2
masthead
V Praze, v pátek dne 13. prosince.
Praha
4
article
Na »Národní Listv«
ranní a odpolední
s přil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Peštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Pešta
Praha
národní Listv
6
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3b
Předplacent
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Praha
8
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ohlasy řeči dra. Grossa.
Z Vídně, 13. prosince. K jihlavské
řeči poslance dra. Grossa, jejíž tenorem
jest: napřed Čechy zdolat a potom s nimi
se vyrovnat, podotýká »Vaterland«: »Pan
dr. Gross jest, jak povědomo, z éry Bade-
novy a také nadále notorickým šéfem něme-
cké obstrukce. Voličové jihlavští tenkráte
jásali svému poslanci vstříc. Jásali mu vstříc
i předevčírem, když jim vykládal smutné ná-
sledky tehdejší obstrukce upřímně. Ať svítí
slunee, ať padá déšť, voličové jihlavští jsou
vždycky fidélními.«
»Arbeiter-Zeitung« praví k to-
muto famósnímu výkonu: »Pan dr. Gross
řekl, že sněmovna může býti uzdrávena jen
tenkráte, budou-li všichni poslanci sobě vědomi
své zodpovědnosti. Dle pana Grossa je tedy
chyba v nedostatku pocitu zodpovědnosti
stran a poslanců a parlament podle něho se
uzdraví teprve tenkrát, až u něho tento po-
cit se dostaví. To jest: pacient se uzdraví,
až přestane býti nemocen. O, pan dr. Gross
jest hlubokým myslitelem! »Temná budouc-
nost«, o které řečnil, jeho řečí věru objas
něna nebyla. Co pak mají z toho jeho voli-
čové, slíbí-li jim, že bude v každý čas »na
svém místě«, když musil, aby »hrozby vlády
odmítl s celou rozhodností«, jeti do Jihlavy?.
doktor
Gross
Vídeň
Bade
Jihlava
ArbeiterZeitung
9
article
Smiřovačky.
Z Vídně, 13. prosince. »Neue Freie
Presse« oznamuje, že k zamýšleným »vyrov-
návacím konferencím« zvány budou tytéž
osobnosti, které zvány byly k poslední vy-
rovnávací konferenci ministr- presidentem
drem. Körbrem. Bude prý teď přibrán jak
předseda německého pokrokového klubu na
zemském sněmu dr. Eppinger, taki
předseda českého klubu na zemském sněmu
dr. Engel.
K této stručné zprávě dlužno připome-
nouti několik dodatků. Především nejedna
se o žádné vyrovnávací konfe-
rence. Myslíme, že dr. Körber, není-li již
o tom vyrozuměn, bude záhy o tom poučen,
že na nějaké konference, které
by se zabývaly souborem všech
politickonárodních otázek, Če-
chové nikterak nepomýšlejí a že
trvají na svém stanovisku, že tou dobou
musí býti napřed rozřešen
otázky dvě, otázka obnovy vnitřní
češtiny a otázka zřízení české
university na Moravě.
Co se týká posl. dra. Engla, budiž
konstatováno, že formálně žádný klub če-
ských poslanců na sněmu království českého
ještě není, protože se poslanci zemští nesešli,
neustavili a také předsedu nevolili. Dr. Engei
zde ostatně v pondělí a v úterý meškal,
avšak ujišťujeme, že v soukromých zá-
ležitostech rodinných a že vešel
toliko ve styky s ministrem drem. Rezkem.
nikoliv však s ministr-presidentem drem.
Körbrem.
doktor
Eppinger
Engel
Körber
Engei
Rezek
Vídeň
Neue Frei Presse
český univerzita na Morava
10
article
Volby na Moravě.
Volby na Moravě.
Z Brna, 13. prosince. V sobotu 15. t.
m. kona schůze rada německé lidové
strany na Moravě. Na přetřes přijdou
volby na sněm markrabství moravského.
Budiž při této příležitosti hned konstatováno,
že také s české strany lidové pro
nastávající kampaň volební na Moravě byly
již vykonány všechny přípravy.
Morava
Brno
11
article
Dozvuky vřesenské.
Dozvuky vřesenské.
Ze Lvova, 13. prosince. Vojenské
velitelství v Tarnově zapovědělo
spolupůsobení vojenské hudby při koncertě,
jehož výtěžek byl určen obětem vřesenským.
Z Berlína, 13. prosince. Z Poznaně
se sdeluje, že podpůrný fond na pro-
spěch oběti vřesenských dosáhl již sumy
90.000 m.
Lvov
Tarnov
Berlín
Poznaň
podpůrný fond
12
article
Z poslanecké sněmovny.
Z Vídně, 13. prosince. Poslane-
cká sněmovna pokračovati bude dnes
v podrobném rokování o zemědělských
družstvech. Chvat a tlak jest veliký a
pro věc takové důležitosti v pravdě nedů-
stojný a musí se zejmena vytknouti, zvláště
když se již předloha ta stále odkládala a
mohla býti vyřízena v době příležitější, než
na konci kampaně, kde jest kvap takový, že
na věcné projednávání nezbude času.
Vyznamenání.
Z Vídně, 13. prosince. Kancelářský
officiál zemského soudu v Brně František
Coufal při odchodu na vyžádaný odpo-
činek obdržel zlatý kříž záslužný.
Coufal
Vídeň
poslanecký sněmovna
cká sněmovna
zemský soud v Brno
13
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 12. prosince. (C.-B.) Roz-
počtový výbor zmocnil předsedu poslance
Kathreina, aby vyjádřil ministrovi ob-
chodu svob. pánu Callovi za příčinou
úmrtí jeho matky soustrast výboru.
Z Vídně, 12. prosince. (C.-B.) Císař
jmenoval konstruktéra na německé technice
v Praze, diplomovaného inženýra Vojtěcha
Schliebla, mimořádným professorem stroj-
nictví natéto technice.
Ze Zadru, 12. prosince. (C.-B.) Při
dnešních volbách do zemského sně-
mu za města a obchodní komory v Dal-
macii bylo zvoleno 7 národních Chorvatů,
dva příslušníci chorvatské strany právaa
dva Vlachové.
Ze Záhřeba, 12. prosince. (C.-B.)
Více než 200 studentů uspořádalo dnes od-
poledne professorovi kulturních dějin Kro-
sňavskému po skončení přednášky
hlučné ovace. Bylo slyšeti také vý-
křiky: Pryč s klerikály ! Sláva svobodné
universitě! Sláva svobodě učení!
Z Vratislavi, 12. prosince. (C.-B.)
Při odhalení pomníku Velkému kurfiřtovi, jež
Kathrein
Call
Schliebl
Chorvat
Vlach
Vídeň
Praha
Zadr
Dal
Záhřeb
Vratislav
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Do osn.
Napsala Hermina Švorco vá.
Ticho, v jiných kasárnech málo známé, jest
skoro po celý boží rok v kasárnech pod
Bruskou.
Vojáci pracují v dílnách nebo ve skladištích
a nepatrný počet jich neoživí hlučným ruchem
rozsáhlé prostory kasárenské.
Jinak je tomu na podzim. V měsíci říjnu
nastává tu nezvyklý ruch a šum.
Od pluku jsou sem posláni vojáci-nová-
čkové, aby na prostranném dvoře cvičili sev
pochodech, obratech, vůbec v základech vojen-
ských vědomostí, aby potom, jakž takž pocvičeni
odebrali se do Bosny.
Nováčkové — tím řečeno všechno. Všeje
jim nové, neumějí se pohybovati v stejnokroji,
otvírají oči, někdy i ústa k povelům, které ři-
nou se, často nemístně hlučně, z úst mocného
pana desátníka nebo četaře.
Ten má aspoň příležitost pochlubiti se svojí
autoritou. A dovede talé použíti obrovského svého
úřadu, pouštěje hrůzu na vojáčky, zapomí-
naje, že není tomu tak dlouho, co sám byl no-
váčkem nesmělým.
Ale nejhorší při veškeré té subordinacije
vojáčkům nově přišlým pomýšlení, že sečteny
jsou dny pobytu jejich ve vlasti, že za krátko
přijdou daleko, daleko do neznáma, kde není
pro ně přátel, není duše cítící s nimi.
A ubíhají ti poslední dnové, jako málokdy
v životč. Matky přicházejí se loučiti se svými
syny, přijde i otec, někdy i milé děvče, u něhož
láska vítězí nad ohledy; přijde se rozloučiti na
dlouhou dobu, a mnohé sevře se srdce nebla-
hou předtuchou; vždyť: sejde s očí, sejde
s mysli.
Bruská
Nováček
Bosna
15
article
Ještě několik dní; již jen tři, dva, jeden
— a již je tu večer poslední.
Tísnivá nálada rozhostí se ve světnici, kde vo-
jáci připravují se na cestu. Neslyšeti ani vese-
lého Karla Sochorovic, který dotud obveseloval
soudruhy svými čtveráckými nápady. Teď není
nikomu do žertu a proto se o něj ani nesta-
rají. Každý je zaujat vlastními myšlenkami.
A on, který vždy byl samý žert a šprým.
stojí v temném rohu kasáren, opřen o dělo.
Zmizel smích se rtů a mezitím, co ostatní
naposledy tisknou ruce svých drahých, loučíce
se s nimi, on vyhledal si osamělé místo, kde
nerušen tráví poslední okamžiky před odcho-
Chvíli dumal mlčky, tupě hledě před sebe.
Ale po chvíli otřásl jím mocný příval lí-
tosti, slzy vhrnuly se mu v oči a on plakal,
plakal pláčem dítěte.
Nenleděl na to, sluší-li mu pláč, nechal
slzy kanouti volně, skrz prsty, plakal tak, jak
dovede plakati jen člověk nezkažený.
»Když jsem přece jen tak nešťastný. Každý
tu má někoho, ten otce, ten matku nebo děvče
milé, jenom já jsem tu tak sám, tak sám
A matička moje přišla by, přišla jistě, kdyby
ji už země nekryla.«
Vzpomínka na mrtvou rodičku nový proud
slz vhrnula mu do tváře.
Co je mu po tom, že jde do ciziny ? Šlo
jich více, vrátili se, vrátí se i on, bude-li to
vůle boží. To ho netrápí.
Ale ta lítost, kterou člověk cítí, když vidí
jak loučí se drazí se svými syny, jak na ně bu-
dou s láskou vzpomínati, a na něj nevzpo-
mene nikdo, docela nikdo!
Tu dopadne na člověka opuštěnost vší si-
lou. On, který jidy soudruhy rozveseloval, ne-
dem.
Sochorův
16
article
měl teď nikoho, kdo by soucitně k němu pro-
mluvil, kdo by pronesl k němu slovo laskavé.
Všichni naň zapomněli!
Kdož ví, jak dlouho byl by tak stál.
Ze zamyšlení ponurého vyrušil ho hlas, vo-
lající vojáky, aby se shromáždíli.
Setřel slzy, povzdychl a šel za hlasem vo-
lajícím.
Za nedlouho oživl dvůr zase, naposledy
Temné silhouetty vojáků pohybovaly se dle po
velů. Jen polní láhvice vojáků leskly se ve
mdlém osvětlení kasárenské blikavé svítilny.
Ponurá nálada se rozhostila.
Ke všemu začalo drobně pršeti.
Úplné ticho.
Najednou z blízké věže zvoní klekání. Do-
jem příšerný, neboť to zní jako umíráček.
Vojáci přichystáni, jen vykročit.
V tom rozhlaholila se na rozloučenou pí-
seň: »Když jsme se loučili s Prahou, s tou
naší matičkou.«
Začali zpívati všichni, leč po několika slo-
vech jeden po druhém ustával, a než ukončena
sloka, zanikl zpěv docela.
Ještě jeden pokus učiněn. Některý stateč-
nější zanotoval: »Dříve ještě, nežli umru, chtěl
bych Prahu viděti,« leč pokus skončil jako
první, a těm, co chtěli dokončiti, zlomily ná-
silím potlačované slzy hlas.
Ani starším vojákům, kteří tu stáli jako di-
váci a kteří dříve, jak jen mohli, nováčkům se
vysmívali, nebylo do smíchu.
Snad vzpomínali, jak jim by asi bylo,
kdyby na tak dlouhou dobu odsouzeni byli žíti
v cizině.
Zavzněl povel k pochodu.
Sborové: »Na zdar!« rozhlaholilo sea
vojáci pevně vykročili.
Provázej vás zdar !
Praha