1
masthead
Románová příloha „Národnich Listä“ k číslu 139. ze dne 21. května 1901.
Národnich
3
article
= Sensační proces o rozvod v Londýně.
Jeden z nejsensačnějších procesů o rozvod, jenž se
kdy vyskyti ve vznešené společnosti londýnské, byl
těchto dnů projednán definitivně před zdejším vrch-
ním soudem pro rozvody. Sir Reginald Beauchamp
podal na svoji manželku, dceru earla Rodena, žalobu
o rozvod pro cizoložství s mr. Hughem Wattem,
velkofinančníkem a členem parlamentu za Glasgow
a mohl provésti průkazy viny své manželky tak do-
konale, že porotci po několikadenním líčení uznali
manželku jednohlasně vinnou, aniž se odebrali k po-
radě. Mr. Watt byl svého času odsouzen k náhradě
10.000 lst. siru Beauchampovi. Jest to nejvyšší suma,
jež kdy anglickým soudem při rozvodu přisouzena
byla jakožto náhrada straně klamané. Ostatně sir
Reginald Beauchamp nežádá přiřknutou sobě sumu
10.000 lst. pro sebe, nýbrž rozhodl hned před
soudem, že suma ta přiřknuta bude jeho rozvedené
manželce na zaopatření, poněvadž ovšem z nevěry
své bývalé manželky nehodlá míti hmotného pro-
spěchu.
Reginald Beauchamp
Roden
Watt
Mister
Beauchamp
Londýn
Glasgow
LST
4
article
= »Turecká« policie vejŠvédsku. Ze Stok
holmu se oznamuje: Před několika dny vyšel
překlad knihy George Dorya »Abdul Hamid v sou-
kromém životě«. Ihned obrátil se zdejší turecký vy-
slanec ke švédskému ministeriu záležitostí zahra-
ničních se žádostí, aby kniha byla zakázána a
veškeré již prodané exempláře její zabaveny. Žádost
tato se stanoviska Vysoké Porty nebyla zajisté po-
divna, avšak úžasno jest, že ministerium spravedl-
nosti, zpraveno ministrem zahraničním, okamžitě
nařídilo policejním úřadům, aby žádosti zástupce
turecké vlády nejrozsáhlejší měrou se vyhovělo. Zdejší
tajná policie vyslala ihned svoje zřízence k veškerým
knihkupcům, dala jim oznámit rozkaz ministra spra-
vedlnosti a zároveň zabavit veškeré výtisky závadné
knihy, jež byly na skladě. To však policii nestačilo.
Chtěla také ještě vědět, kolik výtisků každý knih-
kupec rozeslal, jakož i jmena i adresy těch kterých
zákazníků a mimo to žádala, aby každý knihkupec
během 48 hodin dal si vrátit rozestané již výtisky.
Kdyby některý ze zákazníků nechtěl knihu vrátit.
měla být o tom ihned podána zpráva policii, jež
pak podle rozkazu ministra spravedlnosti bez dalších
okolků zakročí proti tomu kterému zákazníku pro
»skrývání zabaveného majetku«, t. j. bude li toho
třeba, vnikne násilím do jeho bytu, odstraní »zaba-
vený majetek« a jej samého odevzdá trestnímu
soudu. Celá tato afféra vzbudila v nejširších kruzích
svrchovanou sensaci a jednání úřadů se všeobecně
odsuzuje. Rozumí se, že o tomto případu bude jed-
náno též v říšském sněmu.
Dorya
Hamid
5
article
= Nebezpečný požár. Ve světlíku obytného
domu na vých. 88. ul. v Nov. Yorku, v kterém bydl
13 rodin, byl onehdy ráno o 2. hodině spozorován
požár. Nájemníci byli praskotem plamenů ze spánku
vyburcováni a u velkém zmatku spěchali na ulici
Pouze rodině Cuthamově, bydlící v nejvyšším po-
schodí, byl útěk po schodech zabráněn a otec by
donucen své dvě dítky dopraviti po ochranném že
bříku do sousedního domu. Ačkoliv hořící dům jest
od polic. stanice vzdálen pouze půl druhého bloku
přece nebylo policisty nikde k spatření. Plameny vy-
rážely střechou do výše a tu jakýs černoch, aby po
licii přilákal, vytábl revolver a jal se stříleti. To po-
mohlo, neboť ihned přichvátalo na místo několik po-
licistů a záhy za nimi dostavili se i hasiči, kteří po-
žár brzo uhasili. Škoda požárem způsobená páčí se
na 1000 doll.
= O nově nalezené bronzové soše v Pom-
peji oznamují se nyní další podrobnosti. Socha na-
lezena 27. listopadu ve Fondo Barbatelli. Různé
známky nasvědčují tomu, že majitel antického domu
byl majitelem slévárny bronzu a zaměstnával velký
počet dělníků. Dlužno předpokládat, že mu bronzová
socha byla dodána k opravě. Nalezala se ve výši
0.90 metru uprostřed vrstvy sopečného štěrku, na-
kloněna poněkud na stranu. V téže výši nalezena
bronzová větev, končící v úponky. Soše chyběla
pravá paže, ukazováček levé ruky a levé oko. Pravé
oko, zhotovené ze sklovité hmoty, bylo zasazeno obrá-
ceně. Výška sochy bez podstavce jest 1.17 metru. Po-
někud hlouběji nalezena pravá paže s kusem bronzu,
York
Fonda Barbatelli
6
article
končícím v úponky. Také ukazováček nalezen při be-
dlivé prohlídce sopečného štěrku a když vysypány
z těla kusy pemzy, vniknuvší otvorem pravé paže do
těla sochy, nalezeny ještě dvě oči, jedno neporušené
a druhé poškozené. Patrně se byly oči uvolnilya
spadly do vnitřní dutiny. Poněvadž pak bylo nemožno
oči odtud dostat, stal se pokus, zasaditi místo nich
oči nové. Nyní byly původní oči opět zasazeny, čímž
vzezření hlavy značně získalo. Podstavec, na němž
socha byla připevněna, zajisté nebyl původní, nýbrž
přidán teprve v Italii. Socha jest úplně potažena
vrstvou stříbra, jež však na některých místech. ze-
jmena na prsou následkem oxydace se oddělilaa
částečně odloupla. Jinak jest socha znamenitě
zachována. Toliko na obou rukou jest patrno, že
učiněn byl pokus rozšířiti otvor v pěsti, aby do
něho mohly býti vtlačeny bronzové větve, nalezené
vedle, snad aby socha mladíka byla změněna ve
světlonoše. Tím byly prsty od sebe rozraženy a čá-
stečně popraskaly. Mladík stojí toliko na chodidle
pravé noby. Levá paže volně splývá dolů, ruka jest
lehce pootevřena. Pravá paže od lokte vztažena jest
ku předu. Hlava jest odvrácena poněkud na levo od
pozorovatele. Vlasy jsou rozděleny v krátké kadeř
a přiléhají ostře a ploše k lebce. Znamenité jest
propracování celého těla, zejména zad. Měkká ply-
nulá modelace, jak se tu jeví na zádech, připomíná
attickou školu z konce 5 stol. př. Kr. Dlužno před-
pokládati, že socha v Řecku od původního podstavce
byla oddělena a pak převezena do Italie.
Řecko
7
article
Zemřelí v Praze
Zemřelí v Praze
Dne 15. května 1901: Ryčlova Irena, dcera
strojníka, 11 měsíců, 758—I. Kubíková Vilemína.
vdova po dozorci vězňů, 69 roků, 228—I. Mráček
Ferdinand, dělník, 56 roků, 602— II. Švejda Antonín.
dozorce potravní daně, 53 roky, 118—1 V. Smolčík
Jan, syn nádenníka, 3 r., 31—V. Kopf Fr., syn řez
níka, 5 měs., 750—I. — Ve všeobecné nemo-
nici: Jará Josefa, 54 roky. Pekárková Alžběta, man-
želka krejčího, 45 roků. Čenský Antonín, zámečník,
21 rok. — U milosrdných sester: Gierichová
Aloisie, vdova po úřadníků, 80 roků. — V jose-
fovské nemocnici: Davídková Kateřina, po
sluhovačka, 35 roků.
I Kubíková
I Mráček
Ferdinand
Švejda
Antonín
Smolčík
Jan
V Kopf
Josef
Čenská
Praha
Francie
Ryčlův Irena
Pekárková Alžběta
Gierichová Aloisie
Davídková Kateřina
8
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
216. hra v předpl.
4. čtvrtka.
Troubadour.
Zpěvohra o čtyřech dějstvích. Složil G. Verdi
S textem od Camerona, přeložil C. I.
Dirigent. Moric Anger. Režisér Adolf Krössing.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/*10. hod.
Král
G Verdi
Cameron
Anger
Krössing
Praha
národní divadlo
Troubadour
13
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Začátek o 1/27. hod.
V úterý 21. května.
Fernandova svatební smlouva.
12754
(Un fil a la patte.)
Velká fraška o 3 jedn. od G. Faydeaua (autora »Dámy
od Maxima«). Přel. J. Hejda. Režisér p. J. Kubík.
U pokladny vydávají se bloky o 10 přízemních se-
dadlech, platných kdykoliv a počtu jakémkoliv, za
4 zl. a bloky o 100 spolkových lístcích k stání do
přízemí za 10 zl., platných rovněž kdykoliv.
Fernandův
G Faydeau
J Hejda
J Kubík
Smíchov
20
article
XLI
XLI
Podzimní, brzy nastupující soumrak se vznášel nad
krajem, když jsme přijeli do Bogdanovska. Ve všech
oknech velkého domu se svítilo. Bogun seděl na scho-
dišti, očekávaje nás.
— Paní prosila, pravil, pomáhaje nám z vozu,
abyste nechodili ihned nahoru, až přijedete, ona přijde
dolů.
Doprovodil nás do kabinetu Fomy Bogdanovičea
běžel nahoru. Anna Vasiljevna přišla hned.
Spatříc mne, nemohla se zdržet pláče, ačkoliv se
všemožně přemáhala.
— Díky, díky Sofii Michajlovně, že tě pustila, pravila
líbajíc mne, díky i vám, Štěpáne Parfenyči, že jste ho
přivezl! Ach, Borise !« zvolala »kdybychom neměli v na-
šem zármutku toho zlatého člověka . ..
— Počkejte s chválením, až odejdu! křikl na ni
komendant, odcházeje zlostně z pokoje.
Milá Anno Vasiljevno! zvolal jsem uchvácen
hlubokým zoufalstvím, což Vasa umírá?
— Sám ho ihned uvidíš, Boryse, jaký jest, a ani
ho nepoznáš, on jest tak jasný, tak světlý jako hvězda
na nebi... Jako hvězda, připojila teskně, která k ránu
nezůstaví po sobě žádné stopy. Někdy se s Fomou Bog-
danovičem podíváme na sebe a myslíme: vždyť to není
možno, aby tak brzy měl zemříti . .
Chtěl mne na každý způsob ještě viděti, Anno
Vasiljevno?
— A jak po tobě toužil! Jak se dnes ráno dově-
děl, že major jel včera v noci pro tebe, znepokojoval se,
že snad tě Sofie Michajlovna nepustí, chtěl jí sám psáti .. .
Anna Vasiljevna
Sofie Michajlovna
Štěpán Parfenyč
Boris
Vasa
Borys
Foma Bog
21
article
Jdi, Borisi, k Maksimičovi a připravte se rychle —a
s Bohem, rozhodl.
Za hodinu jsme jeli tři v bryčce majorově, cestou
polmi, kde po každých dvaceti verstách nás čekala pří-
přež. Major mne chtěl každým způsobem přivézti do Bog-
danovska ještě za dne. Všechno přišlo tak rychle, že
jsem se ho ani nemohl zeptati, ničeho se dozvěděti o tom,
jak tak pojednou se octl Vasa »beznadějně«, na prahu
smrti ... Bylo to všechno tak smutné, že v prvním oka-
mžiku mně ani žádná otázka na mysl nepříšla: »on
umírá, on se chce se mnou rozloučiti«, tanulo mi na
mysli, jakoby hřebíkem do hlavy jsem to měl zatlu-
čeno . .. Teprve nyní, sedě ve voze vedle tohoto člověka,
který mne vezl k němu, kterého pro mne poslal, a to
již po dvouhodinné, mlčelivé jízdě — major, co si sedl,
neotevřel úst — napadlo mne, požádati ho o vysvětlení,
o podrobnosti . . .
Z jeho krátkých, nenrčitých, často nedokončených
odpovědí mohl jsem si sestaviti přibližně následující:
V den pohřbu Erazima Ivanovače chrlil Vasa krev.
Hleděl to nejdříve skrýti přede všemi, vyhýbal se lékaři,
neodpovídal na jeho otázky. Kašenarov, jak vám sám
v K., pravil, začal ho podezřívati z jakéhosi nepěkného
úmyslu. Ustrašení Galagajovi ho bedlivě střežili s pomocí
majorovou, který se přestěhoval k jejich žádosti do domu,
v bývalý můj a Vasův pokoj, když Vasa o to usiloval
přestěhovati se do pokoje zemřelého, chtěje spáti na té
samé posteli na které onen skonal . . . To však Vasu ve-
lice rozčílilo; usadil se v některém koutku v domě, anebo
hleděl odejíti do vzdáleného stromořadí blíže jezera, tam,
kde doufal, že se nesetká ani s človíčkem, že neuslyší
lidského hlasu. Ale setkával se všude s někým, nenstále ho
zanomenut
Boris
Vasa
Erazim Ivanovač
Vasův
Bog