Číslo 297.

V Praze, dne 29. října 1900.

Ročník IÝ.

Redakce, administracea expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracej Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho díně polední. Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126 Slunce vychází v 6 hodin 46 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 41 minutu večer

ULILKt LIS

Pondělí: Sv. Narcisa, biskupa. Čtvřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně v Loretě (Hradč.) od 29. října do 2. listopadu. Prahu

Předplatné pro s donáškou do domu 2.80 měsíčně . . . .. čtyrtletně . .. 8.40 celoročně . . .. 33.60 Pro tuzemsko oštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cízóžem- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně ... K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Franoie, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 13.20 celoročně ... K 52.80. Telefon redakce č. 1128.

Významná slavnost.

Včerejší den náležel beze všeho odporu Marian- ské Kongregaci pražské, která slavila 325leté založení a 20leté obnovení. Slavnost započalu o 7. hod. ráno mší sv., v kostele sv. Ignáce, kterou sloužil dp. P. Cibulka z Velehradu, obnovitel kongregace pražské. Při mši sv. přistoupili členové a členky ke stolu Páně, mezi nimi v první řadě J. O. hrabě Vojtěch Schönborn, který tak dal vzácný příklad kře- sťanské horlivosti. Odpoledne o půl 3. hod. shromáždili se četní přátelé kongregace v kostele sv. Štěpána, kde členové a členky obnovili slib modlitbou u památného obrazu Matky Boží Svatoštěpánské, načež ubíral se veliko- lepý průvod za zpěvu Marianských písní do kostela sv. Ignáce. Kromě četného duchovenstva světského i řeholního účastnili se ho mimo jiné čtyři členové Marianské družiny z Velehradu v překrásných národ- ních krojích, Marianská družina mužská, Akademická družina, Marianské kongregace ženské z Prahya předměstí, Útulek sv. Josefa, Marianský spolek dcer ze Skalky, Katolické jednoty národní v Karlíně, na Smíchově a na Král. Vinohradech, Svatováclavská jednota, Svatojosefská jednota v Holešovicích, velmi četný spolek křesťansko-sociální žen a dívek, damský odbor Svatojosefské jednoty z Holešovic a j. Kostel byl přeplněn, také galerie byly obsazeny. Kázání měl vdp. P. Cibulka, který vyzýval své posluchače, aby vstoupili do šlépějí svých předků čistotou těla, vlastním posvěcením a obhájením katolické víry. Po té udělil J. M. vsdp. generální vikář, Fr Brusák apoštolske požehnání, načež zapěny byly litanie Loretanské, načež pobožnsst byla skončena slavným »Te Deum«.

Večer v 7 hodin konala ze slavnostní schůze ve velikém sále Sv.-Václavské záložny, jíž se účastnili mimo jiné: Jejich Mil. probošt msgr. Hora, kapit. děkan msgr. dr. Hrádek, dále vsdpp. kanovníci obou kapitol megr. Doubrava, Scharwort, Binder, dr. Karlach, dr. Burian, Ku- chynka a Kyselka, řid. kan. Kmoch, vdpp. faráři: msgr. dr. Knobloch, dr. Víšek, Ho- nejsek, Pohunek, Baťha, red. Tom. Škrdle, řád jesuitský in corpore, zvláště obnovitel vdp. P Čibulka z Velehradu, P. Vostatek, P. Rej- zek a hr. Ledechowski, zástupcové řádu be- nediktinského z Emaus, Dominikánů, Františkánů, Křižovníků, Maltézů, četně dpp. kaplanů a katechetů pražských i okolních, dále J. O. hrabě Vojt. Schön- born, dr. Kühn, náměstek purkmistra král. hlav. města Prahy, revident Engel, major Lam- precht a j. Celkové účastenství může se počítati na tisíc posluchačů. Dp. řiditel Ant. Odstrčilík zahájil schů zi, uvítav srdečně všecky přítomné, načež přečetl po- zdravné telegramy a přípisy. J. M. ndp. kníže-arci- biskup Lev svob. pán Skrbenský zaslal tento srdečný přípis: Důstojný Pane! Děkuje Vaší Důstojnosti za laskavé sdělení slavnostního programu »Marianské Družiny«, vyslovuji Vám spolu upřímné potěšení nad tím, že Marianská Kongregace tak důstojně oslaviti hodlá dvojí památku svého za- ložení připadající na letošní rok. Jelikož v té době již v Praze sídliti budu, milerád bych vy- konal některou ze slavnostních funkcí v kostele na příklad generální sv. přijímání, leč svěcení na já- henství v ten den, 28. t. m., připadající mi toho ne- dovoluje.

Nemoha tedy osobně se účastniti Vašich slav- ností, provázím je rád svým vrchnopastýřským po- žehnáním, jež ze srdce uděluji Vám, důstojný pane řiditeli Kongregace Marianské, i všem a jednotlivým jejím sodálům. S přáním hojnosti všeho dobra znamenám se Vaší Důstojnosti oddaný Leo, kníže-arcibiskup. V Dol. Břežanech, dne 2. října 1900. Další telegramy a přípisy zaslali J. M. ndp. světící biskup msgr. Ferd. Kalous z Teplé, vdp. provinciál Forstner z Vídně, vsdp. děkan-kanov- ník Srdínko, sodálové z Vídně, kongregace ku- necká, živnostan,al učltelek moravských a českých z venkova, čtenžřská jednota katolická na Velehradě aj. Podotknouti dlužno, že sál byl vkusně vyzdoben barvami Marianské Kongregace, exotickými květinami. sv. křížem uprostřed, sochami J. Sv. papeže Lva XII a J. V. císaře Františka Josefa I. Po té vystoupil na řečniště, byv potleskem uví- tán vsdp. sídelní kanovník kapitoly vyšehradské dr. Josef Burian, který přednášel o významu Marian- ské Kongregace. Zmínil se výmluvnými slovy o ne- šťastném stavu v 16 a 17, století, kdy protestan- tismus a kalvinismus ničil katolickou církev v Če- chách. Také jazyku českému se vedlo špatně, nebot sněm byl nucen roku 1614 vydati zákon k ochraně řeči české. Pak pojednával o protireformaci, která byla provázena zdárným výsledkem. Vedl ji řád Je- suitů, který zakládal též Marianské Kongregace, jež měly velký vliv na jednotlivce, rodiny, obce, zemi j stát, což řečník také případně odůvodnil a končil

řeč svoji vyzváním, aby posluchači neopustili praporu katolické církve a dodal: V boj ku předu pro církev katolickou! Katolíci probuďte, kteří ještě spíte, kato- líci spojte se, katolíci braňte se, katolíci nedejte seh Řeč tato, které bohužel pro naprostý nedostatek místa uveřejniti nemůžeme, která však beze vší po- chyby vyjde v »Rádci duchovním«, učinila na po- sluchače mohutný dojem a byla hojným potleskem odměněna. Vsdp. dru. Burianovi pak mnozí účast- níci gratulovali, mezi jinými též J. O. hr. Vojtěch Schönborn. Dp. P. Odstrčilík pojednával pak o sv. Otci Lvu XIII. a jeho péči o Marianské Kongregace a tvrdil, že týž jest nejstarším sodálem Marianským, neboť již v nejútlejším věku přistoupil za člena; úctu Marianskou rozšiřoval jako biskup, kardináli papež. Kongregaci pražské již podruhé udělil sv. po- žehnání. Schůzi pak zakončil voláním »Slávy« Jeho Sv. Lvu XIII., J. V. císaři, J. M. ndp. knížeti- arcibiskupovi Lvu svob. p. Skrbenskémua všem přátelům a hostům. Po té zapěna papežská a národní hymna, čímž tato velikolepá slavnost byla ukončena. Volná zábava, která se pak rozprou- dila, trvala do půl 12. hod.

Zprávy polltické. Předseda francouzského ministerstva Waldeck-Rousseau přijel včera ráno do města Touloug,ujehožhzeateleprat itejprve prefekta, na to pak arcibiskupa, jenž ubezpečoval, že chová ku vládě úctu, poslušnost a oddanost. Předseda mi- nisterstva odpověděl, že si přeje upokojení myslí. Svému organickému statutu věrné městské duchoven- stvo — pravil předseda ministerstva — má nárok na úctu nás všech a nesmí býti zaměňováno s oním, jehož agitace vzdoruje i autoritě biskupův. Přijímaje důstojníky, pravil Waldeck-Rousseau, že armáda má nárok na plnou péči vlády, jež nepřetržitě se snaží zlepšiti její instituce, sledujíc nejen pokroky ostatních národů, nýbrž hledíc je i předstihnouti. Armáda do- vede prý cceniti tyto snahy; bude následkem toho věnovati se jen a jen svému povolání a nedopustí, aby v jejím lůně vznikaly spory, jež by ji mohly jen seslabovati. Později odebral se Waldeck-Rousseau po ban- ketu, jenž byl uspořádán na jeho počest, do Saint Michelu blíže Toulouse, aby súčastnil se tam slav- nosti, spojené s položením základního kamene pro V Praze, 29. října.

FEUILLETON. »Vláda tmy«. (Drama o pěti jednáních od Lva Nikolajeviče Tolstého. Přeložil V. Mrštík. Režisér: J. Šmaha. Poprvé v Národním divadle v pátek, dne 26. t. m.). Že Tolstoj náleží mezi první spisovatele světové, vynikaje hloubkou pozorování, věrnou realistickou lícní a reformační tendencí ethickou, všude patrnou ve smyslu křesťanství, tak jak sám si je představuje a vykládá, jest fakt nepopíratelný. Že však i lite- rární moda, časový vkus velice přičinily ke kultu filosofa jasnopoljanského, bude lze oceniti, tuším, tehda, až zase jiné chuti zmocní se lačných duší. Pak, až díla jeho náležeti budou minulesti, historie vykáže Tolstoji místo spravedlivé. Zajisté čestné, ale prosté všeho časového hyperbolismu, pro nějž lite- rární enthusiasté nenalézají pomalu již ani dosti slov a obrazů. — Tolstého: »Vláda tmy« napsaná již r. 1887, vzbudila sensaci. Jak svým obsahem, krajně naturali- stického rázu, tak svým osudem na scéně. Zdvihla vlny odporu všech literárních konservativců, že na- mnoze politická censura nedovolovala uvésti ji na scénu. A za to zas všichni »pokrokovci« vztýčili ji vysoko na svůj štít. »Jedno z největších moderních dramat, dílo grandiosní«, zní to ze všech časopisů, které v modernosti názorů nechtějí zůstati ni na krok pozadu.

A to pod vlivem suggese papouškoval jeden po druhém. Výtka zpátečnictví jest tím hrozným pra- nýřem, jehož mnohý se leká, a potlačuje soud svůj vlastní, dává se strhnouti těmi, kteří na kritiku hlučnou, neomylnou vzali si patent. — — Řeknu to přímo: Vláda tmy, tak a v tom provedení, jak jsem ji na našem divadle viděl, m ne sklamala. Po těch všech tyrádách na toto drama, po jeho konečném vítězném vtahu na přední jeviště světová, drama Tolstého u nás nepro- niklo tolik, jak ctitelé jeho očekávali. V čem toho vina? I v díle samém i v prove- dení. Po mém soudu dílo samo se přeceňuje. Příšerně černý obraz skrz na skrz zkažené domácnosti muží- kovy, svým námětem budí zajisté pozornost. Ale průměrného diváka odpužuje, depri- muje. Zločin na zločin se tu hromadí po čtyři jednání. A ona vyvrcholená, usmiřující scéna posled- ního aktu, kdy Nikita pod tíhou viny propuká před vším lidem pravoslavným u veřejnou zpověď, která má zvážiti a korunovati celé dílo, uchvátí bez odporu ty, již nikdy ethicky a psychologicky moment zpo- vědi si neuvědomili. Nám však, kteří ze zkušenosti je známe, není nikterak novým překvapujícím. Co zde z celého dramatu mluví: ten drsný realismus, jinými tolik velebený, nám se je- dnoduše nezamlouvá. Tolstoj zde sáhl směle do nejčernějšího kraje lidské společnosti. Smělý tah vzbudil obdiv a nadšení. Alo pro odpornost celé látky nemůžeme se pro Vládu tmy nadchnouti, byt mnozí v dramatě viděli přímo Tolstoje jako nevyrov- natelného hlasatele evan elia a křesťanství.

Ale daleci jsme toho, dílu upírati mnohé zajíma- vosti. Tak prvé, co do očí bije, jest ta povrchní, fa- lešná zbožnost lidí zločinců. Stále se křižují a do- kládají Bohem. Vražednice novorozeněte ve své sta- rosti o brzké jeho odklizení na jedno nezapomínají- Aby bylo pokřtěno. Tolstoj tu až příliš markantně ukazuje, jak tomu lidu křesťanství zvrhlo se jen v pouhé obřadnictví, duše člověka nikterak ne- ušlechťujíc. O nějakém obrodu jeho vnitřním ani po- tuchy. Jediný Akiin — jediná sympatická osoba v celém kuse — jeví se tu v celé, epravdové evan- gelické spravedlnosti a prostotě. Zajímavo též, že v dramatě Tolstého ženy líčeny jsou daleko v horším světle, nežli muži. V nich jest jádro vší špatnosti a neřesti. Matrena, matka Ni- kitova, omlouvá syna, že svedl již dříve opuštěnou sirotu Marinu. Schvaluje přímo jeho nynější cizo- ložný poměr k Anisji, ženě hospodářově. Radí jí, aby starého muže otrávila atd. Anisja nutí pak Nikitu, jehož za muže pojala, k zavraždění novoro- zeněte, jež už zas Nikita má s Akulinou, ne- vlastní její dcerou. A nad vším tím svědomí žen se ni v nejmenším neozývá, i když již Nikita, vý- čitkami vlastního nitra šlehán, propuká ve vyznání svých zločinů. — Pokud provedení se týče, bezprostřední působi- vost dramata celkem selhala. Snad na intimním, ma- lém jevišti působilo by drama mohutněji; ale v na- šem divadle mnohé minulo se dojmem. Už ve hře a deklamaci samé bylo mnoho strojenosti a nucenosti. Zamýšlený mnohý effekt sklamal docela. Není věru scény hrůznější, jako když Aňutka, malé