Příloha k číslu 249. ročníku IV. roku 1900.

Prahu

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—I Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Fezapečetěnéreklamace sou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefen redakce č. 1126.

KAIULICKt Předplatné pro

LlS

s donáškou d domu: 2.80 měsíčně. . . . . 8.40 čtvrtletně . .. K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. celoročně... . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- e, Belgie a Anglie: čtvrtletně . .. K 18.20 celoročně K 52.80 Telef. administrace Il26.

Slunce vychází v 5 hodin 28 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 25 minut večer

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě od 10.-13. t. m.

Pondělí: Sv. Mikuláše z

Slovanské rozhledy. Po sjezdě v Záhřebě. (Původní dopis »Katol. Listů.«) V Záhřebě, dne 7. září. Dozněly již zvuky slavnostních řečníků, ráz města nabyl své obyčejné tvářnosti. Avšak důsledky tohoto sjezdu budou dalekosáhlé. Třeba politické věci se tam neprobíraly, což se stalo buď úmyslně nebo na zákaz vlády, čehož jsme se nemohli dopátrati, přece stojíme před vážnou skutečností: V Chor- vatsku na základě přijatých resolucí založena býti musí katolická strana národní, jíž tam dosud nebylo. To se stane ovšem pouze tehdy, když nezůstane pouze na papíru, co bylo usneseno, nýbrž když se resoluce provedou také v praksi. To vysvítá z reso- lucí o školství, katolickém životě, sociální otázco, papežském světském panství a katolickém tisku.

Doposud nemá tato strana vykrystalisovaného pro- gramu, avšak bylo by záhodno, aby tento pracovní řád byl co nejdříve ustanoven, poněvadž čas kvapí, a bylo by v pravdě hříchem, kdyby chorvatští katolíci nevyužili vhodné příležitosi, kdy většina intelligence jest na jejich straně; nač tedy déle otáleti? Ruce k dílu, dokud hydra nevěry a lhostejnosti náboženské se nerozšíří mezi národem chorvatským, který dosud věrně zachoval svoje náboženské přesvědčení podle svých předků, kteří za »krst častni i slobodu zlatnu« prolévali svoji krev nejedenkráte. Doposud spojená »oporba« či oposice na chor- vatském sněmě neměla společného programu, ač v po- slední době svorně pracovala, a možno říci také s úspěchem, neboť se tvrdí, že bán Khuen He- derváry, který 16 let nešťastně řídil osudy chor- vatské kraljeviny a přimykal ji těsnými svazky k Uhrám, pozbyl naděje na zlepšení poměrů a o d- stoupí prý do dvou mesíců. Tak se zde určitě vypravuje. Bán asi vidí, že se nemůže dále udržeti na svém stolci a proto chce čestně odejíti, dokud mu nebude dán pokyn s hůry. Tvrdí se, že jeho nástupcem bude hrabě Štěpán Erdödy, kte- rého doporučuje též Koloman Szell.

Utvoření veliké katolické strany bylo by proto výslednicí sjezdu a jeho nezbytným důsledkem. Spo- jená oposice záleží z více frakcí. Hlavními jsou Strosg- mayerovci či »Obzoraši«, jichž orgánem jest »Obzor«, a »Domovinaři« s listem »Hrvatska Domovina«. Kromě toho je tu »stranka prava« čili Pravaši s listem »Hrvatsko Pravo«, též stranou čistých zvaná, která však se oddělila od spojené oposice vlivem žida dra. Franka, démona strany a la Stránský na Moravě, a přiklonila se k vládě. Bylo by proto třeba spojiti obě dvě první strany a spojiti oba listy v jeden, aby mohl tím lépe působiti ve prospěch dobré věci. Tím spíše možno tak učiniti, poněvadž p. redaktor »Kat. Listu« Roseni navrhoval, aby se nový list nezakládal. Kéž nesvornost slovanského národa nedá tu opět pří- činy k výtkám v budoucnosti. Program společný by bylo třeba vypracovati na základech křesťanských, aby tak se mohla strana ustaviti a započíti zdárnou práci. Zdálo se, že zaspal katolický život v našem království trojjediném a že pozbyl naděje v životvornou moc víry. Avšak ověnčený Záhřeb a v něm sebraný výkvět chorvatského národa: potomci starých rodin vyzkoušených ve staletých bojích, nejznameni- tější zástupcové vědy a umění, přední měšťané chorvatských měst, něco chorvatského ducho- venstva ze všech krajin chorvatských za vedení svých biskupů se sivým starcem Josipem Jurijem Stross- mayerem v čele — nám dávají záruku, že neumřela idea, která vytvořila Zvonimírovo království, která sílila náš jih a vybojovala si svojí existenci.

Sjezd naplnil lidi upřímné vůle také z té pří- činy radostí, že dal na jevo pevný svazek katolických laiků i kněží s jich du- chovní vrchností, biskupy, jak toho přání sv. Otce vyžaduje. Toto živé spojení veřejně pochválil katolický laik, adv. dr. Neumann z Osěku na banketě, když vyslovil, že dějiny národa chorvatského byly a jsou úzce spojeny s dějinami církve. Národ v dobách trudných našel útěchu u svých kněží a bi- skupů. A nejslavnější synové národa byli kněží, nej- větší vlastenec jest biskup Strossmayer. Tu povstal arcibiskup záhřebský dr. Posilovi, aby se poděkoval jménem biskupů za ovace prokázené a přál si, necht se národ modlí, aby měl biskupy nejen zbožné a řádné, nýbrž také vlastene- cké, aby biskupové byli dobrými vlastenci a nikdy nepracovali proti národu, a volal za všeobecného nad- šení: »Biskupové a kněží jsou za jedno s národem v dobách šťastných i nešťast- ných.« Bouřlivé »Živio« a ovace přítomným bisku- pům byly odměnou tohoto ryze vlasteneckého projevu. Arcibiskup vrhbosenský dr. Josip Stadler dal též na jevo svoje vlastenecké smýšlení, neboť za burácejícího potlesku prohlásil, že si přeje, aby v brzké době byla Bosna a Hercegovina připojena ke království chorvatské mu. Nadšení pro biskupy chorvatské dostoupilo vr- cholu, když siňský biskup Maurovi udělil na konci slavnostní schůze požehnání staroslovanským jazykem: »Budi ime Gospoda (Pána) blagoslovjeno od njina (nyní) i vieke viskova. Amen. Pomoč naša v ime Gospoda stvoršago nebo i zemlju, Blagoslovi vas vse- mogi Bog Otac i Syn i Duch svety. Amen.« Ku pořádání příštího sjezdu byl zvolen zvláštní stálý výbor, takže v každé příčině byl slibný počá- tek učiněn.

Zprávy politické. V Praze, 10. září. K situací. Volby do nové poslanecké sně- movny konány budou dle všeho již v měsíci pro- sinci. Pokud se týče sněmu království českého, ubez- pečuje se, že před sestoupením se říšské rady svolán nebude. Patrně jenom proto, že by mohl státi se vládě nad míru nepohodlným. Vídeňský kníže -arcibiskup kardinál Gruscha zaslal nedávno donu Alfonsovi z Bourbonu, jenž jak známo, vyslovil se otevřeně proti souboji dopis, v němž se praví: »Z celého srdce děkuji Vaší královské Výsosti jménem celé lidské společnosti, je- jíž základy neztrestaným přestoupením nejsvětějších zákonů byly hluboce otřeseny. Děkuji jménem kato- lického lidu, který vězí u velikém nebezpečí, býti zklamánu ve víře na všeobecnou platnost zákonů, měl-li by shlédnouti, jak některé společenské kruhy samo- vládně zhrdají božskými i lidskými zákony, ba bez rozpaku hanobí svědomité zachovávání zákona trestem bezecti a vyloučením ze společnosti. Naproti těmto těžkým bludům a z nich plynoucím nezhojitelným následkům pro právní stav celé lidské společnosti prokázal otevřený, rozhodující list Vaší královské

Výsosti v pravdě právě této společnosti, vysokéi nízké, velikou službu, jejíž plný dosah v přítomné době sotva dá se uhodnouti.« K událostem v Srbsku. Kommuniqué úřed- ních listů sděluje, že cesta královských manželů do nitra země byla odložena, poněvadž jest královna v požehnaném stavu. Srbský vyslanec ve Vídni Mi- chailovič dán do příkaznosti. Dosud trvající úřad dvorníhe maršálka královny Natalie — dosud stál v čele úřadu toho plukovník Simonovič — byl zrušen. — Sultán udělil královně srbské řád Sefakat s brillianty. — Úřední list otiskuje tuto vyhlášku: Král i ve své proklamaci ze dne 8. července i ve svých řečech, jež do té doby měl, kladl důraz na to, že nepřipustí již, aby proti královskému rodu děly se pikle, a že jest pevně odhodlán pikle takové jakožto zrádné podniky proti němu i vlasti ze dvora králov- ského odstraniti. Přes to od doby té děly se jedno- tlivé pokusy v tom směru, přes něž ale král pře- cházel s pohrdáním. Před několika ale dny poslala bývalá královna Natalie svému zde dlícímu dvornímu maršálu otevřenou dopisnici, v níž královské manžele nejurážlivějšími a nejnižšími výrazy napadá. Ná-

Ze světa. Zneužívání bílé vlajky, jež má býti znamením vzdání se, bylo v sfrické válce oběma stranám často vytýkáno. Anglický důstojník, jenž účasten byl boje na Spionkopu, podává o jednom takovém případu zajímavé vysvětlení: Když boj byl nejzuřivější a Angličané i Boerové do sebe střileli na blízkou vzdálenost, aby jedni druhé s temene Spionkopu sehnali, tu v nejpřednější řadě jeden vojín anglický vztýčil bílou vlajku jako znamení vzdání se. Muž onen nebyl k tomu nikterak oprávněn, avšak dvě setniny anglické hned po té složily zbraně, po- vděčny tomu, že se vybaví z hrozného deště kulí. Když plukovník Thorneycroft to spozoroval, přicválal k prvním řadám a vzkřikl: »Já zde velím, nikdo at se nevzdává. Zastřelím každého, kdo složí zbraň!« — Je ku podivu, jak energické jeho vystoupení hnulo vším vojskem. Plukovník, postaviv se před vojsko v první řadě ušel jisté jinak záhubě jen tím, že Boerové, shlédnuvše bílou vlajku, v palbě ustali a naopak z úkrytů svých vyšli, aby zajatce přijali. Ta však jeden anglický vojín vypálil na Boery a hned činili tak i jiní a množství Boerů padlo za oběť to- muto nedorozumění, které zaviněno bylo zbabělým jedním vojínem a které nemůže býti považováno za zradu. Tak stalo se zajisté i v jiných případecha anglický list »The Sunday Special« upozorňuje na to, že četné podobné případy, kde se vytýkalo zrádné zneužívání bílé vlajky Boerům, stejně bys mohly asi vysvětliti.

Zabrání Transvaalu lordem Robertsem svědčí o tom, že anglická vláda změnila svůj původní náhled o boji s Boery. Na začátku srážky s Boery Chamberlain a jeho soudruhové nechtěli uznati, že mezi Anglií a africkými republikami panuje »válka«. Královna ve své řeči k parlamentu v říjnu minulého roku zmiňovala se jen »o stavu věcí v jižní Africe«. Při zahájení posledního sezení parlamentu mluvila královna již »o vpádu Jihoafrické republiky a Oranž- ského svobodného státu do jejích osad« a teprve po- zději připouštěla, že je Anglie s republikami »ve ve- liké válce« a dne 8. srpna výslovně užila slov »válka v jižní Africe.« — Pakli Roberts skutečně Trans- vaal anektoval, uznala konečně anglická vláda, čemu dosud se vzpírala, totiž že Transvaal byl státem cizím, s nímž Anglie měla spojení smluvené a ne An- glii podřízenou, vzbouřivší se osadou. ** Jsou si lidé žluté pletí bratry ? Ve- lice rozšířený je náhled, že Číňané a Japonci národ- nostně jsou blízce spřízněni, pročež také válka čínsko- japonská považována byla za boj bratrů s bratry. V pravdě však byla by válka mezi národy indo- germánskými a semitskými nebo mezi Peršanya Araby stejnou válkou bratrů. Pokud se týče ple- menné příbuznosti jsou si Čiňané a Japonci v ple- meni tursuském tím, co si jsou Rusové, Čerkesi, Ar- meni, Řeci, Židé v plemeni kavkazském, totiž oba

jsou velice rozdílni povahou, tělesným vývinem i jazy- kem. Japonci náramně se liší zevnějškem od mon- golských Turků, zejména od Mongolů samých. — Tělesnými zvláštnostmi blíží se více severo-altaiské skupině a bližšími jsou jim spíše Finnové, Samojedi a Tungové. Japonci považováni za příbuzné s Číňany, poněvadž v posledních tisíci letech užívali čínského písma, písemnictví, umění, kroje, zřízení i náboženství právě tak, jako moderní národové evropští přijali to- též od Řeků a Římanů. Právě tak však jeko Ba- skové, Finnové a Maďaři, ač proniklí velice kul- turou Aryjců jsou rozdílni, tak s ethnologického stanoviska i JJaponci úplně rozdílni jsou od Číňanů. Totéž platí o Korejcích a všech národech východní Asie, kteří převzali zevnějšek a částečně i ducha čín- ské kultury. ** Vzdálenost země od slunce. Země jest od slunce vzdálena 20 milionů geografických mil. Ry- chlík ze Solnohradu do Vídně ujede za 7 h. 314 km. (34 mil). Při největší rychlosti a nepřetržité jízdě by rychlík urazil za celý rok 100.000 mil, jeden milion mil za 10 let a celou dráhu od země ke slunci za 200 let. ** Jak ruští mužíkové přezímují. V krajích gubernie pskovské jest po několik roků hladomor stálým hostem. Mužíci těchto krajů mají zvyk zimu přespati. Celé dědiny jsou jako po vymření. Rodina mužíka spí celý den a noc, jen jednou za den čle- nové vstanou na krátko a pojedí kousek tvrdého