1
masthead
Ročník padesátý třeti.
2
masthead
V Praze, v úterý 18. března 1913.
Praha
4
article
Na ranní a večerníliety
předplácí se
V Praze v administracit
na měsle.
. . . 9 K -
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dveji denáškou
a měste,
na čtvrt ieta . . . . 7 R ehh
va fllálkách
na měsic . . . . . 2 K 30h
Fošton-
a měsie,
na čtvrt jeta : . . . 9 K e0
s dvoji zásílkou
a měsle
na dtvrt leta! . . . K
Praha
Fošton
7
article
V drobném prodejit
ranní čislo o sobě . za sh
voderní
za l h
Ve filiálkách na venkově
ranní cislo
večernl
. . 5h
Inaeráty
platí se hotově napřed-
Předpl ceni a inserty přijíma
kdministrace v Marinnské ul., .
Tam nacházeji se též
redakca, tiskárna a nxpodice
„Národnich Listů“
Rukopisy so nevracsjl
Marinnský ulice
8
title
Nová válka no Balkáně
Balkán
9
article
Odpověď a návrhy velmocí.
Odpověď a návrhy velmocí.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) „Reutero-
va kancelář“ se dovídá, že odpověď vel-
mocí na notu spojenců o podmin-
kách prostředkování bude dle vše-
ho dohotovena v nejbližších dnech a že pří-
slušné instrukce budou co nejdříve telegrafo-
vány zástupcům v hlavních městech balkán-
ských. Dle návrhů velevyslanců, vládám po-
daných, přijmou velmoci prostředkování mezi
válčícími stranami a poděkují spojencům za
souhlas s navrženým způsobem vyjednávání.
O turecko-bulharských hranicích navrhnou
velmocí, aby spojenci navržená čára Rodosto-
Midie byla nahražena čarou z Eno-
su do Midie. Dle toho by celé úze-
mi, ležícina západodtéto čáry, vy-
jímaje Albánsko, připadlo spo-
jencům.
O válečné náhradě prohlásí velmoci, že
nemohou v té věci souhlasiti, ale jsou ochotny
připustiti, aby se zástupci spojenců a Turecka
zúčastnili schůzí finanč. komise v Paříži, která
se bude m. j. zabývati také částí dluhu, kterou
převezmou spojenci u Dette Publique. Pokud
jde o Egejské ostrovy a Albánsko, budou spo-
jenci informováni v ten smysl, že tyto otázky
jsou v rukou velmocí.
Z Vídně, 18. března. „Neue Freie Presse“
telegrafují z Říma: Velmoci schválily jedno-
myslně prohlášení londýnské velevyslanecké
konference, dle něhož Skader připadne
Albanií, záležitost Egejských
ostrovů se upraví velmocemia
nároky balkánských států na vá-
lečnou náhradu se odmítají. Zá-
stupcové velmocí v Athenách, Bělehradě, So-
fiji a Cetyni dostali příkaz, aby tamější vlády
vyzvali, aby přijaly sprostředkování velmoci
bez výhrady a po dobu této sprostředkovaci
akce nepřátelství zastavily.
Londýn
Turecko
Paříž
Vídeň
Řím
Albánie
Bělehrad
Neue Frei Presse
10
article
Porady velevyslanců.
Z. Z Londýna, 18. března. (Zvláštní telegr
zpráva „N. L.“) Ruský velevyslanec u britské-
ho dvora hr. Benckendorf onemocněl chříp
kou tak těžce, že je obava, že pro nejbližši
dobu určené porady vyslanců budou se
musit odložiti
Žádná řecko-srbská ani řecko-turecká
úmluva.
Z Athén, 17. března. [K. k.) Oficiosní „He-
stia“ vyvrací kategoricky pověsti, rozšířené
ve Vídni a v Cařihradě o domnělé řecko-
srbské a řecko-turecké úmluvě. Spojenci jsou
si zplna a docela vědomi, že jejich zájmy jsou
lépe chráněny svobodnou součinností. Svrchu
uvedené zprávy slouží zájmům, které nemaj
nic společného se zájmy spojenců.
Plané sensace drobného tísku v Bělehradě.
Z Bělehradu, 18. března. Srbský vyslanee
v Sofiji Spalajkovič vrátil se do Běle-
hradu. Také bulharský vyslanec v Bělehradě
Tošev vrátil se na své místo. Příjezdu jeho
používají některé srbské listy k útokům na
kabinet m.-p. Pašíče a na Bulharsko. Ve
směrodatných kruzích působí tyto útoky, pod-
nikané vesměs menšími bezvýznamnými li-
sty, jejichž zpráv jest však v cizině využíváno
v neprospěch svazu balkánského, velmi trap-
ně. Praví se, že na nich není nic pravého, po-
kud zmíněné listy, jako „Pravda“, „Večerní
Novosti“ a „Srbská Zastava“ stále tvrdí, že
mezi Srbskem a Bulharskem jest nepřeklenu-
telná propast a že užší dohoda s Řeckem jest
hotovou věcí.
Pašíč
Londýn
Atény
Vídeň
Cařihrad
Bělehrad
Bulharsko
Srbsko
Řecko
Hestia
Bělahrad
11
article
Spor rumunsko-bulharský.
Z Bukurešti, 18. března. V rozmluvě s red-
aktorem „Nového Vremene“ vyslovil se před-
seda bulharského sobrání dr. Danev: „Jest
neslušností a drzostí, žádá-li Rumunsko, by-
chom mu postoupili své území. Kdyby Bul-
harsko mělo dáti náhradu všem státům, které
zůstaly neutrálními, nezůstalo by mu z jeho
vlastní državy nic.“ Tento výrok dra. Daneva
způsobil ve zdejších kruzích velkou ne-
voli a rumunská vláda uložila svému zástup-
ci v Sofiji, by žádal od ministra zahraničních
záležitostí vysvětlení a zadostiučinění.
Výprava za albánskou korunou.
Z Říma, 18. března. „Tribuna“ oznamuje:
Vévoda z Montpensieru opustil na
své lodi „Mekong“ Neapol. List dodává, že
vévoda má na palubě pušky a střeli-
voa chcedo Albánie, aby tam zorgani-
soval povstání a dal se prohlásiti za knížete
albánského.
Z Berlína, 18. března. „Lok.-Anz.“ te-
legrafují: Loď vévody Montpensiera
srazila se s parníkem. Následkem toho
musila býti opravena v Neapoli. Vévoda měl
ssebou toliko 6 pušek. Prohlásil, že je ochoten
přijati trůn albánský, ale jenom v dohodě
s evropskými státy. že však nepomýšli jednati
proti nim.
doktor
Danev
Montpensier
Bukurešť
Rumunsko
Řím
Mekong
Neapol
Albánie
Berlín
Anza
12
article
Turecká zpráva o Drinopoli.
Z Cařihradu, 18. března. (K. k.) „Sabah“
dostal včera radiotelegram svého zpravodaje
v Drinopoli, který nazývá zdravotní stav
mravní stav vojska v Drinopoli výtečnými
Potravin i střeliva jsou dostatečné zásoby
Město může se udržeti ještě několik měsíců
Řekové obsadílí Klisuru.
Z Athén, 17. března. (K. k.) [„Agence
d'Athěnes“.J Klisura byla obsazena
po rozhořčeném boji. Turci kladli
tuhý odpor, neodolali však na konec prud-
kosti útoku Řeků, opustili své posice
a utekli směrem k Peře. Ztráty Turků
jsou velmi značné. Řekové měli 13 mrtvých
a 14 raněných.
Drinopoli
Řek
Athěnes
Klisura
Turek
Cařihrad
Sabah
Atény
13
article
Uvítání Řeků v Argyrokastronu.
Z Athén, 17. března. (K. k.) [„Agence
d'Athěnes“.] Úřadní telegram z Janiny došlý
tiskové kanceláře líčí nadšení, s jakým bylo
přijato řecké vojsko před Argyrokastronem.
Král, korunní princ a armáda byli všude před-
mětem nadšených ovací. Turecká posádka
z Argyrokastronu prchla v nepořádku směrem
Tepelenům.
Řecký prínc Mikuláš s chotí do Bělehradu.
Z Bělehradu, 17. března. (K. k.) Na zprávu
o zítřejším příjezdu řeckého prince a řecké
princezny rozšířila se v městě pověst, že do-
jde k zasnoubení korunního prince Alexandra
s princeznou Helenou. Dodatečně se však sdě-
luje ze směrodatného místa, že nepřijede, jak
bylo původně oznámeno, dcera korunního prin-
ce Helena, nýbrž prine Mikuláš se svou chotí
Plavba tureckého křižáku „Hamidije“.
Z. Z Londýna, 18. března. (Zvláštní telegr
zpráva „Nár. Listů“.) Z Kahýry se oznamuje-
Turecký křižák „Hamidije“ objevil se v neděli
ráno před Alexandrií. Zástupce Řecka
protestoval hned proti tomu, aby
„Hamidije“ zůstala v přístavu ale-
xandrijském, načež křižák vyplul na širé mo-
ře, kde však zakotvil těsně vedle neutrálního
pásma. „Hamidije“ vyplula z přístavu ještě
před svítáním. Egyptské úřady zdráhají se do-
voliti, aby „Hamidije“ zásobila se uhlím.
Z Athén, 17. března. (Agence d'Athénes.)
Radiogram ministerstva námořnictví sděluje.
že křižák „Hamidije“ od 12 do 5 hodin odpol
mimo alexandrijský přístav nabíral uhlí a pak
odplul severozápadním směrem na moře.
Řek
Athěnes
Král
Helena
Mikuláš
Atény
Mikuláš
Bělehrad
Londýn
Alexandrie
Řecko
14
article
Z Vídně, 18. března. (K. k.) Dle došlé te-
legrafické zprávy oznamují bělehradské listy.
že nikoliv „Hamidie“, nýbrž rakousko-
uherský křižák bombardoval do-
pravní lodi v Medvě. Vůči této samo-
zřejmě nevěrohodné zprávě konstatuje „Mili-
tärische Rundschau“, že v době bombardo-
vání „Hamidie“ dne 12. t. m. nebyla žád-
ná loď rakousko-uherského lod.
stva v jihodalmatských vodách
J. V. loď „Karel VI.“ byla 13. t. m. na zprávu
o událostech na albánském pobřeží odeslána
k zachování neutrality do našich jižních ter-
ritoriálních vod, opustila však, poněvadž se
tam turecký křižák neukázal, dne 14. tyto
vody a odplula na sever.
loď
Karel VI
Vídeň
15
article
Christič.
Christič.
Z Bělehradu, 17. března. (K. k.) Bývalý
přednosta kabinetní kanceláře a někdejší srb-
ský generální konsul v Pešti Christič zemřel
dnes náhle v Šabci, kde vykonával vojenskou
službu.
Christič
Bělehrad
Pešť
Šabac
16
article
V Cařihradě.
V Cařihradě.
Vypovídání Řeků a Albánců.
Z Cařihradu, 18. března. (K. k.) Ze Smyr-
ny bylo vypovězeno množství Řeků. Porta se
usnesla vypověděti z Cařihradu advokáta
Medžata, albánského notábla a několik jiných
Řek
Albánec
Medžata
Cařihrad
Smyr
17
title
Albánců.
Albánec
18
article
Telefonické a telegrafické
zprávy „Národních Listů“.
Telefonické a telegrafické
zprávy „Národních Listů“.
Demobilisace.
Ze Zemuna, 18. března. Včera byla vět-
šina povolaných záložníků ze
zdejší posádky propuštěna. Budou
ještě propuštění záložníci ostatní.
Oběť demobilisace.
Z Peští, 18. března. Ve zdejších zasvěce-
ných kruzích se proslýchá, že rakousko-
uherský velevyslanec v Petro-
hraděhr. Thurn-Walsassin nastou-
pí dlouhou dovolenou, ze které se
iiž nevráti. Oproti výslovným instrukcím
hr. Berchtolda dal prý hr. Thurn prohlášení,
které se shodovalo se známým dodatkem pe-
trohradské telegrafní agentury v příčině demo-
bilisace. Hr. Thurn však vídeňský kabineto
tem nezpravil, takže tento věřil, že dodatel
ruské telegrafní agentury musí býti potírán
Teprve rozhodným zakročením ruského velvy-
slance ve Vídni šl. Gierse byl hr. Berch-
told zpraven, že hr. Thurn dal prohlášen
jeho instrukcím odporující.
Nástupcem hr. Thurn-Walsassina jmenuje
se princ Bohumír Hohenlohe, který by
nedávno v Petrohradě.
Sjezd německých středoškolských učítelů
ve Vídní.
Z Vídně, 18. března. (K. k.) Na počest učast
níků 11. sjezdu německých středoškolských učite-
lů z Rakouska byl včera večer uspořádán slav-
nostní kommers, který byl neobyčejně četně na-
vštiven. Svaz německých spolků středoškolských
učitelů z Rakouska konal dnes valnou hromadu.
Při nových volbách byli zvoleni: předsedou školní
rada Scholz (Vídeň), místopředsedy profesoři
Mendl (Brno). Raiz (Linec) a dr. Wilhelm (Vídeň).
zapisovatelem Mauler (Vídeň), náhradníky Kro-
patschek (Maribor) a Horpynka (Praha).
Thurn
Walsassin
Berchtold
Giers
Hohenlohe
Scholz
Mendl
Raiza
doktor
Wilhelm
Mauler
Zemuna
Pešť
Petra
Hradec
Vídeň
Berch
Petrohrad
Rakousko
Brno
Linec
Maribor
Praha
německý spolek
Horpynka
19
article
Z úřadního věstníku.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 18. března. (K. k.) „Wiener Zlg.“
oznamuje: Jeho Veličenstvo císař udělil kancelář-
skému řediteli nejvyššího hofmistrovského úřadu
c. a k. odborovému přednostovi Františku svob. p.
Wetschlovi bez poplatků hodnost tajného rady.
Jeho Veličenstvo císař udělil členovi redakce
pražských úřadních listů cís. radovi JJUDru.
PhDru. Jos. Janu S vátko v i bez poplatků titul
Wiener Zlg
František svobodník
Jan
Vídeň
20
article
vládního rady a členovi redakce těchto ofi-
ciálních listů cís. radovi Juliu Steinbergov
rytířský kříž řádu Františka Josefa.
Chystaný obrat v Uhrách.
Z Peští, 17. března. (K. k. uh.) Posl. D e sy
navštívil minulé soboty bývalého ministerského
předsedu hr. Khuena-Hédervára. O téte
návštěvě se v politických kruzích mnoho mluví.
tvrdí se však, že se konversace týkala jen po-
všechně politických poměrů. O kompromis-
ním jednání a procesu posl. Desya prý
se nemluvilo.
Z Vídně, 18. března. „Neue Freie Presse“ te-
legrafují z Pešti: Setkání hr. Khuena s Desym ne-
bylo nahodilé, naopak bylo přivoděno oso-
bami, které se nalézají mimo parlam ent a
mají styky s oběma.
Z Pešti, 18. března. Zpráva o schůzce bývalého
ministerského předsedy hr. Khuen-Hédervára, vůd-
ce vládní většiny, s místopředsedou strany Košu-
vovy, poslancem Zoltánem Desym, způsobila obec-
nou sensaci. Rozmluva obou trvala 70 minut
a byla věnována výhradně, přes všechno po-
Pírání, parlamentním poměrům mez
stranami. „N. F. Pr.“ telegrafují z Pešti o tom
Zajímavou okolností v celé aféře je faktum, že hr
Khuen v sobotu měl dlouhý telefonový rozhovor se
svým důvěrným přitelem baronem Ludvíkem
Langem a že ho také včera dopoledne navští-
vil a dlouho u něho pobyl. Tvrdí se určitě, že roz-
mluva obou státníků souvisí s návštěvou u Desyho.
vykonanou hr. Khuenem.
Z Pešti, 18. března. (K. k. uh.) Listy pojedná-
vají živě o návštěvě místopředsedy Košutovy stra-
ny Zoltana Desya u hr. Khuena-Hádervára. Většina
listů vyslovuje naději, že jest tím dán počá-
tek pro navázání dohodové akce,
Jubilejní rok církevní.
Z Říma, 17. března. (K. k.) „Osservatore Ro-
mano“ uveřejňuje papežský výnos, jímž se nařizuje
všeobecný jubilejní rok na pamět miru, věnovaného
císařem Konstantinem církvi.
Steinbergov
František Josef
Posl
Khuen
Hédervár
Koša
Desy
Lang
Košutův
Desya
Konstantinos
Uhry
Pešť
Vídeň
Řím
Neue Frei Presse
Osservatore Ro
21
article
Anglický následník do Německa.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) Prine Waleský
odejel dnes pod jménem earla z Chesteru do Ně-
mecka.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) „Reuterova kan-
celář“ se dovídá, že kníže Waleský navštíví, nel
odjede do Štutgartu, dříve Kolin, Düsseldorf, Ko-
blenc a Heidelberg.
Sňatek prínce Arnošta z Cumberlandu.
Z Londýna, 17. března. (K. k.) V příloze „Lon-
don Gazette“ se sděluje, že k ál jako hlava brit-
ské královské rodiny dal formální souhlas ke
sňatku prince Arnošta Augusta z Cumberlandu
s pruskou princeznou Viktorií Louisou.
Vojenský úvěr ve Francii.
Z Paříže, 17. března. (K. k.) Rozpočtová ko-
mise sněmovní schválila zprávu k osnově zákona
o použití 420 mil. franků na účely k národní obraně.
Tuhý boj v Marokku.
N. Z Pařiže, 18. března. (Zvláštní telegrafická
zpráva „Nár. Listů“.) Dnešní ranní listy oznamu
z Rabatu ze dne 16. t. m., že dne tohoto došlo
k tuhému boji mezi francouzským oddílem a vzbou-
řivšími se Marokány, při kterém měli Francouzí
14 mrtvých a 34 těžce raněné. Kolona vojska, se-
stávající z oddílu pěchoty, 3 oddílů jízdy a sekee
75 mm děl, měla doprovoditi výpravu z Biar-Me-
saoni k řece Samu. Výprava vezla potraviny pro
francouzskou hlídku na jmenovaně řece. V krajině
Tadla u Mechry byl tento zásobovací sbor přepa-
den silnou harkou z kmenů Semmuls a Saiam
Nepřítel útočil se známým pohrdáním životem, jak
Maurové zpravidla činí. Rozvinul se prudký boj
který trval 5 hodin a jenž skončil rozprášením ne-
přítele. Francouzové měli však, jak se oznamuje
těžké ztráty. Mezi mrtvými je také důstojník. Kaž-
dým způsobem, jak podotýkají listy, je srážka tato
důkazem, jak daleko je ještě do úplné pacifikace
Marokka.
Reuterův
Arnošt
Lon
Augusta
Francouzet
Sam
Mechry
Maurová
Francouz
Německo
Londýn
Chester
Štutgart
Düsseldorf
ko
Heidelberg
Cumberland
Francie
Paříž
Maroko
Marokán
Viktoria Louisa
don Gazette
Pařiže
mm
BiarI
22
article
Pro sblížení mezi Japonskem a Čínou.
Z Petrohradu, 18. března. (K. k.) P. t. a. ozna-
muje z Mukdenu: V přítomnosti generálního gu-
vernéra a japonského konsula byl zde otevřen od-
bor japonsko-čínské asociace, která má za účel
politické sbližení mezi Japonskem
a Čínou. Vláda uspořádala dotazník, co by bylo
pro Činu prospěšnější a žádoucnější, zda spolek
s Amerikou či s Japonskem: generální guvernéro-
vé mandžurští vyslovili se pro spolek s Japon-
skem.
Severoamerický kongres.
Z Washingtonu, 17. března. (K. k.) President
Wilsou svolal kongres proklamaci k mimořádnému
zasedání na 7. dubna.
Wilsa
Japonsko
Čína
Petrohrad
Mukden
Washington
spolek s Amerika
spolek s Japon
23
article
Politická hlídka.
Politická hlídka.
Německá polítika — katastrofální.
Němečtí politikové v Čechách jsou v ny-
nější politické přestávce hovornější než
mnohdy jindy. A neřeší nyní zahraničních pro-
blémů, nýbrž všechno svoje úsilí napínají, aby
v německém lidu povzbudili náladu ve pro-
spěch německé obstrukce na sněmě. Patrně
nálada ta ochabovala, i bylo třeba oživiti ji.
Pro toto oživení nemají však Němci než na-
ději, že zemský výbor bude musit v létě vy-
hlásiti insolvenci zemské pokladny král. Če-
ského. V ten smysl mluvil zejména dvorní rada
dr. Bachmann, a to v neděli na sjezdě německo-
pokrokové strany v Teplicích.
Dle historických výkladů prof. Bachman-
na byli Češi r. 1910 vůči Němcům povolni ne-
jen se zřetelem na nesnáze financí zemských,
nýbrž i proto, že si dorozuměním s Němci
chtěli pomoci z nepříznivé situace ve státě.
do které se dostali tím, že se kompromitovali
v otázce annexe Bosny. Ale záhy Češi změnili
svůj směr, když dr. Kramář přivezl z Uher
zprávu, že bar. Bienerth a hr. Aehrenthal brzy
padnou. Předpověď ta se tehdy sice nesplnila
— vypravuje prof. Bachmann dále — avšak
r. 1911, kdy se v dorozumívací akci pokračo-
valo, situace přece jenom netísnila Čechy tak,
jako r. 1910, a tu Češi jali se požadovati vy-
rovnání na celé čáře a jmenovitě žádali roz-
řešení otázky jazykové. Čechy tu vedla my-
šlenka státoprávní. Dr. Kramář chtěl umož-
niti, aby s jakýms takýms splněním tužeb ně-
meckých byly splněny i tužby české, týkající
Němec
doktor
Bachmann
profesor
Bachman
Čech
Kramář
Bienerth
Čecho
Čechy
Teplice
Bosna
Uhry
24
article
se poměru Čechů ke státu. Ovšem Češi byli
dosti moudří — pravil prof. Bachmann — tak
že vnitřní úřadní češtinu žádali jen pro českou
část země, pro německou se spokojivše s vy-
řizováním českých podání. Těmito svými ja-
zykovými požadavky Češí spojili zemské vy-
rovnání s říšským vyrovnáním, ježto se v tom-
to oboru jedná o uplatnění české části Čechv
celkovém rámci říše. Tak byl do sporu vtažen
třetí činitel, t. j. stát, a boj se stal pronikavým
a rozsáhlým. Na počátku akce dorozumívací
chovala se k ní vláda jaksi lhostejně, ale nyní
nechtějí ve Vídni o těchto dalekosáhlých če-
ských tužbách ani slyšet, protože se tu jedná
o záležitosti, po staletí stanovené císařskými
nařízeními, a poněvadž by se české území vy-
sunulo ze státního celku. Kdyby se Čechům
dovolilo, aby ve svém území dělali, co chtějí
— pravil prof. Bachmann — přišli by za ne-
dlouho Slovinci, Rusíni a Vlaši se stejnými ná-
roky, a rozpoutal by se nedozírný boj. To by
nebylo vyrovnání s mírem, nýbrž byl by to
počátek bojů, které by otřásly základy státu.
Na základě tohoto svého rozkladu pak
prof. Bachmann vyložil svým teplickým poslu-
chačům, proč Němci jsou proti rozřešení ja-
zykové otázky v Čechách. V podstatě takto:
s jazykovou otázkou souvisí otázka národnost-
ního rozhraničení okresů. Jako měřidlo pro
rozhraničení stanovili Češi absolutní většinu
obyvatelstva, ale Němci zamítají toto pravidlo
se zřetelem na některé okresy s malou českou
Čecho
Čech
profesor
Bachmann
Rusín
Vlach
Němec
Vídeň
Čechy
25
article
Různé zprávy
Různé zprávy
Již jsem dost pracovall
Postní historická vzpomínka. Podává Klíment
Čermák.
„Již jsem dost pracovall“ a „Dokonáno jestl
zaznívají od sta roků v našich chrámech i koste-
líčkách, a málo kdo vzpomene si na skladatele
těch písní a mohutného, jímavého jich nápěvu, čá-
slavského učitele a varhaníka Jana Josefa Du-
síka, dle Angličana Burneye, nejprvnějšího sou-
časného varhaníka evropského.
Skromný varhanik Jan Jos. Dusík (a tak se
podpisoval, a ne Dušek) narodil se r. 1739 v Mla-
kovicích. Působil jako školní pomocník v Mlazo-
vicích a v Langenau, kde vyučil se důkladně ge-
nerálnímu basu. Povolán byl r. 1758 do Čáslavě
za varhaníka“) i učitele II. třídy. Zde se oženil
r. 1760, pojav o rok starší dceru [Veroniku] měst.
radního Jana Stevetiho, který posud ve stražidelné
pověsti jako duch Štěbeta na Pustíku straší, poně-
vadž nabral kamení se staveniště kostelika sv.
Jan Josef
Angličan
Burney
Jan Jos
Dušek
Veronika
Steveti
mla
Langenau
Čáslava
26
article
Alžběty r. 1728 a pak umřel. Na vysvobození jeho
duše ku přání Štěbetovu žena jeho musila odnésti
všechen uzmutý kámen ve svatebním fěrtoušku ke
kostelíku — a duše měla pokoj. Ve skutečnosti
nesložil radní Steveti za 7 let účty kostelíka špi-
tálského sv. Alžběty, a pak zemřel. Jeho dcera
Veronika byla hudebně vzdělána, ráda hrála so-
natiny na klavír.
Varhaník Jan Jos. Dusík měl ještě r. 1760
synka Jana Ladislava (v křestní matrice Jana Vá-
clava), jenž se potom podpisoval po a nglicku
Duffek. Druhý syn jeho František Ben. byl kapel-
níkem divadla Dela Scala v Miláně a zemřel jako
klášterní varhaník v Zatičině v Kraňsku.
Dcera jeho Veronika Rosalie vynikala jako
virtuoska na harfu v Londýně a provdala se z
nakladatele hudebnin, M. Čianchetiniho.
Starý Dusík byl věhlasný hudebník a zname-
nitý kolega; ještě po smrti jeho jinak nevyslovoval
jména starého pána školní pomocník Fr. Hajnov-
ský, leč smekaje černou čepičku, kterou i v chrá-
mě na hlavě míval.
Alžběta
Štěbetův
svatý . Alžběta
Veronika
Varhaník
Jan Jos
Dusík
Jan Ladislav
Vá
Duffek
ben
Veronika Rosalia
M Čianchetini
Milán
Kraňsko
Londýn
Francie
Delo Scala
27
article
) Před ním působili tu varhaníci Martin Kou-
řimský (1712—1742) a Václav Kovařík (1742—1758
Bylo to as roztomilé shledání starého Dusíka
se synem Janem Lad. a dcerou Veronikou r. 1802
v Čáslavi. Tehdy ve sladěné společnosti výborného
umělce na lesní roh Štecha ze Žehušic a jiných
probuzenců josefinských, v bytě Jana Ferd. Opize
doznal, že zmizel na 2 léta s kněžnou Radziwillo-
vou, roz. Thurn-Taxisovou s obzoru hudebního
trávil v objetí Armidy na ville u Hamburku.
Starý Dusík složil pastorální mši, dvoje krátké
litanie, Řegina Coeli a mnoho fug a tokant na
klavír, které se tak Burneyovi líbily. Pohlíchu ne-
jsou jeho skladby zachovány, ještě za mé paměti
podtápěla vnučka ředitele kůru Setikovského sta-
rými kostelními partesy (l).
Avšak jímavé, opravdu lidové jeho písně, ozý-
vají se podnes v klenbách kostelních, ovšem co do
textu značně znešvařené, jak se můžeme snadno
přesvědčiti, stopujíce začáteční písmena slok (akro-
sticha), kde se čte v původním textu „Již jsem
dost pracoval“ JAN JOŽEF DVSSJK, aneb v písni
„Dokonáno“ jest: DVSSJK LAN JOZEF. Již pře
recensí bískupa Brynycha vymýtěny z kostelů ver-
še „Zlá rota židovská již mě polapila“. Kromě těch
dvou zpívá se posud Dusíkova píseň postní „Kře-
sťanská duše, rozvažuj sobě!“
Píseň jako „Již jsem dost pracoval“ byla na
počátku 19. stol, všeobecně známa. Justin V. Michl-
Drašaru, expiarista i pokračovatel Junýmannovy
„Historie literatury“, přepsal si do svého denník
dopis od milé Karolinky v ta slova: „Stále jen
zpíváš: Již jsem dost pracoval, kdy začneš pěti
„Řád svůj kněžský složím“. — A složil chuder
řád svůj kněžský a zahynul v bídě jako dělník
v Telecím, odkud si docházel do rodné Poličky
pro chléb.
Martin Kou
Kovařík
Dusík
Jan Lada
Veronika
Ferd
Opiz
Thurn
Taxisův
Armida
Řegin Coeli
Burney
Setikovský
Jožef Dvssjk
Jozef
Brynych
vymýtit
Dusíkův
V Michl
Drašar
Junýmannův
Čáslav
Žehušice
Hamburk
Kře
28
article
Nám Čáslavanům nezbylo po věhlasné hudeb-
ní rodině Dusíkových žádných památek, sotva že
zachráněny některé podpisy starého Dusíka z po-
kladnic cechovních, kde byly jako přílohy k žá-
dostí za vyuční listy řemeslnické.
Jan Ladislav (Ludvík) žil největší částí svého
věku v cizině, jen dvě léta byl varhaníkem u Je-
suitů v Kutné Hoře, na to jej vzal přítel rodiny
setník od dělostřelců Männer do Mechelnu, Bergen
op Zoom a do Amsterodamu, odkud přesídlil do
Londýna, a r. 1802 do Paříže. Téhož roku kon-
certoval v Praze, stavil se v Lipsku a vytýkal na-
kladateli Klavírní školy Pleyelovi, že dal na titul
jen Pleyela, ač týž přispěl ke škole jen několik
skladbami, jak patrno i z vydání francouzského
kde ještě J. L. Dusík uveden. Jan Lad. zemřel v
Paříži r. 1812 otylostí. Otec jej přečkal, zemřev
sešlostí věku v 85. roce stáří až 24. června 1818.
Dusíkův
Dusík
Jan Ladislav
Ludvík
Jan Lada
Kutná hoře
Bergen
Amsterodam
Londýn
Paříž
Praha
Lipsko
Pleyel
29
article
Rychlení rostlin radiem popisuje — jak
píše „Háj“ — ve zprávách vídeňské Akademle
Molisch. U různých keřů a stromů lze vlivem pa-
prsků, které vydává radium, přiměti pupeny ku
předčasnému rašení. Znamenitě se to daří u šeříku
kaštanu a klokoše a u některých javorů. Jsou však
také rostliny, které na radiové paprsky nereagují
(buk, lípa). Rovněž podporuje radium klíčení se-
men a vzrůst mnohých klíčních rostlin, ale musí
míti paprsky určitou sílu, neboť, je-li příliš malá.
nepůsobí, a je-li větší, nežli je třeba, poškozuje
rostliny.
Akademle Molisch
30
article
= Obr. Žertovné zatčení, připomínající dobro-
družství Guliverovo v zemi trpaslíků, událo se —
jak některé ruské listy oznamují — ve Vjatce. Zdvo-
řile provázen několika strážníky, objevil se na po-
licejním úřadě arménský obr Tambov, který měl
býti zatčen pro pouliční výtržnost. Strážníci vy-
pravovali, že při zatýkání dal obr jednomu z nich
ránu, dle zdání obrova nepatrnou, která však stráž-
níka omráčila. Když mu strážníci hrozili revolve-
rem, nebude-li se klidně chovati, odejmul jim re-
volver, ohnul ocel jako pírko a vraceje strážníku
zkaženou zbraň, pravil ironicky: „Střílej ted.
můžeš-li“. Konečně však svolil jíti se strážníky na
policii. Komisař rozkázal, aby ho spoutali. Klidně
se podvolil, ač všichni uznávali, že by mohl klásti
odpor pro všechny osudný. Byl na nohou i rukou
spoután železnými řetězy. Ale stačil násilnější po-
hyb a pouta spadla jako přetržené tkaničky. Když
chtěli za ním zavříti těžké dubové dvéře a tak
ho zajmouti, ujišťoval, že za několik minut vylomí
i dvéře nejtěžší. Všichni byli nesmírně zvědavía
vyzvali ho, aby se o to pokusil. Vzepřel se vší silou
o dvéře s. dveřeje skutečně za chvíli povolily. Po-
licie od posledního strážníka až k policejnímu ře-
diteli dostala nyní nesmírný respekt. Co s ním měli
dělat? Zastřelit ho nemohli, neboť nic neudělal.
Guliverův
Vjatka
31
article
Byla to jen malá pouliční výtržnost z opilství.
Zatknout se také nedá, to už dokázal a je ještě
s to porazit jim celý policejní „palác“. Policejní
ředitel byl jím dokonce nadšen, neboť neviděl do-
sud tak silného muže. Náhle připadl někdo n
originální a dobrý nápad. Přijmouti obra do slu-
žeb policie. Obr byl srozuměn a nabídku přijal.
— Hasičská rychlost. Dva Američané baví se
vychvalováním svých rodných měst. „Měl byste
viděti naše hasiče!“ mluví horlivě M. Johnson. „Ne-
dávno vypukl u nás v blavní čtvrti požár. A uji-
šťuji vást netrvalo tři minuty a přihnaly se s vě-
trem o závod všecky stříkačky — bylo to nádher-
né!“ Ale P. Mouth se jen útrpně usmál. „Milý pří-
teli,“ pravil mírně, „to ještě všecko nic není. Vče-
ra, když jsem odjížděl, byl jsem svědkem zvlášt-
ního případu. Na střeše našeho kostela pracoval
dva pokrývači; náhle jednomu z nich uklouzla no-
ha a nebožák se střemhlav řítil do hlubiny. Bylo
to hrozné. Jeden z diváků nepozbyl duchapřítom-
nosti a ihned alarmoval hasiče.“ H. Johnson kývl
hlavou a pokračoval: „Hasičí přišli a ještě v čas
zachytili padajícího pokrývače do padáku. A vi-
díte to byli naši hasiči!“
— Sochařka a parlament. Římský zpravodaj
„Berl. Tageblattu“ píše: Zvláštní případ nepřátel-
ství k ženám udál se včera v italském parlamentě.
Obr
Američan
M Johnson
Mouth
H Johnson
Berl
32
article
Ministerstvo financí vypsalo soutěž na místo rylee
mincí a mezi patnácti uchazeči zvítězila žena, zná-
má italsko-francouzská sochařka Marcela Lance-
lot-Croceová. Přes to však byla sochařka před ko-
nečným rozhodnutím ze soutěže vyloučena „prote.
že je žena“. Odstrčená umělkyně, která mezi ital-
skými umělci zaujímá vyníkající místo a tvoří pro
všecky výstavy, ministerstva, královský dvůr atd
oficiální medaile, podala stížnost k státní radě.
která jí — jak už i dříve se stalo — jistě dopo-
může k jejimu právu.
= Děsný skutek šílené ženy. Z Krňova, 18.
března. V Bramsdorfu oběsila dělnice Anna Schil-
drová, matka 3 dětí, v návalu šílenství nejmladší
děti, 3měsíční a 2leté. Nejstarší holčička utekla.
Schilderová již dvakráte učinila pokus sebevraždy.
Dopravena byla do opavského chorobince.
Velký lesní požár. Z Vídně, 18. března.
(K. k.) Krátce před půlnocí vypukl v Preinuu
Rychnova velký lesní požár, který té chvíle zuří
s neztenčenou silou a nabývá vždy větších rozmě-
rů. Z Vídeňského Nového Města bylo tam vysláno
vojsko.
Z Vídně, 18. března. (K. k.) Zpráva o vel-
kém lesním požáru v Preinu u Rychnova redukuje
se na to, že vyhořela rozsáhlá paseka, čímž byh
ohrožen les a zachváceno sousední mlází. Čei
Lanc
Schil
Schilderová
Rychnův
Krňov
Vídeň
Nový město
Prein
ministerstvo finance
Croceová
33
article
nictvu a povolanému vojsku podařilo se oheň ve
4 hod. ráno obmeziti
= Strašná víchříce na moři. Z Emdenu, 17.
března. (K. k.) Na pobřeží Severního moře zuří po
několik dní strašlivá vichřice, která i zde způsobila
různé škody. Jeden dům se sřítil, cihly byly vy-
trhány ze střech a rozbita jimi okna. Střecha ply-
nárny byla odnesena a spadla částečně na domy v
sousedství. V Nádražní třídě byla pobořena novo-
— Pumy ve formě dopísů. Z Kalkuty, 17. břez-
na. (K. k.) Na hlavním poštovním úřadě vy-
buchlo dnes strašlivou silou několik
dopisů, které byly naplněny výbuš-
ninami a adresovány vydavatelům
některých listů. Několik roztřiďo-
vačů bylo zraněno, jeden z nich smr-
telně. Mnoho vážených občanů v městě dostalo
nedávno výhružné dopisy.
Emden
severní moře
Kalkuta
34
article
— Román hraběnky Törökové. Z Opatije,
17. března. Hraběnka Töröková, která, jak známo,
uprchla z harému egyptského chediva Abbase Hil-
miho v Kahýře, zdržovala se tu několik dní. Hra-
běnka má pestrou minulost. Po smrti svého otce,
vrchního župana, odstěhovala se s dvěma přítel-
kyněmi do Vídně. Tam seznámila se s tehdejším
perským vyslancem Verimanem chanem, na jehož
finančním úpadku měla pak značný podíl. Cena
skvostů, jež od něho dostala, páčila se na více než
1 mil korun. Když byl Peršan hmotně skoro již
vyčerpán, seznámila se s jistým belgickým pod-
vodníkem, a když se vídeňská policie začala o něj
přiliš zajímati, uprchla s ním do Bruselu. Později
dostala se do Paříže a bydlila u jakési hraběnky
Bethlenové, v jejímž domě bylo hodně veselo. Hra-
běnka Töröková, která na základě pasu, vydané-
ho jí perským vyslancem, vystupovala jako per-
ská princezna, byla mezi pařížskými světáky pro
svou krásu velmi vyznamenávána. Kdysi na prome-
nádě padla do oka chedivu Hilmlovi, který právě
meškal tchdy v Paříži. Když mu byla představena,
prohlásila, že není perskou princeznou, ale se-
strou chedivova spolužáka z vídeňského Terezia-
na. Chediv skutečně ztrávil v tomto ústavě v mlá-
dí několik let. Hraběnka vypravovala chedivovi,
že její bratr psával v dopisech o něm tolik krásné-
ho a zajímavého, že už tehdy pro něj horovala.
Chediv prudce vzplanul a za krátku si odvážel
Román
Töröková
Abbas Hil
Peršan
Bethlen
Hilml
Opatije
Vídeň
Brusel
Paříž
36
article
Törökovou do vlasti jako svou manželku.
Törökův