2
masthead
V Praze, v úterý dne 10. prosince 1901.
Praha
4
article
Nn raní a odpol, lísty
s přilehami („Naněný Obzor ve
středu a „Litarární Hlidka“
v pátek) předplácí se
Praze v administraci
sa něsic, . . . . . R —
ns čtrst lela . ..
s dvojí donáškou
s něs. . .. . 7 K 50 b
na čtvt leta
ve siaáchi a K so
za něsle . .
Poštont
čtvrt lola. . . 9 K s0
s dvalí zisilko
na měst
ne Perre kr t
Praha
Litarární Hlidek
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranác.
Praha
6
article
Dosti toho hrození násilím!
Dosti toho hrození násilím!
Připozdívá se, ale národové bdí. To jes
asi tak nejprostší a nejsprávnější obraz vnitřn
politické situace v Rakousku. Po celý rok
již straší a hrozí vláda Körbrova národům
této říše, domáhajícím se poctivé ústav ní
svobody a rovné spravedlivosti, povodní
absolutismu, která všechno zaplaví
všechno utopí. Leč národové rakouští se
hrozby té patrné neděsí, voličové nejeví
strach a nezapřísahají svých poslancův, aby
před vládou složili zbraň a padli na kolena.
Doposud se aspoň neozval odnikud ani jediný
podobný hlas z lůna národův.
Avšak na druhé straně opět může vláda
poukázati k faktu, že smělé a opětovnéty
pohrůžky officiósní děsným absolutismem ne
vyvolávají žádného rozčilení, žádných vášni
vých protestů ve veřejném mínění obyvatel
stva, ba ani v parlamentě samém, nýbrž za-
léhají hluše ve všeobecné apathii duchů, ve
všeobecném tichu a mlčení rozmrzelých ná-
rodův.
Nuž a vlády rázu Körbrovy nevykládá
vají si podobné mlčení národů ve smyslu
proslulého výroku Mirabeauova: jako napo-
menuti a výstrahu králům, nýbrž naopak
jako výbornou pohodu pro vážení a spáchán
státního převratu. —
A proto jednali dobře a chrabře zá
stupci národa našeho, když dnes týden ústy
dra. Pacáka tak důrazně zaprotestovali
proti tomuto neustálému zahrožování a za-
strašování parlamentu i zápasících národů
běsem absolutismu, odsoudivše terrorism
taký jako nemravné politické vyděračství,
jímž se hledí činiti zotročující nátlak na svo-
bodnou vůli zástůpců národních: »Vý-
hrůžky tý jsou parlamentu nedůstojně
— zněla památná slova prohlášení Pacákova
ze dne 3. t. m. a žádné parlamentn
ministerstvo by se jakživo neodvážilo pro-
mluviti ku parlamentu takovým tónem. Toho
troufá si jen ministerstvo byrokratické, ne-
mající žádné úcty ku parlamentu. —
Körbrův
Mirabeauův
Pacák
Pacákův
Rakousko
7
article
Však nejhorší jest, zůstává -l
parlament po takovýchto výhrůž-
kách klidným. Není to ani tak obstrukce,
která tento parlament ubíjí, jako ztráta
sebevědomí. My Čechové si toho
však líbiti nedáme a musíme proti
tomu protestovat jménem konstitucionalismu,
jehož si velice vážíme.. « Vyhrožovati
a bsolutismem v této monarchistick
říši, kde panovník neodvolatelným diplomem
ze dne 20. října 1860 nejen za sebe, nýbrž
za všecky své následníky na trůně slavně
a dobrovolně se zavázal, že »právo zá-
kony dávati, měniti a rušiti bude
od mocnáře a následníků jeho
konáno na příště jen spolupůso-
bením zákonně svolaných sněmů
zemských a vzhledem věcí všem zemím
společných spolupůsobením rady
říšské, složené z poslův od sněmů zem
ských k ní vyslaných«: — vyhrožovati vůči
tomuto nezrušitelnému funda
mentálnímu dokumentu v Rakou-
sku znovuzavedením absolutismu,
toť povážlivou hrou s majestá-
tem koruny v neprospěch koruny,
prohlásil dr. Pacák i pokračoval: »Říše by
tohoto experimeetu s absolutismem naprosto
nesnesla, poněvadž byl by z ničen
úvěr monarchie a dychtí-li vláda do-
spěti k této politice katastrofální, pak jí pra-
víme, že by tato politika měla pro říši ná-
sledky nejnešťastnější.« —
Čecho
Pacák
Raka
8
article
Vzdor tomuto protestu upřímnému, který
provždy sloužiti bude poselstvu našemu ke
cti, vydávaje jasné svědectví o jeho věrnosti
a lásce k poctivé svobodě ústavní — strašil
prý dnes pan dr. Körber ten ubohý, tak
poslušně mu rozpočtové provi-
sorium apportující parlamen
eventualitou příštího absolutismu na
novo. To je skutečně již velmi podezřelé
Uhodili tedy snad na pravdu ti skeptikové,
kteří podezřívají pana Körbra, že se mu
parlamentarism již vůbec znechutil a že
se hledí parlamentu stůj co stůj z bavit.
byť v něm nebylo již ani potuchy po jiskře
obstrukční, poněvadž mu nejde již
jen o sehnání většiny pro roz-
počet a pro nevýhodné rakousko-
uherské vyrovnání, alébrž poně-
vadž běží o břemena ještě mnohem
těžší a pro poplatnictvo tak
hrozně citelná, že nevěří, ab
mu je kterýkoliv parlament mohí
povolit? —
Je snad nejlépe o pravdě věcí zpraven
ten vídeňský dopisovatel mnichov-
ské »Allgemeine Zeitung«, dle ně-
hož zabývá se té doby kabinet Körbrův
vážně otázkou: Neměl li by parlament roz-
pustiti a neměla-li by koruna projeviti
manifestem k národům svůj úmysl, vydávat
zákony a ukládati daně po nějaký čas svou
vlastní všemohoucností?
Körber
Körbr
9
article
»Pomýšlí se tu na několikalet
provisorium absolutistického vladaření.
jež má sloužiti k tomu, aby svářící se náro-
dové přišli k rozumu.« — »Však v pravdě,«
vykládá vídeňský Vševěd mnichovského listu,
»nejsou to ani obtíže otázky jazykové, ani
panovačné nároky jednotlivých národův, jež tu
rozhodují, nýbrž jest to péče o — bran-
nou moc říše: Rakousko-Uhersko ocituje
se před nutností nových a velikých
výdajův na vojsko a zemskou
obranu. Rakouské dělostřelectvo se svými
starými ocelovými děly shledává se slabým
oproti dělostřelbě ostatních státův. Avšak
pořízení nových děl vymahati bude
nákladu 150 až 200 mill. zlatých. To jest
jedna starost.
RakouskoUhersko
10
article
Druhá zplozena potřebou zvýšiti
roční kontingent rekrutů. Vůči
vzrostu obyvatelstva jest dosavadní roční
odvod 103.100 branců k armádě a 23.000
mužů k zemské obraně naprosto nedostate-
čným. Statisíce mladíků nemohou býti dnes
assentováni. Jakmile však bude rozhojněna
assentýrka, nastane potřeba rozhojniti pr
nové mužstvo kádry pluků, jelikož již nyní
plukové v lidnatějších krajích mají mužstva
nadbytek.
Tím však způsobí se roční zvýšen
nákladu na vojsko aspoň o 15 millionů. Při
počtou-li se k tomu úroky z millionů na nová
děla, tu by musili finanční mini stř-
rakousko-uherští pomýšleti na vynale zen
nových zdrojů příjmů.
V Rakousku však nejde to tak snadno.
Tu nemůže již vláda prosadit ani tak ne-
patrnou novou daň, jakou jest zavedení po-
platku z jízdních lístků na dráhách. Poslanc
strachují se tu nevole svých voličů, kteří
touží jen po úlevách pro sebe. A proto
panuje v nejvyšších kruzích
vládních obava, že vůbec žádný
parlament rakouský v nynějším
svém složení nesvolil by k těm
novým výdajům na vojsko.
Rakousko
11
article
Než panovník rakousko uherský jest co
se týče rozvoje armády právě tak pečliva
žárliv jako císař německý a odtud může
býti za jistých okolností politi
ckému rozvoji v Rakousku za
vdán nový směr.
Jest známým faktem, že veškeré návrhy
činěné v posledních létech císaři Františku
Josefu I. za tím účelem, aby jej přiměly
ku překonání obtíží parlamentních státním
převratem, vrážely na rozhodný jeho
odpor. Panovník nechce ve svém 71. roce
vyvolati ústavní zápas nedozírného dosahu.
A v tom je utvrzován maďarský mi
ministry, kteří stále ještě poukazují na
ona ustanovení rakousko-uher-
ského vyrovnání, stanovící, že »Uhry
toliko s konstitučně ovládaný m
Rakouskem v trvalou smlou vu
vejíti mohou.« Leč při důležitosti, jaká
se přikládá záležitostem vojenským, mohl
by odtud nastati změna v názo
rech panovníkových . ..
František
Josef
Uher
Rakousko
12
article
Tolik aspoň dlužno referovati, že na
nejvyšších místech pěstuje se podobné uva
žování.«
Tu by tedy vězel kořen té nechuti
dra. Ký.bra proti parlamentu? Poněvadž se
obává, že by mu žádný parlament nepovolil
takých velikých nákladů na vojsko? Proto
chce ty nové daně na národy uvaliti moch
absolutismu? Jaká by to byla zoufalaa
osudně zvrácená politika! Každý moudrý
státník by počítal zrovna opáčně: přičiním
se, abych národy právem a svobodou
uspokojil a od spokojených ná-
rodův doufám pak pro vojsko dosíci všeho,
co prokáže se býti k obraně říše nutnýma
prospěšným. Ale zde hodláte nejprvé ná-
rody trýznivým ab soluti smem
ještě více potýrat a roztrpčit, a pak z roz-
hořčených národův libovolně nové, ohromné
daně žďímat? To myslíte, že by si náro-
dové dali líbiti, to že by bylo úvěru a moc
Rakouska ku prospěchu ?l
Vestigia terrent! Pomněte na hrozné
solferinské konce dvanáctiletého absolutismu
Bachova !! Nikoliv, žádným násilím, žádným
zničením ústavnosti a žádnou reakcí vojen-
sko-byrokratickou nespasíte této říše: nýbrž
jedině zlepšením její ústavnosti
v duchu spravedlnosti a poctive
svobody všem národům stejně
dopřávané, aby svézákonně a svéprávně
říditi si mohli své záležitosti ve svých rod-
ných vlastech beze všeho německého poruč-
níkování. In hoc signo ! hledejte spásu Ra
kouska, ale nikdy již v tupěm vojensko
byrokratickém němčícím a národ omorném
absolutismu!
Bachův
kousek
Rakousko
13
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(79. schůze.)
(Telefonická zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 9. prosince.
V poslanecké sněmovně dnes podvečer
sotva promluvili dva řečníci v druhém čten
rozpočtového provisoria, posl. Dötz a dr. Ryba
vybuchly tři rány z revolveru. Vypálil je mini
sterský předseda dr. Körber. Prvá byla hrozba
změnou ústavy, druhá byla hrozba změnou vo
lebního řádu, třelí byla hrozba zastavením pro
sincovky — takovým, jaké bylo zastavení úno
rovky. Posluchačstvo bylo úplně omráčeno
Také v plenu nikdo nehlesl, jak bývá při udá-
lostech ohromujících. Dlužno přiznati panu dru
Körbrovi, že umí své hrozby stupňovati. Nejen
v dnešních jeví se crescendo, ale také prot
dosavadním jsou dnešní velikou gradací. Co je
rozpuštění řišské rady naproti státnímu převratu
který předem dnes omlouval před historiía
obyvatelstvem? Pravou maličkostí ! Na pravici
jen několik Poláků zachvělo se strachem.
Ostatní strany zůstaly klidny. Ale
za to byl na levici poplach, poprask a leknuti
veliké velmi. Tušila snad ve chvili té, že cis-
lajtánská konstituce, dělaná pro ně r. 1867, a
a volební řády, dělané pro ně roku 1873, jsou
ohroženy? Pojal ji snad stejný strach jako pa-
mátného dne 10. října roku 1893, když hrabě
Taaffe předložil překvapenému parlamentu svoji
volební reformu? Měla snad světlý okamžik,
ve kterém se jí rozbřesklo, že nechať změní s
ústava, nechať změní se volební řád ja kkoliv,
její výsady a její državy nedají se zachovati
nadále nedotčeny. Strach má — jak
známo — veliké oči. Proto viděla snad
v dnešním prohlášení Körhrově více, nežli
v něm jest.
doktor
Ryba
Körber
Polák
Taaff
Vídeň
poslanecký sněmovna
14
article
Proto jest rozčilení její psychologicky i poli-
ticky vysvětlitelno a pochopitelno. Nebyl te
strach o práva ústavní, který zalomeoval něme
ekými vůdci, ale strach o sobecké zájmy, který
naplnil pohlaváry německé hněvem proli chefu
vlády za to, že napověděl, že mohlo by být
v Rakousku jinak, nežli jest, za to, že prones
dnes veřejně v parlamentě, že mohl by přijít
druhý hr. Beleredi a že by po zastavení pro-
sincovky mohla se dáli národům rakouským ústav
lepší a spravedlivější, nežli jest nyní platná.
Vůči témto hrozbám ustupují všechny ostatní
části dnešního debutu dr. Körbra do pozadí.
My ovšem na slova a za slova nedáme nio
a víme také, jakou cenu má dušováni se pana
Körbra, že jeho poměr k německé levici jes
stejný jako ke všem ostatním stranám a že vláda
jeho jest zcela neodvislou, samostatnou, ne-
utrální a že za něho právní majetek jazyka
národa českého nebyl umenšen. O tom všem
máme my Čechové zkušenosti dvoje, — are
opáčné, trpké a bolestné. Též ujištění
že vláda uznává důležitost národa českého, jes
laciným a platonickým, není-li provázeno
důkazy, — skut ky.
Drobná polemika ministerského předsedy
proti obžalobám českých poslanců zapadla jak
žámen do hlubiny. Takořka nepovšimnuta,
neslyšána. Když však jal se velebiti spa-
sitelskou vládu, která sáhne, bude-l
třeba, ve prospěchu státu na samu ústavu
když připomenul, že se ústava v Rakousk
V drobném prodejís
renní číslo o sobě . . . sa 8h
sdpoladni
. . . . na 2 b
Ve dlialkách na venkovš-
ranní čjsle. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bb
Inseráty
plati se hetově napřed.
Předplacení a luserty přijímá sdminl-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nscházejí se též redakee.
Uskárna a szpežica „Národnich Listě“.
Eukopiay sa nevracsji.
doktor
Körbr
Čecho
Rakousko
15
article
zbortila již jednou a když dodal, že kdyby se
tak stalo po druhé, vláda neměla by viny ni-
žádné, způsobil silné a mocné vzrušení.
Pan dr. Körber přece si ještě dnes sli-
boval, že není tak zle v parlamentě a že
v nejhorším případě bude sice poruzeno a po-
haceno jeho kalendarium, ale nedojde na
kampaň sněmů zemských v době nejbližšl.
Soudíme z toho, že strašáky, které
pouštěl, nejsou z něho a že jich příčiny, mo-
tivy a pozadi dlužno hledati mimo par-
lament.
Buď a nebol
Buď se chce, aby nastaly ve sněmovn
pravidelné poměry — pák takovými prostředky
se docíli účinku právě opáčného, neboť poslanci,
kteři mají býti posláni domů, nebudou ochotni
k povolnosti a ke smíru.
Kdyby dr. Körber byl řekl, že podnikn
ještě jednou opravdovou a upřímnou
akei dorozumívací a že po jejím nezdaru, ne-
bude-li věděti jiné pomoci a jiného východu,
odhodlá se k prostředkům mimoparlamentním,
my Čechové bychom se tomu v zepřeli, ale
byl by to plán, byl by to program, a pak by
hrozby dnešní, jako takové, mohly se pokládati
alespoň za pablesk probouzejícího se jasnějšího
poznání. Než o smíru česko-německém mluvil
p. dr. Körber tuze málo; za to však miuvil
přespříliš o jiných, mlhavých věcech, ke
kterým komentář hledati se musí — jinde.
Nebo se nechce parlament proto,
že se to, co se na něm žádati bude
— jsou to věci nejen hospodářske,
ale také vojenské — se nedostane
a nevymůže. Pak jest účelem dnešních
ohlášek a předpovědí zabezpečiti si povšechné,
eventuální rozhřešení lidu. K tomuto pan
dr. Körber mluvil dnes večer již přes hlavy
poslanců okny parlamentního paláce ven zu
sebe nebo za svého nástupce.
doktor
Körber
Čecho
16
article
Buďsi jakkoliv — jednu věc po dnešním
prohlášení dra. Körbra, kterým celá vniterní po-
litika tohoto státu a jeho veškerá forma kon-
stituční postaveny byly na nůž, možno poklá-
dati jistou a rozhodnutou: že kdyby sku-
tečně došlo k rozpuštění říšské
rady a po nějakém »odpočinku ny-
nější ústavy« k novým volbám,
tyto neděly by se na nynějších zá-
kladech.
Jenom v parlamentě chabém, horečnými
záchvaty a výtržnostmi německé obstrukce vy-
síleném, mohl dr. Körber pronésti hrozby ta-
kové bez odezvy. A jen v boji s parlamentem
churavým a malomocným může dr. Körber zu-
stati silným a vítězem. Kdyby Němci pochopil,
že mohlo by jíti též o jejich kůži, vzehopili by
se k nejlepší a nejúčinnější odpovědi na hrozby
dra. Körbra: k dohodě s českými poslanci e jich
oprávněných postulátech, a pak by dr. Körber
vítězem nebyl.
Ale této naděje v takové disposice u ně-
meckých protivníků nemáme. »Raději rozbiti
parlament«, jak se hlásalo v nedávném commu-
niqué německé strany lidové, »nežli v čem-
koli vyhověti Čech ům i kdyby tisíckráte
byli v právu.« Nuže, rozbijí jen parlament
svůjl
Bylo teprve 7 hodin, když byla schůze
místopředsedou Kalsrem skončena. Hned potom
sešli se předsedové levice ku poradě. Poslanci
všech stran zůstali však ve sněmovně ještě do
10. hod. noční, horlivě přetřásajíce řeč mini-
Körbr
Körber
doktor
Němec
Raděj
Čo
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Professor dr. Josef Thomayer
Ke dni pětadvacáté ročnice jeho doktorátu.
Když jsme v roce 1883 ponejprv zasedl
do lavic posluchárny na klinice professora dra
Eiselta, byly hlavním předmětem našeho pozoro-
vání a podivu dvě osoby. Přednosta kliniky.
zasloužilý professor Eiselt sám a jeho první
assistent dr. Josef Thomayer. Působnost pro-
fessora byla nám, moc mladým adeptům vědy
lékařské, ještě dost a dost vzdálenou, činnost
assistentova, jehož belletristických prací četnou
řadu podepsanou pseudonymem R. E. Jamo
jsme dobře znali, byla nám hodně bližší.
Mnohý z nás oka nespustil z postavy Tho
mayerovy. Srovnával v duchu tu postavu, kterou
si byl při čtení roztomilých článků Jamolových
v mysli své vykreslil, se skutečnou osobnost
čteného a milého aufora.
doktor
Thomayer
Eiselt
Jamolový
Jama
18
article
Kdo vzpomněl si na jemné líčení a pocho
pení přírody z Jamotovy knihy »Příroda a lidé«
ten byl zklamán skutečnou osobností Tho-
mayerovou. Představoval si jej jinak, docela
jinak. Nepomyslil, že by spisovatel velejemnýeh
těch a hlubokých stati byl tak velikého, sil
ného, ramenalého těla jako Thomayer. Líbila se
nám všem a jaksi, smím-li tak říci, uspokojila
nás velká, duchaplná hlava páně assistentovaa
výrazné, pronikavé jeho oko. Ta hlava a to ok
mohly náležeti muži, jenž sepsal tolik krásných
poučných článků, jež jsme čítali v »Lumirue
a jinde již na gymnasiu.
Knihy »Příroda a lidé« a »Čtení o pět
smyslech člověka« patřily k nejčtenějším nás as
deseti »přírodozpyteů« na akademickém gym-
nasiu. »Přírodyzpytci« nazývali nás kollegov
proto, poněvadž nám »šla« tak trochu mathe-
matika a fysika a že jsme rádi čtli přírodopisní
dila a sbírali květiny a brouky v okolí Prahy
R. Jamota čili jsme často a mnohokrále-
Znali jsme z četných jeho prací celé citátya
pilně z nich těžili v českých úlohách. Při tom
všem však se nám přihodila zlá přihoda. Vy-
dávali jsme také časopis, jak ani jinak v teh-
dejších dobách býti nemohlo. V jednom z čísel.
dlouho čekaných a dožadovaných, objevila se
spřírodní« stať jednoho ze spolupracovníků.
Jamotův
Thomayer
R Jamot
Praha
19
article
Nadehla nás. Když jsme si ji předčitali nahla
v měm bytu, gratulovali jsme jejímu autoru
jeden z nás s vervou a nadšením tiskl pravie
usmívajícího se autora i zvolal : »Tyť, Francku.
píšeš skoro jako Jamot.«
Francek se usmíval a neřekl ničeho.
Za několik dní bylo v naší třídě živo.
Francek, jenž byl jedním z našich »přírodo-
zpyteů«, usvědčen z plagiátu a citelně za t
ztrestán. Svou »přírodní« stať opsal do slova —
z Jamota. . . Tyto všecky události znova oživly
v našich hlavách, když jsme ponejprv viděl
dra. Thomayera na Eiseltově klinice . ..
Byla nám dána brzo přiležitost poznati vel-
kého ducha Thomayerova s jiné stránky: př
klinických výkladech při odpoledních visítách
na klinice.
Tehdy poznali jsme Thomayera jak
vědce a jako učitele. Všickni účastníci tehdejších
výkladů mladého klinického assistenta dosvědčí
mi, že rádi chodili na jeho visity. Je známo,
že medikovi, jenž přijde do třetího roku a po
číná teprve nyní obezírati jaksi vlastní to pol
praktického lékařství, nejvíce líbí se chirurgie.
Chirurgická posluchárna bývá přeplněna, kdežto
na interních klinikách bývá mezi semestrem
dost místa.
Nám Thomayer tehdy učiňil vnitřnílé
kařství zrovna tak zajímavým jako ranlékařství
Jeho odpolední představování nemocných spolu
s ranními klinickými výklady professorovými
naučily nás etíti internistu zrovna tak jako
chirurga.
Chodili jsme rádi na internu i na chir
urgii. Bylo to pro nás velice důležitým pro
pozdější život praktického působení.
Franck
Jamot
Francek
Thomayer
Eiseltův
Thomayerův
20
article
Lékař zabývající se všeobecnou praxi má
vždycky mnohem větší přiležitost dáti na jevo
své znalosti vnitřního lékařství nežli chirurgie
Při svých assistentských přednáškách nepřed
pokládal Thomayer nikdy ničeho. Věděl a by
přesvědčen, že jsme nevědomý dav, kterému
musí se věda podávati, ať dím trivialné — po
lopatě. Z řeči jeho nebylo to však nikdy cititi
Řekl nám vše tak hravě, vtipně a s humorem
Plal se nás a byl připraven na hloupou od
pověd. Nesmál se nám a jemně upozornil smě
jicího se některého kollegu, že třeba za chvíl
přijde okamžik, kdy bude v podobné sítune
jako ton, jemuž se směje.
Při vysvětlování příznaků nemoci a po
pisech jednotlivých připadů oplývala ústa před
nášejícího krásnými obraty, docela správnou —
ne pražskou — češtinou a byla plna citátů an
glických, francouzských, německých i vlaských
Hleděli jsme na řečníka někdy zamlkli
plni údivu. »Byli bychom poslouchali do rána,
jak říká lid .
Postava Thomayera-vědce rostla před du
ševním naším zrakem do nedozírné výše
Mnohý z nás, povzbuzem Thomayerem
sáhl ke gramatice cizích jazyků a pilněje
studoval.
V poutavých svých přednáškách upu-
zorňoval nás mladý klinický assistent na různé
lékařské knihy, jichž četbu nám vřele dopo
ručoval, udávaje vždy poctivě vše, co kde sám
četl a co cituje. Cizím majelkem nikďy se ne
chlubil.
Zajímavějšími byli ještě přednášky Tho
mayerovy, když se habilitoval z vnitřníholé
kařství a přednášel na oddělení professora
Eiselta. Měl vždy posluchečů hojnost a po
sluchačů pozorných, již nechtěli nikdy věřt
ani, že přednáška již je u konce.
Thomayer
profesor Eiselt
21
article
Případy, které Thomayer předváděl, mě
po stránce klinické prostudovány do nejmenšíeh
podrobností a po předvedení nemocného násle-
dovala vždy přednáška, která se vyznamenávala
všemi přednostmi Thomayerova ducha a tak.
jak byla přednesena, byla obyčejně za krátkou
dobu někde otištěna.
Thomayer, dle svých častých výroků, při
pravuje se i dnes vždycky pilně na každé sv
veřejné vystoupení. Své přednášky zná vždycky
na paměť a nikdy neschvaluje, aby přednášejíe
četl svou přednášku nebo nepřipraven mluví
ze svých poznámek. Proto nikdy nevidí nikde
Thomayera přednášejícího s napsanou pře
náškou v rukou. Thomayer vždy mluví při-
praven a bez častého, rušivého nahlížení do
poznámek.
Obdivuhodný výkon v tom ohledu provedl
při zahájení III. sjezdu přirodozpytců a lékař
letos v květnu na jevišti Národního divadla.
Mluvil svou přednášku »Vliv civilisace na nervy
člověka«, trvající přes půl třetí hodiny, úplně
z paměti. Proto dojem jeho přednášek bývá
vždy úplný.
Diagnostikem je Thomayer daleko široko
proslaveným. Mnoho zbytečně s pacientem ne-
mluví. Často řekne mu bolestnou a trpkou
pravdu. A byť někdy takový nemocný z počátku
byl rozhořčen na pravdymilovného lékaře, přece
brzo mu odpouští, jakmile sezná, že nemoc jeho
prováděním toho, co mu Thomayer poradil
mizí nebo se aspoň polepšuje
Při své úsečnosti a břitkosti bývá ovšem
Thomayer vždy shovívavým a dovede nemoe-
ného potěšiti někdy vie, nežli lékař, který
rád se s pacientem mazlí ...
Thomayer
Thomayerův
národní divadlo
22
article
Josef Thomayer národil se 23. března 1853
v Trhanově u Domažlic, gymnasium studoval
v Klatovech, promovoval na pražské universitě
9. prosince 1876, byl operačním chovancem
u prof. dra. Gusssenbauera a I. assistentem
kliniky prof. Eiselta, v r. 1884 habilitoval se
z vnitřního lékařství, 9. září 1886 stal se mimo-
řádným professorem a přednostou universitn
polykliniky, titul a charakter řádného veřejného
universitního professora obdržel 18. března 1897
Je mimořádným členem České akademie, místo-
předsedou »Svatoboru« a řádným členem
»Máje«.
Z belletristických a populárních jeho spisů
dlužno vedle velikého množství ojedinělých
článků a črt jmenovati knihy: »Příroda a lidé
»Čtení o pěti smyslech člověka«, »Vedle cestye
atd. Je členem vydavatelstva časopisu »Zvon«
pro který napsal již několik krásných statí.
Vědecká činnost Thomayerova je obrovská
Thomayer může se dnes vykázati devadesát
sedmi vědeckými pracemi, nečítaje v to dvace
osm přednášek, konaných ve vědeckých spolcích.
shromážděních a lékařských sjezdech.
Vědec a učitel rázu Thomayerova musil
seskupiti kolem sebe řadu spolupracovníků na
poli vědeckém a musil vychovati veliký poče
žáků, z nichž někteři slibují vstoupiti zúplna
do šlépějí svého mistra a státi se ozdobou
české lékařské vědy. Nemůžeme zde uváděti
všecky práce velkého českého učence. Vyjme-
nujeme jen ty hlavnější a předem Thoma verovy
celé, velké knihy. Jednou z prvních snad ve-
deckých prací jeho bylo pojednání: » Nynějš
stav učení o tuberkulose«, otištěné v r. 1878
v »Čas. lékařů českých«, kamž od té doby co rok
ukládá mnoho svých článků a úvah vědeckých,
V r. 1879 vydal cestovní zápisky »Z kliniky
prof. A. Verneuila v Paříži« v »Čas. českých
lékařů« a zpracoval thema »Tuberkulosa« ve
Thomayer
doktor
profesor
Eiselt
Thomayerův
A Verneuil
Trhanov
Domažlice
Klatovy
Svatobor
Paříž
Český akademie
český lékařský věda
23
article
ve velké Odborné pathologii a therapii Eiseltově,
I. díl. V r. 1880 publikoval 9 prací, v r. 1881
8, v r. 1882 8, v r. 1883 10, v r. 1884 12,
v r. 1885 5; v r. 1886 vydal jednu z nej-
pěknějších svých knih »Úvod do drobné praxe«,
za niž jsou mu vděční všichni praktikové čeští
a která je jim vodítkem v jich praktickém
působení velmi důležitým. Kniha ta vyšla jako
jedna z prvních českých odborných spisů lékař-
ských a dočkala se v r. 1900 druhého roz-
množeného vydání. V r. 1887 čítáme šest
velkých pojednání autorových, v r. 1888 4;
téhož roku započal Thomayer vydávati svou
»Sbírku přednášek«, která co nejdříve bude vy.
kazovati první sto prací, napsaných různými
lékařskými českými spisovateli. V r. 1889
shledáváme se se 4 vědeckými pojednánímia
s knihou: »Bezvědomí a jeho diagnostický
význam«; v r. 1890 čteme 5 větších vědeckých
úvah, v r. 1891, 1892, 1893, 1894, 1895,
1896 a 1897 čtrnáct prací, v r. 1899, 1900
a 1901 čtyři práce.
V r. 1886 způsobil Thomayer spolu s pro-
fessorem Hlavou vydávání »Sborníku klinického«,
který po vyjiti několika svazků zanikl pro ne-
dostatek — nakladatele. »Sborník klinický«,
časopis pro přísné vědecké práce, byl znovu-
vzkřisen Thomayerem před dvěma lety. Nakládá
jej spolek českých lékařů. Sborník tento se
udrží, neboť před krátkým časem s hrdosti a
zaníceným okem ohlásil ve Spolku českých
lékařů Thomayer, že »náklad na sbornik s
Eiseltův
Thomayer
spolek český lékař
spolek český lékař Thomayer
24
article
V r. 1893 vydána byla Thomayerova vý-
tečná učebnice: »Pathologie a therapie nemocí
vnitřních.« Jaké oblibě se kniha tato meni
českým lékařstvem těši, o tom svědčí to, ze
byla v r. 1897, tedy za čtyři leta, vydána
ve druhém rozmnoženém vydání.
Práce Thomayerovy jsou registrovány jako
pozorulřodné objevy na poli lékařského plsem-
nictví i v cizině; za práce své obdržel často
spisovatel ceny spolku českých lékařů; v r. 189
dostal autor za své knihy: »Úvod do drobné
praxe« a »Bezvědomí a jeho diagnostický vý-
znam« Štětkovu cenu od Svatoboru
Na všech třech sjezdech českých přírodo-
zpytců a lékařů byl Thomayer redaktorem
sjezdového »Oznamovatele«.
Prací »školy Thomayerovy« čítáme dnes
hradí.«
Thomayerův
Štětkův
Thomayer
spolek český lékař
Svatobor