1
masthead
V Praze, v sobotu dne 20. ledna.
Praha
3
masthead
K číslu 19.
Čislo v Praze za 2u
a na venkově za 30
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštov:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
Poštov
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Změna vlády.
Z Vídně, 20. ledna. Úřadní l ist
uveřejňuje v čele tyto vlastnoruční listy:
sed
Milý dre. Wittku!o onso-
Sprošťuje Vás po Vaší žádosti milostivě
předsednictví v ministerské radě za králov-
ství a země na říšské radě zastoupené, pro-
jevuji Vám za výtečné služby mně opětně
prokázané a za věrně osvědčenou vlastene-
ckou oddanost své nejplnější uznání a své
nejvroucnější díky.
Povoluji mému ministru dru. Kazimíru
Chledovskému milostivě, propůjčuje
mu zároveň hodnost tajného rady bez po-
platků a vyhražuje si povolati jej opět v úřad
státní, vyžádané sproštění úřadu a vidí se
mi milostivě sprostiti tajného radu, odb.
chefa dra. Ferd. svob. p. Blumfelda,
tajného radu a odb. chefa Stummera,
tajného radu a odb. chefa Adolfa svob. p.
Jorkasche, odb. chefa Fr. Stibrala,
odb. chefa dra. Ferd. ryt. Schrottaa
odb. chefa Alfreda ryt. Berndta po je-
jich žádosti správy ministerstva orby, resp.
vnitra, financí, obchodu, spravedlnostia
osvěty, vyslovuje jim za jejich služby uznání.
Žároveň vám sděluji, že Jsem tajného
radu dra. Arnošta Körbra jmeno-
val předsedou ministerstva za
království a země na říšské radě zastoupené.
Ve Vídni, 18. ledna 1900.
František Josef m. p.
Wittek m. p.
Milý dre. ryt. Chledo w ski!
Vyhovuje vaší žádosti, sprošťují vás
tímto milostivě hodnosti svého ministra a vy-
hražuji si vás povolati opět do státních slu-
žeb, uděluje vám, uznávaje vaše výborné
služby, hodnost tajného rady.
Ve Vídni, 18. ledna 1900.
František Josef m. p.
Wittek m. p.
joo
vole imvi
vMilý dre. Körberel
Jmenuji Vás Svým předsedou minister-
stva za království a země na říšské radě
zastoupené a čekám co nejdříve Vaše ná-
vrhy na sestavení nového ministerstva.
Ve Vídni, 18. ledna.
Wittek
Chledovský
Blumfeld
Adolf
Stibral
Alfréd
Berndt
Körbr
František Josef
Vídeň
7
article
František Josef m. p.
Körber m. p.
František Josef
Körber
8
article
Milý dre. K örberel
Milý dre. K örberel
Schvaluje Vaše návrhy, pověřuji Vás
správou ministerstva vnitra. Potvrzuji opět
Svého ministra zeměbrany, polního zbroj-
mistra Zenona hr. Welsersheimba,
jakož i Svého ministra železničního, dra.
Jindř. Wittka, v jejich úřadech a jme-
nuji tajného radu a presidenta senátu správ-
ního soudu, dra. Eugena ryt. Böhm- Ba-
werka, Svým ministrem financí, tajného
radu a místodržitele moravského, Aloisa
svob. p. Spens-Bodena, Svým mini-
strem spravedlnosti, tajného radu a odbor-
ného chefa v ministerstvu vyučování; dra.
Viléma Hartla, ministrem vyučování, taj-
ného radu, odborného chefa v ministerstvu
vyučování, dra. Ant. Rezka, Svým mi-
nistrem, diplomatického agenta a generál-
ního konsula v Sofli, požívajícího názvua
hodnosti mimořádného vyslance a zmocně-
ného ministra, Quidona svob. p. Calla,
Svým ministrem obchodu, radu správního
soudu svob. p. Giovanella, Svým
ministrem orby a řádného professora na
Zenon
Jindřichův
Wittek
Eugen
Böhm
Alois
Spens Boden
Hartl
Rezek
Quidon
Calla
Giovanell
Soft
9
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
universitě lvovské, dvorního radu Leonharda
Pietaka, Svým ministrem.
Ve Vídni, 19. ledna 1900.
s František Josef m. p.
Körber m. p.
Milý polní zbrojmistře hr. Welsers-
heimbe!
Potvrzuji vás opět v úřadě Svého mi-
nistra zeměbrany.
ven
Ve Vídni, 19. ledna 1900.
jsnide
a František Josef m. p.
Körber m. p.
Mily dre. Jindř. Wittku!
Potvrzuji vás opět v úřadě Svého mini-
stra železničního.
Ve Vídni, 19. ledna 1900.
František Josef m. p.
Körber m. p.
Milý dre. ryt. Böhm Bawerku!
Jmenuji vás Svým ministrem financí.
Ve Vídni, 19. ledna 1900.
František Josef m. p.
Körber m. p.
vl
Milý barone Spense!
Jmenuji vás Svým ministrem sprave-
dlnosti.
Ve Vídni, dne 20. ledna 1900.
František Josef m. p.
to
Körber m. p.
Milý dre. Hartlel
Jmenuji vás Svým ministrem vyučování.
Ve Vídni, dne 19. ledna 1900.
František Josef m. p.
Körber m. p.
nea n je
gad
kes
gle
Leonhard Pietak
František Josef
Körber
Mil
Jindřichův
Wittek
Böhm
Spens
Vídeň
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Památky.
Z literární pozůstalosti Guy de Maupassanta
Přel. Mína Suková.
Drahá Nicolettol
Guo Maupassant
Suková
12
article
Nevím, upamatuješ-li se na jeden ver
Saint Beuveův, který jsme společně četly a který
utkvěl mi v paměti. Je v tom verši pro mne
tak mnoho, a častěji dodal zmužilosti mému
ubohému srdci, zvláště od nějaké doby.
»Pod krovem se zroditi týmž i žít i ze-
mříti !«
Žiji nyní zcela sama v tom domě, kde
jsem se narodila, žila a kde doufám zemříti.
Není to vždy veselé, ale milé; mám zde své
vzpomínky.
Syn můj Jindřich jest advokátem; tráví
u mne vždy dva měsíce v roce. Johanka žije
se svým chotěm na druhém konci Franciea
tak jedu se pokaždé na podzim na ni podívati.
Jsem zde tedy sama, úplně sama, obklopen
však všemi těmi známými věcmi, které bez pře-
stání povídají mi o mých drahých, i zemřelých.
i v dáli žijících.
Nečtu již mnoho, jsem stará; leč vzpo-
mínám stále či spíše sním. O, nesním již tak
jako jsem snívala . . . Pamatuješ bláhové naše
výtvory obrazotvornosti a dobrodružství, jež
spřádaly jsme ve svých dvacetiletých hlavičkách
a všechny ty nejasné plány o šťastné budoue-
nosti!
Z toho všeho nic se neuskutečnilo. To, co
přišlo, bylo spíše něco docela jiného, něco méně
krásného, méně poetického, leč dostačujícího
těm, kdo zmužile dovedou nésti svůj úděl života.
Víš, proč tak často jsme nešťastnými, my
ženy, které jsme jiné? Proto, že učí násv
mládí příliš věřiti v štěstí! Nejsme nikdy vy
chovány v myšlence, že jest nám zápasiti, bo-
sks
Beuvův
Jindřich
13
article
jovati, trpěti. A při prvním úderu jsme zdrceny
Čekáme s dychtivostí na příchod blažených dnů.
Nedostavují se, leč jen sotva ucházející a nám
je hned do pláče. Pochopila jsem, co jest štěstí,
to pravé štěstí našich snů. Nesestává nijak
z veliké blaženosti, neboť ta jest vzácná a velmi
krátká, leč ono sídlí prostě v ustavičném če-
kání celé řady veselých, nikdy však se nedo-
stavujících chvil. Štěstí jest spokojené očeká-
vání, naděje, illuse bez konce. Ano, má drahá,
nic není krásného, než illuse. A ačkoliv stará,
oddávám se jim ještě každého dne; jedině
předmět jest změněn, přání má jsou jiná. Řekla
jsem ti přece, že ve snění trávím nejkrásnější
své chvíle. Co jiného bych dělala? Jest dvojí
způsob mého snění. Povím ti je, snad se ti
hodí.
První jest velmi prostý. Záleží v tom, že
usednu si před krbem do nízké lenošky, tak
příjemně mým starým údům a v duchu obra-
cím se k tomu, co za sebou jsem zanechala.
Jak krátkým jest život! zvláště takový.
který celý prožije se v tom samém koutku.
Pod krovem se zroditi týmž i žít i ze-
mříti!.
Vzpomínky jsou stlačené, stisknuté dohro-
mady a když sestárneš, zdá se ti někdy, že
tomu sotva deset dní, co jsi byl mlád. Vše pře-
létlo jako jediný den: ráno, poledne, večer
A blíží se noc, noc bez svítání!
Mezitím, co díváš se do ohně po celé ho-
diny, minulost oživuje znovu, jakoby to bylo
včera. Nevíš ani více, kde jsi. Sen tě unáší.
Prožíváš opět celou svou minulost.
A často zdá se mi, že jsem dívkou, tk
zmocňuje se mne nálada bývalých časů,
pocit mladosti, nadšení, tlukot srdce, všechna
ta svěžest osmnácti let. A před očima vznáší
se mi obrazy věcí dávno zapomenutých tak
přesně, jakoby včera se byly udály.
Zvláště často prošla jsem ve vzpomínkách
své dívčí vycházky! A ku podivu, zde ve své
Sen
16
article
lenošce před krbem zřela jsem jednoho večera
znovu před sebou západ na hoře sv. Michala
a hned na to štvanici v lesíku sevillském, se
vší tou vůní vlhkého písku a listí plného rosy,
žárem slunce, stápějícího se ve vodě a vlhkou
vlažností prvních jeho paprsků, mezitím co
jsem tryskem uháněla v mlází. A vše to, co
myslila jsem tenkráte: mé poetické nadšení
před nekonečnými dálavami moře, ta sladká,
bujná rozkoš zmocňující se mne při dotyku
větví, ty nejnepatrnější myšlenky, vše, všechny ty
podrobnosti snění, touhy a citu, vše, vše to
vrátilo se mi opět, jako kdybych byla tam
posud, jako by nebylo uplynulo od té doby pa-
desát let, které ochladily mou krev a změnily
úplně mé naděje. Leč druhý můj způsob pro-
žívati znovu zašlé doby jest mnohem lepší.
Ty víš, nebo snad nevíš, drahá Nicoletto,
že z domu nic se nevyhodí. Máme nahoře pod
střechou velikou světnici pro haraburdí, které
říkáme »pokoj památek«. Vše, co není již k
potřebě, se tam odhodí. Často zajdu si tam a
rozhlížím se kolem sebe.
A tu vidím spoustu bezcenných věcí, na
něž jsem již ani nevzpomněla a které tak
mnohé mi připomínají.
Nejsou to nikterak ty milé kusy nábytku,
které jsme znali od svého dětství a k nimž víží
se vzpomínky různých příhod veselých i smut-
ných, data naší historie. Ty, které se staly
spojením svým s naším životem jaksi osobami
s určitou tvářností; které jsou soudruhy našich
sladkých i trudných chvílek, jedinými soudruhy,
bohužel! o nichž jsme si jisti, že jich nepo-
zbudeme; jedinými, kteří nezemrou jako ti
druzí, jichž tahy, drahé oči, ústa, hlas, zmizely
pro vždy.
Ale nalezám znovu mezi spoustou odlože-
ných drobností ony staré nepatrně předměty,
které po čtyřicet let válely se kolem nás bez
povšimnutí a které, když pojednou je zase
uvidíme, přijímají na sebe jakousi důležitost,
Michalus