Vychá/л každý deo mimo ▼ nedèli a svátek. ffedpláof sa v administraci »•«rovní nilo* ii». 1B08-II.

OOPISY trcnkvTaué a podepcanr prljimá

r e d a lc c e v Ostrovní ulici č. 1608 П.

JednotliY& Čísla po 4 kr. Za donAienl do doma mácliné 10 kr.

» Praxe: podlou: étfrtleto« 3 pélletiié ... 6 wtaročné .. 10

Rukopisů» arrrccime c uepodepuoých nedbáme K K K L A ni A f К ■exapečeténé poeýlány budtei ne Irenko vi uy.

Inuráty poiitims co nijltrnejL

СШф 129.

\ Praze, r pálek dne ». června 1«»3

Ročník XT.

Hlas z Podřipska. (P. d. „Č.') Výsledky, jakých se dodělal поту list podřipský, Jenž od nového roku pode jmenem .Hlas od Ripu“ v Roudnici počal vycházeti, hodí skutečně veliký úžas. Jako cela Čechie, tak i my, kteří dlíme po blizku těm svobodomyslným podřipským, věru jsme nevěděli, na jak slabých nohou spočívá nadvláda Špiň- dlerovcù, a proto tím více jsme ustrnuli vidouce ani teroristé podřipětí, jak po staročeskú se řiká, do trávy kousaji a po tak krátké době působení nové oposice. Jak známo, utvořila se v okresích pod- řipských nová strana pokroku, která úsi- lovně zasadili se chce o opravy v poměrech jak v politických, tak i finančních, jak v okr. zastupitelstvu, tak ve spolku hospodářské úkoly, a strana ta, která mohutnou nachází oporu v novém listu .Hlasy od Itípu“, dochází již takého respektu od dosavadní naší kantonální samovlády, že ona úplně na milost a nemilost se odevzdává a za každou cenu kompromis uzavřití chce, jen aby pohlaváři její, totiž Kratochvil a Sklenář ještě nad vodou se udrželi a ne tak najednou čestných úřadů zbaveni byli a tím snad v zapomenutí neupadli.

Kdo tak poměry naše blíže pozoruje, ten žasnouti musí nad zbabělostí, jakou naproti redakci „Hlasů“ jeví oni lidé, kterým druhdy žádná autorita nebyla dosti slavnou, aby se jí neprotivili, a kde zákon přísně to netresce, ji i nezhanobili. Redaktor „Podřipana“ nevydal se sice nikdy v nebezpečí, ale za to redaktoři „Řípu“ : Hoffmann, Trojan a Pík v Litoměřicích a v Praze pykali za bujnosti svého chefa. Z toho vidét, že státní a vládní zřízení nikdy nebylo respektováno těmi pány. Kněžstvo a náboženské přesvědčení lidu bylo taktéž nohama šlapáno, a co jednotlivci, jako zemřelý purkmistr Zinke, dr. Vaclavík, Smutný a Flajšr, členové rady městské, od redakce „Řípu“ a „Podřipana“ zkusili, to ani vypočítali se nedá.

Zkrátka drzost a vyzývavost těch komunistů zdejších přesahovala veškery meze a nebylo možno jim se ubránili. Proto také teď celý svět žasne, že ti bývalí křiklouni ani nešpetají, když jim čte levity pan Švagrovský, redaktor „Hlasů“, který podle všeho na pravém místě je nchopil. Každé číslo „Hlasů* přináší nám nová objevení, tu z finančních poměrů okresního zastupitelství, tu z hospodářské školy hra- choluské, a ti, jichž se to týče, aui nedutají, a což tu divu, že všeobecné snad ještě více viny jim pHkládá veřejné mínění, než z jaké se obviňují veřejně tiskem. Za takých poměrů není divu, že lid se odvrací od těch, kdo je po tak dlouhou dobu mámili a šidili, a ještě více zajisté by se od­ kolem Řípu, kde protestanté jsou četní, spojeny jsou celou sítí silnic. Zálabská krajina, kde žádných není, ta postrádá silnic zúplna. To jest jeden příklad, a mohlo by se podobných uvésti více, a zvláštnost jest při všem to, že katolické obyvatelstvo nikým na tuto nesrovnalost poměrů upozorněno nebývá, a ochotně platí vy soké přirážky okresu, z nichž samo menších požívá výhod než nepatrná menšina protestantů. Bylo by tudíž na čase, aby i v tomto směru se v Podřipsku působilo, aby totiž lid nedával tak ochotně svých hlasů o volbách záloženských a okresních odpůrcům svým náboženským, kteří mnoho pamětlivi jsou prospěchu vlastního a skorém nic prospěchu ostatního obyvatelstva. Nemíníme vyvolávat! nějaké náboženské třenice v našem kraji, ale myslíme, že to jest předce nespravedlivé, když všude a ve všem jenom protestanté panují a katolický živel ve všech úřadech samosprávných a čestných při číselné své převaze v menšině ostává. Budiž provedena rovnoprávnost a protestantům ponecháno tolik čestných míst, kolik číselným počtem poměrně jim přináleží.

Hlasy o volbách. Od Nežárky, dne 5. června. (P. d. ,Č.“) Jest-li kdy toužebně čekali jsme kandi dátní listinu do sněmu českého, tož ji toužebně a dychtivě čekáme nyní, kde co nevidět к volebnímu osudí přistoupíme. A proč jsme tak zvědaví ? Za jedno bychom rádi již věděli, navrhne-li a postavi li sbor důvěrníků poslanectva českého za kandidáty také několik osvědčených kněží, a za druhé : jest-li ještě stoupencům „Nár. Listú“ či vý střední mladočťské frakci nějaký ten man- dátek ponechá ? Tyto dvě věci napínají zvědavost naši a vrátil, kdyby se vzpamatoval, jaký hlubší znepokojují nás trochu ohledně kandidátní význam vlastně celé svobodomyslné hnutí listiny do nového sněmu českého, v Podřipsku má. i Že by velká národní strana či sbor dů- Pod rouškou vlastenectví a svobodomy- věrníků poslanectva českého měl i některé slnosti, která svou novotou lid lákala a ba- katolické kněze do sněmu kandidovali, bylo vila, pracovalo se na prospěch vlivu prole- by zajisté slušno a spravedlivo. Nebo čeští stantisniu v Podřipsku. Protestanté chytře kněží katoličtí jsou uvědomělí, vzdělaní, in uchopili se novoty a postavili se hnutí v čelo, telligentní, jsou netoliko sluhové Církve, & výsledek toho jest, že veškeré správy zá- nýbrž také občané, členové státu a národa, vodů, okr. zastupitelství a veškeré čestné a nezapovídá se jim veřejné občanské úřady úřady nacházejí se v rukou protestantů. Tím poslance, zastupitele obcí, okresů atd na nabyli protestanté všude značného vlivu, a sebe bráti, když důvěrou občanstva к nim nemeškali téhož ve prospěchu svém použiti, pozváni jsou, a když nejsou poměry takové.

Jednotlivci mezi nimi vůčihledě bohatli a to že by proto se svým postavením církevním ne snad pouze vlastním přičiněním, ale také a kresťanskou pravdou v odpor přijíti mu- přičinéním svých souvěrců. Když ku př. jistý sili. Ano, v nynějších dobách, kde lidé protestant najímal jeden dvůr, učinili odhad , strany podvratné a zarytí křesťanstva necem jiného jeho souvěrce a což tu divu, že přátelé všude ku předu se tlačí a rozhodný kráva, odhadnutá ua 50 zl., prodána byla za hlas všude tu miti chtéjí, kdež se o věcech tři dny za 150 zl. veřejných porady a usnesení dějí : žádoucno Tak a podobně starali se o prospěch vlastní ' a potřebno, aby i uvědomělé a osvědčené jednotlivců, a o prospěch obcí, kde četněji i katolické kněžstvo české hojněji než kdy jsou usazeni, starali se rovněž pilně. Obce Jindy do sborů zákonodárných se dostalo.

A zdaž by nevědělo a neumělo to kato Hcké kněžstvo české zájmy lidu svého zdárně hájili ? Máme za to, že stejné s jinými — ba snad lépe by to činilo než jiní, neb ono většinou z lidu českého vyšlo, s lidem tím ustavičné se stýká, jeho strasti, přání, tužby a potřeby dobře zná. Proto zasačřte se o to v matičce Praze, aby sbor důvěrníků poslanectva českého i některé osvědčené a rázné kněze katolické za kandidáty do sněmu příštího navrhl. Lid zajisté rád je voliti bude, aut к nim lne a jim nejvíce důvěřuje. Aby pak na stoupence „Nár. Listů či na výstřední mladočeskou frakci nějaký ohled se bral, nevidí se nám býti potřebno, ba zřejmé bychom to zrazovali. Nebo výstřední ta mladočeská frakce či tak zvaná „svobodomyslná“ strana v národě našem vždy většího a většího dochází odsouzení pro svou chameleonskou politiku, jakož i pro nepřetržité rýpalství a štvaní v „N. L.“ proti všemu, což národu našemu prospčšno, uži tečno a sváto jest ! Zajisté nedobře a skoro nepoliticky by sbor důvěrníků poslanectva českého jednal, kdyby pánům z tábora „Nár. Listů* několik zas mandátů ponechal ! A jest-li pro zachování jednoty a svornosti národní přec lidi ty za kandidáty do nového sněmu českého nám postaví, tož vřelou naši vznášíme prosbu, abyjen mnohojich nebylo, nejlépe žádného, sice by to v národě pobouřilo a zlou krev dělalo Ovšem výstřední mladočeská frakce bude v „N. L.‘ bouchat, láteřit a zuřit, bude i svými veli činami zimničně agitovat, přemlouvat a všelijak balamutit, ale bohdá bez výsledku. Všeliké ty šmejdy, pletky, agitace a bou cháni její budeme mařit a lidu českému poctivě a spravedlivě objasňovat.

Ze Sušice, dne 6. června 1888. (K ruchu volebnímu) Ze Sušice se nám se strany velice vážené píše, že dp. P. J a n D u b e n, vikář v Nezauiyslicích, byv к tomu vyzván svými přátely a ctitely, přijal kandidaturu za poslance z venkovských obcí volebního okresu sušieko-horažďovického, což bylo již sboru důvěrníků poslanců českých také oznámeno. Jelikož dp. vikář Duben veliké oblíbenosti v okresu se těší, vědomostmi vzácnými a zkušenostmi mnohými u věcech školských a národohospodářských se vyznačuje, konečně jeho smýšlení, nejen, jak samo sebou se rozumí, katolické, nýbrž i ryze vlastenecké známé jest: bylo by к přání, aby při volbě nad stranou mladočeskou, která se tam poněkud rozmáhá, zvítězil. Z jižních Čech. (P. d. „Č.“) Tak tedy je dflat. pan vícerektor bndějovi- cký, V. Petr, také už v „Nár. L“ To je brzy! To mu dělá velkou čest! Kdybychom tak od r. 1860 prohledli „N. L “ a sebrali jména viech těch kněží kteří v nich byli napadeni, snesli bychom dohromady hezkou řadu kněží statečných, neohrožených, horlivých to dělníků na vinici Páně. Také mé maličkosti se té cti dostalo a také aa v tom smyslň, jako dp. Petrovi: že jsem byl dříve vlastenecký kněz, a pak že se ze mne stal fanatik. Jenom ře mně se té cti dostalo až po více letech kněž kého působení.

Mlnvil jsem o svátcích velikonočních s jedním panem bohoslovcom o té literární jednotě a dotazoval jsem se, jaké to časopisy se v ní odblrsjl a ta s ustrnutím jsem shledal, že z jakési liberální a neuvážené všestrannosti, odbírajl tam spíie to, co může být mladistvým, nezkušeným těm čtenářům na ikodn, než to, co by jim opravdu prospěla. Taknapř., byl li jsem dobře zpraven, jediný nái nezávadný, vskntkn výtečný belletristický časopis „Obzor* brněnský ani se neodbíral! Dle mého, dlonbon zkušeností nabytého n&bledo, je to odbíránl a tndy i čtení t liko časopisů balla* tristických a novin pp. bohoxlovcům na ikoda. čteni belletristických listů toho směn, jakým json uvedené v dopisu „N. L.“, jen zá- hnbně mnsl působit na obrazotvornost a celý směr mladých lidi, kteří se připravnjí ke stavu tak vznešenému a důstojnému, jakým je stav kněžský. Právě, aby se nenvolnila příliš nzda obrazotvornosti, n mladých Udí beztoho až příliš hojné a tndy nebezpečné, prospívá jim spíše čtení vážné, vědecké neb ascetické. Proto jame povděčni všickni kněží starší a zknšenějšf, že dp. vícerektor Petr nastoupil tnto střízlivou či „fanatickou* cestu. Mnozí ze starších pp. boho- slovců pochopi a nznsji snaha a směr jeho a i mnozí z těch, kteří mladistvým ohněm rozníceni, myslí, že vše, co je „českého* je krásné a vznešené, až z toho opojeni vystřízliví, budou mu

FEUILLETON. ЗРоЗ.оЪеп.в'Ьтг!.

Žádost téla.

—К.— Kdysi vystrojil jeden král veliké hody všem obyvatelům své říše. Kolkolem bradu na nesmírném prostranství dal množství sudů в různými nápoji : vínem, pivem i kořalkou navoziti a pod košaté stromy rozestavili. Vedle sudů naneslo se i převeliké množství stolů se sedadly. Premovaní služebníci nosili na stoly chutná jídla, kteráž zdaleka vůní svojí к jídlu vybízela. V přiměřené vzdálenosti od sebe stály hudební sbory, veliké o stu hudebnících, menší o 30 až 60 hudebnících a malé o 10 hudebnících ; bylot každému volno, vyhledali si hudbu dle libosti hmotnější aneb tišší. Líbily-li se komu dudy, neb kolovrátek, našel dudy i kolovrátek. Bylo i dosti zpěváků objednáno, kteříž zpívali písně hezké i nehezké, cudné i ne cudné dle toho, v čem si kdo liboval. Opodál v rozkošných zvláště к tomu zařízených besídkách vše připraveno bylo к tanci a vždy asi na 300 kročejův dále postaveno bylo di vadlo, kdež měly hráti se veselé i smutné kusy, aneb kusy vážné buď s veselým, neb smutným zakončením. Za divadly a tanečními besídkami měli kejklíři a provazolezci postaveny své krkolomné a čarodějné nástroje, vedle nichž rozladěné kolovrátky s tureckými bubny a čínskými talíři s ohlušným hřmotem a kvíkotem dospívající mládež к sobě lákaly. Blízko к jklířů a provazolezců stály větší i menší boudy se všelijakou cizozemskou i do máčí, divokou i krotkou, živou i zdechlou, ano i • předpotopní zvěří ; stály i jiné hondy :

panorama a kukátka, kdež každému za darmo ukazoval se palác čínského císaře, ložnice tatarského chana a seralj tureckého sultana. Mohlt každý viděli, kterak si chodí černé Afrikánky v leté a ženy Laponců v zimě, a co lidé dělají v Neapoli a co v Pekinku když se najedí. Zkrátka na tomto velikém prostranství kolem královského zámku bylo všeho co jen hrdlo člověka ráčilo a co si oči a uši jen přály a co vůbec rozkošnictví lidskému lahodilo. Ano byl tam i pověstný hanácký ryb nik místo vodou naplněn máslem, v némžto špekové jak člověčí hlava veliké knedlíky plovaly, kteréž velmi snadno rukama, neb i ústy mohly se lovili a kolem rybníků stály jako telegrafní týče holubníky, s nichžto pečení holubi přímo do huby lítali. A uprostřed této převeliké, trávníkem porostlé, stromy a přerůznými vonnými květinami okrášlené zahrady vypínal se hrdě к nebesům veliký, přeskvostný zámek, jehož střechy a věže vesměs zlatém kryty a draho kamy krášleny byly. Okna zámku toho byla křišťálová a v patře nejhořejším, kdež sám král avé komnaty měl, vše zlatém a drahokamy se třpytilo a daleko široko zářilo. Dole v přízemí v prostranných síních kolem zdí v pytlech jako na nějakém trhu a na podlaze u velikých hromadách vsypáno i rozsypáno bylo nesmírné množství dukátů, diamantů, granátů, rubínů, smaragdů, ame- thistů, topasů a p. rozličné velikosti. Stříbr- ůáků bylo kolem těchto pokladů nasypáno asi tak, jako se nasejpá kamení kolem hro mad nějakého zboží, aby se nerozkutálelo. Kolem těchto hromad drahých kovů a kamenů visely na stěnách pytle, pytlíky a měšce, do nichžto každý dle libosti mohl si nabrali pokladů tolik, kolik unésti si troufal. V prvním, druhém a třetím patře zámku

byla zase různá rytířská zbroj, zlatohávy, biskupské berly s červenými taláry a královské koruny se žezly a říšskými jablky, leč o tom všem podrobněji povíme v kápi tolách pozdějších. Na dané znamení objevil se na bujném oři ve zlaté zbroji královský hlasatel a stanuv u brány, kdež tisíce tisícův poddaných čekalo, mocným hlasem zvolal : Králi našemu nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu se zalíbilo, poddaným svým všech stavů i všeho věku vystrojili veliké hody. Hody ty jsou připraveny, nuže, n e c ht každý vstoupí avybeře si sám, co by se mu nej více líbilo, — dořekl, načež tryskem nazpět do zámku uháněl a za ním hrnuli se zástupové lidu u velikém množství, mužů i žen, starých i mladých, urozených i neurozených, bohatých i chudých, zdravých i nezdravých, chromých, kulhavých, hrbatých, šilhavých, slepých a pod. I nastala řava nesmírná. Jedni hrnuli se na druhé, zadní před sebou tlačili předních a nejzadnější přednějším škrabali se přes záda i přes jich hlavy ku předu, tak že mezi mnohými, nežli do přcdhfadí na zahradu к tělesným požitkům se dostali, nastala rvanice. Jedni zadržovali druhých za ruce, nohy, vlasy i nos, vespolek se tahajíce. Ano i starci a stařeny, co již o holích a berlách chodili, bezzubá ústa na sebe cenili, hubenýma a třesoucíma rukama si vyhrožovali a konečně i holemi a berlami do svých šedých a lysých lebek tloukli, že mně, — kterýž pozvání toho též uposlechl, — taká zást a závist starých, již nad hrobem stojících lidí se zhnusila a odskočiv stranou, hleděl jsem ne pozorovaně na zámeckou zahradu se dostali. Větší počet hostí zasednul ihned ku připraveným stolům. Mnozí a to sprostnější něco

málo se porozhlédnuvše zasedali bez dlouhého výběru к obyčejným stolům s obyčejnými pokrmy i jali se plnými ústy jisti a žízeň hned od čepu hasili. Ačkoliv o něco dále hrála vojenská hudba, libovali si tito při pouhém kolovrátku, anebo dudech a ačkoliv hned nedaleko stály sudy s vínem a plzeňským, nalévali si raději ze sudu smr- dutou pálenku. — Když už smíte si zde vybírali, pravím к jednomu, — proč pak neposednete si tam dále? — — Eh, já mám nejraději tu trhanskou, až se té napijú, pak teprv Odvrátil jsem se od sprosťáka s ošklivostí dále к jiným stolům, kdež si společnost vybranější zasedla. Hned na kraji vřískaly kolovrátky a dudy, tlouklo se na bubny, vířily trouby a trubky а к tomu hodující sotva že opojného, palčivého nápoje okusili, dali se do zpěvu a křiku, hádek a pranic, tak že ti. co mezi nimi poněkud zdrženlivější byli, od stolů vstávali а к jiným přeseduli. Tak zvaný střední stav obklopil stoly s obyčejnými domácími krměmi, připravenými dle kuchařky slavné Retičky, vedle nichž na sudech vypáleny byly nápisy: občanský plzeňský pivovar a kde hrála vojenská hudba Straussovy valčíky, operní kusy a také „Kde domov můj,* zde bylo hlučno a veselo. V této chvfli zdálo se, že všechny starosti života byly zapomenuty. Přisluhující zámečtí služebníci hodovníky chvilkami napomínali : pánové a paničky, nezapomeňte podívali se též do vnitř zámku, tam by se vám též líbilo t — — Eh, co, zde se máme dobře, zde zůstaneme t — odpovídali. (Pokračování.)