ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 7bf54ab0-661d-11dc-9df7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 40 celkem · entity: person 70, place 42, org 11, work 5
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
20. října 1901.
4 masthead
Číslo 289.
5 article
lena zrakye. Tygr, hlady se vztekaje, sbýbl se k zemi, mávaje ocasem jako kočka, když číhá na ptáka. Býk se zarazil, rozšířil svě nozdry pohlížel na nepřítele, koule očima, ale — ne ustupoval. Tygr letěl na býka hrozným skokem. ale asi tři kroky před býkem padl na zem Býk nelenil a mžiknutím vrhl se na tygra, na čež mrštil tygrem vzhůru do vzduchu a znovu se vrhl na něj kopyty a rohy. Několik J- vanů přispělo býkovi pikami na pomoc a do- razilo tygra. Po smrti tygra susuhunan a jeho dvů odešli z tribuny; císař sám se vrací při zvu- cích javanského svého orkestru do paláce (kra- tonu), aby zde nejvyšší evropské úřadníky dvorní své sluhy uhostil. Javané však radostně své dýky vrážejí ještě do mrtvého tygra a hol- dují takto vítěznému býku. — Vždy se ne skonči zápas tak hladice. Padne-li totiž tyg býkovi do boku neho do zad, je polřebí mnoho neohroženosti a mnoho obratnosti, aby tuzemci býka vysvobodili z té kritické situace. Heslo je, že býk musí na tygrovi vyhrát — a Javané seč jseu se namahají, aby milenému zvířet pojistili vílězství. Hostina ukončuje se tancem přitomny jsou též tančící evropské dámy a v- jenská kapela hraje třeba až do rána.
6 article
Dámy evropské (ženy vyšších úřadníků a důstojníků) po 10. hod. začinají tance, které trvají za půlnoc, ba až do rána, dle chuti ta- nečníků. Obyčejně tančí javanské tance tytéž ladné dívky, které dopoledne před klecí tygra tanec prováděly; řečené rongeng odbývají nyní své tance na zadní verandě. Mladí urození Ja- vané tančili proti nim, neobjímajíce jich. Ta nečníci a tanečníce krouží se hadovitými po- hyby, aniž se sebe dotkli: chápajíce hedbávný šátek (salendang) za rohy, otáčejí jím zvláštním způsobem tančicích; starší Javané sedí kolem na bobku a dle taktu provázejí gamelahg ru- kama, tleskají a volají: raméh, raméh ! (asi jako naše »Na zdar !«) Javanský tanec zdá se být cudný a mravný, ale jen strpeni! Brze zpozorujete zvláštní znaky mezi tančícími, takže i zde dere se více a více v před tygří letora, která stěží udržuje pravou míru. V přední verandě provozují se evropské tance; tam bílé ženy s hořicími tvářemia dmoucími se ňadry spočivají v objetí tanečníků a důstojníků — i zde horké pohledy, významný šepot a mnohoslibný stisk rukou vyjadřují to, co se neříká a nesmí říci plnými ústy — tak to žádá u Evropanů mrav, slušnost a civilisace.
Evropan
7 article
Při tom se mluví spolu na oko o lhostejných věcech, jen aby se všecko pěkně skrylo vášeň na jevo nevytryskla. Zápasy s tygry konají se pouze na dvo- rech Surakarta a Djokjokarla a i zde bývají dosti řídké. Hostina evropských úřadníků a po zvaných Evropanů děje se vždy na účet dvora. Snad to je příčinou, že zápasy s tygry provo- zují se nyní velmi zřídka, neboť i cisař javan- ský naučil se nedávno spořit jako každý jiný smrtelník., Domácnost jeho je velmi draháa nákladná. Nynější císař má 39 synů, z nichž jednoho hollandská vláda zcela dle své libosti určí za následníka. Kromě toho má převeliký počet krevních princů, strýců, bratrů, dětí a synovců. Následník musí podepsat listinu, kde jsou vypočteny jeho závazky. Listina s podpi- sem císařovým se chová potom v resídentském archivu. De facto je císař přísně střežený za- jatec hollandské vlády. On ani nemůže bez dovolení residenta ze svého kratonu (paláce parku) si vyjeti, ačkoli mu Hollanďané pone- chávají všemožné tituly a všemožné zevnějš pocty-
Evropan
8 article Pokání.
Pokání. Obrázek z Krkonoš. Spočílal jsem děti a dívám se oknem Déšť bije do tabul, stéká po nich a omývá stěny. Venku se prohání hustá mlha, neni vidě hluboké údolí, ba ani nejbližší chalupy. Smulné. nevlidné jitro. Nékolik dětí vynořilo se u samě škol z mlhy. »Půjďema. Ostatní se k nám přípojí, neb nás dojdou. Máme vrchovatý čas, hodina cesty Ať není zle. Spíš můžeme čekat, než-li abychom se o pět, deset minut zmeškali!« myslím si. »Seřaďle se !« Děti se hbitě hrnou z lavic, chlapci po spíchají, aby byli napřed, dívky natahují ruce družka vybírá si družku. Tu a tam se někd vrací do lavice pro klobouk nebo pro modlitby. »Pojď se mnou, Mařině! Ty si jdis Tonkou!« rozkazuje šeptem Julka. Strká jiné páry napřed, a polohlasně, hněvivě bručí: »Jděte napřed pumprlíci, za náma přec nepůjdete, cák vám napadá!« A zatím je sama ze všech skoro nejmenší. Což o to, Julka umí komandovat, ona děla starou, hubička ji jede jako řehtačka, nedává jí zadarmo jíst, ani chvilku si nedá pokoje.
Tonka Julek Krkonoše
9 article
To má dědictví po matce. Podoba, posuňky. rychlosť v řeči, ohebnost jazyka, i přízvuka barvitost hlasu, celá matka v malém vydání. »Mikšáně zůstalo samo!« libuje si Julka. ohlížejíc se po dívce, jež zbyla lichá. V pří zvuku hlasu je znát, že je tomu ráda, že schválně žačky párovala, aby Mikšova šla sama. Vyšli jsme do deště a větru. Mikšova jde vzadu, nejposlednější. Nemá kamarádek, všecky spolužačky se ji jaksi vy- hýbají. Proč? Je to přece dívka tichá jako pěna, sedne si vždy na své místo, neohlíží se, nezašeptá, opisovat od jiných se neodváží, po- žádat o gumu, tužku, péro, se neosmělI. Nebyla snad, co chodí do školy, ani jednou napomínána, ale také chválena nebývá, neboť má jen pro střední schopnosti. Je jí deset let, ale na své stáří je vytáhlá, a proto jsou pohyby její jaksi nemotorny a neobratny. Jasně modré oči jej hledí vždy jaksi smutně a nesměle.
Julek Mikšův
10 article
Již dávno pozoruji, že spolužačky nemaji Annu v lásce. Neví-li o tom, kde se čte, žádná jí neukáže, z lavice pouštějí ji neochotně, a každé sebe menší její pochybení působí jim radost. Jednou před vyučováním na ni sočily že nemá čistou hlavu; posmívaly se jí a od vracely se od ní. Nejvíce při tom ovšem mech tala Julka a také se nejvíce ošklíbala. Se ža lobou se nevytasily, nemohly by asi tvrzení své dokázat, bylať Anna z rodiny pořádné a čistotné. ale přece roztrousily klep po celé třídě. Anna o tom věděla, ale nehájila se, nežalovala, nepla- kala, jenom smutné její oči ještě více sesmutněly V přihodné době poukázal jsem, jakse mají vespolek milovat a snášet jako bratřia sestry; na nějaký čas se chování jejich zlep šilo, ale trvale nikoliv. Proč jsou děti proti ní tak zaujaty ? Nen bohatá ani chudá, rodina jejich je pořádná pracovitá, s nikým nemají špatného slova všichni raději křivdu snášejí, nežli by ji půso- bili. Snad právě proto. Kdo světu neimponuje svou hubou a pýchou, drzým čelem a neůstup- ností, kdo se každému vyhýbá, kdo každému odpouští, je terčem cizí troufalosti a výbojnosti. předmětem úšklebků a pohrdání, toho by ukou- sali a ukřižovali, ale pyšným a nadutým každý ustupuje, těm se každý pokloní. Stará historie Denní, všední, stále stejně a vždy hojně hříchy davu »Copak ty jdeš bosa !?« podivil jsem se »Vždyť ti musí být zima! Nestudí tě n nohy?« »Ne!« odvětila Anna tiše, pohleděvší n mne svýma plachýma očima a usmála se Domnivá se, že při každé odpovědi se mus usmát. Praví, že jí není zima a rty má cel modré. »Proč jsi se neobula ?« »Já mám na noze bolák, nemohu se obout!« Nohu má zavázánu.
Anna Julek Anna tiš Noha Nen
11 article
»Ty jsi nebyla tuhle kolik dní ve škole — vždycky odpoledne jsi scházela !« »Já jsem — my jsme neměli chleba.« Má daleko do školy a neměla tedyn poledne nic k jídlu. »Jak dlouho jste neměli chleba?« »Tři neděle.« »Vždyť přece u vás není taková nouze.« Chvíli se rozpakovala a pak řekla: »My jsme neměli vymláceno a k pekaři tatínek ne chtěl poslat« »Proč?« »Neměli jsme peněz.« Při těch slovech s trochu zarděla. Zůstal jsem několik kroků vzadu. Děti ope- rovaly neobratně deštníky proti větru, jedno do druhého šťouchalo, řada se vlnila. Se všech stran se děti připojovaly, řada vzrůstala. Děso do nás sekal, deštníky nic neprospívaly; sám jsem byl od kolenou dolů promočen až na kůži.
12 article
Přední hoši chvátají, není jich v mlze ani vidět, musím občas zavolat: »Pomalu tam v předu !e Hovoru je mezi dětmi dost. Slyším Julku jak káže: »To je severie, to je marast! Když bylo hezky, nevzpomněli si na zpověď, až te v tom nečase. Nevěděla jsem, mám-li jít nebo ne. My se v tom blátě mažeme jako švábe v kucmochu! — Kolik ty máš, Machče, hří chů? Třicet? Já mám pětatřicet. Kolik ty Mikšáně? — Jéj, vona má čtyrycet hříchů Holky, Mikšáně má 40 hříchů! To si's měla vzít na ně krůsni nebo trakař !« Anna zůstala na kraji lesa pozadu, převa zujíe si zablácený a promočený obvaz. Julka se ohledla a domnívajíc se, že neslyším, klevetila: »U Mikšů bude dnes rajboch, maj všecko zfen- dovaný, krávu, tele, bandory, jeřici, všecko. Les, jímž procházíme, odráží zvuky, je slyšet každé slovo. »Ono to tam vypadá bledě, záložna tam má patnáct set vtělenejch, Skrbkom maj dát pět stovek a co jinde všude, to se ani neví Mikšáněť hřebínek splaskne, vono ani neví, má-li promluvit nebo ne. My tam máme taky něco provtělenýho, ale už prej na deškácha tak musí táta něco koupit. Jen kdyby bylo brzo po zpovědi, abych věděla, jak to dopadne — Mikšáně že není pyšný ? To ho neznáš. Je a je, ale dělá jen takovýho svatouška!« Jak doma slyší, tak mluví.« V kostele jsme musili ještě chvíli čekat, než se začalo zpovídat. Děti jsou Gichy, jaksi sklíčeny, zima jimi třese. Chvílemi se ohlizeji
Julek Anna Mikš
13 article
počitají asi, brzo-li na ně dojde. Opakují zvuč ným hlasem předříkávané modlitby, ač rozkou skovaným, rozdrobeným větám stěží rozumějí. Anna sedí v poslední lavici a také se ča- sem ohlíží, má před zpovědí strach. Pokaždé když se ohlédne ke zpovědnici, utkví její pla- chý pohleď na mně, jakoby ode mne přispění a vysvobození čekala. Trápí ji as, že má mnoho hříchů. Vyzpovídané děti přicházejí zpět do lavic. jsou veselejší a utěsenější, i začínají si tichounee šeptat a obrázky v modlitbách ukazovat. Nejvíce šeptá Julka, ona také nejprvnější zahájila bě hání ven. Baví se jako doma, vrtí sebou v la vici a musím jí přihrozit. Ministranti chodí okolo sakristie, přecházejo od olláře k oltáři a přenášejí zvonky a tácky Chtějí před dětmi ukázst svou důležitost a do vednost, jak umějí před hlavním oltářem pokle kat a latinský kříž dělat. Kostelník spravuje věčné světlo, přináš víno a chystá konvičky. Kývadlo pověžních hodin temně, strašidelní duní, a v dlouhých mezerách odbíjejí čtvrti hodiny. Zpovídání blíží se ke konci a kostelník z čal za oliářem tahat za řemeny od obou ma- lých zvonků v malé věžičce. Jejich veselým po- skokem »jedna dvé tři« vběhla veselejší nálada do chrámu. Hned na to zasvitlo venku slunce a vnikajíc sem barevnými okny, malovalo po stěnách krásné, čisté duhové obrazce. Anna sedí tu se svým strachem nejdéle Konečně i jí kyne vysvobození. Přicházejíc ke zpovědnici, zakopla, chudák, ve své roztržitosti a rozčilení bolavým palcem do stupínku, až to zadunělo. Přiklekla a usmívá se rozpačitě, jistě si myslí, že má ještě o jeden hřích více.
Anna Kostelník
14 article
Po mši odříkaly děti s chuti vzbuzení tří božských cností, těšilyť se, že brzo bude konee a zvláště poslední modlitbě »Pochválena a po- zdravena . ..« přidaly hlasu. S netajenou ra- dostí chvátaly z kostela, venku pak si ruce mnuly, a na zimu jedno přes druhé stěžovaly. Některé běží rovnou cestou k pekaři pro rohlík nebo pro housku. Od hrbitovních vrat vrátil jsem se do ko- stela, přinutil mne k tomu jakýsi nejasný zra- kový dojem, jako bych byl prve zahledl v poslední lavici ležet šáteček. Nebyl to šáteček, ale složený papír. Vniti jest cosi napsáno, snad modlitba nebo písen. »Já jsem byla marnívá,« vidím na prvníeh řádeích. Zavřel jsem papír, nechtěl jsem dále čísti, ale další dva řádky přece mimodék v zrak vklouzly. Stálo tam: »Já jsem byla lakomá — já jsem se oddávala obžerství —« »Děti, děti, co vy namatlete !« Poznal jsem písmo Anny Mikšovy. »Oddávala se obžerství, a po tři neděle neměla chleba; byla marnivá — s čuchou na noze !« Schoval jsem papír do kapsy, prohledi jsem lavice, sebral jedny zapomenuté modlitby a odeházel jsem. Pod Julkou byly hříchy n samé kouštíčky roztrhány a rozházeny. »Ted jich je ještě více než 40!« pomyslil jsem si. Jest 10 hodin. Dešť ustal, mlhy padly k zemi, slunce mile hřeje. Příroda se vyplakala a usmívá se, mezi zelení stromů rdi se tua tam rudá, plamenná barva povadlého list. Potkali jsme Anninu matku. Jde do města a zastavivši se s dceruškou, podstrkuje jí krají ček chleba. Zůstaly stát na cestě, néco si ho voří. Ohledl jsem se po nich z dálky a zdo se mi, že si matka utírá oči. Dívka u ní stoj bez rady a pomoci. Hříchy ji byly odpuštěny. i ty, jichž se nedopustila, ale v matčiných ne- snázích neví o žádném rozřešení. »0, dítě, často člověk v životě neví, za č Jos. Slr. hříchy se kaje.-
Mikšův Annin
15 article Různé zprávy.
Různé zprávy. vání allegorické básně Procházkovy, byla vskutku šťastna. Nakladatel Bodřich Kočí, jenž právě do končil velkolepé dílo »Stará Praha«, odhodla se, že dodá abonentům díla bezplatně datší po- kračování textu architekta Jana Heraina, as sto stran velkého foliového formátu. Překročen tím značně rozměr původně pro text stanovený, ale nakladateli šlo o to, aby podal svému odběra- telstvu vzácný historieko-umělecký material auto- rův nezkrácený. Skvělý úspěch tohoto náklad ného díla jest vůbec znám. Avšak nakladatel nespokojíl se tímto úspěchem, nýbrž rozšíři svoji činnost ve dvojím směru: jednak šíři umění české v cizině, jednak uváděti díla če ských umělců ve známost nejširším kruhům u nás. V prvním směru akce již zahájena zejmena Holárkovy »Reflexe z katechismue těší se značnému úspěchu v cizině. Co se týče popularisace umění u nás, zmí nil jsem se již o chystaném levném vydání Ho- lárkových »Reflexí« a o uměleckém díle pro mládež. Právě oznamuje p. Koči nové populárn dílo umělecké, reprodukci Brožikova obrazu »Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým«.
Procházkův Herain Holárkův Koč Brožikův Hus Praha
16 article
Jest to reprodukce menší kopie obrazu, kterou provedl v poslední době Brožík sám na zakázku městské rady pražské podle svého velkého obrazu v zasedací sťni pražské radnice. Repro- dukce provedena v barvách co nejvěrněji novým způsobem a cena její stanovena tak, aby byl obraz přístupen kruhům co možná nejširším Obraz v rámu bude stát 5 zl. 50 kr., bez rámu 3 zl. — ceny za obraz v takovémto proveden dosud u nás nebývalé. Důležitým dílem jest též publikace prof. Aloisa Boudy »Rostlina v dekorativním umění.« Jest to nejen cenná pomůcka pro školy — v tom ohledu vyplněna skutečná mezera, nebo podobného díla tu dosud nebylo — ale i pr praktickou potřebu umělecké výzdoby prací ř meslných. Vlivem moderního umění, zejmen působením uměleckého studia přírody poznáno takřka všeobecně, že dosavadní methoda, vyučo- vati kreslení dle sádrových modelů, což mělo za následek, že žák v praktickém životě nedo- vedl si nakreslit ze živé přírody ani nejprostší předmět podle skutečnosti, jest zastaralé. Nový směr umělecký obrátil se proto k přírodě a byl vysloven i v nových vládních instrukcích pro vyučování kreslení. Když pak se přikročilo ku praktickému provádění nové methody, shledáno, že není po ruce vhodných pomůcek ani pro učitele, ani pro žáky. Této potřebě vyhovuje dílo seslavené schopným paedagogem a umělcem prof. A. Boudou, jež schváleno ministeriem vy- učování pro školy střední. Sešit právě vydaný obsahuje pět květinových studit dle přírody tytéž motivy zpracované moderním způsobem v ofektně stylisované ornamanty. Přese všecku svou okázalou skvělost jsou tyto předlohy pra covány tak, aby je žák také mohl provádět. R produkce těchto jedenácti listů jest naprosto dokonalá. Také toto dilo určeno jest zároveň pre cizinu, neboť ani v Německu dosud podobnýeh předloh nemají.
Brožík profesor Bouda A Bouda Německo
17 article
Na konec ještě několik slov o díle, jež bude nejskvostnější belletristickou publikací dosud u nás vydanou. Když jsem loni prohližel skvěle Muchovy illustrace k románku de Flersově »Prin- cesse Ilsée« — exemplář stál tisíc franků — žasl jsem: ta nádhera a to nevyčerpatelné bo hatství fantasie umělcovy! Romanticko-mystický děj románku byl vitanou látkou našemu umělci jenž každou stránku opatřil illustrací v barvách ve zlatě a ve stříbře Příští měsíc vyjde český překlad »Princezny Ilséy« s týmiž illustracemi Muchovými — vy dání pro milovníky, v obmezeném počtu as dvou set výtisků, ve stejném provedení jako fran couzský originál... K tomu netřeba širokých reflexí zde stačí pouhé faktum. Ještě před pot lety nebylo možno na cos podobného ani po- zových vln ještě zvýší, ale zdali až na 300 a 320 ku. není známo. Aby tomu odpomohl pomýšlel setník De Gail použíti upoulaných balonů na místě stožárů.
Muchův Flersův Ilséa jít Gail
18 article
Balony ty mohly by dosáhnouti větší výše než sto- žáry a docíliti tudíž i značnějšího výsledku Agripina Vasiljevna Orlova, švekruš slavného ruského kritika V. Bělinského, zemřela těchto dnů ve věku 83 let v Moskvě. Agripina Vasil- jevna žila v rodině Bělinského po delší dobu i po jeho smrti. Po smrti své sestry, paní Bělinské, od- stěhovala se k rodině své neteře, jež provdána byla za pana Bensího na ostrově Korfu a pak, když dítky paní Bensiovy poslány byly na vychování do Paříže, odebrala se tam s nimi. Avšak již po několika letech touha po domově pudila ji nazpět do Moskvy. kdež se jí u bývalé spolužačky její Adély Humbe- rovy dostalo přátelského přijetí a při jubíleu stých narozenin Bělinského těšila se uctivé pozornosti veškerých účastníků slavnosti. Z rodiny Bělinského žijí již jen její synovec, studující lékařství Bělinski a jebo sestra.
V Bělinský Bělinský Bensí Humbe Moskva Korf Paříž Agripina Vasiljevna Orlov Bělinský Agripina Vasil
19 article
= Světová výstava v Žaponsku. Není tomu ještě půl století, co se Žaponci odhodlali, věno- vati pozornost evropské kultuře a zmocnili se vý- sledků jejích tak rychle a tak dokonale, že této ostrovní říši dáno přijmení Britannie Východu. Čtyry národní výstavy ukázaly již lidu žaponskému vý- sledky této kultury a ukázaly celému světu, jak vy- soko se dovedl povznésti tento čiperný národ. Nyní uspořádána bude výstava pátá. Zde však chce Ža- ponsko nejen ukázati světu, co samo vykonalo, nýbrž i přesvědčit se, zdali stačilo pokroku svých uči- telů a čemu se třeba ještě přiučit. A za tím úče- lem zve všecky národy do Osaky, kdež roku 1903 uspořádána bude světová výstava. Obchodní ministr žaponský, markýz M. Kanzaki zaslal všem žapon- ským vyslanectvům přípis, aby se postarala, by úča- stenství na výstavě bylo pokud možno hojné. Lze očekávat, že všichni národové, kteří mají účastenství na tomto velkém tržišti na vzdáleném východě, vy- nasnaží se, aby jejich výrobky přišly k náležité plat- nosti- Místo pro výstavu jest zvoleno velmi vhodně.
Žaponec Britannia východ M Kanzaki Osaka
20 article
Osaka nalezá se v jihozápadní části hlavního ostrova Žaponska a je střediskem vnitrozemského obchodu celé říše. V Kobe má znamenitý přístav, kde zasta- vují veškeré lodě evropských paroplavebních společ- ností. Mésto Osaka samotno čítá asi půl millionu obyvatel, a ačkoli se tu nalezají moderně zřízené továrny, je to město rázu ryze žaponského, s čet- nými chrámy z nejstarší doby, jakož i zbytky slav- ného hradu císaře Taiko Samy. = Nová země zlata. Z Amsterodamu se ozna- muje, že poblíž Cayennu ve francouzské Guyaně nalezena byla nová zlatá pole. Očekává se, že to bude jedno z nejbohatších ložisek zlata na světě. Zlatá pole rozkládají se právě na hranici mezi fran- couzskou a holandskou Guyanou, při potoku Inini. Obce Lava a Carasevenere jsou středisky zlatých polí. Neobyčejné bohatství nových těchto ložisek do- kazuje faktum, že jeden ze zlatokopů nalezl 140 li- ber zlata za dva týdny, kdežto jiní získali 30 až 8o liber. První nálezci ovšem se snažili, aby svůji nález co možná nejděle utajili; konečně však přece musili poslati část svého zlala do Albiny, čímž tajemství ponenáhlu vyšlo na jevo. Přístup ke zlatým polím jest velmi oblížný. Z Cayennu třeba cestovati dvacet dnů tropickým lesem, ale krajina zlatých polí jest prý krásná a podnebí zdravé. Až dosud užíváno při těžení zlata toliko nejprimitivnějších method, takže při racionální práci bude lze docíliti výsledků ještě značnějších. Udává se, že nová tato země zlata bude moci soutěžit s Kloudykem a ložisky na Yukonu.
Sam Albin Osaka Kobe Amsterodam Guyana Lava Yukon Mésto Osaka
25 article
»Kolik je hodin?« Vstal jsem a škrtl sirkou. »Půl šestě. Čas vstávat. Děti školní jdou ke zpovědi, s sedm mají být v kostele, v šest musíme vyjít.« Čirá tma, ani oken není vidět a přece by se již mělo rozednívat. Venku pleští déšt šumí na listech zákrsků pod okny a crčíse střechy dolů. Příroda pláče. Zakryla si tvář, noří se sama do sebe, zpytuje snad a oplakává svoje hříchy, na jaře a v letě v překypující bujnosti spáchané. Chvílemi zadouvá do stejnoměrného deště vítr, zašusti v listí, jakoby domlouval tichým šeptem zpovědníka, děšť na pět — šest vterin ustává, kajienice naslouchá, ale hned na to znovu řinou se chladné slzy kajicnice a zdá se, že ještě hojněji — pro pláč nemůže se ani vyznati. Vítr znovu se dotazuje, zadouvá prudčeji, třeskl i otevřenou vyhlídkou okna ve třídě, jako by netrpělivě, hněvivě — a opět hojnější příval slz jest mu odpovědí. Vítr proniká všecky koutky, hovoří, utěšuje a příroda oddaně opla- kává svoje viny. Za blahých časů tepla a světla, za dob vůně, přepychu a hojnosti se asi mnoho hřešilol Malounko, sotva znatelně se rozednívá. Řij- nové, chladné, uplakané jitro se budí. »Ty děti, chuďátka, zkusí!. Již doma as vstávají a strojí se. Na snidaní nečekají, nebot půjdou zároveň k přijímání. Pod deštníky nebo v kuklích vycházejí do tmy se svým prozpyto- vaným nitrem. Jest jim o samotě smutno, proto čeká druh na druha, ohlížejí se a pak pospolu veseleji a bezstarostně kvapí po kamenitých ce- stách a blátivých, rozmoklých mezich ke škole.« Než jsem se ustrojil a posnidal, dupaly již dětské kročeje rychlým tempem po chodbě cvakaly dvéře u třídy.
26 article
Šest hodin. Ve škole je teprv asi dvanáct dětí. Sedí v lavicích. Starší, kteří již po mnoho- kráte tuto tůru prodělaly, šeptají si, menší jsou jako zařezány, tísni je venkovský nečas, přítmí ve třídě a obtížené, prozpytované svědomí. Každý je ustrojen proti zimě a dešti, jak to skrovná zásoba šatstva připouští. Chlapci v zimničkách neb jenom v letních kabátcích ale za to zase na rukou nátepničky a na krku vlněný šátek, dívky v matčiných kuklích a sa- Iupech. Každý drží v ruce nějaké modlitby a bílý šáteček, otáčejí se k sobě, neb se ohližejí po temné světnici. V předsíni je pod deštníky veliká louže. Vstoupil jsem do třídy. »Pochválen bud Pán Ježíš Kristus!« zavznělo rázem jaksi dušené. Naše umění reprodukění. Skvostných publikací obrázkových vydáno u nás v posledních letěch dost, v každé ceně a pro nejrůznější vkus. Ale podivno dost, oboru, jenž, abych mluvil po obchodnicku, jest nej vděčnější, nevěnována dosud takrka pražádná pozornost. Miním obor malby náboženské, kde konsum jest tak značný. A přece může spočí- tati takřka na prstech jedné ruky díla v tom oboru u nás vydaná. Není dosud dostatečného výběru a následkem toho stává se často, že kupci z té neb oné přičiny se to neb ono ne- hodí a na konec rozhodne se pro reprodukci cizí. To je kupec, jenž věci rozumí, hůře na tom však jest obecenstvo, jež v těchto věcech nemá vlastního úsudku a spolehne se po pří- padě na doporučení — obchodníka s rámy. Jak nutné jest právě v tomto oboru, poznáte již při povrchní obhlídee v bytech svých známých. A tyto věci, většinou nevkusné, křiklavé, nejsou nikterak laciné.
Ježíš Kristus
27 article
Bylo tudíž myšlenkou velmi šťastnou,že česká grafická společnost »Unie« se odhodlala vydati serii obrazů svatých od českých umělců, jejíž první číslo »Česká Madonna« od Karla Špillara právě vydáno. O umělecké ceně obrazu nebudu se šiřit — jest to věcí uměleckého re ferenta — ale jmeno umělcovo má samo u nás velmi dobrý zvuk. Myšlenka obrazu jest velm pěkná: Madonna s Jezulátkem sedí na kamen ném trůně, v levo od ní klečí svatý Václav v pravo stojí svatá Ludmila, na oblouku nalez se ve zlatých literách dvojverší: »Maria Panno, za náš lid v nebesích rač se přimluvit.« V po- zadí zvedá se panorama Hradčan. Reprodukce. barevným světlotiskem, stojí na výši českého umění reprodukčního. Obraz upraven v rámech prostších i skvostnějších tak, aby cenou svou byl pokud možná přístupný širším kruhům na šeho obecenstva a komu by byla cena 20zl příliš značná, může dostati obraz ve vkusném levnějším rámci. Opakuji, myšlenka jest velm dobrá a »Česká Madonna« dosáhne zajisté znač ného rozšíření v našich rodinách. Mimo souborné vydání spisů Julia Zeyera, jež zahájeno buďe románem »Ondřej Černyšev« a vyjde rovněž nákladem »Unie«, chystá se nová zajímavá publikace umělecká. Nakladatel- ství J. Otty připravuje totiž »Píseň o Činu F. S. Procházky, jež vyšla svého času v Neru- dových »Poetických besedách«, s illustracemi K. Klusáčka. Kterak tento umělec má šťastnou ruku právě v illustracích allegorických, dokáza nejlépe svými obrázky ke »Královským pohád- kám« a myšlenka, zvoliti právě jeho k illustro myslit.
Špillar Madonna Václav svatá Ludmila Marius Zeyer Černyšev J Ott F S Procházka K Klusáček Český Madonna Hradčany Ner
28 article
= Maxím Gorklj dokončil svůj kus, o němž v ruských časopisech již častěji byla řeč a nazva jej »Scény v domě Bezsemenova«. Z Nižního Novgo- rodu oznamuje »Novoje Vremja«, že místem děje jest malé venkovské město, v domě zámožného a ctižá- dostivého maloměšťana Bezsemenova, staršího cechu malířů a bývalého podnikatele staveb. Jednající osoby jsou jeho manželka, jeho syn Petr, student vyloučený pro účastenství ve výtržnostech, jeho dcera Taťana, učitelka na městské škole, chovanec Nil, železniční strojník a několik maloměstských typů. Mezi otcem a vzdělanými dělmi, poněvadž si navzájem nedovedou porozumět, povstávají neshody. »Kde jest vaše pravda? Kde jest? Ukažte mi ji,« volá Bezsemenov mládeži. Velmi typickou figurou Gorkého jest chova- nec Nil; jest hrubý, loupeživý, ale člověk osobite povahy, jehož možno chápat. Děj kusu jest skrovný Jde tu toliko o jednotlivé výjevy k sobě přiřaděné. = Autor a herci. Přinesli jsme těchto dno zprávu o sporu autora dramatu »Král«, p. Gastona Schéfera, se čtenářským komitétem Comédie Fran- qaise, jenž se skláda z pěti societérů tohoto prvního francouzského divadla. Následkem prudkých polemik, jež vyvolala činnost tohoto komitétu v časopisech usneslo se francouzské ministerium osvěty a krás ných umění, aby tento čtenářský komitét byl zrušen a aby úkol zkoumati zadané kusy a rozhodovatio jejich přijetí svěřen byl výbradné správcí divadla. Dekret v tomto smyslu jest již vypracován a jakmile se ministr osvěty p. Leygues vrátí do Paříže, bude ihned podepsán a prohlášen. Vypravuje se, že tato nová reforma bude míti v zápěti ještě jiné opravy ba mluví se dokonce i o úplné reorganisaci Comédie Franqaise.
Gorklj Bezsemenův Petr Taťan mládež Gorký Král Schéfer Leygues nižní Novgo Nil Paříž dům Bezsemenov Novoj Vremja Comédie Fran Comédie Franqais
29 article
= Telegrafie bez drátů Saharou. U příle- žitosti výletu na Středozemské moře jejž podnikl členové prvního kongresu mezinárodního spolku pro obchodní loďstvo, vykládní francouzský setník De Gail, jenž se se zálibou zabývá otázkami saharskými a před neďávnem zúčastnil se organisace škadron Sudamských jezdců na velbloudech, čienům kongresu o pokusech s telegrafil bez drátů, jež prováděny na palubě lodi, na níž se nalézali a prohlásil, že lelegrafie bez drátů zdá se mu vhodnou prověsti telegrafické spojení pouští Sahary mezi Paříží a francouzským osadami v západní Africe. Depeše do Sudanu byla by zaslána z Paříže do Marseillu telegrafem obyčejným, odtud do Alžíru podmořským kabelem a z Alžíru až k nejjižnější tvrzi alžírské a In Salaly opět obyčejným telegrafim. Zde vstoupila by v čiunost telegrafie bez drátův a stožáry s přístroji byly by zří- zeny na všech oasách až do Timbuktu V Tímbuktu počíná opět obyčejný telegraf po němž by byl telegram zaslán dále na místo určení v Su danu neb Senegalu. Ovšem, že tafo originální my- šlenka setká se se značnými překážkami. Vzdálenost mezi In Salaly a Timbuktu jest 1100 kilometrů. Vzdá- lenost mezi In Salaly a oasou Taurirt od Taurirtuk oase Tamentid a odtud k oase El Talahia páčí se po 90 až 100 km. Za to však vzdálenost od El Talahie k Tandemu jest 300, od Tandemu k Aravanu 320 od Aravanu do Timbuktu 170 km. Námoknímu poru číku Tissotoví podařilo se sice na pobřeží bretonském telegrafovati bez drátů lodím vzdáleným více ne 100 kilometrů s plným úspěchem a lze předpokládat že v suchém vzduchu saliarském se výkonnost Hert
jít Gail Tissotový Herta Paříž Afrika Súdán Marseille Alžír Timbuktu Senegal mezinárodní spolek pro obchodní loďstvo Ina Salala El Talahia El Talahia km