2
masthead
V Praze, v pondělí dne 26. srpna 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. Histy
o přllohami (Naněný Čbuor“ ve
středa a „Literárnl Hlidka
v pátek) předplácí set
Praze v administraei
. . . . 2 K —
na měsíe
za čivst leta . . . . . 6 K —
s Avojí denáěkeu
Ba měste
a čtvt 1obee niisikách K 3o h
na mšsíe .
Poštout
na měsle
ns čtrr . . . . .
1et
s drojí zdillkea
na měsíe
ei
na čtvrti lab
Praha
Naněný Čbuor
Literárnl Hlidek
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Demisse bar. Krieghammra.
Z Vídně, 26. srpna. »Sonn- un
Montags Zeitung« sděluje z Pešti:
»Zpráva o nastávajícím odstoupení společ
ného ministra vojenství bar. Kriegham m-
ra se všude potvrzuje. Různí se toliko
mínění o příčinách jeho odstoupení. Kdežto
na jedné straně se uvádí demisse jeho ve
spojení s otázkou strategické dráhy, projekto-
vané v severních Uhrách, poukazují jiné
listy na příkré jednání bar. Kriegham mra
proti spolku pensionovaných důstojníků ve
Vídni, které prý jest bezprostřední příčinou
jeho pádu. Dle jiných tvrzení souvisí de-
misse jeho se známou afférou pomníku
Hentziova.
Vídeň
Sonn
Pešť
Uhry
uno Montags Zeitung
6
article
Tábor protiklerikálních stran na
Tábor protiklerikálních stran na
Moravě.
Z Brna, 26. srpna. Tábor lidu, včera
v Prostějově konaný, navštíven byl 30.000
osobami. Poslanců strany lidove
přítomno bylo jedenáct. Celá řada
řečníků přihlášena byla ke slovu a to za
stranu lidovou, národně sociální a radikálně
pokrokovou.
Řeči setkaly se se souhlasem a reso-
luce, která byla přijata, tvoří program
příštího postupu protiklerikál-
ních stran na Moravě, které podle
usnesení odpolední důvěrné schůze utvoří
společnou antiklerikální ligu. Za tím účelem
byl zvolen přípravný komitét.
Z Pešti, 26. srpna. Zdejší jeden lis
oznamuje, že posl. Ferdinand Horanszky
ve své příští řeči zaujme stanovisko proti
vůdci agrárníků hr. Alexandru Karolyo v
Tázán na to, prohlásil Horanszky ná
sledující:
»Nemohu pochopiti, odkud se vzala
tato tendenční pověst. Nikdo nemůže ode
mne očekávati, že bych se mohl vysleviti
proti některému důležitému činiteli hospo-
dářskému. Pokládám zemědělstvo velmi
důležitým a cenným, a přejí si ze srdce jeho
rozvoje. Nepokládám také za prospěšne na-
padati obchod a průmysl, a nemohu se také
nadehnouti pro útok na zájmy zemědělských
kruhů. Měřiti stejnou měrou všem faktorům
jest dle mého názoru správnou hospodářskou
politikou.
Horanszky
Alexandr Karolyo
Morava
Brno
Prostějov
Pešť
7
article
Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L.
Ruské hlasy o carově cestě do
Franeie.
Z Petrohradu, 25. srpna. (C. B
Zdejší časopisy, jimž se včera dostalo úřadn
zprávy, že císař Mikuláš do Paříže pojede,
projevují nad tím velikou radost. »Novoje
Vremja« praví: Zpráva o císařevě ná-
vštěvě spolčené a spřátelené s námi Francie
vzbudí v Rusku touž radostnou ozvěnu,
jakéž doznala již ve Francii. Cesta císař
ských manželů bude radostně pozdravena
ode všech přátel míru, nejenom v Ruskua
ve Francii, nýbrž všude, kde čiré sobectví
ještě neumrtvilo humanní snahy a vznešené
ideály křesťanských národů. — »Birže-
vyja Vědomosti« spatřují také v ca-
rově cestě politickou událost, jež přispěje
k upevnění míru. — »Rossija« pouka-
zuje na neotřesenou pevnost dvojspolku
praví, že císař Mikuláš pocestuje jako pose
míru pro všechny národy. — »Novosti«
mluví v témž smyslu a soudí, že tento nový
důkaz o neochvějné pevnosti dvojspolku in-
trikám francouzských nacionalistů průdkou
ránu zasadí.
Král Vikter Emanuel v Paříži.
z Londýna, 25. srpna. »Pall Mal
Gazette« oznamuje z Říma: Král Vikto
Emanuel vyrozuměl presidenta francouz-
ské republiky Loubeta prostřednictvím
francouzského velevyslance v Quirinale Bar-
rira, že má v úmyslu přijeti tohoto pod-
zimku do Francie a učiniti presidentu Lou
betovi návštěvu. Určilý termín návštěvy není
dosud stanoven, ale stane se tak asi bezpro-
středně po návštěvě krále Viktora Emanuela
v Německu.
Pokud se týče návštěvy krále Viktora
Emanuela ve Vídni, děje se sice mezi
oběma zahraničními úřady vyjednávání, ale
obtíže se naskytují v tom, že by císa
František Josef nemohl králi v Římě
návštěvu splatiti bez urážky papeže. Z téhož
důvodu nebyla také návštěva krále Hum-
berta ve Vídni opětována.
N L
Mikuláš
Vikter
Emanuel
Lou
Viktor Emanuel
František Josef
Petrohrad
Paříž
Rusko
Francie
Londýn
Řím
Quirinal Bara
Německo
Vídeň
Huma
Rossija
Novoj Vremja
Mala Gazette
Král Vikto
8
article
Z Říma, 25. srpna. (C.-B.) »Agenzia
Stefani« oznamuje z Adenu z dnešního dne
Italský konsul v Zanzibaru sem přibyl, vy
konav své poslání u sultána Mižurtinů. Sultán
tento podrobil se Italii a podepsal smlouvu,
v níž vitalskou vlajku pro celé svoje území
uznává a ještě jiné ústupky činí.
Z Turina, 25. srpna. V Dulxu, kde
se konají tou dobou vojenské manévry, byl
včera zatčen muž, který se stal podezřelým
tím, že se opětně snažil přiblížiti k vévodov
z Aosty. Muž onen zdráhá se udati své
jméno. Při prohlídce byla u něho nalezena
dýka.
Z Petrohradu, 25. srpna. (C.-B.) Ně-
mecký velevyslanec hr. Alvensleben odejel na
dovolenou do Německa.
Ze Sofie, 25. srpna. Makedonský
komitét zaslal velmocem memorandum,
v němž se dovolává intervence Evropy, aby
byla Makedonii dána samospráva.
Boris Sarafov odjede v nejbližších
dnech do Oděsy, aby vyjednával s tamějším
prozatímním makedonským komitétem o za-
ložení nového makedonského komitétu v Sofii
Z Cařihradu, 25. srpna. (C. - B.)
Vrchní velitel druhého armádního sboru a
generální guvernér vilajetu drinopolského
Arif paša obdržel řád Osmanie s brillanty.
Z Cařihradu, 25. srpna. Čtyřice
Makedonců, kteří byli zde nedávno zatčeni
pro podezření, že jsou agenty makedonského
komitétu v Sofii, bylo včera v noci dopra-
veno do vybnanství do Malé Asie-
Z Bilbaa, 25. srpna. (C-B) Policie
zatkla několik podezřelých cizinců a odevzdala
je příslušným konsulům.
Z Londýna, 25. srpna. (C.-B.) »Reu-
terova kancelař« oznamuje z Kapskéh
města ze dne včerejšího: V Burgers-
dorpu bylo 149 osob pro zrádu odsouzeno.
Většině obžalovaných bylo odňato pravo ob-
čanské.
— Burové postupují vkapské
kolonii dále na jih. Scheepe-
rovo vojsko ohrožuje Oudts-
Horn.
Stefan
Turina
Alvensleben
Sarafov
Arif paša
Makedonec
Burová
Horn
Řím
Aden
Zanzibar
Aosta
Petrohrad
Německo
Sofie
Evropa
Makedonie
Cařihrad
Malá Asie
Bilbao
Londýn
9
article
Havličkův pomník v Borové.
Havličkův pomník v Borové.
(Původní zpráva.)
Prach zdánlivého zapomnění navála více
než čtyři desetiletí na listy jedné z nejtrpčích
kapitol v historii české — na neblahou éru
Bachova absolutismu . . . Odešly k mánům
oběti jeho krutovlády, padl i on, bývalý postrach
všeho slovanského v světa zášeří, ale jedna
z obětí jeho neupadá a neupadne nikdy v za-
pomnění . . . Je to mohutná, svérázná postava
brixenskéhn mučenníka Karla Havlíčka Borov-
ského, jež jako děsivý přizrak tmářům a nizkým
kreaturám píše ohnivé Mene, Tekel, Ufarsin do
černého jejich svědomí a jako blahodárné zje-
vení vynořuje se v předvečer rozhodných oka-
mžiků synům národa českého . . . Co platna
byta všechna urputná zášť, jež druhdy roz-
metáním popela mistra Jana, tak později pro-
skripcí jména Havličkova vyhladit chtěla pa-
mátku těchto dvou mučenníků ze srdci národa
českého . ..
Byť nedovolil despotism bachovský ani
truchliti nad rakvi brixenského martyra, tím
vroucněji tulil na prsa svá věrný český lid
svatý jeho odkaz, a jako druhdy Bratří bibl
Králickou, tak i on ukrýval své poklady pře
slídivým zrakem Bachových nohsledů a potaj-
za dlouhé noci poroby čílával jeho »Ducha
Národních Novin«, jeho »Slovana«, jeho »Epi
štoly Kutnohorské« . . .
Zdálo se, že neronovské dílo Bachovo n
národě českém dokonáno! Ale pod. šedým po-
pelem absolutismu tajíl se žár, jiskřící duchem
Havlíčka, až naplněna číše bříchů bohomrzké
reakce, až pod ranami děl solferínských otřásla
se dusná atmosfěra národomorného svstému
libovlád; jakmile padla bastilla bachovské po
roby, vyšlehly plameny tajeného toho žáru vysoko,
pozdvihl se český národ s jménem Havlíčkovým
na rtech, evangeliem jeho v srdci, věrou
tužbami jeho v duši.
Havličkův
Bachův
Havlíček
Jan
Slovan
Kutnohorský
Borov
10
article
Svatý odkaz Havličkův, ta brdá víra ve
vítěznou moc našeho dobrého práva, za něž
obětoval Havlíček vše, co měl, zdraví, rodinu.
život — stala se nám hvězdou, vedoucí k če-
skému Beilému.
O, těch požehnaných, žel, že tak záhy pře
rvaných dnů života Havličkoval
Dnes teprve ze záhrobové dáli vývstáva
jeho postava s celou svojí velkostí a gloriolou.
Lid chápe již hlaboký jeho význam v každém
jeho dosahu, chodí po dnes ke studnici Havll-
čkově, aby z ní vážil ten perlíei se křištá
Pravdy, Práva a Svobody. Dávno už sňala pieta
lidu se skrání Havlíčkových korunu trnovou
nahradila ji laurem, už nejednou symbolisovala
skálopevný charakter jeho tvrdou žulou pomníku.
A včera opět tklivou, horouenou oslavou veli-
kého martyra prochvěla se duse česká až do zá-
kladů. Na úpatí Ždárských hor, v té Borové
kde před osmdesáti lety ozval se první Hlukoo
dětského jeho srdéčka, v tě Borově, na niž vzpo-
míná v »Tyrolských elegiích«, že v ní starému
vikáři ministroval, kol které o třicet let později
odvážel jej Dedera do brixenského exilia —
v té, na čtverci malého náměstí, ze země vy
růstá dnes mohutný jeho pomník, s něhož Ha
vlíček, jakobý na pozdrav, kyne pravicí ke při-
byslavské mohyle Žižkově. Co Praha dosud
jako misto působiště Havlíčka dluhuje, to splati
kraj rodiště Havličkova na podnět několika pro-
budilých mužův.
Dle kutnohorského modellu mistra Strachov-
ského zbudována na vyšokém žulovém podstavei
bratry Ducháčky socha Havlíčkova; ve čtyř
strany světové vtesány nápisy: Karel Havlíček-
Borovský 1821—1856, jeho hesla: »Moje barva
červená a bilá«, »Přislibujte si mně, poroučejt
si mně.. .« a rok postavení pomniku 1901.
Havličkův
Havlíček
Dedera
Strachov
Ducháček
Ždárský hora
Borová
Borov
malý náměstí
Žižkov
Praha
Lido
11
article
Slavnost s odhalením spojená, vtiskla ce-
lému kraji ráz národního svátku. Již v sobotu
zahalila se Přibyslav a Borová červenobíle
s nastalým pak soumrakem vzplanula drobná
okénka bo ovských domků záplavou světel
u rodného domku Havličkova uspořádáno hu
dební zastaveničko a provolána četně shromá
žděným lidem sláva památce Havličkově. Byl-l
sobotní večer důstojným introitem k slavnosti,
byly rozbřesky nedělního jitra imposantním jeho
pokračováním. Pranostika, že při slavnosti v Bo-
rové musí pršeti, tentokráte se nesplnila. Čaro-
krásný, slunný den vtiskl kouzlo zářivého ráme
malebné scenerii slavnosti.
S návrší od borovs kého kostelíčka rozvíra
se pohled na všechny strany ulěšený; po bilýeh
cestách, z modrav lesů Irousily se miniaturn
postavy, obrysy kočárův, ověnčených žebřiňáků.
Občas vynořil se prapor, dolétl zvuk hudby do
pochodu, zaplály rudě čety Sokol.
Na přibyslavské silnici řadil se průvod
Rolníci na koních v čele, sokolská hudba za
nimi, davy lidu, spolky, povozy. Borová změ
nila se o 10. hodině dopol. v ohromné mrave-
niště. Za tribunou v oblouku seskupili se pra-
porečníci, lid stisnil se na náměsti, kol pomník
zastřeného rouškou. Ztišil se šum vznášející se
nad davy a utuchl šepot tisíců, když s tribuny
ozval se první, nelíčený pozdrav říd. učit. borov-
ského p. Hrušky jmenem výboru pro postaven
pomníku, platící především dostavivším se po-
slancům, pánům Adámkovi, Bečvářovi
dru. Brzorádovi, Hyršovi, dru. Malin
skému, dru. Kloučkovi a Niklfeldovi
slavnostnímu řečníku p. K. Tůmovi, zástup-
cům král, hl. města Prahy dru. Grošovi
efs. rad. Voitlovi, přítomnému bratru Karla
Sokol
Hruška
Adámek
Bečvář
Brzorád
Hyrš
Malin
Klouček
Niklfeld
K Tůma
Groš
Voitl
Karel
Přibyslav
Borová
Bo
Čaro
Praha
ec král
12
article
Havlíčka, Františku Havlíčkovi, starostům
obcí, zástupcům spolků, všem spolkům a jedno-
tám zůčastněným a posléze veškerému lidu.
Dotknuv se několika vřelými slovy významného
dne, provolal řečník slávu rodáku borovskému,
kterýž projev lid třikráte opakoval. Pěvecký
spolek »Jasoňz a sdružené spolky pěveckéz
okolí zapěly velebný chorál, studující p. Vojta
z Něm. Brodu přednesl vzletnou příležitostnou
báseň, načež za všeobecného ticha a napjet
ujal se slova slavnostní řečník p. Karel Tůma,
redaktor z Prahy:
Lide českýl
Miláčky bohů nazývali ve starověku šle
chetné hrdiny, kteří zahynuli v rozkvětu mládí
Také náš šlechetný a hrdinný Karel Havliček
byl nám oderván, ach tak předčasně, v roz
květu mužství, v rozletu orlího ducha svého, že
bychom rovněž zváti jej mohli miláčkem bohův
Ale srdce lidu českého vzývá jej jmenem ještě
krásnějším, ještě vroucnějším a tklivějším: m-
láčkem národa.
Přes čtyřicet let již práchniví kosti jeho,
pokolení se vystřídalo, ale všechno vlnobiti dě
jův a všechny bouře a vichry, které přeletěly
za těch pětačtyřicet let přes národ náš, nedo
vedly v nejmenším ztlumit a ochladit v duš
lidu českého tu vroucí, věrnou a hlubokou
lásku k našemu prvnímu publicistovi, k našemu
neoblomnému, obětovnému obranci Havlu Bo
rovskému.
Havlíček
Vojta
Tůma
bůh
Havel
rovský
Německo
Brod
Praha
13
article
Když po dlouhé a hrozné noci bachovské
poroby vysvitl konečně opět den, ne sice jasný
a slunný, ale přece den — komu žejplatila první
vzpominka, první vděčný hold zotavujícíhos
národa? Jedva že vyprostil ruce své z okovů
poroby lid náš, uvil vavřinový věnec a chvátal
z nejdálnějších končin sem do Borové, aby jím
ozdobil rodný domek svého nezapomenutelného
miláčka.
První slavnost, první politická demonstrace
lidu českého stala se zde, v této tiché dědině
vlasti naší před třieoti a devíti lety a byla tak
veliká, tak krásná, tak úchvatná svou poesi
jako svou silou mravní, že celý národ nad zda-
rem její zajásal, nepřátolé však překvapeni žasli.
Přes 40.000 lidu českého z Čech, Moravy a
Slezska putovalo sem jako ku svému Betlemu
za nevidaného nadšení, aby tu ústy našeho
Karla Sladkovského blahořečilo a žehnalo pa-
mátce svého hrdiny a mučenníka, jenž byl pro
národ svůj, pro jeho vykoupení, pro jeho čest
a právo zápasil s celým světem nepřátel, vytrvav
v thermopylském tom zápasu do posledka, na
kraj lidské možnosti a síly, opřen o štít práva
a odrážeje vrahy bleskným mečem pravdy, až
tu zůstal sám a sám, jako onen nordický rk
Sladkovský
Borová
Čechy
Morava
Slezsko
14
article
Konečně jej v temné noci úkladně přepadl
a bez soudu proti všemu zákonu násilně za-
vlékli do daleké ciziny, kdež půl čtvrta
roku jej střežili a všechno vynakládali, aby tu
šlechetnou, hrdou duši oblomili. Ale marně! —
Dovedli jenom zlomit jeho zdraví tělesné, do
vedli nám ho umořit, dovedli nám ho utrápit
ale ducha našeho Havlíčka ani ta trýzeň vy
hnanství a deportace nedovedla zlomit. »Sum
qui sum« — jsem, kdo jsem«, odpovída
hrdě, odpovídal do poslední chvíle, zůstaviv dě
jinám novověkým příklad politického charakteru
nad nějž nelze si pomysliti ani ryzejšího, an
mohutnějšího.
Tehda zaražený tábor nepřátel pouze je-
dinou choval naději, že časem to kouzlo jména
Havličkova v národě našem pomine, až jen
zřídnou řady osmačtyřicátníků, až vymře poko-
lení, které s Havlíčkem žilo, až vymrou jeho
osobní přátelé a spolubojovníci, pak doufali, že
bude také po duchu Havlíčkově v národu če-
ském veta, že nová doba, nové poměry a noví
lidé nebudou více snahám, tužbám a zásadám
Havličkovým tak rozuměti, jako vrstevníci jeho.
Nuže, dnes po 40 letech dává lid českýz
téhož místa, na kterém tehda mluvil Sladkovský,
odpověď nejlepší a nejdůstojnější nepřátelům
svým a jejich nadějím. Opět připutoval v zá-
stupech do rodiště svého jediného Havlíčka, aby
se tu potěšil a posílil pohledem, ne pouze na
báje.
Havlíček
Sum
Havlíčkův
Sladkovský
15
article
V drobnému prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za sh
odpolašní
. . . . . za 2 h
Ve alialkách sa venkově
ranní čísle, . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 8h
Iuserát y
platí se hotově sapřea
Fřeňplscení a jnserty přišímá sdmínl-
slracs v Marlanské ulici č. a.
Tam nachákejí se tás radakee.
tlskárna a expedice „Národnich L.ástáe.
Eakeplsy ae nevrae -jí
Marlanský ulice
16
article
jeho rodný domek, alebrž na jeho důstojný
pomník, jenž má z této tiché dědiny zářiti jako
maják v širý kraj, aby ještě pozdní pokolení
měla na očích obraz našeho apoštola, bojov-
níka a mučenníka po Janu Husovi nejdražšího
srdeím českým.
Nepřátelům ale našim má tento pomník
trvale připomenouti, jak marným jest a zůstane
veškeré jejich úsilí o udušení té božské jiskry.
kterou vznítil před půl stoletím v lidu našem
genius Havlíčkův, jak marným jest a zůstane
všechno jejich úsili o vypletí toho sémě hořči-
čného, jež byl po šest let s takovou obdivu-
hodnou křepkostí zaséval náš neunavný pracovník
v tuto rodnou půdu národa našeho. Ano, jest
to přímo neuvěřitelné, co za krátkých šest let
dovedl v národě jedva procitnuvším z dvou-
stoleté hrozné poroby dokázati jediný muž
v okolnostech tak těžkých a nepříznivých, mladý
náš publicista bez předchůdců, bez vzorůvs
zkušeností. (Výborně!)
Stotíme před fenomenem, jakým nemůže se
vykázati hned tak druhý novověký národ, jehož
duch a jehož jazyk byl po tak dlouhé věky
podobně utlačován a mořen.
Hus
Havlíčkův
17
article
Prozřetelnost dějinná jako by se byla sli-
tovala nad šlechetným a tak neskonale nešťast-
ným národem, v pravou hodinu poslala mu
genia, jejž opásala poctivostí a silou,
jehož srdce roznitila žhoucím cítem pro právo
a pravdu šlapaného národa, jehož vůli zocelila
tuhostí a pružností nezdolnou a k němuž pra-
vila: Vyjdiž a bojuj za vysvobození lidu svého,
který vykrvácel pro svobodu člověčenstva
hoden jest, aby splnilo se na něm požehnání
jeho Amosa Komenského, aby správa jeho věcí
vrátila se opět do rukou jeho a jmeno jeho
aby opět bylo slavné na očích národův. Této
snaze veliké zasvětil mladý náš Havliček své
žilí. »Minulá před věky sláva naší vlasti, « jsou
slova jeho, »tanula mi vždy před očima, naděje
pevná, že možno ještě skvělejších časů se do-
dělati, neopustila mne nikdy i při nejtěžších
překážkách.« A hned v prvním čísle svých
»Národních Novin« povzbuzoval národ náš té-
mito apoštolskými sl vy: »Národe můj, za-
pomeň na dvě století hanebné poniženosti své,
kterážto upomínka jako skála dusí důvěru tvou
v sebe. Odlož od sebe přílišnou skromnost,
která nesluší se potomkům Táborův.«
Zapomeň již na to, čím jsi byl po bitvě n
Komenský
táborův
18
article
Bilé Hoře, ale pamatuj na své staré časy, kdežtc
květla skvěle sláva jmena tvého, kdežto hledali
vznešení přízeň tvou a mocní se báli nepřátel-
ství tvého. Vyhledej v dějinách svých velikých
ony listy, na kterých zaznamenány jsou velicí
činové otcův tvých: těmi tuž nyní mysl svou,
těmi podněcuj nyní ducha svého a připravuj
sebe k velikým činům. Není hoden jmena veli-
kých předkův, kdo se spokojí s podilem nečest-
ným, chtějme jen zase býti důstojným národem
a upřímná naše vůle brzy se promění ve sku-
tek. Směle ku předu, to budiž naše společné
heslo.« A v tom duchu jal se odlud poučovati
lid náš svými »Národními Novinami« a když
mu tyto potlačili, svým »Slovanem« vychovávati
politicky, vštěpuje mu zásady a pravdy, na kte-
rýchž jako na žule spočívati má všechno naše
snažení, všechna naše práce národní. Samostat-
nost spojených zemí koruny české, odpovědné
ministerstvo pro korunu naši, skutečná rovnost
národností, všeobecný sněm celého národa,
úplná reforma škol za účelem osvěty všeho lidu,
zrušení nadpráví feudálních, rovnost všech ob-
čanů a stavů před zákonem, reforma úřadů a
reformy ve správě církevní uvedením národního
jazyka do církve místo latiny, zrušením celibátu
jako patronátu, znovuzavedením synod cirkev-
ních — a to vše k tomu konci, aby poražen
byl absolutismus církevní, klerý vždy byl berlou
absolutismu státního. Havliček nemohl si po-
myslit pokrok náš jinak, nežli pod praporem
svobody a národnosti, kteréž obě byly mu hvěz-
dami nerozlučnými, Havlíček nedovedl si před
staviti národ český jinak, než jako národ demo-
kratický, který proniknut hlubokou spravedl
ností, nedá trpěti křivdou a bezprávím ani nej
chudšímu mezi sebou, nýbrž podle učení Kri
stova »Nečin jiným, co sám nechceš, aby činili
Bilá
Havlíček
Slovan
národní novina
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Olaf na venkově.
Vyzrazuje Karel Hor ký
Co s Olafem?
Už se radili aspoň hodinu. Pan Pampe
liška byl »pro« a paní Pampelišková » proti«.
S obou stran následovaly dlouhé dupliky a re
pliky, až konečně paní tchyně shrnula vše
v krátké resumé a usoudila následovně:
Pan Pampeliška si tedy může vzíti Olaf
s sebou, ale za to nesmí bručet, když si paní
Pampelišková vezme také s sebou obě své
kočky.
Pan Pampeliška se sice tvářil jaksi kysele
nemohl kočky vystát, ale uvolil se z lásky
k Olafovi.
Druhý den ráno se jelo slavně na venkov,
až někam k Plzni.
Pan Pampeliška byl totiž soudil, že kolem
Plzně je velice příjemno. Olafa tedy vzali s se-
bou; dostalo se mu té cti, že jel ve zvláštním
voze, za to paní Pampeliškové Mici a Lori se
mačkaly Marjánce na klině. Abych nezapomněl,
jela také služka Marjánka; bylo jich dohromady
hezká hrstka. Pan Pampeliška s ženou, stará
paní, Otoušek, Karliček, Márinka, Lujzinka, Fa-
noušek, Olaf, Mici, Lori — — — ten pan
nadlesní v Hutích, až je uvidí, bude mít bá-
ječnou radost. Pozval si je jenom tak, jak se
říká žertem a do opravdy jich přijíždí celý va-
gon. Ostatně prý nechtějí dlouho zlobit, jen tak
pět, šest neděl, leda že by si několik dní při-
dali, když by se jim líbilo . . . Tak to stálo
Olaf
Karel hora
Pampe
Mici
Lori
Marjánka
Karlička
Márinka
Lujzinka
Plzeň
20
article
v psaní doslovně; když je pan nadlesní přečetl,
tak si odplivl... Zda to bylo nábodou, sud
bůh, fořti mají ostatně plivání ve zvyku . ..
Pampeliškovi tedy jeli a šťastně dojeli.
Třetí den už vidíme, že jsou v Hutích jako
doma. Karlíček už má roztrženy dvoje kalhoty,
Lujzince bylo už třikrát ze švestek špatně
Fanoušek má na čele bouli jako vlaský ořech
spadl dolů s holübníku. Paní Pampelišková
s maminkou jsou u vytržení nad smetanou,
která je hustá, že v ní lžička zrovna stojí;
káva se vaří třikrát denně. Paní nadlesnís
kdesi v koutku křižuje, ale ani nemuká.
Lujzince
21
article
Pan Pampeliška už zastřelil mladou vránu
a dvě veverky, tu jednu prý si dá vycpata
ukáže ji kollegům vě kanceláři.
A Marjánka už je s čeledínem Tondou jedna
ruka. Včera mu ve chlívě při dojení (Marjánka
je toliž také ze vsi a pomáhá staré Frantině
dojit) ukazovala, jak se teď dámy v Praze češou.
Tonda jí půjčil zreádko a svítil ji při tom
lampičkou. Za chvilku lampička shasla; Tonda
to sváděl na průvan, ale čert mu věř! A —— a —
inu, co se dělo dál, to ví jen měsíc a Strak
s Lyskou, které však nemohou svědčit, protože
si hleděly jetele . . .
A co týče se Olafa, ten byl jako znovu
zrozen. Vzpomínal s opovržením na dobu, kdy
byl v Praze v sadech voděn na provázku jako
delikvent a krmen fádními suchary. Zde žije
jako v republice, požívá naprosté svobody ; co
je to košik, to v Hutích ani nevědí. Za to zde
mají kachny, z nichž tu nejtlustší Olaf už za-
kousl, mají zde hroudy másla, které Olafovi
chutná jako — jako máslo. Aby si tak byl
ulíz' v Praze, to by bylo hromobití! A tady,
když sprášil na lačný žaludek půlliberní šišku,
ještě mu dávali pilulky pro dávení, aby se
»Olafrl« nerozstonal. A »Olafrl« už je roz
mazlen až hanba, na rohlik, který není poma-
zán, se jen ušklibne a když mu přidají do
mléka vody, tak je uražen.
Onehdy se Olaf ztratil. Pan Pampeliškasi
po obědě zdřiml, jak sám říká, »hodil si šlo-
flíka«, a pak Jehtěl jít na veverky. Poněvadz
myslivec bez psa je jako ženská bez jazyku,
sháněl pan Pampeliška Olafa a pískal naň, až
se hory zelenaly. Ale Olaf nikde a nikde! Úz
i postele prohledali, neboť si Olaf navykl v
Hutích lézti do peřin, ale po darebáku an
potuchy.
Marjánka
Tonda
Olaf
Olafrl
Pampeliškasi
Praha
22
article
Pan Pampeliška zbouřil celý dům; Tonda
musil vylézti na půdu, jest-li snad Olaf ne-
dříme v seně, Marjánka běžela do sklepa —
ale Olaf jakoby zapad l
Zapomněli však na komoru ; když konečně
si vzpomněli a chtěli bráti v komoře za kliku,
zarazilo je takové zvláštní, žalostné, srdcelomné
kvikání, že krev tuhla v těle. Kvi — kvi —
kvi — kvli-ik! A cosi tam šplouchalo . ..
Pan Pampeliška rukou se třesoucí otevřel
dvéře. Běda! Olať se topi v kádi v syrovátee
a už je v posledním tažení! Nešťastník, co mu
to jen napadlo! Paní nadlesní měla v komoře
káď se syrovátkou a přikryla ji tlustým hadrem
Olaf dostal asi, chudák, žízeň (či chtěl snac
zkoušet rožnovskou kuru), vstoupl na hadr, pro
bořil se — a už to bylo !
A nyní v syrovátce sotva hrabal nohama
tak byl sesláblý !
S pomocí boží ho vytáhli, třeli suchým
hadry — a Olaf příšel k sobě. Na důkaz
Tonda
Olaf
Marjánka
Olaf příjít
23
article
vděčnosti se oklepal tak důkladně, až všechny
okolo stojící pocákal syrovátkou.
Pak sla komise na místo činu. Když na
hlédli do kádě, paní nadlesní zděšeně vykřikla
po hladině syrovátky plovaly samě černé a če
venavé tečky, z nichž některé se hýbaly, byly
živě . ..
»To jsou ble — ble — — —,« chudák
paní nadlesní, ani nedořekla.
Marjánka sice navrhovala, že by se mohla
syrovátka přecedit, ale paní nadlesní ani slyšet
Tonda si večer v »maštali« ulehčil:
»PÍ! Je to zatra psina nečistá! Tose
polom řekne — panský pes!«
Tuhle v neděli se zase Olaf produkova
veřejně. Když pan farář šel z kostela v klerice,
tak se stal malheur. Do Olafa, jenž prováze
pana Pampelišku po náměstí, vjel ancikrist
Dva, tři skoky — a už měl Olaf zuby v kle
rice! Utrhl jí flákanec veliký jako taliř a s kle-
rikou i kus kalhot! Na neštěstí se zahryz
zrovna v místo, kde měl pan farář tabatěrku
Z tě se vyvalil šňupavý tabák jako mračno
kouře; a zalím, co pan farář utikal k faře,
v obličeji červený jako pivoňka a zakrývaje si
modré podvlékačky vzadu kloboukem, Olaf si
počínal jako divý. Měl plné oči a plný čenich
tabáku, neviděl před sebe na krok a kýchal
prskal, až se lidé sbíhali.
Doubkovský šafář, který se k tomu na
trefil, se dokonce vytasil s poznámkou, žeje
pes pominutý. Pan Pampeliška, jak tohle uslyšel
vzal Olafa na ruce a pelášil s ním domů. Ab
mu ho tak zabili!
Tonda
Olaf
farář
24
article
I z toho se Olaf vykřesal. Ale onehdy . .
co se stalo onehdy !
Zrovna se to stydím povídat; Olaf byl totiž
nemravný a jen tak tak, že ho ta nemravnost
nestála život.
Pan nadlesní má zrovna za myslivnou že-
leza na kunu. Jsou to železa zubatá, veliká
jako mísa a naličil je v dolíku za hranicí dřívi.
V neděli šel pan Pampeliška s Olafem n
veverky. Když došli k té hranici, na Olafa přisla
jakási nevyslovitelná nezbytnost a ztratil se mezi
dřivím. Ale jak už psi mívají zvláštní nápady.
nedalo to dělat ani Olafovi a tento si usmyslil,
poctíti svojí památkou železa. Sotva však o ně
zavadil ocasem, mrsk! — a už měl v zadku
železné zuby jako palee.
Když pan Pampeliška přichvátal, měl Olaí
už kalné oči.
Štěstí, že se k tomu nahodil hajný; železa
s námahou otevřeli a Olafa nesli do myslivny.
Aěkoliv prasklo na rány půl žejdliku arniky,
nebylo nie platno, musil přijeti zvěrolékař. Ten
rány sešil, Olafa obalil aspoň tuctem hadrů
nakázal klid.
Nešťastný Olaf je »zmordovaný« tak, ž
do dneška nemůže státi na nohou. Povezou jej
prý do Prahy ve vatě.
Marjánka však povídala ve chlívě Tondovi,
že je ráda, má prý dost štrapáce s dětmí.
Tonda přisvědčil; zdá se mi, že už nyni ani
lampičku k dojení nerozsvěcuje . ..
Olaf
pampeliška
Olaf přislo
Tonda
Praha