Ročník XXXX IX.

m tno

V Praze, ve čtvrtek 25. února 1909.

Číslo 56.

Na ranní a večerni listy předplácí sn V Praze v administraci: aa měsle. . . . . . 2 K — k na čtvrt leta . . . . 6 K — k s dvoji donáškou na měsíc. . . . as čtvrt leta : . . . 7 K 62h ve fniálkách: na měsie. . . . . . 2 K 80h Poštou: na čtert ieta : . . . k sonk na měsia.voji zásilkou na čivrt iota . . . . 1l k 9o

Večerní v

dání V drohném prodojit rani čislo o sobě . . za sh veči . . . . . . . za 4 k Ve filiálkách na venkovš ranní cislo . . . . . . . 10 k vočerní . . . . . . . . 5 h lnseráty plati se hotově nepšed. Předplaceni a insurty přijímá administrace v Marinaské ul., 3. Tam nacházejí se táž redakce, tiskárna a expedice „Národnich Llstů“. Rakopisy se nevracsji.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Svolání říšské rady. Z Vídně, 25. února. Podle oficiální vy- hlášky, dnes vydané, svolävá se říšská rada na středu 10. března. Situace barona Bienertha. Z Vídně, 25. února. V parlamentní budově. do které se dostavili dnes velmi četní poslanei čeští, němečtí a polšti, všeobecný byl dojem, že událostmi včerejšího dne situace barona Bienertha ještě více se zhoršila. V tábeře německo-liberálním veliké jsou hněvy na dra. Sylvestra, že společně s drem. Gess- mannem svolal konferenci německých, křesťan- sko-sociálních, polských a sociálně-dem. po- slanců, aby verboval pro pracovní většinu bar.

Bienertha, Křesťanští sociálové ne- tají svoji nevoli nad tim, že toto dilo se nepodařilo. Vydali dnes v kore- spondenci „Austria“, oficiálním svém orgánu, projev, ve kterém se činí na německé li- berály prudké útoky a vznáší se na ně žaloba, že svým zdráháním vstoupiti s kře- sťanskými sociály do německého bloku a svým zdráháním umožniti pracovní většinu pro bar. Bienertha jenom praeují vlastně pro tři činitele: 1. Maďary, 2. Čechy a Slovince, 3. soeiální demokraty. Dlužno čekati, že něme- čtí liberálové odpovědí. Jak vidno, ještě před sestoupením poslanecké sněmovny r oste roz- kol mezi Němci samými Z Vídně, 25. úmora. Ke včerejší poradě, ko- nané o t. zv. pracovní větsině, sděluje se doda- točně ještě, že Poláci jak Němce, tak bar. Bie- northa prostě odkázali na Slovan- skou jednotu. Nejbližší úkoly poslanooké sněmovny. Z Vídně, 25. února. „Reichspost“ ozna- muje, že sociální demokraté prohlásili na včerejší poradě, že hlasovati budou protirekrutům, také kdyby došlo k válce. Podle téhož listu bar. Bienerth v zahajovací sehůzi poslanecké sněmovny učini obsáhlý pro- jev, kterým žádati bude za povolení rekrutů také vzhledem na zahraniční situa ci.

Druhým předmětem jednání bude podle téhož pramene zákon postátňovací. Nový předseda slalistické kanceláře. Z Vídně, 25. února. »N. Wr. Tgbul.e dovídá se, že předsedou statistické centrální komise po dru. Juraschkovi, jenž od- chází na trvalý odpočinek, stane se známý universitní profesor dvorní rada Filipovič. Bývalý správce ministerstva obchodu dr. Mataja, který byl vyhlédnut pro tuto funkci, prohlásil, že odehází na trvalý odpočinek.

Odměna za upuštění od kandidatury. Z Vídně, 25. února. V poslanecké sně- movně vypravovalo se včera, že bývalý ministr orby dr. Ebenhoch za svoji resignaci na hodnost presidenta poslanecké sněmovny bude odměněn jiným místem. Bulharský král vrací se domů Z Berlína, 25. února. Z Petrohradu te- legrafují »Local - Anzelgru«: Král Ferdinand opustí Petrohrad dnes večer nebo zejtra ráno. Přes Berlin nejede. Předloha o kontigentu branoů v uherské sně- movně přijata. Z Pešti, 25. února. (Posl. sněmovna) (K k V další povšechné rozpravě o předlo ze, která se týká povolení kontingen- tu braneů, mluvili poslanci Szapano s Eugen Molnar (oba členové neodvislé levice). Oba odmítali předlohu. Poněvadž nebyl žádný řečník více zapsán, rozprava byla skončena. Když byl ministr honvědů 5l. Jekelfalussy podal potřebná vysvětlení, byla předloha přija- ta za základ podrobné rozpravy. Při podrobné rozpravě byla při § 1. sehválena resoluce, navržená posl. Jiřím Nagym (neodv. lev.), aby ministr předkládal zprávy o počtu sku- tečně zařaděných branců, ačkoliv ministr hon- vědů se vyslovil proti nl. (Pohnuti). Ostalní pa- ragrafy byly schváleny bez podstatnější rozpra- vy, čímž předloha byla vyřízena v druhém čtení. Třeti čtení bude provedeno v zltřejší schůzi. Poslanecká sněmovna pokra- čuje pak v rozpravě o berních předlohách. Rokování řišské dumy ruské o Azelovi a výzvědné službě na Rusi.

Z Petrohradu, 25. února. (K. k.) »P. t. a.« sděluje: Ve včerejší schůzi dumy ujal se jako první řečník slova sociální demokrat. Pokrov- ský, který v úslší řeči vykládal podrobnosti v listech již uveřejněné o činnosti A zefaa dospěl k závěrku, že vládní agent A ze s vědomím vlády prováděl činnost agenta provokatéra ve velikém rozsahu a že při řadě terroristi- ckých vražd a výtržností spolu- působil. Řečník uvedl řadu jmén jiných agentů policejních, kteříž, jak řečník tvrdí, se zúčastnili terroristických aktů rovněž za účelem provokačním. Pokrovský praví na konec, že takový maleriál je dostatečným důvodem, ž celá politika vládní spočívá na soustavě provo- kace. Na to mluvili dva řečníci z nejkrajnější pravice, kteří pravili, že není dostatečného dů- vodu ko dotazu, protože celý materiál pocházi z podezřelého pramene socialistů a revolucio- nářů. Dotaz měl by se vzhledem proto rozhodně zamílnouti a to tím více, že duma je v pravém slova smyslu praci zahrnuta a má vyřídíti otázky důležitější. Četní řečníci, kterým před- seda chtěl uděliti slovo, zatím ze zasedací slně vyšli, patrně hodlajice dustati se ke slovu po ministrovi vnitra. Nepořádek, který tím vznikl v seznamu řečníků, pohnul předsedu, že schůz na půl hodiny přerušil. Po přestávce ujal se slova poslanec Pergament (strana kadetů), jenž v delší řeči dolaz kadelů odůvodňoval. Na to ujal se slova předseda ministerstva Sto lypin. Z Potrohradu, 24. února. (K. k.) Ministerský před- seda Stolypin katogoricky popírá celou ra- du důkazů provokací, jakož i účasten- ství Azela na lerroristických činech.

Vláda nemá příčiny, aby omlouvala své jednání. V ce- lé záležitosti potřebuje jenom světla, kdežto revoluee potřebuje temnoty. Ministerský předseda vyvozuje za věr, že renalézá žádných důvodů, pro ktoré by slí- hal úladníky pro jakékoli zločinné činy. Nemá zád- ného důkazu, aby Azefa obvinil z provokace a musí vyvodili smutný, ale nevyhnutelný závěrek, že po- litická výzvědnů služba musí exislo- vati potud, dokud panuje revoluční ter ror. Svědomí zavazuje vládu, aby nejen chránii cara a slát na venek, nýbrž aby je také chránila prostředky výzvědné služby. Budou učiněna všechna ochranná opatření, aby tato služba výzvědná se ne- zvrhla. Pokud Stolypin nalézá se v čele vlády, nebude nikdy uživati provokace Výstřelky budou přísně potrestány. Ministerský předseda prohlašuje otevřeně, že netrpí žádnou pro- vokaci a nebude ji také nikdy trpěti. Pro policejni orgány jest nejvyšším přikazem čest a věrnost, stvr. zená přísahou. Vnitřní úkoly, které jsou jasny rozumné většině, mohou býti, bo- hužel, dosaženy jenom na cestě, klerá jest ohrožena pumami a revolverya celá policejní souslava, která se zabývá zápasem s touto věcí, jest jenom prostředkem, kterým se u- možňuje klidný život a klidná práce. Celý život musí býti znovu zbudován. Zastupitelství lidu jest povo- láno, aby provedlo tento veliký úkol. Vlády z ři- zují jenom lešení, které zaslupilelstvu lidově- mu umožňuje stavbu. Lešení se nevyhnutel- ně sří!I. Snad nás také pochová ve svých troskách. ale to stane se teprve tehdy, bude-li nová budova aspoň ve svých základech zjevna pod troskami, bu- dova obnoveného svobodného Ruska jednomyslně věrného carovi. Tato doba přijde na vzdor všem odhalením, neboť naše jest ne- jen síla, ale i právo. Řeč ministorského předsedy byla na pravici a ve středu přijata s Bouřlivou pochvalou.

Z pruského sněmu. Z Berlína, 24. února. (K. k.) Ve dnešní večerní schůzi sněmovny poslanecké odpovídal ministr vnitra na dotaz centra ve příčině ka- tastrofy, způsobené povodní. Ná- rodně liberální návrh ve příčině poskytnut státních prostředků na odstranění škod, po- vodněmi způsobených, byl přikázán komisi roz- počtově. Z horní sněmovny anglické. Z Londýna, 24. února. (K. k.) Horní sně- movna přijala jednomyslně předlohu o indické správní reformě ve druhém čtení. Řada řečníků před tím kritisovala sice podrobnosti, v celku však ji sehvalovala. Spiknutí na svržení anplického panství v Indii. Z Londýna, 24. února. (K. k.) (Dolní sně- movna.) Za debaty o doplůovacím návrhu nodikálů k adnese na trůnní řeč, jenž se týká výjimečných opatrení v Indii, prohlásil ta- jemnik pariamentu Buchanan, že vláda má zdrcující důkazy, že tam bylo zosno- váno spiknutí, směřující ke svrženi panství anglického, jež se ovšem omezovalo na Bengálsko a nž některé jiné části země. Spiklenc se nepokusili dosici svého cíle ozbrojeným povstáním.

Toho se nebylo třeba nikdy obávati, po případě, kdyby byla taková obava bývala, byl by býval doslafek pro- střodků, povstání pollačiti, proti čemuž bylo v tisku pracováno. Spiklenci měli „též zpravodajské oddělen ku pozorování policie a k obstarávání peněz ukládá- ním výpalného bohatým a zastrašováním chudých Celkem měli plán v tom směru, aby terroris- mem byla exekutiva, jakož i prováděn zákona ochromeno. Za tím účelem byli za- vraění četní důležití svědkové v trestních proce- sech, policejní úadníci, již byli činni při objevení zlo- činů a vládní úřadníci, kteří se rozhodně zasazovali o zachování zákona a potrestání zločinů. Záměr spikleneů se však nezdařil a třebas tenle slav věcí byž omezen jenom na jistý čas a na jed- notlivá místa, byla vláda tím úplně oprávněna sáh- nouli k výjimečným opatřením. Vláda nedá se však tím zdrželi, aby pokračovala v zavádění oprav.

Zmařený projekt »Červené dráhy« britské. Z Londýna (Pův. zpráva »Nár. Listů«. Projekt »Červeně dráhy«, jenž byl před dvěme lely tak nadšeně pějat stranou imperialistiekou a některými osadami anglickými, ztroskotala bude dle všeho na několik let pochován násled- kem odporu Australie. Australská vláda odpověděla odmítavě na proposice, jež jí předložil zástupee kanadského ministra poštovnictví Coulter. Vláda prohlásila sice, že projekt »Červené dráhy« je jí velmi sympatický, lituje však, že stav australských f nanci ji nedovoluje přispěti k tomuto všebrit skému dílu. Projekt »Červené dráhy« záleží v organi- saci dopravy rychloparníky a zvláštními poštov- ními vlaky, jež by spojovaly Velkou Brilanii přímo s Australií přes Kanadu, Vancouver Nový Zéland. Snadno by se nalezly společnosti, jež by byly ochotny zabezpečiti tuto zvláště ry chlou dopravu, která by byla od počátku až na konec výhradně britskou. Společnosti však žádají subvence, jejichž výše však dosahuje dvacet milionů franků. Je skutečně patrno, že »Červená dráha«, jež by dopravovala pouze po- štu a cestující, nebyla by nikdy výnosným pod- nikem, Kanada velmi dobře pochopila vyšší zájem kolonií na takovémto spojení mezi sebou a pří měm styku s metropoli. Vláda kanadská také nabídla, že bude platiti každoročně jako svoji kvotu slušný obnos 8,250.000 franků s podmín- kou, že Nový Zéland bude platiti 2,500 000 franků, Australie 875.000 fr. a Velká Britanie 12,500.000 fr, jichž je třeba k uskutečnění tohoto velkolepého podniku. Je podivno, že právě osada, na niž by připadl nejnižší přispávek, odmítá projek v každém směru tak zajímavý. Zdá se, že jed- nota zájmů britských osad je snem, jeho,

uskutečnění je posud daleko. Není-li možno do- spěti k dohodě v zásadní otázce, která byla sympaticky, ba nadšeně přijata všemi Anglosasy bez rozdilu stran, jak se dosáhne dohody, až při otázce celních tarifů půjde o zájmy věcné, bezprostřední a silně egoistické ?l J. Coudurier.

Krise na Balkáně.

Nebezpečí války. Situační známkou dne jest — nejistota, ale žádným způsobem nějaké zlepšení ve smyslu míru. Tak zni obecný soud evropského tisku. Avšak jsou i vážné hlasy, které o dalším zhoršení celkového stavu balkán ské krise mluví. Tak na př. praví ber- linská »Tägliche Rundschau« v úvodním článku: »Situace na Balkáně se děsivou rychlostí opět do krajní míry při ostřila. Snad nikdy ještě — od lonského státního převratu bulharského — nebylo ne- bezpečí války tak hrozivým, j ako v tuto chvíli. Tuto zhoršení nezpůsobily jenom rejdy válečné strany srbské — svrcho- vaně nebezpečným a vlastní pří- činou nynějšího ostrého nebez- peči pro evropský mír je obrat, jejž petrohradská diplomacie oproti srbskému štvaní provést za dobré uznala,« »Patrně uzdálo se Rusku, kteréž se bylo právě v otázce uznání bulharské nezávislosti s trapnou dissonancí od ostatní ch velmocí odvrátilo, že je svým jihoslo- vanským chráněncům povinno ještě dalšíma pádnějším důkazem, totiž důkazem, že svého velkoslovanského povolání nikterak nezapomnělo« atd. Na doklad svého tvrzení o hrozivé kritič- nosti nynějšího stavu věci uvádí pak řečený pruský orgán zprávu londýnského »Daily Telegra- fu«, že Rusko na haličské hranici velikou sílu vojska shromažďuje a že se v tomto vojsku o nastávající válce s Ra- kouskem zeela nepokrytě již mluví.

Také berlínská »Vossische Zeitang« pova- žuje situaci za velmi kritickou. Její pařížský do- pisovatel telegrafuje, jako tomu na doklad: »Faktum, že Němeeko urěitě odmítlo francouzský návrh, aby velmoci také ve Ví- dni přátelsky zakročily, spůsobilo situ- aci, která se tu (v Paříži) považuje za nad míru nebezpečnou. Rady pak, již Německo dává, aby totiž velmoci jenom v Bělehradé zakročily, bylo by lze použiti jenom v tom připadě, kdyby Rusko v takovémto zakročení súčastniti se chtělo; avšak odepře-li to pan lzvolský, bude Francie považov at za svou povinnost, aby při Rusku setrvala, jako se Německo přidr žuje barona Aehrentala«. Známý pak pařížský časopis »Matin« praví v té přičině »Francie rozhodla se odpověděti na německou nótu, že jest ochotna v Bělehradě přátelsky za- kročiti, avšak jenom s podminkou, ž se také Rusko kintervenci ostat- ních mocí připojí. Evropa převezme pak tim závazek, že zaručí Srbsku při nej- menším aspoň hospodářské náhra dy. Je-li Rusko téhož mlnění, jako Německo, pak lze oddati se naději, že ne- bezpeči válečné srážky bude odvráceno, jinak nikoli«. Na konec dlužno zaznamenati, že polo- úřadní a vůbec vládní časopisy rakouské pojed nou jaksi obracejí. Zaznamenávají totiž s dy- chuivým chvatem, kde jaký se ve světě objevuje časopisecký hlas proti srbské politice, proti válce a vůbec proti nějakému vojenskému zakročení. Dle této sbirky projevů z Německa, Francie, Anglie, ba i z Ruska bylo by Srbsko naprosto již opušténo a všemi mocnostmi — také Ruskem — svému osudu zůstaveno a v šanc vydáno, tak že by se vlastně o nějakém nebezpečí války již ani mluviti nemělo. Včera ješte byly v rozpoložení jiném a lze očekávati, že co nevidět zase přepřáhnou a že snad ještě něko- likráte »náladu« změní, než skutečně nějaké rozhodnutí bude učiněno.

Srbský korunní prino půjde prý každým způzobem do války. Z Vídně, 25. února. Zdejší korespondence oznamuje ze Zemuna: Prine Jiři přijal včera předsedu výboru pro ná- rodní obranu Nusiče a chefa do- brovolníků srbských plukovníka Myškoviče, kterým uložil, by jeho jménem oznámil dobrovolnickému sboru, že jest on, prine, pevně odhodlán nikoliv jako důstojník armády, nýbrž jako chef dobrovolni- ekého oddělení jíti do války a že tento úmysl provede přes potíže, které mu dělá jeho otec. Legie mrtvých jest jeho ideálem a že bude nejšťastnějším člo- věkem, bude-li postaven v čelo. Zároveň ukázal telegram ruského generála Spiridoviče, který ohlašuje příchod ruských důslojníků, Očekávaný projev nové srhské vlády. Z Bělehradu, 25. února. Již od časných hodin ranních jsou ulice plny. Při vchodu do skupštiny čekati bude deputace občanů, která pozdraví nový kabinet. Polom následovati budou projevy pře konakem a ruským vyslanectvím. Srbsko a Černá Hora. Z Bělehradu, 25. února. Kníže Miku- láš zaslal králi Petrovi blaho- ptejný telegram, kterýmž mu ke zřízení koaliční vlády blahopřeje a znovu prohlašuje, že Černá Hora a Srbsko tvoří ná- rodní a politickou jednotu. vooln án Návrat ke konferenci? Z Londýna, 25. února. (K. k.) Promlouva- jíce o nebozpočí, které hrozí míru v Evropě, uznávají „Times“, že od Rakou- slo-Uherska sotva lze očekávati, že splní srb- ské požadavky, týkající se teritoriálních kom- pensacl. List praví dálo, že ztroskota plán příměho vyjednávání mez kabinety, který byl přijat, aby se vyšlo vstříc stanovisku mocnářství a že následkem toho dlužno tázati se na konec, zdali nepřišla doba, aby se znovu sáhlo k původnímu návrhu na svolání koníerence?

Konejšivý hlas z Anglie. Z Londýna, 24. února. (K. k.) Jak »Rent. kanc.« se dovídá, nesdílejí se zde obavy cho- vané v jistých kruzích ve příčině situace na Balkáně. Připouští se, že s blížícím se jarem situace přirozeně více znepokojuje, na- mitá se však, že v poslední době neudála se žádná přihoda, jež by sama o sobě mohla za- vdati dostatečný podnět, aby znepokojaní bylo slupňováno. Ve příčině situace Bulharska a pověsti, že neodvislost jeho byla uznána, budiž konstatováno, že britská vláda odpoví- dajíe na nedávnou narážku vlády bulharské, ji sdělila, že britské stanovisko bylo vždycky takové, že smlouva berlínská nem- že býti změněna bez svolení vše ch moeností signatárních a že jsou-li Turecko a ostatní mocnosti ochotny uznati nový stav věcí, plynouci z prohlášení neodvislosti Bulharska, vláda britská to rovněž chce učiniti. Oficiósní němeoká úvaha. Z Karlsruhe, 24. února. (K. k.) „Südd. Reichskorresp.“ oznamuje z Berlína: Věci na Východě jsou té doby ovládány postavením vel- mocí k rakousko-uhersko-srbskému sporu. Otázka zní tak, zdali a jak mají býti třetí státy činny, aby zabrá- nily oficiální roztržee mezi Vidni a Bělehradem? Podněty k takové činnosti byly dány. Budou věnčeny výsledkem jenom, bude-li předem pamatováno na zacho- vání dohody velmocí a nebudeli Evropa rozpoltěna ve dvatábory, z nichž je-

Z kulturní ciziny. Gaětano Salvemini. V době zemětřesení v Messině zmize beze stopy mladý dosud učenec, jeden z nej přednějších historických spisovatelů vlašských, Gaětano Salvemini, Pod rozvalinami jeho domu našli zabítou choť učeneovu, pěo jeho dítek a mladičkou sestru, klerá žila s nimi ve společné domácnosti. O Salveminim samotném se z počátku roznesla pověst, že byl — téžce raněný — dopraven do jednoho z lazaretů na- rychle zřízených v blízké kolonii. V poplachu prvních týdnův arci nebylo lze ihned zjistiti kde jest ošetřován, ani vyšetřiti bližšl okolnosti jeho slavu. Teprve nyní je zjišténo nade vši pochybnost, že nezemřel nikde v ošetřování, ale že po něm není také vůbec stopy. Zdá se být vyloučeno, aby se byl. zachránil z města zkázy bez pohromy. Gaělano Salvemini byl stár teprve 35 lel, ale měl za sebou již skvělou vědeckou práci. Za nejlepší dílo jeho se považuje monogra íle z dějin francouzské revoluce (»La Rivolu- zione Francese«, 1788—92) a v posled- ních měsících chystal do tisku »Histori povstání italského«. Také tolo dílo ovšem zmizelo beze stopy v rozvalinách Mes- siny. — Vlašské listy věnují zničené práci učen- cově rozsáhlě úvahy, pokud některé partie jeji byly známy odborným kruhům a osobním přá- telům zmizelého. Při tom loučí se již těžce s myšlenkou, že by přední z modesních bisto- siků Italie byl ještě mezi živými.

Pařížská »La Revue« přináší referá o několika románech japonských z po slední doby: »Bloudící oblaka«, »Zpověď lásky«, »Slavík« a jiné. Referent načrtává zběžně obsah románových prací, upozorňuje na názory mo- rální, životní i náboženské, jak se v nich pro- jevují a odvozuje z nich všeobecnou náladu v posledních letech v Japonsku zaviádlou směr literárních i společenských proudů. Pone- náhlu mizí skostnatělé názory staré japonské tradice, se změnou feudálního zřízení objevily se i v tvorbě literární nové proudy a snahy. Většina literárních praci nových obírá se kon- flikty mezi požadavky a problémy života sou- časného a onoho starého, jež v některých rodi- nách a ve středních společenských vrstvách vskutku nabývají často velmi ostrého výrazua vedou i ke katastrofám. Zvláště starý, patriar- chální duch v rodině japonské, kde otec býval neobmezeným pánem života i smrti, je nadobro pryč: emancipace žen postupuje vůčihleděa v některých oborech hrozí již teď krisí pro svoji náhlost a překolnost. V petrohradské Akademii nauk zavládá nový, modernější duch: P. E. Ščego- lav věnoval jí úplnou sbírku portrétů všech veřejných činitelů politických a literárních, kteří se v posledních letech uplatnili v době velikého společenského a politického převratu, tak zv »hnuti osvoboditelského«. Byla z toho dosti pohnutá debata, ale na konec pěknou většinou hlasů byl dar přijat a portréty zařaděny do prvního oddělení bibliotéky Akademie. Chystané slavnosti Gogolovy na Rusi rostou ze dne na den do rozměrů veliko- lepých. Den stého výročí velkého spisgvatele zjištěn nyní přesně a ustznoven na 20. březen (2. dubna), kdežto všechny dosavadní biografle Gogolovy udávaly 19. březen. Téměř všecka města ruská chystají oslavy zakladatele ruského románu reslistiekého a průkopníka zlaté doby literární

Různé zprávy.

Blaho v šílenství. Cesare Lombroso uveřejnil v »Nnova Antologia článek s nadpisem »Blaženost u idiotů a geniůe v němž se zabývá velikášstvím, jaké se vyskytuje u geniálních lidí i u šílenců a působí pocit štěsti. Dle Lombrosa mají nejvyšší pocit štěstí toliko šilenci a geniové, štěstí to, jež převyšuje vzrušení obyčej- ných smrtelníků. Trvání tohoto blaženého slavu je však u šílenců a geniů velmi rozdílné; kdežto u choromyslných zdá se tento stav nepřetržitým, do- stavuje se u genia jen v krátkých chvilkách extase a střídá se s periodami hluboké sklíčenosti a zou- falství. U normálního člověka probleskne pocit radosti jen prchavě, u šílenců však jeví se stav úplné trvalé blaženosti. Kdo navštiví ústav pro choro- myslné jen na několik hodin, mysli ovšem, že je to místo utrpení, kdo však tam prodli děle, setká se lam často sa stavem subjektivního šlěstí. Progresivní paralytik žije nejčastějí v představě, že jest ohrom- ným boháčem. Šílení myslí, že jim patří celý svět a s ubývá- ním duševaích sil roste jejich velikášství. Jistá ší- lená paní, která již zápasila se smrti, opakovala posledních dvou dnech svého živola ba dokonce iv hodině smrti stále: »0, jak jsem sťastna, jak jsem šťaslna !« U některých šílenců bývá střídavá manic. Po několik měsíců v roce jeví choromyslný neobyčejnou činnost a veseli, zaměstnává se stále velkými pod- niky, mluví mnobo a vzrušeně, náhle však opustí jej veškerá energie, leží netečně v posteli, zdráhás mluvíti nebo přijímati potravu.

Stejně následují u mnohých geniů po periodách úžasného napěti a vzrušení dluuhé stavy hrozn skleslosti a melancholie. Lombroso uvádí jména fi- losofů Comta a Schopenhauera, básníků Poe, Ver lalna, Baudelnira Gorarda de Nerval. U šilených, zachvácených velikášstvím, netrvá blažený stav tak dlouho jako u obyčejných idiotů, poněvadž se předmětem svých utkvělých myšienek příliš vzruší a snadno se cltí uraženými a neuzna- nými. Podobně bývá u geniů, kleří jsou uchváceni ve- likášstvím. Jako takové uvádí Lombroso Tassa, jenž se cítil inspirován přímo bohem, Lenaua, jenž s v záchvatu šilenství pokládal za krále uherského, Malherba, jenž odpověděl princezně Conti, když mu chtála ukázati nejkrásnější verše na světě: »Od- puatle, už jsem je viděl, neboť jsou-li, jak pravite. lepši než všechny ostatní, pak jsem je jistě napsal.« Viktor Hugo pokládal se nejen za největšího básníka, nýbrž také za nejvělšího ze všech lidi všech dob a zemí. Velikášstvím byl zachvácen také italský učenec a malematik Cardano, jenž se sám prohlásií sedmým geniem tvorstva, z nichž se narodí pouze jeden za tisic let. Ujišťoval, že se řečtině a latině naučil za tři dni, rozteštl 20.000 problemů a učini 200.000 objevů. Cardano trpěl také stihomamem myslil, že jest obklopen nesčetnými nepřáteli, chodi jen v llustém koženém odévu, aby byl chráněn před probodnulím, nosil podešve osm liber těžké a ulehaí v noci po zuby ozbrojen.

Veškeré štěstí, vzbuzené představami vlastní ve- likosti, bývá opět zmařeno malým uznáním vnějšího světa a nenávistí domnělých závistníků. Tak dosta- vuje se po extasi snadno melancholie. Z geniálních lidí, kteří trpěli takovými občasnými depresemi, uvádí Lombrose Glordana Bruna, Goetha, Burnsa, Byrona, Coopera, Alfieria a Leopardia. Stav nejvyššího štěstí z tvůrčího opojení odškod ňuje však genie za všechna utrpení. Beethoven líčí tento stav: »Hudební inspirace je pro mne tajemnou náladou, v níž celý svět jako by se měnil ve velkou harmonii, v níž každý pocit a každá „myšlenka, jež jsem kdy měl, opět ve mně zaznívají, v níž veškeré sily přírody stávají se pro mne nástrojí, celé tělo moje bývá zachváceno mohutným vzrušením a vlasy mi vstávají.« Podobná doznání učinili Nietzschea Dostojevský. Lombroso končí zvláštním kontrastem, že doko- nalou blaženost lze nalézti jen v nejvyšším stadiu paralylické demence a tvůrčího genia. V prvním pří- padě je však trvalá a neplodná, v druhém prchavá a plodná.

= Skandál v Mnichově. Skandální aféra, odha- lená v poslední době v Maxmilianových dvorních lázních v Mnichově, zasahuje stále širší kruhy. Po několik let se již šeptalo, že ve dvorních lázních není všecko v pořédku a že zvláště pánové ze vznešeného světa tam chodí za choulostivým účelem, nemohlo se však zjistiti nic spolehlivého, až konečně vše vyzradi nový lázeňský sluha, Tento mladík byl tak chytrý, že shromáždil nesporně důkazný materiál a pak sdělil různým osobám, co věděl. Majitel lázní, zvěděvo tom, obrátil se na chéfa král. dvor. sekretariátu taj. radu ryl. Kluga, jenž hned se dorozuměl s policejním presidentem, načež podána zpráva princi regentoví, jenž hned přestal do lázní choditi a dal stejný pokyn svému okolí, takže dnes se lepší společnost vůbec lázním vyhýbá. Praví se, že jsou těžce kompromito- vány různé osobnosti z nejvyšších kruhů, mezi nimi i členové panovnických rodů, zejména jistý velko- vévoda, klerý již jednou byl zapleten do podobné aféry. Některé osoby, jež necítí bezpečnou půdu pod nohama, ujely již z Mnichova. Majitel lázní tvrdí, že nevěděl, co se v jeho podniku dělo. — Neštěstí v přístavu. Z Hamburku, 25. úno- ra. (K. k.) Včera večer praskl pobřežní můstek, ve- doucí na parník „Císařovna Augusta Viktorie“, při- náležející linii Hamburk—Amerika. Na můstku nalé- zalo se asi 20 dělníků. Z dělníků byli mnozí poro- něni, z nich 4 těžce. Zdali při této nehodé někdo utonul, nemohlo býti doposud zjištěno. — Snih na Rivieře. Z Pař!že, 25. února (K. k.) Na Riviere padal včera večer silně sníh. Panuje tam prvdký mráz.