ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 6c495130-6832-11dc-9d32-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 42, place 24, org 8, work 6
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 274. ze dne 4. října 1900.
2 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = O požáru divadla v Jaltě oznamuje »Krimskij Věstníke: V noci na 23. září po 3. hodině vznikl v městském divadle požár, jenž úplně zničil vnitřek budovy. Večer bylo při úplně vyprodaném domě představení operetty »Krásná Helena«. Po před- stavení vyhodil strážce několik podnapilých divadel- ních dělníků, kteří se však zadními dvířky opět dostali do divadla. Neprozřetelnosti těchto lidí připi- suje se výbuch požáru. Poněvadž v noci od 1—-3 ho- din jest vodovod v dolejší části města uzavřen, aby hořejší části města opatřeny byly vodou, nenalezli přikvapivší hasiči v hydrantech vody a než v cen- trální stanici vodárny učiněna potřebná opatření, byly hlediště i jeviště v plném plameni, Na štěstí nepři- šel nikdo o život, avšak ředitel utrpěl škodu na 30.000 rublů, poněvadž kostýmy a dekorace nebyly pojištěny. Značně poškozeni jsou též herci, choristé a členové orchestru, jimž shořely vlastní jejich ko- stýmy a hudební nástroje. Divadelní budova byl náležitě pojištěna, takže nyní bude lze pomýšlet na postavení nové, přiměřenější budovy. = Attentát na telefon. Z Paříže se ozna- muje: Horkokrevný Španěl, 36letý don Antonio Tra- nero, náležející k jedné z nejbohatších rodin v Mur- cii, přibyl těchto dnů k návštěvě světové výstavy.
Helena Španěl Antonio Jalta Paříž Mura Krimskij Věstníke divadlo požár
3 article
Ubytoval se ve velkém hotelu v ulici Lafayettově, nedaleko velké Opery. Onehdy ráno přišel do tele- fonní kabiny hotelu a chtěl se dáti spojit s kraja- nem, bydlícím ve čtvrti des Champs-Elysées. Telefo- nistka však nerozuměla žádosti dona Tranera, jenž se tím velice rozhorlil. Jeden ze zřízenců hotelu, jenž se domníval, že nalezl číslo, o něž Španěl žádal, spojil jej s jedním obchodníkem ve čtvrti Ba- stilly. Následek toho byl, že don Tranero a obchod- ník si po telefonu důkladně vynadali. Zuřivost Špa- nělova vzrostla tím ještě více a pojednou vytáh! z kapsy revolver a střelil čtyřikráte na nevinný pří- stroj, jehož mluvítko na kusy bylo rozbito. Na třesk výstřelu všechno se sběhlo. Nemyslili jinak, než že šlechetný don spáchal sebevraždu. Avšak nalezli jej s revolverem v ruce, usmívajícího se, plného radosti, že potrestal telefon za jeho vzdorovitost. Rozumí se, že Spaněl se nabídl, že škodu nahradí, avšak přece ředitel hotelu pospíšil, požádati příliš horkokrevného Španěla, aby si vyhledal jiné přístřeší.
Lafayettův Traner Španěl desátník Champs Tranero
4 article
= Z domácího ráje. Z Londýna se ozna- muje: Mrs. Pooleyová jest hodná anglická hospo- dyně. Nemá nijakých chyb, ale chce provésti svou. To dala onehdy na srozuměnou policejnímu soudci jihozápadního okresu londýnského, u něhož žalovala na svého muže, že se pokusil shodit ji se schodů. Rozpředl se tu následující dialog: Muž: »Nevytáhla jsí zátku z vany v koupelně, abych se nemohl kou- pat?« — Žena: »Zajisté učinila jsem to, ale proč? Protože jsi nechtěl, abych si ohřála vodu pro svou koupel. Ostatně nebylo ti tak těžko, zátku zase za- strčit.« — Muž: »Kterak jsem to mohl učinit? Vždyt jsi se sama posadila do vany.« — Žena: »Také to nepopírám, ale tím jsi byl vinen jedině ty. To už je tak tvůj obyčej.« — Muž (k soudci): »Důstojný pane, nikdy jsem se nepokusil, shodit ji se schodů. Kdybych to byl učinil, proč pak nespadla se schodů?
Londýn
5 article
— Žena (heroicky): »Poněvadž jsem se zadržela tvé košile. (Smích v posluchačstvu.) Zakazuju ti tvrdit, že jsem se nedržela tvé košile. (Opětný smích v po- sluchačstvu.) Žena (rozhorlena k obecenstvu): »To není nic k smíchu.« — Muž (k soudci): »Důstojný pane, neposlouchejte ji. Trvám na rozvodu.« — Žena (přerušivši jej): »Nikdy. Občas býváme velmi šťastni. Teprve minulého měsíce prožili jsme spolu tři šťastné neděle. (Opětná veselost v obecenstvu.) Tři šťastné neděle! (Rozhorleně křičíc na obecenstvo): Tři bla- žené neděle!« — Soudce jakožto moderní Šalomoun rozhodl, aby každý z rozvaděných manželů složil záruku 5 lst, že manželský mír během příštích uě- síců nebude porušen. = Přenášení lidských chorob na stromy. Mrs. L. H. C. Packwoodova líčí obšírně v »Journal of Amerikan Folklore«, kterak jí stará černoška po- mohla od bolení zubů. Bylo to ve Virginii v době zimní. Dáma trpěla velké bolesti a když zubní lékaři nepomáhali, obrátila se ke staré služce, černošce, jež se znala v sympatickém léčení. »Paní«, pravila čer- noška, »zabal si hlavu teplým šátkem a následuj mne na starý hřbitov pod pinie a duby; tam ti po- mohu.« — Poslechla jsem. Dospěly jsme tam právě když zacházelo slunce a vrhalo poslední svůj svit na lehký pokrov sněhu. Zde jsem musila pokleknout, obrácena tváří k zapadajícímu slunci. Černoška vy- táhla z kapsy nůž a učinila tři hluboké zářezy do kmenu pinie. Na to mi přikázala, abych otevřela ústa a týmž nožem učinila lehký zářez do dásně kolem chorého zubu. Vytékající krev přenesla pak nožem do tří zářezů pinie, jež pak opět přikryla korou. Pak mi ještě nařídila, abych o tom zachovala naprosté mlčení. Bolesti zubů pominuly, než jsem se vrátila domů a od té doby mne zuby nebolely.
Šalomoun Mrs Dospěl Černošek Virginie tři bla journal of Amerikan folklór
6 article
Historka ta jest zajímavá tím, že také v Evropě jest daleko rozšířena pověra o přenášení lidských chorob na stromy. Jest otázka, rozšířila-li se tu evropská pověra mezi černochy, či je-li to původní pověra černošská. = Pod svícnem bývá tma. V Janově pa- nuje těchto dnů ohromná veselost nad směloua šťastně provedenou krádeží. Slavný právník, signor Dante Chiamarella, jest náruživý sběratel dvou pěkných věcí: znamenité knihovny, jež se honosí vzácnostmi prvního řádu z právnické vědy latinské a italské, a znamenitého vína ve sklepě. Při zaklá- dání sklepa projevil signor Chiamarella internacio- nální vkus. Vedle nejlepších druhů piemontských, jako Barbera, Barelo, Freisa a Grignolino, uloženy tu šumivý Asti, sladký Moscato ze sicilského ostrova Lipari, příjemný Chianti z Toscany, těžká vína rýn- ská, ohnivé burgundské a šampaňské se stříbrnými hlavičkami. K nim pojí se silný sbor vybraných likérů. Do této bacchovské svatyně nčence, jenž si tu častějí rozněcoval žár ciceronské výmluvnosti. když byl před tím náležitě připravil svého duchav knihovně, vnikli onehdy v noci tři darebové, úkradli 95 lahví v ceně 2000 lir a zanechali na místě nich lístek s nápisem: »Themis jest bohyně suché vědy.« — A celý Janov se směje, neboť signor Dante Chia- marella jest vrchním státním zástupcem u zdejšího soudu. = Půst s překážkami. Známý vírtuos postu Succi odhodlal se produkovati se též na světové vý- stavě pařížské. Z počátku chtěl si zvoliti místo v pa- villonu potravin, avšak nebylo mu to dovoleno. Byl odkázán do rue de Paris, kdež se produkoval ve zvláštním pavilloně, uzavřen v jakési skleněné kleci, ve které chtěl setrvat, až doba postu míne. Avšak
Dante Chiamarell Barber Baret Freiso Grignolino Dante Chia Evropa Janov Asti Lipari Toscana rue jít Paris
7 article
pohled na postícího se Itala nebyl dosti velkou attrakcí pro široké obecenstvo. Příjmy nebyly ani takové, aby mohl zaplatit nájemné za pavillon, načež byl ředitelstvím výstavy vyzván, aby se vy- stěhoval, avšak Succi prohlásil, že neposlechne to- hoto vyzvání, poněvadž se musí postit ještě několik dnů, načež mu bylo pohroženo, že bude vystěhován násilím. Ale věc se protahuje, takže jest možno, že Succi přece skončí svůj půst v pavillonu. Zemřelí v Praze. Dne 28. září: Kobzova Marie, Arkadie, mi- losrdná sestra, 30 roků. 336—III. Kunešová Josefa, soukromnice, 66 roků. 212—II. Landshut Joser, c. a k. setník v. v., 56 roků. 447—III. Turek Karel, c. k. pošt. oficial, 39 roků. 1688—II. Schmolková Rozalie, soukromnice, 83 roky. 1203—II. Raudnitz David, býv. kupec, 80 roků. 187—V. Saak Alfred, kupec, 44 roky. 312—III. Petrák Jan, holič, 46 roků. 89—I. — Ve všeobecné nemocnici: Vojtová Marie, manž. koláře, 31 rok. Pilná Marie, manž. dělníka, 40 roků. Misingrová Anna, manž. zřízence dráhy, 32 roky. Brožíkova Růžena, dcera montéra, 13/4 roku. V josefovské nemocnici: Winternitz Heřman, soukromník, 65 roků. Taussig Felix, obchodní příručí 23 roky. — U milosrdných bratří: Tamchyna Čeněk, nádenník, 48 roků. — U mi- losrdných sester: Pazourková Dorota, vdova po zedníku, 87 roků. Vejdovská Josefa, manž. obuv- níka, 49 roků. Piuhařová Barbora, manž. koželuha, 50 roků.
Italos Succi Josef Turek Karel David V Saak Petrák Jan Marie Brožíkův Růžena Winternitz Heřman Taussig Barbora Praha Landshut Schmolková Rozalie Misingrová Anno Kobzův Marie Arkadie Vojtová Marie Tamchyna Čeněk
8 article Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 4. října.
Král Praha národní divadlo
9 article
19. hra v předpl. 3. čtvrtka. Figarova svatba. Veselohra o pěti dějstvích od Beaumarchaisa. Z fran- činy přeložil V. Kalbáč. Režiser Edm. Chvalovský. Po druhém dějství delší přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec před 10. hodinou. Arena na Smíchově. Ve čtvrtek 4. října. Začátek o 1/27. hodině. Po čtrnácté: Bez halíře do Paříže.
Figarův V Kalbáč Chvalovská Smíchov Paříž
10 article Píštěkovo Jletní divadlo na Král. Vinohradech.
Píštěkovo Jletní divadlo na Král. Vinohradech. Ve čtvrtek 4. října. Začátek o 1/27. hodině. Po druhé. Rabínská moudrost. Po drubé. Zástěrky ozdobné, zástěrky kuchyňské, zástěrky ampírové, zástěrky dívčí, zástěrky dětské, nojvětší výběrv a nejlevněji u firmy
Král Píštěkův Jletní divadlo
11 article J. Novák v Praze,
J. Novák v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgri“ Kolin, Rubešova ul. Račte si výkladce prohlédnouti. 2802 vtný k an
J Novák Kolin Praha Vodičkův ulice Rubešův ulice U Štajgri
12 article
Při tomto slově zachvěl se emigrant podruhé, ale tak lehce, že pouze slečna de Verneuil zpozorovala tento pohyb. — Co je s tímto vrchem Pělerinským? tázala se mladá dívka dychtivě, přerušujíc setníka, příliš zabraného do svého místopisu bretoňského. — Je to vrchol horského hřbetu, po kterém má jmeno údolí Mainské, do něhož ihned dorazíme, odpově- děl Merle; odděluje provincii le Maine od údolí Couěs- nonského, na jehož okraji leží Fougeres, prvé městov Bretoňsku. Bili jsme se tam ku konci vendémiairu s Gar- sem a jeho lupiči. Provázeli jsme tehdy rekruty, kteří nechtice opustit svůj kraj, chtěli nás na jeho pomeží po- bíti; ale Hulot je zuřivý chlapík, který jim dal . — Vy jste tedy zajisté viděl Garsa? tázala se. Jak vypadá ?. Její pronikavý a škodolibý pohled nespustil se tváře nepravého vikomta de Bauvan. — Můj bože! slečno, odpověděl Merle, ve své řeči stále vyrušováný, podobá se tak velice občanu du Gua, že kdyby neměl stejnokroje ústavu polytechnického, vsa- dil bych se, že je to on. Slečna de Verneuil pohlížela upřeně na chladného a nehybného mladíka, který jí pohrdal, avšak neuzřela na něm ničeho, co by prozrazovalo nějakou známku strachu; trpkým úsměvem poučila jej, že v okamžiku tomto úplně odkryla tajemství, které tak záludně skrýval; potom pra- vila republikánovi posměšným hlasem s chřípěmi radostí se chvějícími a s hlavou nakloněnou, by mohla současně zkoumati šlechtice i viděti Merla: — Tento náčelník působí prvnímu konsulovi mnoho starosti, setníku. Je prý opovážlivý; avšak vydává
jít Verneuil Merle Bauvan Main údolí Couěs Gara Gua
13 article
se zachvěla všemi údy, pravic pro sebe: Avšak je to vskutku jeho matka?
14 article Uzřela před sebou propast, kterouž poslední pohled
Uzřela před sebou propast, kterouž poslední pohled na neznámého úplně osvítil. — Tato žena jej miluje! — myslila. — Proč všák mě zahrnuje nyní pozorností, když se chovala ke mně dříve tak mrazivě? Jsem ztračena? Či snad má strach přede mnou? Pokud na šlechtice, střidavě se rděl, bledl a choval se klidně, klopě oči, aby zatajil prazvláštní city, jež zmí- taly jeho srdcem. Prudké sevření rtů porušilo půvabné jich zakřivení a jeho tvář sežloutla pod vlivem bouřlivých myšlenek. Slečna de Verneuil nebyla s to již ani uhod- nouti, je-li v hněvu jeho ještě stopa lásky. Česta vedoucí lesem byla v těchto místech tmavá a zábraňovala němým hercům této tragedie tázati se vespolek zrakem. Hukot větru, šumění stromů, ozvuky odměřených kročejů vojen- ského průvodu dodávaly tomuto výjevu vznešeného rázu, který zrychluje tlukot srdce. Slečna de Verneuil nemohla dlouho marně pátrati po příčině této změny. Upomínka na Corentina projela jí myslí jako blesk a vyvolala před ní obraz jejího skutečného určení, které se jí náhle před očima zjevilo. Ponejprv od rána přemýšlela vážně o svém postavení. Do té chvíle se dala unášeti blahem lásky, ne- myslíc ani na sebe ani na budoucnost. Nejsouc dále s to, by ještě déle snášela obavy, hledala, ždála se sladkou trpělivostí lásky pohled mladého muže a prosila zaň tak úpěnlivě, její bledost a chvění byly tak důrazně výmluvny, že byl přiveden z rovnováhy. Ale zřícení jejích snů bylo tím dovršeno. — Není vám dobře, slečno? tázal se mladý muž. — 149 —
jít Verneuil