ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7cee89b0-661b-11dc-8a81-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 56, org 6, work 5, person 84
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v pondělí dne 26. srpna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 235.
4 article
Na rauní a odpol. Histy o přllohami (Naněný Čbuor“ ve středa a „Literárnl Hlidka v pátek) předplácí set Praze v administraei . . . . 2 K — na měsíe za čivst leta . . . . . 6 K — s Avojí denáěkeu Ba měste a čtvt 1obee niisikách K 3o h na mšsíe . Poštout na měsle ns čtrr . . . . . 1et s drojí zdillkea na měsíe ei na čtvrti lab
Praha Naněný Čbuor Literárnl Hlidek
5 article Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Demisse bar. Krieghammra. Z Vídně, 26. srpna. »Sonn- un Montags Zeitung« sděluje z Pešti: »Zpráva o nastávajícím odstoupení společ ného ministra vojenství bar. Kriegham m- ra se všude potvrzuje. Různí se toliko mínění o příčinách jeho odstoupení. Kdežto na jedné straně se uvádí demisse jeho ve spojení s otázkou strategické dráhy, projekto- vané v severních Uhrách, poukazují jiné listy na příkré jednání bar. Kriegham mra proti spolku pensionovaných důstojníků ve Vídni, které prý jest bezprostřední příčinou jeho pádu. Dle jiných tvrzení souvisí de- misse jeho se známou afférou pomníku Hentziova.
Vídeň Sonn Pešť Uhry uno Montags Zeitung
6 article Tábor protiklerikálních stran na
Tábor protiklerikálních stran na Moravě. Z Brna, 26. srpna. Tábor lidu, včera v Prostějově konaný, navštíven byl 30.000 osobami. Poslanců strany lidove přítomno bylo jedenáct. Celá řada řečníků přihlášena byla ke slovu a to za stranu lidovou, národně sociální a radikálně pokrokovou. Řeči setkaly se se souhlasem a reso- luce, která byla přijata, tvoří program příštího postupu protiklerikál- ních stran na Moravě, které podle usnesení odpolední důvěrné schůze utvoří společnou antiklerikální ligu. Za tím účelem byl zvolen přípravný komitét. Z Pešti, 26. srpna. Zdejší jeden lis oznamuje, že posl. Ferdinand Horanszky ve své příští řeči zaujme stanovisko proti vůdci agrárníků hr. Alexandru Karolyo v Tázán na to, prohlásil Horanszky ná sledující: »Nemohu pochopiti, odkud se vzala tato tendenční pověst. Nikdo nemůže ode mne očekávati, že bych se mohl vysleviti proti některému důležitému činiteli hospo- dářskému. Pokládám zemědělstvo velmi důležitým a cenným, a přejí si ze srdce jeho rozvoje. Nepokládám také za prospěšne na- padati obchod a průmysl, a nemohu se také nadehnouti pro útok na zájmy zemědělských kruhů. Měřiti stejnou měrou všem faktorům jest dle mého názoru správnou hospodářskou politikou.
Horanszky Alexandr Karolyo Morava Brno Prostějov Pešť
7 article Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L. Ruské hlasy o carově cestě do Franeie. Z Petrohradu, 25. srpna. (C. B Zdejší časopisy, jimž se včera dostalo úřadn zprávy, že císař Mikuláš do Paříže pojede, projevují nad tím velikou radost. »Novoje Vremja« praví: Zpráva o císařevě ná- vštěvě spolčené a spřátelené s námi Francie vzbudí v Rusku touž radostnou ozvěnu, jakéž doznala již ve Francii. Cesta císař ských manželů bude radostně pozdravena ode všech přátel míru, nejenom v Ruskua ve Francii, nýbrž všude, kde čiré sobectví ještě neumrtvilo humanní snahy a vznešené ideály křesťanských národů. — »Birže- vyja Vědomosti« spatřují také v ca- rově cestě politickou událost, jež přispěje k upevnění míru. — »Rossija« pouka- zuje na neotřesenou pevnost dvojspolku praví, že císař Mikuláš pocestuje jako pose míru pro všechny národy. — »Novosti« mluví v témž smyslu a soudí, že tento nový důkaz o neochvějné pevnosti dvojspolku in- trikám francouzských nacionalistů průdkou ránu zasadí. Král Vikter Emanuel v Paříži. z Londýna, 25. srpna. »Pall Mal Gazette« oznamuje z Říma: Král Vikto Emanuel vyrozuměl presidenta francouz- ské republiky Loubeta prostřednictvím francouzského velevyslance v Quirinale Bar- rira, že má v úmyslu přijeti tohoto pod- zimku do Francie a učiniti presidentu Lou betovi návštěvu. Určilý termín návštěvy není dosud stanoven, ale stane se tak asi bezpro- středně po návštěvě krále Viktora Emanuela v Německu. Pokud se týče návštěvy krále Viktora Emanuela ve Vídni, děje se sice mezi oběma zahraničními úřady vyjednávání, ale obtíže se naskytují v tom, že by císa František Josef nemohl králi v Římě návštěvu splatiti bez urážky papeže. Z téhož důvodu nebyla také návštěva krále Hum- berta ve Vídni opětována.
N L Mikuláš Vikter Emanuel Lou Viktor Emanuel František Josef Petrohrad Paříž Rusko Francie Londýn Řím Quirinal Bara Německo Vídeň Huma Rossija Novoj Vremja Mala Gazette Král Vikto
8 article
Z Říma, 25. srpna. (C.-B.) »Agenzia Stefani« oznamuje z Adenu z dnešního dne Italský konsul v Zanzibaru sem přibyl, vy konav své poslání u sultána Mižurtinů. Sultán tento podrobil se Italii a podepsal smlouvu, v níž vitalskou vlajku pro celé svoje území uznává a ještě jiné ústupky činí. Z Turina, 25. srpna. V Dulxu, kde se konají tou dobou vojenské manévry, byl včera zatčen muž, který se stal podezřelým tím, že se opětně snažil přiblížiti k vévodov z Aosty. Muž onen zdráhá se udati své jméno. Při prohlídce byla u něho nalezena dýka. Z Petrohradu, 25. srpna. (C.-B.) Ně- mecký velevyslanec hr. Alvensleben odejel na dovolenou do Německa. Ze Sofie, 25. srpna. Makedonský komitét zaslal velmocem memorandum, v němž se dovolává intervence Evropy, aby byla Makedonii dána samospráva. Boris Sarafov odjede v nejbližších dnech do Oděsy, aby vyjednával s tamějším prozatímním makedonským komitétem o za- ložení nového makedonského komitétu v Sofii Z Cařihradu, 25. srpna. (C. - B.) Vrchní velitel druhého armádního sboru a generální guvernér vilajetu drinopolského Arif paša obdržel řád Osmanie s brillanty. Z Cařihradu, 25. srpna. Čtyřice Makedonců, kteří byli zde nedávno zatčeni pro podezření, že jsou agenty makedonského komitétu v Sofii, bylo včera v noci dopra- veno do vybnanství do Malé Asie- Z Bilbaa, 25. srpna. (C-B) Policie zatkla několik podezřelých cizinců a odevzdala je příslušným konsulům. Z Londýna, 25. srpna. (C.-B.) »Reu- terova kancelař« oznamuje z Kapskéh města ze dne včerejšího: V Burgers- dorpu bylo 149 osob pro zrádu odsouzeno. Většině obžalovaných bylo odňato pravo ob- čanské. — Burové postupují vkapské kolonii dále na jih. Scheepe- rovo vojsko ohrožuje Oudts- Horn.
Stefan Turina Alvensleben Sarafov Arif paša Makedonec Burová Horn Řím Aden Zanzibar Aosta Petrohrad Německo Sofie Evropa Makedonie Cařihrad Malá Asie Bilbao Londýn
9 article Havličkův pomník v Borové.
Havličkův pomník v Borové. (Původní zpráva.) Prach zdánlivého zapomnění navála více než čtyři desetiletí na listy jedné z nejtrpčích kapitol v historii české — na neblahou éru Bachova absolutismu . . . Odešly k mánům oběti jeho krutovlády, padl i on, bývalý postrach všeho slovanského v světa zášeří, ale jedna z obětí jeho neupadá a neupadne nikdy v za- pomnění . . . Je to mohutná, svérázná postava brixenskéhn mučenníka Karla Havlíčka Borov- ského, jež jako děsivý přizrak tmářům a nizkým kreaturám píše ohnivé Mene, Tekel, Ufarsin do černého jejich svědomí a jako blahodárné zje- vení vynořuje se v předvečer rozhodných oka- mžiků synům národa českého . . . Co platna byta všechna urputná zášť, jež druhdy roz- metáním popela mistra Jana, tak později pro- skripcí jména Havličkova vyhladit chtěla pa- mátku těchto dvou mučenníků ze srdci národa českého . .. Byť nedovolil despotism bachovský ani truchliti nad rakvi brixenského martyra, tím vroucněji tulil na prsa svá věrný český lid svatý jeho odkaz, a jako druhdy Bratří bibl Králickou, tak i on ukrýval své poklady pře slídivým zrakem Bachových nohsledů a potaj- za dlouhé noci poroby čílával jeho »Ducha Národních Novin«, jeho »Slovana«, jeho »Epi štoly Kutnohorské« . . . Zdálo se, že neronovské dílo Bachovo n národě českém dokonáno! Ale pod. šedým po- pelem absolutismu tajíl se žár, jiskřící duchem Havlíčka, až naplněna číše bříchů bohomrzké reakce, až pod ranami děl solferínských otřásla se dusná atmosfěra národomorného svstému libovlád; jakmile padla bastilla bachovské po roby, vyšlehly plameny tajeného toho žáru vysoko, pozdvihl se český národ s jménem Havlíčkovým na rtech, evangeliem jeho v srdci, věrou tužbami jeho v duši.
Havličkův Bachův Havlíček Jan Slovan Kutnohorský Borov
10 article
Svatý odkaz Havličkův, ta brdá víra ve vítěznou moc našeho dobrého práva, za něž obětoval Havlíček vše, co měl, zdraví, rodinu. život — stala se nám hvězdou, vedoucí k če- skému Beilému. O, těch požehnaných, žel, že tak záhy pře rvaných dnů života Havličkoval Dnes teprve ze záhrobové dáli vývstáva jeho postava s celou svojí velkostí a gloriolou. Lid chápe již hlaboký jeho význam v každém jeho dosahu, chodí po dnes ke studnici Havll- čkově, aby z ní vážil ten perlíei se křištá Pravdy, Práva a Svobody. Dávno už sňala pieta lidu se skrání Havlíčkových korunu trnovou nahradila ji laurem, už nejednou symbolisovala skálopevný charakter jeho tvrdou žulou pomníku. A včera opět tklivou, horouenou oslavou veli- kého martyra prochvěla se duse česká až do zá- kladů. Na úpatí Ždárských hor, v té Borové kde před osmdesáti lety ozval se první Hlukoo dětského jeho srdéčka, v tě Borově, na niž vzpo- míná v »Tyrolských elegiích«, že v ní starému vikáři ministroval, kol které o třicet let později odvážel jej Dedera do brixenského exilia — v té, na čtverci malého náměstí, ze země vy růstá dnes mohutný jeho pomník, s něhož Ha vlíček, jakobý na pozdrav, kyne pravicí ke při- byslavské mohyle Žižkově. Co Praha dosud jako misto působiště Havlíčka dluhuje, to splati kraj rodiště Havličkova na podnět několika pro- budilých mužův. Dle kutnohorského modellu mistra Strachov- ského zbudována na vyšokém žulovém podstavei bratry Ducháčky socha Havlíčkova; ve čtyř strany světové vtesány nápisy: Karel Havlíček- Borovský 1821—1856, jeho hesla: »Moje barva červená a bilá«, »Přislibujte si mně, poroučejt si mně.. .« a rok postavení pomniku 1901.
Havličkův Havlíček Dedera Strachov Ducháček Ždárský hora Borová Borov malý náměstí Žižkov Praha Lido
11 article
Slavnost s odhalením spojená, vtiskla ce- lému kraji ráz národního svátku. Již v sobotu zahalila se Přibyslav a Borová červenobíle s nastalým pak soumrakem vzplanula drobná okénka bo ovských domků záplavou světel u rodného domku Havličkova uspořádáno hu dební zastaveničko a provolána četně shromá žděným lidem sláva památce Havličkově. Byl-l sobotní večer důstojným introitem k slavnosti, byly rozbřesky nedělního jitra imposantním jeho pokračováním. Pranostika, že při slavnosti v Bo- rové musí pršeti, tentokráte se nesplnila. Čaro- krásný, slunný den vtiskl kouzlo zářivého ráme malebné scenerii slavnosti. S návrší od borovs kého kostelíčka rozvíra se pohled na všechny strany ulěšený; po bilýeh cestách, z modrav lesů Irousily se miniaturn postavy, obrysy kočárův, ověnčených žebřiňáků. Občas vynořil se prapor, dolétl zvuk hudby do pochodu, zaplály rudě čety Sokol. Na přibyslavské silnici řadil se průvod Rolníci na koních v čele, sokolská hudba za nimi, davy lidu, spolky, povozy. Borová změ nila se o 10. hodině dopol. v ohromné mrave- niště. Za tribunou v oblouku seskupili se pra- porečníci, lid stisnil se na náměsti, kol pomník zastřeného rouškou. Ztišil se šum vznášející se nad davy a utuchl šepot tisíců, když s tribuny ozval se první, nelíčený pozdrav říd. učit. borov- ského p. Hrušky jmenem výboru pro postaven pomníku, platící především dostavivším se po- slancům, pánům Adámkovi, Bečvářovi dru. Brzorádovi, Hyršovi, dru. Malin skému, dru. Kloučkovi a Niklfeldovi slavnostnímu řečníku p. K. Tůmovi, zástup- cům král, hl. města Prahy dru. Grošovi efs. rad. Voitlovi, přítomnému bratru Karla
Sokol Hruška Adámek Bečvář Brzorád Hyrš Malin Klouček Niklfeld K Tůma Groš Voitl Karel Přibyslav Borová Bo Čaro Praha ec král
12 article
Havlíčka, Františku Havlíčkovi, starostům obcí, zástupcům spolků, všem spolkům a jedno- tám zůčastněným a posléze veškerému lidu. Dotknuv se několika vřelými slovy významného dne, provolal řečník slávu rodáku borovskému, kterýž projev lid třikráte opakoval. Pěvecký spolek »Jasoňz a sdružené spolky pěveckéz okolí zapěly velebný chorál, studující p. Vojta z Něm. Brodu přednesl vzletnou příležitostnou báseň, načež za všeobecného ticha a napjet ujal se slova slavnostní řečník p. Karel Tůma, redaktor z Prahy: Lide českýl Miláčky bohů nazývali ve starověku šle chetné hrdiny, kteří zahynuli v rozkvětu mládí Také náš šlechetný a hrdinný Karel Havliček byl nám oderván, ach tak předčasně, v roz květu mužství, v rozletu orlího ducha svého, že bychom rovněž zváti jej mohli miláčkem bohův Ale srdce lidu českého vzývá jej jmenem ještě krásnějším, ještě vroucnějším a tklivějším: m- láčkem národa. Přes čtyřicet let již práchniví kosti jeho, pokolení se vystřídalo, ale všechno vlnobiti dě jův a všechny bouře a vichry, které přeletěly za těch pětačtyřicet let přes národ náš, nedo vedly v nejmenším ztlumit a ochladit v duš lidu českého tu vroucí, věrnou a hlubokou lásku k našemu prvnímu publicistovi, k našemu neoblomnému, obětovnému obranci Havlu Bo rovskému.
Havlíček Vojta Tůma bůh Havel rovský Německo Brod Praha
13 article
Když po dlouhé a hrozné noci bachovské poroby vysvitl konečně opět den, ne sice jasný a slunný, ale přece den — komu žejplatila první vzpominka, první vděčný hold zotavujícíhos národa? Jedva že vyprostil ruce své z okovů poroby lid náš, uvil vavřinový věnec a chvátal z nejdálnějších končin sem do Borové, aby jím ozdobil rodný domek svého nezapomenutelného miláčka. První slavnost, první politická demonstrace lidu českého stala se zde, v této tiché dědině vlasti naší před třieoti a devíti lety a byla tak veliká, tak krásná, tak úchvatná svou poesi jako svou silou mravní, že celý národ nad zda- rem její zajásal, nepřátolé však překvapeni žasli. Přes 40.000 lidu českého z Čech, Moravy a Slezska putovalo sem jako ku svému Betlemu za nevidaného nadšení, aby tu ústy našeho Karla Sladkovského blahořečilo a žehnalo pa- mátce svého hrdiny a mučenníka, jenž byl pro národ svůj, pro jeho vykoupení, pro jeho čest a právo zápasil s celým světem nepřátel, vytrvav v thermopylském tom zápasu do posledka, na kraj lidské možnosti a síly, opřen o štít práva a odrážeje vrahy bleskným mečem pravdy, až tu zůstal sám a sám, jako onen nordický rk
Sladkovský Borová Čechy Morava Slezsko
14 article
Konečně jej v temné noci úkladně přepadl a bez soudu proti všemu zákonu násilně za- vlékli do daleké ciziny, kdež půl čtvrta roku jej střežili a všechno vynakládali, aby tu šlechetnou, hrdou duši oblomili. Ale marně! — Dovedli jenom zlomit jeho zdraví tělesné, do vedli nám ho umořit, dovedli nám ho utrápit ale ducha našeho Havlíčka ani ta trýzeň vy hnanství a deportace nedovedla zlomit. »Sum qui sum« — jsem, kdo jsem«, odpovída hrdě, odpovídal do poslední chvíle, zůstaviv dě jinám novověkým příklad politického charakteru nad nějž nelze si pomysliti ani ryzejšího, an mohutnějšího. Tehda zaražený tábor nepřátel pouze je- dinou choval naději, že časem to kouzlo jména Havličkova v národě našem pomine, až jen zřídnou řady osmačtyřicátníků, až vymře poko- lení, které s Havlíčkem žilo, až vymrou jeho osobní přátelé a spolubojovníci, pak doufali, že bude také po duchu Havlíčkově v národu če- ském veta, že nová doba, nové poměry a noví lidé nebudou více snahám, tužbám a zásadám Havličkovým tak rozuměti, jako vrstevníci jeho. Nuže, dnes po 40 letech dává lid českýz téhož místa, na kterém tehda mluvil Sladkovský, odpověď nejlepší a nejdůstojnější nepřátelům svým a jejich nadějím. Opět připutoval v zá- stupech do rodiště svého jediného Havlíčka, aby se tu potěšil a posílil pohledem, ne pouze na báje.
Havlíček Sum Havlíčkův Sladkovský
15 article
V drobnému prodejí: ranní číslo o sobě . . . za sh odpolašní . . . . . za 2 h Ve alialkách sa venkově ranní čísle, . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 8h Iuserát y platí se hotově sapřea Fřeňplscení a jnserty přišímá sdmínl- slracs v Marlanské ulici č. a. Tam nachákejí se tás radakee. tlskárna a expedice „Národnich L.ástáe. Eakeplsy ae nevrae -jí
Marlanský ulice
16 article
jeho rodný domek, alebrž na jeho důstojný pomník, jenž má z této tiché dědiny zářiti jako maják v širý kraj, aby ještě pozdní pokolení měla na očích obraz našeho apoštola, bojov- níka a mučenníka po Janu Husovi nejdražšího srdeím českým. Nepřátelům ale našim má tento pomník trvale připomenouti, jak marným jest a zůstane veškeré jejich úsilí o udušení té božské jiskry. kterou vznítil před půl stoletím v lidu našem genius Havlíčkův, jak marným jest a zůstane všechno jejich úsili o vypletí toho sémě hořči- čného, jež byl po šest let s takovou obdivu- hodnou křepkostí zaséval náš neunavný pracovník v tuto rodnou půdu národa našeho. Ano, jest to přímo neuvěřitelné, co za krátkých šest let dovedl v národě jedva procitnuvším z dvou- stoleté hrozné poroby dokázati jediný muž v okolnostech tak těžkých a nepříznivých, mladý náš publicista bez předchůdců, bez vzorůvs zkušeností. (Výborně!) Stotíme před fenomenem, jakým nemůže se vykázati hned tak druhý novověký národ, jehož duch a jehož jazyk byl po tak dlouhé věky podobně utlačován a mořen.
Hus Havlíčkův
17 article
Prozřetelnost dějinná jako by se byla sli- tovala nad šlechetným a tak neskonale nešťast- ným národem, v pravou hodinu poslala mu genia, jejž opásala poctivostí a silou, jehož srdce roznitila žhoucím cítem pro právo a pravdu šlapaného národa, jehož vůli zocelila tuhostí a pružností nezdolnou a k němuž pra- vila: Vyjdiž a bojuj za vysvobození lidu svého, který vykrvácel pro svobodu člověčenstva hoden jest, aby splnilo se na něm požehnání jeho Amosa Komenského, aby správa jeho věcí vrátila se opět do rukou jeho a jmeno jeho aby opět bylo slavné na očích národův. Této snaze veliké zasvětil mladý náš Havliček své žilí. »Minulá před věky sláva naší vlasti, « jsou slova jeho, »tanula mi vždy před očima, naděje pevná, že možno ještě skvělejších časů se do- dělati, neopustila mne nikdy i při nejtěžších překážkách.« A hned v prvním čísle svých »Národních Novin« povzbuzoval národ náš té- mito apoštolskými sl vy: »Národe můj, za- pomeň na dvě století hanebné poniženosti své, kterážto upomínka jako skála dusí důvěru tvou v sebe. Odlož od sebe přílišnou skromnost, která nesluší se potomkům Táborův.« Zapomeň již na to, čím jsi byl po bitvě n
Komenský táborův
18 article
Bilé Hoře, ale pamatuj na své staré časy, kdežtc květla skvěle sláva jmena tvého, kdežto hledali vznešení přízeň tvou a mocní se báli nepřátel- ství tvého. Vyhledej v dějinách svých velikých ony listy, na kterých zaznamenány jsou velicí činové otcův tvých: těmi tuž nyní mysl svou, těmi podněcuj nyní ducha svého a připravuj sebe k velikým činům. Není hoden jmena veli- kých předkův, kdo se spokojí s podilem nečest- ným, chtějme jen zase býti důstojným národem a upřímná naše vůle brzy se promění ve sku- tek. Směle ku předu, to budiž naše společné heslo.« A v tom duchu jal se odlud poučovati lid náš svými »Národními Novinami« a když mu tyto potlačili, svým »Slovanem« vychovávati politicky, vštěpuje mu zásady a pravdy, na kte- rýchž jako na žule spočívati má všechno naše snažení, všechna naše práce národní. Samostat- nost spojených zemí koruny české, odpovědné ministerstvo pro korunu naši, skutečná rovnost národností, všeobecný sněm celého národa, úplná reforma škol za účelem osvěty všeho lidu, zrušení nadpráví feudálních, rovnost všech ob- čanů a stavů před zákonem, reforma úřadů a reformy ve správě církevní uvedením národního jazyka do církve místo latiny, zrušením celibátu jako patronátu, znovuzavedením synod cirkev- ních — a to vše k tomu konci, aby poražen byl absolutismus církevní, klerý vždy byl berlou absolutismu státního. Havliček nemohl si po- myslit pokrok náš jinak, nežli pod praporem svobody a národnosti, kteréž obě byly mu hvěz- dami nerozlučnými, Havlíček nedovedl si před staviti národ český jinak, než jako národ demo- kratický, který proniknut hlubokou spravedl ností, nedá trpěti křivdou a bezprávím ani nej chudšímu mezi sebou, nýbrž podle učení Kri stova »Nečin jiným, co sám nechceš, aby činili
Bilá Havlíček Slovan národní novina
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Olaf na venkově. Vyzrazuje Karel Hor ký Co s Olafem? Už se radili aspoň hodinu. Pan Pampe liška byl »pro« a paní Pampelišková » proti«. S obou stran následovaly dlouhé dupliky a re pliky, až konečně paní tchyně shrnula vše v krátké resumé a usoudila následovně: Pan Pampeliška si tedy může vzíti Olaf s sebou, ale za to nesmí bručet, když si paní Pampelišková vezme také s sebou obě své kočky. Pan Pampeliška se sice tvářil jaksi kysele nemohl kočky vystát, ale uvolil se z lásky k Olafovi. Druhý den ráno se jelo slavně na venkov, až někam k Plzni. Pan Pampeliška byl totiž soudil, že kolem Plzně je velice příjemno. Olafa tedy vzali s se- bou; dostalo se mu té cti, že jel ve zvláštním voze, za to paní Pampeliškové Mici a Lori se mačkaly Marjánce na klině. Abych nezapomněl, jela také služka Marjánka; bylo jich dohromady hezká hrstka. Pan Pampeliška s ženou, stará paní, Otoušek, Karliček, Márinka, Lujzinka, Fa- noušek, Olaf, Mici, Lori — — — ten pan nadlesní v Hutích, až je uvidí, bude mít bá- ječnou radost. Pozval si je jenom tak, jak se říká žertem a do opravdy jich přijíždí celý va- gon. Ostatně prý nechtějí dlouho zlobit, jen tak pět, šest neděl, leda že by si několik dní při- dali, když by se jim líbilo . . . Tak to stálo
Olaf Karel hora Pampe Mici Lori Marjánka Karlička Márinka Lujzinka Plzeň
20 article
v psaní doslovně; když je pan nadlesní přečetl, tak si odplivl... Zda to bylo nábodou, sud bůh, fořti mají ostatně plivání ve zvyku . .. Pampeliškovi tedy jeli a šťastně dojeli. Třetí den už vidíme, že jsou v Hutích jako doma. Karlíček už má roztrženy dvoje kalhoty, Lujzince bylo už třikrát ze švestek špatně Fanoušek má na čele bouli jako vlaský ořech spadl dolů s holübníku. Paní Pampelišková s maminkou jsou u vytržení nad smetanou, která je hustá, že v ní lžička zrovna stojí; káva se vaří třikrát denně. Paní nadlesnís kdesi v koutku křižuje, ale ani nemuká.
Lujzince
21 article
Pan Pampeliška už zastřelil mladou vránu a dvě veverky, tu jednu prý si dá vycpata ukáže ji kollegům vě kanceláři. A Marjánka už je s čeledínem Tondou jedna ruka. Včera mu ve chlívě při dojení (Marjánka je toliž také ze vsi a pomáhá staré Frantině dojit) ukazovala, jak se teď dámy v Praze češou. Tonda jí půjčil zreádko a svítil ji při tom lampičkou. Za chvilku lampička shasla; Tonda to sváděl na průvan, ale čert mu věř! A —— a — inu, co se dělo dál, to ví jen měsíc a Strak s Lyskou, které však nemohou svědčit, protože si hleděly jetele . . . A co týče se Olafa, ten byl jako znovu zrozen. Vzpomínal s opovržením na dobu, kdy byl v Praze v sadech voděn na provázku jako delikvent a krmen fádními suchary. Zde žije jako v republice, požívá naprosté svobody ; co je to košik, to v Hutích ani nevědí. Za to zde mají kachny, z nichž tu nejtlustší Olaf už za- kousl, mají zde hroudy másla, které Olafovi chutná jako — jako máslo. Aby si tak byl ulíz' v Praze, to by bylo hromobití! A tady, když sprášil na lačný žaludek půlliberní šišku, ještě mu dávali pilulky pro dávení, aby se »Olafrl« nerozstonal. A »Olafrl« už je roz mazlen až hanba, na rohlik, který není poma- zán, se jen ušklibne a když mu přidají do mléka vody, tak je uražen. Onehdy se Olaf ztratil. Pan Pampeliškasi po obědě zdřiml, jak sám říká, »hodil si šlo- flíka«, a pak Jehtěl jít na veverky. Poněvadz myslivec bez psa je jako ženská bez jazyku, sháněl pan Pampeliška Olafa a pískal naň, až se hory zelenaly. Ale Olaf nikde a nikde! Úz i postele prohledali, neboť si Olaf navykl v Hutích lézti do peřin, ale po darebáku an potuchy.
Marjánka Tonda Olaf Olafrl Pampeliškasi Praha
22 article
Pan Pampeliška zbouřil celý dům; Tonda musil vylézti na půdu, jest-li snad Olaf ne- dříme v seně, Marjánka běžela do sklepa — ale Olaf jakoby zapad l Zapomněli však na komoru ; když konečně si vzpomněli a chtěli bráti v komoře za kliku, zarazilo je takové zvláštní, žalostné, srdcelomné kvikání, že krev tuhla v těle. Kvi — kvi — kvi — kvli-ik! A cosi tam šplouchalo . .. Pan Pampeliška rukou se třesoucí otevřel dvéře. Běda! Olať se topi v kádi v syrovátee a už je v posledním tažení! Nešťastník, co mu to jen napadlo! Paní nadlesní měla v komoře káď se syrovátkou a přikryla ji tlustým hadrem Olaf dostal asi, chudák, žízeň (či chtěl snac zkoušet rožnovskou kuru), vstoupl na hadr, pro bořil se — a už to bylo ! A nyní v syrovátce sotva hrabal nohama tak byl sesláblý ! S pomocí boží ho vytáhli, třeli suchým hadry — a Olaf příšel k sobě. Na důkaz
Tonda Olaf Marjánka Olaf příjít
23 article
vděčnosti se oklepal tak důkladně, až všechny okolo stojící pocákal syrovátkou. Pak sla komise na místo činu. Když na hlédli do kádě, paní nadlesní zděšeně vykřikla po hladině syrovátky plovaly samě černé a če venavé tečky, z nichž některé se hýbaly, byly živě . .. »To jsou ble — ble — — —,« chudák paní nadlesní, ani nedořekla. Marjánka sice navrhovala, že by se mohla syrovátka přecedit, ale paní nadlesní ani slyšet Tonda si večer v »maštali« ulehčil: »PÍ! Je to zatra psina nečistá! Tose polom řekne — panský pes!« Tuhle v neděli se zase Olaf produkova veřejně. Když pan farář šel z kostela v klerice, tak se stal malheur. Do Olafa, jenž prováze pana Pampelišku po náměstí, vjel ancikrist Dva, tři skoky — a už měl Olaf zuby v kle rice! Utrhl jí flákanec veliký jako taliř a s kle- rikou i kus kalhot! Na neštěstí se zahryz zrovna v místo, kde měl pan farář tabatěrku Z tě se vyvalil šňupavý tabák jako mračno kouře; a zalím, co pan farář utikal k faře, v obličeji červený jako pivoňka a zakrývaje si modré podvlékačky vzadu kloboukem, Olaf si počínal jako divý. Měl plné oči a plný čenich tabáku, neviděl před sebe na krok a kýchal prskal, až se lidé sbíhali. Doubkovský šafář, který se k tomu na trefil, se dokonce vytasil s poznámkou, žeje pes pominutý. Pan Pampeliška, jak tohle uslyšel vzal Olafa na ruce a pelášil s ním domů. Ab mu ho tak zabili!
Tonda Olaf farář
24 article
I z toho se Olaf vykřesal. Ale onehdy . . co se stalo onehdy ! Zrovna se to stydím povídat; Olaf byl totiž nemravný a jen tak tak, že ho ta nemravnost nestála život. Pan nadlesní má zrovna za myslivnou že- leza na kunu. Jsou to železa zubatá, veliká jako mísa a naličil je v dolíku za hranicí dřívi. V neděli šel pan Pampeliška s Olafem n veverky. Když došli k té hranici, na Olafa přisla jakási nevyslovitelná nezbytnost a ztratil se mezi dřivím. Ale jak už psi mívají zvláštní nápady. nedalo to dělat ani Olafovi a tento si usmyslil, poctíti svojí památkou železa. Sotva však o ně zavadil ocasem, mrsk! — a už měl v zadku železné zuby jako palee. Když pan Pampeliška přichvátal, měl Olaí už kalné oči. Štěstí, že se k tomu nahodil hajný; železa s námahou otevřeli a Olafa nesli do myslivny. Aěkoliv prasklo na rány půl žejdliku arniky, nebylo nie platno, musil přijeti zvěrolékař. Ten rány sešil, Olafa obalil aspoň tuctem hadrů nakázal klid. Nešťastný Olaf je »zmordovaný« tak, ž do dneška nemůže státi na nohou. Povezou jej prý do Prahy ve vatě. Marjánka však povídala ve chlívě Tondovi, že je ráda, má prý dost štrapáce s dětmí. Tonda přisvědčil; zdá se mi, že už nyni ani lampičku k dojení nerozsvěcuje . ..
Olaf pampeliška Olaf přislo Tonda Praha