1
masthead
Ročník XXXXIX.
3
masthead
V Praze, v sobotu 14. srpna 1909.
Praha
4
masthead
nelábho otlužnonšonned svňnot
8
article
Ma ranní n večerní listy
předplácí se:
V Praze v administracii
na měsic-
na čtvrt leta . . . . 6 K —
a dvoji donáškou
na měsie
na čtvrt lota . . . . 7 K e2k
ve filiálkách
na měsic. . . . . . 2 K 80n
na másla. Poštoui
na čvrtieta: . : : S k eoi
s dvoji zásllkou
na měsle.
o k
Ba čtvrt leta . . . . 11 k oi
Ma
Praha
9
article
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
Protičeské štvanice v Dolních
Rakousích-
Z Vídně, 14. srpna. Zdejší listy netají nej-
většího zklamání z fakta, že česká turistická
jednota se na svém zejtřejším výletě po Dunaji
nezastaví v Moliku, takže němečtí nacionálové
nebudou míti přiležitosti, osvědčiti svoje hrdin-
ství na českých dělnících a proti jejich ženám
i dětem. Předsednictvo turistické jednoty usne-
slo se na základě dohody s úřady upu-
stiti od zastávky v Moliku, kde by beztoho vý-
letníci nedostali pohostění, nýbrž výlotníci po-
jedou parníkem dále. Zastavi-li se někde, nen
dosud rozhodnuto. Němcům tedy nemůže být
o výletě pranic známo. Přes to však prohlašují,
že od své demonstrace v Molíku neupustí; chtěji
prý ukázati, že jsou odhodláni hájiti německé
državy v Dolních Rakousích stůj co stůj.
V Molíku bude dnes večer soustředěno 300
mužů 84. pěšího pluku.
Němci zuří proti okresnímu hejtmanstvi
že jim nechce dovoliti obsazení přístaviště
v Molíku, a že naopak žádá, by demonstranti
do přistavu nevkročili.
V Mödlingu, kde rovněž Němci prováděj
protičeské štvanice, úsnesl se spolek jesliček
který o vánocích poděluje chudé děti šatstvem
a obuví, že letos poskytne dárky ty pouze dě-
tem národnosti německé.
Němec
Dolní Rakousy
Vídeň
Dunaj
Molika
Mödling
10
article
Blíží se kritické poznání?
Z Vídně, 14. srpna. Po včerejší poradě
předsednictva strany křesťansko-sociální vyslovi
se president poslanecké sněmovny dr. Patta
v ten smysl, že vláda musí vystoupit
ze své reservy při snahách o děl-
nost sněmu českého.
»Zeit« věnovala této záležitosti článek ;
zaznamenává v něm, kterak se tentokráte stalo
za nynější vlády poprvé, že vládn
strany pronášejí kritiku, byť jenom
slabou, o vládním postupu v otázce sněmu če-
ského. Ukázalo se — doznává »Zeit« — že
dosavadní taktikou se nic nesvede a že konfe-
rence drem. Glabiňským svolaná nebude nie
platna, jestliže vláda nevystoupí ze své reservy.
Nýnější stav je přesným důsledkem dosavadní
vládní methody.
doktor
Patt
Vídeň
poslanecký sněmovna
11
article
Brněnské Národní divadlo opět do Vidně.
Z Vídně, 14. srpna. Jak se dovidáme, uspo
řádá ve dnech 25. a 26. září zdejší divadeln
spolek „Máj“ pohostinské hry operního ensem
blu Národního divadla brnénského. Představení
ta budou provedena v Dělnickém domě v XVI.
okresu, v témž sále, ve kterém již družina
brněnského Národního divadla hrála. Letos pro-
vede v sobotu 25. září Smetanovu „Prodanou
nevěstu“, v neděli 26. záři odpoledne Smela-
novu Hubičku a večer Kovařovicovy Psohlavce.
Tato divadelní představení provedena budou na
podnět strany sociálně-demokratické.
Z úřadního věstniku
Z Vídně, 14. srpna. »Wiener Ztg.« ozna
muje: Císař jmenoval mimořádného profesora
na universitě ve Vídni dra. Ottu Grosser
řádným profesorem snatomie na německé uni-
versitě v Praze.
Ministr veřejných prací jmenoval suplenta
na státní průmyslové škole v Praze Karla Ml ou-
drého učitelem v IX. hodnostní třídě na česke
státní průmyslové škole v Plzni.
Soulad mezi vládami uherskou a chorvatskou
Z Pešti, 13. srpna. (K. k.) »Uh. tel. kor.
kanc.« oznamuje ze Záhřeba: Bán bar. Rauch
konferoval včera v Pešti s ministrem pro Chor-
vatsko šl. Josippovichem půl druhé hodiny
s ministerským předsedou drem. Wekerlem ho-
dinu. Byly důkladně projednány všechny otázky
a bylo konstatováno, že mezi oběma vládami
panuje úplná shoda, což je tím spíše možno
poněvadž obě vlády postupovaly, zejmena v cho
vatských záležitostech, stále v úplné a neru
šené dohodě.
Turecká agitace mezi bosenskými mohamedány
Z Pešti, 14. srpna. „Pester Lloyd“ ozna
muje z Cařihradu, že Mladoturci agitují pro vy-
stěhování se mohamedánů z Bosny a že je vy-
bízejí, by se usadili v samém okolí Cařihradu.
Smetanův
Hubička
Kovařovicův
Wiener Ztg
Ott
Grosser
Karel ml
Rauch
Lloyd
Vídeň
Praha
Pešť
Záhřeb
Chor
Cařihrad
Bosna
národní divadlo
dělnický dům v XVI
strana sociálnodemokratický
státní průmyslový škola v Praga
státní průmyslový škola v Plzeň
Psohlavec
12
article
aby tak posilnili turecký živel, který je tam v ne
bezpečí, že bude majorisován Řeky a Bulhary
Komitét, který tuto agitaci řídí, zahájil již sbír-
ky pro svoji akci.
Změna v ministerstvu nizozemském.
Z Haagu, 13. srpna. (K. k.) Ministr osad
Idenburg odstoupil. Ministrem osad byl zaň
jmenován člen druhé sněmovny de Waal Ma-
lefyt.
Velká stávka ve Švédsku.
Ze Štokholmu, 13. srpna. (K. k) »Stock
holms Dagblad« dovozuje, že hlasování men
železničními zřízenci o připojení se ke všeo
becné stávce, která v neděli má býti skončena
stalo se výhradně v lůně švédského svazu švád-
ských železničních zřízenců, který representuje
sotva polovinu švédských železničních zřízeneů
Je jich celkem 50.000 a obmezila se tudíž
stávka jen asi na 20..000 mužů.
Ze Štokholmu, 14. srpna. (K. k.) Oproti časopi-
seckým zprávám o průběhu porady krále Gustava
s vůdcem průmyslníků Sydowem a předsedou stáv
kového výboru, posl. Lindequistem se oznamuje,ž
vyjednávání konalo se se závazkem úplné mlčeli.
vosti a že tudíž ony zprávy mohou se zakládati je
dině na kombinacích. Úřadně se pak sděluje, žev
Luleu nebyla zabavena u jednoho dělníka celá tuna
nýbrž jen soudek s dynamitem. Zde nepřikládáse
telé záležitosti žádného významu.
Řek
Bulhar
Idenburg
ma
Stock
Sydow
Haag
Švédsko
Štokholm
Lulea
13
article
Opatření na srbsko-tureckých hranicích.
Z Bělehradu, 14. srpna. (K. k.) Na zakročen
Srbska v příčině posledního konfliktu na srbsko-tu
recké hranici učinily turecké pohraniční úřady přísná
opatření, aby energicky zamezeno bylo další poru
šování hranic. Rovněž srbská vláda učinila stejna
opatření. Pohraniční komisaři povolali z pohranič
ních osad tureckých i srbských vážené osobnosti
které se zaručily, že obyvatelstvo pečlivě bude se
vyhýbati každému pohraničnímu sporu. Stařešinové
obcí a vůdcové lidu ujistili, že chtějí zachovati klio
an odle
a mír na hranicích.
s oder o
Vojenské opravy v Anglii. v
Z Londýna, 13. srpna. (K. k.) Reuterova
kancelář se dovídá, že konference pro obranu
říše vyslovila souhlas s podněty říšské vlády
Tyto podněty mají za účel nejmožnější soulad
v organisaci a výeviku vojska v mateřské zemi
a osadách, možnost výměny vojska mezi všem
částmi říše a výměny důslojníků, kteří muj
býti vyevičeni v hlavních britských slanicíeh
osadních a kontrolováni řišským generálním
štábem. Výsledek bude ten, že lokální vojsko
v různých částech řiše utvoří jednotnou řišskou
armádu a že zabrání se možnosti, aby necvi-
čené vojsko z některé odlehlé krajiny spolupů-
sobilo s vojskem, vycvičeným podle ovropských
zásad.
Reuterův
Bělehrad
Srbsko
Anglie
Londýn
14
article
Anolická politika námořní.
Z Londýna, 14. srpna. (K. k.) Užší výbor pro říš-
skou obranu, který byl na jaře ustaven k vyšetření
některých otázek námořní politiky, uvedených na
přetřes lordem Chalesem Beresfordem, uveřejěue
nyní zprávu, v níž se ke konci prohlašuje, že po
opatření admirality nehrozí zemi naprosto žádné ne
bezpečenství, připouští se ovšem, že tato opalření
vážně jsou stížena nedostatkem srdečného poměru
mezi admiralitou a vrchním velitelem,
Anglický zahraniční úřad vyvrací...
Z Londýna, 14. srpna. Zahraniční úřad vyvracl
všechny zprávy, jež sdělovaly, že za carovy ná-
vštěvy v Cowesu bylo jednáno o otázce dardanelské
Čínsko-japonský spor o dráze z Antunu do
Mukdenu.
Z Londýna, 13. srpna. (K. k.) V úřadnín
prohlášení činské vlády o dráze z Autunu do
Mukdenu, které bylo sděleno Reuterově kance
láři, se připomíná, že vlastní bezpečnost při-
měla Čínu zabývati se olázkou střežení trati
Poslouží-li ta železnice dobře obchodním zá
jmům, může neméně sloužiti také účelům vo-
jenským, jako dříve. Mohlo by se po ni dopra-
vovati vojsko, aby ovládnuto bylo celé jižní
Mandžursko. Dala-li tedy Čína svolení ke změně
šiřky kolejí, aby dráha byla zlepšena, nesmí se
míti za to, že svolila k rozložení cizích želez-
ničních stráží podél trati anebo že se vzdala práva
střežiti dráhu vlastním policejním vojskem
Španělové v Marokku.
Z Paříže, 14. srpna. (K. k.) Do Melilly vy
slané španělské lodstvo sestává dlo
Chales Beresford
Reuterův
Španěl
Londýn
Antun
Mukden
Čína
Maroko
Paříž
Melilla
16
article
zprávy „Matinu“ z jednoho obrněného
křižáku, pěti lehkých křižáků, pěti tor-
pedoborců a osmi torpedových člunů.
celkem asi se 200 děly. Očekává se, že generál
Marina postoupí proti Seluanu, který jest asi 50 kn
vzdálen od Melilly. Na to také ukazuje okolnost, ž
postavení u Restingu a Cabodeagua, jež leží na cestě
do Seluanu, byla opevněna. Před odchodem Španělo
z Melilly musí však dříve býti zabezpečeny příchody
do města, ježto teprve předevčírem, když generá
Marina konal přehlídku prvé divise myslivců, byl
na postupující vojsko stříleno Maročany. Z toho dů-
vodu byly veškeré španělské posice, dokonce i tábo
nalézající se v bezprostřední blízkosti města, obe
hnány trcjnásobným plotem z ostnatého drátu.
Protiřecké agitace v Turecku.
Z Berlína, 14. srpna. Dle zprávy „Loc.
Anz.“ začal v Solunu boykot řeckých parníků.
Rozechvění mezi Řeky trvá. V zemi konají se
pořád protiřecké tábory, na kterých se ostř
útočí proti turecké vládě, že si hoví v nečin-
nosti. Albánci hrozí, že vpadnou do
Thessalie.
Matin
Seluan
Maročan
Loc
Řek
Albánec
Turecko
Berlín
Anza
Soluna
17
article
Kretská otázka.
Kretská otázka.
Z Frankiurtu, 14. srpna. „Frankf. Zig.
sděluje z Cařihradu, že vy slanci všech
čtyř ochranných velmocí oznámili
dnes Portě, že řecká vlajka na Kretě
bude neprodleně sňata, že však je žá-
doueno, aby turecké válečné loďstvo se na své
plavbě vyhnulo Kretě.
Z Berlina, 14. srpna. „Voss. Ztg.““ ozna-
muje z Athén, že řecká odpověď na tureckou
nótu včerejší bude zníti v ten smysl, že Řecko
nemůže odvolati z Krety bývale
důstojníky řecké, protože byli již pře
třemi roky vyškrtnuti ze seznamu řecké armády
Je tedy věcí oe hranných velmocí, by
rozhodly, mají-li bývalí řečtí důstojníci zůstat
na Kretě nebo ne.
Ce se týká Makedonie a Epiru, ujistil ny
nější řecký předseda ministerský Ralli za své
krátké úřadní činnosti již třikráte, že řečt
důstcjníci byli z krajů těch již od-
voláni, a že opět dostali přísný rozkaz, aby se
zdrželi jakýchkoliv panhellenistických agitaci.
Kreta
Voss
Kret
Frankiurt
Cařihrad
Berlín
Atény
Řecko
Makedonie
Epirus
18
article
Politický proces v Záhřebě.
Politický proces v Záhřebě.
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Lislů«.)
4V Zábřebě, 12. srpna 1909.
Nastič na všechno hned dovede najíto
pověd.
Lesičovi kdysi vykládal své plány n
vrhání pum, včera v tom usvědčen, neviňounce
povídal, že Lesič je »komičná figura«, z ktere
blázny si dělal a která strachu nahnati chtěl
Jen švandu ze všeho si tropil, To senátu » hrdel
ního« soudu poslačí.
Ptali se Nastiče po jeho vídeňské adrese
Udal ji, ale jinou než dříve. Zmáti se v číslo
ulice. Podivný omyl !
Accurti ještě dotaz na ničemu učiniti mínil,
ale předseda nepřivolil. Ani dra. Popoviče
k slovu připustiti nechtěl, vzdor tomu, že no-
vého svědka ohlašoval. Na konec přece obhájce
slovo dostal a žádal za vyslechnutí jakéhosi
studenta Jovo Stojanoviče. Ten býval v Běle-
hradě a s Nasličem často v hostinci »u zlatno
burance« (zlatého soudečku) se vídal. Tam
Nastič hodně si božích darů popřával a časlo
i šampaňským vínem svou mysl obveseloval
Při tom surově i sprostě mluvíval i o nejvyšs
osobě Rakouska. To budilo podezření. Student
(a většinou to byl Bosnáci) Nastičovi nedůvě
řovali. Ptali se po něm v Sarajevu a dostali
zprávu, aby se ho slřežili. Vídali ho často i ve
společnosti rakouského attaché, nveee
To vypráví dr. Popovič.
Předseda do řeči mu skáče a dí: »Vizte.
Nastič se směje! Hned uslyšíte, že všechno, co
povidále, jsou jen povídačky«.
Obhájce však vece: »A právě o těchto
„povídačkách“ má býti Stojanovič vyslechnut.
Tarrabochio však je nevrlým a o věci, už
dále mluviti nenechává. Dr. Popovič potom chce
uvěsti na přetřes i prohlášení černohorské vlády.
o tom, jak Nastič před soudem v Záhřehě
lhal, tvrdiv, že černohorské vládě originál »re-
volučního statutu« předal, ale Tarrabochio an
k tomu nesvoluje. Obhajce proto zmateční sliž-
nost ohlásil.
Lesič
Nastič
Popovič
Jova Stojanovič
Bosnák
doktor
Záhřeb
Běla
Rakousko
Sarajevo
národní Lisl
19
article
dání.
Předvolán byl »korunní« svědek »korun-
ního« svědka, Ljuba Gjorgjevič. Přivezl si ho
Nastič ze Sarajeva. Cestovní útraty za výrostka
hradil. To sám Gjorgjevič přiznává. Potom Bže
Vykládá, že do Záhřeba jen proto přišel, aby
si tu místo našel. Trefně tu zvolal dr. Budi
savljevič: »A Nastič povídá, že jste sem přišel
abyste se před soudem jako svědek zjevil«
rozmarně, s narážkou na Nastičovu brožuru do-
dává: »Wo ist die Wahrheit.« Svědek bydl
s Nastičem v stejném hotelu »U tří bavranů«
Už po dráze s ničemou v jednom voze jel. Je-
ště chudák do řečí přijde. Nyní pomlouvá svého
bývalého pána S. Jovanoviče, že prý směnky
falšoval. Vypráví, že Nastič a Jovanovič bývali
nerozlučnými kamarády. Slyšel, že Jovanovič
Nastiče nedávno v Záhřebě vyhledal a na něm
100 K vymámiti hleděl. To prý mu povídal ja
kýsi Gjokič. Nám se zdá, že jméno Gjokič bude
novým pseudonymem »velkého muže«.
Gjorgjevič
Nastič
Nastičův
S Jovanovič
Jovanovič
Jovanovič Nastič
Sarajevo
Záhřeb
Gjokič
20
article
Lež je průzračnou. Přibijí ji dr. Popovič
slovy: Podivno! A Nastič nám tu prohlásil, ž
Jovanovič u něho nebyl«. Ozývá se i »velký po-
litik z Bosny« a popírá nyní svůj výrok. Nikdy
prý nic podobného neřekl. Švandu způsobuje
vždy, jak se Tarrabochio každého, ničemnikova
slova chytá. I teď dí: »No tedy vidíte, Nastiě
povídá, že to neřekl.« A dr. Popovič rozmařně
podotýká: »Ino ovšem když to Nastič po-
vídá, tož se podrobuji, třeba bychom my
všichni o opaku přesvědčeni byli.« Smích v dvo-
raně potom dlouho utišit se nemobl.
Je zjevno, že Gjorgjevič lže a to po návodu
Nastiče, přes to však i vzdor námitkám obhájeů
do přísahy vzat byl. Podali zmateční stížnost.
Potom včera už jen o návrzích obhájeů na před-
volání různých svědků se jednalo.
Dnes v tom se pokračovalo. Dr. Hinkovi
mimo to i za předvolání dvou znalců heraldiky
žádal, aby se o srbských znacích i praporu pro
nesli. Druzí obhájeové jména různých svědků
vyjmenovali. Při tom dr. Budisavljevič o Nasti-
čovi či pernou zmínku činí, ale hned je za to kárán
předsedou, kterého »k přísnosti« vybídnu! ka-
prálský votant Cekuš. »Není tak zle«, dí obhá jce,
»vždyť není Nastič žádným svatým«.
Do dvorany je potom předveden obžalo-
vaný Podunavač, který celou řadu lidí za před
volání k soudu navrhuje. Stejně učinil i obža
lovaný Jagnič.
Popovič
Nastič
Jovanovič
Švanda
doktor
Ina
Gjorgjevič
Hink
Budisavljevič
Nasťa
Bosna
21
article
Městská rada pražská proti su-
rovému pronásledování Čechů
ve Vidni.
Městská rada pražská proti su-
rovému pronásledování Čechů
ve Vidni.
Protičeské výtržnosti ve Vídn
byly po usnesení včerejší rady městské předmě-
tem jednání zvláštní komise presidiální dnešního
dne na radnici staroměstské, v níž za souhlasu
předsedy Národní rady české a zástupců klubů
poslaneckých usneseno bylo, aby zaslán by
ministru-presidentovi, ministrů vnitra, ministru
krajana dru. Žáčkovi a ministru orby dru. Brá
fovi jménem rady městské tento telegrafický
projev:
»Rada král. hlav. města Prahy
pod dojmem zpráv o proná-ledování
příslušníků české národnosti ve Vídni
kdež přece jako v hlavním městě říše
všecky národové mocnářství mají býti
rovnoprávni a rovnocenni, očekává
že se strany vlády bude co nejrych-
leji a se vší rozhodností učlněno opa
tření, aby Čechové a zákouné jich
korporace v říšském hlavním městě
při svobodném výkonu práv svých.
zákony jim stejně jako všem ostat-
ním národnostem říše zaručených.
byli co nejvydatněji chráněni.«
Zároveň bylo usneseno, aby v záležitos
této bylo vypracováno obšírné promemor is.
kteréž bude zasláno jmenovaným ministrům
Národní radě a klubům poslaneckým.
Všeněmecké Tyrolsko a Trentino.
(Pův. dopis „Nár. Listů“)
Porovnáte-li dějiny kterékoliv národnosti, žijíe
v sousedství, v podruží aneb společně s Němci, všude
naleznete tytéž zjevy a téměř rovnoběžně opakující
se úkazy významného postupu germánské duše oproti
příslušníkům jiných národností a tak nemůže zníti
Čecho
Žáček
Němec
Praha
Vídeň
Tyrolsko
Trentino
národní rada
Rada král
22
article
V drobném prodejir
ranní číslo o sobě . . za s
večerní . . . . . . . za 4 k
Ve fliálkách na venkově
ranní člslo . . . . . . . 10
večerní . . . . . . . . 5 b
Inaerátv
plati se hotově napřad.
Předplacení a inserty přijimá
administrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejí se táš
redakce, tiskárna a ekpedine
„Národnich Llstů
Rukoplsy se novracejl
Inaerátv
Národnich Llstus
23
article
konečný úsudek spravedlivého pozorovatele jinak
než: „Němci jsou všude stejní!“ Ve velkém slohu se
odehrávající a občasně celý svět zajímající zápa
Čechů s Němci nemůžeme na celě čáře přirovnávati
k rozporu mezi německou část' Tyrolska a vlašským
Trentinem, avšak mnohé příčiny zápasu, postup boje
a prostředky, jichž se všude chápe sbor Všeněmců
proti příslušníkům vlašské národnosti Tyrolska, jsou
tytéž jako v zemích koruny české.
Prvním krokem Němců jest vždy, že poplrajl
historická práva svých odpůrců a tak ozvalo se iv
Tyrolsku nejdříve volání: „Es gibť kein Trentinoto
(Není žádného Trentmna!) — zároveň stala se pojed-
nou druhá zemská národnost „živlem inferiorním
méně cenným“ (minderwertig), dále pak „cizineckým
vetřelcem“, jenž se drze usadil v oblasti, která dříve
jen Gernánstvu náležela, načež započalo štvaní stu-
dentů a provokatérů z Německa, k nimž se současně
přídružily záhadně domácí živly, nastaly vyzývav
pouti do „ohrožených“ míst, krvavé řeže, boykoto-
vání Vlachů, vyhazování vlašských prolesorů a stu-
dentstva z Inšpruku, zakládání odvelných spolků,
t. č. Volksbundu a j., stížnosti na úřadnictvo původu
vlašského a posléze překřtívání míst, měst a údol
dle obvyklého zermánského receplu. Tak se jmenuj
dres: Pergine — Persen, Folgaria — Vielgereut, Cal-
donazzo — Galnetsch, Fersina — Fersen, Lavarone
— Lafraun, Mezzomonte di Folgaria — Mittenbere
Canezza — Ganetsch, atd. atd
Němec
Čecho
Vlach
Folgario
Vielgereut
Cal
Galnetsch
Fersin
Fersen
Lavarone
Lafraun
Mezzomonte
Mittenbere Canezza
Ganetsch
Německo
24
article
Prodlením posledních let nalhali tyrolští Vše-
němci celému světu, že každá vláda Italianissimům
nadržuje, že tu na úkor Germanstva panuje a práva
jeho ničí. Jest známo, že ku přání sněmu tyrolského
zavedeny byly a to na prospěch Inšpruku, vlašské
přednášky na právnické fakultě, čímž se stala uni-
versita dvojjazyčnou. Ale to umínili si Všeněmci
překaziti a takž následovala krvavá noc dne 3. listo-
padu 1904. Šovéni z Inšpruku pobouřili tehdy celý
svět vyličením krutých, z větší části vlastní vinou
spáchaných řeží a poslanec Erler, syn vlašské mat-
ky, kteráž se jenom děsně lámanou němčinou doroz-
uměti mohla, velebil na radě říšské probodnutého
mahiře Pezzeye jako mučedníka, zhynuvšího pro
vlast a Němectvo. Buďto nevěděl, anebo zamlčel, že
byla tato nešíastná obět na mol spitá,
že uhodila vojína sukovitou holí pře
ruku a obrátivši se k útěku, zasažena byla bodákem
vojína, jenž byl ránu obdržel. To zamlčeno tehda v
všech novinách a také okolnost, že hůl Pezzeyova
byla de ponována ve sborovém velitelství. Jest tedy
pochopitelno, že vojín trestán býti nemohl. Poslanec
Erler vychvaloval Pezzeyův štětec do nebe a když
pak vystavena byla jeho díla na prodej, z ůstala
navzdor usilovné reklamě neprodána
Umění tohoto muže bylo chatrné, osobnost sama pro
svou svárlivost míjena a nynější mládež inšprucká,
jež putuje ve výroční den řeže na hřbitov, není si
toho vědoma, že stojí nad rovem obyčej ně ho
pijana, nei
Beze vší závažné příčiny napadeny po oné bouři
vojenské kruhy způsobem surovým a když pak jistý
bez odporu zdatný generál odstoupil, jásal radostí
opojený Inšpruk, domnívaje se, že se to stalo ná-
sledkem krvavých událostí. Ale byla to soukromá
plíčina, pro kterouž onen hodnostář odstoupil a nikoli
chování se vojska.
Erler
Pezzeyův
Inšpruk
25
article
Následovavší vandalské spustošení zakoupeného
nového a pro vlašské přednášky určeného domu, ne-
bylo snad činem luzy a sběře, ale inšprucké
inteligence, byl to čin nehynoucí, pro vlast zá-
služný, jenž zapsán je zlatým pérem v dějinách alp
skeho města. Jak by podobný čin všeněmečtí činitele
pojmenovali, kdyby se byl udál jinde, netřeba vy-
kládati.
Zvláštní tah na politické šachovnici německých
hráčů proveden soustavnou štvanicí Raetoromanů člli
Ladinců proti Trentinu a byli to zvláště provokater
z ciziny, mnichevský školní rada dr. Rhomeder a je-
ho pobočník, cechovními malíři neuznaný „umělec“-
E. Meyer, jimž se ono smulné dílo pomocí značných
peněžitých prostředků a jiných hojných podpor vy-
dařilo a tam, kde dosud panoval přátelský mír a klid.
rozeštvány jsou nyní davy v nepřátelské tábory.
Území, v němž žije asi 75.000 Ladinců, z nichiž
většina nejraději hovoří vlašsky, rozdělili Němci na
pásmo Dolomitů — Ostladinien — a Nonsland na
západní Ladinii. Tam zařizují všude německé školy.
kupují pozemky a podporují Ladince ve všem proti
Vlachům dle známého německého hesla: „Síla před
právet!“ Vší mocí vnucují Ladincům němčinu, po-
važují jejich území již zcela za svou državu a pře-
kládají známé: „Ladins nous son, Ladins reston!“
— Tyrolští Němci jsme a Němci zůstanemei
Trentin
doktor
Rhomeder
E Meyer
Němec
Vlach
Ladinec
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jubileum »Červeného kříže«.
Dne 27. července 1859 podal v Miláně v salo
nech hraběnky Verriové mladý muž, apoštol milo-
srdenství a lásky k blížnímu, uchvacující a dojemne
vylíčeni bitvy u Solferina, které byl osobně příto-
men. Byl to Jean Henri Dunant, rodem z Ženevy.
Po několik stoleti již zaujímali jeho předkové důle-
žité úřady v ženevské městské správě. Sám byl sy
nem člena městské rady. Jako syn zámožné rodiny
nabyl pečlivého vzdělání a konal velké studijní ce
sty. Byla to povaha rytířská, nadšená pro vše krásné
a dle úsudku přátel odhodlaná do krajnosti, šlo-l
o to, zmírniti utrpení, příspěti pollaíčovanému a bo-
jovati proti bezpráví.
Zmíněného dne líčil host hraběnky Verriove
smutné výjevy, které se odebrály na bojišti — zra-
nění umírali bez pomoci, trápeni horečkou a žizní
zoufale bědujíce — tak dojemným způsobem, že
posluchači byli pohnuti * slzám. Onoho historického
večera rozvíjel Henri Dunant, „bilý pán“, jak mu
zuavové u Solferina říkali, poněvadž měl v den bitvy
oděv z bílé látky, poprvé své myšlenky o meziná-
rodní společnosti „Červeného kříze“ k ošetřování
Verrio
Dunant
Verriov
Solferina
Milán
Ženeva
27
article
ochraně zraněných ve válce. Henri Dunant, jenž po
sud žije jako 81letý stařec v Heidenu, v kantonu
appenzellském, vypisuje sám, jak v něm klíčila
es
uzrála krásná myšlenka:
„Již před italským tažením zabýval jsem se oláz-
kami humanity; chtěl jsem ubohým zraněným vo-
jínům, jichž smutný osud jímal moje srdce, za všech
okolností přispěti ku pomoci. Za krymské války za-
jímala mne zvláště obětavá činnost miss Florence
Nightingalovy. Roku 1859, při vypuknutí nepřátel-
ství, přišel jsem pak do Italie. Z Parmy dostal jsem
se k 5. francouzskému armádnímu sboru, jehož štáb
ním chělem byl markýz Beaufort d'Hautpoul. Ge
nerál, kterého jsem znal od dřívějška, dal mi doporu-
čení na maršála Mac-Mahona. Odebral jsem se hneč
do Brescie a odtud na vlastní nebezpečí do Cast-
glione. Kočí malého vozíku, na němž jsem jel, uprchl
z Mantuy a znal každou cestu i cestičku.
Castiglione bylo mým hlavním stanem a zaži
jsem zde nejhroznější drama, jaké lze si představiti
Solferino leží, jak známo, nedaleko Casliglione. Ne
byl jsem ani učenec, ani lékař, nýbrž prostý sou
kromník. Pohled na hrozné bojiště, na němž jsem
predlel až do 30. června (bitva byla svedena 24
června), vzbudil ve mně živou touhu, aby oběti vál-
ky bez rozdílu hodnosti a národnosti byly uznány za
„posvátné“. Otázkou, jak by se to mělo státi, jsen
se tehdy ještě nezabýval. Měl jsem jinou práci, z
Dunant
Florence Nightingalův
Beaufort
Mac
Mahon
Parma
Brescia
Casta
Kočí
Castiglione
d ' Hautpoul
28
article
pomoci několika selek jsem ošetřoval raněně. Děsné
divadlo, jež skytají zranění bez pomoci, zápasící s
smrtí, učinilo na mne nezapomenutelný dojem. Zro-
dila se ve mně myšlenka, že zranění a ti, kdož jim
přinášejí pomoc, musí býti nedotknutelni. Tato my-
šlenka, která bylo z počátku pokládána za utopii
rostla v mé myst stále, až jsem ji ve své knize „Ur
souvenir de Solferino“ předložil veřejnosti a .
Henri Dunant podnikl pak, aby své šlechetně
plány provedl, křížovou výpravu po celé Evropě
která trvala několik let. Nedal se odstrašiti žádnými
obtížemi a v důvěře své byl s to přenášeti hory
Snadnou práci neměl, lhostejnost, zjevné nepřátel-
ství, nesprávné posuzování a nedůvěra stavěly se
mu všude v cestu, ale přes všechny překážky kráčel
vytrvale a s velkými osobními obětmi k cíli, který si
vytknul. K rozšíření jeho myšlenek přispěla zmíněná
knížka, jež byla přeložena do mnohých jazyků a o ní
Girardin pravil: „Chtěl bych, aby tato knížka byla
hojně čtena, zvláště těmi, kdož usilují o válku.“
Samaritán od Solferina navštívil všechny evrop-
ské dvory, musil však mnohdy čekati několik mě-
síců, než mu byla povolena audience. Jeho námahy
a putování nezůstaly však na štěstí boz výsledku
v říjnu r. 1863 byly v Ženevě položeny základy
k mezinárodní společnosti „Červného kříže“. Dnes
není civilisovaného státu, jenž by se byl k této hu-
manní společnosti nepřipojil. Všude jsou spolky a po
mocné spolky „Červeného kříže“, Strom míru, jeiž
Henri Dunant zasadil, rozestřel své větve nad celým
světem,
jít Solferina
Dunant
Ur
Evropa
Ženeva
Červný kříž
29
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Únes dítěte. Z Berlína se sděluje: V lázních
Kiningenu procházela se ve čtvrtek ráno služka
s 212letou dceruškou choti lékárníkovy z Berlína
žijící odloučeně od manžela. Na velkém mostě vy-
stoupil z kočáru pán, jenž dívce řekl, že otec dítěte
přeje si je viděti. Služka vsedla na jeho vyzvání
s ditětem do vozu a jeli na konec ulice, odkudž je
automobil odvezl dále do Vircburku. Večer vrátila se
služka bez ditěte a sdělila polekané paní, že otec dá
dítě odvézti do Hollandska.
= Prušácká piklhaubna odstraněna z Vatikánu
Papežská švýcarská garda, sestávající ze 6 důstoj-
níků a 120 mužů, obdrží novou pokrývku hlavy ke
své historické uniformě, navržené prý Michelangelem
a sice černý sametový baret, podobný klobouku, jaký
nosí hodnostové na anglickém dvoře a v anglickém
parlamentě. Tím gmizí z Vatikánu prušácká pikl
haubna, kterou Pius IX., jenž měl patrně málo vku
su, nasadil sardě na hlavy r. 1849 místo rembrand
tovského klobouku s pěry.
= Škoda, způsobená zemětřesením ve Francii.
Z Paříže, 14. srpna. Nedávným zemětřesenímv
jižní Francii způsobená škoda byla úřadně odhad-
nuta na 20 milionů franků „Eclair“ žádá, aby Fran-
cie věnovala tento obnos poškozeným.
Michelangelo
Pius
Fran
Berlín
Hollandsko
Vatikán
Francie
Paříž
Kiningen
30
article
= Inšpruk bez novin. Z Inšpruku se sděluje:
Od včerejška dopoledne jsou všichni dělníci inšpru-
ckých tiskáren, celkem asi 300 osob, vyloučeníz
práce. Od včerejška nevycházejí žádně noviny
vzhledem k organisaci a prostředkům sazečů a ti-
skařů lze očekávati, že Inšpruk zůstane dosti dlouho
bez novin. Výluka vznikla z nepatrné soukromé zá-
ležitosti mezi 2 zaměstnanými a může míti daleko-
sáhlé následky. Situace zhoršila se zvláště tím, ž
všichni majitelé tiskáren se prohlásili solidárními.
snad proto, aby předešli všeobecné stávce sazečůa
tiskařů. Je možno, že sazeči a tiskaři v ostatních
městech tyrolských budou se zdrábati pracovati, kdy-
by inšprucké tiskárny chtěly své práce a mnohé vel-
mi důležité objednávky předati venkovským ti-
skárnám.
— Sebevrakda na požtě. Z Mnichova, 13.
srpna. Na hlavním poštovním úřadě zastřelil se včera
45letý obchodní cestující Jiří Rögner. Chtěl si vyzved-
nouti chifrovaný dopis, zaslaný poste restantea
úřadník, jenž byl policií vyzván, aby příjemce do-
pisu dal zatknouti, požádal jej, aby vešel do kan-
celáře za účelem zkoumání podpisu. Rögner poznal,
že se octl v pasti a zastřelil se. Byl již několikráte
trestán a stíhán pro težké zločiny.
= Žádný velký požár. Z Pešti, 1/4. srpna
(K. k.) Zpráva o velkém ohni v tomanských uhel-
ných dolech rakousko-uherské společnosti státní dráhy
je naprosto bezpodstatnou. Vypukl sice před něko-
ilka dny v dolech malý obeň nezpůsobil však škody.
Inšpruk
Rögner
Mnichov
Pešť