1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 274. ze dne 4. října 1900.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O požáru divadla v Jaltě oznamuje
»Krimskij Věstníke: V noci na 23. září po 3. hodině
vznikl v městském divadle požár, jenž úplně zničil
vnitřek budovy. Večer bylo při úplně vyprodaném
domě představení operetty »Krásná Helena«. Po před-
stavení vyhodil strážce několik podnapilých divadel-
ních dělníků, kteří se však zadními dvířky opět
dostali do divadla. Neprozřetelnosti těchto lidí připi-
suje se výbuch požáru. Poněvadž v noci od 1—-3 ho-
din jest vodovod v dolejší části města uzavřen, aby
hořejší části města opatřeny byly vodou, nenalezli
přikvapivší hasiči v hydrantech vody a než v cen-
trální stanici vodárny učiněna potřebná opatření, byly
hlediště i jeviště v plném plameni, Na štěstí nepři-
šel nikdo o život, avšak ředitel utrpěl škodu na
30.000 rublů, poněvadž kostýmy a dekorace nebyly
pojištěny. Značně poškozeni jsou též herci, choristé
a členové orchestru, jimž shořely vlastní jejich ko-
stýmy a hudební nástroje. Divadelní budova byl
náležitě pojištěna, takže nyní bude lze pomýšlet na
postavení nové, přiměřenější budovy.
= Attentát na telefon. Z Paříže se ozna-
muje: Horkokrevný Španěl, 36letý don Antonio Tra-
nero, náležející k jedné z nejbohatších rodin v Mur-
cii, přibyl těchto dnů k návštěvě světové výstavy.
Helena
Španěl
Antonio
Jalta
Paříž
Mura
Krimskij Věstníke
divadlo požár
3
article
Ubytoval se ve velkém hotelu v ulici Lafayettově,
nedaleko velké Opery. Onehdy ráno přišel do tele-
fonní kabiny hotelu a chtěl se dáti spojit s kraja-
nem, bydlícím ve čtvrti des Champs-Elysées. Telefo-
nistka však nerozuměla žádosti dona Tranera, jenž
se tím velice rozhorlil. Jeden ze zřízenců hotelu,
jenž se domníval, že nalezl číslo, o něž Španěl
žádal, spojil jej s jedním obchodníkem ve čtvrti Ba-
stilly. Následek toho byl, že don Tranero a obchod-
ník si po telefonu důkladně vynadali. Zuřivost Špa-
nělova vzrostla tím ještě více a pojednou vytáh!
z kapsy revolver a střelil čtyřikráte na nevinný pří-
stroj, jehož mluvítko na kusy bylo rozbito. Na třesk
výstřelu všechno se sběhlo. Nemyslili jinak, než že
šlechetný don spáchal sebevraždu. Avšak nalezli jej
s revolverem v ruce, usmívajícího se, plného radosti,
že potrestal telefon za jeho vzdorovitost. Rozumí se,
že Spaněl se nabídl, že škodu nahradí, avšak přece
ředitel hotelu pospíšil, požádati příliš horkokrevného
Španěla, aby si vyhledal jiné přístřeší.
Lafayettův
Traner
Španěl
desátník Champs
Tranero
4
article
= Z domácího ráje. Z Londýna se ozna-
muje: Mrs. Pooleyová jest hodná anglická hospo-
dyně. Nemá nijakých chyb, ale chce provésti svou.
To dala onehdy na srozuměnou policejnímu soudci
jihozápadního okresu londýnského, u něhož žalovala
na svého muže, že se pokusil shodit ji se schodů.
Rozpředl se tu následující dialog: Muž: »Nevytáhla
jsí zátku z vany v koupelně, abych se nemohl kou-
pat?« — Žena: »Zajisté učinila jsem to, ale proč?
Protože jsi nechtěl, abych si ohřála vodu pro svou
koupel. Ostatně nebylo ti tak těžko, zátku zase za-
strčit.« — Muž: »Kterak jsem to mohl učinit? Vždyt
jsi se sama posadila do vany.« — Žena: »Také to
nepopírám, ale tím jsi byl vinen jedině ty. To už
je tak tvůj obyčej.« — Muž (k soudci): »Důstojný
pane, nikdy jsem se nepokusil, shodit ji se schodů.
Kdybych to byl učinil, proč pak nespadla se schodů?
Londýn
5
article
— Žena (heroicky): »Poněvadž jsem se zadržela tvé
košile. (Smích v posluchačstvu.) Zakazuju ti tvrdit,
že jsem se nedržela tvé košile. (Opětný smích v po-
sluchačstvu.) Žena (rozhorlena k obecenstvu): »To
není nic k smíchu.« — Muž (k soudci): »Důstojný
pane, neposlouchejte ji. Trvám na rozvodu.« — Žena
(přerušivši jej): »Nikdy. Občas býváme velmi šťastni.
Teprve minulého měsíce prožili jsme spolu tři šťastné
neděle. (Opětná veselost v obecenstvu.) Tři šťastné
neděle! (Rozhorleně křičíc na obecenstvo): Tři bla-
žené neděle!« — Soudce jakožto moderní Šalomoun
rozhodl, aby každý z rozvaděných manželů složil
záruku 5 lst, že manželský mír během příštích uě-
síců nebude porušen.
= Přenášení lidských chorob na stromy.
Mrs. L. H. C. Packwoodova líčí obšírně v »Journal
of Amerikan Folklore«, kterak jí stará černoška po-
mohla od bolení zubů. Bylo to ve Virginii v době
zimní. Dáma trpěla velké bolesti a když zubní lékaři
nepomáhali, obrátila se ke staré služce, černošce, jež
se znala v sympatickém léčení. »Paní«, pravila čer-
noška, »zabal si hlavu teplým šátkem a následuj
mne na starý hřbitov pod pinie a duby; tam ti po-
mohu.« — Poslechla jsem. Dospěly jsme tam právě
když zacházelo slunce a vrhalo poslední svůj svit
na lehký pokrov sněhu. Zde jsem musila pokleknout,
obrácena tváří k zapadajícímu slunci. Černoška vy-
táhla z kapsy nůž a učinila tři hluboké zářezy do
kmenu pinie. Na to mi přikázala, abych otevřela
ústa a týmž nožem učinila lehký zářez do dásně
kolem chorého zubu. Vytékající krev přenesla pak
nožem do tří zářezů pinie, jež pak opět přikryla
korou. Pak mi ještě nařídila, abych o tom zachovala
naprosté mlčení. Bolesti zubů pominuly, než jsem
se vrátila domů a od té doby mne zuby nebolely.
Šalomoun
Mrs
Dospěl
Černošek
Virginie
tři bla
journal of Amerikan folklór
6
article
Historka ta jest zajímavá tím, že také v Evropě jest
daleko rozšířena pověra o přenášení lidských chorob
na stromy. Jest otázka, rozšířila-li se tu evropská
pověra mezi černochy, či je-li to původní pověra
černošská.
= Pod svícnem bývá tma. V Janově pa-
nuje těchto dnů ohromná veselost nad směloua
šťastně provedenou krádeží. Slavný právník, signor
Dante Chiamarella, jest náruživý sběratel dvou
pěkných věcí: znamenité knihovny, jež se honosí
vzácnostmi prvního řádu z právnické vědy latinské
a italské, a znamenitého vína ve sklepě. Při zaklá-
dání sklepa projevil signor Chiamarella internacio-
nální vkus. Vedle nejlepších druhů piemontských,
jako Barbera, Barelo, Freisa a Grignolino, uloženy
tu šumivý Asti, sladký Moscato ze sicilského ostrova
Lipari, příjemný Chianti z Toscany, těžká vína rýn-
ská, ohnivé burgundské a šampaňské se stříbrnými
hlavičkami. K nim pojí se silný sbor vybraných
likérů. Do této bacchovské svatyně nčence, jenž si
tu častějí rozněcoval žár ciceronské výmluvnosti.
když byl před tím náležitě připravil svého duchav
knihovně, vnikli onehdy v noci tři darebové, úkradli
95 lahví v ceně 2000 lir a zanechali na místě nich
lístek s nápisem: »Themis jest bohyně suché vědy.«
— A celý Janov se směje, neboť signor Dante Chia-
marella jest vrchním státním zástupcem u zdejšího
soudu.
= Půst s překážkami. Známý vírtuos postu
Succi odhodlal se produkovati se též na světové vý-
stavě pařížské. Z počátku chtěl si zvoliti místo v pa-
villonu potravin, avšak nebylo mu to dovoleno. Byl
odkázán do rue de Paris, kdež se produkoval ve
zvláštním pavilloně, uzavřen v jakési skleněné kleci,
ve které chtěl setrvat, až doba postu míne. Avšak
Dante Chiamarell
Barber
Baret
Freiso
Grignolino
Dante Chia
Evropa
Janov
Asti
Lipari
Toscana
rue jít Paris
7
article
pohled na postícího se Itala nebyl dosti velkou
attrakcí pro široké obecenstvo. Příjmy nebyly ani
takové, aby mohl zaplatit nájemné za pavillon,
načež byl ředitelstvím výstavy vyzván, aby se vy-
stěhoval, avšak Succi prohlásil, že neposlechne to-
hoto vyzvání, poněvadž se musí postit ještě několik
dnů, načež mu bylo pohroženo, že bude vystěhován
násilím. Ale věc se protahuje, takže jest možno, že
Succi přece skončí svůj půst v pavillonu.
Zemřelí v Praze.
Dne 28. září: Kobzova Marie, Arkadie, mi-
losrdná sestra, 30 roků. 336—III. Kunešová Josefa,
soukromnice, 66 roků. 212—II. Landshut Joser, c. a
k. setník v. v., 56 roků. 447—III. Turek Karel, c. k.
pošt. oficial, 39 roků. 1688—II. Schmolková Rozalie,
soukromnice, 83 roky. 1203—II. Raudnitz David,
býv. kupec, 80 roků. 187—V. Saak Alfred, kupec,
44 roky. 312—III. Petrák Jan, holič, 46 roků. 89—I.
— Ve všeobecné nemocnici: Vojtová Marie,
manž. koláře, 31 rok. Pilná Marie, manž. dělníka,
40 roků. Misingrová Anna, manž. zřízence dráhy,
32 roky. Brožíkova Růžena, dcera montéra, 13/4 roku.
V josefovské nemocnici: Winternitz
Heřman, soukromník, 65 roků. Taussig Felix, obchodní
příručí 23 roky. — U milosrdných bratří:
Tamchyna Čeněk, nádenník, 48 roků. — U mi-
losrdných sester: Pazourková Dorota, vdova
po zedníku, 87 roků. Vejdovská Josefa, manž. obuv-
níka, 49 roků. Piuhařová Barbora, manž. koželuha,
50 roků.
Italos
Succi
Josef
Turek
Karel
David
V Saak
Petrák
Jan
Marie
Brožíkův
Růžena
Winternitz Heřman
Taussig
Barbora
Praha
Landshut
Schmolková Rozalie
Misingrová Anno
Kobzův Marie
Arkadie
Vojtová Marie
Tamchyna Čeněk
8
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 4. října.
Král
Praha
národní divadlo
9
article
19. hra v předpl.
3. čtvrtka.
Figarova svatba.
Veselohra o pěti dějstvích od Beaumarchaisa. Z fran-
činy přeložil V. Kalbáč. Režiser Edm. Chvalovský.
Po druhém dějství delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec před 10. hodinou.
Arena na Smíchově.
Ve čtvrtek 4. října.
Začátek o 1/27. hodině.
Po čtrnácté: Bez halíře do Paříže.
Figarův
V Kalbáč
Chvalovská
Smíchov
Paříž
10
article
Píštěkovo Jletní divadlo na Král. Vinohradech.
Píštěkovo Jletní divadlo na Král. Vinohradech.
Ve čtvrtek 4. října.
Začátek o 1/27. hodině.
Po druhé.
Rabínská moudrost. Po drubé.
Zástěrky ozdobné,
zástěrky kuchyňské,
zástěrky ampírové,
zástěrky dívčí,
zástěrky dětské,
nojvětší výběrv a nejlevněji
u firmy
Král
Píštěkův Jletní divadlo
11
article
J. Novák v Praze,
J. Novák v Praze,
Vodičkova ulice, „U Štajgri“
Kolin, Rubešova ul.
Račte si výkladce prohlédnouti. 2802
vtný k an
J Novák
Kolin
Praha
Vodičkův ulice
Rubešův ulice
U Štajgri
12
article
Při tomto slově zachvěl se emigrant podruhé,
ale tak lehce, že pouze slečna de Verneuil zpozorovala
tento pohyb.
— Co je s tímto vrchem Pělerinským? tázala se
mladá dívka dychtivě, přerušujíc setníka, příliš zabraného
do svého místopisu bretoňského.
— Je to vrchol horského hřbetu, po kterém má
jmeno údolí Mainské, do něhož ihned dorazíme, odpově-
děl Merle; odděluje provincii le Maine od údolí Couěs-
nonského, na jehož okraji leží Fougeres, prvé městov
Bretoňsku. Bili jsme se tam ku konci vendémiairu s Gar-
sem a jeho lupiči. Provázeli jsme tehdy rekruty, kteří
nechtice opustit svůj kraj, chtěli nás na jeho pomeží po-
bíti; ale Hulot je zuřivý chlapík, který jim dal .
— Vy jste tedy zajisté viděl Garsa? tázala se. Jak
vypadá ?.
Její pronikavý a škodolibý pohled nespustil se tváře
nepravého vikomta de Bauvan.
— Můj bože! slečno, odpověděl Merle, ve své řeči
stále vyrušováný, podobá se tak velice občanu du Gua,
že kdyby neměl stejnokroje ústavu polytechnického, vsa-
dil bych se, že je to on.
Slečna de Verneuil pohlížela upřeně na chladného
a nehybného mladíka, který jí pohrdal, avšak neuzřela na
něm ničeho, co by prozrazovalo nějakou známku strachu;
trpkým úsměvem poučila jej, že v okamžiku tomto úplně
odkryla tajemství, které tak záludně skrýval; potom pra-
vila republikánovi posměšným hlasem s chřípěmi radostí
se chvějícími a s hlavou nakloněnou, by mohla současně
zkoumati šlechtice i viděti Merla:
— Tento náčelník působí prvnímu konsulovi mnoho
starosti, setníku. Je prý opovážlivý; avšak vydává
jít Verneuil
Merle
Bauvan
Main
údolí Couěs
Gara
Gua
13
article
se zachvěla všemi údy, pravic pro sebe: Avšak je to
vskutku jeho matka?
14
article
Uzřela před sebou propast, kterouž poslední pohled
Uzřela před sebou propast, kterouž poslední pohled
na neznámého úplně osvítil.
— Tato žena jej miluje! — myslila. — Proč všák
mě zahrnuje nyní pozorností, když se chovala ke mně
dříve tak mrazivě? Jsem ztračena? Či snad má strach
přede mnou?
Pokud na šlechtice, střidavě se rděl, bledl a choval
se klidně, klopě oči, aby zatajil prazvláštní city, jež zmí-
taly jeho srdcem. Prudké sevření rtů porušilo půvabné
jich zakřivení a jeho tvář sežloutla pod vlivem bouřlivých
myšlenek. Slečna de Verneuil nebyla s to již ani uhod-
nouti, je-li v hněvu jeho ještě stopa lásky. Česta vedoucí
lesem byla v těchto místech tmavá a zábraňovala němým
hercům této tragedie tázati se vespolek zrakem. Hukot
větru, šumění stromů, ozvuky odměřených kročejů vojen-
ského průvodu dodávaly tomuto výjevu vznešeného rázu,
který zrychluje tlukot srdce. Slečna de Verneuil nemohla
dlouho marně pátrati po příčině této změny. Upomínka
na Corentina projela jí myslí jako blesk a vyvolala před ní
obraz jejího skutečného určení, které se jí náhle před
očima zjevilo. Ponejprv od rána přemýšlela vážně o svém
postavení. Do té chvíle se dala unášeti blahem lásky, ne-
myslíc ani na sebe ani na budoucnost. Nejsouc dále s to,
by ještě déle snášela obavy, hledala, ždála se sladkou
trpělivostí lásky pohled mladého muže a prosila zaň tak
úpěnlivě, její bledost a chvění byly tak důrazně výmluvny,
že byl přiveden z rovnováhy. Ale zřícení jejích snů bylo
tím dovršeno.
— Není vám dobře, slečno? tázal se mladý muž.
— 149 —
jít Verneuil