Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 20. července 1909.

Číslo 198.

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administracis Da měslo.. . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou n měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 82h vo filiálkácho na měsic. . . . . . 2 K 80 Poštou: na měsle. na čtvrt leta . . . . 9 K 60h s dvojí zásilkou Ba čtvrt lota : . . . 11 K do na měsle

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“ Anglický král navšliví císaře Františka Josela v Išlu. Z Londýna, 20. července. Jak se z Lon- dýna oznamuje, prohlásil král Eduard vysoee postavené osobnosti u dvora, že také letos za mýšli během svého pobytu v Rakousku navšt- viti císaře Františka Josefa v Islu. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 20. července. Radové zemského soudu Karel Studnička v Olomouci, Ludvík rytiř Gežek z Rittersfeldu v Brně pro Brno Josef Schmidek v Olomouci jmenováni a personam rady vrehního zemského soudu. Vilém Herrmann z Herrnrittů, který jest při ge- nerální prokuratuře a má dosud titul a char- akter vrchního rady soudního, byl nyní pro Brno jmenován skutečným radou vrchního zem- ského soudu. Z Vídně, 20. července. Radům zemského soudu Bedřichu Kancnýřovi a dru. Karle Dočekalovi v Brně byl udělen s promi- nutím tax titul a charakter radů vrchního zem- ského soudu. Změna garnison. Z Vídně, 20. července. Na jaře přištího roku bude provedena normální změna ně- kterých vojenských posádek. Jes však pravděpodobno, že ještě letos na podzim stanou se některé změny. Tak příštím rokem bude pluk husarský č. 6 z Celovce přeložen do Gyöngrösu a Miskolče a husarský pluk č. 15 z těchto stanic do Celovce a okolníeh slanic.

Přípravy pro bosenský sněm. Ze Sarajeva, 20. července. Konferen ce Srbů usnesla se, že požádá zemskou vládu. aby co nejdříve zavedla zákon spolčo va- oi a shromažďovací. Desetičlenný výbo byl pověřen vypracováním volebního pro gramu a kandidátní listiny pro bo- senský zemský sněm. Nový kaneléř německý do Vídně. Z Vídně, 20. července. (K. k.) »Fremdbl.« píše: V poslední době vyskytla se často zpráva. že nový německý říšský kancléř šl. Bethmann Holiweg hodlá v dozlrné době představiti se cisaři Františku Josefovi. Ačkoli po télo stránc ještě není nic určitého stanoveno, má tato zpráva přece mnoho vnitřní pravděpodobnosti; nový řišský kaneléř představí se našemu clsaři snad ješté v září. Demonstrace pro druhý trojspolek. Z Petrohradu, 20. července. Pařížský ko- respodent „Birževých Vědomosti“ oznamuje, že se zamýšli použiti návštěvy ruskýcha anglických poslanců v Paříži sou- časně k tomu, aby se demonstrovalo pro troj- spolek rusko-anglicko-francouz- ský. Návštěva ta má se konati počátkem příštiho roku. Národní smutek pro odsouzení Sičynského. Ze Lvova, 20. července. Dle »Przegladu se usnesl národní výbor ukrajinský. prohlásiti Miroslava Sičynské h za národního reka a naříditi po jeden rok národní smutek. Ten by

pozůstával v tom, že by během celého roku se nepořádaly žádné zábavy a nosily by se tmavé šaty. Pouze přednášky a koncerty bylo by do- voleno pořádati a výtěžek z nich by se věnoval na založení ukrajinské školy na památku Olany Sičynská. Výbor se dále usnesl nepustiti se zřetel osvobození Sičynského a svěřiti tuto akci ukrajinskému klubu ve sněmovně. Doufají, že dosáhnou ve sněmovně jako odměny z podporu vlády ukrajinským klubem pro puštění Stčynského. Jsou si své věci tak jisti, že tvrdí, že Sičynský bude v několika tetech seděti docela i v parlamentě ! Pohřeb vévody madridského. Z Varese, 19. července. (K. k.) Rodina vévody madridského obrátila se telegraficky na císaře a krále Františka Josefa s prosbou, aby dovolil, by vévoda byl pohřben v Terstu v hrobě Bourbonů. Jestliže dojde kladná odpověď, bude se pohřeb konati v Terstu. V kostele casben- ském konal by se pak jenom slavnostní výkrop. Listy sdělují, že papež zaslal rodině soustrastný telegram. Mimořádná ochrana pro Petrohrad. Z Petrohradu, 19. července. (K. k.) Petro- hradská telegr. kancelář sděluje: Mimořádná ochrana pro Petrohrad byla až do 20. ledna 1910 prodloužena. Protialkoholistický kongres v Londýně. Z Londýně, 20. července. Protialkoholisti- cký kongres byl dnes zahájen. Rakouskou vládu zastupuje bar. Pražák a ministerský sekretář Florián. Z Vídně se zúčastní kongresu dr. Tham a slečna Kassowitzova, z Čech dr. Weis, z Vor- arlbergu dr. Kollitscher a z Moravy dr. Aurr.

Demnělé projevy černohorského knížele. Z Vídně, 20. července. Korrespondent „Reichs- postu“ byl na své cestě po Balkáně přijat v audiene také černohorským knižetem Mikulášem. Uveřejňuj o ní ve svém listě toto: Za řeči o událostech, v po- slední době sběhlých, zejměna o revoluci perské, pro- hodl kníže: „Všude tentýž zjev v Orientě. Nejdřive v Turecku, potom v Persii a také u nás na Černé Hoře ústavu jenom klubáši přivedli na svět.“ Dálo vypravoval kníže o známěm pumovém procesua pravil k tomu: „Se zatčením klubášů a zjištěním spiknutí byla oposice zlomena, ale jest nesporno, ž nespokojenost mezi vzdělanými nevymizela.“ — Než kníže nebéře důvod této oposice zvláště vážně a pro- hlásil, že na Černé Hoře každý vzdělanec, klerý není ještě ministrem neb ministrem byl, dělá oposici. aby ještě ministrem se stal, ale nelze zapírati, že oposice sve zbraně volila obratně a jmenovitě jejt vůdce Miljuškovič dovedl dobře využíti nepořádků jež vznikly při otázce italského tabákového mono polu. Vztaby mezi Černou Horou a Srbskem pro tyto píkle byly na delší dobu skaleny. O poměru k Ra- kousko-Uhersku se vyslovil, že na každý způsol musí býti velmi přátelský. Pro svornost v Turecku Z Cařihradu, 19. července. (K. k.) Šejk ul Islam vydal ke všem muftiům, kněžským soudeům a ulemům proklamaci, která na zá- kladě citátu z koranu prohlašuje, že různos náboženství není překážkou rovnosti a obsahuje vyznání, aby bylo přísně dbáno zásady rovnosti a aby obyvatelstvo bylo napomenuto, by s nemo- hamedány žilo ve svornosti.

Poprava tureckého redakfora. Z Berlína, 20. července. »Vossische Ztg.« oznamuje z Cařihradu: Poprava re akčního ředitele časo pisu »Volk hann«, který ihned po vpádu Mladoturků do Cařihradu byl zastaven, budí zde ve li ký rozruch, poněvadž trest se pova- žuje za barbarský a krajně ne- spravedlivý. Politická situace ukazuje na změnu v ministerstvu, klerá by přinesla Turkům nových několik portefeuillů. Mladoturecká vláda proti odtržení Krély. Z Berlina, 20. červénce. „B.Tgblttu.“ozna- mují ze Soluna: Mladoturci zaslali krétským ochranným velmocem nótu, ve které prohlašují, že nemohou do- pustiti odtržení ostrova Kréty od říše své. Také že nemohou spokojiti se jencm s nominálním vrchním panstvím Turecka a je- jich trpělivostže jestukonce. Proto hodlají své národní cti dle vlastního uznání za- dost učiniti. Konee perské krise a velmeci. Z Kolina, 19. července. (K. k) »Kölnische Zeitung« sděluje z Berlína, že výsledek perskýeh událostí v Petrohradě a v Londýně uspokojil. Ze též německá vláda tento konec krise považuje za štastné rozřešení, jest jenom přirozeno, zvláště když přáteli ústavy byla zamezena srážka ruských a perských vojsk. Z Teheranu, 19. července. (K. k.) Vy- skytly se některé obtíže, týkající se odzbrojen vojínů silkharských, ktéři částečně táboří v Cer- kendehu, kteréž náleží pod jurisdikci ruského vyslanectví. Jak se proslýchá, požádají naciona- listé ruské vyslaneetví o dovolení vyjednávat s těmito lidmi, kleři jsou stálým nebezpečím pro veřejný pořádek. Z Petrohradu, 20. července. Vláda úřadně notifikovala novou perskou vládu a vsloupila ve vyjednávání s prozatímním správcem ministerstva zahraničního. Perský vyslanec Izák Kaahu kon feroval dnes podrobně s ministrem Izvolským.

Změna na perském trůnu. Z Petrohradu, 20. července. V krajích perských vzbudily zprávy o změně na trůně mocný dojem. Nálada však u úřad nenl stejná. V Roždi trvají proti- ruské bnutí a boykot ruského zboží. Kupci odvolávají své objednávky, které v Baku učinili. Obyvatelé neprjl zadny caj. aby nemusili kupovati a uživati žádného ruského cukru. Městská rada nařídila, aby se osvětlovalo město tukem, aby nemusila používati ruského petroleje. V Teheranu panuje klid. Uprchlici se vracejí. Konají se četná shro- máždění. Davy lidu zpívají písei svobody a pořádají slavnostní průvod. Duchovenstvo káže věrnost novému šachovi. V Řecku zůstane dosavadní vláda. Z Athén, 20. července. Ve zdejších diplo matických kruzích se považuje demise kabinetu Theotokisova za strannický tah ministerstva, které použilo vážné situace, aby opposici Rallisovu přimělo k přiznání, že nemůže převzíti vládu. Rallis by musil ke své vládě rozpustiti sně- movnu, čehož by Kréťané ihned použili k volbě poslanců do řeckého parlamentu a tím by se krétská otázka neobyčejně zostřila. Proto ne- daní- může král dáti svolení k rozpuštění sněmovny pravděpodobně se krise rozřeší tím způsobem, že hr. Theotokis bude zase pověřen sestavením nového kabinetu. Z Alhén, 19. července. (K. k.) Král měl poradu s Rallysem. Krise trvá.

Krétská otázka. Z Berlina, 20. března. „B. Tagbl.“ se do- vídá z Cařihradu: Generál Goltz prohlásil vůd- cům turecké armády, že má ihned Cařihrada Turecko opustiti, kdyby nastaly válečné zá- pletky s Reckem. Generál Goltz radil, aby se válka svévolně nepočínala, i třebas si byli Turci vítězstvím jisti. Varšava a česká výprava do Polska. (Původní zpráva »Nár. Listů«.) Varšava, 17. července.

Náhoda přivedla mne letos do Varšavý v době, kdy »nikogo niema«, kdy »Warszawa jest wyludniona« — a šťastná náhoda řídila mů příjezd právě na den, kdy konala se schůze velkého komitétu pro uvítání Čechů. A z této příčiny letos ještě nen! Varšava »wyludnionu« — bezpočet osob vynikajícího jména a spole- čenského postavení zůstal v městě, aby provedli přípravy k velkolepému uvítání Čechů. O české výpravě celá Varšava mluví, pro ni jest zde interes, o jakém nemáme tušení, pro Varšavu jest česká výprava velikou událostí společenskou, ano — jak jde od úst k ústům — události historickou! Vždyť dosud Poláci v královstvl byli v takových poměrech, že nebylo ani pomý- šlení na to, aby se k nim pořádala a oni aby mohli přijmouti oficiálně — jako společnost, jako národ — výpravu některého slovanského národa, která by platila jim jako národu! A nyní »przyježdžaja Czesi! . . .« — přijíždějí Češi, kteří přijali v loni polskou výpravu z Varšavy s takovým zápalem a nadšením, přijíždějí Češi kteří od slovanského sjezdu vytrvale pracují, aby zlepšil se los Poláků v Rusku a kteří ne ostýchají se i v Petrohradě ruské společnost i vládě do oči řici, že jsou sobě i Slovanstvu povinni, dáti Polákům rovnoprávnost a národní práva a tím toliko že mohou zabezpečiti budoue- nost Ruska, nikoliv útiskem národa polského — a kruhy úřadní nečiní výpravě a uvítání tako- vých hostí žádných překážek! Toť tedy opravdu velká událost.

Ceší maji ve Varsave a v kralovství »vy- soký kurs« — není divu tedy, že členové aristo kracie, nejpřednějších kruhů literárních, uměle- ekých, průmyslových a obchodních, odkládají obvyklý odjezd na venek a do ciziny a s nad- šením rázu jen Polákům vlastního konají pří- pravy k uvílání české výpravy. A nutno hned připomenouti, že tisícové náklady na přijetí vý- pravy hraženy jsou vesměs z prostředků sou- kromých, mezi členy společnosti sebraných — neboť není zde autonomních korporací, které by takovéto povinnosti hostitelské mohly bráti na sebe! Velký komitét, který podjal se těchto úkolů hostitelských a jenž ustavil se na iniciativu vůdce loňské polské výpravy, knížete Zdislava Lubomirského, konal právě včera schůzi. Jaké to dojmy pro Čecha, kterému se poštěstilo, býti schůzi přitomnu, jaké to vzněty radostné, ale zase trpké srovnání s našimi poměry! Jeden

V drobném prodejle ranní čislo o sobě . . za 8 h večerní . . . . . . . za t k Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . . . . 5h Inseráty platí se hotově napřed Předplaceni a inserty administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se též rodakce, tiskárna a sxpodice „Národních Listů“ Rukopisy so novracejl.

z nejpřednějších společenských klubů varšav- ských, Resursa Kupieck a (jenž má však členstvo ze všech kruhů společnosti polské), či- nicí svým zevnějškem dojem starého paláce, ve svých nádherných salonech, třpyticích se v bo- hatém osvětlení bělostí svých stěn a zlatem je- jich distinguované dekorace — shromáždil ku po- radě o uvítání Čechů skvělou společnost: vedle představitelů obchodu a průmyslu (předseda Towarzystwa kupców Kiltynowicz, továrnícia velkoobchodníci: Czarnowski, Makowski, Rauer, bankéř Sokolowski, řed. Czyžewicz a m. j.), vy- nikající zástupcové kruhů politických (býv. po- slanec Dmowski, publicista Zwan, posl. Jablonow- ski a j.) z kruhů vědeckých (věhlasný operatér dr.

Kosinski, okulista dr. Kamocki, dr. Jakimak). kruhů uměleckých a literárních (řed. divadla spis. Gawalewicz, dramat. spis. Krzywosze wski, liter. Jasiňski, Wlodek a j.), četní vynikající žurnalisté (Straszewicz, Konic, dr. Wolf, Olcho- wicz, Sadzewiez), advokáti Papieski a Jakowski, kanovník Skimhrowicz, zástupcové různých na uvitání spolupůsobicích spolků, na př. předseda zpěv. spolku »Lutnia« Maszyúski, předs. veslar. spolku Kobylecki, přední jména aristokracie var- šavské: kníže Czetwertyňski, kníže Woroniecki, hr. Zamoyski, hr. Potocki, hr. Plater a mn. j. — slovem asi 60 vynikajících osobností, elita var- šavské společnosti, kterou bys jindy v této po- kročilé letní době ve Varšavě neshledal ! Co na Čecha dojmem nezvyklým působí: součinnost aristokracie, avšak součinnost zcela — řekl bych — »rovnoprávná«, není to pouze několik snad šlechticů z milosti se propůjčivších k dělání pa- rády celé akci (jako to bývá u nás), nýbrž šlechtici, kteří stejně jako představitelé občan- ských kruhů pracují v komitétu, i když ne- jsou zvolení na nějaká parádní místa protek- torská a pod. Jaký to rozdíl proti poměrům našim

Ale ovšem — vždyť tato šlechta (na velký rozdíl od haličské a ovšem teprve od „naší“) ne- tvoří ani politicky nějakou zvláštní stranu — mnozí z nich hlásí se dokonce ke straně ná- rodně-demokratické! A celá, v nádher- ném zasedacím sále „kupecké resursy“ shro- mážděná společnost činí dojem společnosti de- mokratické, ovšem rozumi se tu demokratism zásad, spojený zároveň s nejušlechti- lejší formou společenského vystupování — ať jeví se ta forma ve způsobu jednání nebo v toaletě. Těmto zdejším poměrům a požadav- kům musejí se účastníci naší výpravy přizpůso- bitl — na bauketech nebude Poláka v jiném oděvu, než ve fraku nebo smokingu — dámy pouze en grande toilette — tomu se přizpůso- biti, jest pro účastníky české výpravy nezbyt- ností a příkazem slušnosti, zvláště když Poláci připravují přijetí tak skvělé. Komitét totiž právě ve své schůzi 16. t. m. konané ustanovil v hlavních rysech tento pro- gram: uvítání na nádraží (tu docilil ne- obyčejného a nečekaného úspěchu: policie dovo- lila shromáždění lidu před nádražím a „vivato- vání“), dále slavnostní mše v katedrále (rovněž bod programu, jemuž nelze se při velké národní události u Poláků vyhnouti); velký banket v Resurse kupecké, jenž ko- nán bude ve všech skvělých sálech budovy, které se právě za tím účelem renovují; zvláštní slav- nostní představení v divadle, pro kteréž na ten večer komitét najme celé divadlo, takže bude vstup jen pro účastníky české vý-

FEUILLETON. Za Jaroslavem Švestkou . . . Anděl smrti zašelestil 19. července o jedn hodině polední svou perutí nad domem v Klicpe- rově ulici na Vinohradech a odnesl k azuru červencového nebe ušlechtilou duši velikého přítele chudých českých dětí, ředitele kanceláře Českých feriálních osad a paedagoga Jaroslava Švestky. Školní dítky, jimž dopřáno letos použit výhod, skytaných spolkem Českých feriálních osad a jež ve dnech právě minulých jako prvá frekvence rozjížděly se do českého venkova na zdravý vzduch, do chrámu boží přírody, nespa- třily již na peroně vždy usměvavou tvář Švest- kovu, neuslyšely vlídných jeho slov a přátelských rad, jež každoročně při odjezdu malým koloni- stům na srdéčka kladl. Znal dokonale život na osadách jako dlouholetý a vzorný »otec osady« navarovské.

Lelos poprvé za těch dlouhých patnácť let. jež zesnulý blahu a štěsti českých děti zasvětil, nemohl se s kolonisty jménem spolku rozloučiti. nemohl stisknouti tvrdou dlaň děkujíeích rodičů. kteří miláčky své každoročně s kufřiky a uzliky na nádraží provázejí; zákeřná choroba srdeční upoutala jej od několika dnů na lůžko. Ale přece se těšil v jasnějších chvílích svého utrpení že ne-li tuto, tedy jistě druhou frekvenci v srpnu na cestu vyprovodí. Bohužel, ani druhá frekvence neuzří jeho úsměvnou tvář. Jaroslav Švestka byl jedním z těch zaslou- žilých, horlivých a spolu tichých, skromných pracovníků, o nichž praví Hugo, že gigantskou práci jich žádné téměř oko nevidi, žádná sláva neodměňuje a žádná fanfára radostně nehlásá. Jenom kdo měl přiležitost shlédnouti z blízka tu obrovskou práci, tu rozsáhlou agendu spol- kovou, která spočívala na bedrách tohoto muže, dovedl ji oceniti. Povolání jeho jako ředitele dívčí školy na Král. Vinohradech vyplnilo mno- hou jeho hodinu denní; ale Švestka nerozpako- val se nastaviti pro blaho spolku, pro štěstí če- ského dítěte i noci; blíkala-li kdy v příbytku jeho lampa mnohdy do ranního šera, svitila mu zajisté na práci pro »Feriálky«. Jen dvakráte do roka vystupoval Švestk ze svého ústraní; to bylo o slavnosti »Ferlál

ních osad« ve dnech červnových na Žofiněa při odjezdu dětí na osady. Netušil asi, ač dobř byl si vědom, že jeho svíce života mnoho již nezbývá, že letos naposledy zajásal si na Žo- fině uprostřed radostného jásotu šťastných dětí, že naposledy zahřměl ve velkém sále žofínském bouřlivý souhlas, když druhého dne vítaje shromážděné a promlouvaje krátce o dějinách spolku, skončil slovy: »A tak vidíte, velectění, z krátkých dějin spolku našeho, který po 28 let neúnavně pracuje pro české ditě a jeho zdraví, že nemůžeme a nesmíme spoléhati se na pomoe cizí, stále přislibovanou a stále oddalovanou, že musíme si konečně uvědomiti, že budoucnost naše záleží a závisí jedině na naší vlastní síle, na naší svépomoci a na našem největším dobro- dinci — na dobrém českém lidu a jeho zlatém srdci!« Od obrození spolku, od doby patnácti let působil zesnulý nepřetržitě pro blaho českého dítěte, mituje tu naši drobotinu právě tak, jako děti vlastní. Vždyť těm oběma zasvětil svůj život. Ta velká jeho práce, jíž v srdeích českého lidu vystavěl si pomník, který zajisté odolá i zubu času, svědčí nejlépe, jak vysoko se může povznésti člověk, jak obrovské námahy jest schopen, řídí-li kroky jeho láska a nadšení !

Dne 21. července ukládati bude český lid do lůna rodné země, té země, již zesnulý tak horoucně miloval a již dětem obětoval svůj život, tělesnou schránku Jaroslava Švestky, jehož teprve smrt dovedla zaraziti v záslužné a požehnané činnosti a dopřáti mu klidu, jehož zesnulý pro blaho českého dítěle za živola si nedopřál! Nechť mrtvý jest zářným vzorem práce a nadšení pro dobrou věc všem a zvláště našim dětem, jež tolik miloval Jaroslav Švestka pracoval pro »Feriálky« do posledního dechu; teprve smrt, která olou- pila české děti o jednoho z největších jich přátel a spolek »Českých feriálních osad« o muže těžce nahraditelného, jehož dlouho bolestně bude vzpomínáno, vyrazila péro z ruky pracující do únavy pro štěstí dětí — naději národa Jaroslav Švestka náleží v pravdě k těm sťastným, o nichž platí plně slova básníkova: »Však život ten je v pravdě velký, jenž velkou praci vyplněn, když člověk podá světu kousek štěstí, pak k hrobu kráčí spokojen.« Na nebi českého lidumilství zářiti bude hvězda Švestkova povždy čistým, jasným třpytem večernice! to et e Otrávená řeka. (Z polabského kraje.) Básníci jsou podivuhodní lidě; lIčíce před měty, na něž se dívali jako lislce jiných smrtelníků, malují je jinak, než jaké skutečné jsou. Není to lež, ale je to jen jiné nazírání odlišné od nazírání davu, Tak se asi stalo, že nejkrásnější česko řece dali již dávno epitheton jasné. A snad právě proto, že onen krasivý přivlastek byí dán již dávno, byl snad tenkráte i správný. avšak od té doby, kdy pardubická petrolejka vypouští své výkaly a odpadky do Labe, jest přívlastek »jasné« nejvýš lživý a ironický, nebo od té doby jest Labe smrduté, kalné a ohavné.

Nejkrásnější řeka česká vylévá od nepa- měti své vody do lučin a polí, podplavuje trávu. zaplavuje obili, nicí okopaniny, strhuje a vy- plachuje úrodnou prsť a nanáší mrtvý písek, ale to jest jiná kapitola. Labe škodlcí probíbá českými krajinami, proto jest na regulaci vždycky času dost. Jaké pak spěchy! Ano, kdyby to byla slpská bystřina, bahnitý potok v jiné šťastnějš zemi, což to bylo by již dávno upraveno a pod- niknuté práce prováděny by byly se vší energií ale s úpravou Labe není na spěch. Dnes, kdy voda stojí v obilí, rve a odnáší posečenou trávu. zbahňuje pozemky široko daleko, pospíchaj vlivní pánové daleko od nejkrásnější české řeky. jen aby těch spoust neviděli. Mimo to hezky z dálky vás zakřiknou, že se už do práce dal a moudře, hezky s vrchu, abychom měli my doleji velkou vodu dřív a najednou- Opováží-li se někdo reptat, uslyší hned, jen aby měl strpení; za padesát let prý ukáže zku- šenost, že úloha byla dobře rozluštěna. V télo dohlédne době bude prý řeka po celé délce upravena tak, že buď bude až ke Hradci Králové nebo aspoň k Pardubicům splavná pro malé bezvýznamné lodi anebo ne- bude zaplavovat okolních pozemků. Aby se po- dařilo obě, nelze slibovati a podobné přemrštěné naděje jest nutno nazvati dnes neskromnosti

Než to jest praktické stanovisko agrárníků, nám jde dnes o Labe jasné, o nejkrá snějš českou řeku, o stránku esthetickou. Nuže vy všichni, kteři toužite po řece. t. j. po tekoucí vodě čisté, osvěžující, o vodě zdravé a posilující, vy uhavení měšťáci, vy choří, jímž lékař předepsal koupel v řece přede všemi, vy básnici, nechoďte k Labil Úžasný odpor se vás zmocní, zkormoucení vznikne kdesi v žaludku a neodolatelně požene se vzhůru k hrdlu. Představte si jen široký tok sedivých mydlin, špinavě šedé šmouhy závoje, hnědě, mazlavě pěny a to vše krouží. usazuje se v zátočinách a pak byvši strženo prou- dem, táhne se jako nekonečně tasemnice, svíji a kroutí se jako úžovky. Ubohé vrby, smáče- jící své pružně pruty ve vodě, pokryty jsou šedou vrstvou pšchnoucí a slizkou, hynoucí rá- kosí jest jako povápněno. A ten zápach! Plactvo prchlo od Labe člověk s odporem se odvraci, zvíře ranam hnané k vodě sebou trhá a prchá od zdroje který měl uhasiti jeho žízeň. Jen člověk od- vážlivý vyčkává chvíle, kdy šmouhy strženy byvše proudem zmizí a vstoupí do vody, aby se osvěžil koupelí, ale brzo prchá z vody. protože nemůže snésti petrolejového zápachu.

Po takové koupeli jest mu ale nevolno musí se umýti, aby v domáenosti neotravoval vzduch. Že by se někdo v té špíně vůbec potopil, že by dopustil, aby se smedutá tekutina, labská voda, dotkla jeho tváře, nenl od dob založen petrolejny pardubické vůbec známo. V Labi bývaly také kdysy ryby. Dnes tam žije několik polomrtvých zvířat bez radosti, opilých a otrávených. Kterýsi mudre tvrdil, ž petrolejové odpadky rybám neškodí. Ach, proč tomu dobrodinci nedopřáli denně jen litr oné tekutiny k piti, proč mu aspoň jednou týdně nepředložili k jídlu ryby z Labe! Jak ten by býval velebil petrolej! Každá ryba z Labe od Pardubie po Nym- burk a snad i dále, páchne petrolejem; nejvíce a nejintensivněji u páteřní kosti. Protože letos bylo Labe dlouho zamrzlé. mohla petrolejka vypouštěti odpadky petrolejové bez obavy, nebylo jich vidět, za to po odehodu ledů sbírali rybáři sta úhořů i jiných ryb je mrivých, petrolejem otrávených a posilali

Ferdinand Mellan. klubu rybářskému do Kolína jako důkaz nad jiné jasný. Ty všechny ryby měly býti poslány jako dar onomu přírodopisci, který dokazoval, že petrclej rybám neškodí. Nesnesitelný jest zápach, zatáhnou-li rybáři sítě na místech, kde jest řečišté bahnité. Prchají hned z těchto míst a vypírají sítě a uvázne-li v nich přece ryba, házejí rybáři kořisť zpět, neboť nesnesitelný puch vychází i z ryb. Labe jest otráveno na desítiletí, škoda jest nesmírná a nebude-li vypouštění odpadků petro- lejových úplně zakázáno, povine se od Pardubie Čechami místo jasného Labe stoka smrduté špíny, která způsobí nejen otravu všech ryb, ale zničí veškeré rostlinstvo podél břehů a otráví živočichy a namnoze i lidi, kteří jsou v mno- hých místech nuceni bráti vodu z Labe.

Praví se, že pardubická petrolejka plat značné daně, ale v jakém poměru jsou daně jednotlivé továrny proti daním všech těch občanů, kteří při tom trpí ohromné škody na majelkua zdraví? Či stačí u nás v Čechách jen cizí jméno a placení daní, aby bezbranně trpěli ti- sícové, protože platí tisíckrát větší daň v drob- nějších dávkách? Jest naše krásná země jen dojnou krávou? Není řeka naše k našemu pro- spěchu, k našemu osvěžení? V Turč. Sv. Martinu nebyla povolena to- várna se slovanským kapitálem jen proto prý. že by otravovala vodu v řece a v Čechách jest dovoleno všechno? Na žaloby poškozených bývá prý majetník petrolejky pokutován. Pokuty plynou do pokladny státní. Velmi krásné a spravedlivél Stát bere daně i pokuty. Tihle žalobci jsou užiteční lidé. Mějte si škodu a žalujte, aby vaši náhradu shrábl jiný! Rybáři prý budou protestovat, teď po ně- kolika letech budou protestovat rázně. K jejich protestu přidají se tisíce lidí, kteří bydli poděl Labe. Budou protestovat ne pro hmotnou ztrátu, budou protestovat proto, že se nedají otravovat řekou, která má býti prospěšnou všem a nemá býti jen laciným odváděčem odpadků z cizácké a výdělkářské petrolejky. Kdo umí vydělávat, at se umi postarat i o řádné odstranění odpadků bez újmy a škody ostatních poplatníků. Ani po- kuty nic nenapraví; petrolejka nemá sni tisícinu ceny, jské škody již způsobila