Ročník XXXXIX.

V Praze, ve čtvrtek 9. září 1909.

Číslo 249,

Na ranní a večerní liety předplácí se- V Praze v administraci: na měsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou; na měsie. . . . na čtvrt leta . . . . 7 K ezh ve filiálkách: na měslo. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsle. Ba čtvrt ieta : . . . K eoh s dvojí zásilkou Ba čtvrt lota . . . . 1i k oo

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Sněm královstvi českého svolán bude. Z Vídně, 9. září. Jest rozhodnutou věcí o které bar. Bienerth nezůstavil německé poslance z království českého v žádných pochy- bách, že sněm království českého za všech po- měrů svolán bude a sejde se, nechať konference ministerského předsedy s českými, německými a velkostatkářskými poslanci zemskými dopadnou jakkoliv. Z Vídně, 9. září. Dopoledne dostavil se k bar. Bienerthovi posl. dr. Pergelt. Rozhodnuti o tom, bude li sněm český svolán čili nic, nezávisi nikterak na postupu a chování se jednotlivých stran. Přes to však očekává se, že nastane dnes nějaké vyjasnění. Z vládníeh kruhů se pořád ujišťuje, že čáky pro dělnost sněmu českého nejsou špatné.

Němci o smýšlení v českém táboře. Z Vídně, 9. zářl. »N. F. P.« oznamuje Podle soudu Němců jest názor v českém tá- boře takový: Čechové odpírají veškeré jednání v národních záležitostech ve Vidni, jsou však ochotni zásadně přiznati na sněmu zemském oprávněnost některých požadavků německých, zvláště požadavek rozmnožení mandátů v zem- ském výboru a dosazení konference předsedů klubovních a jednati o splnění těchto požadavků a jiných národních olázek v Praze teprve po ustavení zemského sněmu. Vůči tomuto stavu věcí uvažuje se v tá- boře německých poslanců zemských, předpoklá- daje souhlas plenární schůze německých po- slanců zemských, zdali by se neměla přijati tato formule: »Němei povoli ustavení zemského sněmu za těchto podmnínek: 1. že dají se jim záruky, že splněny budou některé požadavky, které teprve budou přesně stanoveny a mezi nimiž nalézá se zvláště opětné dosazení konference předsedů klubovních ne zemském sněmu, rozmnožení mandátů v zem. výboru a dosazení zvláštní komise pro spory národní. 2. budou-li jim dány záruky, že budes v Praze jednati o celém souboru ostatních sporů národních.

Tyto podmínky platí pouze pro ustavení zemského sněmu, nikoli však pro další taktiku Němců. Pokud se týká oventuální o b novy obstrukce a vůbec dalšího postupu, vyhražuji si Němci naprosto volnost. Řečená formule není navržena Němci Němei by ji po případě přijali, není však jimi proponována Z Vídně, 9. září. Čelný německý poslanee vyslovil se o nynějším stavu vyjednávání B ie nerthova s Čechy a Němci takto: »V poli- tíce člověk rád jest sváděn k oplimismu. Dle zpráv o poradě ministerského předsedy s Mla- dočechy jest patrno, že tato skupina nezaujímá stanovisko předem zamitsvé, což jest proto dů- ležité, že právě Mladočeši ve sporech česko německých mezi českými stranami jsou stranou, která má největší věcnou znalost celého souboru příslušných otázek a tudíž v těchto záležitostech jest vůdkyní. Mladočeši však výslovně prohlásili, že po važují včerejší rozpravu za naprosto nezávaznou, a že konečné rozhodnutí slane se v Praze. Dnes budou přijati čeští agrárníci. Ne- uznají-li, že Němci pro zemský sněm, jak nyn jest složen, nemají zájmu žádného a setrvají-li na tomtéž stanovisku, které zaujali posl. Udr žal a dr. Zahradník na schůzích volič- ských, pak zemský sněm dělným nebude, nebot usnesení německých poslanců zemských ze dne 4. ledna t. r., kterým usneseno provozovati ob- strukci také proti ustavení sněmu, může býti výlučně a konečně zrušeno toliko postupem Čechů. « Mínění českých účastníků vládních konferenoi sněmovních.

Z Vídně, 9. září. »Frdbl.« a »N. Wr. T.« uveřejňují rozmluvy s českými účastníky vče- rejší konference u barona Bienertha. Jeden z nich vyslovil se k redaktorovi »Frdbl.« »Konstatuji především, že na české straně ne- byla formulována souvislost mezí dálností sněmu zemského a říšské rady. Nyní jedná se v prvni řadě o dělnost zemského sněmu a konference nyní konané věnovány jsou také této věci. Po- važoval bych za velikou taktickou chybu, kdyby na valné schůzi německých poslanců zemskýeh byly stanoveny určité požadavky za zastavení obstrukce. Nesmí se zapomínati, že německá obstrukce měla svůj původ v t. zv. německém aktuáru a bylo by velmi těžko splniti daleko- sáhlé požadavky jako cenu za zastavení ob- strukce. Dlužno míti také na mysli, že Čechové projevili Němcům v poslední době několikráte svou ochotu. Připomináme, že zemský výbor přijal německé úřadníky, kleři nebyli kvalifikování, jedině proto, že byli Němci. (Kvalifikace byla v zmíněném případě prohlášena za stejnou, ale německému žadateli byla skutečně dána před- nost jen proto, že je Němec. — Rud.). Jednalo se při tom o místa, která vyžadovala zvláštní kvalifikace. Pokud jde o zavedení stálé konfe- rence předsedů klubovních, musím připome- nouti, že takové konference předsedů klubov ních několikráte již se sestoupily a že by se dalo tudiž o věci té mluviti stejně jako o roz- množení míst v zemském výboru, avšak ne smějí býti činěny žádně precisní požadavky poněvadž by se takovými požadavky zkalily přiznivé disposice, které sna jsou.« Na dolaz redsktorův, zdali takové příznivé disposice skutečně jsou, odvětil český poslanec

»Kdo takové konference prodělal, ví, že přílišný optimismus jest vždycky na škodu. Není však vyloučeno, že bude tentokráte dosaženo výsledků konkretních. Vyložili jsme včera svoje stesky bar. Bienerthovi a navzájem jsme vy slechli zprávy jeho. Jednání není ještě skon- čeno. Bude v něm pokračováno. Jisto jest však, nechať konference dopadnou jakkoliv, že Čechové trvati budou na tom, aby sněm krá- lovství českého svolán byl stůj co stůj se sestoupil. Veřejnost musí poznati, kd jest zodpověden, že ztroskotaly snahy po dělnosti českého sněmu. Proto budeme na- lehati na svolání zemského sněmu.«

Češti poslancl u ministra dra. Žáčka. Z Vídně, 9. září. O 10. hod. dopolední do- stavili se poslanci dr. Pacák, dr. Škarda Mastálka k ministru dru. Žáčkovi. Odpo- ledne o 2. hod. přišli posl. Udržal, D vo- řák, Žďárský a dr. Pazderka k dru Žáčkovi na poradu, ke které povolán po přá ní českých agrárníků také ministr orby dr. Bráf. O 3. hod. odešli čeští agrárnici prová- zeni oběma českými ministry k ministorskému předsedovi bar. Bienerthovi. O konferenci Němců s bar. Bienerthem. Z Vídně, 9. září. O poradě, kterou měl včera němečti poslanci s bar. Bienerthe m, vyslovil se jeden z nich k redaktoru »Fremdbl.« takto: »Jednání včerejší náde vši pochybu do- stalo se do nového stadia. Mohlo se včera přistoupiti již k projednávání jednotlivostí. To jest zajisté příznak příznivý. V popředí roz- prav nalezají se známé návrhy německé a po- dobá se, že sdělení Mladočechů vzbuzuje u bar. Bienertha důvodnou naději, že lze ve vy- jednávání pokračovati úspěšně. Nová konference Němců s bar. Bienerthem do té chvíle projektována není. Slovo má nýní valná schůze svazu německých poslanců zemských. Velikou důležitost pro situaci bude míti dnešní rozprava ministerského předsedy se zástupci českých agrárníků. Rozhodnutí nestane se dnes ještě, poněvadž také Čechové stejně jako Němci pro- hlásili, že rozprava jejich jest nezáv a z no a že poslední slovo mají strany. Na všechen způsob však po dnešní rozmluvě s českým agrárníky a po páleční společné poradě poslaneo českých bude vidno, zdali jest oprávněno opti- mistické nazírání, které včera si troufalo na povrch«.

Poštorná. Z Vídně, 9. září. Poslanci Dürich Kratochvil dlelí včera v Poštorné. Poslanec Dürich vyhledal faráře Janika, který pra- vil, že síly farního úřadu nebyly by stačily, kdyby se bylo mělo vyučovati náboženství n obou školách poštorenských, německé i české. Farár byl by musil požádati o katechetu. Když však byla škola česká zavřena, přestalo samo sebou vyučování náboženské na škole té, které však bude zase obnoveno, bude-li škola ote- vřena. Smýšlené zprávy o následníkovi trůnu. Z Pešti, 9. září. »Budap. Corr.« telegra- fují z Velkého Meziřičí: Jeden maďarský ča- sopis uveřejnil před několika dny projevy ná- sledníka trůnu arcivévody Františka Fer dinanda o politiekých věcech zktnálních. Nechtějíce se zabývati podrobnostmi zprávy té prohlašujeme, že následník trůnu vůči nikomu neučinil zminěných projevů o maďarské krisi Konvent evangelické církve pešťské. Z Pešti, 9. záři. (K. k. uher.) Evangelická okrsková obec konala včera konvent za předsed- nielví biskupa Gustava Stoltze a okrskového in- spektora, tajného rady Michala Zsilinského. Po bohoslužbách zahájil okrskový inspektor schů i řečí, v níž pojednal o záležitostech evangelické Korunní prine řecký na cestách Z Brindisi, 9. záři. (K. k.) Korunní prine řecký Konstantin přijel sem na rakouském lloy dovém parniku »Styria« a v 7 hod. ráno o cestoval do Mnichova. církve.

Mezinárodní sjezd pro zkoumání maleriálu. Z Kodaně, 8. září. (K. k.) Dnes dopoledne konaly schůze různé odbory. Odpoledne byly prohlíženy nákladní nádraží, svobodný přístava královská porcelánka. Večer uspořádala obecní kodaňská správa v radnici přijímání. Vzrůst anglického loďstva. Z Londýna, 9. září. V dolní sněmovně od- pověděl na příslušný dotaz první lord admirality

dání Mac Kenna, že byly již vypsány dodávky pro vypravení dvou lodí, jež mají býti dostavěny v tomto roce, a pro jednu ze čtyř mimo to po volených lodí. Události v Marokku Z Tangeru, 8 září. (K. k.) Něm. kab spol. oznamuje: Sultán Mulej Hafid přijal angli ckého a francouzského konsula, kteří mu ode- vzdali notu diplomatického sboru proti ukrutno- stem páchaným dle starého zvyku na odbojní- cích. Sultán seznav obsah noty prohlásil,že takové tresty po celém Marokku budou nyní za- kázány. Zmocnil konsuly, aby tuto odpověd oznámili úřadně. Z Melilly, 9. září. (K. k) Generál Marina odjel do Mulej Aliheri vyjednávat o podminkáck míru. Tamější nepřátelské kmeny se podrobily a slibily, že s lož! zbraně. Není však do- saženo dosud úplné dohody, pročež generál M- rina ještě podrží rukojmí. Nepřátelské vojsko bližilo se k Zoceo el Arba, bylo však rozehnáno palbou z děl. Z Turecka. Z Cařihradu, 8 září. (K. k.) Dle zpráv listů vyvracejí kruhy Porty včerejší zprávu »Turquie« o návštěvě moenářů v Cařihradě. Z Cařihradu, 9. září. (K. k.) Dle zpráv řeckých listů zamýšli ekumenický patriarehát přeložiti svoje sídlo buď do Petrohradu, neb Oděsy, neb Moskvy, nebudou-li splněna jeho přání. Na Krétě. Z Athén, 9. srpna. Z Kaneje telegrafují že skupina členů národního shromáždění ře- ckého chce na hodnost guvernéra řeckého kandidovati vévodu Tecka, svakra krále an- glického.

Přátelství srbsko-turecké. Když nový režim byl nastolen v Turecku, byí přijat se zvláštním nadšením v Srbsku. Byli tan především spokojeni, že tímto způsobem makedonsko otázka byla odstraněna a nebezpečenství, že by tate otázka mohla býti rozluštěna ve prospěch Bulharů. nebezpočenství předvídané zejména po dohodě anglo- ruské v Revalu, bylo taklo zažehnáno. Všechno úsil srbské po uzákonění jejich situace v Makedonii po způsobu ostatních národů se potkávalo s nezdarem za starého režimu, i radovali se z jeho pádu. Později když Mladoturci vedli také energiekou kampaň prot Rakousku pro Bosnu a Hercegovinu, přátelství srb sko-turecké značně stouplo a ačkoli se dostavilo prudké rezčarování po dohodě rakousko-turecké toto přátelství nepřestalo. Počali obviňovati ze všech zklamání vládu, kdežio mladolurecký výbor se zdá býti oddán zájmům srbským. Radovali se tudíž v Srhsku z jeho vlivu a doufali, že naleznou způsob aby z toho Srbsko mělo prospěch. Po poslední bankánské krisi se snaha Srbsk nese především za hospodářskou emancipací od Ra- kouska; v tomto směru Srbsko nejvíce počítá na Turecko. Učiněny také jakěsi náběhy k Bulharsku. avšak přístavy bulharské při Černém moři nemai pro zahraničný obchod tutéž důležitost, jako při- stavy turecké. Jest známo, že existuje projekt, spo- jiti Srbsko s Adrií turcekým územím proslulou že- loznici transbalkánskou. Stavba této železnice byl mocnostmi Srbsku nabídnuta za bosenské krise ja- kožlo „kompensace“, avšak Srbové odmítli tuto na- bídku předně že ji shledali příliš malou a pak že se domnívali, že tato železnice jest zabezpečena jinak totiž sliby dřívějšího velkého vezíra Kiamile paše.

V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranni čialo . . . . . . . 1 vočerni . . . . . . . . 5h lnseráty platí se hotové napřed. Předplacení a insorty přijíme administrace v Marianské ul., v. Tam nacházejí se též redakce, tiskárna a sxpedice „Národnlch Listů“ Rukopisy se nevracsjí.

Po ukončení bosenské krise ovšem stavba této dráhy se stala velmi pochybnou, avšak vláda srbská se tím neznepokojovala. Mnohé povolané osobnosti v Srbsku dokonce shledaly, že tato dráha nemá před- ní důležitost v boji o hospodářskou emancipaci Srb- ska a že by tato emancipace ještě více byla usnad- něna, kdyby Srbsko přeneslo výhody, jež očekává od transbalkánské dráhy, na jinou, už existující trat. to jest na dráhu z Ristovace do Soluna. Solun jest nejdůležitějším obchodním přístavem balkánskýma tato kombinace by měla pro Srbsko i tu výhodu, ž by neztiácelo času, jehož by vyžadovala stavba transbalkánské železnice a že by mohlo ihned roz- vinouti svou emancipační činnost. Až dosud nebylo nic učiněno v tomto směru. Tím zajímavější ovšem jest, seznati mínění turecké o této otázce a zejména mínění Mladoturků, ktet jsou dnes tak mocní a na něž Srbové tolik spoléhají. Nedávná návštěva srbských žurnalistů a profesorů v Solunu, kde se bratřili s mladotureckým výborem. vrhá trochu světla v tuto věc. Mladoturci nabídle srbským hostům velký banket a uprostřed projev vzájemného přátelství a provolávání společné ne- návisti k Rakousku dotčeno se náhodou také zmí- něné otázky. Jeden ze Srbů pravil, že aliance srbsko-tureck upevníc se, nesmí se toliko opírati o city obou ná- rodů, nýbrž také podporovati jejich zájmy a dotk se s trpkostí způsobu, kterým Turecko vyřídilo otor ku bosenskou. Tu Turci vyskočili ze sedadel a pro- testovali, že prý Turecko jednalo naprosto korrektně v télo otázce a že ti, kteří nepřiznivě kritisují jed- nání turecké, jsou nepřátelé císařství otomanského.

Jiný Srb se zmínil potom o nutnosti především pod- porovati hospodářské zájmy srbské, poněvadž takto se Srbsko zbaví útlaku rakousko-uherského. Tu aliance srbsko-turecká bude míti velkou důležitost pro Srbsko a toto bude Turecku velmi oddáno. Z to- hoto důvodu žádal srbský řečník snížení cel ture- ckých pro Srbsko. Dosud Srbové vyvážejí 8000 va- gonů zboží do Soluna a dávají solunským sklada- čům vydělati 180.000 franků. Kdyby cla byla pří- znivější, Srbsko by mohlo zasílati více nežli 20.000 vagonů zboží. Avšak Turci znovu protestovali, poněvadž prý Turecko potřebuje peněz a že bude musit ještě zvýšiti cla a že ti, kteří žádají jejich sní- žení, jsou jeho nepřáteli. Konečně Srbové navrho- vali aspoň snížení železničního tarifu. Od hranic srbských do Soluna stojí jeden vagon 160 franků a ze Srbska po Dunaji, Černým mořem a Dardanel- lami až do Soluna slojí vagon zboží jen 80 franků. Turci znovu protestovali pravíce, že spoločnost (ra- kouská) východních drah, která provozuje trat Risto- vac—Solun, má od tureckého státu kilometrovou garancii a že kdyby se její příjmy zmenšily, musilo by Turecko platit diferenci. Srhové namítali, že cel- kový příjem společnosti by se nezmenšil, poněvadz snížení tarifu zvýší počet dopravených vagonů. Z tcho ratrno, na čem jsou Srbové ve snaze, otevříti si hospodářskou cestu na Solun. Možno z to- ho posoudili přátelství srbsko-turecké.

K císařským manevrům u Velkého Meziříčí. (Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů «.) Z Velkého Meziříčí, 8 září. Vojenské manevry, které se dříve podobaly spíše vojenským parádám, provádějí se nyní stále větší měrou tak, aby se co nejvíce blížily stavu válečnému, ježto jinak nemají smyslu. Velké manevry jsou zvláště cvičebným kursem pro ve- litele větších vojenských celků a těm také na zdaru cvičení nejvíce záleží, neboť po mane-

FEUILLETON. Pozůstalostní fascikl Karla Havlička Borovského. Sděluje Jos. V ejv a ra. Poručenský soud vytýká velké náklady. Pozůstalostní soud o tomto podání refaroval vrchnímu zemskému soudu ze dne 22. březn 1867 a vyslovil v referátu podivení, že ná- klad na výživu mladé divky jest tak značný. Pozůstalostní soud o tom dříve ne- věděl a proto byl obnosem 1200 zl. ročně pře kvapen. Referát okresního soudu pokračuje Poněvadž dle § 219 obč. zákona vrchnoporu čenský soud náklady na výživu má určiti, na stává pro tento soud otázka, zda má při dosa- vadní výši nákladu zůstati, v kterémžto případo vydává se však v nebezpeči pozdějších výtek. zejména když) peněžních výdajů podrobně ne uvedl. Dokud výkaz takový soudu podán ne- bude, vyslovuje se proti povolení značného to- hoto nákladu ta okolnosť, že roční výda 1200 zl. na dlvku, v rodině žijíci nápadně jest vysoký a nedá se omluviti ani všeobecnými spole- čenskými životními poměry, an stavem a stářím Zdeňky Havli- čko vě. Při známém společenském postavení dr. Brau- nera a při důležitosti tohoto předmětu s ohledem na zúčastněné osobnosti, dovoluje si poručenský sond dle§84 jur. normy pokornou prosbu: Vysoce slavný c. k. vrchní zemský soude, račiž k pokračování v opatrování jmění nezletilé Zdeňky Havličkové delegovati c. k. zemský soud v Praze

Delegování zemského soudu zamítnuto: Vrchní zemský soud výměrem ze dne9 dubna 1867 žádosť za delegování zemského soudu ke správě jmění a ostatních záležitostí sirotka z amítl. načež poručenský soud velmi důrazně zakročil na zajištění jméní pro Zdeňku Havličkovou. Dne 25 dubna 1867 byl zaslán poručen ským soudem tento výměr: »Panu dro. Braunerovi, co poručníku nezl Zdeňky Havličkové tento soud co vrchnoporu- čenstvo dle zákonitých povinností, jemu přiná ležajících, následovně nařizuje: I. Nevyhnutelně nutné jest stav jměn Zdeňky Havličkové po jejím otci p. Karlu Ha vlíčkovi ohledně kapitálu a úroků spořádati. Toto jmění skládá se: z výtěžku za prodané svrchky po p. K. Havlíčkovi, uloženého v 6 kusech státních losů po 100 zl., z kuponů, z pohle- dávek 423 zl. u Frant. Havlíčka v Něm. Brodě, 100 zl. u J. Žáka a 210 zl. u dra. Braunera Ohledně tohoto jmění nutná potřeba jest, hledíc na to, že výlohy na výživu a vychování Zdeňky Havličkové z jistiny k památce Havlíčkově se zapravily, následující nařízení: Pan dr. Brauner co poručník se poukazuje, by počet daje ze splat- ných kuponů, prokázal, pod jakým způsobem tyto kupony pro Zdeňku Havličkovou užilečně uložil. Dále se nařizuje, aby poručník postaral se o vtělení dluhopisů obou pohledávek a kdyby se pupilárního zjištění dobýti nemohlo, nařizuje se, aby splaceni obnosů těch žalobou vydobyl.

II. Zdeňce Havličkové přísl uš také práva na jistinu, k uctění pa- mátky jejího otce Karla Havlíčka sbiranou. V čl. 6 smlouvy ze dne 15. března 1862 výslovně jest určeno, že sbor pro památku Havličkovu se sbíranou jistinou dle uznání svého v mezích této smlouvy a bez újmy práva po- ručníkova nakládati má. Pominouc toho, že timto dle samé smlouvy práva poručníkova vů- bec se zahradila a tímto také obzvláště právo na úplnou vědomost zařízení při správě od sboru ustanovených, na nahlédnutí ve spisy a účty na ohražení proti zařízením Zdeňce Havličee nepříznivým — poručenstvo, obzvláště ale po: ručenský soud toho dopustiti nemůže, by oněch práv se odřikal, kterým platnost dáti k prospě- chu osiřelých zákonem předepsána a od samo- volnosti neodvislá povinnost jest. Tento soud má tedy za povin- nost svého úřadu, zákonem sobě

uložené vrchnoporučenské povin- nosti také ohledně jistiny k pa- mátce Havlíčkově sbírané splniti, protož soud s pouhou zprávou p. poručníka o 18. března 1867 se spokojiti nemůže, nýbrž ale požádá a poukáže p. poručníka, aby roční účty sboru ke spravování oné jistiny sobě za- opalřil a se svým poručenským návrhem soudu k nahlédnuti a zkoušení a k shledání zájmů Zdeňky Havlíčkové předložil. Na tomto ze zá kona plynoucím nařízení soud tím více státi musí, an jinak stav záležitostí poručence do- cela neznámý jest a soud bez těchto účtů se obejíli nemůže. Dle 2. článku oné smlouvy výlohy na vý. živu a vychování Zdeňky Havlíčkové z úroků jistiny se zapraviti mají. Dokud to na újmu po- ručence není, podává se sice na uznání sboru pro památku Havličkovu, chce-li k témto vý lohám větší úhrnkový obnos určiti, jest ale po vinností poručenstva, skutečnou potřebu převy šujíci a tedy ušetřenou část přikázaného obnosu pro Zdeňku Havlíčkovou pod úroky co příbyvek jejího kmenového jmění uložiti. Dle nadzmíněné zprávy p. poručníka určil řečený sbor na vy- chování a výživu Zdeňky Havličkové ročně 1200 zl.

Dokud ale soud lepší světlosti nenabude. má to za tak nápadné, že 17leté děvče, které veřejnou školu navštivilo a nyní v domácím kruhu občanské rodiny p. poručníka žije, ročně na vychování a výživu, ano od roku 1866 na pouhou výživu obnos 1200 zl. spotřebovalo a prý ještě spotřebuje, že bez dalších průkazů ani minulý ani za budoucí čas ono vydání schváliti. Dle § 219. obč. zák. poručenský soud náklad na výživu poručence ustanoviti a při tom na návrh poručníkův na jmění, stav a jiné po- měry poručence zřelel vzíti má. Dosavad soudu možnost nebyla dána, tyto výlohy určiti, jelikož p. poručník ve svém zakročení od 9. července 1863 povšechný záměr vychování Zdeňky Ha- vličkovy a její ubylování u p. bibliotekáře Ha- nuše sice oznámil, nikdy ale obnos ji od sboru přikázaných úroků neudal a nikdy rozpočet výloh na vychování a výživu k soudnímu schválen nepředložil. Poukazuje se tedy pan poručnik by soudu ospravodlňující důkazy podal, proč že na výživu a vychování Zdeňky Havllčkovy v minulosti a sice od října 1863, dokud up. Hanuše bydlela a od března 1866 co u pana poručníka bydlí, úhrnný obnos 1200 zl. ročně se spotřebovaly a aby k účelu ustanovení obnosu výloh na výživu pro budoucnost svůj návrh dle § 219. obč. zák. podal.« Výměrem ze dne 25. dubna 1867 nařizuje se poručníkovi vrchnoporučensky, aby pohle dávku za Fr. Havličkem v obnosu 423 zl střibra se 6proc. úroky od 5. února 1857 pohledávku 100 zl. stř. dle upsání z 5. srpn 1856 za J. Žákem jsoucí v cestě rozepře vydo- byl a k tomu cíli žalobu podal. O všech těchto opatřeních, provedených n zajištění jméní Zdeňky Havlíčkové, poručenský soud podal zprávu vrehnímu zemskému soudu.

Koncipient dra. Braunera dr. Fr. Srdinko oznámil soudu dne 15. června 1867, že dr- Brauner »jak jest vůbec známo, dne 15. května 1867 odjel na cesty, k čemuž byla mu od soudu dána dovolená na 8 neděl.« Dále podo- týká zástupce dra. Braunera: »Ostatně dovede-l výbor pro památku Havličkovu a dr. Brauner. do výboru toho náležející a zároveň poručník Zdeňky Havlíčkové spravovati jmění její vlce než 30.000 zl. obnášející po mnohá leta k značnému prospěchu Zdeňky Havlíčkově, slavný soud může bez obavy ponechati zužitko vání a uschování úroků ze státních losů poruč- níku a správnímu výboru«. Dr. Srdínko žádá za povolení lhůty do 15. července 1867 k po- dání žádaného objasnění. Zpráva dra. Fr. Braunera- Velmi záhy po svém návratu do Prahy po- ručník dr. Brauner podal soudu pozůstalostnímu zprávu o stavu jmění Zdeňky Havlíčkovy. V po dání ze dne 15. července 1867 oznamoval sou- du především, že kupony státních losů zpeněžil peníze na knižku české spořitelny uložil a kniž ku u sebe ponechal. „Ukládání této knížky spo řitelní do uschování sl. soudu nepokládám z potřebné, poněvadž knížka ta zajisté s úplnou jistotou u mne může ostati uschována a poně vadž by to sl. soudu i mně nepříležitosti a zby

tečných prací působilo, kdybych při každém vy- zdvihnuti kuponů knížku od slav. soudu vyzvé- dati a vyměniv kupony a uloživ je na knížku, ji opět k soudu musil předkládati. Dále sdělil poručník soudu: „Co se týká phledávky za Frant. Havlíčkem, dříve kupcem v Něm. Brodě, v částce 423 zl. stříbra, vypátral jsem, že tento Fr. Havlíček jest nyní úřadník kasovní při creditním ústavu zde. Dal jsem jej k sobě pozvati a vyzvav jej a oznámiv mu věc, o níž se jedná, dostal jsem od něho vysvětlení, že upadl jako kupec v Německém Brodě v kon- kurs, že správcem i zástupcem jeho konkursní podstaty byl dr. Brzorád a tento že bývalému poručníku Zdeňky Havlíčkovy vyplatil část, která dle rozvrhu jmění konkursního na pohledávku Karla Havlíčka se dostala. Za tou příčinou byl jsem nucen za bližší vysvětlení o věci této po- žádati okresní soud v Německé Brodě a ohlásim výsledek později.

Co se týká pohledávky pozůstalosti po Karlu Havlíčkovi za Václavem Žákem dle do- pisu z 5. srpna 1856 částkou 100 zl., sdělil mně p. Frant. Havlíček, že Václav Žák, pomynuv se smysly, loni ve zdejším blázinci zemřel, žád- ného jmění nezanechav. Dále sděluje poručník, že nezakládá se na pravdě náhled soudu, že by pozůstalost měla u něho 210 zl. „Vedl jsem jako plnomocník Karla Havlíčka spor s Kretschmannem a vydobyl penize od něho, za něž jsem koupil dvě hypo- tekární poukázky po 100 zl. Později i s úroky jsem tento obnos, celkem 229 zl. 60 kr. ode- vzdal dle kvitance, dané v Praze 12. července 1859 p. dru. Vrzákovi co plnomocníku Fr. Jaroše, bývalého poručníka Zdeňky Havlíčkovy. Od dra. Vrzáka, pokud se týká od Fr. Jaroše račiž tedy sl. soude potřebná vysvětlení si opatřiti.“ Ohledně „sboru pro památku Havlíčkovu“ a sebraného obnosu nemůže poručník ihned žá- daná vysvětlení podati a proto svolal sbor pro památku Havlíčkovu ke schůzi, v níž přípis po- zůstalostního soudu sdělí. (Pokračování.,