2
masthead
V Praze, v úterý dne 27. listopadu 1900.
Praha
4
article
Fa rannt a oapot. nisa
předpláet nas
Praze v sdmitníst
ikz
nis 4rojí doesiko
n vrt lete.
s n ve eanlna
rošcon
rp .
s drojí sáa l nno
n:::: k21
Praha
5
article
Čím dál, tím — líp!
Čím dál, tím — líp!
»Nestranný a objektivní« režim Körbrů
chrabře se činí, aby nashromáždil řeřavého
uhlí na hlavy svých vezdy nespokojených
německých levičákůví
Nulla dies sine linea. Nemine téměn
dne, aby podle diktátu Grossova »cestou
administrativní« nás nebodl, nezranil a ne-
poškodil nějakým příkořím, jako to umívaly
pověstné vlády »bürgermínistrů«, vlády vy-
sloveně strannické, německo
ústavácké, kteréž netajeně o sobě říkaly.
že jsou kostí z německých hnátů a svaly
z německého masa.
Mohlo se věru za to míti, že děsné
stopy, jaké zůstavily vzpomenuté ony zlo-
vlády let šedesátých a sedmdesátých na
zbědovaněm těle monarchie habsburské, pro
věky odstraší příští vlády rakouské z dalek
od následování jich. Vždyť se ono boho
pusté hospodářství německo-ústavácké vy
mstilo na Rakousku do konce roku 1878
takovým politickým, finančním, parlamentním
a národohospodářským krachem centralismu,
že mu nebylo rovna v dějinách novověkých
státův evropských. »S těmi lidmi nelze
vládnoutl« zvolal sám jejich
vůdce a ministrpresident, kníže
Auersperg, vůči té anarchii hro-
zné, jaká zavládla tenkrát v tom zvěřinci
privilegovaných samovládců a tvránkův vy-
tylých dvacetiletou vládní přízní na útraly
převážné většiny slovanského obyvatelstv
této říše; a s nejvyšších míst padlo teh
o nenasytných německých hegemonech bi-
storické slovo odsuzující jich fakcio sn
t. j. státu záškodnou a zhoubnou
opposici, kterouž provozovali posléze ne
vděčnici i proti svým vlastním dobrodincům
a patronům. —
Mohlo se věru za to míti, že se t
vyučená, jakou tehda Rakousko od ně-
meckých levičáků dostalo, do smrti
nezapomene. A zatím zapomenuto a —
odpuštěno jim »bez vysvětle ní
všechno.
Grossův
Auersperg
Rakousko
6
article
Či se snad od těch dob byli staříti
hříšníci a škůdcové Rakouska polepšili a na-
pravili tou měrou, že sobě zasloužili odpu-
štění a nové důvěry? Ano, krásně se po-
lepšili! Ještě zarytějšími, ješt
zpupnějšími a bezohlednější m
stali se k životním podmínkám této říše
neboť postřehli Achillovu patu všech řídících
ji odtud kabinetův vídeňských: již za Taaffa
věděli, jak nesmírně se státníci vídeňští
bojí německého repotu a hněvu
a Plener to již r. 1886 s mefistofelským smí-
chem pověděl Taaffovi v parlamentě do očí,
řka: »Nyní víme již, kterak s vámi zatočit
dovedeme-li si jen my Němci řádně na vás
dupnout, pak povolíte a couvnete !« — Do
kladem toho v historii Rakouska byly pal
— vídeňské punktace ze dne 17. ledna 189
a druhým, neméně drastickým a osudným
Clarova kapitulace před německou obstruke
ze dne 17. října 1899.
Snad že se tenkrát moudrost vídeňská
domnívala, že si neslýchanou tou cenou v
koupila konečně od německých levičáků n
dlouho svatý pokoj. A zatím nastal prav-
opak. Přes noc nejevila se lačným démonůn
ta oběť nežli pouhou nepatrnou mouchou
jedva ji spolkli, již počali křičet: »To nám
nikterak nestačí!« a požadovat další kon-
cesse, další kusy z našeho práva dobrého.
achillův
Taaff
Plener
Němec
Clarův
Rakousko
7
article
Sotva jim pak pro utišení hladu opět něco
hozeno, rozlačnili se teprve při jídle přímo
do žravosti, až dnes před samým volebním
turnajem jsme v tom milém Rakousku trpí-
cími svědky divadla, sotva kde jinde mož-
ného a vídaného: udýchaný » státník « Körber
jedva že stačí hladové a zuřící sani německé
panstvílačnosti házeti porci za porcí z naší
skrovné české spižírny, jedva že stačí vy-
plňovati cestou administrat i v ní
postuláty svých famosních spřátel« ode
včíra na naše útraty národní,
nedbaje, co tomu říká 6 millionů českých
obyvatel tohoto soustátí, jak cítí každéto
bodnutí až do duše a co se přirozeně děje
v mysli národa, roztřpčované od roka a dn
tolikerým příkořím a protivenstvím. — Jako
by nebylo pořád ještě dosti toho hor-
livého vymétání jazyka če-
ského z vnitřní agendy a korrespondence
víšech státních úřadův zemí na-
šich, jakoby nebylo pořád ještě dosti na
tom úsilovném opětném zavedení úřadní
němčiny do kanceláří c. k. soudních, politi-
ckých, finančních a berních úřadů v kra-
jích ryze českých; jakoby to klopotné
odstraňování kde jakého Němcům nelibého
českého úřadníka z vyšších míst úřadnícha
to nahrazování jich německými byr-
kraty pořád ještě nestačilo: zvěstovaly
včera oba zdejší německé denníky, »Bo-
hemia« i »T agblatt« tento ge-
manisační attentát z Moravy:
Němec
Rakousko
Morava
8
article
»Zemská školní rada moravská
vydala rozkazy. jimiž se na dále úřa-
dům školským zapovídá použí-
vati češtiny jako vnitřního ja-
zvka úřadního. Poslední dobou zemská
školní rada moravská v racela ji ž vše m
podřízeným okresním školní
radám veškeré jejich české pří-
pisy a referáty, byťse i týkal
českých věcí a českých škol.
s podotknutím, ze mají býti sep sán
německy!« —
Tedy i na naše školství již padají se
střechy »nestranné a objektivní« vlády ví-
deňské takovéto germanisační tašky! A to
vše jen za tím chvalitebným úmyslem, ab
Němci nestali se šmahem Wolfány a Scho-
nereriány! Kam to spěje? »Vůčihledě
ke koneite pravil včera německý li-
berál Zdeněk Schücker před voliči v Po-
stoloprtech
Němec
Wolfat
Schücker
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Těšína, 25. listopadu. (V ý s le d ek
voleb volitelů.) »Těšinské Noviny« sdě-
lují, že při volbách volitelů, nyní již téměř
všude vykonaných, socialisté ztratili proti r. 1897
část hlasů, ač sami tvrdí, že letos získali. Z
to však Němci dodělali se některého úspěchu,
a sice na úkor socialistů a Poláků, kteřížto po-
slední chovali se při volbách dosti netečně.
Český živel — dodávají »N. T.« —
zůstal sobě věrný a pevný.« Z českých hlasů
neziskali Němci ani jediného. Jest to jednak
důkaz větší intelligence českého obyvatelstva n
Němec
Polák
Těšín
Těšinský novina
10
article
Těšínsku, než obyvatelstva polského, jednak
však také důkaz, že lid český uznává za správný
ten postup práce, kterou jeho vůdcové roz-
víjejí na Těšinsku.
Z Krakova, 25. listopadu. (Pův. zpráva
»N. L.«) Velká schůze lidu konala se dnes
v jizdárně u »Kapucínův«. Průběh byl velmi
bouřlivý. Sešly se všechny strany politické.
Schůzi, jež měla být důvěrná, svolal kandida
konserkativců prof. Krotovský a pozval dont
kandidáta antisemitů rolníka P táka. Socialista
Dašiňský nebyl do shromáždění vpuštěn — z
to shromáždílo se před jízdůrnou více jak 5000
»soudruhů«, kteři bez únavy přes 2 hodiny zpl-
vali »Rudý prapor«. Policie podle dávného
vzoru zjednávala pořádek: šavle sekaly, drožky
odvážely zatčené, vozy zächranné stanice byly
v ruchu. — Z redakce »Naprzodu« lítaly ka-
meny na stráž policejní a komisaře.
V jízdárně zatím panoval největší zmatek.
Nepohodlní hosté sice vyhazováni, ale přesto
řečníci nemohli k slovu přijíti a na konec sám
svolavatel schůze musil zmizeti zadním vcho-
dem. Prof. Krotovský pohořel úplně; za to anti-
semitský kandidát Plák ziskal si sympatie, zvláště
širších kruhův rolnických, jež se odvracejío
Dašiňského. Výsledek voleb v páté kurii kra-
kovské stal se dosti pochybným, přes to, žeje
Dašiňský obratný agitětor
Z Turč. sv. Martina, 25. listopadu. (Na-
vrat slovenských vlastencův z
báňsko-bystřického vězení.) V so-
botu dne 24. t. m. vrátilo se do Sv. Martina
třináct občanů, kteří si odbyli v Báňské Bystřici
trest dvouměsíčního vězení proto, že roku 189e
uvitali mlčky na nádraží redaktora »Nár. Nov.
profesor
Krotovský
Dašiňský
Plák
Martino
Těšínsko
Krakov
Bystřice
Z Turč
11
article
Ambr. Pietra. Jsou to pp. : Jos. Skultéty, Jos.
Capko, Št. Cablk, J. Cablk, Jos. Soltész, Samo
Kuchárik, Jiři Čajda, Konst. Hurban, Petr Kom-
piš, Ged. Turzo, Jul. Branecký, Ant. Novák,
Ant. Bielek. Jos. Fábry vyjde z vězení 27. t. m.
Ve vězení zůstanou ještě do 24. prosince Pavel
Mudroň, Ondr. Halaša, Jos. Cipár; Svetozar
Hurban musí si odsedět ještě 3 měsíce a Matůs
Dula 4 měsice. Vlad. Mudroň, odsouzený na dva
měsíce, jemuž trest pro chorobu odročen, musi
se dostaviti tyto dny do vězení, ač se choroha
jeho ještě zheršila.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 26. listopadu.
MI. P. Pogodin.
Ruský národ těchto dní vzpomínal si n
smrtelných zásluh M. P. Popodina. Pogodin
nar. se 23. listopadu 1800 a zemřel r. 1875.
Celý jeho život byl věnován ruské historii
vůbec ruské věci. Byl to neobyčejně mnoho-
stranný muž: byl učencem, professorem, aka-
demikem, archeologem, básníkem, biografem,
politikem, obecním starším. R. 1818 dokončil
studia na moskevské universitě. Dissortac
so původu Rusi« nabyl stupně magistra
otevřel si dráhu k universitní kathedře. Před-
nášel nejprve všeobecné, potom ruské dějiny.
Z jeho vědeckých prací zasluhují zvláštní po-
zornosti »la ei o pyccno
noropin.« Současně pokoušel se i v básnictv.
Jeho »Mapoa Iocaua« získala mu lichotiv
uznání samého Puskina. Redaktorská činnost
Pogodina osvědčila se ve dvou měsíčnících
»Moskevském Sborníku« a »Moskvitanině«
Pietr
Cablk
J Cablk
Jos
Kuchárik
Čajda
Konst
Hurban
Petr Komo
Turza
Jula
Antonín
Novák
Bielek
Fábry
Pavel Mudroň
Ondr
Vlad
Mudroň
P Pogodin
Popodin
Pogodin
Rus
Mapo Iocau
Jos
Praha
Matůs Dula
12
article
Sebral mnoho starožitných knih a vůbec pa
mátek.
Byl také horlivým Slovanem, se všemi sl
vanskými učenci udržoval čilé styky a zvlášt
si vážil našeho P. Jos. Šafařika.
Pogodinu dostalo se neobyčejně pilného
a svědomitého životopísce v osobě P. P. Ba
sukova. Životopis tento, jenž už obsáhl několi
velkých svazků, je ve vlastním smysle dějinam
Ruska »pogodinské dobye
Rusové nemíjejí žádné příležitosti, aby
s námi slavili památku našich velikých mužů.
Douřáme, že i naši učení odbornici věnují pa-
mátce M. P. Pogodina zasloužený hold a se-
známí s jeho prací a osobnosti naše novější
pokolení.
Srážka mezi Arnauty a Černohorci.
»Bělehradským Novinám« oznamují ze
Skoplje: Na turecko černohorské hranici strhla
se krvavá srážka mezi Arnauty ze Staré Ru-
gové a Černohorci z okoli Veliké. Příčina srážky
není známa. Arnauté nabodali hlavy porubaných
Černohorců na žerdě a nesli je ve vítězoslávě
do Peči, kde byli od svých soukmenovcův uví
táni s jásotem a střelbou pušečnou. Turecké.
úřady klidně na to hleděly a teprve na nale-
hání jednoho prváka arnautského odstraněny
byly z nádvoří pašova konaku a pohřbeny n
srbském hřbitově.
Pogodin
Rus
Arnauta
Černohorec
Rusko
Peč
13
article
Krüger ve Francii.
Včerejší neděle nebyl nával mass před
hotelem »Seribe«, v němž Krůger v Paříží bydli,
již tak veliký. Ostatně pršelo. O 11. hod. vy-
konal Krüger v saloně nedělní bohoslužby, jímž
obcovala rodina jeho, Loyds a delegáti burští.
Krüger předčítal z bible několik míst, načež
přítomným předčítal z listu kázání. Některé
listy, jako »Eelair«, praví, že návštěva Krü-
grova nabyla dvěma jeho schůzkami zvýšeného
významu. Loubet přijal dle listu toho Krügra
proti přání jedné části ministerstva. Také
»Presse« praví, že vláda musila počítai
s obrovským hnutím v lidu francouzském
že prokazuje tudíž Krůgrovi více pozornosti,
nežli původně chtěla. V hotelu »Seribe« zapsali
se na př. ministři Delcassé a Millerand, genera-
lissimus Brugěre, ministr vojenství gen. André
všichni skorem v Paříži dlíci generálové, mnozi
senátoři, poslanci, členové- Akademie atd. Večen
byla ulice Seribova a celá část boulevardů před
hotelem »Seribe« uzavřena. Postavena tu setnina
policistů s puškami v pýramidy složenými
škadrona jízdy. Večer udál se proj e
proti Angličanům, proti pařížském
domu »Timesů« na boulevardu des Capucines.
Policie jala se ihned zatý kati a
zatkla pět osob.
Z Paříže píše se ještě ke vstupu Krügrov
na půdu francouzskou
»Osobnost presidenta Krügra v ohledu mo-
rálním i fysickém, uprostřed této jásající demo-
kracie, činila dojem tragického zjevu. Jaký to
pádný kontrast mezi patriarchálními mravy, silou
náboženského přesvědčení, způsobem cítitia
mluviti u tohoto vznešeného starce a mez
zvyky, zimničními a žárlivými vášněmi, mluvou
naší raffinované a zastaralé civilisace. Než přece
dojem byl veliký, poněvadž jádro lidské duše
zůstává totéž a poněvadž nad to duše francouz-
ského lidu nikdy ještě nedovedla zůstati lhostej-
nou ke steskům a protestům národa utlačeného.
Krüger
Eelair
Delcassé
Millerand
André
Seribův
Angličan
Francie
Paříž
Presse
Timesy
14
article
v drobném prodejii
pel. . . . Re
ve dsntách aa veskrví-
sopoisáuf. . . . . . ..
Insera s,
platí se kokevě vrpět
měplscení a jasertr ri
strane v Marisnaí in 3d pyoínš
tavárarsoea
Bukopiny av sorrkoe
15
article
Řeč presidenta Krügra byla antické jedno-
duchosti a velikosti. Jest viděti, bohužel, že si
nečiní žádných illusí o výsledku své poslední
akce, již v Evropě podníká, aby zachránil své
bratry a svoji zemi. A byl to dojímavý okamžik,
slyšeti tohoto starce pronésti slova beze vší vášně,
avšak s chladnou rozvahou svědomí; které jest
jisto sama sebe: »My se nevzdáme nikdy.
Možná, že i lidská spravedlnost nás zklame. M
se spoleháme na spravedlnost boží. Ztratil
Transvaal a Oranž svoji neodvislost, to zna-
mená, že burský národ vymře úplně, se ženami
i dětmi.« Není na nás, abychom udělovali rady
Anglii. Ale jest nemyslitelno, že by mohl někdo
jinak raditi, že by bylo Anglie vznešenější, aby
si učinila přátele z takovýchto lidí, než aby se
dávala strhovati ke kruté krajnosti a vyhubila
je až do posledního?
Ať jest tomu jakkoli, my jsme pevně př-
svědčeni, že Francie jest si vědoma, čím jest
povinna sama sobě a čím velikému přemože-
nému, který po několik dní bude jejím hostem.
Marseill udal pravou notu veškeré francouzská
demokracii. A že jiné noty po čas pobytů Kru-
grova ve Francii neuslyšíme, o tom jsme ujištěni.s
Krügr
Evropa
Transvaal
Anglie
Francie
Marseille
16
article
K burské guerille.
Z Johannesburgu sdělují, že vrchní velitel
burský general Botha pozorován byl 20 angli-
ckých mil východně od Irene, odkud slyšeti byl
i palbu z děl. Burové, slovem, činí se napořád
a vyskytují se z pravidla u těch posie anglických,
kde se jich Roberts nejméně naděje. Zranění
Robertsa — pádem s koně — bylo nepochybně
horší, než se udávalo, neboť (dnes teprve) při-
pouští se, že musil po pádu ulehnouti na lože.
Zotavil prý se ale zatím úplně.
V sobotu odsouzen byl v Johannes-
burgu Henry Mac, Němec z Ameriky tam se pře-
sidlivší, vojenským soudem k smrti, poněvadz
prý svésti chtěl jednoho anglického vojáka k věro-
lomnosti. Lord Roberts změnil mu ale trest ve
vězení, jež má tak dlouho potrvati, dokud ne-
budou burští zajatci do Afriky zpět propuštěni.
Tedy snad na doživoti a
Irene
Burová
Roberts
Mac
Němec
Johannesburg
Amerika
Afrika
17
article
Volební ruch.
Volební ruch.
V Mnich. Hradišti konána před krátkým
časem důvěrná schůze voličů městských, v piž
jednohlasně schválena kandidatura pana po-
slance Ervína Špindlera.
V neděli dne 25. listopadu konala se spo-
lečná schůze voličů páté kurie s národním
dělnictvem v zasedací síni radnice za hojného
počtu daverntků a jednohlasně schválena kandi-
datura p. Ferdinanda Šrámka a dle zá-
sady této navržena kandidátní listina volitelůe
také jednohlasně schválena.
Špindler
Šrámek
Hradiště
18
article
Do Litomyšle!
Do Litomyšle!
Voličovél
Dne 3. prosince t. r. přistouplte k voleh
nímu osudí, abyste zvolili na základě všeobee-
ného, rovného práva hlasovacího své volitele,
kteří vykonaji volbu poslance za V. kurii do
rady říšské.
Význam těchto voleb jest dalekosáhlý, po-
něvadž v této třídě voličské zastoupeny jsou
všechny třídy a stavy našeho národa.
Volba volitelů rozhodne konečný výsledek
volby poslance, a jest na vás, voličové čeští,
Litomyšl
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
počiN y.
Píše Fr. Hánek.
Žiutým mořem, na palubě »Chersonu
dne 27. září 1900.
Po sedmidenní plavbě Bengálským zálivem
a Malajským průlivem ocitli jsme se dn
11. září ve 3 hodiny odpoledne v Singapuru
V přístavu neměli pro náš parník mista, za-
kotvilí jsme tedy na širém moři. Prostáli jsm
tu celé tři dny, než došla na nás řada nabrati
v přistavu uhlí.
Opět starý pořádek! Než odjedeme na
břeh, pobavíme se s tuzemci, kteří nás obklo
pili. Malajci, polonazí jako Somalové v Adenu
ve svých člunkách, z celého kusu dřeva vydla
baných, krouží zase kolem parníku, zasetu
jsou potápěči, lovící vhozené do vody peníze-
Opět se přestěhoval na palubu celý bazar domo
rodého zboží.
Usmolení prodávači nabízejí tentokrát
pěkně vyřezávaně krabice ze silně páchnoucíh
sandálového dřeva, různé indické, čínské
i japonské výrobky. Za dolar nakoupil by
plné koše korálů, velikých barevných lastur, b
i malé, krolké opice.
Hánek
Francie
Singapur
Aden
20
article
Činských hedvábných látek a tropickéh
ovoce je množstvI. Brzo k nám přirazil a
glický dopravní parník, na němž se nás, ně
kolik neunavných zvědavců bezplatné dostan
na břek.
Tlupa hulákajíeích Malajců, všemi jazyk
brebentieí nás obklíčila. Sotva jsme se prodral
již nám larnsí cestu čínšti »džinrikši« — lide
tahouni. Dohodnuti s těmi není právě snadn
Číňané v tom se podobají nušim milým sot
sedům Němcům, že dovedou třeba půl stol
žiti mězi druhým národem a nenaučiti se jeh
jazyku, při tom ale jeho penézi své bezedn
kapsy si cpáti. Čínský »džinrikša« zná jeno
tři anglická slova, kam zpravidla cízince dováži
parnik, město a jistá tuzemská mista rozkoše
Mluvte si jinak co chcete, na všechno odpoví
all right«. Vede-li cesta vaše z měsla, jist
vás přiveze do přistavu a jestli do města, ted-
zastavi před tím kterým etablissementem »de ma
dame Japon« ! Činský »džinrikša« je v běhu
úžasně vytrvalý. Oblek má jednoducký ; kalhoty
do kolen a slaměný pyramidální klobouk
Dlouhě, holé nohy, dlouhě, a tenk ý mi, prel
Číňan
Němec
21
article
ruce na úzkém, cylindrovitém, citronově žlutém
těle zanechávají v našinci odporný dojem.
I dlouhý, na holých zádech se házející co
mimoděk vyvolává představu krysovitého tvora,
který mohutným dějem přírody nabyl podoby
lidské. A jak nelidsky nízko cení ty lidské krysy
svoji práci!
Roku 1893 jezdila prý tu od přístavu
města parní tramway. Ale již koncem roku
1895 musila jízdu zastaviti, nemohouc konku
rovati s čínskými džinrikšami. Představte
následky sociální, až probuzené žluté plemeno
zaplaví Evropu! Nejvyšší číslo vozíku džinrikši.
které mi v Singaporu padlo do oka, bylo 9574.
Obyvatelstvo je skoro výhradně čínské. Ačkoli
místo náleži k državě anglické, na ulicích témět
Angličana nevotkáš. Jeden syn Albionu přijd
as na 400 Číňanůs a 50 Malajců.
V tuzemské části měsla nesčíslné množst
krámů a obchodů otevřeno je ve dne i v noci.
Jako ve všech východních městech je tu v noe
vůbec živěji než ve dne. Kam se oko obrát
všude dlouhý cop a žlutá, se šikmo řiznutým
okem tvář. Ohromný zdejší obchod nachází s
cele v rukách Číňanů, kteři městu dodávají
svůj ráz. Malay Stret! Ulice číveračivých dro-
bounlých a sympatiekýeh figurek, bývá zejmen
v noci Evropany hojně navštěvována. Zde l-
kaji do svých budoirů černooké Žaponký, ulizano
a hezoučké jako z poreulánu. Těžko odolat jie
projevům něžnosti a mile dětskému úsměvu
způsobu.
Angličan
Číňan
Evropan
Evropa
Číňanůs
Malay Stret
22
article
Evropská část města co do velikosti je
proti tuzemské nepatrná a málo oživená. Zd
se nacházejí anglické úřady, kasárna, konsuláty,
několik hotelů a obchodů, kde velmi draho
prodávají evropské zboží. S hotelem a jídlem
je v Singaporu skoro jako v Kolombu. Z nej-
lepších jest hotel »Adelphi« u moře, naprot
kostelu. Sad na nábřeží, kam vedou okna
z hotelu, je ještě mladý, ale pěkně upraven.
V hotelu čepují pravé plzeňské, trochu sice
kalné, avšak výtečně chntnající. Malá sklenička
30 centů a lslirová láhev 80 centů. Láhvov
pivo s vignetou«: Original Pilsner Bier aus dem
bürgerlichen Bräuhans (Kdyby byl nápis český.
Malajeům by to bylo jedno a Rusům, Francou
zům a Angličanům, ba i Němeům z říše byl
by vzácnější.) bylo horší než soudkové.
Ve velké jidelně visí na sténě obraz císaře
a císařovny rakouské, hosté právě přítomní
bavili se po německu. K obédu podneseno 15,
slovy patnáct různých jídel, a ještě zvlášť po-
dávány vařené brambory. Všecky prapodivn
přihotovené porce bych byl s radostí přenech
za jediný náš drahý, český knedlík se zelíma !.
Zdeněk
Bräuhans
Rus
Angličan
Kolombo
cent
Original Pilsner Bier
Něme
23
article
Nejnebezpečnější z jídelního lístku je národn
krmě »eurry« — rýže různě připraven
s ostrou pepřenou omáčkou, která evropsk
žaludek při nejmenším nemilosrdně popálí. O
nynějška si ruskou kuchyní — a ta se ni d
leko nevyrovná naší české ! — v duchu chváli
a denně o 6. hod. spěchám z města na parník
abych nezmeškal oběd. Za uvedený grandiosn
oběd a sest náprstků píva k tomu zaplatil jsem
3 dollary 80 centů.
Na západním konci města je velkolep
botanický sad s nesčíslnýmiv druhy tropickýeh
rostlin, s nejkrásnějšími pálmami světa; vše
upraveno tak, aby příjemné lahodilo oku. Kromě
botanického sadu sluší za památnosti Singaporu
uvésti ještě indickou »operu« a přírodopisno
museum. Ze zvědavosti navštivil jsem to divadlo
indických »skladatelů«. Pravda, netahají člověk
tolik za uši jako bucharští, ale také tolik ne-
uchýacují, abys je mohl vyslechnouti do konce.
Představení sestává z jakési směsi žertovných
výstupů dost evropské příchuti, s pikantními
přídavky, podobnými těm, jaké jsem vídal na
divadle v Buchaře. Orchostr skládá pět hudeb-
níků, doprovázejících zpěváky, duetla, sola
i tria. Sola, dosti monotonní, opět připominaji
středoasijské. Dekorace je střižena na způso
ovropský, kostumy za to skoro — žádné. Obe-
censtva, výhradně domorodého, v divadle dost.
až na první řady dosti demokratického. Zvlášt
nepříjemně dotýká se choulostivého cizinc
obyčey zdejšího obecenstva — žvýkati bet l.
Labužníci při tom nehorázně odplivují krvavě
červenou slinu. V Singaporu a v Kolombu pla
betelza denní potřebu obyvatelstva, bez níž b
nebylo života. Na ulicích roznášeči prodáva
už hotové porce, t. j. hladký, srdcovitý lis
druhu pepře a uprostřed listu kousíčky vápna,
špetka taháku a několik zrnek ořechové palmy.
Buchara
Ob
Kolombo
Solo
cent
24
article
Tuzemec sebere list, zabalí hromádku přisat,
vpraví vše do úst a žvýká po celé hodiny.
Ještě jedna pozoruhodnost města zasluhuje
zmínky. Bývalý vladař ostrova Singaporu —
sultan Džacharský, jenž z hamižného. zisku
prodal své panství Angličanům. Žije nyní v lesku
a bohatství několik kilometrů za méstem v
svém nádherně zařízeném paláci.
Singapor značí nejnižší bod — rozume
ve smyslu
nástěnné mapy nejnižší — naší
plavby do Port-Arthuru. Od rovníku jest vzdálen
asi 8 hodin cesty.
Dne 12. záři v 5 hodin odpoledne, vraceje
se z města na parník, dohonil jsem oddi
anglického tuzemského vojska s hudhou v čele.
Mašíroval do přístavu. V zápětí přibyl do při-
stavu německý konsul s malým hloučkem Němců
a několik anglických důstojníků. Brzy na t
přifouněl ku přístaru dopravní parníček. A kd
za chvilku v německé generálské uniform
z něho nevystupuje? Bodrý ještě nějaký stařec —
hrabě Waldersee, vrchní velitel spojeného vojska.
Konsul představil generálovi přítomné důstojníky.
hudba zahrála »Wacht am Rhein«, Němci pro-
volali třikrát »hoch« a Waldersce s adjutantem
odjel do města. Na druhý den bral se hlavní
velitel spojeného vojska do Taku.
Džacharský
Angličan
Arthur
Němec
Port
Waldersee
Wacht be Rhein
25
article
Nedostatek místa v přístavě a stávka čín-
ských nakladačů uhli pozdržely nás v Singaporu
celých šest dní. Za ten čas přibyly do Singa-
poru třieparníky s francouzským vojskem a o-
dělením Červeného kříže. Bratření naše s Fran-
couzy bylo velmi srdečné a upřímné. Zvláste
nezapomenu na scénu z parníku »Notre Dame
de Salut«. Náš generál celoval se tu s fra-
couzskými důstojníky i mužstvem, francouzšu
důstojníci nás všechny vřele objímali a s námi
si tykali. Francouzský velitel pluku sňal svj
řád čestné legie, zavěsil jej našemu generálov
na prsa, a my své bílé čepice jsme proměni
za francouzské červené. Šampaňského, rozum
se, při tom prolito celé veletoky. Neméně vřel
bylo vítání na našem »Chersonu«.
Sedmnáctého září bylo konečně uhlí na-
loženo. Po šestidenním odpočinku, o sedmé
večer, nastoupena další pouť Činským mořem.
Plavba tak dlouhá nás již úžasně unavuje.
Život na parníku pořád jeden. Vstávám
v 7 hodin, rovnou do studené koupole, pak
čaj. Po čaji na palubu, každý za svým »za-
měsínáním«. Milovníci zeleného sukna sedají z
karetní stolek ku preferanci nebo vintu. Ne-
mluvné šachisty taky máme. Milosrdné sestřice
čtou romány nebo se baví se »subaltěráky«.
Zamilovaní pišou sáhodlouhá psaní, »zaháleči-
protahují své údy celý boží den po křeslech,
točíce palec kolem palce. Doktoři nejraději na-
vazuji nit konversace s kollegou doktorkou
mademoiselle Gorvitz, (statečnou obhájkyní práv
utiskovaných žen. Ubozí barbaři marně se na-
máhají jí uplatniti svůj názor, že by přoce jen
člověčenstvo, kdyby ženy.
Gorvitz
Notre Dame jít salut
26
article
lépe bylo pro
Však už víte l
Čínským mořem šlo to dosti potichounku.
Až nedaleko ostrova Formozi rozlitil se proli
nám ostrý severák. Na čtvrtý den objižděli jsme
dost těsné břehy Filipinských ostrovů, ač jsme
jich nespatřili. V těch končinách je známý
pelech strachovaných tajfunů, vlků-vichřic Čin-
ského moře. Obvod jejich sáhá až k severním
končinám korejským a japonským. Nás, diky
bohu, to šílení zběsilých sil přírody ušetřilo,
zdravili jsme opět polární hvězdu. V Malajském
průlivu se nám na 4 šířky za horizonfem ztra-
tila. Zde v Činském moři, na 3° šířky se opět
vynořuje. Severní obratník, jejž jsme již jednou
na Červeném moři přeseklí, znova jsme protali
na Čínském moři dne 23. záři, nedaleko Port-
Amove. A 25. záři na to pluli jsme již vodami
Žlutého moře. Konečně poslední den, s horečnou
touhou očekávaný! V Singaporu nám předpovi-
dáno, že ve vodách čínských vyhodí Čínané
parník náš do povětři. Ale zatím šťastně dne
27. září o 11. hod. dopol. jsme dokončili svoji
45denní plavbu z Oděsy do Port-Arthuru.
Co nás zde očekává, sami ještě nevíme,
avšak brzo se dozvíme.
Nyní, po odbyté cestě kolem světa, teprve
nabývám přehledu, jak ohromná je moc Angl-
čanů na moři. Počinaje Port-Saidem až do Port-
Arthuru, všude na vrchu samý Angličan, anglická
řeč panuje, anglické peníze platí, anglický způsob
a mrav rozhoduje, vládne. Třeba se poklonit
této mohutné kulturní síle, ne sice sympatické,
ale přece jen grandiosní.
bůh
Amov
Arthur
Angličan
Činský moře
Port
Anglie
Said
27
article
V Port-Arthuru, 28. září 1900
Sotva jsme v přístavě spustili kotvu, dosel
od hlavního velitele kvantunské oblasti a ná-
mořních sil Tichého oceánu, od viceadmirál
Alexejeva příkaz, ihned převézti svůj náklad
z parníku do zdejších kasáren, a odebrati s
s 15. mysliveckým plukem, jenž už dříve z Oděsv
byl přijel a nás očekával, dobývat činskou pev-
nost Schanchai-kwan, naproti Port-Arihuru, pře
Lja-toanský záliv. Pozejttku odjíždíme my na
křižáku »Orlu«. 15. pluk na »Moskvě« v prů-
vodu čtyř obrněnců k prvnímu útoku. Po do-
bytí Schanchai-kvana vytrhneme na pevnost
Makden. Ostatní pluky »želozné« brigády 13. a
14. jsou již na cestě do Makdenu. Mužstvoa
důstojníci očekávají první palebný křest s jistou
netrpělivostí.
Arthur
Alexejev
Port
Arihura
Lja
Moskva