1
masthead
24. května 1901
3
masthead
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4
masthead
ZVLASTN
ZVLASTN
k číslu 142.
5
masthead
PÍLOHA „NÁRODNIC
7
article
Korrespondence.
Literatura naše má mnoho ještě desiderií
a desiderat; někdy si lidé dávají práci, abyje
vypočítali: ale na memoiry a korrespondence při
tom obyčejně se zapomíná.
Nechci se šířiti o tom, jak chuda je naše
literatura »Pamětí«, »Vzpomínek« atd. a jak i to,
co máme, hledí si příliš často spíše reflexí a úvah
pochybné ceny, nežli pečlivého, podrobného se-
znamenání drobných příhod autorových. Ale rád
bych upozornil na potřebu vydání korrespondencí
předních našich mužů, korrespondencí velikých
a důležitých.
Nepochybuji, že vydání »listů Husových«
Marešem, Havlíčkových Quisem, Dobrovského
Paterou, Palackého a j. novějších značně zdvihlo
zájem proti edicím dřívějším. S memoiry mají
korrespondence jednu vzácnou přednost — bez-
prostřední dojmy jsou tu vylíčeny bez ohrádky
a bez přetvářky; ale mají před nimi ještě do-
konce výhodu — čerstvost dojmu a jeho doku-
mentární dosvědčení. Při memoirech často je
původní dojem již setřen, mnohdy se může autor
mýliti — zvláště píše-li až po dlouhé době; toho
při korrespondenci není. A při dobrém vydání
korrespondence přistupuje ještě další výhoda —
bývají otiskovány i dopisy druhých osob, adresátů
nebo účastníků, zásada »audiatur et altera pars«
je hned prakticky plněna.
Husův
Mareš
Havlíčkův Quis
Dobrovský Patera
Palacký
8
article
Pravím — při dobrém vydání korrespon-
dence. Ale těch máme dosud velmi málo, ještě
méně, nežli si čtenář pomyslí. V úvodu takové
korrespondence má býti stručně a přesně na-
kresleno ovzduší, v němž listy vznikly; má býti
zužitkován jejich obsah, vyložen jejich podnět,
určeno místo a čas, promluveno o jich hodnověr-
nosti a spolehlivosti; při vydání samém má býti
pečlivě určen adresát a adresant, místo a čas,
má býti pověděno, odkud (z kterého rukopisu
nebo tisku) čerpáno, má býti připojen regest
poznámky; mají býti — aspoň u výtahu —
připojeny písemnosti potřebné k porozumění:
dotazy cizí, na něž autor odpovídá, nebo odpo-
vědi druhých k dotazům autorovým, vzájemné
dopisy a omluvy atd. Má býti několik tabulek
přehledných, dokonalý index, vysvětlovací po-
námky atd. atd.
V nynější době mnoho se mluví o korre-
spondenci Husově; od času Lutherových až po
nejnovější doby listy Husovy otiskovány hojně
a přečasto; výborné jich vydání uspořádal roku
1891 Mareš. Ale nový otisk jeho vydání musil
by býti značně rozmnožen; nalezly se nové
listy, latinské i české — na př. neunavný Zíbrt
ve svém spise »Jak se kdy v Čechách tanco-
valo«, uvádí jeden český, dosud neznámý, ob-
šírný o tanci; na deskách rukopisů universitní
knihovny nalezeny nové latinské. Starší listy
jsou známy nyní v lepších a úplnějších čteních
— na př. appellace ke Kristu, Marešem otištěná,
nyní je známa ve formě mnohem přesnější a
— řekněme — češtější, než dříve. Kromě toho
známe nyní několik ztracených, aspoň z regest,
nově, známe nové odpovědi, nové repliky
atd. atd.
Husův
Lutherův
Mareš
Zíbrt
Krist
Čechy
9
article
Když se chystá nové vydání »Listů« Mi
strových, je třeba upozorniti, že práce je nyní
již mnohem větší a těžší; má-li se však skutečně
památce Husově posloužiti dílem platným a ni-
koli efemerním, jako jsou některé otisky kra-
mářské, jež podávají text padesát let starý se
všemi chybami tisku prvního vydavatele, je
třeba také ruce k dílu přiložiti. Platí tu muta-
tis mutandis slova Havlíčkova: »Byl by již čas,
aby nám to naše vlastenectví ráčilo konečně z
úst vjeti do rukou a do těla, abychom totiž
více z lásky pro svůj národ jednali, než o té
lásce mluvili.«
Dixi.
Husův
Havlíčkův
Dix
11
article
* Jan Vyhlídal, Naše Slezsko. S9 obrázky
Výtěžek věnován bude národním podnikům slezským.
V Praze, 1901. Nákladem spisovatelovým.
Vlastenecký kněz Vyhlídal obral si za úkol býti
národu českému referentem o české haluzi, na vý-
chodní straně Jeseníka od věku osídlené a za dnů
našich jednak přívalem útočného Němectva, jednak
i nedostatkem slovanské upřímnosti na straně polské
na výrost ohrožené. Ani čtvrt millionu již nečítá
tato česká větev příslušníkův a z mohutného kmene,
jehož jazyk byl ještě v XVIII. stol. úřadním jazykem
v hornoslezských knížectvích, zachovaly se chudičké
trosky v Opavsku a v západní části Těšínska. Na
neštěstí odděluje hrstku Čechů slezských dvojí hra-
nice. Opavsko od Těšínska odděleno jest moravským
Ostravskem, do něhož nelítostně a bohužel již se
zdarem zatínají se spáry zavilé germanisace, velko-
kapitálem podporované, Opavsko samo roztrženo jest
ve dví říšskou hranicí, která 70.000 Čechů dává v po-
spasy nenasytnosti pruské.
Vyhlídal
Čecho
Slezsko
Praha
Jeseník
Opavsko
Těšínsko
Ostravsko
12
article
A přece tato neveliká haluz nutí se k obrodě
k novému životu. Zaznamenali jsme z péra páně
Vyhlídalova před rokem zajímavý spis o Češíchv
Prusku, kteří přes největší tlak vládní — dík ducho-
venstvu v Olomouci vychovávanému a některým hor-
livým učitelům — hledí uchovati si národnost, po
předcích zděděnou. V novém svém spise podává
autor soustavnou zprávu o vývoji národnosti české
v rakouském Slezsku v XIX. stol. Všechny národní
důležitosti, všechny prostředky buditelské, vylíčeny
tu nejzevrubněji, namnoze na základě vlastní zkuše-
nosti anebo dle zpráv při prameni čerpaných
a doloženy statisticky. Vyjímáme z četných vývodů
spisovatelových soupis českých osad v Opavsku,
v moravských ouklavách a na těšínském Frýdecku,
při němž spisovatel podává velmi cenné a na vlast.
ním pozorování založené úsudky o osudu, který
jednotlivým osadám hrozí netoliko od Němců.
nýbrž i od Poláků. Jest to smutná prognose, pře-
hlížíme-li různé ty kategorie ohroženosti, ano již
i effektivní ztráty, jež způsobuje tuhá shoda
německého kapitálu s německo-nacionální agitací
knížete-biskupa vratislavského dra Koppa. Až stydno
říci, že největším nepřítelem Čechů těšínských jest
duchovní pastýř jejich, který pro převážně český
generální vikariát slezský zařídil — německý seminái
v německém městě Vidné.
Vyhlídalův
Němec
Polák
Kopp
Češíchv Prusko
Olomouc
Slezsko
Opavsko
Frýdecko
13
article
Spis páně Vyhlídalův jest vážným napomenutím
celému českému národu. V boji za odvěká práva
svá, historická i jazyková, musíme chrániti každé
české duše. Ztráta jediného příslušníka národa nedá
se již nahraditi. A právě ve Slezsku, zevšad ohrože-
ném, hrozí nám největší, nenahraditelná ztráta.
Kterak ji předejíti, kterak zmařiti nástrahy a úklady
protivníkův, o tom bedlivé studium spisu Vyhlídalova
podává nejlepší poučení.
* Česká kronika. Vypravuje prof. Josef La-
cina (Kolda Malínský). Dil I., Il. a III. Nákladem
Edv. Beauforta.
Tiše, bez hluku, bez reklamy dokončeno dílo.
které zajisté vykoná v národě českém zplna úkol
svůj. Pěstování dějin českých bylo prvou pákou, na
níž založili ke konci XVIII. stol. prví vlastenci čeští
veškeru snahu obrodnou, dějepisné dílo Palackého
bylo vůdcem národu obrozenému a populární děje-
pisná četba, vážící z minulosti vlastenecké, bude i na
dále politickou školou lidu českému.
Vážné jsou důvody, proč přísluší váha na tyto
okolnosti. Máme ve zření ony proudy, které, chtějíce
hověti zdánlivé objektivnosti, korrigují dějiny české
ne snad s hlediště ryze vědeckého, nýbrž se stano-
viska zřejmě nečeského. Dotud neznáme odsudku
z těchto kruhů, za officiální zástupce českého děje-
pisectví se vydávajících, ani tak zřejmě strannického
spisu, jako jest pověstný spis Bachmannův o ději-
nách českých.
Vyhlídalův
profesor
cin
Kolda Malínský
Beaufort
Palacký
Bachmannův
Slezsko
Český kronika
Dila I
14
article
Jinak vede si Lacina. Ze spisu jeho všude
zřejma jest snaha, dle pramenův a skutečnosti, vy-
líčiti českému čtenáři slavnou minulost jeho na-
roda. Lacina nevkládá do pramenů, co v nich není
ani býti nemohlo, on nezná vybájené závislosti
Čech na říši německé, nezná spoluúčastenství hrstky
přistěhovalců ve slavných dějinách a v kulturní
práci obyvatelstva této země, jemu jest po vzoru
Dobnerovu, Palackého a Tomkovu, tudíž s ryze hi-
storického stanoviska, národ český jediným dějin-
ným i politickým jak království tak markrabství r-
presentantem. Prostě ale věrně, bez vynášení slav.
ných chvil, avšak i bez umenšování chyb a neštěstí,
vypravuje Lacina, dbalý ve všem svého prostonárod-
ního slohu.
Kronika jeho jest však více, než co nadpis praví
Uvykli jsme v pojmu kroniky shledávati snůšku po-
litických údajů, poutavě upravenou, která přihlíží
v prvé řadě k charakteristice událostí. Tedy činy
panovníků, hlavně války a ve druhé řadě i výkony
slavnostní. Povaha věci toho žádá, že i Lacina
k prvé řadě přihlíží k událostem politickým, vedle
toho však s touž zevrubností líčí i kulturní stránku
dějin národních. Každý ze tří dílů jeho zakončen
přiměřenou statí o vzdělanosti, o školách, o pěsto-
vání věd, zvláště dějepisectví, o pěsto vání umění,
zejmena básnického a výtvarného, o stavu po-
všechném, o staročeské domácnosti, o stravě a šatu
o zábavách i obydlí.
Četné illustrace doprovázejí poutavé líčení.
Lacina
Dobnerův
Palacký
Tomkův
Čechy
15
article
* Juhani Aho, Kniha o Finsku. Přeloži
O. S. Vetti. S předmluvou dra. Ivara Berenduna.
Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, čís. 209.
Nakl. J. Otto. Dvacet allegorií, jež autor před-
mluvy nazývá příležitostnými básněmi v prose.
Autor jest u nás znám již svými »Dvěma čudskými
povídkami«. Povídky povstaly v době opposičního
ruchu proti obmezení samosprávy Finska. Ale nejsou
pouze tendenční, nýbrž jsou plny poesie a břitké
charakteristiky, jež jím dodává trvalé umělecké ceny,
skutečné kabinetní kousky vypravovatelského umění,
jež právě svou prostotou vzbuzují mohutný dojem
životní pravdivosti. V podání názorů prostého lidu
jest autor mistrem.
* Mark Twain, Dobrodružství Frantíka
Finna, kamaráda Toma Sawyera, přel. Karel Kol-
man. Anglická knihovna, sv. V. Nakl. J. Otto.
Ztřeštěná historie, kde pitvorný humor amerického
autora provádí nejdivočejší šprýmy. Jsou to dobro-
družství, jež jsou možna toliko v údolí řeky Missis-
sippi, či byla tam možna před čtyřiceti až padesáti
lety. Ale vše je vypravováno s komikou tak neodo-
latelnou, nápady a názory nevázaných výrostků po-
dány tak drasticky, že kniha nemine se účinku ani
na nejzarytějšího hypochondra. Při tom jest děj tak
pestrý a plyne tak bystře, příhody, jež tu vypravo-
vány, jsou tak pitvorně neobyčejné, že se ochotně
poddáváte této ztřeštěné fikci.
Juhan Aho
O S
Vetti
Ivar Berendun
Kvapil
Otta
Twain
Finn
Toma Sawyer
Karel cola
Finsko
16
article
* Hrabě L. L. Tolstoj, Chopinovo pre-
ludium. Z rnštiny přeložil K. Ště pánek. Naše
knihy, sv. IX. Nakl. Hejda Tuček. Syn
slavného autora »Anny Kareniny« podává zde od-
pověď ke »Kreutzerově sonatě« Lva Nikolajeviče.
Dovozuje, že časný sňatek jest velké blaho, že snaha
po úplné čistotě nemá smyslu, když úplná čistota
lidstva není možna a vede k zániku jeho pokolení ,
že účelem našeho života nesmí býti snaha po úplné
čistotě, ale snaha po časném, čistém a panickém
manželství. Ukazuje, že »Kreutzerova sonata« i její
»Doslov«, jakkoli jsou silny v uměleckém ohledua
jakkoliv silně zobrazeny v nich negativní stránky
manželských poměrů, mají základní chybu : závěrek
jejich jest chybný.
Henryk Sienkiewicz, Listy z cest.
S povolením spisovatele přeložil J. J. Langner.
Svazek IV. Nakl. Hejda a Tuček. Přítomný
svazek obsahuje mimo závěrek cestopisných črt
z Ameriky tři povídky z amerického života »Ko-
medie omylu«, »Sachem« a »Orso«. První jest pi-
tvorně šprýmovná humoreska, druhá rovněž šprý-
movně končící divoce romantická historie z divokého
Texasu, třetí rozkošná idyllka ze života kočovných
artistů. V těchto povídkách jeví se již mistr vypra-
vovatel, jenž později se proslavil velkými svými romá-
novými cykly. Prostředky zcela prostými dosiluje ne-
omylného účinku a způsob, jímž charakterisvi« jed-
nající osoby, jest tak plastický a tak životný, že vě-
říte v jejich existenci.
L L Tolstoj
Chopinův
svatý . IX
Hejda Tuček
Karenina
Kreutzerův
Nikolajevič
Sienkiewicz
List
Langner
Hejda
Tuček
Sach
Amerika
Texas
17
article
Jan Seidl, Ohař. Jeho ustálené plemeno,
přednosti a vady. Lesem a luhem sv. II. Nakl. F.
Šimáček, Knížka, opatřená četnými illustracemi,
poučuje čtenáře, jakou cestou v Čechách pěstovaní
ohařů pro potřebu honební se bralo a v přítomné
době se dále ubírá, seznamuje jej s různými ple-
meny ohaře čistokrevného, jejich vlastnostmi, před-
nostmi a vadami, jichž při plemenitbě, jakož i koupi
ke cvičení dlužno se vystříhati. Kniha pojednává
o ohaři ve službách myslivosti, o jejich dobrých a
špatných vlastnostech a plemenných vlohách, o oha-
řích starých českých myslivců, o chovu ohaře čisto-
krevného v Čechách, o dnešních názorech o chovu
ohařů čistokrevných, o ustálených plemenech ohařů
atd. atd.
A. Wimmer, Rozpravy z oboru botaniky
obecné. Obrazy anatomické, morfologické, fysio-
logické a biologické. Encyklopaedická knihovna sv.
II. Nakl. Dědictví Komenského. Dosud vydaná první
řada tohoto spisu pojednává o částech rostlin, vzá-
jemném jich vztahu a významu. Autor obral si za
úkol, podati ve formě populární základní myšlenky
badatelů, zkoumatelů a myslitelů botaniků. Pojed-
nává o vzrůstu rostlin, o jich výživě, o jich mno-
žení, o rozšiřování rostlin semeny, dále podrobněji
o částech rostlin, pak o přenášení pylu a o ochran-
ných prostředcích rostlin. Text vysvětlují vhodně vo-
lené illustrace.
Seidl
svatý . II
F Šimáček
A Wimmer
Komenský
Čechy
18
article
Z českých listů.
19
article
* Rozhledy upozorňují na důležitost cizích slov,
odvozených od kmenů latinských, řeckých, francouz-
ských atd., jež stále pevnější půdy nabývají v řečech
moderních, a tvoří zvlásť ve vědeckém světě doroz-
umívací prostředek náhradou za odumřelou latinu.
Otázka cizích jmén v každé moderní řeči je dnes
neobyčejně důležita. Na jedné straně právem obje-
vují se snahy po potlačení přílišného zneužívání
cizích výrazů, které zatlačují často dobré výrazy do-
mácí, na druhé straně nelze však neviděti, že množství
slov, jež dnes nabyla úplného domovského práva,
pochází z kmenů cizích. Pravidelně jeví se nejsil-
nější invase cizích slov tehdy, když technické vy-
nálezy razí si k nám dráhu z ciziny, neb když nové
myšlenky a nová díla vědecká i umělecká nutí k pře-
kladům. Po čase řeč přizpůsobí si některé, jiné na-
hradí domácími z vlastní zásoby, jiné konečně bud
z pohodlí neb z nutnosti přijímá v původním cizím
tvaru. Na strážcích jazyka pak záleží, aby pohodlí
nenabylo vrchu nad nutností, a aby řeč vzpružila se
k vlastnímu tvoření.
* Naše Doba přináší souborný referát o naší
literatuře lidovědné a v úvodu důrazně opakuje po-
žadavek po prohloubení lidovědeckého studia. Chce,
aby lidověda pronikala více individualitu lidovou,
»aby se snažila od zevnějších projevů vnikati v lid-
skou duší, a v lidskou duši jakožto člena určitého