech nalezl velmi silný prostředek, jak vyjadřovat svoje cítění. První moje kresba byl obrázek dí- těte, které zemřelo. Nešťastná matka, kterou jsem dobře znal, byla zoufalá a přála si vroueně míti obrázek milovaného dítěle. Nakreslil jsem jí jej tedy. Nevím, stál-li zač, či ne, ale byi jsem vnitřně spokojen svým prvním hotovým dílem a matka byla šťaslna . ..«

Různé zprávy. = Nahánění strachu božstva. Primilivní náro dové přinášeli bohům oběli, aby získali jejich přízně Zcela logicky pak, když jim bohové nevyhovovali. zastavili obětování, ba často i obrazy jejich znesvě covali. Zvláštní však jest, že vyskytují se stopy po- dobných zvyků i u křesťanů obmezenějšího ducha. Jest o tom podivuhodná zpráva uložena v archivu Smithsonianského ústavu ve Washingloně. Sděluje se tu, co se přihodilo v Arizoně za vlády španělské. jak prostomyslný tehdejší lid hrozil božstvu a hro- zbami na něm vynucoval deště. V památné one listině stojí: »Uvažujíce, že svrchovaný stvořile- v této provincii dobře se nezachoval, ježto se za celý poslední rok dostavila jediná sprška; že totiž tohoto léta, po tolika procesích, modlitbách a chvalozpěvech vůbee nepršelo, čímž úroda kaštanů, na níž závisí blahobyť celého departementu, nadobro byla zničena, bylo usneseno: Článek 1. Jestliže v nejbližším ob- dobí osmi dnů od vydání tohoto dekretu nebude do- statek deště, nikdo nebude choditi na mše a se modliti. Článek 2. Potrvá-li sucho dalších osm dnů. kostely a kaple budou sežehnuty, missály, růžencea jiné předměty pobožnostní budou zničeny. Článek 3.

Jestiže pak pršeti nebude ani ve třelím období osmi dnů, budou kněží, mnichové, jeplišky a všichni svati mužského i ženského pohlaví postínáni. Zatím udílí se povolení k páchání všeho druho hříchu, aby svrchovaný stvořitel věděi s kým mu jest činiti.« = Tunel mezi Švédskem a Dánskem. Z Kodan se sděluje: Ve Švédsku a Dánsku budí značnou po- zornost projekt podmořského tunelu mezi oběma ze- měmi. Svédský inženýr Quistgaard uveřejnil v švédských i dánských odborných časopisech techni- cky důkladně odůvodněný plán spojení měst Kodaně a Malmě elektrickou drahou, vedenou tunelem pod Oeresundem. Vynikající dánský inženýr Winkel za- bývá se v dánském inženýrském časopise Ouistganr- dovým plánem a dospívá k výsledku, že plánje dobře promýšlen a proveditelný. Celá linie Kodaň— Malmě je 36 km dlouhá, tunel bude však jen 16 km dlouhý. Kdežto nyní vyžaduje cesta z Kodaně d Malmö 2 hod. 17 min., trvala by jízda Quistgaardem projektovanou tunelovou elektrickou drahou jen 41 minut. Jak sděluje „Politiken“, navrhoval Quistgaar také tunel mezi Heilsingborgem a Heilsingorem; tato linie je značně kratší než mezi Kodaní a Malmě, poněvadž je tam mořské dno mnohem méně nevné, než na trati Kodaň—Malmö, sluší dáti přednost to- muto spojení přes větší vzdálenost obou měst