Strana 4. Číslo 298

KAOLICK

Dne 30. října 1900.

škrábáno. Pařízek odříznut pilkou; nalezen byl as 550 kroků od místa, kde byla Hrůzova zavražděna. Předseda: Znal jste tu Hrůzovou. Svědek: Ano. Předseda: Tvrdí e, že byla více lidmi pře- padena. Svědek: Když byla přepadená, nemohla se brá- nit. No, jednomu se mohla ubránit. Státní zástupce: Bydlíte daleko od Hrů- zových? Svědek: Vedle; snášeli se dobře, dobře se srovnávali, mezi Janem a Anežkou ani to nejmenší nepřá- telství nebylo. Státní zástupce: Byly ty šaty mokré, na- Svědek: Byly navlhlé a byly pod stromky. Státní zástupce: Stará Hrůzová, matka, měla prý pod okem modřinu? Švědek: To prý dostala od dobytka. Svědek tomu věřil. Sekretář Šonka: Jaký myslíte že byl nůž, jímž hůl byla odříznuta? Svědek: Byl větší nůž, ostrý, neboť to uříznuto jedním řezem. Dr. Vodička: Mohl-li to slabý člověk uříznout? Svědek: To nevím Dr. Vodička: Tu dobu, co jste v lese, nevíte, co se u Hrůzů děje? Svědek: To uevím. Sekrotář Šonka: Může-li výrostek 15.20letý takou hůl uříznout? Svědek: To může. Hllsner ničeho nenamítá. Nastává výslech pp. znalců. Pan dr. Bláha uvádí, že Pešák jest úplně zdráv až na to, že dříve u něho nastaly příznaky stáří. Na by- strost zrakovou nemá to valného vlivu. Zjištěno vyšetřo- váním trojím a sice pravého oka, levého i obou očí; po- užito optotypů. Zjištěno, že P. Pešák co se tkne bystrozrakosti, má okonormální, akko- modaci oka má dosti velikou, že není barvoslepým (Dal- tonismus). Z toho soudí se, že Pešák měl dn e 29. března 1899 zrak normální a že zrak Pešákův, nebyl-li 29. března tehdy lepší než letečního 7. července, nebyl horší, neboť známo, že zrak klesá se stářím.

Pan dr. Bláha nabyl toho přesvědčení, že Pešák tehdy mohl vidět, zdatam člověk chodí či stojí — mohl rozeznat světlost a tmavost šatu (barvu nemohl rozeznat). Mohl dále rozeznat typické, c ha- rakteristické pohyby rukou i obraty, obličej poznati ne- mohl — pokrývku hlavy také nemohl poznati, ani volnější a těsnější šat. Dr. Auředníček: Slyšel jsem, že člověk se stá- řím stává se dalekozrakým. Pan dr. Bláha vysvětluje některé choroby oční a co vše působi na seslabení zraku. Nastala vědecká půtka mezi pp. drem. Bláhoua drem. Auředníčkem; při tom tvrdí dr. Blaha, že Pešák mu sil rozeznati šedivou barvu. Pan dr. Malkovský vysvětluje význam optotypů. Posudek jeho shoduje se s posudkem předchozího znalce. Uvadí, že rozeznáváme skupinu barev světlých a tmavých a různé jich nuance. K dotazu p. dra. Auřednička uvádí pan dr. M al- kovský, že Pešák za dobrého osvětlení z kontur těla mohl poznati na staří. A opět došlo k slovní půtce ohledně vzduchu parami prosyceném — mezi pp. dr. Malkovským a Auřed- ničkem. Pan znalec uvádí, že katarh oční (blefaradenitis) u Pešáka se vyskytnuvší a 5 neděl trvající nebyl následkem zkoušek se svědkem konaných. Hilsner nemá ničeho, co by k tomu uvedl. Pan prof. dr. Deyl, dotázán na zrakovou schopnost a věrohodnost Pešákovu, uvádí: Ostrost zrako vá u Pešáka je nadnormální, Pešák vidí víc, než normální člověk. (Pešák vyšetřován při po- měrech dosti nepříznivých.) On vidí na 6 a půl m.! Vzaty byly různé tabulky, v okulistice známé, a na všech těch tabulkách četl Pešák víc, než ji ní normální lidé. Předseda: Petr Pešák dí, že 29. března 1899 bylo jasno. Dá se se stanoviska vědeckého souditi, že Pešák to viděl, co udal?

Prof. dr. Deyl: Ostrost zraková Pešáková neutrpěla snad od té doby. Jedná se o 676 m. čili 390 kroků, čítaje po 75 cm. (Pan profesor činí populární výklad o okulisti- ckých tabulkách.) Postavu lidskou (160 cm.) lze viděti člo- věku při normálním zraku na 2400 m. Také pohyby celé té postavy lze rozeznati. Ten kdo má nadnormální zrak, rozezná tu postavu tím spíše při patřičném osvětlení. Na 900 metrů lze rozeznati při normál- ním zraku pohyby osoby. Předseda: Mohl Pešák ty pohyby na 890 kroků pozorovati. Prof. dr. Deyl: Mohl, jsou-li zvlášť po- hyby ty charakteristické. Co tkne se roze- znávání barev — to musí býti barva signálová, světlá. Tu do vědeckých rozhovorů se nelze pouštěti. Světlou barvu o tmavší lze rozeznati. Nuance barvy na tu vzdálenost nelze poznati. Co do pokrývky hlavy, to poznání je méně pravdě- podobno, ale při človku s nadnormálním zrakem při dobrém osvětlení to lze při- pustiti. Tvrzení Pešákovo je pravděpodobné! Pešák mohl postavy viděti, pohyby také, mohl rozeznati světlost šatů, pohyby holí bílou mohl roze- znati určitě, kvalitu šatů a pokrývku hlavy nikoliv, ač i to lze připustiti. K dotazu p. dra. Auřednička uvádí p. prof. dr. Deyl, že »šedá« barva jest termínem populárním, vědecky neexistuje. Malé kulhání na dálku 676 m. nelze poznati. celým tělem. Dr. Auředníček: Je-li u takového svědka každý omyl vyloučen. Prof. dr. Deyl: To netýká se mne jako okulisty, to záleží na svědku, to je věcí jeho přísahy. Já mohu říci: viděl osobu, viděl pohyby končetin, viděl světlé šaty. Státní zástupce: Neny věcí okulisty, aby zkoumal věrohodnost svědka — to je věcí soudu. (Hluk.) Dr. Auředníček: Mohl-li Pešák poznati onu osobu dle pohybů Prof. dr. Deyl: Patří-li ty pohyby ku cha- rakteristice osoby, pak ano. (Pohnutí.)

vlhlé Pan doc. dr. Chalupecký uvádí, že kvalita zraku Petra Pešáka je dobrá — on vidí víc, než by mnohý člověk v jeho letech viděl, a víc, než mladý člověk (Dokazuje to dle tabulek.) Pešákova ostrozrakost jest 6.5/5. Pešák tehdy 29. března mohl viděti (aproximativně souzeno). Posudek kryje se s posudkem znalce předchozího. Pokud se týče svět e šedého rázu šatů, mohlje Pešák rozeznati, obličej nemohl rozeznati, a klobouk méně pravděpodobně. Také bílou hůl mohl Pešák pozorov at. Pan znalec uvádí, že pochybuje, že by byl Pešák konal studia o tom, co je »šedivá« barva. (Pohnutí.) Pan dr. Baxa uvádí, že Pešák poznal Hilsnera dle charakteristických pohybů, což také uvedl a čehož možnost doznali i z alci. Líčení na chvíli za hrozného vedra v soudní síni pře- rušeno, když Hilsner k posudku znalců ničeho nenamítl. Po té vyžádal si slovo p. státní zástupce dr. M ali- jovský: Vzhledem k tomu, že svědkyně Jind“. Bo- damská nalézá se v hrozném stavu duševním i tělesném. upouštím od její výslechu. Po souhlasu obhájců usnesl se soud na tomtéž. Svědkyně Joh. Vomelová, 42letá žena starosty z M. Věžničky. Přísahá. Dřív Hilsnera neznala, až později. Pa- matuje se na Škaredou středu onu — stala se vražda. Od- poledne šla do Polné, kam je z Věžničky tři čtvrti hodiny — syn jí psal z vojny, že přijede na Zelený čtvrtek. Z domu se vypravila ve 3 hodiny. V Polné nakupovala u p. Dvo- řáka, to bylo 434 hod. odpoledne — pak šla z náměstí na Pátek k M. Věžnici. Stavěla-li se u krejčířky, nepamatuje se. Pak šla k místu, kde byla později nalezena mrtvola Anežky — to je dobře čtvrt hodiny. Pak šla dál, přišla do polou Březiny, žádného neviděla. Když byla přes půl Bře- ziny, vyrazil z lesa k ní člověk, pustil se dolů s břehu přes cestu na pěšiny, nadběh' ji, obrátil se a podíval se na ni.

Rázně šel Myslila jsem si: »Bože, člověče, co si mě tak prohlížíš?« Zarazila jsem se, pozdravila jsem ho a ptala jsem se, kam jde. On zabručel: »Tamhle je smrž.« On pak zašel do lesa. Mělhůl v ruce bílou, s oloupanou korou; nesl ji vejpůl a házel jí do předu a do zadu, rázně šel, byl červený a udýchaný. Měl šedé šaty jako z je dné látky. Co měl na hlavě, neví. Byl muž ten uhnaný, černých očí, silného obličeje To vědí, já jsem se ho tak lekla a to holt je těžký poznání. Od zadu jsem si ho všimla: posilnej člověk, ramenatý, vy- soké postavy. Předseda: Vám byl několikráte představen Hilsner. Svědkyně: Ty pohyby jako by se mu podobaly. Ale obličej nepoznám. Předseda: Podívejte se Hilsnerovi do očí. Svědkyně: Nynčko ho nepoznám. Tak velký moh' být. Ty oči, to je těžky — když já jsem se na něho nepodívala. On měl klobouk na hlavě, jako by byl tlustší, ale když ho přece nemohu poznat. Předseda: Proč ten člověk sám tak běžel, když se na vás tenkráte podíval? Svědkyně: To člověk nemůže vědět. Lekla jsem se tuze: jak jsem se ohléda a spatřil mě, tak se zarazil. Měla jsem krosinku, štráfovou domácí sukni. Předseda: Byla Hrůzová ve vaší postavě? Svědkyně: Ano, oni mně měřili, tak snad jsem byla. Ona byla kapinku poslabší. Svědkyně uvádí, že tehdy bylo pěkně, sluníčko svítilo a když přišla domů, zacházelo. Když přišla za Březinu, slyšela bíti šest hodin. Hůl byla jí nápadna a tak jako ji za- mrzela, neboť se ho tuze lekla. Musil náramně přes to mlází hnát, byl náramný šramot. Svědkyně si tehdy po- vzdychla: Můj Bože, vždyť tu nikdo není Rapa Danzer: Proč pak jste ho oslovila, když jste se ho bála? Svědkyně: Oslovila jsem ho sama tím strachem Kam zašel, neví.

Rada Danzer: Znáte poměry Hrůzových? Svědkyně: I jo, oni se měli všichni rádi, bratr, matka i Anežka. Různice tam nebyla nikdy. Svědkyně vypráví, jak se dozvěděla o zavraždění Anežčině a hned tehdy mluvila muži, že také ten muž na ni vyběhl s tou holí. Státní zástupce: Jaký byl čas v ty dny velikonoční. Svědkyně: Inu hezky. Ve čtvrtek jen trochu mrákot; na Veliký pátek byl vítr a pěkně, na Bílou sobotu také snad pěkně. Anežku Hrůzovou viděla jsem ten den o Škaredou středu ráno, více jsem ji neviděla. Dr. Auředníček: Někdo u vás byl. Svědkyně: Inu, četná. On s mužem cosi psal a vypravoval něco. Je to půl druhého roku, kde pak já si to mohu pamatovat; to je obtížné. Dr. Auředníček žádá, aby přečten byl pro- tokol svědkyně Kutné Hory a její konfrontace s Hilsne- rem, dále o konfrontaci s Zellingerem. Svědkyně: Inu, Bože, co pak já můžu všecko pozorovat? Dr. Baxa uvádí, že tu není rozporu. Svědkyně: Ano, ano. — (Hluk.) Já nemůžu všecko vědět. Čtou se případné protokoly svědkyně Vomelové. Dr. Vodička: Vám někdo jiný ukazoval Hlisnera před tím? Svědkyně: Pan vachmistr. Dr. Vodička: A to jste ho nepoznala, a proto ho četník neodevzdal soudu. Svědkyně uvádí, že z Polné do Věžničky se musí chodit přes »Březinu«. Hilsner uvádí, že to není pravda, co svědkyně Na to vyslechnuta svědkyně Anna Benešová. Státní zástupce žádal za vyloučení veřejnosti, k tomu při- pojil se p. dr. Baxa, proti tomu se ohradil p dr. A u- ředníček. Návrhu tomu soud vyhověl z ohledů na ve- řejvou mravopočestnost. Dr. Vodička zvolil si za důvěrníky 4 pány židov- ského vyznání. Je 3/2 hod. odpol. — síň porotní se prázdní. udala.

Z Písku, 29. října. (Zvl. tel. „K. L.“) V zdejších právnických kruzích mluví se o tom, že nikde v trestním řádu nestojí, že by svědek musil se stále a stále podro- bovati se různým zkouškám, jak stalo se u svědka Pe- šáka. Stačí, odpřísáhne-li svědek pravdu svých výpovědí a důvěra soudu i poroty v tyto výpovědi.

Zprávy denní. K volbám do sboru obecních starších. Dne 31. t. m. ve středu budou se konati volby do obecního zastupitelstva král. hlav. města Prahy, a tu zajisté potřebí, aby naše katolická strana svoje sta- novisko vytkla a dala voličům direktivu, kterou tímto podáváme: Listina staročeská zamlouvá se nám cel- kem velice dobře, poněvadá nalézáme na ní jména nám velice milá, jako na př. jest vdp. provinciál Au- relian Labler na Malé IStraně v II. sboru a náš dávný přítel a stoupenec pan Matěj Novák, krejčí a majitel domu, na Starém Městě ve II. sboru. Vzhle- dem k tomu, že titéž živlové, kteří navrhují listinu právě naznačenou, spolupůsobili též při sestavení kom- promisní listiny pro Nové Město, zamlouvá se nám také tato listina více, nežli listina čelící proti kom- promisu. Byli bychom zajisté i pro tuto kompromisní listinu, kdyby nebyla vydána listina »Staré Praby«, na které nalézáme osvědčené muže, jako vdp. prof. mnsgra. Jana Drozda ve II. sboru na Novém Mésté a dp. prof. dra. Antonína Podlahu tamtéž kandidovaného, které svým stoupencům k volbě vřele doporučujeme. Tím, že doporučujeme na Starém Mě- stě kandidátní listinu navrženou Jednotou občanů pražských, musíme se ovšem prohlásiti proti kandi- dátní listině, kterou navrhuje výbor staroměstského občanského klubu, ač na této listině nachází se jméno jednoho zdejšího katechety.

* Němci nekandidují. Jak německé listy oznamují, Němci neúčastní se voleb do obecního za- stupitelstva, poněvadž se prý poměry nezměnily. Či snad je v tom obchodní prospěch? * Co dokáže 200 zlatých. Páni bratří Ši- máčkové, nakladatelé, mají v Jerusalémské ulici č. 11. svůj dům, ktarý stojí zrovna vedle oné budovy, z níž si židé chtěli vystavěti synagogu. V celé Praze je známá úsilovnost, jakou bratří Simáčkové dávali na jevo proti zřízení synagogy v sousedství jejich, podávajíce protesty, aby stavbu překazili. Někteří z toho soudili, že páni Simáčkové jsou horlivými ka- tolíky. A hle, co se stalo? Titéž páni Šimáckové mají ve dvoře svého domu místnost, za kterou by dostali, kdyby ji pronajali za pisárnu, nejvýše 300 zlatých ročního nájemného. Ale dostavil se Iška a nabídl jim 500 zl., když mu tuto místnost přenechají za prozatimní kapli ke konání starokatolických služeb

Božích. Páni Šimáčkové, kteří se zřízení synagogy tolik protivili, k vůli těm 200 zl, které jsou ještě pochybnými, svolili a pronajali místnost k účelu tomu. Měl asi p. Iška svoji koncesi ke konání svých obřadů, nač nepomýšleli majitelé domu, jak nemilou celá věc bude klidnému jejich nájemnictvu a ještě klidnějšímu sousedstvu, jak nedělní zatčení Iškovo dokazuje. Na slovo vzatí vlastenci páni Šimáčkové nepovážili, že celý starokatolický rumrejch povstal v Německu a že nyní stojí ve službách známého hnutí »Pryč od Říma« a takto stali se pomahači onoho hnutí, které známí nepřátelé českého národa Schönerer a Wolf, přívrženci Prušáků, k nám za- vlekli, což všeobecný podiv mezi obyvatelstvem praž- ským a venkovským způsobilo. Pp. Šimáčkové neza- lekli se ani toho, že tím podporují účinně mezi lidem zmatky náboženské, které nikterak nejsou populár- ními. A to všecko za 200 zl. Zdali pak zmínění ma- jitelé nebudou zkráceni, když úřady nepovolí tam kaple. Zdali pak obchodníci nebudou se ostýchati, by tam zřídili svoji pisárnu, když na těch místech se konaly starokatolické služby Boží? Byl to zajisté krok málo uvážený, kterého lituje katolická Praha a kte- rého litovati budou v blízké nebo pozdější době ma- jitelé sami. Snad zevrubnější ohledání c. k. policejní komise dokáže, zda místnost podobného druhu hodí se k podobným větším schůzkám.

Pastorovo vysvědčení království če- skému. Pastor Meyer ze Cvikova pravil na schůzi evangelického »Bundu« ve Stuttgartu: »Nejvíce a nejjasněji plane zář v Čechách.« Tedy v království českém jest odpadlictví posud nejsilnější. Také válka třicetiletá vzala původ svůj v Čechách. Zda o tom se nepřemýšlí na příslušných místech, kde se dle na- šeho přesvěčení příliš sho fvavě pohí í na tuío podkopnickou práci výbojné Germanie. — Princip i s obsta, opři se počátkům, jinak bude pozdě. „Čas“ a Hilsnerův proces. Ve své snaze shledati co možná mnoho materiálu na prospěch Hilsnera, přináší nedělní »Čas« následující otázku: Je možné, aby mrtvola v nejparnějším čase letním nezapáchala na dalekou distanci v okolí? Jestli že tolik svědků vídalo na blízku mrtvoly Hilsnera, jak mohli necítiti zápach. Či byla mrtvola na místo přinesena později? Tato poznámka jest tak vážná, že k ní chceme něco doložiti. Pisatel těchto řádků nalezl letos o prázninách v lesní houštině a 30 kroků od veřejné cesty kostru jelena, která v těch místech dle zbývajících ještě chlupů a vyle- žené trávy a mechu shnila. Ač zápach musel býti obrovský, přece zdechlina dříve objevena nebyla. Věc vysvětluje se lehce tím, že jednak vzduch v ta-