1
masthead
3. května 1901.
4
masthead
ZVLÁSNÍ PRÍLOHA „NÁRODNÍCm
6
article
Adresář časopisů.
7
article
22— Co jsme měli již návrhů na českou
bibliografii za poslední léta! Sami jsme jich
registrovali hezkou řádku, vydat katalogy našich
předních knihoven, vydávat časopis bibliogra-
fický, oznamovat soustavně knihy z jednotlivých
oborů v našich revuích, přepracovat Jirečkovu
Rukověť, doplnit a rozšířit Jungmannovu Hi-
storii literatury české, — co tu pěkných plánů,
ale všecky vyzněly jaksi na hlucho. Konaly se
porady a přednášky v našich učených společ-
nostech, knihkupci činili pokusy se soustavným
oznamováním spisů a s vydáváním periodických
publikací, vydána veliká odborná práce o litera-
tuře historické a ještě větší památník Akademie
atd., ale jednotná, organisovaná práce bibliogra-
fická nemůže jaksi se rozjeti v pravých ko-
lejích. Co tomu schází? Ohlédneme-li se ně-
kolik desetiletí nazpět, musíme doznati, že pro
systematickou, na širokých základech založenou
práci bylo větší porozumění. Dnes s horečným
chvatem nahromadili jsme množství odborné
práce speciální, div že nám nezmizely úplně velké
obzory a celková organisace našeho duševního
ruchu z očí. Nezbude asi, než podrobit se
»duchu doby« a pokusit se postupně, po čá-
stech v jednotlivých oborech o katalogisování
našeho knižního materiálu úměrně daným po-
třebám té které vědy a i obchodu, a tak
příštím obsáhlejším plánům razit cestu.
A tu chci upozorniti na jeden podnik.
který, jak doufám, nevyžaduje příliš velkého ná-
kladu, může dobře posloužiti v životě prak-
tickém a tak zabezpečiti si úspěch hmotný.
Jirečkův
Jungmannův
8
article
Většina našich čtenářů ani netuší, jaké množ-
ství časopisů českých u nás vychází a jak
značný je počet česky tištěných novin zahra-
ničných. Mnohé z nich ovšem nemají dlouhého
trvání, po několika měsících již mění jméno,
splývají s jinými, zanikají, ale místo nich zase
nové nastupují na prázdné místo, vyhledávají
nové vrstvy společenské, nové kruhy čtenář-
stva, razí cestu novým myšlenkám a tak než
mine několik let, stane se tolik změn v té naší
časopisecké záplavě, že je těžko v ní se vy-
znati. Což teprve pak kdybyste sledovali trochu
vnitřní agendu našich časopisů! Kolik redak-
torů, vydavatelů, tiskařů se vystřídá do roka,
kolikrát změní se jméno, formát, lhůta vydání.
A přece na druhé straně jak důležito je
pro novináře, obchodníka, průmyslníka, krátce
pro každého, kdo odkázán je na časopisy, míti
jich dobře spořádaný přehled, najíti rychle,
když je potřebí, adresu toho či onoho listu,
jeho podmínky vycházení, inserce, jeho redak-
tora, vydavatele atd.! To jsou ovšem jen dů-
vody praktické pro úplný adresář českých časo-
pisů, ale máme též důvody jiné. Kdo nezkusil,
neví, jak těžko je sestaviti dnes obraz časopi-
seckého vývoje našeho za posledních padesát
let, na př. jak téměř nemožno je zvěděti, kde
který list vycházel, kdo jej vydával a tiskl, co
tu zbytečné, úmorné a přece nutné práce!
9
article
Vždyť vývoj časopisectva našeho souvisí téměř
s naším společenským a duševním životem, listy
denní, krajinské a odborné jsou hlubokou stud-
nicí pro studium všeho našeho života, bohužel
však studnicí málo přístupnou právě z nedo-
statku jednotného, dobře spořádaného přehledu.
A tu jedná se o dobu, kdy poměrně jsme měli
ne mnoho listů. Počet jich roste neustále a
kvapem, po padesáti letech nebude naprosto již
možno vyznati se v té nesmírné záplavě poti-
štěného papíru, která zapadne v zapomenutí,
nepostaráme-li se sami přehledným indexem,
abychom ji ovládli a nabyli v ní přehledu, uži-
tečného pro přítomnost i budoucnost.
Práce taková nebyla by ovšem příliš snad-
nou, není však nemožnou. Záleží především na
dobré vůli našeho časopisectva. Jde o to, uspo-
řádati adresář českých listů, vycházejících
jednak v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a n
Slovensku, po druhé v ostatních státech evrop-
ských a na konec za mořem. K tomu stačilo
by, kdyby všechny české listy registrovaly toto
k číslu 121.
Čechy
Morava
Slezsko
Slovensko
10
article
vyzvání a neopomenuly v určité datum, na př.
15. května, zaslat jedno číslo své, vyšlé bud
týž den, neb posledně před ním, na adresu
určitě smluvenou, odkud by pak nabytý materiál
dodán byl případnému nakladateli k disposici.
Na úplnost tohoto materiálu ovšem nelze spo-
léhati. Jsou tu však státní knihovny v Praze,
na Moravě, ve Slezsku, jež dostávají po povin-
ném exempláru všech českých listů, v jich zemi
vycházejících, a bylo by tudíž snadno revido-
vati a doplniti inventář. Pro Slovensko a cizinu
ovšem nezbylo by než pokusiti se o informace
soukromé. Z celku dal by se pak nevelikým
nákladem poříditi seznam titulů našich listů,
s připojenými podmínkami vycházení, seznam
redaktorů, seznam vydavatelů a seznam tiskáren.
Celá knížka nezabrala by ani sto stránek zcela
malé osmerky, mohla by býti přiměřeně laciná
a posloužila by, každoročně, případně po pět
létech obnovována, výborně pro informaci nej-
širším kruhům. Doufám, že listy naše budou
této otázce svého adresáře věnovati pozornost.
Praha
Morava
Slezsko
Slovensko
12
article
* Karel Leger: Fantastické povídky. Ver-
šem. V Praze u F. Šimáčka. 1900. Za 1 K.
Fantastika nemůže u Legra překvapovati, třeb
se zdálo dle poslednějších prací, že u něho reali-
smus a žitečná pravda skutečného života beze všech
přeludů nabyly převahy. Vizme jen první jeho dvě
knihy z r. 1881 a pak Poslední rusalku, všecko dýše
romantikou všeho druhu, mezi jiným též pohádko
vou i duchově fantastickou. Fantastické látky jsou
tedy už starou láskou Legrovy musy.
Ale překvapují přece. Po tak dlouhé řadě básni-
ckých knih, mezi nimiž i tak výborné Drobné po-
vídky a kresby a hluboce promyšlený i pocítěný ro-
mán Chvilku zas doma, nebyli bychom očekávali
fantastiku tohoto druhu, totiž tak číře bezidejnía
tak absolutně formovou.
Jen Vesnický hřbitov je toho výjimkou. Tu nen
jen o formu, ale i o hlubokou, mocně jímavou
pravdu; poeticky silně zachycenou i vyjádřenou.
Chmurná, dumná scéna. A cítíme, jak se scéna ta
prostírá dál a dál po větší a větší prostoře naší če-
ské půdy. Ta elegie je řezavě bolavá. Jak úžasně
postižen děs výjevu, kdy ubohý hoch v rakvi vstává,
jak znamenitě končí vše: věrná babička česká se
ujme poněmčeného chudáka vnoučka a pomůže mu
k svým do českého koutku nebes. Tu vyslechl básník
silný tón bolesti české matky země.
Leger
Šimáček
Legr
Vera
Praha
13
article
»Cikánka« je bujný poskok z reality do říše
fantasie. V kombinaci příběhu je něco původního
dodáno z autorovy nálady, mechanism obraznosti
pracoval živě, ale něco té povídce schází. Ptáme s
marně: Nač jsi, co chceš? Půvab absolutní formy
Jenom to?
Oblíbený autorův předmět má pohádka o ru-
salce »Leknín«. Nálada počáteční je udána výborně
mysticko-poetickými vztahy chvíle večerní v močálo-
vité krajině. A že pohádku vypravuje starý hlídač
Doubrava? Tím lépe. Uvidíme však, že se to »lépe«
nesplnilo. Dovíme se, že Doubrava, v mládí bujný
šohaj, kouzelný leknín vytrhl a rozšlapal. Pohádko-
vou poesii zničila hrozná šlépěj prosy.
Nebyla to pohádka, nebyla to ballada, tím roz-
šlapáním se to proměnilo v místní pouze pověst,
v strašidelnou historii večerních zábav, jakých si
takovi lidé pro potřebu navymýšleli dříve dost a dost
a do všech, rozumí se, připletli vlastní svou osobu.
Ale i tak by to mohlo něco býti: kdyby se smutným
nějakým osudem hlídačovým vzbudila víra, že se mu
tenkráte přece jenom něco tajemného událo. Tak by
se ta pověra hlídačova (takhle to nic jiného není)
proměnila ve fantastickou poesii naivního života.
Cikánek
14
article
Báseň »Před smrtí« není tak fantastická, jako
psychopathologická a rozuměli bychom příčině její
existence jenom tenkrát, kdybychom znali její podnět
v duši autorově. Takto v nás vzbuzuje jenom podi-
vení. »Mor v Kolíně 1680« je patrně fantasijní studie.
Je to scéna velkolepá, fantastika pravá. Ale chce býti
uložena do většího dějového celku, jenž by jí dodal
vzduchu, půdy a historické poutavosti životní.
Nejdůležitější povídkou, zdá se, je v této sbírc
»Návštěva«. Je to fantastika už opravdu duchová.
Mladý medik, světák, svedl mladou paní. Zkazil tím
její idealism lásky a zlomil duši, uvrhnuv ji v beze-
cnost. Ví to trochu, svírá ho svědomí, jak jde domů.
Doma ve studentském bytu — v noci — náhleji
uzří státi u stolu. Za rozmluvy s ní seznává, že se
tu děje cosi nepřirozeného s ní a s ním a že snad
není ani živa. Aby to zkusil, přibodne jí ruku na
stole ležící nožem ke stolu. Jediná kapka krve se
ukáže, ona se sotva tím pohne. Ale pak zmizí, za
chvíli v domě křik a hluk a její muž přijde si pro
medika-přítele, že prý se mu paní otrávila. Je to jistě
zajímavé a i sensační, ale není dobře znáti, oč více
šlo: zda-li o tu zajímavost magie, anebo o hlubokou
pravdu života duší, uražené a ubohé, urážející a su-
rově bezcitné, o balladu výčitky svědomí po spácha-
ném zločinu. Magii nezamítáme, ale pro to dáme
Mor
Kolín
15
article
vždy přednost té, v níž najdeme pravdu života. Bás-
ník ji snad také chtěl, ale bylo to třeba závěrem
Vbk.
silně potvrditi.
* A. Sova: Jestě jednou se vrátíme.
Kniha veršů. Z r. 1892.—1899. V Praze, 1900.
Grosmann a Svoboda.
Forma této poesie a její duše jsou velmi ne-
úměrny. Duše je sice právě tak ještě na cestách,
kde by našla pravou svou vlast, jako forma, ale ta
duše je daleko silnější a rozměrnější a hybnější, ba
prudká a škubavá a vášnivě zmítaná, než aby jí ta
forma, která z ní zcela nevyrůstá, ale více jest jí
jakoby vnucována, stačila. Tato duše Sovova, jak
ji cítíme, by měla zahoditi všecky ty z literárních
proudů známé —ismy, a hledati výraz úplně spon-
tanní, formu duše zcela nenuceně se poddávající její
pohybům.
První část knihy, sbírka nerýmovaných nálad,
symbolicko-moderního výrazu, nijak nevyjadřuje jasně
autorův život vnitřní. Tyto představové družiny
»noc svítila horečkou par« a »nasloucha vě (o
v mlhy rozpíjí se« atd. dávají výraz temný a při
tom přece plochý, vše je tuze těžké, přemožené,
přepracované.
Další část, otvírající se pozorování lidské bídy,
zvláště bídy dívčích duší, je plna soucitu, a má už
formu přirozenější a výmluvnější. Zvláště pěkné je
»Podzim, byl podzim!« Ale studujme »Ponurý ve-
čer« obraz za obrazem, najdeme ještě tu obtížnoua
tvrdou tvorbu, a přece pomyslíme-li obraz, jak jej
asi básník měl, vypadá to tak originálně a místy
neobyčejně silně (»Měsíc pil žíznivý z močálu, pil
z ticha, — houby a žaludy hnily v černých vodách«
atd.) V celku je to malování tuze pracné a úmy-
slné, tuze absolutní.
A Sova
Jestě
Grosmann
Sovův
Praha
16
article
»Sloky« v dalším, to je něco jiného! Už se s do-
movem neshledáme, chcem v lidská srdce znít a
hřmít — — Boj o život volá. Ale dříve ještě milostné
intermezzo, »Zasněný flirt« (zaspané milkování). Čte
se to pěkně, ale ta duše omrzelé nudy a salonního
erotismu se příliš cize vyjímá v této knize nálad tak
brutálně životních a výbojných. Co má ten právem
odmítnutý světák co dělati s básníkovými revoltami
proti společnosti? Teprve po tom intermezzu bouří
smutky, v květu nesmrtelnosti dost nabubřele a tuze
symbolicky slovně, ale v dalších básních si duše
ulevuje stále upřímněji, až dostupuje síly děsu: To
jsou Modlitba Satanova, Bože velký (volání zoufalé),
Sloky, Čekal jsem (rudý květ od básníků, ale marně)
a Hostina života.
Bož
Čekal
17
article
Tu už není jen revolta, tu vstává nenávist, a to
je zlé. Vyjadřuje odpor a odmítnutí téměř všemu,
jen životu ne! Život miluje vášnivě ale to lidstvo
v něm, ty lidi kolem sebe z blízka nemůže než stí-
hati kletbami, ať už to básníci nebo dobrodinci.
Z tohoto stavu hrozného vyvedl jej prý kdosi »Velký«
na cestu k Slunci a k nadějím Nového Života. — Tu
by chtěla kniha vlastně končiti, ale není toho.
»Černý rytíř« musí dál do Čech. Nevůle jeho se
vzmáhá, a duše tak nespokojena, že tasí zbraň slova
zlého i na vlastní srdce své.
Tu je místo, kde se chytá živě půdy kořínek
sympatie naší s autorem. Už známe tu nenávista
její ráz, i hořkost! Ta nenávist sedá s láskou na
jedné větvici. Jen udobřit srdce uražené a zraněné
neláskou, a převrátí se síla nenávisti v sílu lásky.
Poslední básně všecky v tom mínění je utvrzují:
jsou pořád zdánlivě vyzývavější, pravá půlnoc hně-
vivého žalu zeje v Černé písni, ale půlnoc ta přejde,
a už je pak řeč o ideách zcela jasnějších: Údolí
nového království a hlavně Smilování — -
Otřásla se duše čtenářova: to bylo jako cesta
peklem a očistcem. Svítí to nyní opravdu už hvězdy
nad námi?
Vbk.
Čechy
18
article
* Herberta Spencera Filosofle sou-
borná u výtahu, jejž pořídil F. Howard Co-
lins. Podle 4. vydání přeložil prof. dr. Em. P e-
routka. V Praze J. Laichter 1901.
Laichtrův Výbor nejlepších spisů poučných podal
ve svých šesti ročnících již řadu děl u nás málo
známých, jež však pro pochopení vývoje duševního
hnutí Evropy jsou nezbytny. Spencerovo dílo kladu
mezi nejdůležitější. Pro naše potřeby Collinsův
výtah je mnohem praktičtější než obrovský system
filosofie, jehož překlad dovoliti si mohou jen náro-
dové největší a nejbohatsí. Tratíme tím ovšem celou
tu nesmírnou spoustu materiálu, jíž Spencer podepřel
svoje učení, získáváme však neocenitelně úhrnem,
jenž vlastními slovy Spencerovými podává všechnu
jeho nauku koncisněji, přehledněji a příručněji než
dílo základní. Potřeba výtahů podobných ukázala se
dosud u každého monumentálního díla, v němž autor-
uložil práci téměř celého života. Dílo původní slouží-
za studnici učencům, intelligent však, jenž chce se-
znati idey a methodu velkého myslitele, je odkázán
na dílo příručnější, jež snáze dá se ovládati.
Spencerův pokus, vyložiti vesmír v jednotném,
systematicky spořádaném díle, patří k nejvýznačněj-
ším dílům svého druhu. Založen na theorii vývo-
jové, jež u Spencera nejdůsledněji a snad i nejdoko-
naleji je provedena a vyložena, má těžiště své v so-
ciologii, jež je vyvrcholením celé knihy. Málo která
kniha vědecká nabyla takové popularity i v širokých
vrstvách jako tato u anglického národa. Průmyslníci,
obchodníci, literáti, professoři čtou ji se stejným zá-
Herbertus Spencer
F Howard
profesor
doktor
em
J Laichter
Laichtrův
Spencerův
Collinsův
Spencer
Praha
Evropa
Companylin