3
masthead
23. srpna 1901.
5
article
olv
Z ostatních rakouských Slovanů jsou ve
Spojáných státech znatelně zastoupeni pouze
Slovinci, jichž počet odhaduje se asi na
75.000. Jsou zaměstnáni velikou většinou jako
dělníci v uhelných dolech ve státech Penn-
sylvania, Ohio a Illinois, dále v různých doleeh
neb i jako farmáří ve státech: Alabamě, Mi-
chiganu, Minnesotě, Montanu, Washingtonu, Co
loradě, Utahu, Nevadě a v Kalifornii. Jsou
bez organisace a až na malé výjimky netvoři
téměr nikde samostatné obce. Pouze ve státě
Kalifornii našel se vůdce, kněz Jeram, jenž za-
ložil slovinskou kolonii v Mendocinu County, se
jmenem »California-Slovenian Colony«. Založení
této kolonie jest velice zajímavé. Jmenovaný
kněz Jeram učinil s několika Slovinci vyzvání
ke svým ameriekým krajsnům k utvoření
akciové společnosti za účelem založení kolonie.
V brzku sešel se dostatek peněz a z toho za-
koupeno bylo 12.000 skrů dobré půdy z
75.000 doll., dále 1500 kusů dobytka, postavil
se domy a přihlášených 400 Slovineů tvor
dnes kvetoucí osadu. Slovinské noviny jsou m
známy pouze jedny a sice » Amerikanski Slo-
vinec«, Tower, Min.
O rakouských Slovanech v Kanadě
britské severn Americle není určitých
zpráv. Vystěhovalců jest tam nejvíce Ruslno
z východní Haliče a jsou roztroušeni po farmách.
aneb smíseni v koloniích s jinými národnostmi.
V kanadské provineii Manitoba existuje kolonie
Nové Čechy, která jest jedínýmn větším českým
střediskem. Dále existují české, slovácké a ru
sínské rodiny v koloniích: Hohenlohe-Langen
burg. Nové Uhry a Esterház.
Jeram
Slovinec
Ohio
Illinois
Alabama
Minnesota
Montana
Washington
Utah
Nevada
Kalifornie
California
Slovenian Colona
Tower
Kanada
Halič
Manitoba
Čechy
Uhry
Slovan
Penn
Mendocino Count
HohenloheLangen
Amerikanski St
6
article
Ve střední Americe jest rakouských Slo-
vanů nepatrný počet. Čechů nalezá se pouze ně-
kolik jednotivců v Mexiku a sice zbytel
z družiny bývalého méxického císaře Maxmi
liana. Vzhledem k tomu, že mexická republik
jest ze španělské Ameriky nejlépe spravována.
a může se vykázati za posledních 10 let epo-
kroky přímo překvapujícími, což na posledn
výstavě pařížské všeobecně bylo doznáno, jest
co litovati, že český obchodní stav si poměr
tamějších vůňee nevšimá. Není účelem těchto
řádků vylíčiti, jak systematicky pracují Némei
v zámořských krajinách, ale tolik dlužno podo-
tknouti, že vedle několika set německých při-
slusníka obchodnihoustavu, mohlo by tam exi
stovati několik českých obchodních zástupců.
Přikročme nyní k jižní Americe.
Státy, ve kterých nejvíce Slovanů existuje, jsou
následující: Brasilie, Argentinaa
Chile.
Čecho
Chile
Amerika
Mexiko
jižní Amerika
Brasilia
7
article
Spojené stály brasilské vzhle
dem ke své ohromné rozloze a nepatrnému za
lidněnípodporují z pochopitelných příčin koloní-
saci. Od r. 1888 vynaložila brasilská vládana
prémie vystělovalcům a subyence společnostem
744 mill. milreisů. Rovněž i jednotlivé státy pod-
porují všemožně kelonisty, zejmena levným od
prodejem pozemků. V poslední době vláda bra
silská poněkud omezila své výdaje a sice násled-
kem nynější tamější finanční krise a pak v obav
před přílišným zmohutněním živlu italskéh
a německého. Zejmena rozmach Němeů a jejich
obchodní pokroký vidí brasilská vfáda neradu
tak že vzdor vážnosti, jíž se tamější Němcř těší
jsou přece jen po straně nenáviděni. Následkem
neobýčejného zájmu, jaký německá veřejnost jevi
pro kolonisaci v Brasilii a zneužívání republi
kánské volnosti od Němců, které tami dokonce
i ozbrojené jízdní sbory zakládají, mají bedliv
pozorovatelé za to, že německá vláda připravit
si chce v jižní Brasiliib půdu pro případ, že by
při nějaké budoucí revolucil vyvoláním uměléh
sporu, anektovala tamější země.
Český živel jest v Brasilii jen nepatrně za
stoupen. V Riu do Janeiro a v Sao Paulo na
lezá se kroužek Čechů, ponejvíce dělníků v ta
mějších arsenálech aneb i samostatných krejčí
Němec
Čecho
Brasilia
Rio
Janeiro
Sao Paulo
8
article
sovitému se vším realismém českým. S tímje
také za jedno v názoru na umění, že má ná
rodu něčím býti, nikoli samo sobě cílem.
Všecko snažení Jiráskovo znamená národního
ducha v pozůstatefeh minulosti shledati, vyciti
a formou názorně živou národu nynějšímu před
staviti. Kde látka silnou formou skutečně ožila
tam se v ni probudila i dřímající energie a po
číná v národě působiti znova.
To je velký význam Jiráskovy literatury. Ce
a smysl její zajisté není jiný, než: » Vzbudi
sílu, energii, zmužilost, statečnost, pracovitost
zdraví, zdravého, křepkého ducha, zdravý smys
pro život a jeho krásu, vzbudit mládež, lic
a ženu českou, výpudit malátnost a choulosti
vost, malomyslnost a lenivou bojácnost, titěr
nost a zbabělost, chorobnost a skomíravost
křehkost a všelikou faleš zdánlivosti a bezcha-
rakternosti, prázdnotu dunivých frázi, předčasn
stařectví, nebezpečí materialismu v lidu, néteč
nost a marnomyslnost ženy.«
»Chce velikou tuto práci celou. Vedle slov
Jiráskův
9
article
Kollárových nebojí se Herkulových čínů; hled
na ni přisně, ale zmužile. Cnlí v nejhlubších zá-
kladech své duše, že koná prácí národu pro-
spěšnou, nutnou a dle svého povolání dlužnou.
v budoucnosti vítěznou a splatnou, že budí a za-
kládá, že pomáká zakládati národa svého budou-
cnost.«
»Jirásek je spisovatel i umělec v silném
slova smyslu národní.«
Jeho prostředky jsou jednak poznání býva-
losti, jednak a to hlavně, citová hnutí. Sil
a velikost dějů a povah, síla utrpení, dés a hrůzy
válečně, tragika osudů, úžas, obdiv, soucit, hněv
a radost, žal, smich z komického a pošetilého,
to jsou stavy, jež budí a jimiž praeuje a vy-
chovává. Ona přeopatrná paelagogika, kterás
bojí už i Caesara a jeho válký galiské a od-
straňuje z učíva každou stopu krve, není podl
srdce jeho. Umění vůbec se nemůže vzdáti vojný.
protože se nemůže vzdáti velikosti lidské, ktera
se v ní vedle zlé a nezkrotné gorilly nejsvětleji
ukazuje.
Kollárův
Herkulův
Jirásek
10
article
Úměním pouze něžným, idyllickým a vy
rovnaným se duše netuží, ani nesilí. Jirásek po
skýtne dosti rozkoší v idyllách, ale za to uved
zase čtenáře v takové vřavy a pod takové sprchy
silných dojmů, že se z účinu jich dlouho nevy
baví, nebo nikdy. Celé dílo jeho vítěžné je zym-
bol úrodnosti kruté práce.
»Tužme se!« volá. »Jen pevnou důvěrou
v sebe, otužilou povahou a krutou prací zvl-
Vbk.
tězíme !«
*) Citát ze spisu »Alois Jirásek«, vydaného právo
nákladem Ottovým.
Dělníci tito vystěhovali se přod lety ze Štýru,
z tamější továrny na zbraně a daří se jim nyní
v nové vlasti dobře. V Sao Paulo utvořili Čechové
dokonce i spolek »Slavia«, jenž čítá asi 50 členů.
Jak mně předseda tohoto spolku sděluje, přináležt
většina členů stavu živnostenskému a jsou ně-
kteři z nich též dobře situováni. Na venkově
existují sice též české rolnické rodiny, avšak jen
po různu, takže určitá data nejsou známa. Malá
česká kolonie, asi deset rodin, žije v Ijuhy ve
státě Rio Grande de Sul.
Mezi kolonisty brasilskými nalezá se vedle
Němců a Italů nejvíce Poláků, jichž počets
odhaduje na 120.000 duší. Největší jich poče
žije v jižních brasilských státech a sice v Pa-
raně, Sta. Catharině, Sao Paulu
Rio Grande do Sul. Tyto státy jsou pro
emigraci obzvláště výhodné pro svoji úřodnos
a zdravé podlnebí.
Jirásek
Ottův
Štýr
Čecho
jít Sula
Němec
Italos
Polák
Catharina
Sao Paulo
Rio
Sao Paulo Rio
Sula
Slavia
11
article
Dříve nezli pojednáme o jednotlivých stá-
tech, nutno se zminiti povšechně o polském vy-
stěhovalectví. Proud vystěhovalecký, vzniknuvš
mezi Poláky, není starý a speciální agitace pro
Brasilii rozvinůla se teprve v posledních deslt
lelech. Zejmena od roku 1892, kdy vláda bra-
silská uzavřela smlouvu se společnosti metro-
politní v Riu de Janeiro, nastalo stěhováníve
velkém. Společnost tato zavázala se totiž do-
praviti od roku 1893 v desíti letech 1 míllion
osob do různých provincií brasilských. Agent
této společnosti rozjeli se po celé Evropě a ze-
jmena namířili na slovanské obyvatelstvo neuvě-
domělé v Poznani, ruském Polsku, Haličia
jižních rakouských zemích. Emigranti byli do-
pravověni bezplatně a byly jim zdarma dány
pozemky. Jest tudíž pochopitelno, že horečk
stěhovací se zejmena mezi ubohými haličským
sedláky rozšířila, tak že na příklad v první po-
lovině roku 1895 opustilo 25.000 osob z Ha-
liče svoji vlast. Veliký rozměr emigrace přimě
intelligenci polskou k tomu, aby se vystěhova
leetví regulovalo, aby celé výpravy neupadaly
na pospas spekulantům a aby se vystěhovalei
v Brasilii soustřeďovali v určitýeh místech. Za
lou příčinou založeny byly ve Lvově následujíeí
spolky: koloniální vydavatelský a vývozní spolek
a pak obehodní a zeměpisná společnost.
Polák
Rio jít Janeiro
Evropa
Poznaň
Polsko
Haličia
Brasilia
Lvov
12
article
Nejvétsi zásluhy o brasilské Poláky zfska
si dr. Stanislav Klobukowski, jeden ze zaklada-
telů zmíněných spolků: Byv dřive úřadníke
Ivovského statistického úřadu, studoval pilně
emigrační poměry Poláků v jižní Americe
poněvadž viděl, že nezbytna jest ruka, kter
by na místě řídila a pomáhala, odlebral se roku
1895 sám do Brasilie, proeestoval všecky nejen
polské, alei německé a italské kolonie v jižní
Brasilii, Argentině a Paraguayi a během tr
roků organisoval kolonie polské a založii polské
spolky a školy. Polští kolonisté v Brasilií sklá-
dají se velikouvělšinou ze živlu rolnického.
Polák
doktor
Klobukowski
jižní Amerika
Brasilia
Argentina
Paraguay
spolek a škola
13
article
Řemeslníků jest málo a ti větsinou jsou re
městech.oe
Majíce roferovati o jednotlivýcho státech,
musíme začlti s novou poiskou vlastí, se státem
Paranou. Z celkového počtu obyvatelů tohotu
státu, 127.000 duší, jest asi 90.000 Poláků,
takže se tam živel polský nalezá ve veliké pře
vaze; z 5259 pareel kolonistů jest 3100 pol-
ských. Slát Parana jest obzvláště polskými vy
stěhovalci oblíben pro příznivé chladnější klima,
vysokou polohu a hojnost lesů. Hlavní město
Curitiha jest též střediskem Poláků v Brasilii.
Ve městě a okolí žije asi 35.000 Poláků
z nichž část přináleží stavu řemeslnickému.
Rovněžo jest tam též částečně drobný obchod
v polských rukou. Spolky polské jsou v Curi
tibě následující: Spolek »Koseiuszko«, jenž vy
držuje polskou školu a pak sdružení polských
řemeslníků, zvané »Bialy Orzel«. Tamtěž vy
cházejí dva polské týdenníky a sice: »Gazela
Polska v Brazylji« a »Prawdas. Poslední časo-
pis vydává lvovský koloniální spolek.
Mimo hlavní město Curitiby jest venkov
státu Paräna převážně Poláky prosáknut. První
řada kolonií vznikla v létech 1868—1875 kolem
Curitiby. Z těchto patnácti kolonií jsou hlavní;
Mariano Torres, Ipiranga (tyto dvě jsou čiste
polskě), St. Ignacio, Thomas Coelho s 800
Poláky a Don Pedro
Roku 1886 byly založeny v okresu Pont
Grossa nové kolonie, které z části dřívější osad-
níky ruské Němce zatlačili. Těchto menšíeh
kolonii jest deset
V téže době byly v okresu Castro založeny
dvě polské kolonin a sicu Sta. Leopoldina a Sla.
Polák
Torres
Ipirang
Ignacio
Thomas Coelho
Pedro
Pont
Němec
Castro
Leopoldin
Sl
Brasilia
Polsko
Curitiba
spolek » Koseiuszko
Biala Orzel
14
article
Clara, kdež žije téžhojně Rusínů z východn
Haliče. V roce 1890—1892 nastal příval polské
emigrace a sice většinou z pruského P'olska-
Kolonisté tito úsadili se většinou na pravém
břehu řeky Ignassu a založili dvanáct nových
osad. Důležitější z nichě jsou Sao Matheus a Rio
Claro, obě s polským spolkem. Haličtí Poláe
usadili se v této době v kolonii Lucena, která
má několik tisíc Poláků s polským spolkem
V blízkosti nalezá se též kolonie Agua Amarella
Na severu státu Parána nalezá se skupina ko
lonií zvaná Prudentopolis, kdež žije přes 600
rakouských Poláků. Kolem roku 1896 byly za
loženy nejnovější polské kolonie, z nichž nej
důležitější jsou Sta. Barbara se 142 rodinami
Agua Branca se 140 rodinami.
Dálším státem, kde živel polský jesť velice
rozšířen, jest Rlo Grande do Su
s hlavním městem Porto Alegre. Tam jest též
hlavní vystěhovalecká kancelář, kde je též jeden
státní polský úřadnik. Každý vystéhovalec má
tam právo býti od státu prvních osm dní zdarm
stravován. V Porto Alegre nalezá se asi 400
polských rodin, vělkou většinou řemeslníků
kteři mají též svůj polský spolek zvaný »Zgoda«.
Claro
Rusín
Matheus
Polák
Barbaro
Halič
Ignass
Rio Claro
Lucena
Agua Amarella
Agua Branca
rlo Grand
Alegre
15
article
Stát Rio Grande do Suí jest jedním z nej
bohatších a nejvíce zalidněných. Z koloniste
(fázenděrů) převládá tam živel italský a ně
mecký, takže Poláci jsou tam u veliké menšině.
Důležitější polské kolonie jsou následující: Sac
Felicisno s 1800 Poláky, Ijuhy s 500 Polák
a polským spolkem; školou a kostelem, Jagusry
s polským spolkem, Marianna Pimontel s 90
Poláky a Santo Antonio da Patrulha s 20
polskými rodinami z Haliče. Obchod ve stát
Rio Grande jest téměř úplně v německých
rukou. Ve státě Sas Paulo s hlavním městem
téhož jména žije několik tisíc Poláků. V měste
přináleží stavu rolnickému a založili si spolek
»Bratnia pomoc«
Na venkově žijí v následujících koloniích.
Sao Bernardo, Rio Pequeňa, Rio Grande
Capinary.
Polák
Pimontel
Santa
Antonio
Patrulh
Sas
Paula
Rio
Halič
Rio Grand Capinara
Sao Bernarda
Rio Pequeňa
16
article
Ve státě Sta. Catharina, o kterémž
možno opět na rozdil od státu Paraná říci, že
jest německým, žije též značný počet Poláků
ale jsou téměř všude s Němci smíšeni a na
mnoze se germanisují. Nejvíce Poláků jest
v německém městě Blumenau, kde mají té
svůj spolek. V okresu tohoto města nalezás
též čistě polská kolonie Massaranduba s 200
polskými rodinami. Větší kolonie jsou též Rio
Vermelho, založená hamburským politickým spol
kem, kde žije asi 300 polských rodin a v ko
lonii Gran Pará, kde jest asi 450 Poláků. Dále
žijí Poláci roztroušené v okresech: Brusgte,
Tijnoas, Desterro a Tubarao. Ve státě M
nas Gler aes zije nepatrný počet Poláků
sice v dolech v Sabara a Barbačena. V hlav-
ním městě Brasílie v Rio de Janéiro, cjest us
zeno asi na 200 polských rodin, většinou řeme
slníků a dělníků. Sdruženi jsou ve dvou spol-
cích a sice: Zgeda a Jednosé. Tamější Polál
Rozwadowski jest též vlaským e konsule m.
Catharina
Polák
Němec
Vermelho
Desterro
Tubarao
Blumenau
Sabara
Brasília
Rio jít Janéiro
ko
Grana Pará
17
article
Tim naznačili jsme ve stručnýcho ryseeh
obraz živola polského v Brasilii. Zbývá pouze
zminiti se ještě o výsledeích spolku obchodně
kolonisačního ve Lvově. Spolek ten založi
v poslední době následující kolonie v Brasilii
Agua Amurella, Suo Mlktheus, Agna Brane
Rio Claro a Lucena. Dáte založil polské školy
v osadách a městech: Curitiba, Lucena, Orle-
ans, Thomas Coelho, Rio Ciaro, Agua Branca
Sta. Barbara, Rio Vermelho, Massarnuduba
Guaporé, Campinas a Cachoeira.
Thomas Coelho
Barbaro
Vermelho
Massarnuduba
Brasilia
Lvov
Brasilia Agua Amurella
Curitiba
Lucena
Orle
Campinas
Suo Mlktheus
Agno Bran Rio Claro a Lucena
Rio Ciaro
Agua Branca
18
article
O Rusínech v Brasilii lze těžko referovati
poněvadž jsou téměř všude s Poláky pomísen
a většinou i za Poláky počítáni. Největší koloni
rusínská jest Lucena, kde mají též svoji kapli
Rusíni brasilšti jsou ve vzdělání velice pozadt
a důkazem toho jest, že polští židé se zálibou
navšlěvují tamější rusínské kolonisty a přím
od nich kupují jejich dcery a dodávají je do
brlohů v jihoamerických velkoměstech. Z ostat-
nícho Slovanů žije v Brasilii též asi 600 Slo-
vinců a sice ve státních železárnách v Ipanema
ve státě Sao Pauloc o
V republice argentinské žije dost
značný počet rakouských Slovanů. Rakušunů
vůbec nalezá se vArgentině asi 25.000; z nich
odhaduji tři čtvrtiny na Chorvaty, kdežto zbytel
připadá na Němce a Poláky. Živel chorvatský
hraje vůbec v Argentině značnou roli, poněvadž
velká většina z nich zaměstnána jest v námo
nickém povolání. Generální konaul rakouský
Mihanovic, jenž v létech šedesátých přišel z
Dalmacie do Buenos Aires jako jednoduchý pla-
vec, jest dnes pánem veškeré plavby na řee
La Plata a v jeho majetku nalezají se 142
parní a plachetní lodi. V argentinské provincii
Gran Chaco nakoupil veliké pozemky a tamější
chorvalské kolonie nazval Daimacií. V hlavním
městě Buenos Aires žije asi 6000 Chorvatů,
zaměstnaných v loděnicích, námořní službě
privátníi u státního loďstva. Chorvaté jsou tam
vůbec jako námořnici velice oblíbení a tamějšl
vláda váží si jich více nežli naše. Rakouskosi
Dalmacie pranie nevšímž, takže chudé obyva-
telstvo nuceno jest hledali sí výživu v eizině.
Rusín
Polák
Chorvat
Němec
Brasilia
Lucena
Ipanema
Argentina
Dalmacie
Buenos Aires
Sao Pauloc
Le Plata
Grana Chaco
St
19
article
Mimo hlavní město nalezají se Chorvaké
roztroušeni v jednotlivých městech venkovských.
Dále žije v hlavním městě republiky Urug u ay
v Montevideu též několik tisíc Chorvatů,
většinou zaměstnaných v lamějším přístavě
Poláků nachází se v Argeplině malý počet.
V Buenos-Aires nalezá se jich asi několik set.
vělšinou dělníků, řemeslníků a úřadníků. Sdru-
ženi jsou ve dvou polských spoleích. Ve ven-
kovských provinciich najezá se několik polských
rodin v provincii Santa Fé, Gran Chiaco
Misiones.
V republice Chile nalezají se z rakou-
ských Slovana pouze Chorvaté a sige asi 5000
z niebž veliká většína obývá jižní díl chilsko
republiky zvaný »Territorio Magallanes« s hlav
ním městem Punta Arenas. Hlavně zaměstnávaj
se opět námočnictvím, rybářstvím, dále pracuj
jako dělníci v dolech na zlato a na ledek.
V Punta Arenas domohli se Chorvatě též lepšíh
postavení; na příklad jest tam asi 20 Chorvato
majetníky menších lodí a tamějál loděnice, kde
staví se lodi až do 1000 tun, patří též Chor-
vatům. Tamější Chorvaté jsou sloučeni v pod-
půrném spolku »Sociedad Austriaca de Socorro
Mutuos«. Vůdcem jejich jest Andrija Juričié.
V severním Chile nalezají se Chorvaté u větším
počtu též ve Valparaiso, Iquique a Antifagasla
v posledních dvou městech asi 3000.
Z ostatních republik možno referovali o
Paraguayi, kde ve městech Asuncion a Con-
cepcion nalézá se asi 100 Dalmatinců; dále
existuje v republice Bolivia chorvatská ko
lonie Ruro. V republice Peru jsou Chorvaté
v Limě, Callao, Cerro de Pasco a Tandilu.
Chorvat
Slovan
Mutuos
Juričié
Urugalsko
Montevideo
BuenosAires
Santo Fé
Chile
Punta Arenas
Valparaiso
Iquique
Paraguay
Asuncion
Con
Lima
Callao
Cerro jít Pasco
Grana Chiaco Misiones
Territorio Stones
Chorvato
20
article
Tím naznačili jsme krátce, jak v Americe
jest slovanský živel zastoupen. Amerika ve
směru kolonisačním zaujímá místo prvé a při-
náleží jí proto budouenost. O ostatních dílech
světa se podrobně zmíniti nemůžeme, poněvadž
ve větším množství mimo Evropu a Ameriku
rakouští Slované téměř nikde neexistují. Ure-
deme pouze ještě několik zmínek, jichž jsme
se dopidili. Před několika lety vystěhovalse
větší počet Poláků z okresu Ropezyce na ostrov
Jávu, avšak bližší zprávy o nich chybí. Dál
bylo najato v Persii při stavbě dráhy Teheran-
Erzerum Tiflis podnikalelem Dalmatincem asi 500
chorvatských dělníků.
Konečně musíme se zmíniti o Chorvatech
na Nověm Zělandě, kdež se jich na-
cházi několik tisíc. Žijí s'ostatním obyvatelstvem
v dosti nepřátelském poměru konkurenčním
v poslední době tamější vláda vůbee Chorvatům
nedovoluje usaditi se v zemi. Nedávno bylo 20
chorvatských vystěhovalců po svém příjezdun
Nový Zěland nuceno opět zemi opustiti a byl
dopraveni na útraty rakousko-uherského mini
sterstva zahraničních záležitosti opět do své do
R. Pilát.
moviny.
Slovan
Chorvat
R Pilát
Amerika
Evropa
Ur
Jáva
Persie
res Tiflis
Nově Zělanda
21
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Kanovník Mardyrosěvič.
Ve Lvově zahájeno bylo včera přelíčen
s kanovníkem Mardyrosěvičem, podvodníkem, zhý
ralcem a dobrodruhem, jakých málo. V »soudní
síni« uveřejňujeme průběh přelíčení, zde podáme
obraz jeho politování hodné činnosti.
Mardyrosěviě byl na kněze vysvěcen roku
1880. Byl milcem arcibiskupa Isakoviče. V de
vátém roce kaplanování stal se již katedrálným
kanovníkem a hned na to ředitelem banky
Mardyrosěvič
Isakovič
Lvov
22
article
»Pius Mons« a spolu odhadcem. Patřil mezi
prvé osobnosti Ivovské. Platil nejen za bystrého
finančníka, nýbrž i za boháče. Všecky lvovské
peněžné ústavy přijímaly jeho směnky jak
běžnou minci. Tvořil se kolem něho stále šira
kruh velebitelův a přátel, vážnost jeho byla
všeobecná. A nikdo nevěděl, nikdo nepodezíral
že kanovník peníze na veselé živobytí krade
z pokladny ústavu, svěřeného jeho řízení.
V čele dozorčí rady banky stál arcibiskup
Isakevič. Rada měla v ředitele slepou důvěru-
Skládala se většinou z lidi peněžnictví zhola
nerozumějících. Kliče pokladny byly u Mardy
rosěviče. Hlavní jeho švindl záležel v tom, že
psal fingované zástavní listy a zálohy na ně
strkal do kapsy. Druhým druhem švindlu bylo
žel skutečné zástavy posílal do jiných peněžných
úslavů zástavit, při čemž bylmu pomocníkem
přítel jeho, kandidát advokacie Bornemissa. Třele
druh švindlubýl, že v bance »Pius Mons« za-
stavoval své drahocennosti, jichž měl asiz
3000 zl. a dával si vypláceti zálohy, vysok
cenu přediětů převyšující. Za několik dní před-
měty svykupoval«, nězaplativ ovšem ani krej
caru. Prátelům a zvláště přitelkyním svým půj
čoval veliké sumy na zástavy úplně bezcenné
V pokladně byly pěkné balíčky a sloupký,n
nichž bylo označeno, jaké částky obsahují
Přišlali revise pokladny, podívala se na ozna
čení, spočítala a zaznamenala, že našla kasu
v nejlepším pořádku. Drahé šperky zastavené
bral a dával neho půjčoval svým přítelkyním
společnicím nočního veselí.
Pius
Isakevič
rosěvič
Bornemissa
23
article
Po čase arcibiskup začal dostávati ano
nymně listy, upozorňzjicí ho na šmejdy a ne
zřízený život jeho milce.Arcibiskup listy i ta
kové měl za podlě denunciace závistníků. Te
prve r. 1896 byla vzhuzena v něm nedůvěra
k Mardyrosěviči. Vyptával se ho, důkladně n
stav banky a kanovník, vpraviv se honems v si-
tusei, vysvětlil, že banka ztratila okolo 16.00
K následkem toho, že zavedena novů měna
sklesla cena střibra. Aby se ukázal velkomy
slným záchrancem ústavu, nabídl, že sám pol
vinu ztráty uhradí. Arcibiskup byl dojat a spolu
s radou banky podal žádost ministerstvu, aby
dovolilo ostatek ztráty uhraditi z reservy. Min
sterstvo dovolilo, ale dovolení jeho bylo ilu
sorné, protože »Pins Mona« žádných reserv
neměl. Podobně ukázala se illusornou i úhrada.
Mardyrosěvičem daná. Odevzdal na ni záložén
skou knízku, na kterou peníze dávno by
vybral.
A hospodářství trvalo dále aže do latošníh
května. Protože denunciace se množily, are
biskup naříšit revisi banky. Rovisoři jak oby
čejně shledali, že je »všeehino v nejlepším po
řádku.«
Takového výsledku roviso Mardyrosěvič ten
tokráte se nena dál. Vytratik. se mezi revisí
když révisoři chtěli mu gratulovati ku stkvělému
očištění, nebylo ho. Odešel zatím ko státním
zástupci a učinil na sebe udání. Státní zástupe
znejprva myslil, že se kanovník pomátl a po
sílal ho domů. Avšak znenáhla nabýval pře
svědčení, že má předí sebou skutečného de
fraudanta.
Pinsa Mona
rada banka
24
article
Defraudanti mohou býti z každého stavu.
jak zvláště Halič mnoha příklady dokazuje. Ale
nade vše smutným jevem společenským je, když
mezi defraudanty vstoupí osoba slavu duchov-
niho, muž, který se posvětil službě církve
bližního, který se má modliti, rozjímati a ží
v apoštolské chudobě.
Mederní kněží velmi zhusia zúčastňují s
hospodářských a finaněních podniků, tak že s
zdá, jako by v tom byl dobře promyšlený sy
stém. Činnost lato nejen že se nesrovnává s je
jich povoláním, ona má ještě jiné stránky, kter
neslibují prospůch obecenstva a nezvělšují bez
počnosť jeho majetku. Kněz nemá mít osobněho
majetku, pročež neposkytuje dostatečné materi
álné záruky. Ale neprospěch obecenstva věz
i v tom, že kněží osobují si všude ve společ
nosti, i ve spolcích zádružných, kde má být
člen jako člen, jakousi nedotknutelnost a n
omylnost.
Případ Mardyrosěvičův budiž výstrahou
i jiným, ne pouze Haličanům.
so Papež a Chorvaté.
ni Dne 1. t. m. papež vydal brave »Slavorni
gentema, jimž se zakládá Jeronýmské kolegium
pro chorvatský národ (»Colegium Hieronymianum
pro gente Croatica «.)
Z toho dokumentu se dovídáme, že r. 1453
papež Mikuláš V. bullou ze dne 21. dubna z
ložil v Římě hospital sv. Jeronýma slovinského«
nazvaný později hospitalem illyrským, v němž
věříci z Dalmacie, z Istrie, z Chorvatska,ze
Mardyrosěvičův
Haličan
Papež
Chorvat
gentem
Mikuláš
Jeroným
Halič
Řím
Dalmacie
Istria
Chorvatsko
25
article
Slavonie a z Bosny a Hercegoviny nacházel
útulek za svého pobytu v Římé; že mnohým
dary, jmenovitě darem bosenské královny Kate-
řiny jmění hospítalu tak se rozmnožilo, že ústav
byl rozdělen na hostinec a na nemocnici; že
papež Sixtus V., jsa pamětliv svého chorvat
ského původu, dal u hospitalu vystavěti kole-
giatní kostel s kapitolou, sestávající z jednoho
arcipresbytera, ze 6 kanovníků a ze 4 běheficia-
tův; že již r. 1598 Klement VIII. dovolil pro
měnění hospitalu v kolegium, kterému Pins V
dne 26. února 1790 dal pravý název chorval
ské; že vzdor tomu hospital zůstal ve své dří
vější formě, ač r. 1864 byl proměnění v kolegiun
sv. Cyrilla a Methoděje a ač r. 1884 výslovně
bylo ustanoveno, že vzhledem k novým potře-
bám jmění hospitalu, má se věnovati výhradno
k vědeckému a k theologickému vzdělání chor
vatských kněží. Papežovo breve (list) i dále po
drobně vykládá historii »illyrského hospitalu«
z celého výkladu viděti, že mocné vlivy přičiňo
valy se o to, aby značné jmění tu nahromaděné.
nesloužilochorvatské vědě, nýbrž aby ústav
dále jako »illyrský hospítal« živořil, anebo aby
dokonce jeho majetek byl konfiskován. Tak
nyní proli právě provedené reformě povstali od-
věcí nepřátelé slovanští: zarylí obhájci katoli-
ekého latinismu a velice vlivuplné politick
osobnosticlolitalské, německé a maďarské
Bojskončil vítěz stv ím ch oriv at scké h
o pils kopa tu. Papežův dist totiž výslovn
praví, že základ novému kolegiu byl položen,
po poradách s biskupy chorvatského národa.
kterýmvěc tato přísluší, k větší
slávě všemohoucího boha, k rozkvětu katolické
víry, ke cti a k prospěchu přemilého
nám chorvatskéko národla. Stejně
významným jest jedenáctý bod stanov nového
kolegia, v němž se mezi jiným pravi : »Bisku
abs
Sixtus
Klement VIII
Slavonie
Bosna
Hercegovina
královna Kate
26
article
pům Chorvatska, v jichž biskupstvích užívás
staroslovanského jazyka pro svatou bohoslůžbu,
ponechává se netknuté právo, aby kněžím,
které do Říma zasílají, uložili studi um
staroslovanského jazyka a dt-
kladnou znalost hlaholskéh
plsma.«
Význam však celého dokumentu vrchol
v 9. bodu stanov, kde se uvádějís všichni bisku-
pové, mající právo posílati chovance do kolegia.
Jsou to: arcibiskup záhřebský, biskupové srém-
ský, senjský a križevacký (uniatský), areibisku
zaderský, biskupové dubrovnický, splitský, šibe-
nický, hvarský a kotorský; biskupové kreký,
terstský a porečský; arojbisekup vreh-
bosenský, biskupové mostarský,
trebinjský a hanjalucký; arei-
biskup barský. Tedy člyři arcibiskupová
a čtrnáct biskupův, z nichž všichni jsou svým
původem, většina svým citem a značná část
i celým svým smýšlením a jednáním Chorvatě
a Slované, vystupují tu jako jeden celek, jako
národní episkopat chorvatský, takže ani nej-
svobodomyslnější člověk nemůže v tom zjevu
viděti vítězství latinského klerikalismu, nýbrž
naopak prvé úspěchy Slovanstva i v lůně sa-
mého Válikanu. Ovšem nyní vše záleží na
tom, aby v Chorvatsku bylo dosti světských,
úplně nezávislých národních vůdcův,
kteři by měli dosti odvahy a autority paralyso-
vati i sám episkopat, kdyby se stal nástrojem
Říma.
Slovan
Chorvatsko
Řím
27
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 21. srpna.
Chéradame o Bulharsku.
V pařížském žurnálu »L'Eelair« uve-
řejňuje André Chéradamo svá pozorováni
z cesty po světě slovanském. Nejnovější jeho
článek ze dne 20. t. m. jen věnován Bu-
harsku.
Především vytýká Chéradame francouzské
vládě, že se nestará, aby hrála jakousi, ji pří-
slušnou roli na Balkáně. Radí, aby Francie
všímala si mladých, vzkvétajících států na Bal-
káně. Chéradame za účelem poznání, jakých
styků by mohla míti Francie s Balkánem, pod-
nikl svou cestu. Vidí v Bulharsku zemi velkě
budoucnosti, jež zasíuhuje zvláštní pozornosti.
Bulharsko bude hráti vynikající roli ve všech
rozhodujících událostech na poloostrově, nebot
bulharské údolí Maricy je jediná přímá cesta
západní Evropy do Cařihradu. Bulharsko má
výtečně zorganisovanou armádu a v čas války
může postaviti přos 200.000 mužů. Bulharsko
máj velkou důležitost v ohledu obchodním.
Francie by měla vůbec věnovati mu největší
pozornost.
Chéradame zmiňuje se o rozmluvách, jež
měl s vynikajícími a známějšími osobnostmi,
jako jsou Karavelov, Dančev, ministr zahra-
ničních záležitostí, generál Petrov, býv. ministři:
Ivančev, Fučev, Radoslavov, Theodorov, Michaj-
lovský, předseda makedonského komitélu. Na-
vštívil též paní Stambulovovou, jež se živě za-
jímá o politiku a též vyhledal Sarafova, tehd
ještě uvězněného. Tyto rozmluvy přesvědčity jej.
že tři hlavní otázky zasluhují v Bulharsku po-
zornosti Francie. Je to orientace zahiraniční
politiky bulbarské, situace hospodářská a role,
jakou hraje Bulharsko v olázco makedonské.
Chéradam
L Eelair
Chéradamo
Karavelov
Dančev
Radoslavov
Theodorov
Michaj
Stambulovův
Praha
Bulharsko
Balkán
Francie
Bala
Evropa
Cařihrad
Petrov
28
article
Chéradame chváli knížete Ferdinanda, že
moudře se postaral o sblížení Bulharska se
Srbskem. Řeč velkoknížete Alexandra Michajlo-
viče v Euzinogradu schválila tulo politiku. V Bul-
harsku je rusofilské smýšlení tak rozšířeno, že
již tam není odpůrců Ruska. Bulharskoje
získáno pro allianci Ruska s Francií.
Bulharsko moderní je teprve 23 leta staré.
Za tu krátkou dobu vykonalo nesmírně mnoho.
Bylo velmi zanedbané a chudé a musilo zači
od základu se reformovat, zakládan cesty, želez-
nice, školy, kasárna, organisovat armádu. Tolik
úkolů vyžadovalo ohromné náklady, jež bylo
možno pořídili výnosem daní,. Jejich výnos je
odvislý od příznivého neb nepřiznivého stavu
žní, neboť Bulharsko je zemí pouze zeměděl-
skou. Na neštěstí v posledních pěti létech byly
žně velmi špatné. Sedláci neměli peněz. Ve-
řejné příjmy nestačily na potřeby země. Vznikla
krise, jež zadržuje rozkvět země. Avšak tento
neblahý stav je pouze přechodní. Letošní žně
byly velmi dobré a budoucnost se jeví přízni-
vější. Úrodná půda bulharská, i když je zpraca-
vána velmi primitivně, dává obilí dobré ja kosti,
jež se lehce prodává v Antverpách. Kulturas
znenáhla zlepšuje, Pracovních sil přibývá. Po-
pulace roste ročně o 1 proc. Země se těší
míru. Pět set tisíc mohamedánů v knížectví žije
v dobré shodě s křesťany.
Chéradam
Ferdinand
Alexandr Mihajlo
Sedlák
Bulharsko
Srbsko
Rusko
Francie
Antverpy
29
article
Bulharský sedlák je střídmý, pracovitý,
šetrný. Skoro vždy je majitelem aspoň malé
usedlosti. Ze 3,800.000 obyvatel knížectvíje
800.000 rodin majiteli usedlostí. Velká jsou
též přírodní bohatství země, jež oplývá dosu
nevyužitkovanými doly uhelnými a lomy mramo-
rovými. Celkový hospodářský stav země není
tudíž špatný. Mezi balkánskými státy je Bul-
harsko snad v nejpříznivější sítuaci. Bulharsko
ovšem potřebuje ještě zahraničního kapitálu k
svému rozvoji. Může ho snadno dosíci, nebot
země poskytuje dostatečných záruk
Jediné vnitřní nebezpečí pro Bulharsko vid
Chéradame v přehnaném parlamentarismu. Poli-
tika rozžírá Bulharsko. Některá města mají
zvláštnost, že dodávají výhradně politiky. Trnovo
pro bulharské politiky má takový význam jako
Toulon pro francouzské zpěváky. Při tomje
politický život na dosti nízké úrovni. Podle
trefného výroku bývalého ministra většina těch,
kteří dosáhnou portefeuillu, učí se holiti n
hlavě národa. Jiný výsledek vášně Bulharů pro
politiku je vzrůst spolků, více méně mocných
jejichž vliv je často osudný pokoji vlasti. Chéra-
damovy vývody jsou i z toho důvodu zajímavy,
že snad je on prvním Francouzem, který po-
dobným způsobem sleduje a studuje záležitosti
bulharské.
Z Poznaňska.
Známá rozmluva berlínského dopisovatele
*HoB. Bpe,« s »králem polských sedláků«
Jackovským učinila neobyčejný poplach v Be
líně. Vláda se domnívá, že mezi poznaňskýmia
vůbec pruskými Poláky je více takových Jackov-
ských, uznávajících na stará kolena, že ne
Chéradam
Bulhar
Francouz
Hob
Polák
Bulharsko
Trnovo
Toulon
Poznaňsko