3
masthead
20. října 1901.
5
article
lena zrakye. Tygr, hlady se vztekaje, sbýbl se
k zemi, mávaje ocasem jako kočka, když číhá
na ptáka. Býk se zarazil, rozšířil svě nozdry
pohlížel na nepřítele, koule očima, ale — ne
ustupoval. Tygr letěl na býka hrozným skokem.
ale asi tři kroky před býkem padl na zem
Býk nelenil a mžiknutím vrhl se na tygra, na
čež mrštil tygrem vzhůru do vzduchu a znovu
se vrhl na něj kopyty a rohy. Několik J-
vanů přispělo býkovi pikami na pomoc a do-
razilo tygra.
Po smrti tygra susuhunan a jeho dvů
odešli z tribuny; císař sám se vrací při zvu-
cích javanského svého orkestru do paláce (kra-
tonu), aby zde nejvyšší evropské úřadníky
dvorní své sluhy uhostil. Javané však radostně
své dýky vrážejí ještě do mrtvého tygra a hol-
dují takto vítěznému býku. — Vždy se ne
skonči zápas tak hladice. Padne-li totiž tyg
býkovi do boku neho do zad, je polřebí mnoho
neohroženosti a mnoho obratnosti, aby tuzemci
býka vysvobodili z té kritické situace. Heslo
je, že býk musí na tygrovi vyhrát — a Javané
seč jseu se namahají, aby milenému zvířet
pojistili vílězství. Hostina ukončuje se tancem
přitomny jsou též tančící evropské dámy a v-
jenská kapela hraje třeba až do rána.
6
article
Dámy evropské (ženy vyšších úřadníků a
důstojníků) po 10. hod. začinají tance, které
trvají za půlnoc, ba až do rána, dle chuti ta-
nečníků. Obyčejně tančí javanské tance tytéž
ladné dívky, které dopoledne před klecí tygra
tanec prováděly; řečené rongeng odbývají nyní
své tance na zadní verandě. Mladí urození Ja-
vané tančili proti nim, neobjímajíce jich. Ta
nečníci a tanečníce krouží se hadovitými po-
hyby, aniž se sebe dotkli: chápajíce hedbávný
šátek (salendang) za rohy, otáčejí jím zvláštním
způsobem tančicích; starší Javané sedí kolem
na bobku a dle taktu provázejí gamelahg ru-
kama, tleskají a volají: raméh, raméh ! (asi
jako naše »Na zdar !«)
Javanský tanec zdá se být cudný a mravný,
ale jen strpeni! Brze zpozorujete zvláštní znaky
mezi tančícími, takže i zde dere se více a více
v před tygří letora, která stěží udržuje pravou
míru. V přední verandě provozují se evropské
tance; tam bílé ženy s hořicími tvářemia
dmoucími se ňadry spočivají v objetí tanečníků
a důstojníků — i zde horké pohledy, významný
šepot a mnohoslibný stisk rukou vyjadřují to,
co se neříká a nesmí říci plnými ústy — tak
to žádá u Evropanů mrav, slušnost a civilisace.
Evropan
7
article
Při tom se mluví spolu na oko o lhostejných
věcech, jen aby se všecko pěkně skrylo
vášeň na jevo nevytryskla.
Zápasy s tygry konají se pouze na dvo-
rech Surakarta a Djokjokarla a i zde bývají
dosti řídké. Hostina evropských úřadníků a po
zvaných Evropanů děje se vždy na účet dvora.
Snad to je příčinou, že zápasy s tygry provo-
zují se nyní velmi zřídka, neboť i cisař javan-
ský naučil se nedávno spořit jako každý jiný
smrtelník., Domácnost jeho je velmi draháa
nákladná. Nynější císař má 39 synů, z nichž
jednoho hollandská vláda zcela dle své libosti
určí za následníka. Kromě toho má převeliký
počet krevních princů, strýců, bratrů, dětí a
synovců. Následník musí podepsat listinu, kde
jsou vypočteny jeho závazky. Listina s podpi-
sem císařovým se chová potom v resídentském
archivu. De facto je císař přísně střežený za-
jatec hollandské vlády. On ani nemůže bez
dovolení residenta ze svého kratonu (paláce
parku) si vyjeti, ačkoli mu Hollanďané pone-
chávají všemožné tituly a všemožné zevnějš
pocty-
Evropan
8
article
Pokání.
Pokání.
Obrázek z Krkonoš.
Spočílal jsem děti a dívám se oknem
Déšť bije do tabul, stéká po nich a omývá
stěny. Venku se prohání hustá mlha, neni vidě
hluboké údolí, ba ani nejbližší chalupy. Smulné.
nevlidné jitro.
Nékolik dětí vynořilo se u samě škol
z mlhy.
»Půjďema. Ostatní se k nám přípojí, neb
nás dojdou. Máme vrchovatý čas, hodina cesty
Ať není zle. Spíš můžeme čekat, než-li abychom
se o pět, deset minut zmeškali!« myslím si.
»Seřaďle se !«
Děti se hbitě hrnou z lavic, chlapci po
spíchají, aby byli napřed, dívky natahují ruce
družka vybírá si družku. Tu a tam se někd
vrací do lavice pro klobouk nebo pro modlitby.
»Pojď se mnou, Mařině! Ty si jdis
Tonkou!« rozkazuje šeptem Julka. Strká jiné
páry napřed, a polohlasně, hněvivě bručí: »Jděte
napřed pumprlíci, za náma přec nepůjdete, cák
vám napadá!« A zatím je sama ze všech skoro
nejmenší.
Což o to, Julka umí komandovat, ona děla
starou, hubička ji jede jako řehtačka, nedává
jí zadarmo jíst, ani chvilku si nedá pokoje.
Tonka
Julek
Krkonoše
9
article
To má dědictví po matce. Podoba, posuňky.
rychlosť v řeči, ohebnost jazyka, i přízvuka
barvitost hlasu, celá matka v malém vydání.
»Mikšáně zůstalo samo!« libuje si Julka.
ohlížejíc se po dívce, jež zbyla lichá. V pří
zvuku hlasu je znát, že je tomu ráda, že
schválně žačky párovala, aby Mikšova šla sama.
Vyšli jsme do deště a větru.
Mikšova jde vzadu, nejposlednější. Nemá
kamarádek, všecky spolužačky se ji jaksi vy-
hýbají. Proč? Je to přece dívka tichá jako
pěna, sedne si vždy na své místo, neohlíží se,
nezašeptá, opisovat od jiných se neodváží, po-
žádat o gumu, tužku, péro, se neosmělI. Nebyla
snad, co chodí do školy, ani jednou napomínána,
ale také chválena nebývá, neboť má jen pro
střední schopnosti. Je jí deset let, ale na své
stáří je vytáhlá, a proto jsou pohyby její jaksi
nemotorny a neobratny. Jasně modré oči jej
hledí vždy jaksi smutně a nesměle.
Julek
Mikšův
10
article
Již dávno pozoruji, že spolužačky nemaji
Annu v lásce. Neví-li o tom, kde se čte, žádná
jí neukáže, z lavice pouštějí ji neochotně, a
každé sebe menší její pochybení působí jim
radost. Jednou před vyučováním na ni sočily
že nemá čistou hlavu; posmívaly se jí a od
vracely se od ní. Nejvíce při tom ovšem mech
tala Julka a také se nejvíce ošklíbala. Se ža
lobou se nevytasily, nemohly by asi tvrzení své
dokázat, bylať Anna z rodiny pořádné a čistotné.
ale přece roztrousily klep po celé třídě. Anna
o tom věděla, ale nehájila se, nežalovala, nepla-
kala, jenom smutné její oči ještě více sesmutněly
V přihodné době poukázal jsem, jakse
mají vespolek milovat a snášet jako bratřia
sestry; na nějaký čas se chování jejich zlep
šilo, ale trvale nikoliv.
Proč jsou děti proti ní tak zaujaty ? Nen
bohatá ani chudá, rodina jejich je pořádná
pracovitá, s nikým nemají špatného slova
všichni raději křivdu snášejí, nežli by ji půso-
bili. Snad právě proto. Kdo světu neimponuje
svou hubou a pýchou, drzým čelem a neůstup-
ností, kdo se každému vyhýbá, kdo každému
odpouští, je terčem cizí troufalosti a výbojnosti.
předmětem úšklebků a pohrdání, toho by ukou-
sali a ukřižovali, ale pyšným a nadutým každý
ustupuje, těm se každý pokloní. Stará historie
Denní, všední, stále stejně a vždy hojně hříchy
davu
»Copak ty jdeš bosa !?« podivil jsem se
»Vždyť ti musí být zima! Nestudí tě n
nohy?«
»Ne!« odvětila Anna tiše, pohleděvší n
mne svýma plachýma očima a usmála se
Domnivá se, že při každé odpovědi se mus
usmát. Praví, že jí není zima a rty má cel
modré.
»Proč jsi se neobula ?«
»Já mám na noze bolák, nemohu se
obout!« Nohu má zavázánu.
Anna
Julek
Anna tiš
Noha
Nen
11
article
»Ty jsi nebyla tuhle kolik dní ve škole —
vždycky odpoledne jsi scházela !«
»Já jsem — my jsme neměli chleba.«
Má daleko do školy a neměla tedyn
poledne nic k jídlu.
»Jak dlouho jste neměli chleba?«
»Tři neděle.«
»Vždyť přece u vás není taková nouze.«
Chvíli se rozpakovala a pak řekla: »My
jsme neměli vymláceno a k pekaři tatínek ne
chtěl poslat«
»Proč?«
»Neměli jsme peněz.« Při těch slovech s
trochu zarděla.
Zůstal jsem několik kroků vzadu. Děti ope-
rovaly neobratně deštníky proti větru, jedno do
druhého šťouchalo, řada se vlnila. Se všech
stran se děti připojovaly, řada vzrůstala. Děso
do nás sekal, deštníky nic neprospívaly; sám
jsem byl od kolenou dolů promočen až na kůži.
12
article
Přední hoši chvátají, není jich v mlze ani vidět,
musím občas zavolat: »Pomalu tam v předu !e
Hovoru je mezi dětmi dost. Slyším Julku
jak káže: »To je severie, to je marast! Když
bylo hezky, nevzpomněli si na zpověď, až te
v tom nečase. Nevěděla jsem, mám-li jít nebo
ne. My se v tom blátě mažeme jako švábe
v kucmochu! — Kolik ty máš, Machče, hří
chů? Třicet? Já mám pětatřicet. Kolik ty
Mikšáně? — Jéj, vona má čtyrycet hříchů
Holky, Mikšáně má 40 hříchů! To si's měla
vzít na ně krůsni nebo trakař !«
Anna zůstala na kraji lesa pozadu, převa
zujíe si zablácený a promočený obvaz. Julka se
ohledla a domnívajíc se, že neslyším, klevetila:
»U Mikšů bude dnes rajboch, maj všecko zfen-
dovaný, krávu, tele, bandory, jeřici, všecko.
Les, jímž procházíme, odráží zvuky, je slyšet
každé slovo.
»Ono to tam vypadá bledě, záložna tam
má patnáct set vtělenejch, Skrbkom maj dát
pět stovek a co jinde všude, to se ani neví
Mikšáněť hřebínek splaskne, vono ani neví,
má-li promluvit nebo ne. My tam máme taky
něco provtělenýho, ale už prej na deškácha
tak musí táta něco koupit. Jen kdyby bylo
brzo po zpovědi, abych věděla, jak to dopadne
— Mikšáně že není pyšný ? To ho neznáš. Je
a je, ale dělá jen takovýho svatouška!« Jak
doma slyší, tak mluví.«
V kostele jsme musili ještě chvíli čekat,
než se začalo zpovídat. Děti jsou Gichy, jaksi
sklíčeny, zima jimi třese. Chvílemi se ohlizeji
Julek
Anna
Mikš
13
article
počitají asi, brzo-li na ně dojde. Opakují zvuč
ným hlasem předříkávané modlitby, ač rozkou
skovaným, rozdrobeným větám stěží rozumějí.
Anna sedí v poslední lavici a také se ča-
sem ohlíží, má před zpovědí strach. Pokaždé
když se ohlédne ke zpovědnici, utkví její pla-
chý pohleď na mně, jakoby ode mne přispění
a vysvobození čekala. Trápí ji as, že má mnoho
hříchů.
Vyzpovídané děti přicházejí zpět do lavic.
jsou veselejší a utěsenější, i začínají si tichounee
šeptat a obrázky v modlitbách ukazovat. Nejvíce
šeptá Julka, ona také nejprvnější zahájila bě
hání ven. Baví se jako doma, vrtí sebou v la
vici a musím jí přihrozit.
Ministranti chodí okolo sakristie, přecházejo
od olláře k oltáři a přenášejí zvonky a tácky
Chtějí před dětmi ukázst svou důležitost a do
vednost, jak umějí před hlavním oltářem pokle
kat a latinský kříž dělat.
Kostelník spravuje věčné světlo, přináš
víno a chystá konvičky.
Kývadlo pověžních hodin temně, strašidelní
duní, a v dlouhých mezerách odbíjejí čtvrti
hodiny.
Zpovídání blíží se ke konci a kostelník z
čal za oliářem tahat za řemeny od obou ma-
lých zvonků v malé věžičce. Jejich veselým po-
skokem »jedna dvé tři« vběhla veselejší nálada
do chrámu. Hned na to zasvitlo venku slunce
a vnikajíc sem barevnými okny, malovalo po
stěnách krásné, čisté duhové obrazce.
Anna sedí tu se svým strachem nejdéle
Konečně i jí kyne vysvobození. Přicházejíc ke
zpovědnici, zakopla, chudák, ve své roztržitosti
a rozčilení bolavým palcem do stupínku, až to
zadunělo. Přiklekla a usmívá se rozpačitě, jistě
si myslí, že má ještě o jeden hřích více.
Anna
Kostelník
14
article
Po mši odříkaly děti s chuti vzbuzení tří
božských cností, těšilyť se, že brzo bude konee
a zvláště poslední modlitbě »Pochválena a po-
zdravena . ..« přidaly hlasu. S netajenou ra-
dostí chvátaly z kostela, venku pak si ruce
mnuly, a na zimu jedno přes druhé stěžovaly.
Některé běží rovnou cestou k pekaři pro rohlík
nebo pro housku.
Od hrbitovních vrat vrátil jsem se do ko-
stela, přinutil mne k tomu jakýsi nejasný zra-
kový dojem, jako bych byl prve zahledl v poslední
lavici ležet šáteček.
Nebyl to šáteček, ale složený papír. Vniti
jest cosi napsáno, snad modlitba nebo písen.
»Já jsem byla marnívá,« vidím na prvníeh
řádeích. Zavřel jsem papír, nechtěl jsem dále
čísti, ale další dva řádky přece mimodék v
zrak vklouzly. Stálo tam: »Já jsem byla lakomá
— já jsem se oddávala obžerství —«
»Děti, děti, co vy namatlete !« Poznal jsem
písmo Anny Mikšovy. »Oddávala se obžerství,
a po tři neděle neměla chleba; byla marnivá —
s čuchou na noze !«
Schoval jsem papír do kapsy, prohledi
jsem lavice, sebral jedny zapomenuté modlitby
a odeházel jsem. Pod Julkou byly hříchy n
samé kouštíčky roztrhány a rozházeny. »Ted
jich je ještě více než 40!« pomyslil jsem si.
Jest 10 hodin. Dešť ustal, mlhy padly
k zemi, slunce mile hřeje. Příroda se vyplakala
a usmívá se, mezi zelení stromů rdi se tua
tam rudá, plamenná barva povadlého list.
Potkali jsme Anninu matku. Jde do města
a zastavivši se s dceruškou, podstrkuje jí krají
ček chleba. Zůstaly stát na cestě, néco si ho
voří. Ohledl jsem se po nich z dálky a zdo
se mi, že si matka utírá oči. Dívka u ní stoj
bez rady a pomoci. Hříchy ji byly odpuštěny.
i ty, jichž se nedopustila, ale v matčiných ne-
snázích neví o žádném rozřešení.
»0, dítě, často člověk v životě neví, za č
Jos. Slr.
hříchy se kaje.-
Mikšův
Annin
15
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
vání allegorické básně Procházkovy, byla vskutku
šťastna.
Nakladatel Bodřich Kočí, jenž právě do
končil velkolepé dílo »Stará Praha«, odhodla
se, že dodá abonentům díla bezplatně datší po-
kračování textu architekta Jana Heraina, as sto
stran velkého foliového formátu. Překročen tím
značně rozměr původně pro text stanovený, ale
nakladateli šlo o to, aby podal svému odběra-
telstvu vzácný historieko-umělecký material auto-
rův nezkrácený. Skvělý úspěch tohoto náklad
ného díla jest vůbec znám. Avšak nakladatel
nespokojíl se tímto úspěchem, nýbrž rozšíři
svoji činnost ve dvojím směru: jednak šíři
umění české v cizině, jednak uváděti díla če
ských umělců ve známost nejširším kruhům
u nás. V prvním směru akce již zahájena
zejmena Holárkovy »Reflexe z katechismue
těší se značnému úspěchu v cizině.
Co se týče popularisace umění u nás, zmí
nil jsem se již o chystaném levném vydání Ho-
lárkových »Reflexí« a o uměleckém díle pro
mládež. Právě oznamuje p. Koči nové populárn
dílo umělecké, reprodukci Brožikova obrazu
»Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým«.
Procházkův
Herain
Holárkův
Koč
Brožikův
Hus
Praha
16
article
Jest to reprodukce menší kopie obrazu, kterou
provedl v poslední době Brožík sám na zakázku
městské rady pražské podle svého velkého
obrazu v zasedací sťni pražské radnice. Repro-
dukce provedena v barvách co nejvěrněji novým
způsobem a cena její stanovena tak, aby byl
obraz přístupen kruhům co možná nejširším
Obraz v rámu bude stát 5 zl. 50 kr., bez rámu
3 zl. — ceny za obraz v takovémto proveden
dosud u nás nebývalé.
Důležitým dílem jest též publikace prof.
Aloisa Boudy »Rostlina v dekorativním umění.«
Jest to nejen cenná pomůcka pro školy —
v tom ohledu vyplněna skutečná mezera, nebo
podobného díla tu dosud nebylo — ale i pr
praktickou potřebu umělecké výzdoby prací ř
meslných. Vlivem moderního umění, zejmen
působením uměleckého studia přírody poznáno
takřka všeobecně, že dosavadní methoda, vyučo-
vati kreslení dle sádrových modelů, což mělo
za následek, že žák v praktickém životě nedo-
vedl si nakreslit ze živé přírody ani nejprostší
předmět podle skutečnosti, jest zastaralé. Nový
směr umělecký obrátil se proto k přírodě a byl
vysloven i v nových vládních instrukcích pro
vyučování kreslení. Když pak se přikročilo ku
praktickému provádění nové methody, shledáno,
že není po ruce vhodných pomůcek ani pro
učitele, ani pro žáky. Této potřebě vyhovuje
dílo seslavené schopným paedagogem a umělcem
prof. A. Boudou, jež schváleno ministeriem vy-
učování pro školy střední. Sešit právě vydaný
obsahuje pět květinových studit dle přírody
tytéž motivy zpracované moderním způsobem
v ofektně stylisované ornamanty. Přese všecku
svou okázalou skvělost jsou tyto předlohy pra
covány tak, aby je žák také mohl provádět. R
produkce těchto jedenácti listů jest naprosto
dokonalá. Také toto dilo určeno jest zároveň pre
cizinu, neboť ani v Německu dosud podobnýeh
předloh nemají.
Brožík
profesor
Bouda
A Bouda
Německo
17
article
Na konec ještě několik slov o díle, jež bude
nejskvostnější belletristickou publikací dosud u
nás vydanou. Když jsem loni prohližel skvěle
Muchovy illustrace k románku de Flersově »Prin-
cesse Ilsée« — exemplář stál tisíc franků —
žasl jsem: ta nádhera a to nevyčerpatelné bo
hatství fantasie umělcovy! Romanticko-mystický
děj románku byl vitanou látkou našemu umělci
jenž každou stránku opatřil illustrací v barvách
ve zlatě a ve stříbře
Příští měsíc vyjde český překlad »Princezny
Ilséy« s týmiž illustracemi Muchovými — vy
dání pro milovníky, v obmezeném počtu as dvou
set výtisků, ve stejném provedení jako fran
couzský originál... K tomu netřeba širokých
reflexí zde stačí pouhé faktum. Ještě před pot
lety nebylo možno na cos podobného ani po-
zových vln ještě zvýší, ale zdali až na 300 a 320 ku.
není známo. Aby tomu odpomohl pomýšlel setník
De Gail použíti upoulaných balonů na místě stožárů.
Muchův
Flersův
Ilséa
jít Gail
18
article
Balony ty mohly by dosáhnouti větší výše než sto-
žáry a docíliti tudíž i značnějšího výsledku
Agripina Vasiljevna Orlova, švekruš
slavného ruského kritika V. Bělinského, zemřela
těchto dnů ve věku 83 let v Moskvě. Agripina Vasil-
jevna žila v rodině Bělinského po delší dobu i po
jeho smrti. Po smrti své sestry, paní Bělinské, od-
stěhovala se k rodině své neteře, jež provdána byla
za pana Bensího na ostrově Korfu a pak, když dítky
paní Bensiovy poslány byly na vychování do Paříže,
odebrala se tam s nimi. Avšak již po několika
letech touha po domově pudila ji nazpět do Moskvy.
kdež se jí u bývalé spolužačky její Adély Humbe-
rovy dostalo přátelského přijetí a při jubíleu stých
narozenin Bělinského těšila se uctivé pozornosti
veškerých účastníků slavnosti. Z rodiny Bělinského
žijí již jen její synovec, studující lékařství Bělinski
a jebo sestra.
V Bělinský
Bělinský
Bensí
Humbe
Moskva
Korf
Paříž
Agripina Vasiljevna Orlov
Bělinský
Agripina Vasil
19
article
= Světová výstava v Žaponsku. Není
tomu ještě půl století, co se Žaponci odhodlali, věno-
vati pozornost evropské kultuře a zmocnili se vý-
sledků jejích tak rychle a tak dokonale, že této
ostrovní říši dáno přijmení Britannie Východu. Čtyry
národní výstavy ukázaly již lidu žaponskému vý-
sledky této kultury a ukázaly celému světu, jak vy-
soko se dovedl povznésti tento čiperný národ. Nyní
uspořádána bude výstava pátá. Zde však chce Ža-
ponsko nejen ukázati světu, co samo vykonalo, nýbrž
i přesvědčit se, zdali stačilo pokroku svých uči-
telů a čemu se třeba ještě přiučit. A za tím úče-
lem zve všecky národy do Osaky, kdež roku 1903
uspořádána bude světová výstava. Obchodní ministr
žaponský, markýz M. Kanzaki zaslal všem žapon-
ským vyslanectvům přípis, aby se postarala, by úča-
stenství na výstavě bylo pokud možno hojné. Lze
očekávat, že všichni národové, kteří mají účastenství
na tomto velkém tržišti na vzdáleném východě, vy-
nasnaží se, aby jejich výrobky přišly k náležité plat-
nosti- Místo pro výstavu jest zvoleno velmi vhodně.
Žaponec
Britannia východ
M Kanzaki
Osaka
20
article
Osaka nalezá se v jihozápadní části hlavního ostrova
Žaponska a je střediskem vnitrozemského obchodu
celé říše. V Kobe má znamenitý přístav, kde zasta-
vují veškeré lodě evropských paroplavebních společ-
ností. Mésto Osaka samotno čítá asi půl millionu
obyvatel, a ačkoli se tu nalezají moderně zřízené
továrny, je to město rázu ryze žaponského, s čet-
nými chrámy z nejstarší doby, jakož i zbytky slav-
ného hradu císaře Taiko Samy.
= Nová země zlata. Z Amsterodamu se ozna-
muje, že poblíž Cayennu ve francouzské Guyaně
nalezena byla nová zlatá pole. Očekává se, že to
bude jedno z nejbohatších ložisek zlata na světě.
Zlatá pole rozkládají se právě na hranici mezi fran-
couzskou a holandskou Guyanou, při potoku Inini.
Obce Lava a Carasevenere jsou středisky zlatých
polí. Neobyčejné bohatství nových těchto ložisek do-
kazuje faktum, že jeden ze zlatokopů nalezl 140 li-
ber zlata za dva týdny, kdežto jiní získali 30 až 8o
liber. První nálezci ovšem se snažili, aby svůji nález
co možná nejděle utajili; konečně však přece musili
poslati část svého zlala do Albiny, čímž tajemství
ponenáhlu vyšlo na jevo. Přístup ke zlatým polím
jest velmi oblížný. Z Cayennu třeba cestovati dvacet
dnů tropickým lesem, ale krajina zlatých polí jest
prý krásná a podnebí zdravé. Až dosud užíváno při
těžení zlata toliko nejprimitivnějších method, takže
při racionální práci bude lze docíliti výsledků ještě
značnějších. Udává se, že nová tato země zlata bude
moci soutěžit s Kloudykem a ložisky na Yukonu.
Sam
Albin
Osaka
Kobe
Amsterodam
Guyana
Lava
Yukon
Mésto Osaka
25
article
»Kolik je hodin?«
Vstal jsem a škrtl sirkou. »Půl šestě. Čas
vstávat. Děti školní jdou ke zpovědi, s sedm
mají být v kostele, v šest musíme vyjít.«
Čirá tma, ani oken není vidět a přece by
se již mělo rozednívat. Venku pleští déšt
šumí na listech zákrsků pod okny a crčíse
střechy dolů.
Příroda pláče. Zakryla si tvář, noří se sama
do sebe, zpytuje snad a oplakává svoje hříchy,
na jaře a v letě v překypující bujnosti spáchané.
Chvílemi zadouvá do stejnoměrného deště
vítr, zašusti v listí, jakoby domlouval tichým
šeptem zpovědníka, děšť na pět — šest vterin
ustává, kajienice naslouchá, ale hned na to znovu
řinou se chladné slzy kajicnice a zdá se, že
ještě hojněji — pro pláč nemůže se ani
vyznati.
Vítr znovu se dotazuje, zadouvá prudčeji,
třeskl i otevřenou vyhlídkou okna ve třídě, jako
by netrpělivě, hněvivě — a opět hojnější příval
slz jest mu odpovědí. Vítr proniká všecky
koutky, hovoří, utěšuje a příroda oddaně opla-
kává svoje viny. Za blahých časů tepla a světla,
za dob vůně, přepychu a hojnosti se asi mnoho
hřešilol
Malounko, sotva znatelně se rozednívá. Řij-
nové, chladné, uplakané jitro se budí.
»Ty děti, chuďátka, zkusí!. Již doma as
vstávají a strojí se. Na snidaní nečekají, nebot
půjdou zároveň k přijímání. Pod deštníky nebo
v kuklích vycházejí do tmy se svým prozpyto-
vaným nitrem. Jest jim o samotě smutno, proto
čeká druh na druha, ohlížejí se a pak pospolu
veseleji a bezstarostně kvapí po kamenitých ce-
stách a blátivých, rozmoklých mezich ke škole.«
Než jsem se ustrojil a posnidal, dupaly již
dětské kročeje rychlým tempem po chodbě
cvakaly dvéře u třídy.
26
article
Šest hodin. Ve škole je teprv asi dvanáct
dětí. Sedí v lavicích. Starší, kteří již po mnoho-
kráte tuto tůru prodělaly, šeptají si, menší jsou
jako zařezány, tísni je venkovský nečas, přítmí
ve třídě a obtížené, prozpytované svědomí.
Každý je ustrojen proti zimě a dešti, jak
to skrovná zásoba šatstva připouští. Chlapci
v zimničkách neb jenom v letních kabátcích
ale za to zase na rukou nátepničky a na krku
vlněný šátek, dívky v matčiných kuklích a sa-
Iupech.
Každý drží v ruce nějaké modlitby a bílý
šáteček, otáčejí se k sobě, neb se ohližejí po
temné světnici.
V předsíni je pod deštníky veliká louže.
Vstoupil jsem do třídy. »Pochválen bud
Pán Ježíš Kristus!« zavznělo rázem jaksi dušené.
Naše umění reprodukění.
Skvostných publikací obrázkových vydáno
u nás v posledních letěch dost, v každé ceně
a pro nejrůznější vkus. Ale podivno dost, oboru,
jenž, abych mluvil po obchodnicku, jest nej
vděčnější, nevěnována dosud takrka pražádná
pozornost. Miním obor malby náboženské, kde
konsum jest tak značný. A přece může spočí-
tati takřka na prstech jedné ruky díla v tom
oboru u nás vydaná. Není dosud dostatečného
výběru a následkem toho stává se často, že
kupci z té neb oné přičiny se to neb ono ne-
hodí a na konec rozhodne se pro reprodukci
cizí. To je kupec, jenž věci rozumí, hůře na
tom však jest obecenstvo, jež v těchto věcech
nemá vlastního úsudku a spolehne se po pří-
padě na doporučení — obchodníka s rámy. Jak
nutné jest právě v tomto oboru, poznáte již při
povrchní obhlídee v bytech svých známých.
A tyto věci, většinou nevkusné, křiklavé, nejsou
nikterak laciné.
Ježíš Kristus
27
article
Bylo tudíž myšlenkou velmi šťastnou,že
česká grafická společnost »Unie« se odhodlala
vydati serii obrazů svatých od českých umělců,
jejíž první číslo »Česká Madonna« od Karla
Špillara právě vydáno. O umělecké ceně obrazu
nebudu se šiřit — jest to věcí uměleckého re
ferenta — ale jmeno umělcovo má samo u nás
velmi dobrý zvuk. Myšlenka obrazu jest velm
pěkná: Madonna s Jezulátkem sedí na kamen
ném trůně, v levo od ní klečí svatý Václav
v pravo stojí svatá Ludmila, na oblouku nalez
se ve zlatých literách dvojverší: »Maria Panno,
za náš lid v nebesích rač se přimluvit.« V po-
zadí zvedá se panorama Hradčan. Reprodukce.
barevným světlotiskem, stojí na výši českého
umění reprodukčního. Obraz upraven v rámech
prostších i skvostnějších tak, aby cenou svou
byl pokud možná přístupný širším kruhům na
šeho obecenstva a komu by byla cena 20zl
příliš značná, může dostati obraz ve vkusném
levnějším rámci. Opakuji, myšlenka jest velm
dobrá a »Česká Madonna« dosáhne zajisté znač
ného rozšíření v našich rodinách.
Mimo souborné vydání spisů Julia Zeyera,
jež zahájeno buďe románem »Ondřej Černyšev«
a vyjde rovněž nákladem »Unie«, chystá se
nová zajímavá publikace umělecká. Nakladatel-
ství J. Otty připravuje totiž »Píseň o Činu
F. S. Procházky, jež vyšla svého času v Neru-
dových »Poetických besedách«, s illustracemi
K. Klusáčka. Kterak tento umělec má šťastnou
ruku právě v illustracích allegorických, dokáza
nejlépe svými obrázky ke »Královským pohád-
kám« a myšlenka, zvoliti právě jeho k illustro
myslit.
Špillar
Madonna
Václav
svatá Ludmila
Marius
Zeyer
Černyšev
J Ott
F S Procházka
K Klusáček
Český Madonna
Hradčany
Ner
28
article
= Maxím Gorklj dokončil svůj kus, o němž
v ruských časopisech již častěji byla řeč a nazva
jej »Scény v domě Bezsemenova«. Z Nižního Novgo-
rodu oznamuje »Novoje Vremja«, že místem děje jest
malé venkovské město, v domě zámožného a ctižá-
dostivého maloměšťana Bezsemenova, staršího cechu
malířů a bývalého podnikatele staveb. Jednající osoby
jsou jeho manželka, jeho syn Petr, student vyloučený
pro účastenství ve výtržnostech, jeho dcera Taťana,
učitelka na městské škole, chovanec Nil, železniční
strojník a několik maloměstských typů. Mezi otcem
a vzdělanými dělmi, poněvadž si navzájem nedovedou
porozumět, povstávají neshody. »Kde jest vaše
pravda? Kde jest? Ukažte mi ji,« volá Bezsemenov
mládeži. Velmi typickou figurou Gorkého jest chova-
nec Nil; jest hrubý, loupeživý, ale člověk osobite
povahy, jehož možno chápat. Děj kusu jest skrovný
Jde tu toliko o jednotlivé výjevy k sobě přiřaděné.
= Autor a herci. Přinesli jsme těchto dno
zprávu o sporu autora dramatu »Král«, p. Gastona
Schéfera, se čtenářským komitétem Comédie Fran-
qaise, jenž se skláda z pěti societérů tohoto prvního
francouzského divadla. Následkem prudkých polemik,
jež vyvolala činnost tohoto komitétu v časopisech
usneslo se francouzské ministerium osvěty a krás
ných umění, aby tento čtenářský komitét byl zrušen
a aby úkol zkoumati zadané kusy a rozhodovatio
jejich přijetí svěřen byl výbradné správcí divadla.
Dekret v tomto smyslu jest již vypracován a jakmile
se ministr osvěty p. Leygues vrátí do Paříže, bude
ihned podepsán a prohlášen. Vypravuje se, že tato
nová reforma bude míti v zápěti ještě jiné opravy
ba mluví se dokonce i o úplné reorganisaci Comédie
Franqaise.
Gorklj
Bezsemenův
Petr
Taťan
mládež
Gorký
Král
Schéfer
Leygues
nižní Novgo
Nil
Paříž
dům Bezsemenov
Novoj Vremja
Comédie Fran
Comédie Franqais
29
article
= Telegrafie bez drátů Saharou. U příle-
žitosti výletu na Středozemské moře jejž podnikl
členové prvního kongresu mezinárodního spolku pro
obchodní loďstvo, vykládní francouzský setník De
Gail, jenž se se zálibou zabývá otázkami saharskými
a před neďávnem zúčastnil se organisace škadron
Sudamských jezdců na velbloudech, čienům kongresu
o pokusech s telegrafil bez drátů, jež prováděny na
palubě lodi, na níž se nalézali a prohlásil, že lelegrafie
bez drátů zdá se mu vhodnou prověsti telegrafické
spojení pouští Sahary mezi Paříží a francouzským
osadami v západní Africe. Depeše do Sudanu byla by
zaslána z Paříže do Marseillu telegrafem obyčejným,
odtud do Alžíru podmořským kabelem a z Alžíru až
k nejjižnější tvrzi alžírské a In Salaly opět obyčejným
telegrafim. Zde vstoupila by v čiunost telegrafie
bez drátův a stožáry s přístroji byly by zří-
zeny na všech oasách až do Timbuktu
V Tímbuktu počíná opět obyčejný telegraf po němž
by byl telegram zaslán dále na místo určení v Su
danu neb Senegalu. Ovšem, že tafo originální my-
šlenka setká se se značnými překážkami. Vzdálenost
mezi In Salaly a Timbuktu jest 1100 kilometrů. Vzdá-
lenost mezi In Salaly a oasou Taurirt od Taurirtuk
oase Tamentid a odtud k oase El Talahia páčí se po
90 až 100 km. Za to však vzdálenost od El Talahie
k Tandemu jest 300, od Tandemu k Aravanu 320
od Aravanu do Timbuktu 170 km. Námoknímu poru
číku Tissotoví podařilo se sice na pobřeží bretonském
telegrafovati bez drátů lodím vzdáleným více ne
100 kilometrů s plným úspěchem a lze předpokládat
že v suchém vzduchu saliarském se výkonnost Hert
jít Gail
Tissotový
Herta
Paříž
Afrika
Súdán
Marseille
Alžír
Timbuktu
Senegal
mezinárodní spolek pro obchodní loďstvo
Ina Salala
El Talahia
El Talahia
km