1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 135. ze
3
masthead
dne 17. května 190l.
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Královna madagaskarská. Z Paříže se
oznamuje: Bývalá královna madagaskarská Ranavalo
konečně dostala dlouho vytoužené povolení, aby se
směla odebrati do Paříže. Opustí s malým komon-
stvem dne 27. t. m. Alžír, kdež obývá velmi pěknou
villu v předměsti Mustafa, ztráví celý červen v Pal
říži a odebere se pakl do Arcachonu. Cestovní
útraty, jež se páčí na 10.000 franků, budou ubraženy
z rozpočtu madagaskarského. Královna Ranavalo
vžila se již úplně v evropské mravy a obyčeje. To-
liko s francouzskou stravou se nedovedla spřátelit.
= Depeše anglického ministeria války
v americkém časopise. Z Londýna se ozna-
muje: Po delší dobu již nedocházel anglického mi-
nisteria války větší počet depeší, ačkoli byly adreso-
vány přímo ministeriu. Těchto dnů byla tato záhada
rozluštěna. Vojenský tajemník zahraničního úřadu,
jehož rukama procházejí veškeré zprávy o válce,
změnil z příčin, jež nejsou širším kruhům známy,
před jedenácti roky 1890 svoji úřadní adresu kabe-
lovou a telegrafní, jež zněla »Kamsin«. Ministerium
války zpravilo veškeré velitele zámořských stanico
této změně. Před šesti lety opakována zpráva o této
změně adresy, přes to však dva velitelé v jižní
Africe si této instrukce nepovšimli. Známý jeden
americký korrespondent, jakmile ministerium války
vzdalo se kabelové adresy »Kamsin«, dal ji zapsati
jakožto adresu svoji a užíval jí ovšem také s tím
úspěchem, že dostával také ony pohřešované úřadní
zprávy. Prostý tento prostředek byl tak úspěšný, že
tento korrespondent ještě 3. května t. r., to jest
plných jedenáct let potom, kdy ministerium války
bylo se vzdalo adresy »Kamsin«, dostal důležitou
depeši, určenou pro anglické ministerium války.
Mustafa
Paříž
Arcachon
Londýn
jižní Afrika
5
article
Byla to tajná zprava lorda Kitchenera z Pretorie
dne 3. května o 9. hodině 5 minut dopoledne. Pova-
žoval za svoji povinnost zaslati tento kabelový
telegram vzhledem k jeho důležitosti anglickému
ministeriu války. Tak teprve vyšla věc na jevo.
= Neznamý muž stržen do vodopádu
Niagary. Z Niagara Falls se oznamuje: Onéhdy
odpoledne několik dělníků »Natural Food Co.« s hrů-
zou zpozorovalo, jak as půl angl. míle nad vodopádem
byl člun, ve kterém se nalézal neznámý muž, za-
chvácen proudem. Neznámý seznal ihned hrozící mu
nebezpečí, neboť počal prudce veslovati, aby se z ob-
vodu vířivého proudu dostal, avšak veškeré jeho
úsilí bylo marné. Dělníci na břehu se nalezající
s napjetím sledovali namahání nešťastného muže,
aby se zachránil, avšak pomoci mu nemohli. Člun
blížil se k nebezpečnému vodopádu stále blíž a blíže,
dělníci se s hrůzou odvrátili a bylo po všem. Lodice
sřítila se i s mužem, který se na ní nalezal, do hlu-
biny. Mrtvola neznámého nebožáka dosud nebyla
nalezena.
= Sobolí kožich paní presidentové. Ryze
pařížskou historku vypravuje »Matin«. Byl kdysi ja-
kýs úřadník, jenž měl rozkošnou paničku. Zdá se, že
pan X. jakožto muž, jenž jest velmi zaměstnán, jako
všichni úřadníci, nemohl věnovati své manželce dosti
času a pozornosti, jež mladá panička právem mohla
žádat, anebo snad sám byl poněkud nabažen man“
želského štěstí a první dopustil se nevěry. Možná
také, že tato nevěra byla vzájemná... Buď jak bud,
záhy vědělo se v jejich okolí, že pan X. má milenku
Kitchener
Pretorius
Niagara
food Company
6
article
Bovak ně vvad =
den
a jeho choť milence. Až potud není v této historce
nic neobyčejného. Vše šlo co možná nejhladčeji a
nikdy nebylo v moderním manželství úplnějšího klidu.
Milenec paní X—ovy — přítel manželův, rozumí se
samo sebou — byl sám ženat. Bylo vídět obě ro-
diny v salonech, v divadlech a intimních společno-
stech často v nejkrásnější shodě pospolu. Toliko man-
želka milovníkova, dáma přísných mravů, skrývala
pod obvyklým úsměvem tajný žal. Avšak co zna-
mená žal jedné bytosti, jsou-li tři jiné při tom
šťastny ?... Onehdy stalo se, že paní X—ova pocí-
tila velkou touhu, míti kožíšek. Sobolina byla
v letošní zimě velmi moderní. Nikdo nepo-
pře, že tato jemná kožešina jest velmi pěkným
rámcem pro tvář krásné ženy. Ale co chce žena,
nechce vždycky muž. Paní X—ova věděla, že man-
žel její nikdy nevydá na jediný ráz dvě neb tři sta
louisdorů, co takovýto kožíšek stojí. Obrátila se tu-
díž ke svémn milenci a ten jakožto galantní niuž
musil se odhodlat k oběti. Ale to ještě nestačilo.
Aby mohla nosit drahocenný kožíšek, bylo nutno
ospravedlniti jeho původ před manželem. Nechať je
shovívavý čili nic, manžel jest přece jen manželem,
zejmena když k tomu ke všemu jest úřadníkem.
Zdání dlužno zachovati vždycky. Šlo tudíž o to, na-
lézti vhodný prostředek. Milenec měl znamenitý ná-
pad. — »Toť velmi prosté,« pravil paní X—ové.
7
article
»Prodám vašemu manželi los jakési smýšlené loterie
a vzbudím v němdomněnku, že na jeho los při-
padla hlavní výhra. Hlavní výhrou bude pak koží-
šek.« — Prostředek zdál se znamenitý a byl ihned
proveden. Vše šlo znamenitě. Pan president zaplatil
20 franků za los a v den ustanovený k tahu zvě-
stoval mu přítel poselství, že vyhrál hlavní trefu a
zároveň ovšem doručil pověstný sobolí kožíšek. Ale
co myslíte, že manžel provedl? Obdaroval tímto pěk-
ným kouskem, jak oba mílenci předpokládali, svoji
manželku? Chyba lávky! Tak hloupý president
soudu není. Střežil se zmínit se jediným slůvkem
manželce o svém neočekávaném štěstí a pospíšil vě-
novati královský dar své milence ... Možno si nyní
představit, kterak oběma ostatním bylo . .. Avšak
dobrodružství se nějakým způsobem rozneslo a nyní
kdykoli jde v paláci Spravedinosti o nějaký spor o
kožich, bývá zcela náhodou odkázán senátu, jehož
předsedou je pan X. Avšak to mu nikterak nevadí
býti svrchovaně přísným, jakmile předsedá soudu.
8
article
= Statečná žena jest manželka poručíka ital-
ských četníků Dina v Tiranu, dosud mladá Benát-
čanka, o níž se oznamuje následující dobrodružství
Signora Dinova se svým děckem již dávno byla na
loži, když kolem půlnoci ozvaly se ve vedlejším
pokoji kroky. Signora Dinova se domnivala, že se
manžel její vrátil a volala na něj. Na místě manžela
však objevil se ve dveřích neznámý člověk, jenž vy-
hrožuje jí smrtí vyzval ji, aby mlčela. Signora Dinova
nerozmýšlejíc se dlouho, chopila se revolveru svého
manžela, ležícího na nočním stolku, jediným obratem
ruky rozžala elektrické světlo a zamířila na vetřelce,
jenž klesl na kolena a prosil, aby jej pustila. To
však statečné signoře ani nenapadlo. Ačkoli v nej-
hlubších nedbalkách, doprovodila svého chvějícího se
vězně s revolverem stále připraveným k výstřelu se
schodů a odevzdala jej pak četníkům ve strážníciv
přízemí.
= Zhoubný požár. Ze St. Louis, Mo, se
oznamuje: Velké obilní skladiště firmy St. Louis Ele-
vlna
Dina
Benát
Dinův
Louis Ela
Tirana
St . Louis
St
9
article
vator Storage Co., na úpatí Biddle streetu, dnes
ráno vyhořelo. Oheň povstal od jisker přejíždějících
tudy lokomotiv. Během dvou hodin nezbylo z celé
rozsáhlé budovy nic jiného, nežli hromada doutna-
jících trosek a škoda způsobená páčí se na 650.000 doll.,
jest však pojištěním úplně kryta.
= Požár a panika na městské dráze pa-
řížské Nehodou poměrně nepatrnou způsobena v so-
botu na podzemní dráze pařížské hrozná panika. Ko-
lem půl 10. hod. več. zpozorovali úřadníci zastávky
při lyonském nádraží husté mraky dýmu, vycházející
z malého postranního tunelu. Na konci koleje as 30
metrů dlouhé vzňalo se náhodou prkenné pažení.
V několíka minutách bylo celé podzemní nádraží tou
měrou naplněno dýmem, že pasažeři i úřadníci mu-
sili uprchnout.j Východ směrem k ulici nestačil, aby
dým mohl odcházet a následkem toho stával se kouř
stále hustší. Zatím přijeli k nádraží oběma směry
vlaky. Řídič prvního vlaku spozoroval v čas, že na
zastávce stalo se cos neobyčejného a couvl s vlakem
ihned k nádraží při náměstí Bastilly. Řídič druhého
vlaku však přijel až těsně k nádraží a couví teprve
v posledním okamžiku. Vlak, jedoucí nazpět, působil
nyní v tunelu jako píst vývěvy. Dým, jenž neměl
dostatečného odchodu nahoru, proudil za vlakem do
tunelu. Pasažeří byli jati hroznou panikou, rozbíjelí
okna a skákali na koleje. Šťastnou náhodou nebyl
nikdo povážlivěji zraněn. Toliko sedm pasažerů utr-
pělo odřeníny, vyvrtnutí údů a zranění střepy skla.
Požár
Nehoda
Biddle
Storage Company
10
article
Zatím co vlaky couvaly, udusili hasiči oheň a zjed-
nali dýmu odchod. Teprve o 11. hod. mohlo být
v dopravě pokračováno.
= 6500 generálů divise. O poměrech v
černošské republice Haiti podává Angličan H. Pri-
chard ve své knize »Where black rules white« obraz
velmi drastický. Hlavní město země nalezá se v ne-
ustálém stavu obležení. Vojsko skládá se z 6500.
generálů divise, 7000 jiných důstojníků a 6500 pro-
stých. Silnice jsou zaplaveny a Prichard vypravuje,
že na hlavní silnici ve dvou hodinách tutéž řeku
překročil 81krát. Mosty nalezají se ve stavu, že
pořekadlo praví: »Vidíš-li most, obejdi jej !« Nej-
horší a nejbrutálnější vojenské panství jest obvyklým
vládním systemem. Organisovaný system zpronevě-
řování jest uznaným řádem věcí mezi všemi stát-
ními úřadníky, takže jiné »národní« pořekadlo praví:
»Olupovati stát není loupeží.« Země upadá čím dál
tím rychleji v nejtemnější barbarství. Katolicismus,
jenž byl kdysi státním náboženstvím a dle jmena
jest jím dosud, jest v pravdě nahražen kultem Van-
douxa s lidskými obětmi, ohavnými orgiemi a kani-
balismem. Za těchto okolností nepřekvapí, že kdežto
na počátku 19. století žilo na Haiti 46.000 bělochů,
jest jich tam nyní jedva 500. A počeť jejich se ovšem
nerozmnožuje, neboť běloši nesmějí míti pozemko-
vého majetku, nemají nijaké čáky na úspěch před
soudy a při každém obchodu se státem bývají oši-
zeni. — Prichardovo líčení jest snad poněkud pře-
pjaté, ale přece i jiné zprávy z této černošské repu-
bliky celkem je potvrzují.
Angličan
H Pri
Prichardův
Haiti
Most
11
article
= Dopadení lupiči. Onebdy ráno o 3. hodině
byl na nároží 1. ave. a 59. ul. v Nov. Yorku
J. Schmidt přepaden ode tří mužů, kteří jej oloupili
o zlaté hodinky s řetízkem. Na pokřik napadeného
přichvátal na místo policista Michael Lyons, načež
lupiči uprchli, aniž se byli zmocnili 575 doll., které
Schmidt u sebe měl. Jeden z nich ztratil klobouk.
— 380 —
York
J Schmidt
Michael
Schmidt
12
article
Jednou jsme seděli s matinkou v kabinetě tatínko-
vě, u věčně vytopeného krbu, když vešel sláha, ohla-
šuje doktora Kaševarova. n
— Přicházím k vám s pozdravem od Bogdanov-
ských obyvatelů, byla první slova doktorova.
— Řekněte, co se tam děje, co dělá ubohý Lub-
janský? ptala se matinka s účastenstvím. mak no
— Včera byl pochován.a maí jší so-
— Dej mu Pánbůh nebe! Matinka se poznamenala
křížem. Zdá se, že jste se ze začátku domýšlel, že se to
protáhne? pravila po krátkém mlčení.lain imy
— Právě naopak, já se divím, pravilm Kaševarov
usmívaje se, že to mohlo celých deset dní trvati . .
— Ale nemýlím-li se, řekl jste jeho ženě něco
podobného?
Pokrčil ramenoma a usmál se opět.
— Chtěla nějakým způsobem odjetí, ( tak jsem
mohl souditi, aspoň z jejích slov; neviděl jsem žádné
nutnosti ji zdržovati, a ji udržovalo pouze to, že by ne-
mohla tak snadně opustiti muže, když by byl v posledním
tažení . .
— Byla na pohřbu?
— Foma Bogdanovič jí podal zprávu ? přijela právě
k obřadům; a po pohrbu sedla ihned do kočáru a odjela.
— Vasa jest asi strašně zmučen ! zvolal jsem.
Doktor hned neodpověděl.vvo iižd5 ni s
— Zevně by to člověk ani tak nespozoroval, pra-
vil konečně, jakoby si byl ten chlapec tu myšlenku dávno
osvojil . . . Podivili byste se, s jakým klídem se při-
blížil k zemřelému a zatlačil mu oči . . . Ani slzičky
ani ruka senechvělá! Ale to všechno zapadlo u něho
hluboko a kličí to. Praviljsem Anně Vasiljevně, aby jej
kd rssnla
— 377
Kaševarův
Doktor
Anna Vasiljevna
Bogdanov
Luba
13
article
osvědčilo, s největší pozorností mé vcházení a odcházení
a domýšlel se pravé toho příčiny.
— Vy jste dnes ještě neviděl Vasila Erazimoviče?
zeptal se mne pojednou. V ěnieleza
— Ještě ne... Chtěl jsem se s ním rozloučiti, od-
jíždíme dnes, řekl jsem zarmouceně.
Podíval se na mně zamračeně, jako obyčejně, když
sbo
byl. dojat.
— Dnes ? ptal se šam slsvoí slojs st
ott — Brzy, po snídani. vm nss
na Kikina, Feodor Feodorovič odešel do vesnice.
Jenom svou motající se hlavou pohodil: přoč pak
bych se nyní na něj díval . t-
— Nu, pojďme k vůli pořádku, vždyť jste přijel
kvůli tomu, odsekl mu major drsně, vyzývaje pohybem
ruky Kikina, aby s ním šel do pokoje Erazima Ivanoviče,
a šeliitaké za ním.
Po nějaké době vyšel Vasa ke mně.
— Borisi, ty odjíždíš! vykřikl, podávaje mně
obě ruce,
Uchopil jsem je, sklonil se k němu a políbil jsem
ho vroucně na tvářa . . .
Zlověstné skvrny někam zmizely; žlutá, vosková
bledost pokrývala celý jeho obličej. Jeho oči mne opět
překvapily; horečnatý lesk, jakým včera tak strašně plály,
uhasl docela. Oči jeho jakoby byly vybledly, jejich pohled
byl smutný, přísný, jako u slepců,iž m v
nova — Jak se cítíš, Vaso
— Ujde to, odpověděl docela spokojeně a usmál se.
l— Jest-li pak jsi aspoň trochu spal?
Zasomonatá otáska. 1 b nosnq a 95 os vnon
Erazimovič
Kikina
Feodorovič
Erazim
Vasa
Boris