2
masthead
V Praze, ve středu dne 16. května. 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v l adnislnl
ve lea
s drojí densnl.
n ne iota
ve nllsikaelo
ako
sa nlsle rošínut
priřs
droji skreli
k nak
Praha
5
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 14 stranách.
Praha
6
article
Ubráníme se!
Ubráníme se!
Dne 19. května bude tomu deset let, co
zahájila ve sněmu českém menšina čtyři-
apadesáti mladočeských po-
slanců lidu českého onen slavný a památný
zápas svůj proti svrchovanému nebezpeči.
hrozícímu národu našemu a vlasti naší z po-
věstných punktací vídeňský ch. Déle
dvou let bojovala tu se statečností a vytrva-
lostí neunavnou, se zápalem a obětavostí
mužů nadšených přesvědčením, že bojují boj
svatý za velkou věc svého národa, aby za-
bránili choutkám německých nepřátel p
roztrhání tisícileté jednoty vla-
sti naší, choutkám po vymezení
založení a zřízení ryze německé
země v Čechách s ryze německou
veřejnou správou, s ryze něme-
ckým úřadnictvem státním, v níž
by s Čechy nakládalo se jako s cizinci jedva
trpěnými, v níž by se s nimi mluvilo a jednalo
jako v Prusku na úřadech a soudech jen po-
mocí translátorů a tlumočníků. Ani nám ne-
potřebovali vítězoslavící němečtí punktátoři
ve chvíli nestřežené prozraditi, jaké ceny ne-
smírné přikládají své kořisti: ani nám nepo-
třeboval jejich Schmevkal v německém
kasině říci: »Toť pro nás Němc
stejně veliký úspěch, jako byl
převrat státní roku 1749 z a Mari
Terezie,« kdy pobořeny vídeňským
absolutismem poslední zbytky
starodávného svéprávného zří-
zení českého státu centralisti-
ckým zbyrokratisováním veškere
státní správy zemí koruny če-
ské ve vyšších stolicích zrušením české
dvorní kanceláře, zřízením cislajtánského nej-
vyššího soudního dvoru, jakož i nejvyšších
politických, finančních a školských centrál-
ních c. k. úřadů pro »spojené dědičné
země rakouské« — ve Vídni.
Délos
Čechy
Vídeň
Mari Terezia
7
article
My postihli sami dobře dosah té rány
na nás namířené a náhlým nebezpečím vy
burcovaný vlastenecký náš lid lví silou po-
zdvihl se k odrazu té rány se svými 54 po-
slanci mladočeskými, kteří síleni vědomím,
že bojují za budoucnost vlasti a národa
svého a že mají všechen uvědomělý národ
český za sebou, vyvinuli v nerovném zápasu
proti většině 188 punktátorů energii a vy-
trvalost bojovnou, jakéž se nepřátelé naši
i s vládou Vídeňskou naprosto nenadäli. —
Tenkráte bylo na pevnině evropské ponejprv,
kde poslanci národa velkým nebezpečím
životním ohroženého byli nuceni sáhnouti ku
prostředku krajní a poslední sebeobrany.
jemuž byli se přiučili od poslanců nešťast-
ného národa irského v parlamentě angli-
ckém. Prostředek ten nazván »obstrukcí«.
Proti přemoci trojnásobné většiny, jež
nedala se od úsilí svého odvrátit žádným
přesvědčováním, poněvadž »byla vázána da-
ným slovem« — nezbylo menšině 54 po-
slanců mladočeských než ustavičnými proti-
návrhy, námitkami a řečmi přehojnými
nejdelšími zdržovati ve výborech i v plenu
činnost sněmu, aby nedošlo ku rozhodnému
uhlasování a uzákonění nebezpečných pro
nás předloh vládních. Déle dvou let vydržela
menšina našich 54 poslanců tento nerovný
únavný zápas a boj
Délos
8
article
Z devíti punktačních předloh niemohly
byti za ta dvě léta uzákoněny než toliko dvě:
o rozdělení školní a zemědělské rady. Však
tu došla vládě trpělivost. Chtěla stůj co stůj
již přikročiti ke splnění hlavní choutky
německé, k rozhraničení okre sův
a krajů v zemi české dle národ-
nosti. Roku 1892 učinila počátek činem
absolutistickým: přes hlavu sněmu, proti-
zákonnou ordonancí ministerstva zřídila Něm-
cům nový německý okres teplický (weckels-
dorfský). Marně veškeří poslanci mladočešt
zvedli proti tomu fulminantní protest, pode-
přený příhlasem veškerého lidu českého.
Bezpráví vykonáno. Však rok na to chtěla
vláda Taaffova vykrojiti Němcům z těla če-
ského již celý nový německý kraj: Trutnov-
sko. Právě dnes před sedmi léty.
15. května 1893, ohlásil nejvyšší maršálek
zemský sněmu českému, rokujícímu o roz-
počtu zemském, že příštího dne 17. května
dá na denní pořádek před rozpočtem vládn
předlohu o zřízení německéh
krajského soudu pro Trutnov.
Toť bylo věru přes příliš. Přepjatá tětiva
trpělivostí naší praskla: naši poslanci, za-
slechnuvše sdělení to, strhli ve sněmovně
povyk a hlomoz, nad nímž přívrženci punk-
tačního díla strnuli. Schůze nebyla ani řádně
skončena.
Taaffův
Němec
Německo
Trutnov
krajský soud pro Trutnov
9
article
Našinci vyslali deputaci k předsed-
nictvu sněmu, snažně a důtklivě nalehajíce.
aby pohoršlivá ta předloha pro mír v zem
byla odvolána z denního pořádku. Leč na-
darmo. Vídeň si umínila, že kalich hořkosti
nemá být od národa našeho odvrácen. Tu
v situaci tak svrchovaně kritické, po vyčer-
pání všech prostředků mírných, rozhodl se
klub našich poslanců, zvláště podnětem na-
šeho statečného dra. Julia Grégra,
nedopustiti ani prvnímu čten
osudné té pro budoucnost vlasti před-
lohy trhací, udolati svrchované nebez-
pečí stůj co stůj nejkrajnější obstrukcí hned
v zárodku. A tak se také stalo. Dne 17
května 1873 nemohl a nemohl se zpravodai
německý o předloze vládní dr. Funke pro
neulevující, celé hodiny trvající bouřny
odpor a hluk našich 54 poslancův dostati
k slovu, opět a opět burácela síní sněmovní
netuchnoucí vřava protestujících proti chy-
stanému násilí, až většina, vláda i před-
sednictvo nahlédli, že proti takovému vášni-
vému a nezdolnému odporu menšiny nelze
ničeho pořídit a proto schůze po několika
hodinách ukončena. Ještě téhož dne byly
redakce pražských listů policejním ře-
ditelstvím uvědoměny, že česky
slněm byl vládou uzavřen. —
To byl také konec celé té výpravy
Vídně a Němectva proti jednotě země české
a rovnoprávnosti jazyka českého v celé vlasti
naši. »Kéž jest tím hoře, nebezpečí a zlo o
nás odvráceno pro vždy !« toužil a přál s
tehda všechen národ náš.
Grégr
Funke
Vídeň
10
article
Leč, pohříchu nebylo. Naopak. Ode-
mstili se nám za těch prošlých sedm let z
naší věrnou obranu vlasti a národa českého
stavem výminečným, stanným právem a per-
sekucí »koaliční« seč jen byli. Posléze přece
jen ruce jim umdlely a vracející se tísen
nadcházejícího vyrovnání s Uhry donutilaje
k povolnosti. Přišel Badeni a hleděl nám vy-
hověti dle práva našeho v Čechách i na Mo
ravě, aniž by v nejmenším ublížil Němcům.
Baden
Němec
Uhry
Čechy
11
article
Ron
Ron
Nez tito, zhýčkáni požitkem stoletého nad-
práví, nemohli snésti rovnoprávného pořádku
v zemích našich. Vzbouřili se celou šíří Cis-
lajtanie, jako by jim o hrdlo šlo, rozvinuli
proti Rakousku své velkoněmecké prapory
a jali se proti vládám Badenově i Thunově
prováděti v parlamentě cislajtánském do-
cela jinou, totiž surově zlolajnou
a sprostě násilnickou obstrukci, ve
které vydrželi rovněž dvě léta a která jim
vynesla — vítězství na vítězství a úspěch
nad úspěchem. Obětovány jí tři vlády, obě-
tována jí nejen jazyková nařízení Badenova,
ale i Gautschova, podniknuta před ni ne-
slýchaná kapitulace ze dne 17. října, zahájen
národu českému úporný systém, usilující o
naše osamocení v parlamentě vídeňském
o uskutečnění svatodušního pro-
gramu německých obstrukčníku
vládním návrhem jazykových zá-
konů pro Čechy a Moravu, kter
nepředlozeny však již (jako punk-
tace Taaffovy) sněmu českému, ani
sněmu moravskému, nýbrž po vůli něme-
ckých centralistů parlamentu víden-
skému, ač sama platná ústava vý-
slovně toho nepřipou š tí!
Ron
Badenův
Thunův
Gautschův
Taaffův
Rakousko
Čechy
Morava
12
article
Tak ocitl se národ český po desíti-
letém laokoonském zápase znovu před
týmž děsným nebezpečím, že mu
chtějí rozděliti jeho vlasť a založit v ní
německou zemi, že bude jazyk jeho
ponížen a potupen nerovnosti při stát-
ních úřadech a soudech v Čechách i na
Moravě (nadtož ve Slezsku !) a že vše ch no
to bude nám učiněno dokonce
ještě mimočeským sněmem, to-
tiž parlamentem vídeňským, který
přece nemá ani dle prosincovky moci záko-
nodárné, nežli v záležitostech všem krá-
lovstvím a zemím společných, nikdy
tedy o zvláštních z á konech pou ze
pro Čechy a Moragrnl
Pokudkoliv jen bylo jiskry naděje, ž
pravice zůstane věrna svým autonomistickým
zásadám a tedy nikdy nedopustí ta-
kovému útoku na práva sněmů
zemských, jenž by převyšoval
ještě i ten útok centralismu z
r. 1873, kterým oloupeni sněmove
zemští o své právo obesílati radu
říšskou: — dotud poslanci naši váhali
přes všechno nalehání lidu našeho, sáhnouti
poznovu ku zbraním nejkrajnějšího parla-
mentního odporu, ku zbtátn o bstru kce.
Moragrnl
Čechy
Morava
Slezsko
13
article
Však tím dnem, kde vláda Körbrova si
troufala směle položiti na stůl parla-
mentu vídeňského své návrh
jazykových zákonů pro Čech
a Moravu, aniž by vrazila pri
tom na energický protestPoláků,
Tyrolanů, Jihoslovanů a vůbee
»autonomistů«, tím dnem, přirozeně
nezbývalo našim poslancům, než bez ohledu
na kabát, ustupující před sentralismem pravice
pamatovati na »vlastní košili« a zahajitiv
parlamentě vídeňském proti no-
vé hrozící katastrofě, proti ob-
novenému úsilí po roztrhání
jednoty království českého a po
zkrácení domovského prává ja-
zvka a národa českého v oblasti zemí ko-
runy české — týž krajně zoufalý a je
dině výdatný odpor obstrukční
jako před desíti lety na sněmu českém
Stejně příčiny, stejné účinky
Jako tehda rázem veškeren náro
český byl vzhůru a nadšeně stál za
svými věrnými neohroženými obranci, jako
tehda v hodině punktačního nebezpečí rázem
semknul své řady k vlas te ne cke,
živelně mohutné sebeobraně, tak
i dnes: ejhle, tu včerejší mani-
festační schůzi českého řemesl-
nictva v Praze; ejhle, ten vla-
stenecký jeho zápal, jaký m
podřizuje své hmotné a sitavov-
ské zájmy velikému pospolitému
zájmu vlasti a národa svého:
rovněž dostojí své povinnosti ku
věci ohroženého národa zajisté naše rol-
nictyo a vůbec bez rozdílu veškeré třídy
a vrstvy našeho nářoda, jakož tomu
nasvědčuje již ten příval osvěd-
čení lidových ze všech krajůva
končin. Velká a vážná doba shledá
opět národ český velkým a ne-
z dolným! Tak bývalo — tak bude !
Tyrolan
Jihoslovan
Čechy
Morava
Praha
parlamento
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. května. (Polské hla sy
o českých věcech.) Peštské delegace ne-
dovedly odvrátiti pozornost polského časopisectva
od jazykového sporu na říšské radě. Především
sluší zaznamenati značné vystřízlivění v kruzíeh
polských od té chvíle, kdy německá levice ode-
přela polským a německo-katolickým chlácholite-
lům pomoc v potírání české obstrukce. Poslanee
Merunovič sděluje v té věci v »Gaz. Narodové«,
že »prohlášení klubů lovice klade váhu hlavně
na to, že v návrhu pravice (stran provedení
Körbrových jazykových předloh) nevidí opravdový
úmysl potírati českou obstrukci. To znamená
jinými slovy, že si Němci nepřejí schválení ja-
zykové předlohy a žádají jedině, aby jim pra-
více pomohla přemoci českou obstrukci. Al
pravice« — dodává p. Merunovič — »nechce
českou obstrukci porážeti, nýbrž o dstra ňo-
vati její příčiny.
Němec
Al pravice
Merunovič
Praha
15
article
V témž smyslu píše vídeňský zpravoda
»Dzien. Polského«, že odpověď levice způsobila
u Poláků veliké překyapení. Poznalitz
ní, že Němcům nejde o provedení jazykových
zákonů, poněvadž se jim více zamlouvá stav,
vytvořený zrušením jazykových nařízení, čímž
jim dáno více práv a prorogativ, než jim může
poskytnouti nový zákon, třebas byl pozměněn
ještě na jejich prospěch. A nejinak zpravodaj
krakovského »Czasu« potvrzuje, že odmítavá
odpověď německá způsobila »všeobecné překva
pení. Když přišla odpověď levice — píše »Czase
— vzniklo na pravici podezření, že si levice
vůbec nepřeje odstranění české obstrukce, nýbrž
že pracuje na rozpuštění říšské rady a chce
vinu toho svaliti pak na Čechy.«
Neodvislá »Nová Reforma« je spokojen
tímto nezdařilým výsledkem polské akce. Vždyt
prý každé politické děcko ví, že česká obstrukce
se »zadusiti« nedá. A pak: leží to v zájmu P -
láků, aby se pouštěli s Čechy do křížku ? Pa
lament se bez většiny neobejde; jiná většina,
než dosavadní, není možna. Němci nechtějí uza-
vříti spolek se stranami pravice, zejmena ne se
Slovany. Chtěli by jich užiti jen k hrub ším
politickým pracím, a k tomu se neod-
hodlá ani kolo polské, vyjma snad několik členů
z kroužku p. Rutovského.
Polák
Němec
Čechy
Slovan
16
article
V drobném prodeji-
epsie lole * sobe
ve nllslkách na vonkove
anní čts le.
vapolsánl
Inseraty
plati se hotově napře
Piodrlaconí inerty pljie, pinl-
tskarua erpeline nálea.
Rekopiiy ae nsvraen
17
article
»Překvaponí«, jež levice způsobila Pol-
kům, jeví už dobré následky. »Czas« se začíná
obávati »oběti«, kterou chtěl přinésti zájmům
státu, když by dovolil, aby se naše česká
jazyková otázka projednávala na nepřislušném
foru říšské rady. Vzpomíná si, že je ze zásady
listem autonomním, že dr. Körber měl své ja-
zykové osnovy předložiti tam, kde se patři,
totiž na sněmu českěm a moravském, a že obot,
kterou Poláci chtěli přiněsti, byla by beztoho
marna. Budou-li uspokojeni Češi a přestanou
obstruovati, rozdurdí se Němci a spustí sami
bandurskou. »Proto — pokračuje »Czas« —
doporoučí se největší opatrnost a je dobře no-
chati si otevřená zadní dvírka. Zásada auto-
nomní mohla by totiž býti eskontována, aniž by
se tím dosáhlo vnitřního pokoje ..« Těší nás,
že »Czas« aspoň po půl letě přichází k pře-
svědčení, že by bylo marno přinášeti zájmům
státním oběti — z našich českých jazykových
A ještě jedno nemilé překvapení pro Po-
láky. Po všech jejich »obětavých« projevech
posledních neděl mnichovská »Allg. Ztg.« vy-
zývá hr. Goluchowského jako jednoho z nej-
více rozhodujících státníků rakouských, aby pů-
sobil na vytvoření takové konstellace politických
stran, by Čechové zůstali na vždy osamoceni.
Zároveň domlouvá kolu polskému, aby nepo-
máhalo české obstrukci, jako za hr. Clara, nýbrž
aby se přičinilo o uklizení sporu česko-něme-
ckého. Jeden z krakovských listů dodává k tomu,
že Němci, jak patrno, jsou ochotni odpustiti
Polákům dokonce i jich polskou národnost,
ovšem jen v Rakousku, jen když jim pomohou
zatlačiti nenáviděné Cechy. »Divná věc, jak pre.
německý šovinism smí takovou úlohu imputovati
hr. Goluchowskému a kolu polskému ?« — Mly
se té německé smělosti nedivíme!
práv.
Pol
Körber
Polák
Čech
Němec
Goluchowský
Čecho
Claro
Rakousko
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 15. května.
Praha
20
article
Změna stanov Slovanského spolku
petrohradského.
Ruské ministerstvo potvrdilo změnčné sta-
novy Slovanského spolku petrohradského. Podle
nových stanov jest účelem spolku »působiti k
rozvíjení slovanské vzájemnosti a duchovnému
sjednocování Slovanů s Ruskem.« Tohoto para-
grafu dříve ve stanovách nebylo.
Změna tato přivede úplný obrat jak ve vni-
terném životě jmenovaného spolku, tak ve slo-
vanské působnosti Rusů vůbee.
Rus
Rusko
21
article
Protesty
Protesty
proti osnově jazykového zákona
vlády Körbrovy.
Ve včerejší schůzi městské rady pan
dr. Podlipný přednesl výsledek úrad komise,
jež zvolena byla ku prozkoumání osnovy no-
vých jazykových zákonů. Užší komise, sestáva-
jící z pp. dra. Podlipného, dra. Fořta, prof.
dra. Čelakovského a prof. Městeckého vypraco-
vala návrh projevu, jenž radou městskou jedno-
myslně byl schválen a předložen bude sboru
obecních starších. V projevu protestuje se c
nejrozhodněji proti předloženým vládním osno-
vám, znamenajícím roztržení království če-
ského.
Zastupitelstvo obce vršovické
usneslo se ve schůzi své, dne 14. května 1900
na následující resoluci:
Körbrův
Podlipná
Podlipný
profesor
doktor
Čelakovský
Městecký
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Budoucnost psa.
23
article
K letošní výstavě psů přibrána i plemen
zušlechtěná. Dosud obmezovaly se naše výstavy
na psy lovecké. Slušelo zajisté obrátiti pozor-
nost veřejnosti naší i ku plemenům čistokrev
ným různých těch tvarů, jaké chovem tisiciletým.
za účely nejrozmanitějšími se ustálily a určitých
názvů nabyly.
Pes jest soudruhem člověka, jenž sdílí s nin
dobré i zlé ve všech pásmech, v nejrůznějších
okolnostech. Dobrovolně připojil se k člověku
tím podstatně se líší od všech ostatních zvířat
domácích. Všechna tato slouží za kus chleb
a z donucení. Všechny divy dressury mají
tento neutěšený základ. Jak jinak pes! Pá
druhdy ani sám jej nekrmí; on nicméně jest
si dobře vědom, komu náleží; pánu svému
slouží nezištně, s oddaností tklivou, ideální,u
lidí vzácnou.
Jak různý jest osud psa ! Někde jsa sotva
jen trpěn, kopán, na nejhorší odpadky odkázán,
prokazována mu jinde pocta až královská, byl
hýčkán, mazlen, zbožňován.
Ve středověku byly místy při zámcích
psince pohodlněji zařízeny a obsluhou opatřeny
nežli pro urozené dámy, tísnící se ve spole
ném fraucimóru. A notřeba jíti daloko; v Angl
podnes zaměstnání mistra smečky psů, vycvice-
ných na lovy lišek, — master of the Foxhun
jest vynosnější a čestnější, nežli mnohý vy-
soký úřad. Dozorci a cvičitelé psů mají pl
dvojnásobný platu anglického učitelo mlá-
deže.
Na dvoře staroethiopského města Mero
byl pes účasten pocty královské; dnes bloudí
ve starých zříceninách potomstvo jeho jak
opovržený paria.
Anglie
Mero
master of the Foxhun
24
article
Žádný kmen lidstva není tak chudý, aby
neměl aspoň psa za soudruha své bídy. Němy
vyzáblý pes sleduje potulného Indiana v poříč
Amazonu, věčně hladový pes krčí se u chu-
dobného ohniště divokého praobyvatele Austr-
lie: tažný pes umožňuje vnikání Eskimáka
nehostinné končiny dalekého severu, a pomáhá
Patagoneům loviti v neméně drsných končinách
Země Ohnivé.
Pes svou vnímavostí a pozornestí pocho-
puje záhy svého pána, rozumí jeho posuňkům.
řeči, výrazu a řídí se dle nich. Jak vžije sev
ducha svého pána, dokazuje, že psi indianšt
jeví veliký odpor k bělochům, kdežto naopak
evropští psi, stanou-li se majetkem černochů,
jeví šílenou radost, spatří-li opét bělocha.
Povaha majitele psa přejde i na psa sa-
mého; jestliže pověstní psi bernardinští poho-
stinných mnichů v hospizu sv. Bernarda, —
kdež v IX. v zaledněné výši mezi Mont-Blankem
a Monte Rosou na přechodu ze Švýcar do
Italie zbožný šlechtic savojský Bernardodi
Menthon založil útulek pro poutníky do Říma.
obětavě pobíhali, aby životy lidské zachrano-
vali, proslulo opět krvelačností plemeno bull-
dogů, kterých Španělé používali při dobytí M -
xika k uchopování a roztrhání Indianů.
svatý . Bernard
Španěl
Indiana
Austrálie
Švýcary
Řím
Amazon
MontBlanc
Mont Rosa
25
article
Té podivuhodné přizpůsobivosti psa ! Zde
ujíždí s balíkem pašovaného zboží přes hranie
a vyhybá se opatrně všem celním strážníkům
onde pomahá hasičům při požáru a zachraňuje
i lidi. Na Novém Fundlandu pomáhá rybářům
tahati sítě, nekonečně rozmanité jsou jeho vý-
kony při honbě a lovu, jako strážee stáda
domu, jakožto tahouna, nosiče, umělce atd.
I k nedůstojnému točení rožně a ohniště jej
odsoudili, nehledě ani k horšímu ještě osudu,
kde slouží pes za potravu a odsouzen jest na
krmník. Není třeba jíti až k černochům, Indi-
anům nebo Polynesům, kdož místy pes jest je-
diným masem k požívání. Ještě za doby
Karla II. považovali Angličané pečeni z mla-
dých psů za lahůdku, v Čině pak jest jedlý
pes stálým pokrmem chudších tříd. Burton
Schweinfurt líčí zálibu afrických kmenů v po-
žívání masa psů; u Modorů vyměňují v ob-
chodu ženu otrokyni za dva až tři tučné psy.
Tedy tklivá historie, jak byl »J a n za
chrta dán«, opakuje se skutečně. Vždyt
Layard, proslulý objevitel zasypaného Ni-
nive, vykoupen byl také za chrta, když na
cestě Mesopotamií přepaden byl loupeživým
arabským kmenem, pak ale arabským křesťanem
Rassamem vykoupen za psa. Něžný Bernardin
de St. Pierre s odporem se odvrací od zvyku
uvedeného. »Psy pojídati jest první krok k
kannibalismu«, praví ve svých »Etudes de l
nature«.
Karel II
Angličan
Bernardin
Mesopotamia
Burton Schweinfurt
Vždyt Layard
Etudes jít l nature
26
article
Jak stal se pes zvířetem domácím ? »Kd
Jak stal se pes zvířetem domácím ? »Kd
chceš věděti,« praví ředitel zoologické zahrady
dr. Heck, »odkud pochází pes, jejž podrobilsi
člověk nejen pro užitek, nýbrž že celou duší
celým srdcem k němu přilnul, pohlédni na
mládě vlka nebo šakala, záhy z lože vybrané.
s nímž dobře se zacházelo; jak toto radostnými
skoky, hýbaje ocasem s tělem ke straně pro-
hnutým, k ošetrovateli se lichotí a ruku jeh
olizuje.«
Přichylnost psa může míti původ svoj
v loupeživosti i příživnosti šakala. Dosud draveo
tento vyje plíží se hladov kol lva neb tygra.
hodují-li. Čeká dychtivě na zbytky, jež zane-
chají. Ku člověku se připojili předkové psa
jistě v době, kdy stál ještě na velmi nízkém
stupni. Také zde as slídil šakalovitý tvor po
zbytcích koristí člověka. Teplota ohniště účin-
kuje na zvířata magickou přítažlivostí.
doktor
Heck
27
article
K tomu upozorňuje Hahn na jiný zvláštn
zvyk divochů, který podnes u Dajaků, Papu-
anců, divokých Australců shledáváme a jist
k rychlejšímu skrotnutí psů již v pravěku při-
spěl. Vábivé teplo ohniště musili poznati vlčata
jíž v mládí. Jak dostala se však do zajetí
Bída a nouze byla údělem prvotního člověka
jako je dnes národů přírodních. Novorozeňátk
jistě v době nepříznivé záhy mřela; matkám
bylo nevolno a přikládaly druhdy vlčata k prsu.
by se jim uvolnilo. Podnes přikládají tu a tam
u divochů zeny štěňata neb selata k vlastnímu
prsu, čímž vyvine se zvláštní přítulný poměr mezi
kojencem a živitelkou. A psi u divochů drží se
podnes více chýže a ohně, pak i žen nežli mužů
Odkud však ona velíká rozdílnost různých
plemen? Žádné zvíře domácí, ani holuby ani kury
nevyjímaje, nepodlehá tolikerým změnám pleme-
nitby. Jen tam, kde klesl pes opět na stupeň pari
bez pána, udržuje se jakás žalostná stejnotvár
nost psa. Jinak již větší počet štěňat vybíz
k výběru. Uherský pes ovčácký podobá se někdy
tak vlku, že ovčák sám se může v nich mýliti
již Columella radí, by v Italii chovali se psi
bílí: »pastor album probat, ne pro lupo canem
feriat«.
Dle Plinia uvazovali čubky v lesích, b
s vlky se pářily. Zvláštní rys v povaze psů jest
zuřivá nenávist ku strýčkům, vlkům, šakalům
i liškám, což ovšem nevadí, by druhdy s nimi
se mísili.
Hahn
Plinius
Pap
Dajak
Italia
28
article
Jakkoli však různá plemena se liší veli
kostí, svislými nebo vzpřímenými boltci, špi-
čatým neb tupým nosem, obličejem mopsliko-
vitým neb táhlým, vlnou, hedbávím, až k na-
hotě, tvarem lebky i chrupem; všechna cítí s
býti psy: největší hafan spolčuje se s nejmenším
lvičkem, cítě pokrevní příbuzenství.
Rozcházení se plemen, jak je člověk za
různými účely pěstoval, jest prastaré; na pa-
mátkách staroegyptských i assyrských, řeckých
i římských, potkáváme se již s vyobrazením
i velikých křepeláků, ohařů, chrtů, psů bojov-
ných, jezevčíků i drobných pinčů se srstí hed-
bávnou, jež nositi možno za nadry. Všechny
tyto odchylné vlastnosti mohly vzniknouti neo
visle od původu na různých mistech domestikací
Tak jistě původně chorobný zjev byly krátké
a zkřivené nohy jezevčíka, tak jako zkrácená
tlama mopslíka. Bezdůvodně nazývají se na př.
nazí psi tureckými neb egyptskými; ani v Asii
ani v Africe není nikde nahých psů. Ve starém
Mexiku byli v čase objevení psi s hrbem lojo-
vitým; jindy dědí se ocas uťatý; špiclik jeví
některé znaky lišky, s kterou se též nejsnáze
křižuje. Přechodní tvary plemenitby obyčejně
vyhynou; ponebí i způsob výživy účinkuje n
méně mocně na změny zevnější.
Asie
Afrika
Mexiko
29
article
Tepry zdomácněním osvojil si pes zvláštní
svou řeč: štěkání. Divocí psi neštěkají, zdivočilí
zapomenou štěkání; naproti tomu naučí se mí
šenci vlků a psů, jsouce za mlada chováni, ště
kati. Dle Vráze psi některých kmenů indiánskýc
(Guahibů) neštěkají, nedovedou to, nojvýše kňučí
Totéž píše P. Durdík o psech domorodců suma
tranských.
Chovem a plemenitbou člověk právě zušlech-
ťuje nejen vzezření, ale i povahu psa. Pozorný
majitel psa jest duševní oporou psa. Mackenzie
na své smělé výpravě od Kanadských jezer
k Velikému Oceanu ztratil v jedné vsi svého
psa, a teprve za osm dní na zpáteční cestě opět
jej našel. Ubohý pejsek zatím ze zoufalstv
přímo sešílel, nepoznával svého pána, následoval
jej však přes to. Teprv poznenáhla odložil bázeř
a nabyl dřivější důvěřivosti. Známé příklady.
jak pes, ztrativ pána, nežral a zahynul dobro-
volně hlady, mají týž základ. —
Jak z původně různých elementů vzniká
»čisté plemeno« okazuje mopslik, jak dnes jes
oblibený. Před padesáti lety byl druh tento již
na vymření; býval menší, náchylen ku tloustnutí,
mrzutý a kousavý; na starších obrázcích vídáme
jej jako attribut starých panen, jimž nosí
košík s pletením. Dnešní mopslik jest vesely
chlapík, 7—10 kg. těžký, s krátkou, žlutošedou
srstí, hlavou kulatou, obličejem svraščitým,
očima vyboulenýma, hlavou černě ukončenou
ocasem směle přes páteř zatočeným. Toť jeden
z tisíce příkladů, jak zálibou jisté plemeno se
zušlechtí.
Vráz
Durdík
Mackenzie
kg
30
article
Smysl a porozumění pro čistá plemena nen
jak se zdá u nás dostatečně vyvinut. Vítáme
počátek, jenž učiní snad výstava ve vytříben
vkusu obecenstva, jež naučí se časem ceniti si
zvířata ušlechtěná. Není lhostejno, běhají-li ve
městech a na venkově různí bastardi pochybné
ceny, jichž povaha též nahodilým křížením
se kazl
Čistá plemena jsou chována za určitým
účelem a vkusem. Čistoplemenný pes jest vždy
krásnější povahy vyrovnanější, a zjevem aesthe-
ticky uspokojivým. Chov a znalost plemen jest
ovšem otázkou znalců a vyžaduje zkušenosti
i vědecké znalosti. Majitel však plemenného psa
vynaloží i dostatečnou pozornost a péči cen-
nému zvířeti a tím odpadá i strach před kou-
savostí a vzteklinou, pro který mučeni jsou psi
vůbec u nás k věčné trýzni košíky a vyloučení
z veřejných místností.
V našich přelidněných městech, poznenáhla
snad i v celé zemi budou za luxus považována
obě nejušlechtilejší zvířata naše, pes a kůn
Pak zasteskne se lidem po pomocnících oži-
vených a intelligentních, kteří tolikeré služby
člověku prokázali.
V koranu stojí: »Kdyby bůh chtěl trestati
lidi, jak toho zasluhují, nezůstavil by žádného
zvířete na povrchu zemském«. Strach před
vzteklinou zažehnal částečně geniální objev Pa-
steurův, strach před kousavostí psů zmírní
zušlechtění a řádný výběr. Obce těžíce z daně
ze psů, opatří dostatečný dozor zdravotní,a
najdou se zajisté vždy milovníci, kteří nedají
vyhynouti tisíciletým spolužitím s člověkem
zušlechtělým plemenům psa. Ležíť hluboko.
v povaze člověka, že nemůže se radovati ze
života, nemá-li živé duše sdílné, a byť to byl
třeba jen pes. Mnohý hledá ve společnosti jeho,
co marně hledal u lidí: věrnost a oddanost no-
B. B.
obmezenou.