Dne 28. června 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 175. Strana 3.

obyvately kus onoho pruhu, jenž Čechy obou sester- ských zemí spojuje a jenž se táhne okresy Lanš- kroun a Šilperk (hejtm. zábřežské na Moravě). Na- dšení při obnově sv. missie bylo značné, začež po Bohu největší díky dlužno vzdáti vld. O0. z kongre- gace Nejsv. Vykupitele, kteří vesměs s nevšední mi- strností v obsahu i přednesu svaté pravdy hlásali. Vld. O0. náležejí kolleji pražské a sice: P. B. Čáka, superior, P. Karel Soukeník a P. Bohumil Matějů. — Bůh sám odměniž jim práci jejich v pravdě apo- štolskou.

Zprávy denní. * Oslava 5Otých narozenin knížete Fer- dinanda z Lobkovic. Z Dolních Beřkovic se nám píše: Slavili jsme rodinnou slavnost. Nazývám ji ro- dinnou, poněvadž jest kníže Ferdinand z Lobkovic do opravdy otcem všech, i těch, kteří k němu ne- mají bližších vztahů. Ušlechtilá jeho povaha ho činí každému milým. V úmorné práci, v starostech o ro- dinu, o své úředníky, dělníky, ve své příchylnosti k rodné obci, ve své lásce k národu, dožil se 50 let ! Kdo by takového muže neoslavil! Kdo by nechtěl podati mu důkazů vděčnosti? Všichni jsme v srdcích tuto povinnost cítili, a proto spojili jsme se v jediný celek, bychom jako rodina významný jeho den oslavili. V předvečer narozenin uspořádán byl představenstvem obcí Dolních Beřkovic, Vlňovse, pp. úředníky, hasič- skými sbory, veterány obou obcí, Sv. Josefskou Je- dnotou farnosti vlňoveské skvělý průvod. Za zvuků hudby, při světlech 120 lampionů, provázeni deputa- cemi veteránů mělnických, hasičů z Vehlovic, s ne- sčetným obecenstvem vešli jsme v zámecký park. Za vedení a řízení p. Stejskalem, vychovatelem princů z Lobkovic, zapěny slavnostní sbory; vdp. farářem a předsedou Sv. Josefské Jednoty přednešeno Jeho Jasnosti úchvatné a dojemné blahopřání, na něž od- pověděl jasný kníže procítěnými slovy díků, řka, že vždy bylo jeho přáním, by se všemi svými a s ob- cemi blízko stojícími tvořil jednu rodinu. — Mezi jednotlivými čísly za zvuků hudby vypálen skvělý ohňostroj p. Císařem, majitelem slévárny, hřměly tu i rány pušek pp. lesníků za vedení pana nadlesního

Marka, jenž svými raketovými výstřely budil zvláštní pozornost, a naposledy zasršela ohnivá kaskádaa vzplálo v barvách knížecích číslo 50. Rozradostněni, v úplném pořádku jsme odcházeli. — V den na- rozenin sloužena vdp. farářem v zámecké kapli mše sv., již súčastnila se mimo úřednictva a patr. du- chovenstva i deputace zemědělské rady, konservatoře a hospodářského spolku smíchovského, kteréž přišly JJeho Jasnosti podati skvostné adresy a čestný diplom hospodářského spolku smíchovského. Všechy tyto pro- jevy opravdové úcty a vděčnosti přijímal jasný oslavenec s vrozenou skromností a nelíčenou radostí, zrovna tak jako jsme jej viděli odpoledne před na- rozeninami přijímati hold dětí klášterní školy. Vše si zasloužil. Šediny skrání jeho to dokazují. Vy- kvetly mu v starostech i v modlitbě, by hřivnu sobě Bohem svěřenou dle sil svých rozdal mezi ro- dinu, lid a národ náš, jejž s celým srdcem miluje. Bůh žehnej a siliž ho i dále! * Osobní. J. J. nejvyšší maršálek král. če- ského kníže Jiří z Lobkowicz vrátil se v úterý po 9. hodině večerní rychlíkem dráhy cís. Františka Josefa do Praby. Jmenování. Řiditel zemské finanční po- kladny v Linci Jan Duda byl jmenován řiditelem zemské pokladny v Praze. Ještě o sv. Janu Nepom. »Právo Lidu- ve své touze po polemice neustává, ač jsme pouká- zali na základě pramenu samým evangelíkem Pala- ckým za spolehlivý pramen uznaným, že osoba sv.

Jana Nop. jest historická. Zmíněný list odvo- lává se na bullu blaho- i svatořečení, kde se činí rozdíl muži sv. Janem Nep. a Janem z Pomuku, ge- nerálním vikářem. Na to odpovídáme učeným theolo- gům dělnického listu, že církev si nikterak neosobuje neomylnosti ve věcech dě- jepisných, jako ne zeměpisných, pří- rodopisných a jiných odvětví, nýbrž pouze ve věcech víry a mravů, které celou církví jako takové mají býti uznávány. Z papežské bully každý katolík uznávati jest povinen pouze, že sv. Jan Nep. byl prohlášen za svatého, což jest obsaženo ve zlo- vech: »Prohlašujeme, že bl. Jan Nem. jest svatýa mezi svaté vpočten, jakož my jej skutečně tímto v se- znam svatých klademe.« Tato věta se vztahuje na víru a proto žádný myslící katolík ji nebude bráti v pochybnost. Životopisu nevydávala nikdy a nevy- dává církev za nezvratný článek víry a dovoluje jeho opravu. Právě za nynějšího papeže Lva XIII, byly pořízeny opravy životopisu některých světců. Nejas- nost tuto zavinil kronikář Hájek, který nalezl v no- vějších dějepisných knihách, že Jan z Nepomuku či

Pomuku byl utopen r. 1383 a v starších, že byl uto- pen r. 1393, a nevěda si rady, udělal z jednoho Jana dva a to zpovědníka králové z r. 1383 a gen. vikáře z r. 1393. Podle Hájkovy legendy byl pak pořízen životopis a udán rok utopení 1383. Přes to však byl vyhlášen za svatého ten Jan, jehož hrob byl v chrámě sv. Víta a na němž byl nápis: Joannes Pomuk. Ko- stra jeho a neporušený jazyk byl vykopán, zachová- ním jazyka oslavil jej Bůh sám velkolepým zázrakem, který svědčí o tom, že sv. Jan zemřel mučednickou smrtí pro tajemství zpovědní. Že kronikáři udávají dvojí rok úmrtí Janova, nenásleduje, že by byli Janové dva. Také o Janu Husovi se píše, že se narodil roku 1369, 1370, 1373. Z toho přece nenásleduje, že jsou Husové tři. Píše-li jeden dějepisec, že Jan z Nep. utopen byl r. 1383, netvrdí, že byl jiný Jan utopen r. 1393 a naopak. My tvrdíme zcela bezpečně, že Jan z Nep. byl pouze jeden, který byl za příležitosti stvrzení volby opata kladrubského pro tajemství zpo- vědní utopen po ukrutném pálení a v chrámě Svato- vítském pohřben, jehož jazyk neporušený byl vyko- pán 15. dubna r. 1719 a tento Jan byl za svatébo prohlášen r. 1729. Důkaz mezi jiným je ten, že v tom hrobě odpočívá dle dějepisců i dle husitského kronikáře ten Jan, který byl utopen 20. března roku 1393. Na tom hrobě se konala dle zádušních řádů (ordo commendarum) mše sv. za sv. Jana z Nepom. 20. března, tedy za toho, který byl 20. března 1393 utopen V témž hrobě byl však nalezen neporušený jazyk Jana Nep., který byl za svatého vyhlášen. — Dějepisec Žídek píše ve své zprávovně: »Když měl král Václav své podezření do své paní, kterážto se zpovídala mistru Janovi . . . i přišel k němu král žádaje, aby mu pověděl, s kým (ona) hříšně obcuje.« A když potom nechtěl ničeho říci, kázal ho utopiti.

Potom přeschla řeka.« Kronika »Script. rer. boh. II. 455« tvrdí: »R. 1393 byl slavný doktor Jan, vikař arcibiskupa pražského potopen z mostu. Téhož roku bylo veliké sucho v Čechách na památku téhož do- ktora.« Ze svědectví uvedených vysvítá, že jest pouze jeden Jan, osoba přesně historická, která byla pro- hlášena za svatého. Tímto ukončujeme tuto záležitost s »Právem Lidu«, podotýkajíce, že kdo nechce, přesvěd- čiti se vůbec nedá. Bude-li poukazovati ještě na chyby gen. vikáře Jana z Pomuku, podotýkáme, že někteří velicí světci byli před svým obrácením hříš- níky, jako sv. František Seraf., sv. Augustin, ano i sám sv. Petr, a přece jsou za svaté uctíváni, poně- vadž konali pokání. * K otázce patronátní. S velikou radostí uvítáno bylo duchovenstvem pojednání »O patrc- nátním právu a neprávu«, které uveřejňuje nyní v »Obraně« vdp. notář Kopal. Slovutný autor radí v pojednání svém duchovenstvu aby bez ohledu na ty, kteří ponejvíce jen z osobních, egoistických ohledů s úpravou nesouhlasí, úrady své konalo dále. Bohudíky! Těch, kteří nesouhlasí s úpravou patro- nátních poměrů, je tak pranepatrná menšina, že ni- kterak nepadá na váhu. Za to však jest celá řada vikariátů, které doposud neodpověděly, jsou-li pro či proti úpravě na základě resoluce kostelecké.

Vikariáty, z nichž dosud žádná odpověď nedošla jsou následující: Z arcidiecése pražské: borský, žlutický, stříbrský, mnichovický a roudnický; z die- cése králové-hradecké: Hostinné, lipnický, litomyšlský, polenský a trutnovský; z diecése bu- dějovické: hlubocký, kaplický, mirovický, pracha- ticky, třeboňský, domažlický a horšův-týnský; z die- cése litoměřické: Ústí n. Labem, bilínský, mostecký, frýdlandský, jablonecký, Jablonné, hanš- pašský, kadaňský, chomutovský, lounský, českolipský a litoměřický. — Neodpověděly tedy doposud 32 vi- kariáty. Proč? Nedošly jich snad dopisy s reso- lucemi? Či snad odpověděti nechtějí? Nechceme věc tuto prozatím šíře rozebírati a žádáme slušně v zájmu dobré věci p. t. duchovenstvo svrchu jmenovaných vikariátů, aby zaslání odpovědí z vika- riátů svých urychlilo. Kdo by si přál resoluci ko- steleckou ohledně úpravy patronátních poměrů, necht přihlásí se o ni na vikariátním úřadě v Cuclavi. — Souhlas súpravou patronátních po- měrů projevilo doposud 94 vikartátů: další souhlasy přijímá bisk. vikar. úřad v Cuclaviu Brandýsa n. Orlicí.

* Také znamení doby. Onehdy jsem jel po dráze a sešel jsem se s jistým učitelem, který vracel se od p. okr. inspektora. Učitel se rozhovořil a mezi jiným si stěžoval, jak prý mu p. inspektor, který ho extra ad audiendum verbum pozval, přísně nakázal, aby od nynějška žida, nájemce selské usedlosti, který se, ač ve škole nemá ani jednoho dítka židov- ského ve všech třech třídách, pomocí pitomých kře- sťanů a sedláka kavalíra v Praze žijícího, jemuž used- lost patří, do obecního zastupitelstva a místní školní rady dovedl vetříti, »hezky zdvořile a z da- leka pozdravoval«. No tak tedy — ubozí učitelové! Nechtěli pozdravovat a ctít staré meceny škol a zasloužilé křísitele náreda — vikáře a nyní musí ruce líbat lecjakým lidem, kteří přišli do osady s rancem a nyní jezdí za šesták ve II. třídě do Prahy žalovati na učitele — i na té dráze dělají za málo peněz moc velké phány.

* Ze zemského výboru král. českého. Ve včerejší schůzi referovali J. J. nejvyšší maršálek zemský a přísedící zemského výboru p. dr. Urban o anketě, která konala se dne 26. t. m. stran při- rážek k dani z líhu. Obšírná zpráva vzata beze změny na vědomí. *Cyrillo-Methodějská Matice konala v úterý v Olomouci ustavující svou valnou hromadu. Účasten- ství bylo velice hojné, nadšení všeobecné. Protest, ko kterému se odvážil jakýsi »Pozorista«, byl bezvýznam- ným. Do výboru zvoleni: starostou dr. Hruban, místo starostou dp. Štancl, pokladníkem p. Kočí, jednatelem dp. Ležák. * Obecní volby ve Znojmě konaly se v mi- nulých dnech a zvítězili při nich ve všech třech sbo- rech němečtí liberálové. České voličstvo se k voleb- nímu osudí nedostavilo.

*Z Hor. Studence. Odpověď na dopis v »Škol. Obzoru« pod názvem: »Školní úřady pod vlivem klerikálů« dopisovateli z Oudav. Pane učiteli, píšete o klerikálech; já jsem přesvědčen, že nevíte, co slovo »klerikál« znamená, jako jste ne- uměl odpověděti i na lehčí otázky jistému pánu z Prahy z katechismu. Píšete: Došel k nim — pan hejtman slíbil a nařízení již letělo. Ano, došel farář z Hor. Studence často k p. okr. hejtmanovi i p. škol. inspektorovi, protože byl nucen, by práva a ochrany si u patřičných úřadů vymohl, a nejen došel i psal: to jest, pravda, ale také dosti smutné, když se tak jedná od pp. učitelů v Hor. Studenci a Oudavech, že častěji musí farář na tytéž pány stížnost si vésti; ti dělají mu vše na vzdor, nechtějí poslouchati ani své vyšší úřady a kde mohou, faráře ostouzejí a proti němu štvou, ano i u dítek o autoritu jej přivádějía ostatním lidem dávají pohoršení. Pan učitel z oudav- ské expositury se velmi rozhorlil, že má dítky v ne- děli a ve svátek za letní doby voditi do kostela a na průvody ve dnech křížových. Průvody křížové a ty cesty z Oudav na průvody křížové, nazývá p. učitel »procházky«. Ovšem pro pp. učitele nejsou průvody prosební nic jiného než procházky, a proto dle toho se na těch procházkách též chovají, mluví spolu, baví se, o modlitbě ovšem ani zmínky a tak dávají dětem krásný příklad, že pak ovšem ani děti spolu s lidem

litanie se nemodlí; lid proto se horší. Dále vypočí- tává pan učitel z expos. oudavské délku cesty z Ou- dav do Studence; pravda, že za tři čtvrti hodiny pohodlně každý z Oudav do Studence dojde; a do kaple zámecké za jednu hodinu. Zde si tedy p. učitel zaprášil, jen aby ta cesta a ty průvody hodně dlou ho trvaly a kdo to nezná, ty ubohé děti politoval. Dále píše p. učitel, že cesta středeční bez odporu byla týrá- ním dětí, neboť musily prý choditi po kopcích. Do těch kopců (ale jest vlastně jen jeden) chodíme každý rok s dítkami školními, ale ještě žádné dítko si ne- stěžovalo, že cesta pro něho byla týráním; naopak, jde se zvolna jako na »procházku«, takže každé dítko velmi lehce do toho kopce vyjde. To jest týrání, když dítky muší seděti kdo ví kdy ve škole v dus- ném vzduchu bez pohybu a vtloukají se do nich věci, kterých namnoze zažíti nemohou a pak učivem na- mnoze i nepotřebným se přetěžují. Ale jíti kousek cesty do kopce na čerstvém vzduchu, to týráním není. Dále píšete jakoby to bylo něco hrozného a v Če- chách neobvyklého, by dítky přespolní navštěvovaly průvody křížové třikráte; jest prý dosti jednou by šly, že prý beztoho jich jde asi 20 a 40 zahálí. Dost smutné, když p. učitel, katolík, nepovzbudí dítky, by se četněji súčastňovaly průvodů. A pak s tou zahál- kou to není též tak zlé, za ty tři půldny se moc neprozahálí, ano nic. Já, p. učiteli, jsem na více mí- stech ve školách působil jako katecheta i kaplan, a všude jsem našel, že dítky školní i mimo osadu farní celé tři dny průvodů křížových se súčastňovaly.

Tedy p. učiteli, vy myslíte, že to jest nemožno, ano přemrštěný požadavek, by dítky v neděli a ve svátek za doby jarní a letní navštěvovaly služby Božía chodily společně pod dozorem svého učitele do ko- stela? Co tomu říkáte, p. učiteli, když nebylo expo- situry oudavské a dítky musely nejen na jaře a v létě, ale i za drsné zimy, ne jednou za týden, jako do kostela, ale když musely pěkně cupat, každý den do školy až do Studence a kde se to děje na mnohých místech dosud? To se dítkám nestane ni- čeho, to není premrštěné, ale kostel to je něco ji- ného! Vidíte, jak jste nelogicky myslel a psal! Píšete dále, že p. okr. hejtman a p. inspektor více dbají přání faráře Bednáře než prospěchu školy a plýtvají nařízeními. — Nikoli, oni dbají zákona a mají zřetel na dobrou věc. Pane učiteli, nedělejte se směšným s tím prospěchem školy pro dva dny; ostatně to jsou fráze, kterým již nikdo nevěří, proto že to není pravda, jako ty vaše frase o té »úrovni«. Milý pane učiteli, píšete, že nebudu nikdy nasycen a že budu za krátký čas chtíti, by dítky oudavské chodily do kostela do Studence každý den; o to nemějte strach, vždyť páni učitelové ve Studenci nechtějí a nechodí ani na vyšší příkaz dvakráte za týden do kostelaa