Strana 2. Číslo 238

KATOLICKÉ LISTY

Dne 30. srpna 1900.

vznešenou naukou položil základ ku pravé lásce k bližnímu a jeho podpoře. Zmiňuje se o činnosti Spasitelově, který po vlasti chodil čině dobro, o čin- nosti sv. apoštolů, zvláště sv. Pavla, a přechází k pojmu charity a tvrdí, že teprve církev katolická zorganisovala charitu. Zakládala chudobince, sirotčince, nemocnice, různé asyly a ústavy lidumilné. Povstávaly řády, jež křesťanskou charitu si vzaly z přední činnost. Uvádí za příklad milosrdné bratry a sestry. V církvi jest harmonický vývoj lidumilnosti, jejíž základy nikdy nebyly podkopávány. Převaha živlu laického je v té věci pozoruhodna zvláště ve spolcích sv. Vincence. Předností křesťanské charity jest mravní výše. Třeba další práce, zvláště pořádati charitativní sjezdy k organisaci a vzájemné podpoře. Vyzývá pak, aby spolek sv. Vincence společně s družstvem Vlasti pořádal charitativní sjezd, dále aby družstvo Vlast založilo laciný list charitativní pro lid. Končí pak vybídnutím k další práci v oboru křesťanské charity. (Pochvala.) Pan předseda profesor Šauer z Augenburku dékuje řečníku a vyzývá přítomné, aby sbírali ve všech končinách zprávy o křesťanské charitě v našich vlastech. U nás třeba ještě větší činnosti na tomto poli. Je to smutné, když pro slepce v Če- chách není zemského ústavu, kdežto Mo- rava jej již má. O hluchoněmé postaraly se naše diecése. Království české nemá jedi- ného ústavu pro zanedbané dívky.

Maoho nevinných dívek přijde následkem toho o svoji čest, poněvadž nemá nikde útulku. Opatrovny měly by se zakládati také v každé školní obci, nikoli pouze v ohrožených místech. Zkáza dítek má svůj původ v rodině: dítě předčítá listy nevěrecké rodičům, slyší špatné řeči a kazí se již v zárodku. Jmenuje dp. děkana Skokana v Zásmukách, který založil tam- též opatrovnu, bratří Kleinové rovněž. Komitét paní měl by tuto věc vzíti do ruky, jako ve Vršovicícha v Brně. Je třeba ujati se mládeže ze školy vystu- pující, zřizovati spolky jinochů a dívek, přednáškami je poučovati. Bylo by nezbytno pořádati letos jubi- lejní slavnost pro mládež, aby byl oslavován Ježíš, přítel dítek. (Tak jest!) Pozdravné telegramy zaslali: dp. Čádek z Neto- lic, dp. Marek z Istrie, Spolek katolických tovaryšů z Netolic, Křesťansko-sociální klub v Šušici, Kato- lická jednota v Sušici, Spolek katol. tovaryšů v Neto- licích, dpp.: Jan Láska, J. Roska, Fr. Šnopek, Fr. Hrabáček, dr. Bom Segeta, K. Polzer, Em. Kapoun, Fr. Hobich, J. Demel, K. Hubík, Ign. Janák, Joseí Volšina a Jan Korec z Kroměříže. Schůze účastnil se mimo jiné ob. starší p. Matěj Novák a četní zástupcové více křesťansko-sociálních spolků.

spolcích a jejich organisaci.« Katolíci bezpečili se na ochranu vládní, proto odpočívali, za- tím co člověk nepřítel nasel koukole. V letech deva desátých postřehli u nás v Čechách toto zlé ovoce mužové, z veliké části stojící v táboru družstva Vlasti, a jali se burcovati dřímající ze sna. Volání na po- plach získalo dosti čilých následovníků, ale hnutí toto nepokračuje úměrně s dobou časovou, takže jest obava, aby nezabředlo v bahnisko pohodlí a nevšímavosti. Řečník po té upozorňuje na četné překážky, které hnutí katolickému vadí v širokém rozvinutí, hlavně neznalost a neuvědomělost. Spolkový život dosud se více považuje za sport, nežli za nutný prostředek pastýřské činnosti. Nedávné spory a dokonalá roztržka v táboře křesť ansko-sociál- ním poškodily vážně nadšení a horlivost spolkářskou. Je potřebí prohloubenosti a širokého rozhledu. Známe své vady, proto můžeme se jich stříci a přiložiti ruku. kde toho potřeba. Pracujme v jednotlivých spolcích, protože drobná práce jest základem celé organisace.

Spolky družte se v krajinské svazy na vzájemnou hmotnou pomoc. Diecésní svaz pak spojuj krajinské odbory. Diecésní organisace oduševňujž svaz zemský pracovním programem. Pracujme, neboť jenom obě- tavá práce může zadržeti neodvratnou krvavou po- hromu. (Pochvala.) Předseda pan K. Skultéty pak srdečně po- děkoval za přednášku nemálo zajímavou a vybízel všecky přítomné, aby ve spolkovém životě pracovali ze všech sil. Po té byly přečteny přípisy, jež zaslali: Jednota sv. Josefa katolických jinochů a mužů v Neveklově, Jednota katolických mužů a jinochů pro Horní Stu- denec a okolí, obecní úřad v Sloupnu (p. starosta Josef Culek), obacní úřad v Rovném (starosta pan Václav Bříza, radní pan Vincenc Bačkovský, výbor p. Jak. Novák), obecní úřad v Oadavech (starosta p. Jan Drápalík). Schůzi pak skončil o 3. hod. předseda p. Skul- téty vřelým doslovem.

hlasem přijato. Pan předseda pak navrhl za zapiso- vatele dp. dra. Horského. Přednášku o erekčních mších měl pak vsdp. ka- novník dr. Jan Sedlák, který pojednává o novém zákoně kongruovém, podle něhož výnos nadačních mší se nepočítá do kongruy. Erekční, dotační a de- putátní mše však byly z toho vyloučeny, což se jeví jako nespravedlnost. Protesty nic nepomohly, proto povstaly ostré hlasy ve veřejnosti. Jest formální rozdíl mezi nadačními a erekčními mšemi, který v praksi nemá významu. Říšská vláda však nemohla jinak jednati, následkem nešťastných finančních poměrů. V pražské arcidiecési jest posti- žených 30, což činí sumu na 6000 zl. ročně. Vláda nechtěla povoliti ani obvyklého stipendia diecésního za erekční mše. Proto všecky rekursy byly bezvý- sledny u ministerstva, a to počtem 40; jen ve dvou případech bylo vyhráno, dle stylisování erekce. Proto další rekurs ke správnímu dvoru jest asi rovněž bez- výsledný. Dr. Sojka podobně soudí. Též Correspondenz- Blatt se tak vyslovil.

Jaká náprava? Domáhati se u nejd. episkopátu, aby u vlády působil na změnu zákona z r. 1898, aby se nevpočítaly žádné fundace do příjmů, nebo aby aspoň za erekční mše byla započtena obvyklá náhrada. § 7. odst. c) nového zákona by mohl po- moci, aby se platilo za erekční mše obvyklé stipen- dium, neboť závazek čtení mše má závazek peněžitý. Pro nynější čas možno zadati o redukci mší erekčních k apoštolské Stolici, která ji na 5 let povoluje. Je potřebí sebrati materiál, kněží nechť oznámí ordina- riátu, co se mu z erekčních mší započítá, kolika jakým výnosem. To by byl základ práce ordinariátů. Tyto kroky, aby měly úspěch, řečník přeje ducho- venstvu. (Výborně! Pochvala.) Dp. farář Smola žádá, aby pražský ndp. ordi- nariát vyzval ostatní ordinariáty ku sebrání materiálu, což kanovník dr. Sedlák slíbil učiniti. Toto pro- hlášení s povděkem přijato. Dp. dr. Horský uvažuje heslo, aby se všichni hlásili o svá práva a to svorně veškero duchovenstvo. Ve veřejných listech třeba této věci zastávati a ko- nati schůze zástupců všeho duchoveustva rakouského za tím účelem. Dp. farář V. Hülka navrhuje, aby se zaža- loval správní soud, když rekurs zamítne, aby tak byla upozorněna vláda na nespravedlnost. Dále jednalo se o zlepšení poměrů duchovenstva vůbec. Debaty ujal se opětovně vsdp. kanovník dr. Sedlák. Mezi jinými navrhoval dp. farář Frant. Vaněček, aby místo fandací se přijímala raději stipendia manuální, aby se předešlo podobnému po- kusu, který se stal za císaře Josefa II. Předseda poděkoval pak vsdp. kanovníku, na- čež schůze byla skončena. Zdařilá a poučná před- náška o erekčních mších bude uveřejněna v odbor- ném listě.

Přednáška o katolických spolcích. Po půl 2. hodině odpolední konala se odborová schůze v malém sále Sv.-Václavské záložny, již za hájil předseda pan Karel Skultéty, podotknuv, jak důležitý předmět dnešního dne se projednává. Zapisovatelem byl dp. katecheta Dvořák. Pan předseda udělil slovo dp. řiditeli dru. Frant. Reylovi z Králové Hradce, který promluvil so Vladimíra Šťastného, Františka Vaněčka, faráře a bývalého chefredaktora »Katolických Listů«, dále tu uvádíme dra. Ant. Víška, prof. Černého, tři bratry Kolisky, a to dra. Františka, dra. Aloise a Leopolda. V exposici vyšehradské kapitoly ladně upravené a bohaté shledáváme spisy dra. Mikuláše Karlacha Václava Ruffera, Karla Vinařického, Dytrycha, De- votýho, Václava Štulce, Ehrenbergra, dra. Josefa Bu- riana s četnými spisy, »Slovy pravdy«, »Bibliotékou her a výstupů«, »Českou Žsnou«, »Rádcem duchov- ním« a j. Jmenujeme kromě jiných četných spiso- vatelů, jichž jména budou ve »Vlasti« uveřejněna, kanovníka Kyselku, Dra. Vřešťála, Dra. Mrštíka, Dra. Jiráka, kan. Srdínko (»Blahověst«), Dry. Se- láčka, Skočdopole, Pospíšila, Mlčocha, kan. Sedláka (krásně upraveno), Fr. Pravdu, kde sneseny jsou též památky na jeho jubileum. V třetím oddělení jsou katolické časopisy a no- viny zaniklé a dosud vycházející, mezi nimiž vynikají »Katolické Listy« ve skvostné vazbě. Pak je tu ex- posice Stýblova, Urbánkova (hudebniny a spisy peda- gogické) a jiných více.

Výstava vyniká celkovou úpravou velmi vhodnou a nečiní ovšem nároků na úplnost, poněvadž někteří přese vše vyzvání se výstavy nesúčastnili. Bylo by si přáti, aby výstava byla ve své pod- statě zachována v přístupné budově, zvláště pak aby podobizny a rukopisy byly najisto uchovány pro léto příští s krátkým životopisem a přehledem celé kato- lícké literatury, což by mělo zajisté trvalou cenu a výstava by tím nabyla nemalé důležitosti. Záslužnou činnost družstva Vlasť a pořadatelů zejména dp. K. Buriana, dlužno uznati.

Slavnostní schůze. O půl 4. zahájil slavnostní schůzi tamtéž za četné účasti vsdp. kanovník děkan Mat. Wonesch, který vyřídil pozdrav sjezdu od vsd. kapitoly budě- jovické a sdružení diecésního katolických jednot. Za- pisovatelem byl dp. kaplan Mašek. Telegram za- slal J. M. vsdp. děkan dr. Fr. Hrádek. Slavnostním řečníkem byl dp. dr. Rud. Horský který proslovil řeč »o taktice našeho boje proti našim odpůrcům a nepřátelům« velice účinné. Hlavní myšlénky jsou tyto: Jiná taktika v boji s od- půrci, jiná s nepřátely. Zásady všeobecné: 1. Dobře musíme znáti svůj terrain, to jest musíme dobře svůj program znáti a z něho ničeho neopustiti. 2. Kdykoliv s ne- přátely se bojuje, vždy třeba úzkostlivě přidržeti se pravdy, vždy mluviti jen to, o čem jest plná ji- stota, pak člověk nikdy nepřijde do rozporu. 3. Kdy- koliv veřejně se vystupuje, vždy je třeba zachovati největší chladnokrevnost. 4. Chceme-li bojovati, mu- síme míti dokonalou, vydatnou zbraň; musíme obha- jovati svých zásad jako nepřátelé.

Zásady zvláštní, když s nepřátely se střetneme, na schůzích 1. mluviti vždy naprosto věcně a varovati se frásovitosti. 2. Potírati nespráv- nost zásad odpůrců, ale pokud možno šetřiti osob. Na schůzi mezi našinci třeba varovati se chyby, bo- jovati pořád stránkou negativní (proti chybám a ne- správnostem), nýbrž více positivně, abychom ukázali správnost zásad našich a těch hájili. Schůze smíšené: 1. Mluviti věcně, osob neurá- žeti, dotýkati se zásad. 2. Je-li řečníkem odpůrcea já se hlásím o slovo: mluvil-li řečník věcně, je s ním řeč; mluvil-li frásovitě, několika slovy možno jeho tvrzení učiniti směšným. Vímeli, že řečník je neznalec, vystupme sebevědomě. Jak jednati s protivníky v soukromí: 1. Je-li to člověk zlomyslný, samostatný: hodně chladno- krevně a ledově, odpověděti na jednu námitku dost. 2. S člověkem svedeným jako s nemocným jednu námitku vyvrátiti, později opět a tak sou- stavně dále. V životě veřejném: zakládati odbory naše v od- borech odpůrců statečně hájiti zásad našich. Vidíme-li, že se nedá boji vyhnouti, udělám kompromis nebo nechám strany, ať se samy potýkají. Spojovati se s někým, pro katolíka je těžko! Při volbě podporo- vati dlužno vždy tu stranu, která je našim politickým názorům bližší. Celá taktika záleží na poměrech místních. Vadp. předseda vyslovil řečníku díky, načež byla schůze o 5. hodině skončena.

Schůze duchovenstva. O 5. hod. zahájil schůzi dp. dr. Horský ve velikém sále Svatováclavské záložny a navrhl za předsedu dp. faráře V. Honejska, což bylo sou-

Zprávy politické. V Praze, 29. srpna. K situaci. Poněvadž vláda vídeňská tají pořád ještě s největší úzkostlivostí úmysly, jež chová ohledně umožnění dělnosti parlamentu, nelze jinak, nežli pro- bírati se spoustami zpráv časopiseckých a zaznamenati z nich jenom takové, kteréž mají aspoň malou pečet pravděpodobnosti. V tom ohledu dlužno uvésti na předním místě »Gr. Volksblatt«, kterýž potvrzuje vče- rejší, na tomto místě uvedenou zprávu, že předseda ministerstva dr. šl. Körber zahájí své porady s pře- dáky jednotlivých politických stran ještě během to- hoto téhodne. Budou-li míti tyto porady žádoucí vý- sledek, bude říšská rada svolána; jinak ne. Ale štýrskohradecký list dokládá, že vláda vykonala již všecky přípravy i pro ten případ, že by mladočeští po- slanci nechtěli jí zabezpečiti, že umožní dělnost par- lamentu upuštěním od obstrukce. Co by v tom pří- padě vláda učinila, list ovšem nepraví. Jinak zdá se, že netrpělivost politické veřejnosti nebude dlouho již na skřipec natahována. Dovídá se totiž z dobrého pramene kutnohorský orgán posl. dr. Pacáka, že rozhodnutí ve věcech politických se blíží, a že dny mezi 1. a 10. zářím přinesou nám rozličná rozhodnutí a překva- pení.

V čem by záležela tato rozhodnutí a překvapení, jest sice dosud ještě tajemstvím, ale roušku s něho sjímá jaksi situační dopis, kterýž přináší z Vídně »Budivoj«, list, jenž v poslední době jest obsluhován z okolí ministra dr. Rezka. Dopisovatel ubezpečuje, že dr. Körber ani nehodlá, jak napovídají některé ně- mecké listy, odstoupiti, ani že nepomýšlí na zastavení ústavy. Je to sám císař, jenž nechce užíti mimořád- ných prostředků, maje stále za to, že se podaří český národ uspokojiti, aniž by nynější ústavní forma mu- sila býti dotčena. A dále píše: »Buďte tím jist,« pravil mi nedávno známý dvorský hodnostář, »že náš císař má Čechy opravdu rád a váží si tohoto praco- vitého a zdatného národa, o kterém z dějin dobře ví,