Číslo 240.

V Praze, dne 1. září 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha. Pštrossova ulíce, číslo 200—II. Hefrankované dopisy se nepřjímají, rukcpisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácte dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 5 hodin 15 minut ráno.

Slunce zapadá v 6 hodin 44 minut večer

UILKt

Sobota: s v. Ji ljí Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Vojtěcha od 29. srpna do 1. září Prahu Předplatné pro s donáskou do domu 2.80 měsičně . . . . . K 8.40 čtvrtletně . .. celoročné . . .. K s8.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 96.— celoročně Předplatné de cizozem- ska: Némecka a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— K 48.— celoročné Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska. Ita- lie, Belgie a Anglie: K 13.20 čtvrtletné K 52.80 celoročně Telef. administrace i126.

Sociální působení katolické církve. V Praze, 31. srpna. Náš přední harcovník křesťansko-sociální dr- R. Horský přednesl na slavnostní schůzi soc. kursu působivou obranu církve proti utrhačným nepřátelům, kteří lají vlastní matce z nevděčnosti a — nevědomosti, ukazujíce se býti tak špatnými syny. Řečník tvrdil proto právem, že sociální pů- sobení církve jest známo a že jen neznalci mohou se o něm zlolajně vysloviti. Hlavní myšlénky této řeči podáváme svým čtenářům. Mnozí pracovníci chtějí sociální otázku rozře- šiti vědou, což se jim nikterak nezdaří, neboť věda na uzdě neudrží vášní, nýbrž jediné víra, která jest podkladem všeho života společenského. Víra pravá jest uchována v církvi katolické, která jest povo- lána vzdělávati lid, poučovati jej o pravdách a va- rovati ed bludu. Tato sociální působnost církve jeví se v ko- stele mezi jiným též missiemi, jichž blahodárný význam sociální uznal sám Jeho Veličenstvo císař pán za vhodné příležitosti. A také právem, nebot jak zdárně pracují missionáři mezi pohany v ze- mích cizích, tak též domácí missie působí účinně mezi pohany novověkými, poněvadž i mezi vzdě- lanci se jeví veliká neznalost a úžasná nevědomost věcí náboženských.

Církev z aložila školství, jest jeho mat- kou a pěstitelkou a tím vzdělala národy barbarské, přeměnivši je v lid ušlechtilý, toužící po ideálech a nikoli pouze po hmotě. Liberálové vyrvali církvi vliv na školství, avšak jejich školy dožily se úpl- ného fiaska, neboť škola liberální sice vzdělává, ale nevychovává. Tak tomu jest zvláště ve Francii, kde podle úřední statistiky se dokázalo, že mezi zločinci bylo 88 proc. vyšlých ze škol stát- ních beznáboženských, kdežto 12 proc, připadají- cích školám katolickým, dlužno přičísti na vrub okolnosti, že dítky, vyšedše z nich, upadly do ru- kou nevěrců. Blahodárný vliv katolických škol uznávají sami liberálové i socialisté v praksi, ne- boť posílají dítky své zhusta do škol katolických. Tak jednají také svobodomyslní poslanci čeští, dá- vajíce dcery svoje vzdělati v klášteřích. Církev za- kládá školy střední, university. Chovanci katoli- ckých škol, zkoušeni byvše před liberály, dostali ve Francii obyčejně vyznamenání. Universita lo- vaňská vydobyla si na pařížské výstavě první ceny z vysokého školství. Socialisté založili 6 akademií dělnických v Berlíně, z nichž 5 udělalo bankrot, na poslední pak jest zapsáno 70 a chodí tam 30 chovanců. Liberálové postavili pro opuštěné káznice, socialisté píší jen články a nadávají. Proto Herder právem zvolal: »Bezřímské hierarchie by byla Evropa loupežídespotů, akdyby nebylo papežství, musilo by se vy- nalézti.«

Katolická církev věnuje syny a dcery své službě nemocných z lásky. Za revoluce francouzské žádalo tisíce socialistů v Paříži o ná- vrat sester milosrdných do nemocnice. Turek mi- losrdné sestry jmenuje anděly, liberální pohané je však vyhánějí. Před 14 dny francouzské listy při- nesly zprávu, že do nemocných v jisté pařížské nemocnici státní se pouštěly dokonce i německé myši! Hluchoněmých se ujal poprvé kněz, církev pro ně zakládá ústavy. Mrzáčků ujímají se bílí klerikálové, jako na př. v Praze Domini- káni. Vincenciáné seberou ročně 10 mil. fr. pro chudé. Činnost sociální rozvíjí církev dále za- kládáním dobročinných ústavů, chu- dobinců, nemocnic, asylů a j. V té pří- čině jsou zásluhy dona Bosca a řádu Salesiánů neocenitelny. Ve Francii se ujal opuštěných abbé Roussel, v Budějovicích kněz Petr založil ústav pro opuštěné, v Praze takových tvorů se vřele za- stává hrabě Ledóchowski z tovaryšstva Ježíšova, který pro ně založil patronát mládeže.

Církev stará se, aby továrníci zakládali spolky a nadace ve prospěch děl- níků, jak to učinil továrník Lev Harmel. Spolek zaměstnavatelů působením sv. Otce byl založen ve Francii. Rolnictvo nabádá církev ke spolčování, ujímá se i řemeslnictva. Bebel dosud vzpomíná ze zkušenosti na katolické tovaryšské jednoty, ač je protestantem. Sv. Otec stará se nemálo o dělni- ctvo. Církev ujímá se služebných. Pro vystěho- valce církev založila spolek sv. Rafaela, jehož od- větví jsou ve všech hlavních přístavech. Spolek ten ujímá se jich velmi vážně, vede je před od- jezdem do kostela, k životní sv. zpovědi, dovede je na loď, aby se dostali na dobré místo a nikdo na mezipalubí, kde by dojista přišli o svou čistotu. V Americe rovněž čeká agent, který jim opatří laciné, zdravé a řádné byty, stará se o jich zaopa- tření a uchrání je takto od loupeživého vyděrač- ství nesvědomitých, namnoze židovských agentů. Nepřátelé vytýkají církvi, že prý má bohat- ství v kostele. Zlato není pouze proto, aby se jim ozdobily Rachelky a židé diamanty vykládali svoje stropy jako Rotschild ve Vídni, nýbrž drahokamy

i zlato má sloužiti též ku poctě Boží. V Emau- sích v Praze mají novou drahocennou monstranci, k jejíž zakoupení přispěly šlechtičny a měšťanky pražské, darovavše k tomu cíli náramky a dia- manty. Zlaté a stříbrné kostelní nádoby jsou z darů lidí zbožných, kteří jmění poctivě nabyli, kdežto zlato a diamanty židovských bankéřů a obchodníků jest nabyto vydíráním a šizením lidu. Nepřátelé církve nemohou se podobným utěšeným výsledkem vyká- zati. Ku blahu lidstva postavili liberálové kasárny, polepšovny, porodnice, káznice a jiné pod. lidu- milné ústavý. Proto soudce turinský, jinak přísný liberál, lětos o novém roce právem prohlásil, při- jímaje blahopřání úřednictva: »Kdo pronásle- duje čírkev katolickou, pronásle- dujecivřlisaci.« Socialistě činnost církve také uznávají a bojí se budoucnosti, neboť mezi katolickou církví a její zásadami se svede ke konci rozhodný boj. Mar- xovy a Lasallovy zásady jsou však postaveny na písku, kdežto sociální zásady církevní spočívají na skále a proto nikdy nezahynou, nýbrž přispějí k obrození lidstva. Touto v pravdě zajímavou přednáškou byl ukončen sjezd literární družstva Vlasti, spojený se sociálním kursem, kterýž možno nazvati zdaři- lým, a jsme přesvědčeni, že bude míti také pro budoucnost dalekosáhlé následky.

Zprávy politické. V Praze, 31. srpna. K situaci. Není dnes již pražádné pochybnosti, že vláda Körbrova zahájila již svou dávno připravo- vanou akci. Přijal totiž předseda minlsterstva přede- včírem a včera předáky jednotlivých politických stran a měl s nimi závažné porady! Dr. Pacák přijat byl od presidenta Körbra předevčírem, a jejich po- rada trvala 2 a půl hodiny. Rozhodnutí stane se ve slyšení, jež bude míti předseda mini- sterstva dr. šl. Körbber u císaře. Roz- hodnutí spočívá tedy v rukou J. Vel. Týž přijede do Vídně, jak již bylo včera uvedeno, zítra, a zdrží se tam až do 10. září. Nebude tedy zvědavost politických kruhů příliš dlouho již na skřipec natahována, ale těžiště veškeré příští politické situace spočívá ještě pořád v rukou českých po- slanců. Rozhodnutí, jež učiní, bude míti význam dalekosáhlý. Nezbývá proto, než-li si přáti, aby do- padlo na prospěch národa. Výkonný výbor národní strany svobodo- myslné konal dnes o 2. hod. odpolední poradu, jíž

FEUILLETON. Prahou a z Prahy. Pražské elektrice padl za oběť — nelekejte se, prosím, a nemyslete na lidský život — právě za draze sesíleným železným mostem na půdě ve svých požadavcích neskromné a nenasytné VII. části Prahy — — pěkně urostlý strom. Koleje byly příliš blízko chodníku, aby se pak nestalo záhy nějaké ne- příjemné neštěstí, chodník upraven a súžen. »M- louch« tento dozajista schválí každý poctivý přítel VII. části, které někteří páni obecní starší král. hl. města Prahy ani ku Praze nepočítají, tvrdíce veřejně, že silnice pod Letnou — která má, mimochodem ře- čeno, již smutnou svoji historii, o které jeden z mag. sekretářů, jenž jest plodným a všestranným spisovate- lem, napíše co nevidět objemnou knihu na velínovém papíře — běží již na periferii, t. j. obvodu města. Tu si tedy obec s výpravou popílila, poněvadž jedná se o výnosnou elektriku. Ale ten chodník má jednu nebezpečnou chorobu. Pukl totiž. Ne sice tlouštkou, ale tím, že celá stráň nad Vltavou jest sesuta a po- demleta. Bedlivý a rychlý stavební úřad upevnil tam ledabyle dřevěné zábradlí, aby snad nesvedla ona neschůdná místa kurážného některého nešťastníka k sebevraždě utopením. Na některých místech ne- mohou vedle sebe jíti ani dva lidé. A to už tam straší, prosím, od jara. A potom prý má VII. část samou zvláštnost, těšíc se ze zvláštní přízně starost- livé městské rady, jež neví, kam dříve s penězi, kterých vůbec nemá nazbyt. Snad se jí teď povede

lépe, až dostane dvacet milionů korunek od Körbe- rovy vlády, která má tuhý život, tužší aspoň, nežli bývá česká oposice, ze které prý obdrží nyní svě- tovou první cenu (grand prix) mladoboleslavská 14hla- sová mladočeská většina obecního zastupitelstva za — zrušení tamní všeobecné řemeslnické školy. Kocour- kovský tento kotrmelec byl prý proveden na vý- slovnou radu tvrdolebého zemského autonomisy, jenž mluvívá vždy jinak do očí a jinak za zády a jenž — mluví-li — bývá postrachem i okřídleným komorním stenografům. Pravím vám: Vzali již odplatu svou — v ťafce, vyťaté jim politickým orgánem vládním.

Učitelstvu budou alespoň s očí padati nyní šu- piny . . . .. Ale ta vrtošivá politika člověka vždycky odvádí z Prahy, jako by zrovna byla podplacena od živlů, majících v městě našem kolosální vliv. A přece tu člověk klopýtá krok za krokem přes vady a chyby, které se tu rojí a hemží, jako žurnalistické kombi- nace o tajemné akci Körberovy vlády v měsících září a říjnu. Tak, teď upravili chodník za mostem. Kdy pak asi dojde na úpravu pravé strany Eliščiny třídy před třemi domy směrem z Josefského náměstí? Tam jde vskutku o život i lidem i zvířatům; již k vůli těmto by měl předseda správní rady městských elektrických podniků, než se vydá opětně na studijní cestu do lákavé ciziny, vyléčiti a operovati zmíněnou zevní závadu Eliščiny třídy, která prý nebude vyžadovati profesorského honoráře. »Katolické. Listy« nejsou u pánů ve valné přízni. Proto bude lépe, když ně- který čiperný náš čtenář dojde s tímto návrhem ně- komu ze správní rady pražské elektriky. A poněvadž nepůjde se žádostí za místo, může směle navštíviti poslance Březnovského a upozorniti jej vedle toho ještě jako známého antisemitu na — židovský hřbitov josefovský, který má býti na věčné časy za- chován, ač celá řada katolických hřbitovů a kostelů pražských vzala za své. Historičnost nemůže tu pa- dati na váhu. Esthetika také ne, poněvadž hřbitov — vlastně sklad kamení — jest uprostřed jako nefo- remné tělo ženské stažen a seškrcen. Toho by si měl dobře povšímnouti uhlazený český zástupce pražských židů, již věděli, proč se utekli k dru.

Černému. Ale ten z našich čtenářů, kdo prost jsa strachu, navštíví vtipkáře-poslance, ať prozradí toto tajemství: Ústřední komise pro zachování památek ve Vídni, vyslechnuvši nestranné a vážné hlasy na slovo vzatých odborníků, projádřila se, a to vším právem, v ten rozum, že není tu pražádných důvodů pro plné zachování josefovského hřbitova židovského v Praze, nýbrž že vzácnější jednotlivé kameny mohou býti přeneseny na jiné bezpečné místo. Ted to pláclo. Židé mají na své straně jen jeden důvod rituální. K tomu však veřejnost naše pražádného zřetele míti nemusí v této případnosti. Padla skvostná Mikulášská praelatura, a židovský hřbitov by měl býti zachován! K smíchu! Ne a ne! Bříza se snad ostří nelekne. Assanačním financím obecním krátí prý se již dech. Zachování dotčeného hřbitova z ju- stamentu židovského by jim snadno mohlo — zadrh- nouti krk. A to tak !