1
article
numorné ironie... Štěpán Trofimovič je stále »talen-
tovaný a mnohovážený«, má »ušlechtilou náklonnost
k příjemnému snění o pěkném občanském postavení«
miluje svůj stav »pronásledovaného (v myšlénkách)
vypovězence«, žije vůbec silou samolibé obrazotvor-
nosti, která činorodou vůli zcela zničila. Je to člověk
»povalečné horoncnosti« (jak dí Čelakovský).
Tak autor milého Štěpána Trofimoviče stále
představuje s nejpřátelštějšími poklonami a vtipy,
ale při tom s nejnevinnějším úsměvem háv jeho
stále svléká, až se nám ubožák zjeví v nejžalost-
nější morální nahosti. Ničemnost a prázdnotu celé
té osnovy domněnek a lží, jakou kolem sebe roze-
střel jmenem své »tajuplné« (prý) minulosti a osudu,
znamenitě a názorně klepařským tónem vystižena.
Marný ten učenec »přerušil své lekce na universitě,
že zachycen byl jaksi a kýmsi (t. j. patrně
někým ze slavjanofilů) dopis ke komusi, s vý-
kladem jakýchsi okolností, následkem čehož
kdosi požádal ho za jakási vysvětlení atd.«
Babské šuškání prázdného tlachala nemůže zníti
názorněji. Síla ironie pak stoupá a hrot se zarosí
jedovatými kapkami satiry, vrhané na četné už typy
takových zneuznaných geniů. On »jak vtělená vý-
čitka před vlastí stál«, totiž chtěl státi (pro domnělé
křivdy, jichž se na něm, tvůrci velikého, ale jen za-
mýšleného díla, vlast dopouští!), ale vlastně víc jen
ležel, leda že si rád zasedl ke kartám, ale to pak
s tváří důstojně utrápenou. »Celé jeho vze zření pra-
vilo: Karty! Sedám si k nebmyslu! Co pak je to
slušné? Kdo je za to zodpověden? Oh, zahyň Rusi!«
a tu pak důstojně vyhazoval trumfv.«
To je umění geniální, které takto mluví a líčí.
Trofimovič
Čelakovský
Rus
2
article
Sám Š. Trofimovič to tak neřekl, řeklo to je ho
vzezření, ale Dostojevský je autor, jenž to umí
vystihnout. »Vzezření« Trofimovičovo promluvilo
autorově individualitě, ta obsah jeho vlastní logikou
a cítem i mravním názorem upravila a tak v slova
proměnila. Individuálně vyjádřený vjem věci, to není
naturalism. Ta realita je podána živěji a vášnivěji,
než se chová v prosté, neumělecky nazírané skuteč
nosti. U Dostojevského je vše stále jako podrážděno
znepokojeno, stupňováno.
Dostojevský je autor, jehož uměním i nejvšed-
nější všednost nabývá ceny tím, že ono jí dodá.
čeho se jí ve skutečnosti zdánlivě nědostává: síly
a velikosti.
Podivuhodné jsou cesty a prostředky, jak Dosto-
jevský tyto dvě emoce — síly a velikosti — vzbu-
zuje, ale můžeme zde už jen poukázati na neoby
čejný jeho a zcela zvláštní dar řekněme »obrazo-
tvorné výmluvnosti«, to jest schopnosti pomocí slov
vzbuditi v čtenáři činnost, mocí které se auto-
rovo líčení proměňuje v obrazy skutečně živé a
život sám.
Velice bohatou kořisť poskytuje studium figun
v tomto románě. Dvě jsme tu za ukázku podali.
Čtenářstvu však bude vítanější snad pověděti, jak
smýšlí ruský autor o příčinách nihilism u.
Stůj zde celý přehled o tom.
Nihilism začíná u Rusů v cizině studujících
se zdržujících tím, že otřesena jest jich víra v po-
svátné věci, v boha, a tím i láska k pravoslaví
k Rusi a caru.
Š Trofimovič
Dostojevský
Trofimovičův
Rus
Rus
Dosta
3
article
Západní nevěra a atheismus odnímá těm silným
duším ruským základ a cíl, a smazuje v nich rozdíl
dobra a zla. Domácí Rusové trpí útlakem vůle, po-
třeštěností ideí a polovědou trpí všichni pospolu, jak
domácí tak v cizině bydlící.
Zápal idejní určoval city i vůli. Hledáno si po-
moci v spolcích. Tak »Pětka« v tomto románě je
spolek pěti občanů na venkovském městě, který
myslí, že je částí ohromného spolku nesčíslných
pětek na Rusi, vespolek se neznajících, ale spojených
několika semisary«. Za takového jim platí ničema
Petr Stěpanovič. Všichni měli vespolek strach z uda-
vačů a přece všichni byli rádi, že jsou »krajní libe
rálové«.
Vizme ty lidi: Byli tu předně nihilisté z potla
čené samolibosti; mladíci prvního zápalu šlechet
nosti; ctižádostiví učitelé a učenci; ctižádostiví dů-
stojníci; necudní seminaristé; konečně vůbec mladíci
»trpící jen pro svých osmnácte let«, zuřiví zakla
datelé spikleneckých skupin.
Vše staré jest jim předsudek: náboženství i ro-
dina a práva její; morálka není nic, neboť »nic nen
mravného ani nemravného« dí 18letý student.
Rus
Zápal
Stěpanovič
Rus
4
article
Nestrávené filosofie, cynismus, po-
lovědecké ideologie — hlavní studny těch
směrů. Z nich »šigalevština« chce na př. potírati
všecku nerovnost a dospívá k neobmezenému despo-
tismu.« Desetina lidstva má panovati, devět desetin
má otročiti, ale v rajské rovnosti(!). Aby
mohla nastati, třeba je snížení věd a talentů. (D)
V předu tedy jde ideologie, za ní mládež a její
literární přátelé, »pokrokový« to předvoj. Za níma
s ním neuvědomělá luza. Ta nemá myšlénky, ani
cíle, ale má neklid a netrpělivost. Začne se vzmá-
hati, vystupovati a kritisovati. Dřívější předáci —
jsouce ohrožení — umlknou a couvnou; »usmrkanci
nabudou přednosti, nadutí židáci, chechtouni a roz-
manití cizinci (Dostojevského oběť!), básníci se
směrem z hlavního města, básníci v kazajkácha
ženy s ženskou otázkou.«
Napřed vše zhloupne, poraženo »ideou«, pak se
pomůže na vrch luze, strhne se neštěstí, a to se
všecko připíše »internacionále«, které sice nebylo,
ale kterou najednou mladí i staří vůkol sebe cítí.
Vzmohou se frásovité ženské zbrklé a nastanou pla-
menné řeči v damských komitétech; rozrojí se dobro-
činné podniky a jiné formy pro parádu a ješitnost.
Konec všeho samovraždy, děsně tajemná ne-
štěstí a zkáza společnosti. A strůjce všeho zmiz
beze stopy.
Co chce autor tím celkem tíhy opravdu zdrcu
jící? Chce vzbudit reakci na obranu, spravedlnost.
hněv a energii dobrých, chce vystřízlivění z idejn
sentimentálnosti, chce prohlednutí, bdělost a opa-
trnost a chce rozhled v zaslepeném omámení ru-
ského světa, a rozhledem chuť poznávati sebe a svů
stav.
Dostojevský
rozmanití cizinec
5
article
Naučení negativních je plno: Prvč se lží, samo-
libostí, modlářstvím, pryč s frásemi, pryč s cynismem
a neúctou! Sem dejte víru zas, v boha víru a v sílu
národa. Čest buď poctivé, malé práci, čest bud
především práci selské! A pak pryč se všem
cizomily! Budiž Rus svá, národní celá a pravo-
slavná! —
Tak Dostojevský o nihilismu a Rusi. Poučení
tu spousta i nám všem. Jest čísti a přemýšleti. Jest
u nás už dávno mnoho z toho, co nás ohrožuje.
Překlad je zcela plynný a čte se lahodně.
Rus
Dostojevský
6
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* Zvýšený zájem o české věci, jaký o
nějaké doby lze pozorovati v ruské společnosti, vy-
volal brožuru »Vexis ex«, vydanou v populárně-
naučné knihovně A. J. Manockové v Moskvě.
Autor brožury označil se pouze začátečními písmeny
V. J. M. a úkolem jeho bylo »podati vážný a úplně
vědecký materiál v lehké a přístupné formě pro mlá-
dež i dospělé lidi, kteří nenabyli středního vzdělání.«
Tedy knížka určena jest pro nejširší vrstvy ruského
lidu. K tomu cíli opatřena jest mapkou a příslušnými
obrázky. Pro zběžné poznání našich poměrů brožura
zajisté dostačí, vážnější posuzovatel přál by si sy-
stematičtějšího vylíčení našich dějin, jež podány
jsou velmi úryvkovitě, jakož i v ostatních oddílech
bylo by si přáti více zevrubnosti. Nedostatky ty
snadno se dají odstraniti při druhém vydání, podobně
jako četné tiskové chyby, jimiž knížka jen se
hemží.
Manocková
Moskva
7
article
* »Hooe Bea« obrací pozornost na »anglicko-
ruskou literární společnost«, která založena byla
anglickými činiteli z části za ruské peníze. Zvláštní
láska této společnosti k Rusku prý již dávno jeví se
tím, že pomáhá anglickému zboží otvírati ruská
tržiště. Publikace její o Rusku vynikají přímo nevě-
domostí, nerci-li zatajenou zlobou, jak svědčí nejno-
vější její kniha »Nálada a věci v Rusku«. Špína,
obsažena v této publikaci, jest snad pro anglický
vkus pochoutkou, ale dávati ruské peníze na tištění
podobných pamfletů, jest přímo hříchem. Ostatněo
významu společnosti svědčí prý s dostatek okolnost.
že nikdo z vynikajících anglických spisovatelů a
znalců Ruska není jejím členem.
* »Mocci Boc« věnují od nějaké
doby větší pozornost německým kolonistům,
usedlým v západních krajích ruských. Dle statistiky
dopisovatele moskevského listu v západních krajích
Ruska na tisíc Rusů připadá 28 Němců. Poměr tento
platí pro gubernii kyjevskou, volyňskou a podolskou.
V gubernii vilenské, kovenské a grodněnské pomě
ten jest ještě mnohem horší, tam totiž na tisíc Rusů
připadá 64 Němců. V krajích povislanských německé
obyvatelstvo převyšuje obyvatelstvo ruské a v krajích
pobaltických připadá dokonce na 1000 Rusů 2000
Němců. List přimlouvá se, aby trvající již zákony.
vydané proti kolonisaci polské v západních krajích.
rozšířeny byly též na kolonisty německé, kteří hrozí
vážným nebezpečím pro národní i politické zájmy
Mocek Boc
Rus
Němec
Rusko
Hooe Bea
8
article
Z cizích spisů.
9
article
Ruska.
Ruska.
* »C.-eeci B« věnovaly zají-
mavý článek odbornému vzdělání obchod-
nímu, v němž vylíčily ideál ruského obchodníka.
Obchod a obchodní podnikavost jeví se jim povolá-
ním do jisté míry kosmopolitickým, k němuž jest
potřebí vzdělání všestranného, znal ost
jazyků, cest, velké a všestranné zkušenosti, jem-
ného pozorovacího talentu, spojeného s neobyčejnou
vynalézavostí... Ke všemu tomu, více než k čemu
jinému, jest třeba široké a důkladné vědecké průpravy.
bez níž obejde se na př. kancelářská praxe, a to prů-
pravy, opřené na technických i praktických zákla-
dech. Moderní obchodník musí býti především sám
velmi vzdělaným člověkem a musí i v ci-
zině státi se člověkem domácím, aniž by přestal býti
důležitým členem své vlasti. Rozumí se, že poža-
davky tyto směle můžeme podepsati i vzhledem k na-
šim poměrům.
Němejcovi. Vrbanovi, Jeneweinovi aj. umělcích, kteří
obaslali poslední výstavy pražské.
Slavjanin.
* Dopis z Paříže. Paul Bourget, L
Fantme. Nakladatel Plon. »Fantom« pana Bour-
geta budou čísti četní věrní čtenáři tohoto spisovatele
na jediný ráz a ti, kdož vezmou knihu před spaním,
nezhasnou lampu, dokud neseznají závěrek této po-
divné knihy.
Němejec
Vrban
Jenewein
Bourget
Plon
Rusko
Paříž
10
article
Vbk.
Vbk.
Vidíme na počátku, kterak paní *** navštíví svého
starého přítele, pana d'A—, známého sběratele. Jest
zoufalá, neboť překvapila svého manžela, jehož zbo-
žňuje a o němž má právo domnívati se, že ji miluje,
konajícího přípravy k sebevraždě. Zapřísahá svého
starého přítele, aby vypátral pravdu a oznámil jí ji,
nechať jest jakákoli. Nedala se oklamat vysvětlením,
jež jí dal manžel, když jej překvapila, aniž jeho za-
píráním.
Pan d' A— miloval vroucně matku mladé ženy,
ale ona mu byla toliko věrnou přítelkyní. Když ze-
mřela následkem nešťastné příhody, přenesl na dítě
nebožky otcovskou náklonnost.
Přítel tudíž vyhledá manžela, avšak vrátí se
záhy s neproniknutelnou tváří a se srdcem sžíraným
krutou bolestí, neboť dozvěděl se hrozné tajemství.
Nebožka matka jeho přítelkyně, již zbožňoval, jež
se mu zdála bytostí netělesnou, bývala milenkou
pana **, jenž později nemohl odolati kouzlu mladé
dívky, jež byla nápadně podobna své matce. Je
v tom cosi jako v Maupassantově románu: »Silná
jak smrt.«
Zdálo se mu, že v ní nalezá svoji zesnulou
milenku, či spíše, možno-li užíti tohoto obrazu, že-
v ní pokračuje.
Maupassantův
d ' A
11
article
Avšak záhy se dostavily výčitky svědomí a ne-
šťastník, trýzněn rozporem mezi láskou ke své mladé
manželce a výčitkami svědomí, dospěje záhy k jakémusi
nervosnímu rozrušení, jež způsobuje, že náhle prchá
od manželského krbu, pak, pociťuje lítost vůči ne-
vinné, spěchá nanovo vrhnouti se v její náruči. Jest
v tom psychologu, jakým jest p. Bourget, analyse
duševního stavu vzrušující a napínavá.
A rozluštění? Rozluštění jest nejisté. Přese
všechna učiněná opatření náhoda zjeví mladé ženě
tajemství.
A tu opět starý snaží se přimět mladou ženu,
aby snášela odhodlaně nepřirozený poměr svého
manželství. Manžel, ulehčen od skličující tíhy svého
tajemství, nabude opět odvahy k životu a oba se
vynasnaží odstraniti přízrak, jenž se staví mezi ně.
Dítě, jež se jim narodilo, přispěje jim k tomu. Po-
daří se jim to? Vynasnaží se, seč jsou a tím končí
M. Wolfi .
tato kniha velice napínavá.
Bourget
M Wolfi
13
article
* Musejní Sborník musea soběslavského, č. 4
ročník 1901. Uspořádal Karel Lustig. I tento
svazek pečlivě redigovaného sborníku obsahuje řadu
pozoruhodných prací, na mnoze z archivů čerpaných.
K takovým patří zprávy o měšťanech soběslavských,
R. Smrcky letopisy města Soběslavi od roku 1587 do
1605 s četnými zprávami o panu Vilému Vokovi
z Rosenberga, o soběslavských učitelích v 19. sto-
letí atd.
* Co hatí Slováky? Odpověď dáti se pokusil
Meakulpínský. V Hodoníně 1901. Náklad vlastní.
V jedenadvaceti kapitolách probírá autor knížky nej-
palčivější otázky dnešního národního života na Slo-
vensku. Dochází úhrnného názoru i kdyby státní po-
měry ve prospěch Slováků se zlepšily, že přece
»bude se Slováky zle — jest-li se znovu nezrodí!« ...
Schází nám lásky, praví, není svépomoci, je však
mnoho opilstva, nesolidnosti, pýchy, nenávisti, ne-
svornosti, nebroušenosti. .. Hatí národ neslovanská
slovenských »vzdělanců« nenábožnost, slovenských
politiků v politice nepolitičnost, drobení se spisbou,
jalová slovenská panslavistika, protimluvnost memo-
randalif« atd. . ..
Lustig
R Smrcka
Vokův
Rosenberg
Slovák
Meakulpínský
Soběslav
Hodonín
Hať
14
article
* Ředitel petrohradských státních divadel kníže
S. M. Volkonský odebral se na trvalý odpočinek.
»Hooe Bpea« provází jeho činnost těmito pozoru-
hodnými slovy uznání: »Kníže Volkonský počal jako
dilletant, ale velmi brzy pochopil, že pouhými řečmi
nic se nesvede tam, kde jest potřebí důslednostia
chladnokrevnosti. A dle toho se zařídil. Tento
mlčelivý a vytrvalý zápas místo dřívějšího hlučného
a otevřeného přinesl záhy vděčné ovoce. Intrikya
kmotrovství zmizely, nikdo nikomu nebyl na obtíž
a každý, komu bylo ukřivděno, nalezl u ředitele
ochrany. Tento boj se starým protekcionářstvím jest
hlavní zásluhou knížete, jenž, bohužel, opouští di-
vadlo zrovna v době, kdy do úplného vítězství zbý-
valy pouze dva kroky.«
* Spory o novou střední školu v Rusku
neutuchají. V celku v ruském tisku lze pozorovati
dva tábory. Většina listů s »Novým Vremenem
v čele přeje si, aby střední školství ruské mělo čistě
národní ráz, kdežto druhá část, jmenovitě listy
židovsko-liberální, chce dáti střední škole ruské ráz
především humanitní. List páně Suvorinův brání se
proti výčitkám zpátečnictví. Nikoho nechceme utlou-
kati čepicemi, praví, k nikomu nebudeme nesnášeliví.
Nehlásáme šovinismus, ale chceme, aby mládež od
dětství učila se milovati to, co náleží vlasti, aby
měla jasné vědomí, že jsou Rusové. Proto musí
znáti nynější i minulý stav Ruska, ruské právo, lite-
raturu, vůbec vše, co souvisí s kulturním vývojem
ruského národa . . . .
pán
Rus
Rusko
státní divadlo kníže S . M . Volkonský
Hooe Bpea
15
article
* Sienkiewicz vydal ve zvláštní sbírce
»Pisma nieobjete wydaniem zbiorowem« (Varšava,
1901). Obsahují z větší části práce prvního období
tvorby spisovatelovy, kdy byl ještě téměř neznámým
V tom také spočívá jejich zajímavost.
* Poslední číslo »Nady« přináší obšírnou korre-
spondenci z péra V. Jelovška o našich uměle-
ckých poměrech o jednotlivých výtvarnících, jmeno
vitě o Lebedovi, Věšínovi, Seifertovi, Knüpferovi
Sienkiewicz
V Jelovšek
Lebeda
Věšín
Seifert
Knüpfer
Varšava
16
article
* Francouzská cvičebnice pro potřebu školní
i soukromou. Upravil K. Regal, professor obchodní
akademie v Chrudimi. III. vydání. Nákladem Josefa
Kosiny, knihkupce v Chrudimi. Cvičebnice schválena
ministerstvem, hodí se pro školy obchodní i k sou-
kromému vyučování. Připojen praktický slovníček.
* Dr. Fr. Joklík, Zastavení exekuce. Ná-
kladem Jos. Pelcla v Praze. Spisek podává výklad
právnický de lege lata i kritický de lege ferenda.
* Matěje Kopeckého Komedie a hry.
Svazek I. Vkusně vázaná kniha, obsahující 10 samo-
statných her, ozdobena jest pěknou barvotiskovou
obálkou a 16 illustracemi M. Aleše. Cena 2 K. Ná-
kladem A. Storcha syna v Praze, na Staroměstském
náměstí čís. 20. Nové toto vydání Komedií a her
Matěje Kopeckého jest nezkrácené, dle původního
starého přepracované a po stránce paedagogické
opravené. Netřeba připomínati zachovalý, zdravý
vtip a humor, jevící se v každé hře, a který šíří ty-
pická figurka Kopeckého, jeho známý Kašpárek. Při
tom však podává svým žertovným způsobem mnohou
vážnou pravdu a mnohé naučení. Rázovité illustrace
Alešovy, vztahující se k jednotlivým hrám, jsou
knize pěknou ozdobou. Cena jest poměrně levná.
Regal
Kosina
Joklík
Pelcl
Kopeckij
K Ná
A Storch
Kašpárek
Alešův
Chrudim
Francie
Praha
staroměstský náměstí
obchodní akademie
17
article
* Zajímavé novinky vyšly opět nákladem
Jos. Švába (Praha—III.), z nichž jedna je III. dílem
»Švábova veselého rádce« s názvem »Svatební veselí«
a obsahuje sbírku svatebních obyčejů, žertovných
řečí, přípitků a telegramů k svatbám, hojný to mate-
riál pro svatebčany, kteří milují humor a smích.
Kniha tato stojí 1 K 60 h (poštou 1 K 75 h). Druhou
publikací je výtečná francouzská fraška o 1 jednání
»Dobrák komisař«, která se stala repartoirní
hrou »Národního divadla« v Praze a dá se vhodně
provésti na ochotnických jevištích. Aktovka tato vyšla
v pěkné úpravě jako 9. svazek »Veselého divadla za -
60 h (poštou 70 h).
Švábův
Praha
Dobráky
národní divadlo
Šváb
svatební veselit