Strana 2.

„Nový Jihočeský Dělník"

Soudruh Němec uvítal sjezd za výkonný výbor strany a učinil důrazný projev pro jednotu politické strany s hnutím odborovým a družstevním. Prohlásil, že dělnictvo české si na právo samostatného řízení svého hnutí nikým sahat nedá a půjde společně vedle uvědomělého dě nictva jiných národů v prvých řadách bojovníků proti kapitalismu a ve prospěch spravedlivé věci socialismu. (Potlesk). Po té podány zprávy: sekretáře Steinera, který zejména poukázal na nutnost smírného postupu při přeměňování organisační formy, doporučil dále přičleněné členstvo všech or- ganisací odborových v komisi sdružených, k zájmovému kartelu s 3h příspěvkem za člena a s nárokem vlastnickým na 80 proc. organisací vyplaceného kapitálu a doporučil schválení navrženého zvýšení paušálu ku komisi vzhledem k velkým bojům, které pravděpodobně v nejbližším tříletí se dostaví. Skončil rovněž apelem za jednotu a neúmorný boj Českého dělnictva za zlepšení existenční úrovně. (Potlesk.) Po řeči jeho podal soudruh Matoušek zprávu pokladní, Síd revisní. Všechny zprávy byly pak jednomyslně schváleny. Přikročeno pak k referátu dra Meissnera »0 koaličním právu«. Řečník upozornil na nebezpečí, které je chystáno nepřátely dělnictva dosavádním prospěšnějším ustanovením o koaličním právu, novou osnovou koaličního resp. trestního zákona. Po jeho řeči a přečtených telegramech sjezd odročen na pondělí.

Druhý den. Po zahájení jednání předsedou soudruhem Krunertem podána byla resoluce k referátu soudr. dr. Meissnera, v níž sjezd odmítá předlohu trestního zákona a vyzývá dělnictvo proti všem pokusům na koaliční právo a žádá zlepšení platného práva o zavedení ne- obmezené koaliční svobody. Resoluce byla jednohlasně přijata a přikročeno k bodu: »Osnovy sociálně politických zákonů«. Posl. soudr. Černý podal přesný obraz nedostatečného rakouského ochranného zákonodárství pro dělnictvo, vylíčil veliké boje, které dělnictvo muselo sváděti, aby ochrany zákona v nemoci, pro úrazy, živnostenské inspekce a p. dosáhlo. Přirovnav naše nedostatky k Německu, Francii, Anglii probral osnovy sociálně politických zákonů zejména předlohy o sociálním pojištění. Debaty súčastnili se soudr. Brodecký a posl. s. Johanis. K bodu »Mezinárodní sjezd v Paříži o pojišťování dělnictva, o nezaměstnanosti«, ref. říšs. posl. soudr. dr. Winter, který navrhl případnou resoluci. Když byl promluvil soudr. Steiner a přečteny pozdravné telegramy referovali soudr. Srba a Hegner k bodu »Výchova členstva a Dělnická akademie.« K organisační otázce referoval první soudr. R. Tayrle.

Vylíčil věrně otázku sporu o formu odborové organisace a tenor jeho řeči vyvzněl : „My se jednání nevyhýbáme, my můžeme mluvit s centrálními svazy o vzájemnostním poměru, o poměrech v národnostně smíšených obvodech, o poměru na stávkách a výlukách, o praktických podmínkách našeho postupu. Na této půdě se můžeme pohybovat, ale podrobovat se nebudeme, kdyby ještě tisíckrát nám vzkázali ultimatum z Vídně.“ Sjezd jednomyslně schválil resoluci v níž se praví: „Cestu k dohodě možno hledat jedině v praktickém styku organisací, který vyvolán je nejen zásadami třídního dělnického hnutí, ale i potřebami z činnosti organisací vyplývajícími. Proto jen ten odpírá dohodě, kdo této samozřejmé zásadě odpírá a brání vzájemnému, přátelskému styku příslušných organisací, který spočívá zvláště v úpravě vzájemnostních poměrů, vzájemné podpoře při stávkách a výlukách, úpravě poměrů v národnostně smíšených obvodech a jiných otázkách ze společné činnosti organisací v jednom místě i v celém státě vyplývajících. Tof základna, na níž se může vyjednávání pohybovat.“ (Pokračováni.)

Delegace. Ve vojenském výboru delegace říš. posl. delegát soudr. Tomášek při bodu o řádném vojenském rozpočtu podal tuto resoluci: „Se zřetelem k tomu, že počet důstoj- níků v poměru k počtu mužstva v rakouské armádě jest značně větší než v ostatních státech, vyzývá se vláda, aby při syste- misování důstojnického stavu zasadila se o odstranění tohoto špatného poměru. Dále žádá, aby instituce jednoročních dobrovolníků byla úplně zrušena, aby ani vyjímka nebyla činěna u jízdy a jménem strany o- hražuje se, aby se zavedením dvouleté služby došlo k rozmnožení presenčního stavu a kontingentu branců."

Výbor pro zahraniční záležitosti pojednával o vojenském úvěru. Do debaty zasáhl delegát posl. soudr. Němec a pravil, že jest příznačným pro naše ústavní poměry, pro- jednává-li se společný rozpočet na rok 1910 teprve v říjnu, kdy vše jest již spotřebováno, oč se žádá. Rakousko okupovalo sice Bosnu a Hercegovinu, potom ji zabralo, ale nekultivovalo jí! Turecko nemohlo v zemích těch zjednati pořádek, poněvadž nemělo k disposici takovou vojenskou moc, jako Rakousko. Spory, jež vyvolávaly vždy nová roztrpčení a revolty, povstávaly hlavně mezi begy a kmety a mezi vládou a poplatníky daní. Neboť Rakousko nerozřeši- lo ani otázku agrární, ani nepovzneslo ú- roveň vzdělanosti v obyvatelstvu. Nejlépe o tom svědčí vzrůstající vystěhovalectví o- byvatelstva do Turecka a velký počet exekucí a agrárních procesů. Dle úřední zprávy vykazují exekuce za rok 896.285 zájmů, 17.722 exekvování, 8093 dražeb mezi 1,855 tisíci 853 obyvateli. Agrárních procesů bylo roku 1907 16.830, roku 1908 18.563, v r. 1909 již 20.580. Exekucí bylo provedeno v roku 1908 4539, roku 1909 4334. Tím dá se vysvětliti též hnutí kmetů proti mohame- dánským statkářům, které nedávno změnilo se ve zřejmou revoltu, která byla vojenskou mocí potlačena, ale nesvědčí zajisté o zvláštní spokojenosti obyvatelstva.

Ministr zahraničních záležitostí prohlásil ve svém exposé, že annexe Bosny a Hercegoviny byla uspíšena událostmi v Turecku a řáděním Srbska. Lid byl pronásledován pro velezrádu v době, ve které tu nebylo Rakousko ještě suverenním, nýbrž kdy stály obě země pod suverenitou tureckého sultána; kdežto v Turecku byla zavedena ústava, annektovalo Rakousko dvě bývalé turecké provincie, aby je ovládalo na dále absolutistickým způsobem. Udělilo sice těmto zemím surogát jakési ústavy, ale podklad, na němž je ústava sdělána, nemá sobě rovna. Základem volebního řádu jsou koncese, pluralita a hlasy virilistů, jako v žádném jiném volebním řádě na světě. Také rakouští úředníci požívají volebního práva, dělníci jsou z volebního práva vyloučeni, poněvadž jsou považováni za cizince. O státoprávním poměru těchto zemí k Rakousku dnes žádný člověk ničeho neví. Rečník nepochopuje, proč by se trialismus mohl státí nebezpečným, jest však zajisté velmi nebezpečno tento nesnesitelný stav udržo- vati. Annexe byla provedena bez svolení rakouského a uherského parlamentu aktem monarchovým. A snad se chce pohlížeti na tyto země jako na soukromé vlastnictví habsburské? Pak však měly se nésti též výlohy, vzešlé z tohoto dobrodružství, soukromě. Rozpočet bosensko-hercegovský ukazuje jednotlivými svými číslicemi naprostou zanedbanost zemí. Vydalo se ku příkladu na elementární školství v roce 1908—1909 1,962.176 K, na vojenské normální účely však 6.084.000 K a na četnictvo 4.512.334 K. Jedna elementární škola v těchto zemích připadá na 117 čtverečních

km a 3613 obyvatel. Není proto divu, že školy navštěvuje jen 16.56 procent školy schopné mládeže. V obci Mekdelsu bylo v roce 1908—1909 7363 žáků. Ti se učili jen výrokům koranu; čísti a psáti se však nenaučili ani srbsky ani turecky. Následkem toho počítají se též k analfabetům. Tyto konfesionelní školy měly by býti vůbec přizpůsobeny moderním poměrům anebo u- zavřeny. — Také poměry úřednictva jsou naprosto nezdravé a neudržitelné. Je tam stále ještě mezi úřednictvem 63.23 procent cizinců a jen 36.77 procent domácích. To je poměr, který si nedá líbiti žádný národ, a je-li tu opravdu úmysl zjednati pořádek, je toho nejvíce zapotřebí mezi úřednictvem, a to tím způsobem, aby domácí lid tvořil při nejmenším polovinu mezi úředníky. Agrární poměry dají se vyjádřiti těmito číslicemi: Od roku 1879 bylo vyvazeno 26.221 kmetů obnosem 20,259.474 K, t. j. asi 9.2 procent všech kmetů. Kdyby vyva- zení v tomto smyslu mělo pokračovati, trvalo by to asi 100 let, než by všichni kmeti, jichž je dnes ještě na 90.000, byli vyvaze- ni; pováží-li se, že v roce 1909 bylo vyvazeno 1500 kmetů obnosem 2,200.932 K, pak by v oněch 32 letech při trošku spořivosti na vojenských výdajích mohla býti o- tázka kmetská vyřízena. Také četné spory kmetů ukazují, jak nezdravé poměry tam jsou, a nenastane-li brzy ozdravění, může dojíti k revoltám, které se mohou objeviti ještě silněji než svého času za tureckého režimu.

Zpravodaj mluvil včera o vyvazení kmetů a žádal, aby řešeno bylo jen s hlediska begů, protože — jak mínil — nelze očeká- vati, aby lidé, kteří vykonávají svá dobře nabytá práva jako velkostatkáři, nevěděli jako vyvazení, co mají počíti. Devadesát tisíc kmetských rodin nezasluhuje tedy ani tolik ohledů, jako 5000 begů, jichž nárok na pozemky a půdu v Bosně a Hercegovině není ničím prokázán! Úřadům vyvazení kmetů nemůže býti ponecháno. Rečník táže se společného ministra financí, jak mělo se to s darováním lesa Husseinu bejovi Bisčeviči. Bylo před časem v časopisech mnoho o tom psáno a zprávy ty nebyly vyvráceny. V důsledku toho je snad pravda, že beze všeho právního titulu darován byl člověku, těšícímu se zvláštní protekci, les, odhadovaný odborníky na million korun. Domácí lid si však stěžuje, že se proti němu postupuje stranicky tím, že se na něm žádá, aby platil nepoměrně vysoké obnosy za totéž dříví, jaké kupují největší firmy.

Ve vládní zprávě mluví se také o ochraně dělnické. Ochrana dělnictva jest nedostatečná a rovněž i zákon o nemocenském pojišťování, který musí býti doplněn pojištěním úrazovým. Rečník zabývá se pak šikanami, jimiž jsou dělníci vydáni a prohlašuje, že mzdy a lidumilná zařízení pro dělnictvo jsou minimální. Z tohoto výběru stížností do hospodářství v Bosně lze vi- děti, prohlašuje řečník na konec, že není sociálním demokratům možno hlasovati pro tuto položku. Při tom navrhl řečník tyto dvě resoluce: 1. C. a k. společný ministr financí se vyzývá, aby v Bosně a Hercegovině provedl nejméně v Rakousku platnou míru ochranných zákonů pro dělníky. — 2. C. a k. společný ministr financí se vyzývá, aby rakouské dělníky, v Bosně a Hercegovině bydlící, se vzhledem na domovskou příslušnost a volební právo postavil na roveň s ta- mějšími rakouskými úředníky a u bosen- skohercegovského sněmu také pro ně vymohl volební právo. Po té mluvil del. Ceg- liňski, del. dr. R e n n e r, který navrhl resoluci, žádající povinné vyvazení kmetů, a pak min. fin. bar. Burian.