1
article
zřízení vodovodu, také projekt jeho delší dobu
jest již hotov, ale než od plánu přikročeno
bude k činu, ještě hodně času uteče.
Hradu schází kromě toho nejnutnější opa-
tření bezpečnostní, totiž hlídky jak ve dne tak
v noci. Na hradě dlí všeho všudy dva muži:
správce a kastelán a asi pět ženských. To je
celý hradní personál, jenž by ani v počátku
dosti nepatrného ohně ničeho nesvedl, zejmena
kdyby oheň vznikl v některé uzavřené komnatě,
ke které možno se dostati jen po otevření
předchozích dvaceti jiných komnat a zámků.
Aby se vyhovělo jakž takž požadavkům bez-
pečnostním, nachází se v hradě pět extinkteurů,
rozestavených na pěti místech. Ale kdo by
jimi při vzniku ohně do plamenů hodil a jak
by se k nim dostal, když by pan správce a ka-
stelán dleli mimo hrad anebo byli pohříženív
spravedlivý spánek, nikdo neví. Že nebezpeči
ohně i uvnitř je značné, netřeba povídati, kdyžtě
hrad jest obýván, vaří se tam a svití petrole-
jovými lampami. Podobně není upraveno ani ná-
ležitě spojení městyse Budňan s hradem. Přede
dvěma léty žádal hasičský sbor budňanský, aby
s hradem zavedeno bylo spojení telefonické a te-
legrafni. Až dosud se však tak nestalo. To jsou
okolnosti rozhodně závadné a příslušné orgány,
jež mají hrad na starosti, měly by se náležitě
právě v nebezpečné době nynější postarati, aby
se každé možné nehodě předešlo. Památky hradu
zasluhují dvojnásob bedlivější ochrany, než co-
koliv jiného.
Budňan
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— »Naše« šlechta. Před několika dny uve-
řejnili jsme pod tímto titulem noticku, líčicí
vlasteneckou netečnost a nevzdělanost »naší«
šlechty. Je všeobechě známo, že rakouská
šlechta je nejklerikálnější a duševně nejzanedba-
nější společností, která nezná nic nežli trůn,
oltář a sport. Vzdělanost, zájem o věci kulturní,
tak vytříbený u aristokracie francouzské, anglické
a ruské, je u rakouských grandů něčím nejen
zbytečným, ale skoro shocking, neboť pravý ari-
stokrat takových věcí nepotřebuje. Bohužel podle
tohoto vídeňského vzoru opičí se velká část
české šlechty, jež úplně tak vzdaluje se všech
národních snah svého národa. Na adresu této
»naší« šlechty byl namířen náš článek, který
vzbudil živou pozornost i v kruzích, jimž byl
věnován, a z nichž jsme byli interpellovánis
ohražením proti všeobecnosti našeho článku.
»Vaše výčitky jsou zajisté správné, ale nemohou
se právě vztahovati na všechny české šlech-
tice a neměli jste opomenouti naznačiti tyto
výjimky,« bylo nám řečeno se strany vynikají-
cího representanta aristokracie české, jehož
jméno je nad jiné populární a ctěně v českém
národě. Rozumí se zajisté samo sebou, že jsme
ani neuznali za nutné uváděti zvlášť ty vzácné
3
article
„Pomalu,“ zavolal Michal na koníka a jeli.
„Oh, jest to interessantní,“ smála se Kasia
a gymnasista Zwadowski smál se též
„Mně se na vás líbí,“ řekla Kasia Debi
čova, „že jste se tak ve vyjednávání s povoz
níkem držel.
„Mou zásadou jest, nikdy neustoupit,“ řek
Zwadowski hrdě.
Michal Bajúka splnil nad očekávání svou
hrozbu
Když přijeli k mostu přes potok, kam z No-
vého Targu se dojde za půl hodiny, jeli tam pů
druhé hodiny, a k Dunajci, který jest odtamtud
čtvrt hodiny vzdálen, jeli další hodinu.
Vozík často stál na silnici třebas čtvrt ho-
diny a Michal díval se při tom pátravě na své
cestující.
Hodinu před Parnicí byla již tma a nočn
chladno.
Tak se stalo, že ačkoliv slečna Kasia ne-
byla bázlivou, dovolila hezkému gymnasistovi,
aby si usedl těsně k ní.
A Michal Bajuka jel čím dál tím pomalej
a pomaleji.
Přituleni k sobě, oba mladí lidé pochvalo
vali si, že cesta jest velmi pěkná, a když přijeli
za Paraninu, kam dojeli za sedm hodin, řekli si
že se mají velmi rádi, a když při nejbližší chvíi
vozík se zastavil, políbili se.
A mohli se líbat, neboť Michal Bajuka je
vskutku pomalu.
Paní Kasia Zwadowská, rozená Debičova,
ráda vzpominá na pomalou jízdu Michala Ba-
juky, který se v sobotu při hovoru s koníkem
divil, jak je možné, že ten pán, kterého před
15 léty vezl do Zakopaného, mu řekl: „Vy jst
založil naše štěstí.“
Michal
Kasius
Zwadowski
Bajúka
Dunajec
Bajuk
Michalus
Zakopané
Kasia Zwadowský
4
article
výjimky opravdově vlasteneckých šlechticů na-
šich, neboť jsou všeobecně známy. Nikomu na
př. nenapadne, že by steský, proneseně proti
němčení a nevlastenectví »naší« šlechty mohly
se též týkati šlechtice tak vlasteneckého, tak
horlivě pro věc českou pracujícího a tak svo-
bodomyslného, jako je dr. hr. Lützow, který
tak nadšeně a výmluvně dovedl Angličanům
líčit nejslavnější epochu české historie — hu-
sitské války. Bohužel taková výjimka je v naší
šlechtě snad ojedinělá. Tím větší ovšem jsou
sympatie všeho českého lidu k vzácnému muži.
A bohužel mnohem častěji se vyskytují i v mladé
generaci šlechtické případy opáčné. Tak dovi-
dáme se, že nynější majorátní pán na Orlíku
kníže Karel Schwarzenberg — nepřítel Husitů
— nařidil, aby všechny hospodářské a účetní
knihy na jeho panstvích, dosud české, byly
nyní vedeny německy. Nechceme ani věřit, že
by něčeho podobného byl schopen syn bývalého
vůdce české šlechty, toho knížete Schwarzen-
berga, jenž byl vlastencem »až do těch hrdel a
statků«.
— K demonstracím v Opavě. Pekařský
učeň Karel Furch, jemuž hrdlo probodeno čet-
nickým bodákem při demonstraci před vládním
domem v Opavě dne 18. t. m., včera podlehl
svému zranění; bylo tedy do opravdy smrtelně.
Lützow
Angličan
Schwarzenberg
Furch
Orlík
Opava
5
article
Zaplatil svým životem viny prušáckých štváčů,
kteří v daném okamžiku nebezpečí, když bylo
zjevno, že četnictvo hodlá před budovou zem-
ského presidenta zakročiti, ustoupili do pozad
a proti četnietvu postoupiti dali — dětem. Stalo
se to ve chvíli, kdy pod okny bytu hr. Thuna,
kde odbývala se hostina na počest císařových
narozenin, postavila se vojenská kapela a spu-
stila doprovod k požitkům hodovníků. Mládež,
poštvaná známým komediantským harangováním
K. H. Wolfa, vrhla se na četnictvo kamením a
cihlami; když jednomu četníku vyražena puška,
dal rytmistr rozkaz, aby ulice byla vyklizena.
Stalo se, ale náhodou při tom Furch a ještě
jedna osoba dosti povážlivě byla raněna. Furch
odveden na záchrannou stanici a odtud do
nemocnice. Jinak počínali si výtržníci se zuři-
vostí, kteráž nahnala samému Wolfovi, kterýž,
jak již oznámeno, dav odvedl k pomníku
císaře Josefa. Okna a dvéře Sokolovny vy-
třískány úplně, vniknutí sápajících se davů do
vnitř bylo zabráněno jen s největším úsilím.
Thun
Wolf
Furch
Josef
6
article
Připomenouti dlužno, podle »O. T.«, že
opavská bouře ze dne 18. t. m. bude míti za
následek nepochybně co nejvydatnější hospo-
dářské osamostatnění opavských Čechů. K takové
organisaci zavdala podnět smutná zkušenost
učiněná s opavskými obchodníky v den eísař-
ských narozenin. Příkazu prušácké kammory,
aby dne 18. t. m. zůstaly všechny obchody
uzavřeny od 9—2 hod., vydaného proto, aby
obchodní příručí, nejfanatičtější uličníci prušá-
čtí, mohli se vřavy zúčastnit, uposlechli téměř
všichni opavští obchodníci až na několik málo
čestných výjimek. Zavřením obchodů demonstro-
vali lidé, kteří vlastně žijí z českých peněz,
kteří stále dovolávají se svého českého původu,
aby přilákali zákaznictvo české. Činí tudíž »0
T.« návrh na zřízení vlastního českého konsu-
mu v Opavě, který by s to byl hověti všem
potřebám českého obyvatelstva a nahradil jed-
notlivé odborné obchody. Krok takový po 18.
srpnu jest nevyhnutelný a provedení jeho více
se odkládati nedá. »Práce na těchto základech
se úspěchu minouti nemůže a jejím následkem
bude, že německý lidový sjezd viděla ve formě
pro nás tak zahanbující Opava jen jednou, více-
krát ho však neuvidí.« Kéž se stane!
— Z řeči posl. K. H. Wolfa v Opavě.
Německé zprávy jsou velice skoupé na podrob
nosti Wolfovy řeči v Opavě na volkstagu na
den 18. t. m. Podle sporých referátů radikál
ních listů pravil Wolf se zřetelem na císařské
narozeniny asi toto: Jestliže právě dnešního dne
ozývá se jednomyslný náš výkřik hněvu, ozývá
se hlasitěji než kteréhokoliv dne jiného. Musili
bychom býti lidé smýšlení peského, bdybychom
chtěli lízat ruku, proti nám knutu pozdvihující.
Čecho
Wolf
Wolfův
Opava
7
article
Výkřik náš má býti výkřikem výstrahy
komusi, který jednou prohlásil: »Já
jsem panovník německý!« a od té doby na to,
jak se zdá zapomněl. Má býti hlasem varov-
ným tam, kde se na německém lidu až dosud
žádala jen obětavost, odkudž byl lid německý
vyhnán vládní politikou, kteráž mu na konec
ponechala jenom jednu volbu, buď dáti zhy-
nouti lidu anebo přestat hárati pro stát, kterýž
pro nás nemá žádného srdce. Dnes 18. srpna hol-
dujeme tomu, co pro nás na světě nejdražší,
německému národu a přísaháme mu věrnost,
dokud síly v téle i duši. Voláme s Lutherem
proti Rímu protestujícím: A kdyby byl svět pln
ďáblů a chtěl nás zrovna pohltit, nebojíme se
tak tuze, a musí se nám podařiti.«
— Rodinné zprávy. Slečna Mařenka Neuber-
tova a pan inz. Vladimir Orlt, strojní adjunkt
státních drah, slaví sňatek v pondělí dne 22. srpna
o půl 12. h. dopolední v evangelickém chrámu Páně
v Lounech.
— Úmrtí. Na Klenové zemřela paní Johanna
Snížková, choť inspektora technické finanční
kontroly v. v. a majitelka velkostatku Klenové ve
čtvrtek, dne 18. srpna, v 54. roce věku svého, Pohřeb
koná se dnes v sobotu 20. srpna o 3. h. odp. ze zá-
mecké kaple na Klenové.
— Slavín, K tomuto thématu došel nás tento pří-
pis: „Byl jsem na Vyšehradě před 10 léty a zase letos.
Luther
Neuber
inz
Orlt
Snížková
Louny
Klenová
Slavín
Vyšehrad
8
article
Zevní úprava Slavina mne nepřekvapila — ale za to
tím více vnitřek. Dlouhá úzká vlhká chodba — s jedi-
ným uzoučkým vchodem. Zdivo zcela obyčejné, cih-
lové, nahozené dosti špatnou omítkou, která se všude
odprýskává. To má býti schránkou tělesných pozů-
statků našich velikánů? Pranic se nedivím, že pří-
buzní zemřelých proti pohřbení do takového sklepení
protestují. Já si představoval i vnitřek především širší,
architektonicky vyzdobený a když nic, měl býti aspon
2 kvádrů a průchodní, se vchody s obou stran, aby
vzduch měl volný přístup. Takovou mizernou úpravu
vnitřní ani sebe nádhernější vnějšek nevyváží. Takový.
Slavina
9
article
Slavin ke cti národu našemu není. Jako by ironií osu-
du prvý do Slavínu byl pohřben Julius Zeyer. Tento
exotický květ na nivách naší literatury přisvojila si
katolická moderna — zdali právem, jest jiná otázka.
V jednom z přípisů k tomuto thematu byla učiněna
zminka, že příbuzní Zeyerovi hodlají vymoci si dovo-
leni, aby směli tělesné pozůstatky nebožtíkovy ze Sla-
vína na Olšany přenésti. — Nebylo by nejlépe za tě
přiležitosti tělesné pozůstatky Zeyerovy do Gothy pře-
vézti ke spálení — a potom teprve na místě příhodném
pohřbíti? Místem tím by nemusily býti ani Olšany ani
Vyšehrad. Zeyer nemiloval davů. Naprostě a rychlé
zničení tělesných pozůstatků ohněm a tím úplně vy-
proštění ducha z pout nejhrubší hmoty, jest jediným
způsobem pohřbení, jenž odpovídá životnímu názoru
Zeyerovu. Však o tom rozhodují a rozhodnou — bás-
níkovi příbuzní.
— Umění a památky církevní doby starší i novější.
Kruhy katolického duchovenstva uspořádaly pod ná-
zvem „Mariánské výstavy“ v reflektáři arci-
biskupského semináře v Klementinu rozsáhlou a umě-
lecky cennou exposici předmětů a památek, souvise-
jících s mariánským kultem. Výstava byla včera o 11.
hod. dopolední slavnostním způsobem otevřena za
účastenství najmě vyššího i nižšího duchovenstva.
Julius Zeyer
Zeyer
Zeyerův
Slavín
Olšany
Gotha
Vyšehrad
10
article
Mezi přítomnými byli: starosta král. hl. města Prahy
dr. Vl. Srb s druhým náměstkem Seifertem, president
vrch. zem. soudu ryt. Wessely, pol. ředitel Křikava,
mistodrž. rada Elsner, m. r. Brož, biskup Krásl, vel-
mistr Křižovníků Marát, převor maltézský Hamršmíd;
převor Benediktinů Wolf, probošt Karlach, hr. Ledo-
chowski, kanovníci Manlík, Podlaha, Vaněček, prof.
Müller, probošt Horh, přof. Horník, malíř Rudl, prof.
Košnář, kapitulár strahovský dr. J. Zahradník a j. v.
O 11. hodině přijel kardinál pražský svob. p. Skrben-
ský, provázen tajemníkem Píchou a ceremonářem Hru-
bíkem. Kanovník Podlaha jej uvítal a proslovil delší
řeč, ve které poukázal na význam výstavy. V podob-
ném smyslu promluvil i německy kanovník Maniík.
Srb
Seifert
Wessel
Křikava
Elsner
Brož
Krásl
Marát
Hamršmíd
Wolf
Karlach
Manlík
Podlaha
Vaněček
profesor
Müller
Horh
Košnář
doktor
J Zahradník
Pícha
Praha
11
article
Kardinál děkoval v obou jazycích a prohlásil výstavu
za zahájenu. Hosté prošli pak vkusně upravenými
mistnostmi výstavy, kde ve vitrinách přehledně uspo-
řádaných vystaveno jest veliké množství památek
uměleckých, jako obrazů, knih, zejmena kodexů, mi-
sálů a graduálů, kreseb miniaturních, skladeb hudeb-
nich a nářadí kostelního ve zlatě a stříbře provede-
ného. Zvláště zajímavým jest výstavní oddělení klá-
štera strahovského, jenž do výstavy zapůjčil oltář ní
obrazy ze století XV. a kopii Důrerova obrazu „Slav-
nost růžencová“. Kapitula svatovítská z knihovny své
zapůjčila veliké množství ukázek církevní literatury
doby starší, kancionály a missály. Z pokladu chrá-
mového pozornost poutá mariánský obraz na ziaté
půdě, zdobený drahokamy. Z Lorety vystavena tu
mitra, zlatem a perlami zdobená. Kromě toho po stě-
nách rozvěšeny jsou přečetné kopie i originály starších
i novějších mistrů, z nichž zejmena obrazy Knůpf-
ra, Jeneweina a Liebschera poutají pozor-
nost. Mile překvapuje útulně vypravený koutek Julia
Zeyera, odpovídajíci náladou, povaze jeho hloubavé;
mysteriosní.
Důrerův
Jenewein
Liebscher
Zeyer
Loreta
12
article
— České školství v Přivoze ubíjeno jest pro-
středky, které prušácké !hakatě v ničem nezadají. Je-
diná česká škola obecná umístěna jest ve staré bu-
dově, v každém ohledu nedostatečné, ba zchátralé,
takže pro jednu třídu musila býti najata místnost
v domě soukromém. Ač vhodných místností v městě
Přívoze není nedostatek, obec zastrčila českou třídu
do krčemního domu žida Meisla, v sousedstvo
kořalny a žáci mají s opilci společnou
místnost pro tělesnou potřebul. Aby
česká škola tím jistěji byla podvrácena, zřídilo ně-
mecké panstvo obecní v starém Přívoze, totiž v pů-
vodní části města, kde bydlí jen rolnické a dělnické
obyvatelstvo české, novou německou školu obecnou,
chlapeckou a dívčí. Poněvadž česká škola stojí v no-
vém Přívoze a poměrně dosti jest vzdálena pro děti
z dolní staré části obce, má býti nová škola německá
naplněna českými dětmi, které z české školy budou
vylákány nebo hakatistickým terrorem vypuzeny. Pro
českou školu v Přívoze, místo co by s přirůstajícím
počtem českého obyvatelstva sílila a rostla, nastává
nebezpečí, že bude snížena v počtu tříd. takže pak
vedle úplně organisovaných a všem požadavkům vy-
hovujících obecných a měšťanských škol německých
znechucena bude českým rodičům a dě-
tem, aby padla úplně. U obce ani u okre-
sní školní rady nemohou se čeští rodi-
čové pomoci dovolat. Zde bude třeba chopit
se jiných prostředků, zejmena nutno se do-
máhati ochrany škol a dětí zákonem
— Němectví pod rouškou turistiky mílovými
kroky žene se do Bezkyd a Tater. První neděli srpno-
vou otevřel »Beskidenverein« útulnu na hoře Čan-
Meisl
Bezkydy
Tatry
Český školství