МИ ▼ iftièll

ЫмШП üaU po 4 tar.

Vyetóu haidf й»

<*Л5!ПТТ \h/JmIVí/ XjLi

DOrMY r •d.a.lco« f OatNTfti allei i. 1IM-IĹ ftlKLAMAtl >—М»с«а« H*yub7 betfu*

Ллф 9ШШ

Д Ума y 4ме 1». řUM IM»!

RoČnik Ж¥.

Ad^okAteké tur — К. - PH leckterý db iHeh BtrkkAdl шА do мЪе doba naia, т mito ita rito néfté rořejné и posuzuje a pofodaivá, i BBobé dobré a mesi tèmi jmeaovité ta, do éádftémo noiTaru z doby starti nelze dloabp ao ndriatí. Na slanci rař^jnosti mnsí be«i rtHaa nab pozdéji se akáaatf, eo ryzého jaét kom a oa jen zlato kočičí, 00 dobrá, ti dobrá, trvalá berta jest'a 0» toliko potřebním «átéreift. Ha tomto slanci časem stým abladneDti a steteénéti Unsi tlaataa nepraté, toliko líčené, mul 1 zpnchfeti a rozdrobili se i táecko násilnické, podvodné • ářáčshé. Béda toma stava, ieai itítft se ansi veřejnosti! Mnozí dnos láteří aa noviny, že do ticho se pletou, do vieke rýpají a viečko viadei napravit! «htijí, smrt i to, co ta vibaa ani napravit! nedá. Pravda, déjí se se strany této časté přehmaty, tyto viak nejsou nikdy sta, přenžiti saae prospéch, jejž veřejné pojednávání ft zájmech obyvatelstva obecenstva přintíL Od тога 1648., tedy od doby, co žurnalistika velmocenské své postavení zapjala, uplynule poméraé málo let, aby poviechaé čtehwstvo novin ve čtení bylo do té míry se vycvičilo, že by vždy pravdu ode lže odméaftvati «mèlo ; leč i toho časem se dočekáme, ie každý prostý čtenář rozeznávali dovede Asto od pozlátka. Abychom k předmětu svrch« éenému přeili, sdálo se mnohému, ié ství advekátt nad národy véčné bude ano ie Parlamentarismus advokátů náhla rteehny monarchie jediné na «činí súvislé. Leč jii před. 15 lety tomvto panství pozvedla ki důrazná o « àlee sa pomocí tisťu nejdříve verní Americe, odtud přeila přes moře k nám, a ejhle, dnen dneft čteme, ie vyber advekátni komory konečník ortem Ié snad s těžkým srdcem odhodlal К, jHf nim advokátům přistřihovati přílii dlouhé nehty — kde, snad v Americe ? nikoUv, u nás v Cechách!

Kdyby rádné bylo dnes jii o leckterých vécech pojednávati, jsi za kulisami ae dély « kteréž platné k tomu pomáhaly, aby konečné i na advokáty doilo, čtenářstvo naie by se přesvédčilo, že i list nái, ten ode rtech nenávidény „Čech,* nemálo k tomu pHspél, kdežto mnohé jiné veliké listy této ehouiostivé otázce úzkostlivé se vyhýbaly. У posledních letech až přílii množily se nářky na nesmírné nároky přemnohých právních zástupců. Přečetné poprasky, jež v zá loinách, spořitelnách, různých bankách, cu krovarech, pivovarech a jiných pod. závodech se udály a jak v dobé naií ivindléřské ani jinak byti nemůže, denné se déjí a kteréž dle dosavadní praxe od téch kterých soudův advokátům co „konkursmaasaverwaltrůmK (!) k vyřízení se svéřují, staly se dojnými kravami, či vlastné nevyčerpatelnými zdroji k obohacování advokátů. Státi se konkurs- maaaaverwaltrem nékteré zkrachované banky neb i cukrovaru (!) bylo by tolik, jako státi na mnohých^ dnes valné roziířeoych USech véd vyjdou na jeto,

pse ve Am« — Ш letech boháčem. I bylo a jest to dosud — heftáaí za takovým správcovstvím. Mladý advokát nehoní se tolik na bohaten panenkou, jako za takové« „padlou,11 která ma v dobé krátké má dopomoci nejen k bohatství, ale i ku alávé vnárodé. Národnost vlastné v tomto záletnictví roli nemá pražádnou. Dřeli ti jistí advokáti stejné, jako o závod, at si byl Nimec nebo Cech, fitaročech nebo Mlado- Čech, tento kieft je internacionální, Béda tomu soudci, jenž by se byl vydíra- vosti nékterého čelnéjiího advokáta перо volnfm ukazoval. Nemohl-li odpor jeho ji nymi (!) dévody ziomiti, vrhal se na nébo urputnými dskoky, žaloval jej i u nejvyiií instance. V ohledu tom jsou nékteré vy' stupy při soudech po rotních známy. Svrchované nestydaté byly advokátské účty n é k t e ry ch „konkursmassaverwaltrú*. Sto, dvé sté tisíc účtovati si za své nam bání, bylo jako houska na krámé. Béda ubo- htm véřitof&m — často rolnickým akdená řum — zkrachovaného závodu! Teď toprv nastane chvíle, v níito mnoht nčkdejií starosta, neb správní výbor padlých průmyslových podniká tositi se bude na veřejnost s advokátskymi účty, ortem že mnozí nemajíce sami svédomí valné čisté, radéji mlčeti budou. Leč i přes to, leckteré křiklavé

Ne méně pikantních advokátních účtů éaoblo a mělo by vycházeli u veřejnost při vyjednávání pozůstalostí. Ubozí děd i' Čís v é t Máme již hezky dotyčného materiálu pohromadě, jejž čím dál více doplňujíce, hodláme zvláit tiskem vydatí, tok aby kome- dianti, jenž v budkách dnes po světě ukazují hrůzy Španělské inkvisice, pokolením příštím o předběžných poradách a návrzích z lůna advokátní komory. My prozatím zúmyslně o nich pomlčeli, jelikož se nám zdálo, že věd berou se poněkud z lehká, tok aby zo p á- nům příliš neublížilo. Porovnáme-li na př. taxy c. k. úřadníků, a taxy lékařů, s taxami, jež advokátní komora advokátům určuje, sezná každý, že jsou dosud velmi služné. Tak, abychom příklady to znázornili, ustanovuje dotčená komora advokátu za ztrátu času půldenní při stání 8 zl., za celodenní 16 zi. Tedle tohoto honorant za promeškání přiznseje advokátům ještě „Gescháftohonorar* totiž za advokátské namakání za každou práci zvlášt. Kromě toho smí si počltati na venok povozní diety 4 zL za půl, 8 za cely den. Mnsí-li advokát krom domu nocovali, má právo žádati 6 zl. za noc. Musili však cestovat! v noci, příslnší mu dáliích 16 zl. Jede li po dráze, má právo na lístek L třídy (!)• Je-li cesta nesjízdná, na př. v polích, smí za každou hodinu, co se pan paragraf na cestě kamenité vyklepali ráčí, žádati 3 zl. náhrady.

ukazovati mohli, kterak ve věku 19. řemeny veikerdho života náboženského u dítek, on ovádi Této dosavádní advokátské praxi (!) lak bývalo; dues vstupoje veliká větiina děti do má sď přece jednou, byt jen poněkud, konec ékoly, že neumí ani křiž uddlsti, neřku-li po pi ‘ Noviny před několika dny přinesly zprév* «t*Ua-*co katecheta*, ala rqvnéi J^Ljaasaadai, aadeoa poradou, Ae ktars uk také velni důležitá

Již s tohoto výňatku z návrhů advokátní komory pozná čtenář, že těm ubožákům, právním přítelíčkům mnoho neublíží. Co se musí & k. úředník, a jmenovité na venkově lékař a knězem nadrncat po neschůdnych, kamenitých cestách, aniž by soudné směli žádati sa náhradu, že jich těla trocha se rozklepala. Tot péče až přílii úzkostlivá, aby právní pří- telíček ani o kamínek nohy své neurazil! Což by se na říšské radè nasmáli velebníčkům, kdyby ve svých peticích o zvýšení kon proto, že často rozklepou se na cestě käme- ftité? ! Leč bud tomu jak bud. Počátek již uči sěn. Ty velikánské bochníky advokátokéhe Chlebíčka jsou přece jednou nakrojeny, musí ée poslehounka nakrajovati dále a tok dlouho, až by o tom ehlebíčku nejen advokáti, ale i ubohý lid obstát! mohl.

E nouzi o katechety. ▼yrok „Qaem dii oderunt, magistrum fecerunt* pravdivosti nepostrádá, tobo nikdo nebude apirati. Jestliže pletl e učitelích vůbec, tol svláitě o katechetech nail doby. Pomlčím o tom, ie jeet ksteehetovi ve epoleienskdm životů ed mnohých učitelů mnohoa trpkou pilulku spolk nouti; pomlčím i o tom, io sbusto ide ondo so mu mnoho překážek v působeni kstecbetskdm, v působeni svědomitém v cestu klsdé, jen aby vyučováni náboženské se stěžovalo, náboženství a sv. vira slehčovala, a kateehèta aby aa vážnosti před dětmi 1 před obecenstvem stratil A přece sa ušil doby, sa doby to simničadko rosiiřovAul ikol, velmi mnoho šáleli nu tom, abychom dobré měli duchovni učitelé, dobré kateehéty. ?idyf dues klade katecheta aáklad jo v prakticky život křestone. .Does už to noni, medii« se Otčeuái. Tot . tedy velmi nevnaduá

Nedávno četl jsem v mildsk „Cechu* o nesprávnostech, tyksjleleh se vypisováni konkarss míst kstecbetskych. Vlak Uch nesrovnalosti jest mnohem vice, na něž si katechetové štelovat! mail; mnohý katesheta mně v tom sajisté přisvědčí, že nepřeháním. Chci tde na některé po • akisati, obmesaje ae při tom na stanovisko, s kterého posse eo učitel psáti hodlám. Každý katecheta jest učitelem aárovsfi, a 00 takový požívá po sžkoan také stejných práv • učiteli při měitanskyeh ikolách ustanovenými. Ano, ale prosim jan v theorii, v praxi vypadá věc seela jinak. Jenom to posorojme. Jest saiátek ikolniho rokn. Po „Veni sancte* je první konference, ve které se děje roitřlděnl žactva a rosdělenl hodin. Odborným učitelům při žkole měitaneké připadne vynžovsti týdně 18—30 hodin. Die tobo délidla(?) řekne správce Ikoly dorosamiv se napřed s místním doehovnlm, aby to nebilo tak do oči: „Ty, velebný pane, bndete miti náboženství ve 13 tM- džeh.* Na první pohled nesdi se to tak veliké, jinak to sni a hned salekne, řekne-li se: Vy, pane kateeheto, kadete miti týdně 36 hodin.

' - a kurt m» A-hoiiar ИМ»

čili: badete miti o oeljcb «—8 bodla vlee ae! váži kollegovd, než pp. ačiteld. Ta Jisté hned každém a pHpsdae etáska, proě skládá se kste- eketovi vice bodla ael jiný« aMtelům, kdyft в nimi aa stejném stupal stojí. Má snad preto vlee bodla, Ie to vyaéováal ledajak* odbyti mělo, Ie na náboženství tolik aesáleftl? Ustanovováni katechetů od světských drudi ikolaleh alespol to má v sápěu, sviati úradové jeétl jen malou kladen váha na náboženství. Dle sikou* viak jeit nábolenstvl hlavním předmětem, též o zvýšení platu, neb štoly jako éteni a počítáni.

Ďi snad má katecheta menil vědomosti sel sèi tel, anebo méně slov dle počta sa kodli« promluví k dětem? Jsou snad kateeketi lidi robastnějil, sdravějif, vydrží snad plic# j^iek vlee než učitelovy? Aoi jedno, sai drahé aast pravda. Děj# se katechetům křivda, to jest odpověď. Co se sdnvi tyůe, práv* to přetíženi tla ůěinknje. f letointas ročník« „Christ), ptod. Bl.* vede se stesk na to, že se aalieh daů poměrně vlee mledyeh kněil amlrá a aa přišla« toho sjeva adžno jeet nesmírné namáhán! v dfadů katechetském. Každý povinen jeet svého aiřavf ietřiti po sákonu Božim. Tímto spůsobem, kdo katecheta 36 hodin týdně v pracha, ve třídách přeplněných (vis Kladno 70—80), a k tom« prosim v msiyeh třídách, kde děti 6—Ůlatd te- prv jsouce, ani aedéti nesměji, neřka-U poeloa- ehati, v takových třídách namáhavě aalavM denně 6 hodia, to vyžad«je sily nadlidské, sis o lotřeni sdnvi řeči byti nemůže. (Pisatel těchto řádků mů 3 prvé, 3 drahé a 3 třoti třídy krami jeitě vyiiloh pěti tfld.) Katecheta mi stejná práva • učiteli ikol ěit. jea na papíře v sákonnlka. Ala pak který oči tel и má séčaitftovati dvojf hoafereace < měsíční, Jako se to éů katechety žádá. Katechet» působí se žkole obecné i aM tudíž účastenství v konferenci oboji tedy o jedna amprtráfeiflimém katecheta o 6—8 ШвШ- Г sfar Aceti, ba řakaAmo sfevé siržty do roka! _ ■ - „цщ-лш Tim, co tato řefeao, není daead vyfeirpdm ani pofet ani obsah téch křivd a besprávL jakých katechetů při měitaaakyeh a obaoayck Žko-

ižeh sakoafeji. Což tady diva, la kateshatovì ~ МММЦ pianiti ftfe počte dèli ■vi alita shaeta eaaěňaji? Každý opoakU ab* > tHaé i co do počte hodia i co do poèta diti dosavádní své misto a hlodá snadnéjil a saaai- telnéjil. Takové misto, kda určitě kateohate vi napřed, kolik hodia ma bnde_vyafovati, ai po­ sad bylo vypežno pease v Hořovietak.' Ijdai 30 hodia vynčovati ev. náboženství ja véra daak, povážime li, že ketecheta n připravovali doma, že aa jest také na visitala lebevsdělial a pokroku p reco vati kromě jiných povinnosti so stavem kněžským spojenyah. Gol dira, když katechéti pa čtyř- pětiletém katechetovAnl opooitéji krásné pole působeni kněžského, jan aby sdnvi aokrůnilil Pokad a kde takové přetíženi a přepínáni eil bada, ta hade nstavičné stěhováni a ntikáni katechetů. ▲ proto sa těchto poměrů každý aslady duchovni in cara animaram modli aa vroacaě : „A neuvoď aás v pokaženi,* abychom sa asiate

FEUILLETON* . O brášek se «réta pro svět od AI. Dostála UL Když Šolc na výminek pHiel, dědeček četl v kalendáři. Díval se do „stoletého*, jak to tom s povětrností a zasmuiil se. Jen samé deité a nepohody prorokoval. „Vítám té, hochu*, oslovil vstoupivšího Frantíka a jak už zvykem pradávnym, tázal jsem ho ipatně vychoval, že vina na „No co pak nám nesei?* se „Babička povídala, že potrebujete jakousi správu, mám dnes pokdy, proto jsem se přiiel na to podívat*, odpověděl Frantík. „8 tím budei brzy hotov, za tím si tadyhle Sedni, popovídáme si chvilku, ač vím, že té sedění svrbí a že se nejraději s hoblíkem otáčíi. No jak pak pořád nic, pořád svobodny?* Šolc se zarazil. Také otázky nečekal. „Tak nejlépe. Otec není dosud tak stár, aby iel na výminek a pak na co I Matka

Л „kyselo*, k obědu řepu a na večer brambory také ječte nepotřebuje pósiljrdo práce a proto na lonpsčku ? Jak brzo sagomfaají n* ty úe- nikd^o íetouž%r^vétí?,I^tíkdí>8inMt^k^|to^\ti7Uchu*? Jak krátkon mají parně« „Ale takového chlapíka, jako jsi ty, bylo'oněch časů, kdy sedláci byli otroky svých by třeba ledaskde na živnosti, na statku. Ted pánů, kdy nesměli bes dovoleni jejich sni dát mi to hospodářství pranic nelíbí. Hospo- kroku udělali, kdy smosolili své Údy aa po ' pořád v hospodě, chasa si dělá, co jen lích paaskyck? Nastaly, chvála Bokn, časy «■от* ywBOTsa v aavmjrvaa^« ъадааоаа ma uveas, vv l^ aa ziuez § Avaaoaaaij, v«« *«■**» *.otvj chce, žena marní a dcery aamá penile. Jak lepší, časy svobody, sie poroba na druhé to asi s takovým hospodářstvím na statku atraně prostírá své okovy, aa stran# lichvářů, vypadá, to ai můžeš pomyslit!. Viechao hyne, židů. A do té poroby vrhají se sedláci samo­

vše klesá, schyluje se k bubnu, licitaci, žebrotě. Nediv ae, žo tak jsem se rozhorlil, mám všeho patrné důkazy pod vlastní střechou, na svém vlastním domi.* „Yždyt Anežka ■ matkou nemarní, se nefintí*, namítal Šolc. „Dobře jsi poviděl „Anežka ■ matkou*, ale ne tak hospodář a čeládkou. Je to můj vlastní syn, moje krev; hlava mi hoří, když mám hanili své dítě, ale nic to není plátno, pravda se a Ujiti nedá. Hlavní chybou syna hospodáře je — pychá. Myslel jsem, že tok mně spočívá, ale poznávám tu smutnou skutečnost, že pychá, onen kořen všeho ostatního sia, saponát! obnožo ve všech věznicích, na rtech statcích, ve všech chalupách. Ortem tu a tam jsou čestné výjimky, ale je jich pramalounko. Kam to povede? Jakých dočeká se konců to nádhera v šatech, to vynášení se v hospodách, četné vjjíidky do měst, na bály, ten přepych v jídle, odstolení čeládky a jiné a jiné věci ? Jak brzo zapomínají na ty časy, kde sedlák k snídani měl chtíce a kdo je vytrhne, ruku pomocnou jim podá? Žebrácká hůl.* „Tak daleko to snad přece nedojde, brso poznají, že chybují, že jdou své zkáze vstříc * „Dojde, milý hocha, dojde. A víš-li pak kde kořen té hrozící propasti, toho pádu dláků? Zapomínají na Boha, nedrží se ' dem dětem, manželce, čeládce a kdyby i ká zal, kdyby mluvil, mohou na něj ukázali: „Tu vizi* Dříve hospodář všudy první v kostele, u stolu, večer předříkával rodině modlitby před jídlem i po jídle, před spaním i ráno. Ted zasedne si do přístinku, pojí si sám něco lepšího a v čeledníku chasa a< si dělá co chce; v neděli vezme pušku na ramena místo kostela a čeládka >i myslí: Ne- musíš-li ty, hospodáři, nemusíme také my; večer Bůh ví jak dlouho se toulá po hospodách a chasa saae svého pána za vzor si

víry svaté. Hospodář předchází špatoym pHkla- jen peníze I Ty ze rozkutálejí dortech kovtů _ dárnéjěl přínos ženichův. Bez těch dělej co dělej, padnei, i kdyby jsi tisíce měl.* „Pravda, pravda,* na to Šolc, „ale když ten svět je už takový a r.a leskem se beni, kdo mu odolá, kdo neoslní a nejde v šlépějích ostatních?* „Víš. kdyby se ti u nás líbilo, kdyby ti také Anežka ruka ráda podala, nebylo by to klade, po ..i » ро..1ф . .koutt P.k и Ф кгк.1.гё ,Ш.. ibj j» и p. aál .ttttk nedivme, že hospcdáH mnsejí utíkati fe dostol a já bych pak spokojené oči zavřel, svých statků, že jso;, rádi, když vyváznou 1 .Nermutto ae, dédoěka, na váž statok aspoň věřitelům, liekvářům, ss obét zvého dostone se třeba hospodář dost hodny, který statku, svého majetku. Než kam jsem to až bude miti dost peněz a ztatkem náležité ta- došel, jak jsem se rozhorlil, rozhovořil o té.to«.* selské pyie a jejích následcích, když s toho ««»41. „Zato«, zato«, ale všeho ani zrnka netyká se tebe, a tvých re- »PČtku. Co pak hy м ti Anežka aelíkila, dičů? Cazto zi tak v duchu předsteraju, « ftdporujeé? kdyby jsi ty, Frantíku, tasedl na aái ro-' „CM jo o to, líbila dost, ale —* Fra«- dinny statek, jak by rozkvetl, jak by se tik váhal. směnil?* j „Ais —* vyzvídal Horák. .Dědečku, to je nemožná věc. Já jsem „Marné pomyšlení, srané naděj#. Mln- chudý, jenom s chalupy, nemohu во rovnat! vil jste o pyle aelské a ta jo také přítinftn,

oněm ženichům, selským synkům, kteří za Anežkou nečinmi se ohlížet!,* přiznal se . upřímně Šolc. „I což chudý 1 Není to s váží chudobo« tak slě. Máte se nejlépe ve vsi, penise půjčeny, chleb domácí, vzorné hospodářství a eo nejhlavnčjšlho, silné páže s poctivost a šetrnost v duši. To je to hlavní. Jen penise, za krátko a co pak? Šetrnost, šlechetná a poctivá dnše, pracovité nice, to jsoa ty najlepší peníze, nejlepší věno, nejzd